face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginniny obavy ohledně toho, jak jí Lucinda vyčiní, se naštěstí tak úplně nenaplnily. Lucinda ji pravda hned po jejich návratu vyzpovídala a začala se svým kázáním, jak nezodpovědně se zachovala, jak riskovala a jak se namočila do pěkné polízanice s nebezpečnými odpadlíky, její kázání však bylo záhy přerušené příchodem Heleny.

Vyhlášená zlodějka se dostavila do jejich pronajaté vilky přesně podle plánu ještě před svítáním a plná elánu do práce. Ginny jí celé dopoledne vysvětlovala, co se vlastně chystá provést a popisovala všechno, co o zabezpečení ministerstva a Odboru záhad věděla. Lucinda se mezitím vytratila za svými záležitostmi a nechala ty dvě o samotě.

Když Ginny skončila s výkladem, co vlastně chce provést, Helena jen nesouhlasně kroutila hlavou a nakonec celý její nápad zhodnotila slovy:

„Tohle nevypadá dobře. Nemůžeme tam jen tak nakráčet, prosekat se obranami, sebrat tu věc a zmizet. Taková akce vyžaduje pečlivé plánování a mapování terénu. Už jenom dostat se nenápadně do budovy bude pořádná fuška, a proto bychom s tím měly začít co nejdřív. Vy mě zavedete na ministerstvo, a jestli to bude nutné, odvedete pozornost strážných, abych nenápadně proklouzla dovnitř.“

„Proč takové tajnosti?“ podivila se Ginny. „Můžeme tam přece normálně přijít jako návštěva. Byla jsem tam za tátou mockrát a nikdo se mě nesnažil zadržet.“

„Ale potom, až se všechno provalí, začnou zkoumat, jak se tam zloděj dostal a my bychom byly rozhodně podezřelé, protože si nikdo za otcem do práce přece nebude vodit kamarádku, navíc by si mě na té recepci určitě zaregistrovali. Já rozhodně nechci, aby mě měli bystrozorové v nějaké jejich databázi. Pamatuj si, že zloděj, kterého si jednou zaregistrují a spojí si ho s nějakou akcí, je profesionálně odepsaný.“

„No jo vlastně, vždyť oni tam poznají, že mám jinou hůlku, budu si muset vzít tu starou, co mě už neposlouchá,“ zarazila se Ginny.

„Zas by to mohl být dobrý důvod pro návštěvu,“ napadlo Helenu. „Prostě se vracíte z ciziny, kde se vám stala nehoda, a musela jste si pořídit novou hůlku, kterou si jako uvědomělá dívka jdete hned zaregistrovat na ministerstvo.

„To by možná šlo. Co na tom ministerstvu vlastně budeme dělat?“

„Co tam JÁ, budu dělat,“ opravila ji Helena. „Vy mi jenom pomůžete dostat se nenápadně dovnitř. Já se potom zkusím schovat někde poblíž a okouknu, kdo se tam pohybuje a jak se zaměstnanci dostávají dovnitř. Bylo by moc fajn obejít alespoň nějaké ochrany a nemuset je překonávat silou. Zůstanu tam alespoň jeden den a potom si můžeme promluvit o tom, jestli je váš plán alespoň trochu reálný.“

„Jak ti mám pomoct?“ zeptala se Ginny.

„To nechám na vás. Potřebuju jen vyvolat trochu rozruchu, aby si nikdo nevšiml, že proklouznu dovnitř. Nebudu mít u sebe žádnou hůlku ani nic jiného, co by mohlo spustit alarm, ale mohl by si mě všimnout nějaký znuděný strážný.“

„Udělám, co bude v mých silách, když bude nejhůř, začnu třeba nahlas zpívat u fontány,“ ujišťovala ji Ginny. „Ale stejně se mi nelíbí, že tam budeš úplně sama. Co kdyby se něco pokazilo, nechci, abys skončila v Azkabanu mojí vinou.“

„Děláte si zbytečné starosti, paní Ginevro, rozhodně nemám v úmyslu nechat se chytit,“ uklidňovala ji Helena.

