face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Draco Malfoy si se znechuceným výrazem vázal kravatu. Díval se na sebe do velikého křišťálového zrcadla a kriticky hodnotil svůj obraz. Stále více se podobal svému otci. Jeho obličej už byl poznamenaný prvními vějířky vrásek, vlasy tak světlé, že byly skoro bílé, na rozdíl od svého otce nosil ostříhané nakrátko, ale ledový pohled, aristokratická bledost a povýšený úsměv byly stejné jako u Malfoye seniora. Povzdechl si a pokračoval v úpravě svého zevnějšku. Dnes pořádalo ministerstvo vánoční výroční ples a bylo prostě nemyslitelné, že by jejich rodina neměla zastoupení. Lucia ale stihnul záchvat revmatismu a jeho věrná žena musela zůstat s ním, aby mu posloužila a snášela výlevy jeho mizerné nálady. Zbýval tedy on, jako neoficiální ale už nějakou dobu faktická hlava rodiny a jeho mladičký bratr Scorpius, který nedávno ukončil své bradavické studium.

Zastavil se myslí u svého bratra. Byl to pro něj pořádný šok, když rodiče oznámili, že bude mít ve svých sedmadvaceti letech ještě sourozence a celou dobu je podezříval z toho, že je to jen reakce na jeho zarputilý staromládenecký přístup k životu. Lucius byl posedlý zachováním rodu, a když se on do plození legitimních potomků nijak nehrnul, pojistil se druhým synem. V duchu se pousmál, jak jen se tehdy jeho otec spletl.

Hned po ukončení studia to na něj Lucius nejdřív zkoušel po dobrém, když pořádal jednu společenskou událost za druhou a zval na ně čistokrevné čarodějky z celé Anglie a posléze i z kontinentu. Byla to naprostá katastrofa. To neustálé podbízení se, ty upocené obličeje, zastřené pohledy, které sice zdálky vypadaly romanticky zasněně, ale zblízka odhalily naprostou duševní tupost jejich majitelek, to všechno ho ničilo, až si jednou postavil hlavu a všechny další pokusy seznámit ho s vhodnou nevěstou rázně utnul. Lucius tenkrát mohl puknout vzteky a vytáhl na něj hůlku, aby ho donutil k poslušnosti, ale léta střetů s Potterem mu vypěstovaly smrtící reflexy. Když se jeho otec sbíral ze země, musel mu přísahat, že už mu do výběru partnerky mluvit nebude a že ho vůbec nechá žít jeho vlastní život, jinak by s tím Cruciem asi opravdu nikdy nepřestal. Po tváři mu přeběhl letmý úsměv. Vidět svého bezchybného otce na kolenou bylo skutečně uspokojující. Poté už byl nátlak jemnější a rafinovanější, ale stejně bezvýsledný. Znovu se usmál, když si vzpomněl, jak s ním začala matka opatrný rozhovor na téma jeho sexuální orientace. On se tím docela bavil, ale ona prožívala perné a trapné chvíle. Snažil se jí vysvětlit, že je rozhodně orientován na dívky, ale právě proto si nedokáže představit soužití s těmi tvory, které mu soustavně dohazovali. Když konečně poznali, že s jeho postojem nic nesvedou, připravili mu šok v podobě malého bratříčka.

Oblékl si kabát, smetl z ramen neviditelné smítko a pokračoval ve svých vzpomínkách. Pravda byla taková, že skutečně nepoznal dívku, vedle které by si dokázal svůj život představit. Zástup jeho krásných a diskrétních přítelkyň by nikdy nemohl splňovat požadavky jeho otce na původ, bohatství a postavení jejich rodin, navíc většina z nich byly mudly, které kromě svých nesporných fyzických předností neměly absolutně nic, čím by si mohly nárokovat místo po jeho boku. Ke vzpomínce na urozené čarodějky, které se o něj ucházely, se ani nechtěl vracet. Snažil se otci vysvětlit, že jedná odpovědně, protože tohle v žádném případě nebyl kvalitní genetický materiál, který by obohatil jeho rod, ale ten měl před očima pouze vidinu vnoučat, i kdyby měly mít po matce třetí oko a tesáky jako vlkodlak.

Bylo mu 45 let, a i když představoval pro mnohé svobodné čarodějky naplnění jejich snů, on už nejevil zájem. Život o samotě mu vyhovoval a dívek ochotných ukojit jeho občasné fyzické potřeby byl zatím všude dostatek, zejména když se k nim choval jako gentleman, který ví, že se sluší občas zajít na večeři, přinést kytici růží a malý, ale drahý dáreček. Nikdy se ale nechtěl vázat a všechny své partnerky na to dopředu férově upozorňoval.

