face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry zaklel. Právě rozehnal dva mozkomory, kteří na něj spolu s Dudleyem zaútočili, ale jejich útok nezůstal bez následků. Jeho vypečený bratránek zíral tupě před sebe, oči jako dva pingpongové míčky a odmítal se pohnout. Nezabíraly domluvy, hrozby ani štípance do jeho masitých částí. Sakra, sakra, sakra. S povzdechem napjal Harry všechny své síly, aby ho alespoň postavil na nohy. Problém byl, že Dudley vážil mnohem víc než Harry, takže to spíš připomínalo snahu mravence odnést do mraveniště svou kořist, která je mnohem větší než on sám, ale stejně jako u mravence se to nakonec podařilo. Harry podpíral a táhl za sebou svého bratrance a z úst se mu kromě namáhavého oddychování řinul nepřetržitý proud nadávek, ale nemohl ho tam nechat. Mozkomoři se mohli kdykoli vrátit a další setkání s nimi by nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. S vypětím všech sil dorazil do Zobí ulice a rozrazil dveře domku svého strýce.

Dudleyho rodiče se k němu okamžitě nahrnuli a samozřejmě začali z celé situace jako prvního obviňovat jeho.

„Ty jeden zpropadený kluku, cos to našemu Dudleymu udělal? Nepřej si mě, za tohle mi sakra zaplatíš!“

„Strejdo Vernone, tak to není. Napadli nás dva mozkomoři a než jsem je stačil rozehnat, stačili na Dudleyho zaútočit. Musíme ho co nejrychleji poslat ke Sv. Mungovi.“

„Můj syn k žádným vašim úchylným doktorům nepůjde! Petunie, zavolej doktora Sanderse.“

„Doktor Sanders s ním nic nezmůže. Tohle mu způsobili kouzelní tvorové, nikdo jiný než kouzelník s tím nic nesvede!“

„Nedráždi mě. Zavoláme Sanderse a basta.“

„Nedělejte to. Už jsem se s jejich útokem setkal v Bradavicích. Jestli se mu nedostane opravdu odborné pomoci, mohlo by to zanechat následky na celý život. I když se moc nemusíme, tohle bych nepřál ani svému úhlavnímu nepříteli. Víte, co by se mohlo stát? Nejmírnější varianta trvalých následků po útoku mozkomora je doživotní psychóza a deprese. Dudley bude muset být neustále pod práškama, aby při první příležitosti nespáchal sebevraždu! Chcete to?“

Vernon s Petunií strnuli. „Opravdu by to takhle mohlo skončit?“

„Mohlo. Pojďte se mnou, dopravíme se ke Sv. Mungovi.“

V tom okamžiku vletěla dovnitř sova a k jeho nohám upustila obálku s oficiální pečetí ministerstva. Harry tušil, co bude obsahovat. Byl stále nezletilý a tak měl zakázáno používat kouzla mimo školu. Už jednou se mu to přihodilo, ale tehdy se to odbylo popletalovým mávnutím ruky. Tentokrát to asi bude horší.

„Co ti to přišlo?“ zeptal se Vernon. Harry mu mlčky podal neotevřenou obálku., kterou Vernon roztrhl a nahlas četl:

Vážený pane Pottere,
bylo zjištěno, že jste v rozporu s nařízením ministerstva o praktikování magie nezletilými kouzelníky použil kouzlo Patronus dnes v 21:30 nedaleko Zobí ulice, Kvikálkov, Oxfordschire. Dostavte se prosím 8.8.1995 do budovy ministerstva, kde bude váš případ projednán. Do té doby máte zakázáno kouzlit a opustit území Velké Británie. Při přelíčení vás může zastupovat právní zástupce, jestliže si ho nemůžete dovolit, bude vám poskytnut ex offo.
s pozdravem
Dolores L. Umbridgeová, odbor pro dozor nad nezletilými kouzelníky.