„Nemáš v úmyslu? Já taky neměla v úmyslu stát se pijavicí a sama jsi viděla, jak to nakonec dopadlo. A s tou paní Ginevrou už mě taky neštvi, jsem prostě Ginny,“ rozohnila se Ginny. Ten stres z věcí, které nešly podle jejích představ, se začínal projevovat. „Stejně by nebylo špatné mít nějaký plán pro případ, že by se něco pokazilo. Třeba bys mohla tvrdit, že máš na ministerstvu nějaké diplomatické poslání. Táta vždycky tvrdil, že cizím delegacím projde cokoli. I když se ti diplomati zpili pod obraz, rozbili nějaký vzácný artefakt a pokusili se znásilnit překladatelku, vždycky se to nějak ututlalo. Mohla bys třeba předstírat, že jdeš s nějakou zprávou za mým bratrem na oddělení, co má vztahy s námi na starost? Percy je všelijakej, ale určitě by nás podržel.“

„Dobrý nápad, Ginny, ráda vidím, že se snažíš potížím předcházet a ne je vyhledávat,“ pochválila ji ironicky Lucinda, která se mezitím vrátila ze své pochůzky. Zdálo se, že jí to noční extempore s Rachefem ještě neodpustila. „Takový papír zajistíme Heleně velmi snadno, jen doufám, že ji nepřistihnou s ukradeným obracečem času v ruce nebo při tom, jak schovává za závěsem mrtvolu strážného. Něco takového by se jen velmi těžko žehlilo.“

„Jak jsem řekla, rozhodně nemám v úmyslu se do něčeho pouštět ani se při tom nechat přistihnout. Opravdu budu jen schovaná někde ve stínu pozorovat, jak to okolo oddělení záhad chodí,“ ujišťovala ji Helena hned poté, co před příchozí Lucindou poklekla na kolena. „Jestli mi poskytnete takové krytí, budu ráda, ale stejně bych ho použila jedině v případě, že by další variantou byl Azkaban.“

„Dobře, takže se sejdeme hned po západu slunce a vyrazíme na ministerstvo. Já samozřejmě půjdu s vámi, abych zasáhla, kdyby se Ginny chtěla zase do něčeho namočit,“ shrnula Lucinda a odvedla Ginny stranou, aby mohla pokračovat ve svém kázání, jak nezodpovědně se její přítelkyně zase chovala.

Všechny tři se nejprve přemístily do zapadlé uličky blízko Děravého kotle, Ginny s Helenou se posadily ke stolu vedle baru a Lucinda se zatím krbem přemístila na ministerstvo, aby zkontrolovala situaci. Za pět minut byla zpátky a oznámila jim, že situace odpovídá jejich předpokladům: jeden bystrozor stojí u registrace návštěvníků, druhý u výtahů a další dva se volně pohybují po hale.

Rychle dopily svoji dýňovou šťávu a vyrazily ke krbu. Ginny se přemístila jako první společně s Helenou, která se, ještě než stačily pohasnout plameny, ukryla do komína, odkud pomocí malého zrcátka sledovala, co se v hale odehrává. Ginny nenápadně upustila do popela kamínek s vyrytou runou, aby dočasně zablokovala tenhle krb a zároveň odpuzovala každého, kdo by ho chtěl použít, protože rozhodně nemohly potřebovat, aby se do jejich krbu s ukrytou Helenou podíval někdo cizí. Tohle byl nápad Heleny, která byla jako pravá profesionálka připravená na všechno. Ginny si schválně dávala načas a dlouze si oprašovala neviditelná smítka, zatímco poočku pozorovala, kdo všechno na ni upírá svou pozornost. Navzdory pozdní hodině bylo v hale poměrně živo, odcházející úředníci se hlasitě zdravili a loučili, což výborně vyhovovalo jejich plánu. Nikdo k jejich krbu nemířil, takže jediné nebezpečí představoval neznámý bystrozor, který zaznamenal její příchod.

Ginny se klidným krokem k němu vydala, postavila se tak, aby musel spustit jejich krb z očí a nevinným hláskem se ho zeptala, kde si má nechat zaregistrovat svou novou hůlku. Zatímco jí odpovídal, mohla přes jeho rameno sledovat, jak se Helena spustila dolů a naprosto suverénně se vmísila mezi spěchající dav. Všimla si také Lucindy, která vyšla z jiného krbu a teď seděla na lavičce před fontánou, kde předstírala, že tam na někoho čeká. Druhý bystrozor už k ní mířil, aby zkontroloval novou příchozí, která očividně nechtěla vstoupit dovnitř. Všechno šlo podle plánu, Helena byla v hale, aniž by si jí bystrozoři všimli.

Ginny se rozloučila se stydlivým úsměvem, který patřil k její roli naivní dívenky, která pro nikoho nepředstavuje žádnou hrozbu. Přešla k recepci, aby mohla zaregistrovat svou náhradní hůlku, ale jakmile oznámila své jméno a recepční ho zapsala do knihy, rozezvučel se celou halou hlasitý zvuk bzučáku a všichni čtyři bystrozoři na ni namířili své hůlky.