Dokončil poslední úpravy a vydal se potemnělou chodbou rodinného sídla, aby vyzvedl svého mladšího bratříčka. Scorpius na něj už čekal a s úsměvem hodnotil jeho konzervativní úbor. Sám zvolil místo tradiční černobílé kombinace společenský úbor jasně modré barvy se žlutou košilí. Ty barvy vysloveně křičely, ale tohle byl prostě jeho styl a Draco mu do něj nehodlal zasahovat stejně jako do jeho života a záliby ve společnosti příliš mužných přátel. Reagoval jen významně povytaženým obočím, což mu bratr oplatil zářivým úsměvem. Jeho tolerance k bratrovým výstřelkům byla také pevným základem jejich vztahu a vzájemné důvěry a pochopení. Nikdy nepředpokládal, že by mohl mít s o tolik mladším bratrem tak pevné pouto.

„Scorpy, ty máš teda ránu. Co tam v tomhle úboru budeš dělat? Svádět ministra?“

„Božíčku, Kingsley už je na mě trochu přestárlý, i když je to pořád pořádný kus chlapa,“ odpověděl schválně vysokým hlasem Scorpius, „půjdeme? Máme akorát čas přenést se na ministerstvo,“ dodal už normálně a společně se přenesli před budovu ministerstva.

Bylo typické londýnské vánoční počasí, kdy ulicí foukal vítr, který sebou nesl studený déšť a převalující se kotouče mlhy. Oba Malfoyové se otřásli, protože šok oproti příjemně vytopenému sídlu byl moc velký a rychle vstoupili dovnitř. Vrátný ani nekontroloval jejich pozvánky, protože jejich rodina patřila prakticky k inventáři těch nejvýznamnějších společenských událostí a vpustil je dovnitř. Obrovská vstupní hala byla přeměněná v taneční parket, na schodišti vyhrával orchestr nějakou lehkou hudbu k tanci, a všude korzoval nespočet hlavounů kouzelnického světa. Scorpius se od něj ihned odpojil a vyrazil najít někoho ze svých známých a Draco se pomalu vydal napříč davem. Našlapoval pružně jako tygr v džungli a sebejistě se rozhlížel kolem sebe. Ze všech stran se k němu hrnula spousta lidí, kteří se třásli na to pozdravit ho nebo dokonce zavést s ním rozhovor, ale on jejich útoky odvracel dokonalým štítem, který tvořilo sebevědomí sta generací jeho rodiny mezi společenskou smetánkou, finanční zabezpečení a pohrdání těmi drobnými úředníčky, kteří se rojili všude okolo. Nesnášel to. Mnohem raději by se posadil s dobrou knihou někam ke krbu a se skleničkou výjimečně jemné whisky by si užíval poklidného večera.

Pomalu došel až k hloučku skřetů, kteří zde zastupovali vedení Gringottovy banky. Měl skřety rád. Byli sice odporní, ale schopní a na nic si nehráli. Respektovali jeho schopnost výhodně investovat a on zase respektoval je. Z téhle sebranky byli zdaleka nejsympatičtější, akorát se jim člověk nesměl dívat do talíře. Jejich chutě byly pro netrénovaný žaludek přece jen poněkud výstřední. Posadil se k nim do křesla, aby měl oči ve stejné chvíli a zapojil se rozhovoru o vývoji trhů s komoditami. Tohle téma ho sice moc nezajímalo, protože své peníze raději investoval jinak, ale byl zde v relativním bezpečí před patolízaly a snad by tu mohl ten hrozný ples přežít, aniž by musel tančit s matrónami jeho věku, které mu vždy strašlivě podupaly nohy. Jak je možné, že on sám se stále cítí v pohodě, jako když mu bylo dvacet, ale holky jeho věku mají dvacet kilo nadváhy a hejno dětí za zády?

Uběhla slabá půlhodinka, když se stalo něco, co mu ten večer zkazilo nadobro. Do dveří nakráčela pětičlenná skupina čarodějů, v jejímž středu byl jeho úhlavní přítel Potter. Od prvního setkání cestou do Bradavic se upřímně nenáviděli a celou školní docházku si dělali samé naschvály. Po pádu Pána zla sice museli nějakou dobu předstírat respekt, protože Potter si byl moc dobře vědom, jak mu nakonec jeho rodina pomohla, ale to už bylo dávno pryč. Oba jsou už dospělí a nemusí si na nic hrát. Navíc ho na něm dráždilo, že ačkoli byl jeho dokonalým protějškem v mnoha ohledech, ve stejném množství dalších si byli podobní jako dvojčata. Oba byli středem společnosti díky svému původu, postavení i bohatství. Oběma ta pozornost šla na nervy. Oba měli nezaměnitelné charisma a oba pohrdali tou chamradí na ministerstvu. On se nikdy nesnížil jako Potter, aby pro ně pracoval, ale i u jeho soka se záhy dostavilo rozčarování. Jeho naivní romantické představy, jak coby bystrozor pronásleduje zločince, byly smeteny každodenní rutinou vyplňování nespočtu hlášení, účastí na povinných schůzích a seminářích a nedostatkem volného času. Potter to moc dlouho nevydržel a začal se na plný úvazek věnovat správě svého jmění. Musí se mu přiznat, že na dobré investice má tedy nos. Nikdy se nebál riskovat a vychází mu to. Za těch pár let rodinné jmění zmnohonásobil. On sám se raději držel víc při zdi a dával přednost pravidelnému a jistému výnosu před vysokým rizikem, ale v koutku duše cítil ke svému soku respekt. Pottera to ale zdá se neuspokojilo. Ten chlap má přímo nekonečné ambice. Proslýchalo se, že by snad příští rok mohl vzít místo ředitele Bradavic, protože McGonagallové už táhlo na stovku a její zdraví se rychle horšilo. To je mu podobné. Pořád vyhledávat veřejnou službu, místo, aby se naplno věnoval rodině.

