face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Lucinda se odešla posadit na své místo a výslech mohl začít.

„Takže představování máme za sebou a můžeme přejít k důležitějším věcem,“ chopil se slova Mystic, který seděl přímo naproti Ginny. „Ne, že bychom Lucindě nevěřili, ale tvá existence je natolik fantastická, že bychom si rádi tvé schopnosti napřed ověřili. Nemáš nic proti tomu, předvést nám tady proměnu jak do jiných lidských bytostí, tak do zvířete?“

Ginny jen pokrčila rameny a chystala se k první proměně. Na tohle ji Lucinda připravila a ona v tom neviděla problém, proměnu zvládala naprosto v pohodě a často se tím u Lucindy bavila. Spíš se obávala toho, co přijde potom. Z patriarchů přímo sálala jejich moc, s někým takovým se přece nikdy nemůže rovnat. Navíc rozhodně nevypadali, že by z ní byli nějak nadšení, co když se na ni vrhnou a rozcupují ji na kousky. Ze své nové existence nebyla nijak nadšená, ale rozhodně nechtěla zemřít takovým způsobem. Vlastně vůbec nechtěla zemřít, je tady ještě tolik věcí, co nestihla udělat. Začínala se docela hodně bát. Do vývoje událostí však zasáhla Morgana.

„Je tahle šaškárna nutná? Všichni přece můžete cítit její krev, voní takhle krev přeměnce nebo nosferatu?“

„Máme důvody pro to, abychom chtěli důkaz. Už dříve jsme se na tom shodli,“ bránil se Mystic.

„Dobrá, dobrá, když jste se na tom shodli, tak prosím, jen jsem chtěla zabránit zbytečnému mrhání časem. Koukám, že se tu za ty roky nic nezměnilo,“ zvedla Morgana ruce na znamení, že se vzdává a nechce se kvůli takové prkotině hádat.

Ginny sledovala jejich výměnu názorů a snažila se přijít na to, co je vlastně Morgana zač a jakou tady hraje hru. Očividně ji tu ostatní patriarchové nečekali, ale ani jí neupírali její místo v Radě. Bude se muset co nejdřív informovat u Lucindy, protože rozhodně nestála o to mít proti sobě kromě Voldemorta i tuhle legendární čarodějku. Teď ale všechny takové myšlenky odsunula stranou a soustředila se na svou proměnu. Nesmí si dovolit žádnou chybu.

Postavila se a otočila se směrem k Mordredovi, který seděl úplně vpravo. Znovu si uvědomila jeho neskutečnou přitažlivost a svou touhu. Její rozum se tomu přívalu hormonů bránil ze všech sil, nestojí přece o nějakého upíra, se kterým si sotva vyměnila pozdrav, miluje přece Harryho. Najednou ji napadlo, že by se mohla své touze bránit stejně, jako se bránila svému strachu, když probírali ve škole bubáky. Soustředila se a vzala na sebe Mordredovi podobu jen s tím drobným vylepšením, že si na jeho dokonalé tváři představila Brumbálův plnovous v zářivě červené Weasleyovské barvě. Lucinda vyprskla do dlaně a také některým dalším podezřele cukaly koutky, ostatní zachovali kamennou tvář a Mordred sám se tvářil jako čerstvě vyoraná myš. Ginny však ještě nekončila. V rychlém sledu brala na sebe podobu jednoho patriarchy za druhým a u každého provedla nějakou drobnou změnu, která měla za cíl narušit jejich vážný vzhled. Skončila po asi pěti minutách u Morgany, kterou si představila se žvýkačkově růžovými vlasy, jaké s takovou oblibou nosila Tonksová.

Znovu se rozhlédla a musela konstatovat, že většina Rady na ni zírala s jistým despektem a někteří se tvářili skoro nepřátelsky, pouze Lucinda se zmítala v záchvatu hihňání a kupodivu Morgana také vypadala, že se docela dobře baví. Ginny se však cítila o moc líp. Trik zabral a ona se cítila uvolněně a veškerý strach z dalších zkoušek a přehnaný respekt z tak těch bytostí byl ten tam. S úsměvem na rtech se začala měnit ve zvířata. I tady se přeměňovala v taková, která by se k jednotlivým členům Rady hodila. Začala opět Mordredem, kterého ztvárnila jako páva a skončila obrovským černým sokolem, který měl představovat Morganu.

Upravila si na sobě šaty, které na ní byly všelijak pokrčené, jak se snažila, aby se zároveň se změnou do své normální podoby oblékla, a rozhlédla se po Radě. Žádné ovace se však nekonaly. Někdo se dál tvářil normálně, což znamená odměřeně, někdo si špital se svým sousedem, jen Lucinda se na ni povzbudivě usmívala a Morgana souhlasně pokyvovala. Ginny se chtěla posadit, protože myslela, že už má první část za sebou, když se znovu ozval Mystic.

„Výborně, změny podoby ovládáš skutečně mistrovsky, skoro se mi ani nechce věřit, žes to tak bravurně zvládla za těch pouhých pár dní od tvé proměny. Vím, že jsi dřív byla čarodějka a některé z nich mohou mít vrozené podobné schopnosti. Myslím, že takovým kouzelníkům se u vás říká zvěromágové a metamorfmágové, co když ty patříš mezi ně? Musíme provést ještě další zkoušky. Přistup sem, Archibalde,“ vyzval jednoho ze strážců, co stáli u dveří.

„To je směšné,“ ohradila se Lucinda a Ginny se k ní přidala.

„Nechci vám brát iluze o zvláštních schopnostech kouzelníků, ale zvěromág se může proměnit pouze do jediného zvířete. Já se tu proměnila do osmi. Tohle nemá se zvěromágy nic společného!“ přesvědčovala je Ginny. V duchu přemýšlela, proč je na ni Mystic tak nepříjemný. Ostatní byli docela v pohodě, ale on zaujímal už z principu negativní postoj. To ho tolik namíchlo, že mu při své proměně přidala kouzelnou svatozář a ztvárnila ho jako velkého černého sýčka? Sovy jsou přece symbolem moudrosti, takže by to měl být spíš kompliment.