„Ginevro Molly Weasleyová, jste evidována jako hledaná studentka, která se vyhýbá povinné školní docházce. Jste zadržena a zítra se podrobíte výslechu na Odboru školství, mládeže a správné kouzelnické výchovy, položte obě ruce na pult a neklaďte žádný odpor,“ prohlásila úředním tónem recepční, zatímco Ginny dva bystrozoři dloubali svými hůlkami pod žebra.

Tak tohle rozhodně nebylo v plánu, honilo se jí hlavou. Předpokládala, že její otec a možná i Snape už její návrat patřičným úřadům určitě oznámili, ale nejspíš se to ve všech těch papírech ztratilo. Je teď v pěkné kaši. I když se to všechno určitě zítra vysvětlí, stráví minimálně celou noc v cele, a kdo ví, k čemu všemu ji budou ti smrtijedští bastardi, kterými se teď ministerstvo jenom hemží, budou chtít využít. Klidně by se mohlo stát, že by se z ministerské cely, kde jí krom nepohodlí nic strašného nehrozilo, mohla tajně přesunout do jiné, která bude v sídle samotné Jeho Oslizlosti. To, že Helena využila nastalého zmatku a nepozorována vklouzla do jednoho z volných výtahů, bylo sice fajn, ale vzhledem k situaci, v níž se nacházela, žádný důvod k oslavám nebyl.

„To je všechno nějaký strašný omyl,“ snažila se je přesvědčit plačtivým hlasem. „Byla jsem v Rumunsku u bratra, ale onemocněla jsem a teprve předevčírem jsem se vrátila domů. Tatínek už určitě můj návrat nahlásil a taky jsem se včera byla nahlásit ve škole. Jen co si nakoupím pomůcky a vyřídím všechny věci, tak tam nastoupím. Opravdu. Jen jsem si chtěla dát zaregistrovat novou hůlku, kterou jsem si koupila místo té, co se mi v Rumunsku zlomila.“

„Nech si ty svoje stupidní kecy,“ obořil se na ni bystrozor. „Ty snad musíš být úplně blbá. To by napadlo snad i pitomého mudlu, že když je někdo celostátně hledaný, tak se nemá producírovat na veřejnosti, a ty se sama vypravíš na ministerstvo. Do školy se ti nechtělo, tak uvidíme, jak se ti bude líbit v našem převýchovném táboře,“ posmíval se, zatímco se jí snažil zkroutit ruku za zády a nasadit jí antimagické okovy. Ginny měla sto chutí mu jednu vrazit, ale nemohla se přece pustit do křížku s celým ministerstvem.

„Pane, ta dívka má pravdu,“ ozvalo se za jejich zády. Lucinda na sebe vzala podobu, v jaké jako svá vlastní matka byla v Bradavicích.

„A vy jste kdo?“ houkl na ni přes rameno bystrozor.

„Jsem Lady Sanglant a s tou dívkou jsem se setkala včera, když jsem byla přihlásit svou dceru do těch vašich Bradavic. Také si domlouvala s ředitelem termín svého nástupu,“ dodala.

„Žádnou Lady Sangrii neznám. Všude samí cizáci, co by nás chtěli poučovat, jak máme dělat svou práci. Nikdo o vaše rozumy nestojí, ženská. Ta holka je jasná záškolačka a skončí v lágru, jasný?“

„Tím bych si nebyl tak jistý, Selkirku,“ ozvalo se zpoza davu mrazivým tónem. Davem si razila cestu známá vysoká postava v černém plášti. Kde se tu u Merlinova posledního zubu vzal Snape, pomyslela si Ginny, ale bradavický ředitel mezitím pokračoval:

„Tato dívka se skutečně včera dostavila do mé kanceláře, aby podala vysvětlení své absence ze začátku školního roku. Její vysvětlení bylo… přijatelné. Oficiálně mohu potvrdit, že nepatří mezi hledané záškoláky ani jiné podvratné živly. Kdybyste se ráčili trochu obtěžovat a nejdříve si všechno ověřili ve škole nebo na příslušném odboru ministerstva, nemuseli byste teď tady dělat ze sebe hlupáky.“

„Pane, nikdo nemohl předpokládat, že by se situace této dívky tak rychle změnila,“ koktal ze sebe vykolejený Selkirk. „ Hned si vše ověřím a jestli je to tak, jak říkáte, propustím ji samozřejmě na svobodu.“

„Koukám, že moje slovo vám není dost dobré. Kdo jiný než ředitel by asi tak měl mít přehled o svých studentech? Máte ohromné štěstí, že jsem měl zrovna cestu sem na ministerstvo, víte vůbec, co by se vám mohlo stát?“

„Jsem bystrozor, který konal svou povinnost!“ hrdě zvolal Selkirk.