Znovu přelétl očima Potterovic hlouček. Dva kluci, kteří už svému tatíkovi přerostli přes hlavu. James teď hraje profesionálně famfrpál, ale není žádná hvězda. S takovými geny z obou stran by měl mít navíc. Jak Potter, tak ta jeho rudovlasá harpyje byli navzdory všem charakterovým nedostatkům skutečná esa. Mladší Albus chodil do Bradavic s jeho bratrem a byl spíš studijní typ. Hodil by se spíš ke Grangeové. Teď je někde na univerzitě. Ginny, typická Weasleyová. Věk jí přidal na půvabu a na rozdíl od ostatních si zachovala dívčí postavu i po třech dětech. Znechuceně se podíval stranou, kde si Pansy Goyleová utírala pot na své třetí bradě a přebytek tuku se na ní při každém kroku přeléval ze strany na stranu. Ginny moc prospělo, že konečně shodila tu svou strašlivou hřívu. S krátkým účesem a tmavým přelivem vypadá o deset let mladší. Proč ten Potter má takové štěstí. Jedna z mála holek, které za něco stály a musí ji ulovit zrovna on. Navíc čistokrevná, tu by v nouzi akceptoval i jeho otec. Kyselé hrozny, povzdechl si a odvrátil svůj pohled jinam. Byla tam sice ještě jedna ženská postava, která musela být jejich nejmladší dcerou, ale byla celá schovaná za svými bratry. Stejně by na ní nebylo nic zajímavého. Potterová, to mluví za vše.

Ples pomalu ubíhal a on každou chvíli sledoval hodiny, kdy už nastane vhodná chvíle a bude společensky únosné se odsud vypařit, když uviděl, jak se k němu blíží nepřehlédnutelný oblek jeho bratra. Že si ten Scorpius nedá pokoj a musí sem někoho táhnout, aby ho představil.

„Nazdar bratříčku, koukám, že se opravdu dobře bavíš. Dovol, abych ti představil sestru jednoho mého kamaráda z Bradavic. Lilly, tohle je můj mrzutý bratr Draco, Draco, Tohle je moje kamarádka Lilly.“

Draco konečně zaregistroval dívku po boku jeho bratra. Tak mladinká, musí jí být sotva sedmnáct nebo osmnáct let. Krásná drobná postava v odvážných světle modrých šatech. Už ne dítě, ale ještě ne zcela žena, černé vlasy, jemně modelovaný obličej a úžasné smaragdově zelené oči, z jejichž pohledu se mu až zatočila hlava. Upřela mu klidný a sebevědomý pohled do očí, napřáhla ruku a nádherným altem pronesla:

„Těší mě, pane Malfoy, už dávno jsem vás chtěla poznat. Scorpie, mě záměrně nepředstavil úplně. Jsem Lilly Potterová.“

Panebože, kde se v té holčičce bere takový hlas? Bylo mu, jakoby její hlas měl schopnost rozezvučet ho jako strunu v dokonalém souzvuku s jejími slovy. Počkat? Co to vlastně říkala? Potetrová? To snad není pravda, ale ty oči. No jasně! Takové může mít jen jediný člověk na světě nebo jeho děti.

„Těší mě,“ odměřeně se uklonil. „S vaším otcem se známe už dlouhá léta.“

„Proto jsem také přinutila Scorpieho, aby mě představil. Sedmnáct let poslouchám pořád dokola historky, jak jste si s otcem šli po krku a mám chuť slyšet je alespoň jednou i z druhé strany. Budete mi je vyprávět?“

„Nevím, jestli je to vhodné,“ Draco nevěděl, co si má myslet. Potterová si jen tak za ním přijde a chce si povídat o tom, jak celý život soupeřil s jejím otcem. Vždyť si dal jen jednu sklenici vína, to nemůže být halucinace. „Vašemu otci by se to nemuselo líbit.“

„Můj otec vždy drží slovo, a už před několika lety jsme si poněkud bouřlivě vyjasnili, že do toho, s kým se bavím a o čem, mu nic není. Pokud to uznám za vhodné, můžu mu některé nejlepší pasáže tlumočit, ale nepočítám s tím.“

Kde se v té holce bere tolik sebevědomí? On sám byl v tomhle věku poslušným a uťáplým následovníkem svého otce a nikdy by ani nepomyslel na to, že by se mu postavil. To všechno přišlo až dlouho poté. Na druhou stranu ona tady vyčnívá jako růže mezi koukolem. Je krásná, inteligentní a sebevědomá, proč nezabít ten večer v příjemné společnosti? Přinejlepším by se mohlo povést Pottera pořádně vytočit, což se mu nepovedlo už dlouhá léta.