„Ginevra má pravdu,“ zastala se jí i Morgana. „Celá tahle komedie je navýsost trapná. Všichni víme, co je zač, tak proč takové obstrukce. Já na ně tedy rozhodně zvědavá nejsem, spíš bych ráda co nejrychleji přikročila k důležitějším věcem, jako jak bude pokračovat její výcvik, jaké má plány pro nejbližší budoucnost a podobně. To je to, co by mělo tuhle Radu v první řadě zajímat. Sice podle toho, co odhaduji, že máš za lubem, Mysticu, ty další zkoušky budou pro Ginevru poměrně příjemné, ale je to jen mrhání naším časem. Navrhuji ukončit tuto fázi a přikročit k další. Chci o tom nechat hlasovat!“

„Na to máš samozřejmě právo,“ odsekl kysele Mystic. „Dávám tedy hlasovat o tom, že zde přítomná Ginevra Molly Weasleyová dostatečným způsobem prokázala, že má všechny schopnosti patriarchy národa vampýrů. Kdo je pro?“ Ruku zvedly pouze Morgana s Lucindou. „Návrh nebyl přijat, přistupme tedy k další části zkoušky. Ginevro, napij se teď krve tady Archibalda,“ pokračoval Mystic a vrhl vítězoslavný pohled směrem k Morganě, ta na to reagovala jen znuděným pokrčením ramen.

„Já ale nemám žízeň?“ divila se Ginny.

„To nevadí, pár kapek ti určitě neublíží, naopak,“ přidala se Ištar přeslazeným tónem, který Ginny připomněl Umbridgeovou.

Proč ne, pomyslela si Ginny, aspoň si ušetří další šílenou výpravu v Lucindině stylu. Urostlý strážce se nad ní tyčil jako hora, musela se pořádně zaklonit, aby se mu podívala do očí, její pohled žádal o dovolení, ale narazila jen na neproniknutelnou prázdnotu. Do mysli se mu proniknout neodvážila, musela tedy přikročit ke klasickému, „smím?“ zašeptanému tak, aby to mohl slyšet jen on.

Obrovský bodyguard před ní okamžitě poklekl a nabídl jí své zápěstí. Její instinkty začaly přebírat vládu nad jejím tělem. Cítila opojnou vůni krve nosferatu a špičáky se jí začaly samovolně prodlužovat. Neváhala a zabořila je do jeho kůže. Neměla velkou žízeň, takže tentokrát neztratila ani na chvilku kontrolu, ale tu úžasnou slast to nijak neoslabilo. Myslí se jí opět míhaly v rychlém sledu obrazy z jeho života, ale ona si na to už začínala zvykat. Ne, že by to nevnímala, ale zcela automaticky je odklízela stranou s tím, že se je při nejbližší příležitosti pokusí ze své mysli úplně vymazat. Ještě chvíli si vychutnávala ten opojný pocit a poté se odtáhla.

„Děkuju,“ pronesla směrem ke klečícímu upírovi, který měl stále ještě zastřený pohled a jen pozvolna se probíral ze své extáze.

„Výborně, pije krev nosferatu a má dokonce vychování,“ pochvalně na ni kývl Hiriu. „Myslím, že v té zkoušce obstála,“ většina ostatních souhlasně přikyvovala, ale Mystic se ještě nevzdával.

„Ano, zvládla tu zkoušku, ale ještě jednu maličkost. Ginevro, mohla bys nám tu říct, jaké jsem dal před dnešním zasedáním Archibaldovi pokyny?“

„Nedal jste mu žádné, přišel jste na poslední chvíli a pospíchal rovnou na své místo,“ suverénně odpověděla Ginny, tohle byla hned jedna z prvních vzpomínek, co při pití jeho krve zaznamenala a hned odsunula stranou jako naprosto nepotřebné.

„Správně. Myslím, že teď jste rozehnala i ty poslední pochyby, co někteří z nás mohli mít. Přiznávám svou porážku a omlouvám se za všechny ty zkoušky,“ pronesl s úsměvem Mystic a vrhl na ni vřelý úsměv. Rozhodně se netvářil jako poražený, ale jako by ho něco nesmírně potěšilo. Proč se potom celou tu dobu choval tak nepříjemně, honilo se Ginny hlavou. Vůbec se v těhle upírech nemohla vyznat.

„Takže pokud nemá někdo nějaký dotaz nebo zkoušku, kterou by Ginevra měla prokázat své schopnosti, budeme moci přistoupit k dalšímu bodu, kterým je prověření, jakým způsobem chápe Ginevra smysl našeho Společenství a její budoucí roli v něm…,“ řečnil dál Mystic.

Ginny ho poslouchala jen na půl ucha, protože se pořád snažila pochopit a zorientovat se v tom, kdo tady hraje jakou hru. Těkala pohledem po jednotlivých členech Rady a snažila se najít odpověď. Najednou ucítila brutální útok na svou mysl. Jeho síla mnohonásobně přesahovala Dimitriho pokusy i všechno ostatní, co si jen dokázala představit. Tohle je tedy plná síla mysli patriarchy upírů! Reagovala instinktivně. Tohle byl útok a dravec v jejím nitru odpověděl protiútokem. Veškerou silou své mysli vyrazila proti vetřelci ve snaze ho odrazit. Imhotep odletěl i se svým trůnem o několik metrů dozadu a než se stačil vzpamatovat, stála nad ním Ginny, mířila mu hůlkou do obličeje, připravená mu při prvním náznaku něčeho podezřelého Diffindem useknout hlavu.

„Skvělá reakce,“ ozval se jako první Mystic a začal tleskat. Ostatní se k němu postupně přidávali, jen Lucinda se mračila jako kakabus a její pohled propaloval ostatní jako laser. Ginny si dovolila krátké ohlédnutí a zvažovala, koho z nich zabije jako prvního, to už se ale ležící Imhotep pokoušel všechno vysvětlit. „Ginevro, tohle všechno bylo součástí zkoušky tvých schopností. Tajně, aby o tom Lucinda nevěděla, jsme se dohodli, že prověříme sílu tvé mysli. Rozhodně jsem ti nechtěl ublížit, jen nás zajímalo, jestli si mého útoku všimneš a jak silnou dokážeš vztyčit obranu. Podle plánu jsem se měl jen proniknout na povrch tvé mysli a čekat na tvou rekci. V žádném případě jsem ti nechtěl nijak ublížit ani tě ohrozit. Bohužel jsme trochu podcenili sílu a rychlost tvé reakce. Moc se ti omlouvám, nebyl to zrovna dobrý nápad,“ a svou omluvu doprovodil rozpačitým úsměvem.

