face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginny se převalovala ve svém pokoji. Události posledních hodin jí připadaly jako zlý sen a začínala pochybovat o své příčetnosti. Začalo to tím, že se Dimitri přehrabával v její hlavě, pokračovalo to rozhovorem s ním a všechno vyvrcholilo strašlivým mučením Monicy, která přece za nic nemohla! To Ginny se přece pokusila o útěk, který mohl být i úspěšný, pokud by tajná chodba byla průchozí. Monica teď o samotě strašlivě trpí a nikdo za ní nesmí zajít, nikdo jí nesmí pomoci. Všechno je to její vina, je rizikem a nebezpečím pro všechny ve svém okolí. Začalo to Raddleovým deníkem, kdy jen šťastnou náhodou nestála za mnohonásobnou vraždou Bradavických studentů a pokračovalo to tím, že svou přítomností a znalostí neustále ohrožovala aktivity své rodiny i Harryho. Věděla, že kdyby padla Voldemortovi do rukou, všechno by z ní dostal a ty informace by možná stačily, aby dopadl ty, na kterých jí nejvíce záleželo.

Obavy a výčitky svědomí jí nedovolovaly usnout a ona znovu a znovu propadala záchvatům pláče. Snažila se s tím bojovat a nakonec se jí povedlo na chvíli soustředit se natolik, že byla schopná vyvolat cvičení na uklidnění mysli. S nadlidskou námahou se jí povedlo dostat své emoce pod kontrolu a začala přemýšlet trochu jiným způsobem. Začala vymýšlet, co může podniknout, aby Monice pomohla ze stavu, kam ji nepřímo dostal její pokus o útěk. Zákaz pomoci se ostatně týkal jen vampýrů, o ní Dimitri předpokládal, že ji ani nenapadne cokoli podnikat, nehledě na její omezené možnosti, ale její možnosti nejsou přece omezené, může poskytnout své přítelkyni něco, co žádný z vampýrů, svojí krev. Sama Monica jí přece říkala, že dostatek krve propůjčuje vampýrům moc se zotavovat a používat své schopnosti. Také by mohla připravit nějaké lektvary proti bolesti a možná i kostirost, kdyby krvavá terapie nezabírala, když to účinkuje na lidi i kouzelníky, mohlo by to alespoň trochu zabrat i na vampýry.

Ihned seběhla do laboratoře a pustila se do přípravy. Dimitri byl pryč a ostatní vampýři se po poslední lekci raději drželi ve svých komnatách, takže ji nikdo nebude v přípravách rušit. Začala lektvary pro utišení bolesti. Kostirost přijde na řadu později, jestli to bude nutné, jeho příprava navíc trvá tři dny a tolik času nyní nechtěla Ginny ztrácet. Za tři hodiny měla první lektvar připravený a honem s ním pospíchala za Monicou. Na prahu jejího pokoje na chvíli zaváhala, ale pak si připomněla svou vinu na jejím stavu a odhodlaně vkročila dovnitř.

Její přítelkyně ležela bez pohnutí na pohovce, kam ji položili ti, kteří ji odnášeli, a na její příchod nijak nereagovala. Byl to příšerný pohled, končetiny nepřirozeně zkroucené, zčernalá místa spálenin a absolutně žádný náznak reakce na dění okolo ní. Ginny sebrala všechnu svou odvahu a váhavě k ní přikročila, necítila žádný dech ani tlukot srdce a její pokožka byla ledová. Se strachem, jestli už není pozdě, jí s námahou otevřela ústa a přejela nožem přes své zápěstí. Krůpěje krve začaly okamžitě stékat do otevřených úst a ona úzkostlivě čekala na první reakci, která však nepřicházela. Uplynulo několik minut a jí se začínala motat hlava ze ztráty krve, když se Monica poprvé pohnula a vydala tichý sten. Ginny pokračovala, ale žádná další reakce už nepřišla. Ve chvíli, kdy se jí začal rozmazávat zrak, musela svou ránu zacelit, ale umínila si, že zítra přijde zas.

