face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginny sledovala rudnoucí obzor. Lucinda jí dala spoustu námětů k přemýšlení, ale ona stále nevěděla, co si s novým životem počít. Uvědomila si, že se Lucinda tiše vytratila a nechala ji jejím úvahám. Chápala, co po ní Lucinda chce, ale necítila se na to připravená. Slunce pomalu zalévalo pláž a jí z jeho záře začínaly bolet oči. Její smysly byly prostě příliš citlivé na tak silné podněty. Na druhou stranu pocit tepla byl vyloženě příjemný. Zavřela oči a vychutnávala si ten pocit, když ji z jejího snění vytrhl Charlieho hlasitý křik. Její bratr se blížil k pláži jen v šortkách a s balíkem ručníků v podpaží.

„Užíváš si sluníčka? Tohle ti posílá Lucinda,“ hodil po ní plavky, „kdyby ses chtěla ještě trochu smočit. Prý nemáš plavat moc daleko, asi padesát mil odtud je už Turecké pobřeží a ona nechce vyplácet odškodnění rodinám pozůstalých, kdybys náhodou narazila na jejich pobřežní stráž a oni tě chtěli zatknout.“

Zbytek dne strávili na pláži. Lucinda se k nim připojila v poledne a přinesla Charliemu oběd. Ginny se ve společnosti svého bratra nedokázala soustředit na žádné vážné věci. Charlie si pláž dokonale užíval a nepřipustil, aby se jeho sestra uzavírala do sebe. Vymýšlel stále nové a nové zábavy od soutěže, kdo vyloudí nejzajímavější tón z lastury po vytváření miniaturních tsunami, kterými ji pravidelně zaplavoval, když se snažila uklidit trochu stranou. Je nutno podotknout, že Ginny ho také pěkně dostala, když se ve vodě za jeho zády proměnila ve žraloka a k smrti ho vyděsila. K večeru se Charlie konečně unavil a ona mohla z balkónu své ložnice sledovat západ slunce a promýšlet své další plány.
Vytrhlo ji zaklepání na dveře. Monica si po setmění také chtěla užít pláže a chtěla, aby se k ní připojila. Charlie ještě chvíli statečně odolával a dováděl s nimi, ale nakonec usnul přímo na písku pláže. Ginny se obrátila na Monicu.

„Co budeš teď dělat? Nechci vyzvídat, ale sama nevím, co si počít, tak hledám inspiraci.“

„Hodně jsem o tom přemýšlela. Nejradši bych šla studovat nějakou univerzitu, ale problém je, že nemůžu přes den ven. Lákala by mě medicína, ale mám strach, jak bych reagovala na krev. Spolužáky by asi šokovalo, kdybych se místo omdlívání začala olizovat.“

„To určitě, ale zase bys excelovala v laboratoři. Kdo z lidí dokáže určit krevní skupinu po čichu? S tím denním světlem se nedá nic dělat?“

„Ne, kdysi jsem to zkoušela. Jen na hřbetu ruky a ta spálenina se mi hojila dva týdny.“

„A co nějaká ochrana?“

„Jako myslíš chodit od hlavy k patě zahalená? To by šlo možná někde v Arábii, ale v Evropě je burka přece jen dost nápadná, nehledě na to, že bych vypadala děsně.“ Ginny se musela usmát. Smysl pro módu Monicu neopouštěl za žádných okolností. Na to, že všechno znala jen z doslechu a z časopisů, měla její kamarádka obdivuhodný přehled v tom, co se nosí a co jí sluší.

„Spíš mě napadlo, že by se to dalo řešit magií nebo nějakým lektvarem. Já měla také citlivou pleť a maminka mě vždycky než jsem šla na sluníčko, natírala takovou mastí, abych se nespálila. Myslela jsem něco takového, ale mnohonásobně účinnějšího.“

„To by bylo skvělé. Víš, co by to znamenalo i pro ostatní proměněnce? Zatím jsme vězni noci, ale takhle bychom získali svobodu. Myslíš, že je to možné? Nikde jsem o ničem takovém nečetla.“

„On to asi také nikdo moc neřešil. Kouzelníci asi nemají zájem, aby si upíři vesele pobíhali za denního světla a nosferatu a patriarchům je to jedno, protože ti slunce snáší. Jediný, kdo by se tím mohl zabývat je nějaký proměněnec a těm jejich páni asi moc neumožňují studovat magické vědy. Rozhodně to stojí za pokus.“

„Díky Ginny, mám pocit, že se mi otevírá celý svět. Nic o něm nevím, znám ho jen z doslechu a z knížek, ale strašně se na něj těším.“

„Nic ti neslibuju, jen, že to zkusím“

„Jasně, ale zatím jsi dokázala všechno, o co ses snažila. Mám teda docela slušnou šanci,“ nevzdávala se Monica.

„A magie by tě ke studiu nelákala? Teď už máš určitě dostatečnou sílu, abys kouzla zvládla.“

„Trochu se toho bojím, láká mě spíš obyčejný lidský svět. Když jsem ho opustila, byl v Anglii vynalezen parní stroj a u nás byly vrcholem techniky hodiny na kostele v městečku. Teď mají lidi tolik možností.“

Ještě si chvíli povídaly za zvuků hlasitého oddechování Charlieho, když se k nim nad ránem znovu připojila Lucinda. Monica se stáhla, protože se vedle patriarchy stále cítila nesvá. Ginny byla něco jiného, tu znala ještě jako člověka, ale o téhle dívce si dělala obrázek jen podle Dimitriho vyprávění a to bylo plné obdivu k její moci.