„Vážený pane, návrat ke starým tradicím neznamená jen, že jsme se konečně zbavili mudlovských šmejdů, ale i obnovení starodávných tradic ohledně cti a soubojů. Vy jste tuto dívku pošpinil na veřejnosti, urážel ji a fyzicky ji napadl, ačkoli se nijak nestavěla na odpor. Je sice nezletilá, ale věřím, že jakýkoli z jejích šesti bratrů nebo její otec budou rádi v souboji hájit její pošlapanou čest. Pamatuji si vaše výkony při studiu a troufám si tvrdit, že byste zemřel velmi bolestivou smrtí.“

Selkirk zbledl a začal se viditelně třást. Ginny se začínala bavit, ale něco jí tu nesedělo. Ta osoba byla snad snapeovštější než skutečný Snape, ale ten by si rozhodně neodepřel nějakou štiplavou poznámku i na její účet. Něco tu nehrálo. Snažila se rozostřit zrak, aby mohla vnímat magickou auru a samým překvapením zamrkala. Před ní rozhodně nestál Snape, ale upírský patriarcha s magickou silou daleko přesahující například tu Lucindinu. Mezitím se vrátil jeden z bystrozorů, kterého Selkirk poslal ověřit Snapeovu výpověď.

„Moc se omlouváme, slečno, stalo se politováníhodné nedorozumění. Informace o vašem návratu ještě nebyla přenesena do našeho registru. Pokračujte prosím ve vyřizování svých záležitostí, ministerstvo proti vám žádná obvinění nemá.“

Ginny by se nejraději vydala za tím falešným Snapem, ale musela pokračovat v té své komedii. Zatímco se tedy shromážděný dav s hučením rozcházel, nechala si na recepci zaregistrovat novou hůlku a vyslechla si kázání o tom, jak ji až do své plnoletosti stále nesmí na veřejnosti používat. Selkirk ji probodával pohledem, ale neodvažoval se k ní přiblížit na méně než pět kroků. Když už byla skoro hotová, ucítila na svém rameni ruku a známý hlas pronesl:

„Tak co, holčičko moje, zvládla jsi to tu sama?“

„Tati?“ vyhrkla a skočila mu do náruče, ale hned se zarazila. Ani nemusela zkoumat auru, aby poznala, že tohle není její otec, ten objímal úplně jinak.

„Slyšel jsem, že tady byl nějaký kravál, doufám, že s tím nemáš nic společného. Víš, že by se maminka zlobila, kdyby ses do něčeho takového zapletla,“ zeptal se jí otec s potměšilým úsměvem.

„Já za to opravdu nemůžu, obvinili mě ze záškoláctví a chtěli mě dokonce zavřít do vězení,“ pronesla Ginny plačtivě a v duchu se otřásala v záchvatu smíchu. Zdálo se, že neznámý patriarcha má rozhodně smysl pro humor.

„Určitě šlo o nedorozumění. Bystrozorové jsou důležití pro udržování pořádku a naše rodina si vždycky kladla za čest, že jejich úsilí podporovala. Jsou to dokonalí profesionálové, takže určitě nebylo nutné stavět se jim na odpor a všechno se zajisté rychle vysvětlilo.“

Ginny zaregistrovala spokojený úsměv na tváři Selkirka a hodlala mu ho setřít. Tou poslední větou jí její falešný otec perfektně nahrál.

„Samozřejmě tati. Poslušně jsem se podřizovala všem vyšetřovacím procedurám, které na mě uplatnili. Nejdřív jsem se nechala přimáčknout na pult. Budu sice mít modřinu přes celé břicho, ale chápu, že to dělali jen pro moje dobro. Klidně jsem snesla jejich urážky a začala jsem trochu protestovat až v okamžiku, kdy mi chtěli nasadit okovy jako nějakému trestanci. Myslíš si také jako oni, že jsem úplně blbá, když jsem si jen chtěla zaregistrovat svou novou hůlku? A co je to ten lágr, kam mě chtěli poslat na převýchovu? Je to snad nějaký kurs, jak se správně chovat ve společnosti ostatních čistokrevných?“

„Cože? Tohle všechno si k tobě dovolili? Napadli tě, ublížili ti, a ještě tě takto uráželi? Tohle jim teda neprojde!“ zařval falešný Arthur a začal kolem sebe šířit auru strachu. Všichni se k nim vylekaně otáčeli. Její otec byl znám pro svou nekonfliktní povahu, ale najednou měli pocit, že by byl na obranu své dcery schopný použít násilí a v jejich podvědomí rezonovala myšlenka, že by mu v tomhle stavu rozhodně nechtěli čelit.