Naštěstí její pokoje nebyly daleko a ona po vypití dvojité dávky dokrvovacího lektvaru upadla do hlubokého spánku. Po probuzení se už cítila daleko líp a po rychlém občerstvení dole v jídelně se ihned vypravila zkontrolovat, v jakém stavu je její přítelkyně. Monica vypadala pořád strašně, ale začínaly být patrné první známky změny, občas se pohnula a občas jí vyklouzlo zasténání. Ginny jí do úst nalila dávku lektvaru proti bolesti. Naštěstí Monica spolupracovala a dokázala lektvar polknout. Ginny se zdálo, že se po něm uklidnila a přestala tolik sténat, ale nebyla si jistá. Teď pro ni nemohla nic víc udělat a tak s povzdychem přešla do laboratoře a pustila se do přípravy lektvaru neviditelnosti. Svých plánů na útěk se rozhodně nehodlala vzdát a příležitost, kdy byl Dimitri pryč, se už možná nebude opakovat. Zdržela se tam dlouho do noci, ale všechno se jí dařilo podle plánu, tak v tom nehodlala polevit. Dopřála si také několik dávek dokrvovacího lektvaru a s hořkostí si uvědomila, že jít o nějakou omamnou látku, všichni by jí považovali za závislačku.

Před spaním znovu navštívila Monicu a poskytla jí tolik krve, kolik se odvážila spolu s dávkou lektvaru proti bolestem a doufala, že se ráno dočká konečně nějakého zlepšení, byla ale zklamaná, protože stav její přítelkyně se nelepšil. Zdálo se jí sice, že se okraje spálenin o něco zmenšily, ale to mohla jen namlouvat. Další dny se odehrávaly podle stále stejného scénáře. Dvakrát denně navštěvovala Monicu a poskytla jí tolik krve, kolik se odvážila a zbytek dne trávila v laboratoři přípravou lektvarů a intenzivním tréninkem nitrobrany. Soustředila se na přípravu lektvaru neviditelnosti a stále myslela na svou kamarádku a na svůj útěk pryč. Všechny ostatní myšlenky a obavy vytěsnila z hlavy a zcela se upnula na tyto dvě věci. Po týdnu byl lektvar neviditelnosti hotový a vyzkoušený, ale ona se pořád nemohla odhodlat opustit Monicu, která byla stále v bezvědomí. V jejím zdravotním stavu došlo během týdne k pozoruhodnému zlepšení, spáleniny už téměř zcela zmizely a také končetiny se samy od sebe narovnaly a vypadalo to, že zlomeniny se zdárně hojí, ale stále nijak nereagovala na své okolí. Ginny už jí přestala dávat lektvar proti bolesti, aby se ujistila, že příliš netlumí její reakce, ale nic se nestalo. Monica už sice nesténala bolestí, ale jen tiše ležela a jen občasný drobný pohyb prozrazoval, že je stále naživu. Ginny byla zoufalá, protože čas pro její útěk se krátil, ale ona nedokázala svou přítelkyni v tomto stavu opustit. Byla pod příšerným tlakem a nedokázala se rozhodnout ani pro jednu variantu, buď všechno hodit za hlavu a utéct nebo zůstat u své přítelkyně a pomáhat jí s tím, že její šance uniknout bude téměř nulová. Stále více se stahovala do sebe a na případné dotazy reagovala přehnaně a nepřátelsky. Ne že by jich bylo nějak mnoho, protože vampýři si jí moc nevšímali a lidé se jí stranili pro její výsadní postavení u jejich mistra.