„Znovu se ptám, co to má znamenat? Nemá to nějakou souvislost s tím, co se stalo našemu synovi?“

„Samozřejmě že má. Patronus je kouzlo, které odhání mozkomory. Použil jsem ho, abych nás ochránil. Tohle teď počká. Musíme se postarat o Dudleyho.“

„Dobře. Snad tě vyhodí z té prokleté školy a ty začneš konečně žít jako normální člověk.“

Všichni vyšli na chodník, kde Harry zvednutím hůlky přivolal záchranný autobus, který je svou zběsilou jízdou dopravil k Sv. Mungovi. Vernon s Petunií měli při vystupování zdravě zelenou barvu, ale jemu dělal mnohem větší starost stav jeho bratránka. Mozkomoři mu sice nestačili dát polibek, ale evidentně na něj mocně zapůsobili. U recepce se ohlásili u mladé, znuděné kouzelnice, která přivolala léčitele. Ten Dudleyho ihned prohlédl a po několika krátkých dotazech ho odlevitoval na oddělení péče o oběti útoků kouzelných tvorů. Zmatení Vernon s Petunií cupitali za nimi. A Harry je zamyšleně následoval. Jakmile léčitel uložil pacienta do postele a vpravil do něj několik lektvarů, obrátil se na Vernona.

„Co se tady u Merlinovy brady stalo? Tohle je jednoznačně následek útoku mozkomora, ale kde se vzal mozkomor v…,“ podíval se do svých záznamů, „Kvikálkově?“

„Já nevím! Nevím ani, co je to nějaký pitomý mozkomrák nebo co.“

„Já vám to vysvětlím. Strýc s tetou jsou mudlové a o našem světě toho moc neví…,“ ujal se slova Harry a začal líčit, jak se to celé stalo. Léčitel ho pozorně sledoval a na konci se na něj znovu obrátil.

„Už je mi to jasnější. Dneska jste zachránil svému bratránkovi život, pane Pottere. Samozřejmě jsem o vás už slyšel, ale můžu jen konstatovat, že vaše reputace je zasloužená. Málokterý dospělý kouzelník by se dokázal ubránit útoku dvou mozkomorů. Díky vám se z toho za pár dní dostane bez trvalých následků. Jeho rodiče tu mohou samozřejmě zůstat, máme tu pro takové případy několik vhodných pokojů. Ještě vás musím upozornit, že útok takového charakteru musím hlásit na ministerstvo a budu žádat vysvětlení.“

„Děkuji. Myslím, že na ministerstvu o tom velice dobře ví,“ a podal léčiteli své předvolání.

„To je jim podobné. Soudit nezletilého za porušení předpisů, ale pořádně vyšetřit, co se stalo a postarat se o oběti to ne. To hlášení stejně sepíšu a můžete vzít jed na to, že si ho celé slavné ministerstvo za rámeček nedá. Co se týká vašeho přelíčení, dám vám kopii své zprávy a jsem ochotný jít kdykoli svědčit ve váš prospěch. Mimochodem, jmenuji se Archibald Goodstone.“

„Ještě jednou díky, pane Goodstone. Nemám složit nějakou zálohu na léčení svého bratránka? Jeho rodiče nemají naše peníze.“

„Není potřeba. Mudlovské oběti útoků kouzelných tvorů léčíme zdarma. Máte se svými pěstouny skutečně krásný vztah, když se tak o ně staráte.“

Harry už raději mlčel, ale v duchu udělal pořádně kyselý ksicht. Krásný vztah s pěstouny? To určitě! Raději všechno znovu vysvětlil Vernonovi s Petunií a rozloučil se s nimi s tím, že si najde ubytování ve městě a bude za nimi docházet. Popravdě řečeno, měl ještě několik věcí za lubem a rozhodně při nich nepotřeboval mít strýce za zády.

Nejdříve se ubytoval u Děravého kotle, dopřál si dobrou večeři a ještě před spaním napsal několik dopisů. Naštěstí Hedvika byla v době, kdy se všechno událo venku na lovu a nyní už netrpělivě přešlapovala na bidýlku v jeho pokoji. Usínal velmi unavený, ale obavy z nadcházejícího přelíčení přehlušovalo odhodlání nenechat to jen tak a dát ministerstvu pořádnou lekci.