„Naše rodina má ještě svou čest, kterou bude hájit! Hned jdu pro tvé bratry a pěkně si to s těmi ptáčky vyřídíme! Rozkrájím je na plátky jako kus sýra, vykuchám je jako králíky, rozmačkám je jako červy, usmažím je jako kuřata…,“ pokračoval rozzuřený Arthur ve výčtu způsobů, jak se pomstí těm, co ublížili jeho dceři a všichni přihlížející byli skálopevně přesvědčeni, že to opravdu udělá. Ginny jenom v duchu valila oči, o takovém použití upířích schopností ještě nikdy neslyšela. Najednou se Arthur ve svém spílání zarazil a s mistrně nahranou hrůzou se zeptal:

„Snad se tě při tom všem ještě nějak nevhodně nedotýkali?“ zeptal se ještě a Ginny pocítila, jak aura kolem nich sílí a natahuje se směrem k Selkirkovi, který viditelně pobledl. Hrozba teď byla mnohem silnější.

„Nikoli, otče, ale kdo ví, kam až by tohle všechno nakonec zašlo,“ využila Ginny perfektní nahrávku a dodala. „Nemusíš se bát, v takovém případě bych se samozřejmě začala bránit a použila to staré rodinné kouzlo, co mě naučila matka. Víš, to jak způsobí postupné nafouknutí a roztržení všech vnitřních orgánů, očí a nakonec pomalou smrt vnitřním krvácením,“ odpověděla a také ona trošku přispěla k té auře, která teď obklopovala Selkirka.

„Ano, to měli opravdu veliké štěstí, nějaké upečení zaživa je oproti tomu kouzlu velice milosrdné,“ naoko ulehčeně připustil Arthur. „Dobrá, kteří bystrozorové tě uráželi, abych je mohl vyzvat na souboj? Myslím, že to zvládnu sám, kdysi jsem trénoval s Alastorem Moodym, naučil mě dost zajímavých triků, a doufám, že jsem nic z toho nezapomněl.“

„No byl to hlavně tamten pán,“ ukázala Ginny na Selkirka a společně s neznámým k němu vyslala další vlny strachu. Ten se rozklepal a s výrazem čiré hrůzy se rozběhl pryč.

Falešný Arthur jen pokrčil rameny a s poznámkou, že si to s ním tedy vyřídí příště, vzal Ginny za ramena a odkráčel s ní ke krbům. Lucinda je následovala s minimálním odstupem a tvářila se dost naštvaně. Letaxem se dostali zpátky do Děravého kotle, ale než se stačily rozkoukat, vypadla z krbu Lucinda, odtáhla je za roh a přemístila se s nimi do své vilky.

„Takže, co jsi tím sledovala, Morgano,“ zeptala se ostře sotva se tam objevili. Ginnin otec se okamžitě proměnil do černovlasé čarodějky, která se posadila do lenošky a s úsměvem na rtech odpověděla:

„Jen jsem přiložila pomocnou ruku, Lucindo. I když se to nezdá, od ginniny proměny uběhlo jen pár týdnů a já nechtěla riskovat, že těm hlupákům utrhne hlavu nebo nějaké jiné, pro ně možná důležitější, okončetiny. Ten zbytek už byla jen taková zábava nad plán, i naše mladá přítelkyně vypadala, že se docela dobře baví. Máš s tím snad nějaký problém nebo jsi prostě jen naštvaná, že tě nenapadlo přeměnit se do někoho se skutečnou autoritou? Na druhou stranu ti musím složit poklonu, za rychlou reakci. Než jsem stačila otevřít pusu, už jsem měla ve své mysli všechny potřebné informace.“

„Nech si svoje poklony, nikdo o ně nestojí,“ odsekla Lucinda. „Ty ses tam samozřejmě potulovala úplně náhodou.“

„Po tom, kde a proč se potuluju, ti vůbec nic není, nehodlám se s tebou o tom vůbec bavit, ty mi taky určitě neřekneš, proč jste vy dvě pašovaly na ministerstvo elitní zlodějku,“ odsekla Morgana.