Nakonec se rozhodla, že Monica je v takovém stavu její vinou a ona ji prostě nemůže nechat napospas, takže zůstane, dokud to bude nutné. Jakmile se rozhodla, znatelně se jí ulevilo, ale stále ji trápily myšlenky, jestli její rozhodnutí bylo správné. Měla možná poslední šanci uniknout ze svého vězení, ale osud kamarádky jí byl přednější. Dostala do ní víc krve, než z ní stačil Dimitri za celou dobu vypít a Monica byla stále v bezvědomí. Čas se jí krátil a do návratu Dimitriho zbýval poslední týden, když došlo konečně ke změně. Při večerní návštěvě zase nechávala stékat svou krev ze zápěstí do úst své přítelkyně, když ta se najednou pohnula, uchopila její paži a hladově se na ní přisála. Ginny byla tak překvapená, že ani nestačila reagovat, než jí známá vlna extáze zastřela všechny smysly.

Probírala se jen velice obtížně, a když konečně zase začala vnímat své okolí, uvědomila si, že je stále u Monicy v pokoji a její kamarádka ji svírá v náručí. Měla uslzené oči a pohlížela na ni s velikým pocitem viny.

„Jsi v pořádku Ginny?“

„Už jo, a jak jsi na tom ty?“ hned se Ginny zeptala.

„Tak jako nikdy, a to z mnoha pohledů,“ usmála se tajemně Monica a hned pokračovala. „Nikdy v životě jsem se necítila tak silná a tak… naštvaná.“

„Naštvaná?“ zeptala se překvapeně Ginny.

„Naštvaná. Naštvaná na tebe, že jsi byla tak pitomá a denně se mnou riskovala všechno, naštvaná na sebe, že jsem ti v tom nemohla zabránit a hlavně naštvaná na Dimitriho. To, jak se ke mně zachoval, přesahuje všechny meze jak upíří tak lidské morálky. Nevím, co to máš v krvi, ale dokázala jsi zlomit jeho blokaci v mé mysli. Konečně mohu naplno prožívat celá ta dvě století neustálého utiskování a ponižování. Ten vztek je k neudržení, škoda že tu není, abych mu mohla vyškrábat oči.“

„Ty jsi volná? To je senzace! Co budeš teď dělat? Jak se cítíš, myslím fyzicky? To mučení bylo vážně strašné,“ chrlila ze sebe rychle Ginny, nadšená, že situace vzala konečně takový obrat.

„Jsem volná a navíc se díky tomu moři krve, které jsi do mě nalila, cítím po fyzické stránce tak dobře jako nikdy. Jak tě to vůbec napadlo, že mi krev pomůže s hojením?“

„Ty nebo Dimitri jste se mi o tom zmínili. Měla jsem strašné výčitky svědomí, že musíš tak trpět kvůli mně a byla jsem ochotná zkusit cokoli.“

„Tys měla výčitky svědomí kvůli upírce, kterou jsi sotva poznala?“

„Samozřejmě, pro tebe sice těch pár týdnů možná nic neznamená, ale pro nás lidi je to dost dlouhá doba na to se s někým sblížit. Ty jsi byla jediná, kdo se tady se mnou bavil a navíc i kdybys byla úplně někdo cizí, nesnesla bych, že musíš kvůli mně tak strašně trpět.“

„Proč se pořád obviňuješ?“

„Protože kdybych byla silnější, dokázala bych myšlenky na svůj útěk lépe schovat a on by se nic nedozvěděl. Nebudu se omlouvat za to, že jsem zkusila utéct, protože toho nelituju, ale chci se omluvit za to, že jsem tě neuchránila.“

„Jak jsi asi chtěla uchránit svoje myšlenky proti nosferatu?“ zeptala se jí se smíchem Monica, ale pak se zarazila a zeptala se znovu vážnějším tónem. „Nebo ty to opravdu dokážeš? Proti upírovi? Proti nosferatu?“

„Trochu. Vím, že existuje druh magie, který se myslí zabývá, říká se tomu nitrobrana a můj přítel se ji jeden čas dost neúspěšně zkoušel naučit. Přítomnost Dimitriho v mé mysli mi přijde strašně odporná, tak jsem se snažila v knihovně najít něco, kde bych se dozvěděla víc o tom, jak se mu bránit. Měla jsem hodně dobrou motivaci a zdálo se mi, že jsem z toho něco zvládla, tak jsem to začala trénovat na ostatních lidech a upírech. Zkoušela jsem pronikat do jejich mysli. I tvojí, promiň.“