„Jestli je to tak a vy o to skutečně stojíte, tak prosím,“ a ukázal na křeslo vedle. „Máte nějaké speciální přání?“ zeptal se s okouzlujícím úsměvem. Tohle bude dokonalé. Chybí tu už jen nějaký čmuchal od rodin, aby je vyfotil do společenské kroniky, a ráno Pottera trefí šlak.

„Vždycky mě zajímaly nejvíc ty historky o famfrpálu. Jestli mi rozumíte, pořád se s rodiči a Jamiem hádáme, kdo z nás byl nebo je nejlepší. Táta se pořád chlubí, kolikrát chytil zlatonku a že byl nejmladším chytačem za posledních sto let, ale na koštěti jsem ho už dlouho neviděla a popravdě na mě nijak nezapůsobil. To máma je jiná třída. Je neuvěřitelně mrštná a musela být opravdu dobrá. Jamie se tím sice živí, ale je pěkné dřevo. Když hrajeme doma proti sobě, vyklepnu ho levou zadní. Do týmu jsem se moc nehrnula kvůli němu. On byl kapitán Nebelvíru a nechtěla jsem ho ztrapnit, kdybych ho porazila. Až tento rok mě přemluvili a já měla v prvním zápase zlatonku po deseti minutách. Nebelvírští se ani nestačili rozkoukat. Chci vědět, jací moji rodiče byli, abych jim mohla dokázat, že nejlepší z rodiny jsem já.“

„Těžko srovnávat. Košťata byla tenkrát někde jinde, ale oba byli moc dobří. Váš otec byl odvážnější, ale myslím si, že matka byla celkově obratnější a lepší, i když většinou hrála na postu střelkyně. Byl to kompromis, jako chytači byli na stejné úrovni, ale váš otec nebyl s camrálem k ničemu.“

Počkat, co to ta mladá Potterová vlastně říkala? Proč se vůbec nemůže soustředit? No jasně. Hrála první zápas proti Nebelvíru a chytla zlatonku, ale první zápas přece hrají… To není možné, vždyť je Potterová a po matce Weasleyová, jak by mohla být v…

„Promiňte, slečno, ale říkala jste, že jste hrála proti Nebelvíru, za jakou kolej, jestli se smím zeptat?“

„Za Zmijozel samozřejmě. První zápas sezóny je přece Zmijozel proti Nebelvíru“

„Promiňte, jsem trochu zmatený. Chcete tím říct, že jste ve...“

„Zmijozelu. Nejste zase tak starý, abyste trpěl hluchotou nebo demencí,“ sarkasticky se ušklíbla Lilly.

„Jen nechápu, jak by se Potterová mohla ocitnout ve Zmijozelu.“

„Zařadil mě tam moudrý klobouk. Jednou se to dalo čekat. Otec mi vyprávěl, že jeho tam chtěl zařadit taky, ale nakonec se tomu ubránil,“ zase se usmála a jemu se točila hlava čím dál víc. „Já se zase ubránila Nebelvíru, i když mě tam klobouk zas tak moc netlačil. Spíš jen zvažoval možnosti a nechtěl se Zmijozelem vyrukovat tak rychle. Já nechtěla být věčně ta malá sestřička, a když bratři šli do Nebelvíru, jasně jsem klobouku naznačila, že já se tam za nimi zase tak moc nehrnu.“

„Jak na to reagoval váš otec?“

„No lhala bych, kdybych tvrdila, že ho to nepřekvapilo, ale chytil se do své vlastní pasti. Když nastupoval do Bradavic Albie, řekl mu toto: „jsi pojmenován po dvou bradavických ředitelích. Jeden z nich byl ve Zmijozelu a byl to možná ten nejodvážnější muž, jakého jsem kdy poznal.“

„Snape?“ zeptal se Draco, který byl úplně vyvedený z míry jednak tím, co se dozvídá a jednak z její přítomnosti.

„Ano, otec si ho nesmírně váží. Nikdy o něm moc nemluví, ale když ho zmíní, tak s obrovskou úctou.“

„Byl za nás ředitelem mé koleje a Pottera pořád strašně péroval. Odkud ta úcta?“ zamumlal si pro sebe Draco.

„Nevím přesně, ale co jsem poznala z narážek, on ho celou dobu chránil a bojoval na jeho straně, i když se vzájemně nesnášeli. Ale zatím mluvím hlavně já. Přišla jsem poslouchat veselé historky z mládí mého otce,“ přeladila na jinou notu.