„Tak co Ginny, mělas trochu času přemýšlet?“ začala Lucinda.

„Moc ne, ale ráda bych věděla, jak by to probíhalo, pokud bych se přece jen rozhodla připojit k tobě. Nic neslibuju, mám vlastní priority, ale jen čistě informativně, jestli by to s nimi šlo sladit.“

„Jestli se chceš ujmout své role v naší společnosti, musíš být podrobně obeznámena s životem mudlů, kouzelníků a hlavně upírů. Předpokládám, že znáš svůj svět, ale víš opravdu, jakým způsobem funguje třeba vaše ministerstvo kouzel? Jakým způsobem rozhoduje a přijímá opatření? A co vlastně víš o mudlovském světě?“

„No táta o ministerstvu hodně mluví a samozřejmě znám zákony a nařízení, ale jak pracuje ministr opravdu nevím. O mudlech vím něco málo z toho, co jsme se učili ve škole a taky některé kamarádky pochází z mudlovských rodin, takže něco málo vím, ale nevím, jak bych v jejich světě obstála. Tatínek se zajímá o jejich vynálezy, ale myslím, že si spoustu věcí o nich vykládá špatně,“ přiznala Ginny.

„Samozřejmě, takže prvních několik let by ses seznamovala právě s mudlovským světem. Bude to opravdu hodně náročné, protože spoustu věcí, které oni používají naprosto běžně, uvidíš poprvé. Budu celou dobu s tebou. Možná bychom se mohly přihlásit na nějakou jejich univerzitu. Zároveň tě budu seznamovat s upírským světem. Zpočátku se jenom budeš dívat, co dělám. Budu tě také představovat významným upírům. Později se budeš seznamovat s oblastí, kterou jednou budeš spravovat. Život upírů má na různých místech svá specifika a tradice. Je to ještě hodně daleko a čeká nás ještě mnoho debat o novém vymezení sfér vlivu, takže nebudu dopředu předjímat, jak to dopadne.“

„Takže mě nakonec pošlete někam na druhý konec světa? To se mi moc nelíbí, raději bych zůstala ve své rodné zemi nebo aspoň v Evropě,“ protestovala Ginny.

„To je opravdu hodně předčasné, ale momentální situace je taková, že nejcitelněji nám chybí nová patriarcha v severní a střední Americe. Být tebou, zatím bych si s tím nelámala hlavu. Je to otázka mnoha let, než budeš připravená. A jaké jsou ty tvé priority. Návrat k rodině tě ještě neopustil?“

„Neopustil. Chci se co nejdřív vrátit k rodině a pomáhat přátelům proti Voldemortovi. Z toho nehodlám slevit, ale to moje studium mudlů by se mohlo odehrávat i u nás v Anglii ne?“

„Jak chceš žít mezi mudly a zároveň být se svou rodinou?“

„Nemusím být se svou rodinou pořád. Podívej, představovala bych si to tak, že bych nejdříve dostudovala poslední dva roky Bradavic. Byl by hřích nechat propadnout zaplacené školné a navíc se toho o magii potřebuju ještě spoustu naučit. Třeba se do té doby podaří Voldemorta porazit. Potom bych byla volná a mohla bych pokračovat na nějaké té tvé mudlovské univerzitě. No a prázdniny a víkendy bych mohla trávit doma nebo s přáteli. To by šlo, ne?“ obrátila se na ni s nadějí Ginny.

„Nevím, Ginny. Každý z nás si zachovává nějaké vzpomínky na svou rodinu a snaží se jí být nablízku, ale většinou se drží v povzdálí. Ale takhle naskočit zpátky do svého předešlého života? Pro všechny to bude mnohem těžší, uvědom si, že se tvoje rodina bude muset vyrovnat s tím, čím ses stala. Svůj vztah s Harrym asi budeš muset ukončit, protože bys mu mohla být opravdu nebezpečná. Nebylo by jednodušší, kdyby ses nevracela?“

„Myslíš, že pro ně bude jednodušší, když si budou myslet, že jsem mrtvá? A co Charlie, který zná pravdu?“

„Charlie bude problém, ty asi nedovolíš, abych mu upravila vzpomínky že? Ale on by mohl vaše tajemství udržet. Žije odloučeně a s ostatními se stýká jen občas. Je ti hodně oddaný a navíc si dává vinu za všechno, co se s tebou stalo, takže by hrál na naší straně.“

„Charlie bude vždycky na mojí straně, ale o to nejde. Já prostě musím svou rodinu vidět. Bude to těžké, zvlášť s Harrym, ale bůhví, co nám přinese budoucnost. Rozhodně ho nehodlám nijak ohrozit, ale jestli se to jeho hledání viteálů protáhne, neměl by být problém předstírat, že je pro mě už jenom kamarád. Bude to bolet, ale je to pořád lepší než aby si mysleli, že jsem mrtvá.“

„Vidím, že s tebou nehnu. Jestli tomu rozumím, návrat k rodině je tvojí podmínkou, aby ses zapojila do naší společnosti?“

„To není podmínka, to je fakt. Lucindo, moc jsem o tom přemýšlela. Nechci utíkat před zodpovědností, ale teď se na to rozhodně necítím. Byla bych ráda, kdybys mi byla nablízku a pomáhala mi. Nejsem pitomá, abych si neuvědomila, že mě nechceš nijak přetvářet a omezovat mojí svobodu, ale dohlížet na mě, aby se nestalo nějaké neštěstí. Jestli budeš souhlasit s tím, že se vrátím domů, já budu souhlasit, že mi ukážeš svět mudlů… a taky upírů,“ dodala váhavě.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one