„Kdybyste si neseděli na uších, když jsem vám o Ginny vyprávěla, mohli jste si ušetřit spoustu problémů,“ vztekala se na ně Lucinda. „Jasně jsem vám říkala, že Ginny si vybudovala silnou nitrobranu už jako člověk. Jak jste si asi mysleli, že zareaguje někdo, kdo dokázal jako člověk vzdorovat nosferatu? Jděte už do háje s těmi vašimi zkouškami, i dementnímu trollovi by bylo jasný, že máte před sebou patriarchu, jen elita upířího národa tu hledá nějaké léčky. Jestli ji chcete odradit od toho, aby se k nám jednou přidala, tak prosím, jste na nejlepší cestě, ani já, ani ona nemáme zapotřebí tady ztrácet čas s takovými zabedněnci!“

Většina Rady zůstala jako opařená. Znali Lucindu už staletí a snad ještě nikdy se nestalo, aby na Radě takhle na ostatní vyjela. Dělala si z nich legraci, zesměšňovala jejich diskuze, ale teď ji poprvé viděli doopravdy naštvanou. Dívali se na ni trochu spatra pro její životní styl a nebrali ji příliš vážně, ale najednou měli pocit, že by ji rozhodně neměli dál provokovat. Všichni mumlali své omluvy adresované jak Ginny, tak Lucindě a koukali z té napjaté situace co nejrychleji vybruslit. Ginny se mezitím trochu uklidnila a posadila se zpátky na svou židli, pořád se ale dívala na ostatní s krajní nedůvěrou. Mystic se znovu ujal slova.

„Ginevro Molly Weasleyová, prohlašuji jménem Rady, že máš všechny vlastnosti patriarchy. Od dnešního dne bude tvé jméno zaznamenané na oficiálních deskách našeho národa jako sedmnáctý patriarcha od počátku historie. Vítej mezi námi.“

Všichni v sále povstali a vzdali Ginny úctu. Takový zvrat situace ji trochu zaskočil a ona najednou nevěděla, jak se tvářit. Mnohem lépe se cítila v pozici, kdy mohla být na ostatní naštvaná, to bylo něco, čemu rozuměla a mračit se na ostatní jí také nečinilo žádný problém, ale jak se má tvářit teď? Má nasadit nějaký vznešený výraz, něco takového, jak se vždycky tvářil Draco? Má předchozí události hodit za hlavu a být na ně milá? Má být pořád naštvaná a naznačit jim, kam si ty svoje desky můžou strčit? Opravdu vůbec netušila, jak má reagovat, tak se jenom postavila a mírně se ostatním uklonila.

„Teď přejdeme k druhé části, kdy se tě budeme ptát, jak rozumíš a chápeš svou roli v naší společnosti. Snaž se odpovídat tak, jak to cítíš a pokud to nebude správně, nic se neděje, vysvětlíme ti, v čem se mýlíš a budeme pokračovat dál. Takže první otázka, jaký zákon stojí nade všemi?“

Ginny se zamyslela. Jaký zákon by to mohl být? Nezabíjet? To je ale jen rozšíření jiného zákona – zůstat utajení před lidmi. Už chtěla odpovědět, ale pak si ještě položila otázku, proč je vlastně to utajení tak důležité. Podle lekcí z historie, co jí Lucinda v posledním týdnu tlačila do hlavy, nežili upíři vždycky v utajení. Tohle opatření přijali až poté, co se proti nim spojili mudlové a kouzelníci a téměř je vyhubili. Byl to akt čistého pudu sebezáchovy, stáhnout se do stínu a přečkat tam nejhorší bouře. Ze všeho nejdůležitější tedy musí být přežití upírů jako druhu. Tohle musíme zajistit i za cenu obětování vlastního života. Ginny si vzpomínala, jak jí Lucinda vyprávěla, že se tenkrát část upírů včetně patriarchy nechala odhalit a zlikvidovat, aby odvedli pozornost od zbytku jejich národa a umožnili mu přežít.

„Prvním zákonem je přežití druhu,“ odpověděla Ginny nahlas. V sále to zašumělo a Ginny zaregistrovala souhlasné pokývnutí Lucindy.

„A my jsme co?“ vypálil další otázku Mystic.

„Ochránci,“ odpověděla Ginny. „Chráníme národ před vším, co by ho mohlo ohrozit.“ Tohle z Lucindiných lekcí pochopila naprosto jasně.

„Jak národ chráníme?“

Ginny chtěla okamžitě odpovědět, jak je zapotřebí, ale na poslední chvíli se zarazila. Je to opravdu tak? Jak poznat, co doopravdy zapotřebí je? Většina se může mýlit a jedinec může mít pravdu, poznala to sama, když Ministerstvo rozjelo diskreditační kampaň proti Harrymu. Všichni ho tenkrát odsuzovali, ale on měl pravdu. Pokud jsem o něčem doopravdy přesvědčená, musím jednat podle toho, i kdyby to znamenalo postavit se proti všem.

„Jak uznáme za vhodné,“ odpověděla nahlas a v sále to opět zašumělo.

„Co přináší moc?“

„Zodpovědnost,“ odpověděla Ginny, tohle bylo také jedno z Brumbálových oblíbených úsloví.

„Jak se vyrovnáš s tíhou zodpovědnosti?“

Ginny se opět zamyslela. Jak by se s něčím takovým mohla vyrovnat? Harry cítil zodpovědnost za všechny okolo a ona poznala, jak těžce nesl jakékoli selhání. Trápil se pro Cedrika, mnohem víc pro Siria, vyrovnával se s tím celé měsíce. Čím to nakonec překonal? O tomhle se nikdy nebavili, bylo jim spolu tak dobře, že nechtěla otvírat žádná bolavá témata, teď by se jí odpověď hodila. Všichni mu říkali, že to nebyla jeho vina, ale na něj to tenkrát moc nefungovalo. Co ho tenkrát drželo nad vodou? Byl to Ron s Hermionou? Možná mu jejich podpora pomohla, ale to určitě nebylo to, čím se se vším dokázal vyrovnat. Pořád dokola si probíral svá rozhodnutí a přemýšlel, co mohl udělat jinak, co když přišel na to, že opravdu nic jinak udělat nemohl? Že reagoval možná špatně, ale kdyby reagoval jinak, nebyl by to on a selhal by někde jinde?