„Nehádejte se,“ vložila se do jejich sporu Ginny. „Dík za vysvobození, Morgano. Když se teda nechcete normálně a v klidu bavit SPOLU, mohly byste se tak obě bavit se MNOU a místo hádání bychom v klidu probraly nějaké drby, dobrodružné zážitky z ministerstva a plány do budoucna? Uděláme si prostě takovou malou pyžamovou párty, nalakujeme si nehty a budeme kecat až do rána. Co na to říkáte?“

Pod jejím upřeným pohledem nakonec obě kapitulovaly a posadily se ke krbu. Lucinda se pořád mračila, ale už Morganu alespoň neobviňovala, což byl znatelný pokrok. Jako první začala mluvit Ginny a v rychlosti shrnula svůj návrat domů a nástup do školy. Téma nebylo nijak kontroverzní, takže se ty dvě docela uklidnily a Ginny nevynechala jedinou příležitost, aby jednu nebo druhou zatáhla do hovoru.

Morgana si při jejich incidentu na ministerstvu mnohé věci odvodila, ale některé podrobnosti ji hodně zajímaly. Zejména byla zvědavá na Snapea. Ginny byla hodně opatrná a zmínila se jenom o tom, že Snape proti jejich studiu nic nemá a je silně rozladěn z přítomnosti Carrowových. Lucinda ji kupodivu doplňovala a sama dala k dobrému Ginnino dobrodružství s Rachefem. Morgana se při něm dobře bavila, obzvlášť když Ginny přidala podrobný popis jejího boje s přesilou jeho služebníků.

„Takže jsi poznala dalšího Patriarchu, gratuluju. Co si myslíš o jeho nabídce?“ zeptala se na konci jejího vyprávění.

„Asi to myslí poměrně upřímně,“ připustila Ginny. „Působil na mě jako dostatečně velký fanatik na to, aby šel do boje jen proto, aby komukoli, kdo není upír, zkomplikoval cestu k moci.“

„To máš naprostou pravdu. Byl úplně mimo už v době, kdy jsem se přeměnila,“ přiznala Lucinda.

„Podle toho, co jsem slyšela, nerozdejchal pád Staré říše v Egyptě a dorazilo ho, když mu potom ti holomci v jeho nepřítomnosti vyloupili pyramidu,“ doplnila Morgana.

„Počkejte, to byl TEN Rachef?“

„Jo, ten, co si postavil obrovskej špičatej barák v Gíze. Ti patriarchové museli být tenkrát pěkně padlí na hlavu, stavět si takové hrůzy,“ přisadila si Lucinda, a když uviděla Ginnin překvapený výraz, pustila se do vysvětlování, „V Egyptě za Staré říše vládli upíři. Žilo tam několik patriarchů, kteří jednoho dne přišli na nápad, že si začnou stavět pyramidy. Tak vznikla Imhotepova pyramida, kterou dnes mylně nazývají Džoserovou, dvě Snofreovy pyramidy a samozřejmě i ty tři nejznámější u Gízy. Přidali se i nosferatu, kteří stavěli svoje pyramidy pochopitelně o dost menší, a během pár století se celý Egypt ježil špičatými stavbami, kam jen se člověk nebo upír podíval. Bohužel se tím taky dostal hospodářsky až na dno, což vedlo ke vzpouře kouzelníků a mudlů a svržení vlády nesmrtelných. Z patriarchů přežili jen Imhotep s Rachefem a z nosferatu nikdo. Revoluce se rychle přelila i do druhého centra naší moci, Sumeru, a to byl definitivní konec naší nadvlády. Na troskách našich říší pak vznikaly říše kouzelníků: krom Egypta a Babylónu ještě Mínójská, Indická a Čínská. Je paradoxem, že u zrodu Mínójské stál našinec, kterého jsi už měla tu čest poznat, ale na trůnu se moc dlouho neohřál, kouzelníci se ho rychle zbavili. Tím by byla lekce dějin u konce a my se můžeme vrátit k současným problémům. Shrnuto a podtrženo, Rachef byl kdysi opravdu egyptským faraónem s pyramidou a všemi těmi serepetičkami okolo, ale teď je z něj starej zahořklej fanatik, co je tak konzervativní, že sám sebe zakonzervoval dva tisíce let před naším letopočtem.“

„To na něj opravdu sedí, Lucindo,“ smála se Morgana. „Možná by si moh lehnout do toho svýho falešnýho sarkofágu, hrát svou vlastní mumii, alespoň by měli turisti nějakou atrakci.“

Ginny na to nestačila zírat. Ty dvě upírky, co se z hloubi duše nesnášely, se tu s ní najednou naprosto v pohodě bavily a nejevily žádnou snahu vjet si do vlasů. Měla sice docela dost zkušeností v obrušování hran sporů u svých bratrů, ale tohle vyšlo až nad očekávání.