„Budu se snažit dámu nezklamat, ale nevím, nakolik budou skutečně veselé,“ vracel se Draco zpátky do své role. Pustil se do líčení jejich vzájemného zápolení a snažil se všechno posouvat do lehčí roviny, jakoby se nejednalo o nepřátelství na život a na smrt, ale jen o přátelskou rivalitu mezi Zmijozelem a Nebelvírem. Stále se nemohl soustředit, utápěl se ve smaragdových hlubinách jejích očí, byl opojen její vůní, a když se mimoděk dotkla jeho ruky, projel jí elektrický šok, který rozbušil jeho srdce, že tlouklo jako splašené. Nikdy takové pocity nezažil a byl z nich úplně vedle.

Lilly na něj poočku pokukovala zpod svých hustých černých řas. Byla rovněž zmatená, protože přemluvila svého kamaráda, aby ji zavedl k tomuto muži, aby konečně poznala toho, o kom stále jen slyšela. Přitahoval ji na něm jistý nádech tajemství, odstup, který si zachovával od zbytku společnosti, ale najednou poznávala, že ji přitahuje i jiným způsobem. Nebyl jako její spolužáci, nezralí kluci, kteří měli jen velké řeči a plány. Před ní stál muž, který už v životě mnoho dokázal a obstál v mnoha situacích. Sebevědomý a silný a přece hluboko uvnitř u něj cítila nekonečný elán a dravost mládí. Imponoval jí a bylo v tom i něco navíc. Snad to byla jeho mužná vůně nebo inteligence, díky níž se s ním mohla naprosto nenuceně bavit, charisma i odstup nebo možná ode všeho něco, ale faktem bylo, že ji přitahoval jako zatím nikdo v jejím životě.

„Vy si to trochu přikrášlujete, že? Nestojím o idylické historky, tím mě jen urážíte. Jsem dost inteligentní na to, abych poznala, že jste se s mým otcem nenáviděli a bylo to osobní a nikoli nějaké to banální soupeření mezi kolejemi,“ přerušila proud jeho vyprávění. Musela. Chtěla toho muže poznat a ne poslouchat pohádky.

Draco se zarazil. Ta holka ho zase dostala. Vynakládal veškeré své soustředění a sebekontrolu na to, aby své vyprávění udržel v rovině, jakou si předsevzal a ona to smete ze stolu jedinou svou poznámkou. Nevěděl kudy kam a nakonec plácnul první, co ho napadlo, i když věděl, že to z něj mluví cokoli jen ne zdravý rozum.

„Máte samozřejmě pravdu. Nechtěl jsem vám brát iluze o vašem otci. Musím si to rozmyslet, nezatančíme si zatím?“ okamžitě by si nejraději nafackoval. Na veřejnosti s nikým netančil už dobrých deset let. Dostalo se mu sice mnoha lekcí ve společenských tancích a on v nich byl skutečně dobrý, ale teď si nemohl vybavit ani základní kroky valčíku. Měl prostě okno.

„A hodí se to? Neměl byste o tanec se mnou nejdříve požádat mou matku?“ zeptala se rošťácky Lilly, ale na tanec se těšila. Její vrstevníci se raději proháněli na košťatech, ale v kole se chovali jako nemehla a ji zrovna tancování docela bavilo. Pokud měla kvalitního partnera jako třeba svého otce nebo strýce Billa, byl tanec nádherným zážitkem a Draco minimálně vypadal na to, že by mohl být stejně dobrý. Jsou přece na plese ne?

„Jste plnoletá, nepotřebuji už svolení vaší garde,“ usmál se Draco a nabídl jí rámě.

Pomalým krokem přešli na taneční parket. Orchestr spustil pomalý waltz, Draco uchopil Lilly, přitiskl ji k sobě a společně vykročili. Naštěstí zafungovaly reflexy a oba se poddali rytmu. Pomalu a elegantně pluli parketem a nechávali za sebou brázdu zkoprnělých obličejů. Pohybovali se v dokonalé synchronizaci jako jedno tělo a jejich tanec byl nabitý skrytou vášní a napětím, které by se dalo krájet. Tohle byla senzace nejvyšší třídy. Malfoy tančí s Potterovou a jde jim to, jakoby to spolu provozovali odjakživa.
Draco už ani nevnímal své okolí jen hudbu, která mu rezonovala v kostech a žhavé tělo ve své náruči. Lilly na tom byla podobně. Během rozhovoru se cítila příjemně, ale jakmile vykročili na parket, něco se v ní zlomilo a ona vnímala jen Draca. Točila se jí hlava a tváře v okolí jí splývaly do barevné šmouhy. Srdce jí chvílemi hrozilo vyskočit z hrudi a chvílemi zase tím že se zastaví. Vteřiny jí připadaly jako roky a roky jako vteřiny, celý vesmír se otáčel kolem nich a oni otáčeli celým vesmírem jako bohové. Vnímali jeden druhého a i bez nitrozpytu cítili všechny svoje myšlenky, které se spojily dohromady a vytvářely z nich jedinou bytost.