„Tím, že budu stále sama sebou. I když se rozhodnu špatně, pokud to bude mé rozhodnutí, bude vycházet z mé podstaty a nebude moci být jiné a pokud nebude moci být jiné, nebudou mě jeho následky tížit.“

„Výborně, Ginevro, odpověděla jsi správně na první okruh otázek. Je vidět, že navzdory svému mládí dokážeš jasně uvažovat a máš takové životní zkušenosti, že dokážeš pochopit podstatu věci,“ pochválil ji Mystic a podezřívavě se zadíval na Lucindu. „Tvá zkouška však ještě nekončí. Co je nejcennějším v našem životě a zaslouží si obzvláštní ochranu?“

Ginny se honilo v hlavě mnoho možných odpovědí. Určitě to bude zase nějaký chyták. Harry a Brumbál by určitě odpověděli, že je to láska, ale ona si tou odpovědí nebyla vůbec jistá. Samozřejmě, že láska je nesmírně důležitá a nedokázala by si bez ní svůj život představit, ale je opravdu tím nejcennějším? Není ještě něco cennějšího, co si mnozí ani neuvědomují a berou to jako samozřejmost? Vzpomínala na své zajetí u Dimitriho a uvědomila si, že bylo ještě něco jiného, co pro ni v té době bylo ještě důležitější než to, zda se ještě někdy uvidí s milovanou rodinou a Harrym.

„Svoboda, svobodná vůle rozhodovat o svém vlastním životě,“ odpověděla nakonec.

„Jsi si tím jistá? Je přece spousta dalších věcí, jako jsou přátelství, láska, moc, štěstí, mír. Není nic z toho hodno obzvláštní ochrany?“ zkoušel zviklat její rozhodnutí Mystic.

„Samozřejmě, ale nic z toho nemá smysl, pokud nebudu mít svobodu rozhodování, svobodu volby,“ stála si na svém Ginny.

„Jak chceš tu svobodu ochraňovat?“

„Tak, že budu respektovat volby druhých. Každý má právo zvolit si svou cestu, já mu nemůžu žádnou nutit.“ Ginny při tom myslela na to, jak si Bill bral Fleur, bylo to jeho rozhodnutí, oni mu to mohli jen zkusit vymluvit, ale ničemu by nepomohlo, kdyby se rozhodli za něj, poslali tu čůzu tam, kam patří a jeho zamkli doma ve sklepě, než pustí ji z hlavy, jak tenkrát navrhovala. Nebylo by to správné.

„Kde leží hranice tvé svobody?“

Svoboda přece nemá žádné hranice, pomyslela si Ginny, ale než odpověděla nahlas, ještě jednou se nad tou otázkou zamyslela. Každý může neomezeně rozhodovat o svém životě, ale ve svém ostatním jednání si přece nemůže dělat, co ho napadne. Takový Voldemort to takhle dělá, nebere vůbec žádný ohled na své okolí a je mu jedno, jestli mu člověk uhne z cesty nebo ho na místě zabije. ta druhá možnost pro něj jen znamená, že musí víc zvednout nohu, aby překročil mrtvolu. tohle přece není žádná svoboda.

„Hranice mé svobody leží tam, kde se dotýká svobody druhých. Při svém jednání nemůžu jen tak ohrožovat druhé lidi jako by to byl obtížný hmyz.“

„A co ještě s sebou přináší svobodná vůle?“

Ginny hned napadla zodpovědnost a v té chvíli si uvědomila, kam všechny ty otázky směřovaly. Druhý okruh se protkl s prvním a jejich vyznění bylo stejné. Zodpovědnost. Zodpovědnost za své činy a rozhodnutí, zodpovědnost za osud celého upírského národa, zodpovědnost za to, aby svět byl místem k žití pro všechny. Zodpovědnost ji bude provázet celým zbytkem věčnosti a stane se nedílnou součástí jejího života, jakmile tohle břímě jednou přijme, už nikdy se ho nezbaví. Zodpovědnost je to, co Voldemort nezná a proto musí být nakonec poražen. Má poslední možnost se alespoň části té zodpovědnosti zříct, vykašlat se na všechny ty upíry a žít tak, jak zvládne. Co je jí vlastně po nich? Ona se přece neprosila, aby se stala jednou z nich, ona proti tomu bojovala ze všech svých sil, proč by teď měla přijímat zodpovědnost za jejich národ?

Jejich národ? Vždyť je to teď i její národ, přesvědčovalo ji její vědomí, ale podvědomí se té myšlence urputně bránilo. Ta myšlenka však byla neuvěřitelně svůdná. Proč by zrovna ona, holka, co podle kouzelnických zákonů ještě ani není plnoletá, měla mít takovou zodpovědnost? Ať se každý postará sám o sebe. Co si má počít? Proč se má rozhodovat právě teď? Co se stane, když se vykašle na tu jejich úžasnou nabídku, že z ní udělají jednu z nich? Poradili si sami doteď, poradí si i nadále. Lucinda bude asi hodně zklamaná, ale třeba to dokáže pochopit. Přesvědčení odmítnout tu zodpovědnost a nechat celou slavnou Radu být stále sílilo.

Ginny myslela na svou rodinu, jak je ohrožená Voldemortem a jak jí může svými novými schopnostmi pomoci. Potom si ale uvědomila, že stejným způsobem není ohrožena jen její rodina, ale spousta dalších, které ani nezná, dokázala by se smířit s tím, že bude pomáhat jenom svým lidem? Upíři jsou vlastně také ohroženi. Pokud vyhraje Voldemort, bude si je chtít podrobit jako všechny ostatní. A co když ona ochrání svou rodinu, ale Voldemort si začne upíry podmaňovat? Krom Lucindy a Monicy mezi nimi sice neměla skutečné přátele, ale nikdo nesmí být donucen se tomu bastardovi podřídit. Ne, Brumbál měl pravdu, s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost a ona před ní neuteče. Nedokázala by žít s vědomím, že mohla něco udělat a neudělala. Nedokázala by snést to vědomí tisíců lidí, kouzelníků i upírů, kteří by se na ni dívali vyčítavým pohledem a ukazovali prstem, že ona je tím vším vinna. Nedokáže stát vedle a jenom přihlížet, musí něco udělat a musí přijmout zodpovědnost za jejich ochranu.