„To nic,“ mávla rukou Monica, „a povedlo se ti to?“

„Myslím, že jo. V tvojí jsem našla jeho bloky, které ti brání postavit se proti němu. Pořád to nedokážeš?“

„Nevím, něco se změnilo. Mám pocit, že mi nic nebrání proti němu bojovat, ale jak to mám vědět?“

„Dovolíš, abych se podívala?“

„Jistě, vděčím ti za svůj život. Komu jinému bych měla důvěřovat. Schválně, jestli poznám, že jsi tam.“

Ginny zavřela oči a opatrně pronikla do mysli upírky. Hned na první pohled zaznamenala obrovskou změnu. Bloky byly pryč, ale bylo tam toho ještě mnohem víc. Monica měla daleko víc sebevědomí a zároveň bylo v její mysli daleko víc agresivních myšlenek. Tohle už nebyla ta poddajná dívka, ale někdo, kdo je ochoten a schopen se bránit a kdo si nechce nechat vnutit cizí vůli. Ginny pomalu otevřela oči.

„Bylas uvnitř? Co jsi tam našla?“ byla Monica zvědavá.

„Byla. Tys nic necítila?“

„Ne. Měla jsem trochu takový dojem, nevím jak to popsat, jakoby pocit mírného vánku ale vevnitř mé hlavy. Není to zrovna moc přesné, zkrátka jsem něco cítila, ale nebyla to přítomnost nějaké osoby, spíš jen takový pocit. Kdybych se nesoustředila, ani bych si toho nevšimla. Tak co jsi zjistila?“

„Bloky jsou pryč a nic cizího jsem tam neviděla. Nechtěla jsem být moc vlezlá, takže jsem nezkoumala tvoje myšlenky, jen celkový obraz a naladění tvé mysli.“

„Výborně, moc ti děkuji, takže mám konečně svobodnou vůli. Ani nevím, jak ti mám za to poděkovat to je něco…“ na konci se Monice zlomil hlas.

„Jsi přítelkyně, možná jediná, která mi zbyla. Udělám pro tebe cokoli.“

„Já taky. A nedělej si starosti, žes neuhlídala všechny myšlenky. Dimitri by to udělal stejně. Cílem nebylo ani tak mě potrestat, ale zapůsobit na tebe. Kdybych to nebyla já, byl by to Nikolai nebo někdo další. Šlo mu o to, aby tebou otřásl a nahnal ti strach. V Radě přednesl svou žádost, že tě chce přeměnit, ale ostatní se postavili proti a rozhodnutí odročili na to zasedání, které právě probíhá. Mají obavy z jeho moci a to, že stále ještě nemá tvůj souhlas, jim slouží jako dobrá záminka. Dimitri musí vynakládat veškerý svůj politický vliv a diplomatický talent, aby je postupně přesvědčil, a rozhodně ještě nemá vyhráno. Proto tě chtěl celý týden přesvědčit nebo zlomit, s tvým souhlasem by to měl mnohem snazší.“

„Jak to víš?“

„O čem si myslíš, že se upíři baví mezi sebou? Ty jsi největší senzace a drb na tomhle hradě za poslední století.“

„Jak si myslíš, že to nakonec dopadne?“

„Pokud se ti nepovede zmizet, což máš určitě v plánu, bude rozhodnutí nejspíš zase odročeno a on dostane nějakou dobu na to, aby získal tvůj souhlas. Pokud se mu to povede a nepochybuj, že on se nezastaví před ničím, padne rozhodnutí velmi rychle.“

„Takže jediná možnost je útěk?“

„Ano, ostatní v Radě tím protahováním oslabují jeho vliv, ale nebudou to dělat donekonečna. Chceš utéct?“