Hudba dohrála a oni se zastavili, zadýchaně na sebe pohlédli a začali znovu vnímat realitu. Lilly prolomila mlčení jako první.

„To bylo úžasné. Musíme si to ještě zopakovat. Prosím.“

„S radostí i pro mě to byl neskutečný zážitek. Smím vás zatím doprovodit ke křeslu?“

„Smíte, ale pod jednou podmínkou. Myslím, že po tomhle tanci bude lepší, když mi budete tykat.“

„S potěšením, ale pod podmínkou, že to bude vzájemné.“

„Souhlasím,“ řekla Lilly a obratně ulovila z tácu, který někdo nesl okolo dvě sklenky vína. „Připijeme si na to?“

Draco uchopil jednu sklenku a symbolicky si s ní přiťukl. „Na tykání.“

Přešli ke křeslům a chvíli si povídali, poté šli zase tančit a tak pořád dokola. Víno jim stoupalo do hlavy a bylo jim to jedno. Jejich rozhovor začal pro náhodné posluchače postrádat smysl, protože se omezoval jen na narážky, které si ten druhý v dokonalém souznění doplňoval. Ples se chýlil ke konci, když je vyhledal Albus.

„Pojď Lilly, je už strašně pozdě. Vracíme se domů.“

„Dej mi ještě čas Albie, přijdu za vámi později. Už se můžu dva měsíce přemísťovat, víš.“

„Lilly, pojď, táta tě zabije.“

„Jsem plnoletá. Chci tu dneska zůstat až do konce. Neměj strach, vím, co dělám.“

„Tím si nejsem tak jistý, ale prát se s tebou nebudu. Počítej, že to doma schytáš.“

„Možná, ale zůstávám tady.“

Albus viděl, že s ní nehne. Váhavě se vracel ke zbytku své rodiny a přemítal, co jim má říct.

„Lilly, opravdu budeš mít problémy?“ zeptal se Draco.

„Možná, ale jak jsem řekla. Jsem plnoletá a oni to musí respektovat,“ potom ale její hlas změkl, „mají mě moc rádi. Pokud se budu cítit šťastná, pochopí to a přijmou to, i když se jedná o Malfoye,“ zakončila vesele.

Ploužili se skleničkami v ruce po prázdném parketu, muzikanti už pomalu balili nástroje, ale jim to bylo všechno jedno. Vnímali jen toho druhého a vychutnávali si vzájemnou blízkost. Nakonec je s omluvami museli vyvést před budovu ministerstva. Déšť už přestal a na jasné obloze se objevil první náznak úsvitu. Drželi se za ruce a nemohli se rozloučit.
„Lilly, nechceš…“
„Chci.“
A jejich ústa se poprvé spojila ve žhavém polibku.
---------------------------------------------------------------------
Draca něco polechtalo na nose. Kýchl a snažil se si na něj sáhnout, ale nahmatal záplavu dlouhých vlnitých černých vlasů. Prudce se posadil a snažil se upamatovat, co se během uplynulého večera, noci a rána událo. Z rozčepýřených černých vlasů na něj ospale zíraly dvě smaragdově zelené oči.

„Takže to nebyl sen?“

„Ne. Budu mít průšvih, co budeme dělat, Draco?“ V jejích očích byly jasně patrné obavy.

„Miluju tě Lilly. Nemyslel jsem si, že to někdy někomu řeknu, ale miluju tě a nikdy se tě nevzdám. Vypravíme se k tobě domů a oficiálně oznámíme své zasnoubení. Jestli teda chceš. “

„Chci. Také tě miluju, Draco. Strašně, strašně moc tě miluju, ale naši rodiče nás zabijou. Vždyť se neznáme ani jeden den. Co budeme dělat?“ do jejího hlasu se začal vkrádat zoufalý podtón.

„Klid Lilly. Co se týče Lucia s Narcissou. Konečně jsem si někoho našel. Jsi čistokrevná, z urozené a bohaté rodiny a tvůj otec má vysoké postavení ve společnosti. Lucia klepne štěstím pepka, až mu to oznámíme. O tomhle se nu už dobrých třicet let jen zdá. S tvým tátou to bude horší. Bojím se, že až ho půjdu žádat o tvou ruku, poprvé v životě sešle smrtící kletbu.“

„Neboj. Znám ho. Bude řádit, ale neudělá nikdy nic, co by mi ublížilo," uklidňiovala ho Lilly. "Ale ta představa. Draco Malfoy žádá Harry Pottera o ruku jeho dcery!“ a vyprskla smíchy. „Už se nemůžu dočkat. Dáš mě a matce kytici růží, pak před ním poklekneš na koleno a zarecituješ: Vážený pane Pottere, dovolte mi požádat vás o ruku vaší jediné dcery Lilly. Slibuji, že se o ní budu starat a budu při ní stát v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Pak nám dá otec požehnání: Dávám ti svůj nejcennější poklad. Starej se mi o ní a buď jí dobrým manželem. A úplně nakonec až se budou všichni objímat, to uzavře slovy: Vítám tě do rodiny Draco. Můžeš mi říkat tatínku,“ Lilly mávala rukama a přehnaně deklamovala repliky jednotlivých účastníků. To už ani Draco nevydržel a oba se začali svíjet v záchvatech smíchu.