„Zodpovědnost,“ odpověděla Ginny nahlas a hned pokračovala. „Jsme zpátky u prvního zákona. Zodpovědnost bude součástí mého života a já ji přijímám.“

V sále, kde po celou dobu jejího rozjímání panovalo naprosté ticho, se znovu zvedl nevěřícný šepot. Patriarchové se bavili mezi sebou nebo si jenom mručeli něco pro sebe, ale zdáli se být totálně zaskočeni. Teprve po hodné době znovu povstal Mystic a začal slavnostním hlasem deklamovat.

„Ano, kruh se uzavírá. Ginevro Molly Weasleyová, zodpověděla jsi správně všechny naše otázky. Pochopila jsi smysl našeho snažení a prokázala jsi nebývalou rozvahu, inteligenci a moudrost. Trváš na svém rozhodnutí, přijmout na svá bedra zodpovědnost za náš národ?“

„Trvám, pro mě není jiné cesty,“ odpověděla Ginny pevným hlasem.

„Ginevro Molly Weasleyová, poklekni!“

Ginny byla překvapená jeho požadavkem, ale vyhověla mu. Zvedla se ze své židle a poklekla nejdříve na jedno koleno, ale pak si uvědomila, že by v této pozici snadno pod svými šaty ukázala víc, než by chtěla, tak položila na zem i druhé koleno a posadila se na paty. Pohledem však stále sledovala ostatní, pořád nemohla přijít na to, co se tu odehrává. Patriarchové sestoupili ze svých trůnů a postavili se okolo ní. Najednou se v jejich rukou objevily meče a dotkly se jejího krku. Mystic začal znovu slavnostním hlasem deklamovat.“

„Ginevro Molly Weasleyová, přísaháš věrnost našemu národu a přijímáš zodpovědnost za jeho zachování?

„Ano,“ odpověděla trochu roztřeseně Ginny, přece jen ji ti upíři s tasenými meči dost vylekali.

„Přísaháš, že budeš konat i zdržovat se konání, že budeš bojovat i bránit se boji, že budeš tvořit i ničit, že budeš soudit i odpouštět, vždy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?“

„Ano.“

„Přísaháš, že zachování našeho národa je smyslem tvé existence a ty tomu podřídíš úplně všechno, včetně oběti nejvyšší?“

„Ano,“ slíbila Ginny, i když trochu trnula z toho, jak by se zachovala, kdyby se jednou musela rozhodovat mezi svou rodinou a povinností.

„Ginevro Molly Weasleyová, prohlašuji tě za právoplatnou Patriarchu národa vampýrů, členku Rady patriarchů a Ochránkyni našeho národa se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími. Povstaň Ginevro Molly Weasleyová, teď už nikdy před nikým nebudeš klečet.“

Ginny pomalu vstávala a nevěřícně se kolem sebe rozhlížela. Lucinda jí přece říkala, že členkou Rady se stane až poté, co na to bude připravená. Co teď jako má dělat? Vždyť o tom, jak to v upířím světě funguje, neví vůbec nic! Co když jí teď přidělí nějakou oblast, třeba tu Ameriku, jak říkala Lucinda a ona bude mít na hrbu starost o všechny upíry, co tam žijou? Vždyť tam ani nikdy nebyla, když nepočítá návštěvu banky, nákup hůlky a strašlivé nakupovací orgie v obchodech s oblečením. Začínala pomalu panikařit a měla sto chutí vzít nohy na ramena a utíkat co nejdál od té šílenosti.

Mystic jí zatím na krk pověsil těžký zlatý řetěz se symbolem patriarchů, přívěskem ve tvaru srpku měsíce. Vypadalo to docela pěkně, i když neprakticky, ale ona se pořád snažila hlavně vyrovnat se svou narůstající panikou. To už se k ní ale hrnuli ostatní a každý z nich jí chtěl potřást rukou nebo v případě žen obejmout. Konečně se na řadu dostala Lucinda, která se jí úplně bez zábran vrhla kolem krku.

„Ginny, jsem tak šťastná, jak jsi všechno zvládla. Bylas úplně senzační a pořádně jsi těm zapšklým páprdům vytřela zrak. Už se moc těším, jaké budou Rady s tebou.“

„Ale, co bude teď?“ zeptala se jí úzkostlivě Ginny. „Nejsem vůbec připravená na nějaké povinnosti.“

„Neboj, na našich plánech se nic nemění, jen jsi získala pochybnou výsadu účastnit se zasedání Rady a také budou muset tvoje názory víc respektovat. Tohle všechno mělo za účel ukázat mě ve špatném světle a připravit půdu pro to, aby nad tvým výcvikem dohlížel někdo jiný. Teď mají po hehe a nemůžou ti nic nařizovat. Jen se jich neboj a dej jim jasně najevo, co chceš.“

Lucinda od ní odstoupila, aby uvolnila místo Mordredovi. Ginny opět pocítila mocnou přitažlivost k tomu klukovi, ale dokázala se ovládnout.

„Drede, už bys mohl tu svou auru přitažlivosti vypnout,“ zamračila se na svého synovce Morgana. „Ginevra se dokáže moc dobře ovládat, tak tu ze sebe nedělej zbytečně blbečka. Jestli s ní máš nějaké plány, budeš muset vyzkoušet něco jiného, co takhle se k ní začít chovat mile?“ Mordred se zamračil, ale najednou Ginny pocítila, že se na něm něco změnilo. Už tam nestál božsky dokonalý Adonis, ale docela normální kluk přibližně jejího věku. Mračil se jako čert, ale přesto Ginny zaslechla jeho tichou omluvu. „Nic si z toho nedělej, Ginevro. Dred je zkrátka přesvědčen, že mu žádná dívka nemůže odolat. Zvlášť, když použije tu svou auru, díky níž se zdá neodolatelný. Říkala jsem mu, že to není dobrý nápad, ale nedal si to vymluvit, puberta ho zkrátka ani za všechna ta staletí nepřešla. Až se z toho trochu otřepe, poznáš, že umí být docela milý i tím přirozeným způsobem.“

Strážní mezitím přinesli další křeslo a postavili ho vedle ostatních. Mystic, jakožto mluvčí ostatních jí nabídl rámě, odvedl ji k němu a vyzval ostatní, aby také zaujali svá místa, aby celá schůze mohla pokračovat.