„Cos vlastně dělala na ministerstvu, Morgano?“ zeptala se Ginny, když se její přítelkyně přestaly smát.

„Nic extrovního, jen jsem se chtěla vloupat do kanceláře té můry Umbridgeové. Ráda bych zjistila, co má ta baba za lubem, protože to, co od ní v poslední době vychází, se mi ani trochu nelíbí. Celý ministerstvo je prosáklý Smrtijedama, ale většina z nich se jen snaží vecpat na místo bystrozorů jako ten pitomec Selkirk nebo jinam, kde by mohli buzerovat mudlorozené. Umbridgeová a pár lidí okolo ní však dělají na něčem jiném a ani řadoví Smrtijedi neví, co přesně tím zamýšlejí. Povídá se, že právě tam se připravují všechny ty nové zákony a povídá se i o něčem, čemu se říká Pramen života. Nikdo z mých zdrojů neví, co by to mohlo být.“

„A dozvěděla ses něco? Co to vlastně jsou ty převýchovné tábory, kterýma mě ten debil strašil?“

„Nedostala jsem se k ní do kanceláře. Má na dveřích nějaké kouzelné oko, kolem kterého se mi nepodařilo nenápadně proklouznout,“ řekla zklamaně Morgana. „Co se týče těch táborů, lépe řečeno tábora, protože existuje pouze jeden, tak se o nich ví jen to, že jsou tam zavírány jen mladé čistokrevné čarodějky, co vystupují proti ministerstvu. Ginny Weasleyová je tedy žhavou kandidátkou, aby nám opatřila nějaké informace zevnitř,“ ušklíbla se na ni Morgana.

Tohle Ginny trochu zaskočilo. Měla svých starostí až nad hlavu a teď ještě aby se bála, že skončí v nějakém tajném táboře. Bylo jí těch holek líto, ale aby se tomuhle problému věnovala, na to prostě neměla čas. Ani s obracečem času nezvládne být na tolika místech najednou, a navíc sama, nebo i s pomocí Morgany a Lucindy, nemůže přepadnout celý tábor plný rukojmích, který navíc určitě bude mimořádně dobře zabezpečený. Možná by mohla říct Řádu, ale ti měli dost starostí s narušováním akcí Smrtijedů a na tohle rozhodně nebudou mít dost lidí. Ne, tenhle problém bude muset dočasně odsunout, alespoň dokud se neusadí věci ohledně jejího nástupu do Bradavic.

„Nemám zájem, rozhodně to nevypadá na něco, kam bych se dobrovolně hrnula, ale určitě to stojí za pozornost. Pokud vím, tak tahle parta zatím nechávala čistokrevné na pokoji,“ pronesla opatrně.

„Možná bys ses tam mohla přece jen zkusit dostat,“ prohlásila zamyšleně Morgana. „Vsadila bych se, že je za tím nějaká čertovina, a bylo by dobré zarazit to dřív, než se z toho stane moc velké sousto.“

„Nejdřív musíme zjistit, o co tady vůbec jde,“ oponovala jí Ginny. „Sama jsi říkala, že tam zatím zavřeli jen pár holek, tím všechny akorát tak naštvou. Jestli s tím budu moct něco udělat proč ne, ale zatím o tom vůbec nic nevíme a navíc jsem slíbila Lucindě, že se nebudu pouštět do žádných sebevražedných akcí.“

„Tomu, čím jsi, ani tomu, čím jsi byla, stejně neutečeš, protože minulost i povinnosti tě vždycky nakonec dostihnu,“ zakroutila nesouhlasně hlavou Morgana. „Počítám s tím, že jestli budeš dělat problémy, jako že budeš, tak se tam stejně dřív nebo později dostaneš, a počítám i s tím, že to, co uvidíš, se ti moc líbit nebude. Zkus alespoň udržet na uzdě svůj temperament, některé dokumenty a svědectví by se nám ještě mohly hodit. Nikdy nesmíš podcenit sílu propagandy, a jestli v pravý čas zveřejníme takové důkazy, může se proti němu vzbouřit celá společnost. Sice bych se tomu raději vyhnula, jelikož by to nejspíš skončilo příšerným masakrem, ale v nouzi nejvyšší…. A co jste tam vlastně prováděly vy?“ zeptala se Morgana.

„Ginny plánuje vloupat se na Odbor záhad,“ odpověděla bez jakýchkoli vytáček Lucinda.