Chvíli si vychutnávali přítomnost toho druhého a Lilly hladila dracovo předloktí, kde se stále rýsovaly kontury znamení zla, které kdysi obdržel od Voldemorta.

„Bolelo to moc?“

„Jako čert. Nejen fyzicky, ale hlavně duševně. To znamení ho přímo propojovalo s mým magickým jádrem. Bylo prakticky nemožné ho potom neuposlechnout. Naštěstí během závěrečné bitvy měl úplně jiné starosti s tvým tatíkem, jinak bychom se mu nedokázali postavit.“

„Neříkej mu tak, nelíbí se mi to. Poznáš sám, že je tím nejlepším otcem na světě. Hlavně proto, že mi nikdy nedokázal odporovat.“

„Tomu věřím, muselas být strašně rozmazlená holčička. Co jsi po něm chtěla? Nové šatičky nebo snad panenky?“

„No poprvé, to mi bylo šest, to bylo kvůli tomu, aby mi koupil hůlku a trénoval mě spolu s bratry. Trochu pozdě docenil význam správné výchovy a nikdy se moc pravidly neřídil, takže nám nakoupil hůlky ne v jedenácti, ale když bylo Jamiemu devět, Albimu osm a mě šest. Strašně jsem tenkrát kvůli tomu vyváděla, protože u mě chtěl také čekat alespoň do osmi let. Učil nás útoku i obraně. Když nějakou dobu pracoval jako bystrozor, hodně se o tom naučil a učil se i dál. Umí toho mnohem víc než Expelliamus, kterým čelil Voldemortovi. Bratři ze mě byli nešťastní, protože jsem zpočátku měla problém pořádně vyslovovat, tak mě táta naučil kouzlit neverbálně. Při soubojích jsem s nimi vytřela podlahu kdykoli se mi zachtělo.

A naposledy to bylo před dvěma lety. Já chtěla přestoupit na Kruval, abych se naučila i černou magii a on byl zásadně proti. Došlo i na hůlky a skončilo to remízou. Oba jsme zůstali ležet v bezvědomí. Měli jsme oba vztyčené štíty a v mezičase jsme po sobě metali další a další kletby, až se slily dohromady a mezi námi létal paprsek čisté magie, který jsme pořád přiživovali, až už to bylo neúnosné a oba jsme omdleli. Magie, která se přitom uvolnila, zlikvidovala celé jedno křídlo našeho domu. Nakonec to skončilo kompromisem. Já zůstala v Bradavicích, ale o každých prázdninách jsem jezdila do Kruvalu na speciální individuální kurzy. Mít peníze může být docela fajn.“

Draco jenom ohromeně zíral. Ta holka, do které se zamiloval, byla tedy pěkné kvítko. Očividně na ní bylo víc, než jen krásná tvářička.

V tom se rozletěly dveře a v nich stál Lucius jako bůh pomsty. V ruce držel noviny, kde přes celou první stránku byla fotka jeho syna, jak tančí s Lilly Potterovou.

„Co to má znamenat? Tohle má být ta coura? Já ti ukážu. Vystřel odsud, dokud můžeš, ty mudlovská šmejdko,“ a namířil na ní hůlku. Další události se seběhly na Draca příliš rychle. V jeden okamžik se chystal jeho otec seslat na Lilly mučící kletbu, ale než ji stihl vyslovit, stála stále nahá Lilly na nohou, v jedné ruce svírala svojí hůlku, v druhé luciovu a jeho otec se vznášel metr nad zemí, zmítal sebou a bohapustě nadával. Lilly si nevšímala své nahoty a syčela na Lucia.

„Tohle si ke mně nikdy dovolovat nebudeš. Nenechám se urážet od nikoho a od nikoho si nenechám mluvit do svého života. Draca, až se vezmeme, vyslechnu a někdy se mu možná i podřídím, ale nikdo další mi poroučet nebude. Vem na vědomí, že já nejsem tak měkká jako můj otec. Já jsem to, čím mohl být, kdyby plně využil svých schopností. Já bych Raddla nasekala do buřtů už tenkrát na hřbitově a ani bych se přitom nezadýchala. Malá ukázka,“ a seslala na něj neverbálně Crucio. Kletbu držela jen vteřinku, ale Lucius, který se vznášel stále ve vzduchu, jen vypoulil oči. Zažil tu kletbu už mnohokrát od ostatních smrtijedů i od Voldemorta, ale tak intenzivní bolest necítil nikdy. Lilly se uklidnila a pokračovala,