„Vážení, přejděme prosím k dalším bodům naší schůze. Budou se samozřejmě stále týkat Ginevry a její nejbližší budoucnosti. Ginevro, mohla bys nám tu nastínit své nejbližší plány?“

Ginny se rozhlížela po ostatních. To je všechno tak trapné, myslela si, sedíme tady jako dokonalí idioti a hulákáme na sebe přes celou tu strašnou haluznu. Bylo jí jasné, že bude muset ostatním hodně vysvětlovat, ale rozhodně se jí nechtělo svá vysvětlení křičet jako na lesy. No co, je jedna z nich, tak může také přednést nějaký ten konstruktivní návrh.

„Jistě, ale tento prostor shledávám pro naši debatu poněkud neútulným, nešlo by se na tuhle méně oficiální část přesunout někam jinam? Myslím, že bychom to mohli pojmout jako takové příjemné posezení mezi přáteli. Jsme doufám přátelé,“ přeměřila si ostatní zkoumavým pohledem, při němž Lucindě opět začaly cukat koutky.

„To je zajisté zajímavý návrh,“ začal Mystic a bylo evidentní, že kouká, jak by se z toho vykroutil. Jemu se všechna ta pompéznost a rozlehlé prostory líbily.

„Samozřejmě, já s tím naprosto souhlasím, konečně je tu mezi námi někdo, komu to aspoň trochu pálí,“ skočila mu do řeči Morgana a jelikož i ostatní vyjadřovali svůj souhlas, nezbylo Mysticovi, než jim pokynout a všichni se přesunuli do jiné místnosti. Ta se svým vzhledem trochu podobala společenským místnostem v Bradavicích. Byla to útulná oválná místnost, kde okolo konferenčního stolku před hořícím krbem bylo několik křesel a pohovek, takže se tam všichni patriarchové pohodlně složili.

„Díky, tady se nám bude povídat mnohem lépe,“ poděkovala Ginny a odhodlaně pokračovala. „Co se týká mých bezprostředních plánů, tak se nejdříve chci vrátit domů a do Bradavic. S Lucindou jsem o tom už mluvila a ona souhlasila, že tam půjde se mnou a bude pokračovat v mém výcviku.“ Lucinda jenom přikývla na souhlas, ale u ostatních se to s moc pozitivní reakcí nesetkalo.

„Ginevro, je to skutečně moudré rozhodnutí?“ ozval se jako první Vlad. „Teď už jsi někdo jiný a nejlepší je hodit svůj minulý život za hlavu.“

„Možná to není moudré rozhodnutí, ale už padlo. Nechci si tu na nic hrát a nevím, kolik vám toho o mě už Lucinda řekla, ale jen ve stručnosti. Když se Dimitri rozhodl, že mě promění, nejvíce jsem se obávala o to, abych stále zůstala sama sebou a to včetně zachování vztahů k těm lidem, kteří jsou pro mě důležití a na druhou stranu i k těm, které nenávidím. Musím nejdřív uzavřít tuhle kapitolu svého života, než budu moci jít dál. Všichni moc dobře víte, jak to v Anglii vypadá. Voldemort je na vzestupu a moje rodina stála vždy proti němu. Nemůžu ji v tom nechat samotnou. To, čím jsem se stala, pro ně může znamenat rozdíl mezi tím, jestli přežijí nebo ne.“

„Tohle není náš boj!“ protestovala Ištar.

„Jistě, tohle není náš boj, tohle je můj boj,“ odbyla ji Ginny. „S Voldemortem mám jeden osobní nevyřízený účet a ten chci vyrovnat. Nebudu vám tady vysvětlovat, o co jde, můžete se sami podívat,“ vyzvala Ginny ostatní a pokusila se o něco, co ještě nikdy nedělala. Před pevné hradby své nitrobrany, vystrčila všechny svoje vzpomínky na to, jak ji Raddleův deník posedl a jak ji nutil dělat proti její vůli ty hrozné věci. Ostatní pochopili a nahlíželi do její mysli.

„Jasně, chápu, že chceš, aby za tohle zaplatil, ale nemůžeš mu vyhlásit otevřenou válku, začal by se mstít na ostatních. Smrtijedi by nás začali pronásledovat a to by se neobešlo bez obětí.“

„Nechci se mu otevřeně postavit, ani bojovat v první linii, na to jsou jiní, ale ráda bych ochránila svou rodinu a přátele a taky mu tu a tam nabourala plány. Nic velkého, ale chci mu třeba zabránit, aby dostal pod svou kontrolu Bradavice.“

„Možná to není zas tak špatný nápad,“ souhlasil opatrně Eliah. „Podle zpráv, co máme, jsou teď Ostrovy nejhorším potenciálním ohniskem na celém světě. To, co se tam děje, asi stěží bude k prospěchu naší společnosti. Voldemort se snaží získat naprostou kontrolu nad všemi bytostmi a kdo se mu nepodřídí, toho bez milosti likviduje. Uvažoval jsem, že bychom se mu dočasně podřídili, přece jen už není žádný mladík a hrát před ním nějakých dvacet nebo třicet let komedii, by nás nezabilo, ale teď u něj mají hlavní slovo vlkodlaci a bojím se, že ti by se snažili svou pozici zneužít proti nám.“

„Na to zapomeň,“ zarazila ho Morgana. „Pokud mám přesné zprávy, tak si zajistil magickým způsobem nesmrtelnost. Nevím, jak na ten způsob přišel, myslela jsem, že na něj už kouzelníci dávno zapomněli, ale musíme počítat s tím, že tu může zaclánět pěkně dlouho. Podle toho, co jsem o něm a jeho poskocích slyšela, tak bych s někým takovým nespolupracovala ani za zlaté prase.“

„Ano, vytvořil si několik viteálů,“ doplnila Ginny. „Moji přátelé by teď měli být na výpravě za nimi.“

„Kolik? To je takový idiot, aby dělil svou duši víckrát?“ chtěla vědět Morgana.