„Chci. Od samého začátku nemyslím na nic jiného, ale ty se mnou nemůžeš, protože budu utíkat hlavně ve dne. Přípravy jsou u konce, čekala jsem jen na to, až budeš zase v pořádku. Nechci ti víc říkat ne proto, že bych ti nevěřila, ale proto, aby se to zase neobrátilo proti tobě. A co ty, také odejdeš?“

„Určitě, ale zatím nevím kam. Tady jsem zatím v bezpečí, protože si všichni myslí, že jsem stále v agónii a neschopná pohybu. Počkám ještě tak týden a všechno si zatím promyslím. Chci vymyslet něco, čí bych mu všechno vrátila i s úroky, takže se asi budu muset spojit s někým dostatečně mocným. Nemyslím si, že sem někdo mezitím zajde a vždycky můžu předstírat bezvědomí. Chci také počkat, abych se dozvěděla, jestli se ti útěk podařil a jestli bych ti nemohla v něčem pomoct. Mám k tobě veliký dluh a budu ho chtít splatit.“

„Díky, už se asi neuvidíme. Chci se o to pokusit co nejdřív, abych měla náskok, když je Dimitri pryč. To je moje jediná šance.“

„Přeji ti strašně moc štěstí, ať se ti to podaří a máš od toho zmetka nadosmrti pokoj. Určitě se ještě někdy potkáme, mám k tobě pořád ohromný nesplacený dluh,“ rozloučila se Monica a obě dívky se ještě naposled objaly.

Ginny nechtěla prováhat ani vteřinu. Jakmile se vrátila od Monicy, pustila se do posledních příprav, sbalila si oblečení, vyživovací lektvary, které asi budou vhodnější, i když ne zrovna chutnější než čokoláda a ještě pár drobností, které by se jí na cestě mohly hodit. Přibalila i několik povzbuzujících lektvarů, které by jí měly udržet na nohou několik dní, a těsně před úsvitem se pod rouškou lektvaru neviditelnosti proplížila k bráně. Jakmile se brána za úsvitu otevřela, proklouzla ven a vydala se ostrou chůzí směrem, kde předpokládala dračí rezervaci. Nechtěla se zbytečně vyčerpávat během, proto zvolila takové tempo, které bude schopna udržovat klidně po celý den.

Zpočátku se držela cesty, ale když se začala stáčet do jiného směru, musela vstoupit do lesa. Její postup se okamžitě značně zpomalil, protože se musela prodírat hustým podrostem a přelézat padlé stromy, měla také problémy udržovat správný směr, protože slunce se jen obtížně prodíralo hustou spletí větví, co by dala za to, kdyby měla s sebou koště a mohla cestovat vzduchem. Postupovala daleko pomaleji, než očekávala, ale už nebylo cesty zpět. Svázala si vlasy do uzlu, protože se jí neustále zaplétaly do křoví, kterým se musela prodírat a odhodlaně vykročila dál. V poledne si musela vzít první dávku povzbuzujícího lektvaru, protože už cítila značné vyčerpání, což bylo také dříve oproti plánu, a aniž by se zdržovala, pokračovala v cestě. Krvácela ze stovek drobných oděrek a také na nohou cítila první puchýře, když začátkem odpoledne narazila na horskou říčku. Okamžitě ji napadlo, že voda může zmást stopaře a navíc jí studená voda zchladí rozbolavělé nohy a začala se brodit po proudu dolů. Naštěstí říčka tekla zrovna tím správným směrem a brodění se v mělké vodě bylo rychlejší než prodírání se pralesem.

Držela se říčky celé tři hodiny a napadla ji ještě jedna věc, jak získat trochu náskoku. Občas vzala kamínek, otřela ho a hodila ho na břeh. Doufala, že psí smečka, kterou povede Nikolai, zachytí její pachovou stopu a budou si myslet, že tady opustila říční koryto. Dalších několik kamínků pak hodila dál do lesa, aby stopa byla věrohodnější a její pronásledovatelé ztratili víc času.