Hned ráno se vypravil ke Gringottům. Navštívil svůj trezor, doplnil si zásobu hotovosti a požádal o audienci u správce svého jmění. Asi po hodině čekání byl uveden do prostorné kanceláře, kde za stolem trůnil postarší skřet se zlatými brýlemi na nose. Podle jmenovky na dveřích se jmenoval Goldhammer. Harry se s ním setkával poprvé, ale věděl ale od Siria, že někdo takový existuje, protože rodové jmění Potterů patří mezi největší majetky v Británii a jeho správě se bude věnovat minimálně jeden vysoce postavený skřet osobně. Oba se stručně pozdravili a Harry šel ihned na věc.

„Pane Goldhammere, dostal jsem se do nepříjemné situace a potřeboval bych od vás radu. Byl jsem obviněn z nezákonného použití kouzel, když jsem jako nezletilý vyvolal na svou obranu Patrona. Jsem přesvědčen, že důkazy jsou jednoznačné a hovoří v můj prospěch, ale vzhledem k několika článkům, které se v poslední době objevily v Denním věštci, a vzhledem k poněkud nestandardnímu postupu ministerstva v tomto případě bych uvítal, kdybyste mi mohl doporučit nějakého skutečně dobrého právního zástupce.“

„To je vskutku neobvyklé. Smím znát podrobnosti?“

Harry tedy znovu vylíčil, jak všechno proběhlo a skřet se znovu zamračil.

„Asi máte pravdu, pane Pottere. Ministerstvo rozhodně nejednalo standardním způsobem. Místo, aby na místo poslalo někoho všechno vyšetřit, vás rovnou obvinili. Zajímavé. Rozhodně souhlasím s vaším rozhodnutím obstarat si toho nejlepšího právního zástupce. Poptám se, který z našich právníků by se toho mohl ujmout a ještě dnes vás vyrozumím. Kde vás má vyhledat?“

„Bydlím teď v Děravém kotli. Kdybych byl náhodou zrovna pryč, ať na mě počká. Nikde venku se zbytečně zdržovat nebudu.“

„Výborně. Zařídím to. Máte ještě něco?“

„Možná jednu věc. Vy spravujete mé investice, že ano?“

„Samozřejmě. Chcete na nich něco změnit?“

„Ani ne, ale na můj účet by již měla být připsána částka, která je odměnou za mé vítězství v Poháru tří škol.“

„Ano. Ta částka dorazila již před několika týdny.“

„Rád bych ji investoval do založení společného podniku spolu s bratry Weasleyovými. Mají skutečně neotřelé nápady a obchodního ducha. Věřím, že jejich obchod s žertovnými předměty bude prosperovat. Jsou ještě nezletilí, ale rozjezd toho obchodu intenzivně připravují. Mluvil jsem s nimi o tom a za mou finanční spoluúčast jsou ochotni mi přepustit třetinu jejich budoucí firmy. Dám jim dispozice, aby se na vás mohli kdykoli obrátit.“

„Jste si jistý? V případě neúspěchu můžete mít značnou ztrátu.“

„Jsem. Hraji na výhru a věřím jejich záměru.“

„V pořádku. Pokud se na mě obrátí, projednám to s nimi vaším jménem. Bylo mi ctí se s vámi konečně osobně potkat.“