„Nevím přesně. Harry se o tom se mnou nechtěl bavit, ale vím, že už jsou nějaké zničené, nejspíš mu s tím pomáhal Brumbál, a o zbytku vždy mluvili v množným čísle. Říkali všechny, ne oba, takže bych si tipla, že zbývají tři nebo víc.“

„Sakra práce,“ zaklela Morgana. „Ginevro, jestli jich vytvořil opravdu tolik, bude s ním těžké pořízení, i když se je podaří všechny zničit. Z jeho duše už skoro nic nezbývá, takže bude imunní na většinu magie a také na většinu fyzických útoků, stejně jako třeba zombie nebo jiné oživlé mrtvoly. Je to ta nejhorší možná kombinace obrovské moci, šílené mysli, absolutně žádných zábran a téměř dokonalé nezranitelnosti. Tohle je největší hrozba za posledních několik tisíc let. Jestli mu chceš mařit jeho plány, můžeš se mnou počítat, nikoho takového nemůžeme nechat chodit volně po zemi.“

Tohle Ginny nečekala. Podle pověstí by přece měla Morgana stát na straně temna. Je sice pravda, že na ni zatím působila velice dobrým dojmem a rozhodně vypadala mnohem sympatičtěji než všichni Smrtijedi, které kdy Ginny poznala, včetně jejich učitele lektvarů, ale byla pořád hodně opatrná. Ty pověsti, kde Morgana byla tou zlou protivnicí Merlina, byly u ní už od dětství hluboce zakořeněné. Na druhou stranu, Voldemorta by mohla klepnout pepka už jenom z toho, kdo že to stojí proti němu, tady by mu žádná magická imunita nepomohla.

„Ne, rozhodně nesouhlasím, aby nás Ginevra zatáhla do nějaké války s kouzelníky,“ protestoval Mystic. „Už jenom to, že se chce vrátit domů je hodně na pováženou a já si osobně myslím, že bychom jí to měli zakázat.“

„O tom nehodlám diskutovat,“ ohradila se ostře Ginny. „ Je mi jasné, že budu muset svou rodinu opustit, ale chci se alespoň rozloučit a připravit je na to. Já si svou proměnu nevybrala a rozhodně nechci nechat žít svou rodinu v přesvědčení, že jsem mrtvá. Můj nový život dokážou přijmout, ví o nás, vždyť jsou všichni kouzelníci, a jak už jsem řekla, budou potřebovat moji ochranu. Dokud je bude Voldemort ohrožovat, já jim budu nablízku a budu je chránit. Co se týká toho ostatního, moji přátelé a rodina stojí proti Voldemortovi a já jim budu pomáhat, můžu vám ale slíbit, že nebudu stát v první linii, aktivně vyhledávat každou příležitost ke konfliktu, ani nebudu prozrazovat svou identitu. V rodině i ve škole budu tou starou Ginny Weasleyovou, která není ničím výjimečná ani pozoruhodná. Možná budu sem tam trochu podvádět a skrytě použiju nějakou svou schopnost, ale budu dál hrát svou roli. Mimo školu a v akcích proti Voldemortovi budu vystupovat s jiným vzhledem a jiným jménem, takže si mě nikdo nebude moci spojit ani s Ginny Weasleyovou, studentkou Bradavic, ani s Ginevrou, patriarchou upírů.“

„To nezní špatně,“ souhlasil Eliah. „Myslím, že s něčím takovým bych mohl souhlasit. Teď bych se ale vrátil ještě k situaci v tvé rodné zemi a tvému statusu. Je to moje doména, takže budeme muset vyřešit, komu se budeš zodpovídat. Lucinda ti asi bude pořád nablízku a já osobně si myslím, že tři patriarchové na tak malém území je trochu moc. Lucindo, co bys řekla na to, že bych dočasně spravoval tvoje území a ty bys převzala Britské ostrovy? Já se alespoň nebudu muset vrtat v tom vosím hnízdě, které mi Ginevřina drahá vlast připomíná.“

„Mě se to pořád nechce líbit,“ namítal Mystic dřív, než stačila Lucinda Eliahovi odpovědět, takže svůj souhlas vyjádřila jen pokývnutím hlavy, zatímco Mystic pokračoval ve svém vystoupení. „Není pro nás dobré míchat se do záležitostí kouzelníků. Zdá se, že Ginevra si nakonec prosadí svou, ale jsem kategoricky proti tomu, aby podnikala nějaká dobrodružství na vlastní pěst a zatáhla nás do války s kouzelníky. Nebudu nic namítat, jestli si Eliah s Lucindou dočasně prohodí část svých území, to je jejich věc, ale Lucinda se musí zaručit, že nepovede náš národ do války. Vampýři jsou a i nadále budou neutrální a nebudou jako celek podporovat žádnou stranu. Jestli se někdo z nás bude nudit a bude chtít riskovat svou existenci v nějaké malicherné šarvátce, prosím, budeme respektovat jeho svobodnou vůli, ale navenek musíme zůstat neutrální. Chci, aby to vyznělo naprosto jasně. Nikdo, opakuji nikdo, nebude přesvědčovat ostatní, aby se do té války zapojili, a nikdo také neudělá nic, co by mohlo obrátit pozornost Voldemorta proti našemu národu.“

„Proti tomu nic nemám,“ souhlasila Ginny. Nechápala, čeho se všichni bojí. Ona přece neměla v plánu budovat nějakou armádu nesmrtelných. „Rozhodně jsem neměla v plánu vyhlašovat nějakou mobilizaci jen proto, aby mi ostatní pomáhali chránit svou rodinu nebo se Voldemortovi pomstít. Jen se chci zeptat, co budeme dělat, až nám dá Voldemort na vybranou, jestli se mu podřídíme nebo nás zničí?“

„Tomu bychom se měli snažit vyhnout a zachovávat neutralitu, jak to jenom půjde,“ vyjádřil Vlad názor většiny.

„Jasně, ale, co když to nepůjde?“

„Ginevra má pravdu,“ podpořil ji Eliah. „Nemyslím si, že Voldemort bude respektovat nějakou neutralitu. Třeba mudlorozené kouzelníky eviduje a zakazuje jim přístup k určitým službám, nemohou třeba využívat letaxovou síť a bojím se, že bude ještě hůř.“

„Nikdy se nenecháme zotročit. Ginevro, Lucindo, máte plný mandát odmítnout jakékoli návrhy, co by omezovaly naši svobodu. Jestli to bude nutné, stáhneme se z kouzelnického světa nebo z tvé vlasti, ale rozhodně se mu nikdy nepodřídíme!“ kategoricky prohlásil Vlad a ostatní s ním souhlasili.