Večer byla k smrti unavená a odhadovala, že urazila v divočině dobrých dvacet kilometrů. Doufala, že bude trvat ještě nějakou dobu, než jí začnou na hradě pohřešovat, ale nemohla si dovolit ztratit ani minutu. Tato noc měla rozhodnout, jestli bude její útěk úspěšný nebo ne. Pokud jí do rána nedohoní, bude mít slušnou šanci stihnout to dračí rezervace před dalším soumrakem. S povzdechem se nadopovala dalšími lektvary a pokračovala dál. Naštěstí svítil jasně měsíc, takže mohla udržovat směr. Řeka se bohužel stáčela jiným směrem, takže se musela dál prodírat neprostupným pralesem.

Byla asi půlnoc, když najednou ucítila ve své mysli Dimitriho příkaz. Nohy se jí samy začaly obracet a ona se chystala vydat zpátky ve vlastních stopách, když si konečně uvědomila, co se děje a s vypětím všech sil uzavřela svou mysl. Byl to povznášející pocit úlevy, který však rychle vystřídaly obavy. Teď už tedy Dimitri ví, že utekla z hradu a začne ji pronásledovat.

Stoupala na jednu z nižších hor, a doufala, že se jí ráno z jejího vrcholku podaří zorientovat a vyrazit k poslednímu úseku cesty. Zatím nezaregistrovala žádné známky pronásledování, ale nepolevovala ve svém úsilí a prodírala se hustými keříky borůvek, které jí sahaly až k pasu a na každém kroku zakopávala o padlé kmeny a kameny, které byly pod tímto hustým kobercem skryté. Klopýtala do strmého kopce a s prvními paprsky vycházejícího slunce stanula na jejím holém vrcholku. Údolí ještě tonula v hlubokém stínu, ale vrcholky okolních hor už byly jasně ozářené sluncem. Snažila se najít, horu se zvláštně rozeklaným štítem, která se tyčila nad vesničkou v dračí rezervaci, kde žil Charlie spolu s ostatními krotiteli draků a jak si kysele pomyslela občas i s Dimitrim. Jedna hora asi dvacet kilometrů vzdálená vypadala podobně, ale z tohoto úhlu pohledu si Ginny nemohla být jistá. Byla to ale ta nejlepší stopa a ona se rozhodla jít tím směrem. Jestli se plete, příští noc ji její pronásledovatelé určitě dostanou.

Po další dávce lektvarů se už chystala vyrazit na cestu, když k ní větřík zanesl z dálky štěkot psí smečky. Otřásla se, protože hluboký stín v údolí umožňoval Nikolaiovi ještě nějakou dobu postupovat a zkrátit tak vzdálenost mezi nimi a jestli je s ním Dimitri… Bála se jenom pomyslet, že by ji Dimitri mohl pronásledovat i za denního světla a rozběhla se na svých bolavých nohou dolů z kopce.

Den se jí změnil v noční můru, protože navzdory lektvarům ji začínala zmáhat únava a bolest. Slunce jí stálo vysoko nad hlavou a propalovalo se jí do nekryté hlavy, myriády drobných mušek a komárů na ni útočily a její bílá pokožka se začínala pokrývat ošklivými zarudlými kousanci. Jako by nestačilo, že v poslední době na její krvi hodovali upíři, teď ji chce o její poslední zbytky připravit tahle havěť. S nadlidským vypětím kladla nohu před nohu a každý další krok byl zkouškou její vůle. Strašně ji lákalo svalit se někde ve stínu do mechu a odpočinout si, ale tenhle luxus si nemohla dovolit. Snila o tom, že až dorazí zpátky domů do Doupěte, prospí několik dní v kuse.