Harry byl spokojený. Věděl, že nejlepší právníci stejně jako odeklínači nebo odborníci na ochranná zaklínadla kouzelnického světa pracují pro Gringotty, kteří je dokázali ocenit a královsky zaplatit. Zbytek dne využil k drobným nákupům na Příčné ulici, kde si obstaral nové oblečení, protože z loňského se už přece jen vytáhl a navštívil i Krucánky a kaňoury, kde si nakoupil první várku učebnic pro pátý ročník. U Děravého kotle bude mít na rozdíl od Dursleyů čas se do nich pořádně podívat.
V jeho pokoji ho už čekala unavená Hedvika a první odpovědi na jeho dopisy. Sirius schvaloval jeho postup a vyjadřoval uspokojení z jeho záměru to tentokrát ministerstvu nedarovat. Znovu mu opakoval, že nejlepší je obrátit se v takových případech na Gringotty, kteří svým nejváženějším klientům zajistí plný servis. Pan Weasley byl znepokojený, ale sliboval, že osonduje situaci na ministerstvu a dá mu vědět, jestli nebyly hlášeny nějaké jiné incidenty s mozkomory a proč nikdo nevyšetřoval jejich přítomnost v Zobí ulici. Brumbál byl rovněž znepokojen, ale psal, že má svázané ruce a nemůže v jeho záležitosti nic podniknout. Naznačoval, že články v Denním věštci nebyly náhoda a on se dostává pod silný tlak ministerstva kvůli svému prohlášení, že se Voldemort vrátil. A konečně jeho kamarádi vyjadřovali svou podporu a rozhořčení, ale s výjimkou Nevilla, že jeho babička, která byla sice trochu výstřední, ale stále představovala jednu z nejvýznamnějších kouzelnických rodin Británie s dědičným nárokem na místo v čarostolci, mu ostatní mohli poskytnout jen morální podporu.

Večer ho navštívil právník od Gringottů, který si nechal znovu popsat celou situaci a všechny kroky, které Harry zatím podnikl. Dorazila už rovněž zpráva od léčitele Goodstonea, která ho zaujala, a na tváři se mu rozlil lišácký úsměv.

„Pane Pottere, tohle bude chuťovka. Umbridgeovou znám a je to jen tupá byrokratka bez kouska fantasie. Měl jsem s ní už několik incidentů a tentokrát si ji vychutnám. Věřím, že je za tím vším nějaký komplot, který vás má zdiskreditovat a to přesně odpovídá jejímu stylu práce. Tentokrát ale narazí, protože vás podcenila a nepřipravila si všechno do detailů. Spousta věcí jí v tom nehraje a trumfy máme v rukou my. Nepodnikejte nic dalšího a nechte to všechno na mě.“

Týden do přelíčení uběhl jako voda. Dudley se očividně zotavoval, ale stále ještě zůstával se svými rodiči u Sv. Munga a harry byl stále víc nejistý, jestli všechno dopadne dobře. Jeho advokát ho sice ještě několikrát navštívil, ale nechtěl mu sdělovat další podrobnosti. Pan Weasley mu hlásil, že po ministerstvu koluje fáma, že tentokrát ho tvrdý postih nemine a že útočné články v novinách mají skutečně svůj původ kdesi v budově ministerstva. Vyjádřil rovněž obavu, že i když se mu podaří se z toho dostat a očistit se, ministerstvo mu půjde po krku dál a mnohem rafinovaněji.

Osmého ráno vstoupil Harry ve svém novém hábitu do budovy ministerstva, v jehož hale už na něj čekal jeho advokát. Také na něm bylo znát jisté napětí, jehož příčinu mu ihned objasnil. Jeho přestupek nebude projednávat pouze nějaká komise, ale kompletní čarostolec. To se od posledních procesů s dopadenými smrtijedy před patnácti lety ještě nestalo. Rychle ho zavedl k pultíku, kde zaregistrovali jeho hůlku a vydal se s ním do soudní síně.

Harry vstoupil do velkého amfiteátru, který již byl zpola obsazený čaroději v talárech a posadil se na vyhrazené místo. Všechna místa se během krátké chvíle zaplnila a přelíčení mohlo začít. Harry těkal očima po obličejích svých soudců a snažil se najít někoho, kdo by s ním mohl sympatizovat. Zahlédl nevillovu babičku, která byla nápadná svým kloboukem, na jehož vrcholu trůnil vycpaný sup, zahlédl Brumbála a ještě několik tváří, které se na něj dívaly s pochopením.

Na druhé straně na místě žalobce seděla žena s přeslazeným úsměvem na rtech, ale s pohledem, který vyjadřoval její nenávist k němu. Stejnou nenávist vyjadřoval i pohled Popletala, který seděl vedle ní. Byl to obrovský rozdíl oproti době před pouhými dvěma lety, kdy se k němu ministr po útěku Siria choval jako ke svému nejlepšímu příteli a snažil se ho před jeho kmotrem chránit. Na stejné straně seděl i Lucius malfoy, který ho sledoval s pobaveným pohledem. Vypadal mnohem víc sebejistě než před pouhými dvěma měsíci na hřbitově v malém Visánku, kde choulil před nevolí Voldemorta, že nedokázal připravit jeho návrat už daleko dřív.