„A najala na to tu nejlepší z nejlepších,“ obdivně hvízdla Morgana. „Tak to jsem oproti vám docela ořezávátko. Co chcete sebrat?“

„Hodily by se nám obraceče času,“ začala vysvětlovat Ginny, „víš, abychom mohly být zároveň v Bradavicích i někde jinde.“

„Kvůli takové prkotině se pokoušíte o největší loupež kouzelnického světa za celé generace? Víte, co za poklady byste tam mohly najít?“

„Nechceme, aby se na to hned přišlo,“ snažila se bránit Ginny.

„Hele, Ginny, tobě možná stačí šlohnout tu pitomou tretku, ale jestli najdete způsob, jak se tam vloupat, jdu s vámi. Jednak tam mají pár věciček, co mi kdysi patřily a jednak nedopustím, aby to všechno padlo do rukou Voldemortovi. Mimochodem, ten má o tenhle odbor eminentní zájem. Chtěl tam propašovat svoje lidi, ale původní zaměstnanci se zabarikádovali uvnitř a aktivovali takové obrany, jaké nikdo nikdy ještě neviděl. Už dva týdny se tam skupina nejlepších odeklínačů mezi smrtijedy pod vedením Rosiera pokouší proniknout, ale zatím se nedostali ani přes první dveře.“

„Takže nemáme žádnou šanci, víš alespoň, o co mu jde?“ povzdechla si Ginny.

„Podle mě se tam nedostanete, ale třeba přijde Helena s nějakým geniálním nápadem. Jeho záměry jsou dost průhledné. Zajímají ho jen dvě věci: dostat Harry Pottera a získat hůlku silnější než je ta potterova. Jak tohle souvisí s Odborem záhad, nevím, ale když něco zjistím, dám ti vědět. Hádám, že ani jedno mu nechceš dovolit,“ položila řečnickou otázku Ginny a začala se zvedat. „No nic, hezky jsme si pokecaly, ale brzy bude svítat, tak já se s vámi zatím rozloučím. Kdybyste mě někdy hledaly, bývám skoro každý večer v Morganině díře na Obrtlé, ahoj,“ loučila se s nimi Morgana a měla se k odchodu.

„Měla bys ještě chvilku?“ zastavila ji Ginny s prosbou v očích.

„O co jde?“

„Potřebovaly bychom za tento týden zvládnout Crucio a obranu proti němu, v Bradavicích to prý budeme potřebovat. Zkoušely jsme to a vůbec nám to nešlo, prostě asi nemáme na černou magii ty správné vlohy,“ přiznala Ginny.

„Nesmysl, Crucio není žádná černá magie, alespoň tak, jak ho většina kouzelníků používá. Dneska už opravdu musím jít, ale jestli budete mít zájem popovídat si o opravdové černé magii, můžeme se sejít zase zítra. Crucio funguje podobně jako Patronus, potřebujete silnou vzpomínku, v tomhle případě na situaci, kdy jste opravdu chtěly někomu ublížit, a pak svou nenávist přesměrovat do zaklínadla. Ze začátku to zkoušejte třeba se zavřenýma očima, aby vaše soustředění nerušila skutečnost, že ho chcete seslat na kamarádku. Pamatujte si, že cvičení dělá mistry, časem si už vaše mysl automaticky propojí emoci se zaklínadlem a budete to kouzlo moct sesílat bez zdržování se meditací. Tak zatím ahoj,“ rozloučila se a s hlasitým prásknutím se přemístila pryč.

Ginny jen pokrčila rameny a podívala se s otázkou v očích na Lucindu. Byla docela ráda, že se jim takovou šťastnou náhodou podařilo spojit s Morganou. Legendární čarodějka jí byla docela dost sympatická, měla smysl pro humor a nenechala se příliš svazovat konvencemi, vlastně na ni působila podobným dojmem jako Lucinda, ale pořád tu byla jistá zdrženlivost, přece ve všech těch pověstech musí být alespoň zrnko pravdy. Nakolik se dá důvěřovat někomu jménem Morgana Le Fay?

„Jo, kdyby mi nechtěla svést manžela, možná by se s ní dalo docela vyjít,“ odpověděla jí Lucinda na nevyřčenou otázku. „Zkusíme teď ještě trochu potrénovat? Odpoledne bychom se pak mohly věnovat nácviku používání mudlovských dopravních prostředků,“ zeptala se Ginny.

„Co taky dělat jiného, leda bychom probíraly drby. Mám takový pocit, že je tu spousta pikantních informací, které bych měla o ostatních upírech vědět,“ odpověděla Ginny v okamžiku, kdy už vstala a se zavřenýma očima se pokusila o první Crucio.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one