„omlouvám se, že jsem tak vybuchla, ale nesnáším, když mě někdo uráží a když někdo zpochybňuje můj původ. Moje rodina je stejně urozená jako vaše. Jediná s mudlovským původem byla moje babička a ta ale byla na druhou stranu jedna z nejtalentovanějších kouzelnic své generace. S Dracem se milujeme a ještě dnes jsme chtěli ohlásit svoje zasnoubení. Vážím si vaší rodiny, její cti a tradic. Ráda se stanu její součástí, ale urážet se nenechám. Teď jestli dovolíte, se půjdu upravit. Draco, vysvětli otci, jak se věci mají.“

Lucius dopadl se žuchnutím na podlahu a pomalu se sbíral, zatímco Lilly krásná jako bohyně odkráčela do koupelny.

„Co to má znamenat Draco?“

„Lilly to vyjádřila dost přesně. Co se ti nezdá? Myslel jsem, že budeš nadšený. Je dokonalá nevěsta. Čistokrevná, bohatá, inteligentní, o jejích schopnostech sis už obrázek udělal sám. Je sice trochu impulzivní a svéhlavá, ale to já taky. Naše manželství rozhodně nebude nudné. Chtěl jsem ti ji představit trochu konvenčnějším způsobem, ale můžeš si za to sám. Neměl jsi sem tak vpadnout a ještě ji urážet. Potter taky vždycky hned vyletěl jako čertík z krabičky a ona to naneštěstí nejspíš po něm podědila. Je úžasná.“

Lucius se s bolestivou grimasou posadil do křesla a zamyslel se nad tím, co slyšel. „A jak si to představuješ?“

„Musí dokončit poslední rok v Bradavicích. Nevím, jak to bez ní vydržím, ale buď se budeme setkávat v Prasinkách nebo nějak zkorumpuju některého z učitelů a nastoupím na jeho místo, abych jí byl nablízku. Teď asi vyhlásíme oficiální zasnoubení a v létě by mohla být svatba. O hmotné zabezpečení si nemusíš dělat starost. Jednak my sami máme víc než dost a ať už je Potter jakýkoli, o svou dceru se určitě postará. Je v investicích stejně dobrý jako já, jen za poslední rok mohl vydělat tak milion galeonů. Na všechno ostatní bude ještě dost času, ale nevidím v tom žádný problém.“

„A toho věkového rozdílu se nebojíš?“

„Ne, jediné, čeho se bojím, je reakce Pottera.“

„Možná máš pravdu. Já se ti do toho míchat nebudu. Tvoje vyvolená mi to dost jasně naznačila,“ a obličejem mu přeběhla bolestivá grimasa při vzpomínce na její kletbu. „Možná se ti zdá úžasná, ale měj na paměti tohle: je jí sedmnáct a je Potterová. Pokud to ostatní převáží, dělej si, co chceš. Tys mi také kdysi naznačil, že se ti nemám plést do života.“

Liily vyšla z koupelny s mokrými vlasy a zahalená do osušky.„Už jste si všechno vyříkali?“

„Ano. Jestli to oba myslíte upřímně, vítám tě do rodiny. Ta rychlost je sice trochu překvapivá, zvlášť u někoho, kdo předtím čekal se ženitbou celé čtvrtstoletí, ale budiž. Za ten incident předtím se omlouvám, ale dozvědět se všechno z novin byl pořádný šok. Nechtěl jsem vás tu tak přepadnout a už vůbec ne urážet budoucí paní Malfoyovou.“

„Díky, také se omlouvám. Občas mám potíže se sebekontrolou a narážky na mou rodinu mě vždy spolehlivě vytočí. Hodně spolužáků ve Zmijozelu by hlavně v prvních letech po mém nástupu mohlo vyprávět.“ Lucius se lehce uklonil a nenápadně se z pokoje vytratil.

„Draco, otec bude čím dál tím víc nervózní, čekáním si to jenom ztížíš. Vyrazíme?“ obrátila se Lilly na svého nastávajícího.

„Co mi zbývá. Teď už z toho nevyklouznu,“ odpověděl Draco a vypravil se hledat vhodné oblečení pro takovou příležitost. Ani když stál před Voldemortem neměl takový strach z budoucích událostí, jako když teď měl žádat svého úhlavního nepřítele o ruku jeho svéhlavé, ale úchvatné dcery.

Pozn. Je mi jasné, že jsem to vzal trochu moc hopem, ale opravdu teď nebudu mít nějakou dobu čas tohle téma zpracovávat, tak jsem to shrnul a zhustil do jednorázovky. Možná jednou se k tomu vrátím a přidám ještě něco dalšího nebo to rozvedu v minisérii.
Jsem si zároveň vědom, že v Originále byl Scorpius Dracův syn, Harryho dcela zrzka atd., ale to by se nehodilo k celkovému záměru. Je to ff, tak to zkrátka budete muset zkousnout.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one