V průběhu dne cítila ve své mysli občas zvláštní tah, jak se ji Dimitri snažil přivolat zpátky, ale dokázala tomu odolávat. Stále si udržovala svůj náskok a začínala být trochu optimistka. Jestli zvolila správný směr, mohla by se do soumraku stihnout dostat do bezpečí. Kdykoli vyšla na volné prostranství, znovu se ujišťovala, že postupuje správným směrem, a jak se blížila, začínaly jí i ostatní hory připadat povědomé. Musí to být někde tady. Slunce se sklánělo k západu, když konečně na protilehlém svahu zahlédla několik roztroušených domků, v nichž žili krotitelé draků. Měla poslední dilema, a váhala, jestli má použít poslední dávku lektvaru neviditelnosti, protože se obávala, že Dimitri vytušil směr jejího útěku a mohl by na ni někde tady u cíle její cesty číhat. Na druhou stranu, kdyby takto pronikla do osady, musela by počkat, než účinky lektvaru pominou a mezitím nastane soumrak, a kdo ví, jak budou upíři reagovat. Mohli by třeba vzít celou nic netušící vesnici útokem a to nechtěla riskovat. Nakonec se rozhodla lektvar nepoužít a s maximální obezřetností se začala přibližovat k vesnici.

Vše vypadalo naprosto normálně, mezi chatkami panoval čilý ruch a vypadalo to, že se všichni stahují ke společenské chatce, kde trávili své večery. Charlieho nebylo nikde vidět a Ginny doufala, že její bratr bude ve své chatce. Byla by krutá ironie, kdyby se jí celý útěk podařil a její bratr byl zrovna někde pryč. Když vstupovala do chatky, měla nervy napjaté jako provazy, opatrně otevřela dveře a zahlédla siluetu svého bratra, jak sedí zamyšleně v křesle u krbu. Radostně vkročila do místnosti, ale pozdrav jí zamrzl na rtech. Charlie v křesle vůbec nereagoval, ale ze stínů vystoupil Dimitri spolu s Helenou a s ironickým úsměvem na rtech pronesl,

„Dobrý večer Ginny, byla ta procházka příjemná? Mělo mě napadnout, že takové sportovkyni jako jsi ty, bude pohyb na čerstvém vzduchu scházet. Doprovodíte mě spolu se svým bratrem zpátky na můj hrad?“ a aniž by čekal na odpověď, pevně ji chytil za předloktí.

Ginny se stále nemohla vzpamatovat ze svého šoku. Už už si myslela, že se konečně od toho netvora osvobodí a teď je zpátky v jeho moci a on navíc drží jako rukojmí i Charlieho.

„Co jste provedli s mým bratrem? On za nic nemůže, okamžitě ho pusťte!“

„Ginny, nejsi v pozici, kdy bys mi mohla rozkazovat. Tvůj bratr už nyní ví příliš a nemůžu riskovat, že se bude potulovat volně po světě a spřádat plány, jak mě zničit, proto nás doprovodí na můj hrad a já se časem rozhodnu, jak s ním naložit. Teď je naprosto v pořádku, jen jsem ho znehybnil pomocí Petrificus totalus.“

„Ne, nechte ho být, vemte si mě.“

„Samozřejmě, že si tě vezmeme sebou, ale jak jsem řekl, tvůj bratr jde s námi. Jak s ním naložím, bude záležet i na tvém přístupu, bratr jedné z mojich následovnic by měl výsadní postavení a relativně spokojený život. Na druhou stranu jsou i jiné možnosti, jak jsi viděla nedávno u Monicy.“

„To ne, nechte ho na pokoji,“ rozbrečela se Ginny a nebyla k utišení. Všechno zklamání a obavy o osud bratra už byly na její sebeovládání moc a ona ani nevnímala, jak ji Dimitri vzal za ruku a přemístil se s ní zpátky na svůj hrad. Dobře si všiml její reakce na hrozbu ohledně jejího bratra a hodlal její slabosti využít s maximální bezohledností.

Ginny zase začala vnímat své okolí a s hrůzou zjistila, že se nachází v podzemní mučírně. Ona sama byla relativně pohodlně, ale pevně přivázána k jednomu sloupu a její bratr byl přivázán na stejném stole jako Monica. Účinky kouzla už pominuly a Charlie by mohl mluvit a hýbat se, kdyby ho pevně nedržely provazy.