Předseda povstal a vyzval Umbridgeovou, aby přečetla obžalobu. Přelíčení začalo.

„Pan Harry James Potter se obviňuje, že v rozporu s nařízením ministerstva o praktikování magie nezletilými kouzelníky použil kouzlo Patronus dnes v 21:30 nedaleko Zobí ulice, Kvikálkov, Oxfordschire.“

Mezi kouzelníky zavládl šum a k jeho uším zaletělo několik poznámek ve stylu:

„… kvůti takové prkotině nás sem svolávají z celé Anglie?“
„… to si snad ta Umbridgeová dělá srandu…“
„… s ministerstvem to jde opravdu z kopce…“

Ale v tom už se předsedající obrátil na něj, aby zaujal k obžalobě stanovisko. Harry odpověděl podle naučeného scénáře.

„Nepopírám, že jsem to kouzlo použil, ale vzhledem k okolnostem se cítím nevinen. Při tomto procesu mě bude zastupovat zde přítomný pan Gardner, který má mou plnou důvěru.“

Advokát ihned povstal a pustil se do díla.

„Můj klient chce prokázat, že jednal v řádné sebeobraně a měl by být tudíž zproštěn veškerých obvinění. Požádám ho nyní, aby vylíčil průběh onoho osudného večera.“

Harry už v tom měl docela praxi, takže klidně a plasticky vylíčil, co se z jeho pohledu stalo. V auditoriu se vzedmula hotová bouře. Část kouzelníků volala po tom, aby byl okamžitě zproštěn viny, část, že se jedná o výmysly praštěného puberťáka a všichni dohromady se snažili překřičet ostatní. Předsedající si musel několikrát zjednávat ticho, než bylo možné pokračovat. Vystoupila Umbridgeová:

„Pan Potter nám tu vyprávěl velice sugestivní příběh, ale já se ptám, jestli může vůbec něco z toho dokázat? Má nějakého hodnověrného svědka? Předem upozorňuji, že jeho mudlovské příbuzné nepovažuji za hodnověrné svědky.“

„Samozřejmě. Žádám nyní pana Pottera, aby předložil tribunálu svou hůlku.“

Harry s tím počítal a nebyl proto překvapený a advokát seslal na jeho hůlku kouzlo, které zobrazilo, kdy jaké kouzlo použil. Bylo jasně patrné, že od konce školního roku v Bradavicích seslal jediné kouzlo a to patrona ten osudný večer. Umbridgeová se neudržela.

„Takže je všechno jasné. Myslím, že můžeme přelíčení ukončit,“ pronesla s vítězným úsměvem.

„To by bylo velmi předčasné. Můj klient nepopírá použití toho kouzla, ale zároveň tvrdí, že ho seslal při legitimní sebeobraně.“

„Samozřejmě při sebeobraně před útokem mozkomora. Víte snad o jiném použití toho kouzla? Nebo nám tu snad chcete namluvit, že si snad můj klient jen tak z čisté radosti ze života vyčaroval Patrona v nočním Kvikálkově?“

Umbridgeová zbledla vztekem, kdyby se dalo pohledem zabíjet, už by Harryho i s advokátem vynášeli ze sálu.

„To není žádný důkaz přítomnosti mozkomorů.“

„Možná ne v duchu litery zákona, ale každý soudný člověk to uzná. Já ale ještě neskončil. Zde je zpráva od Sv. Munga, kde se výslovně uvádí, že zdravotní stav pana Dursleye mohl způsobit pouze útok mozkomora. Chcete ji také zpochybnit?“

Umbridgeová udělala jen kyselý obličej a mlčela. Advokát tedy pokračoval. „Chtěl bych při této příležitosti předvolat vedoucího odboru pro monitorování nebezpečných kouzelných tvorů, pana Donnovana. Myslím, že třeba zde několik věcí vyjasnit.“