„Takže ohledně tvého návratu je všechno jasné? Vrať se k rodině, když na tom tak trváš, ale drž se zpátky a nevyvolávej zbytečné konflikty, co by se mohly dotknout i ostatních. Lucinda na tebe dohlédne a společně budete zodpovídat za to, co se tam bude dít. Teď bychom si ještě měli promluvit o tvém dalším výcviku,“ uzavřel debatu Mystic, který musel mít očividně poslední slovo.

„To si beru na starost. Musím Ginny seznámit s mudlovským světem, o kterém toho moc neví, a také se budeme věnovat rozvíjení jejích schopností. Tady nevidím žádné problémy, snad jen to, že si zvykne jezdit po špatné straně silnice,“ prohlásila Lucinda, která se během předchozí debaty držela překvapivě zpátky.

„Jistě, jistě, ale i my ostatní rádi Ginevru poznáme a naučíme ji něco z toho, co jsme za svou existenci tu a tam pochytili,“ usmíval se úlisně Mystic a ostatní se k němu přidávali a zvali je na návštěvu.

„Jsi u mě kdykoli vítána, Ginevro. Rád bych tě naučil zacházet s mečem a něco o kodexu správného bojovníka,“ obrátil se na ni s úklonou Hiriu. Ostatní se tvářili trochu zaskočeně, když je definitivně dorazila Morgana.

„I já tě ráda poznám blíž. Nikdo jiný tě nenaučí o magii tolik, co já, všichni ostatní se totiž narodili jako mudlové, takže o skutečné magii toho moc neví. Mohlo by se ti to jednou hodit. Možná tě zajdu navštívit, i když ta stupidní omezení jsou vážně otravná,“ ostatní se na její nabídku tvářili ještě vyjeveněji než na tu Hiriovu a Lucinda vypadala dokonce dost vystrašeně. „Než se tahle sešlost rozpustí, ráda bych si s tebou ještě chvíli promluvila,“ zašeptala jí ještě Morgana do ucha tak, aby jí nikdo neslyšel.

„Jak vidíš, bude o tvůj výcvik dobře postaráno. Trápí mě však ještě jedna věc. Jestliže budete v Bradavicích, nebudete mít volnost pohybu. Co když vás dostihnou vaše povinnosti v okamžiku, kdy se nebudete moci nenápadně vytratit. Co pak?“ položil jí otázku Mystic.

„To si budeme muset ještě promyslet,“ zaváhala Lucinda. „Máte někdo nějaký nápad?“

Ostatní samozřejmě měli nápadů spoustu a začali se mezi sebou dohadovat. Ginny je chvíli sledovala, ale pak jejich debatu nechala plynout, stejně je většina z těch nápadů naprostá ptákovina. Nikdy by ji nenapadlo, že teď, když má k dispozici celou věčnost, bude mít problém s nedostatkem času, ale čeká ji toho tolik. Kromě normálního života Ginny Weasleyové, tedy škola a rodina, bude muset ještě nějaký ten čas věnovat svým povinnostem mezi upíry, k tomu její výcvik s Lucindou a také by nebylo špatné vyšetřit tu a tam nějakou tu hodinku na to naštvat Voldemorta. Má toho opravdu až nad hlavu, je na tom možná hůř než Hermiona ve třeťáku. No jasně, tohle by mohla být ta cesta, jak být na více místech najednou. Kdyby někde sehnala obraceč času, bez problémů by všechno stíhala a navíc by měla před ostatními dokonalé alibi!

„A co takhle obraceč času?“ předložila svůj nápad ostatním. „Mohla bych být na více místech současně a navíc měla dokonalé alibi, aby nikdo nepoznal, kdo doopravdy jsem.“ Ostatní se zarazili, nechávali si její nápad projít hlavou a zdálo se, že se jim zamlouvá.

„To zní dobře, máte někdo takovou věcičku? Já o ní jen tu a tam něco zaslechl,“ obrátil se na ostatní Vlad. Odpovědí mu byly jen rozpačitě sklopené pohledy.

„Nikdy jsem nic takového nepotřeboval. Proč bych se chtěl vracet v čase, když ho mám k dispozici tolik?“ omlouval se Mordred a ostatní s ním souhlasili.

„A dal by se nějaký získat?“ zajímala se Ginny. „Moje kamarádka ho kdysi měla půjčený z Ministerstva“

„Ginevro, v dnešní situaci ti ho asi těžko někdo půjčí. Zkusíme se poptat jinde, ale takových věciček nikdy moc nebylo a hodně jich bylo zlikvidováno jako artefakty černé magie. Bojím se, že to nebude nic jednoduchého,“ vysvětlovat Eliah.

„A co takhle ho štípnout? Nikdo je už stejně nepoužívá, takže by se na to ani nemuselo přijít,“ navrhl Mordred.

„Nevím, nevěřím, že by se mi to mohlo povést, ani nevím, jestli se tam dá nějak nepozorovaně dostat a rozhodně nechci podnikat frontální útok na tak chráněnou budovu,“ lekla se Ginny.

„A co na to poslat profesionála?“ navrhla Lucinda. „Helena je v tomhle nejlepší na světě.“

„Helena?“

„Jasně, před ní neobstojí žádný trezor ani strážci. Klidně ukradne nejen to, co není přibité, ale i to, co přibité je a dost možná vezme s sebou i ty hřebíky, kterými je to přibité. Je to Dimitriho nejcennější služebnice, i když to nedává raději moc najevo.“

„No, to už je vaše věc, jak si to zařídíte,“ přerušil je Mystic. My se samozřejmě také poptáme, a jestli se nám podaří pro vás nějaký takový artefakt opatřit, určitě vám dáme vědět.“

Tím byl uzavřen poslední bod a jejich sešlost se začala pozvolna rozcházet. Několik se jich ještě zdrželo a snažilo se vyzvědět nějaké detaily z Ginnina života, ale ani to netrvalo dlouho. Ono také těch šestnáct let bylo v porovnání s jejich životy, které se počítaly na tisíciletí, zanedbatelná epizodka. Nakonec jí dali ostatní pokoj a začali se bavit mezi sebou. Ginny už tahala Lucindu za rukáv, aby se rozloučily a také se vytratily pryč, když jí položila na rameno ruku Morgana.

„Promluvíme si? Slíbilas mi to,“ usmála se na ni a k nelibosti Lucindy ji doslova odtáhla ven z místnosti.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one