Vedoucí odboru byl malý vystrašený mužíček, který hledal očima podporu u svého ministra, ale advokát se do něj ihned pustil.
„Pane Donnovane, můžete nám podat nějaké vysvětlení, jak se mohli dva mozkomoři ocitnout uprostřed mudlovského městečka a zaútočit na jednoho mudlu a jednoho kouzelníka?“

„To opravdu nevím. Není mi známo, že by k něčemu takovému došlo.“

„Skutečně? Musím vás upozornit, že hodlám jménem pana Pottera a pana Dursleye podat žalobu na váš odbor a žádat pro ně patřičné odškodnění. Zároveň vemte na vědomí, že útok mozkomora na pana Dursleye je podle zprávy od Sv. Munga nezpochybnitelný. Jestliže vám o tom není nic známo, když se zároveň ministerstvo na mého klienta prostřednictvím paní Umbridgeové obrátilo během několika minut po incidentu, budu asi nucen svou žalobu rozšířit na trestuhodné zanedbání povinností. Není přece možné, aby se nám po Anglii potulovaly smečky zdivočelých mozkomorů a napadly mudly i kouzelníky. Monitorujete vůbec jejich pohyb, jak vám ukládá vaše povinnost?“

Mužíček jakoby se před advokátem celý scvrkával. Pohledem hledal opět podporu u svého ministra, ale ten se od něj odvrátil. Bylo mu jasné, že se jeho ministerstvo vřítilo plnou parou do pěkného průšvihu a budou muset padat hlavy. Teď šlo jen o to, aby mezi nimi nebyla hlava jeho.

Donnovan se pokoušel vykroutit. "No měli jsme nějaké nejasné zprávy o jedné skupince, ale nic, čeho bychom se mohli chytit.“

„A jaký další důkaz jejich přítomnosti byste si ještě přáli než prokázané napadení, o kterém byl odbor pro dohled nad nezletilými kouzelníky informován ihned po incidentu a ostatní odbory prostřednictvím zprávy od Sv. Munga den nato. Bylo zavedeno nějaké vyšetřování? Byla na místo vyslána pátrací skupinka, která by mozkomory zadržela? Ne? A proč?“

„Bylo mi řečeno, že záležitost je už vyřešená.“

„Kým?“

„Paní Umbridgeovou, ale z rozhovoru vyplynulo, že jedná z pověření pana ministra.“

„Ano? Bylo tomu tak paní Umbridgeová?“

„Pan Donnovan mě špatně pochopil, měla jsem na mysli, že je uzavřeno vyšetřování, ohledně pana Pottera, jestli seslal to kouzlo, nikoli ohledně údajné přítomnosti mozkomorů,“ zoufale se bránila Umbridgeová.

„Přesto je to ale důkazem trestuhodného selhání ministerstva. Děkuji panu Donnovanovi. Nechci dál mrhat cenným časem tohoto tribunálu. Jako poslední důkaz navrhuji svědectví svého klienta prostřednictvím myslánky. Všichni máte před sebou myslánku, která je propojena s touto velkou před předsednickým stolem. Požádám tedy svého klienta, aby do ní umístil svou vzpomínku na ten večer.“

Harry předstoupil před předsedu, který mu svou hůlkou vytáhl pramínek vzpomínek a umístil ho do centrální myslánky. Všichni se ponořili do jeho vzpomínek a za několik minut se probrali plni rozhořčení. Tento důkaz byl nezpochybnitelný a všichni byli hluboce otřeseni tím zážitkem. Předsedající se obrátil na advokáta.

„Myslím, že o nevině vašeho klienta už není pochyb. Jaký navrhujete závěr z dnešního zasedání?“

„Čarostolec shledává mého klienta zcela nevinným a zprošťuje ho jakýchkoli obvinění. Zároveň konstatuje trestuhodné zanedbání ze strany ministerstva, kterému ukládá uhradit veškeré náklady soudního řízení. Zároveň vyzývá ministerstvo, aby provedlo řádné vyšetření celé věci a vyvodilo z toho patřičné důsledky. Harry Potter se zachoval příkladně, když zachránil svou duchapřítomností život svůj a život svého mudlovského bratrance. Za ohrožení života a morální újmu náleží panu Harry Potterovi odškodnění ve výši deseti tisíc galeonů a panu Dudleymu Dursleyovi ve výši dvaceti tisíc galeonů. Dále navrhuji, aby byl panu Harry Potterovi za záchranu života udělen Merliův řád druhé třídy.“

To vyrazilo celému sálu dech. Umbridgeová se nadechovala, aby začala protestovat, ale advokát ji nepustil ke slovu.

„Výše odškodného odpovídá minulým precedentům například Ministerstvo versus John Deere, kdy bylo žalovanému za neoprávněné obvinění z držení zakázaných artefaktů černé magie přiznáno odškodnění ve výši dokonce třiceti tisíc galeonů nebo Ministerstvo versus John Silver, kdy bylo za ztrátu končetiny po útoku trolla, kterého nebylo ministerstvo schopno uhlídat, vyplaceno mudlovi odškodnění ve výši padesáti tisíc galeonů.“

Slovo si vzala Augusta Longbottomová.

„Uvědomte si, co šlendrián na ministerstvu málem způsobil. Jen zázrakem a díky duchapřítomnosti zde pana Pottera nedošlo ke ztrátám na životech. Ministerstvo bylo navíc varováno, protože na Pana Pottera mozkomoři zaútočili už několikrát v Bradavicích a přesto mu nebylo schopno zajistit patřičnou ochranu. Navrhuji navíc, aby byla panu Potterovi udělena výjimka a bylo mu dovoleno kouzlit kdekoli a kdykoli jako dospělému kouzelníkovi. O jeho připravenosti nemůže být pochyb. Kdo z vás zde je schopen vyčarovat takového patrona?“

„Ale paní Longbottomová…,“ zkusila protestovat Umbridgeová.

„Dost! Co si o sobě myslíte, vy jedna zpropadená byrokratko? Měla byste se stydět a zalézt někam do díry, kam ostatně patříte. Mám neodbytný dojem, že celou tuto frašku jste způsobila vy svou nekonečnou neschopností. Jestli jste věrným obrazem úrovně úředníků ministerstva, ochraňuj nás Merlin i s celou svou rodinou, protože tohle je ostuda celého kouzelnického světa.“

Předsedající dal raději hlasovat, aby předešel dalším incidentům a naprostou většinou hlasů byly oba návrhy nakonec přijaty. Dokonce i Popletal hlasoval pro, protože bude sice muset sáhnout do ministerské kasy a udělat pár gest, ke kterým se mu vůbec nechtělo, ale bylo to zároveň východisko, jak zabránit mnohem horšímu skandálu a svým postojem strhl na harryho stranu velkou část hlasujících, kteří byli spojeni s ministerstvem.

Když se všichni rozcházeli, zašel Harry za svým advokátem, aby mu poděkoval, ale ten ho hned na začátku zarazil.

„Nemáš proč mi děkovat. Na tenhle okamžik jsem čekal celý život. Popletal mě kdysi dávno vyhodil z ministerstva, když jsem chtěl přísnější vyšetřování a tresty pro bývalé smrtijedy a pokořit ho na jeho půdě je učiněný balzám na mé rány. Dávej si ale pozor. Ministerstvo je skrz naskrz prolezlé korupcí a bývalí smrtijedi na něj mají až moc velký vliv. Určitě s tebou ještě neskončili,“ a stočil pohled na Malfoye. „Dávej si na ně pozor.“

Najednou Harryho napadla ještě jedna věc.

„Jestli máte pifku na ministerstvo, měl bych pro vás ještě jednu lahůdku. Jde o Siria Blacka. Mám nebo měl jsem důkazy, že byl dvanáct let v Azkabanu neoprávněně. Neměl dokonce ani řádný proces. Ujal byste se toho?“

„S radostí a třeba i zadarmo! Tohle by toho mizeru Popletala mělo konečně položit.“

„Výborně, můžete tedy očekávat tajnou návštěvu, kterou nikdo nesmí vidět.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one