„Ginny, jsi to ty? Jsi v pořádku, co s tebou celou dobu bylo?“

„Mě je dobře, ale bojím se, že jsem tě do tohohle zatáhla. Dimitri mě tu vězní už nějakou dobu, víš on je…“

„Upír, já vím. Měl jsem to podezření už dlouho a začal jsem ho nenápadně sledovat, ale musí patřit k těm nejmocnějším, protože mi vždycky uklouznul. Chtěl jsem ho vystopovat, protože jsem ho od samého začátku podezříval, ale nakonec dostal on mě a ani se při tom nezapotil. Co s tebou celou dobu dělal? Vydíral tě? Mučil tě? Pil tvou krev? Řekni a já přetrhám tyhle pitomé provazy a vypořádám se s ním.“

„Jak to chceš udělat bez hůlky?“ hořce se usmála Ginny. „Dělal se mnou všechno, co jsi vyjmenoval, ale to by ještě nebylo to nejhorší. Chce ze mě udělat upírku. Loutku v jeho rukou, která zapomene na to, čím dříve byla a bude ochotně plnit jeho rozkazy. Tohle byl můj druhý pokus o útěk a bojím se, že i poslední. On už nebude riskovat a ukončí to tak nebo onak. Je mi strašně líto, že jsem byla tak pitomá a nenapadlo mě, že jestli uteču, první místo, které bude hlídat, bude u tebe. Teď jsi v tom se mnou a nevidím pro nás žádné východisko. On nás odtud nepustí, buď nás zabije, nebo skončíme jako nemrtví.“

„Neboj se Ginny. Když se moje malá sestřička dokázala sama dostat tak daleko, společně se nám to určitě povede.“

„Bojím se. Bojím se o tebe, že se na tobě bude mstít. Bojím se, že ti ublíží. Ty nevíš, jak krutý dokáže být, lidé pro něj nic neznamenají, jejich život nemá pro něj cenu, jejich utrpení je pro něj jenom prostředek pro získání vlivu. Strašně se ho bojím a strašně se bojím toho, co se mnou chce udělat, ale ještě víc se bojím toho, že ti bude ubližovat.“

„Neboj se o mě Ginny, pokousal mě drak, dostal jsem mezi oči potloukem a dokonce čelil jsem hněvu naší mámy, když jsem se odstěhoval do Rumunska, nějaká pijavice mě nerozhodí. Dostaneme se ven, slibuju.“

„Ty ho neznáš, dokáže ovlivnit tvou mysl, je to jako kouzlo Imperius, ale mnohem silnější, nestav se mu na odpor nebo to pro tebe bude peklo.“

„O mě se neboj, ať se se mnou bude dít cokoli, nenech se tím ovlivnit. Bojuj svůj boj a já ti pomůžu.“

Ginny si uvědomovala, že se jí snaží dodat odvahu, ale její rezervy už byly téměř vyčerpané neúspěšným útěkem. Byla si vědoma, že je blíž kapitulaci než kdykoli od začátku jejího zajetí, ale stále jí zbýval zbytek vůle bojovat za svou svobodu. Charlie jí zase připomněl, že má milující rodinu, za kterou stojí za to bojovat, ať to stojí cokoli.

„Pověz mi radši, jak moje zmizení nesla mamka, muselo to být hrozné.“

„Nebudu ti lhát, bylo to pro všechny peklo. Nevím, jak to Dimitri udělal, ale vypadalo to, že ses přenesla někam doprostřed oceánu. Všichni se tě ihned vydali hledat a já dokonce ukradl jednoho draka z rezervace a tři dni lítal nad vodou. Všichni jsme byli zoufalí, ale mámino hodiny pořád ukazovaly, že jsi ve smrtelném nebezpečí a nikoli mrtvá. Nakonec mi došlo, že to byl promyšlený únos a tohle byla jen falešná stopa, protože tak dlouho bys ve studené vodě nemohla přežít. Začali jsme znovu pátrat, Řád hledal u Voldemorta i jinde, ale nic nezabíralo. Zkoušeli jsme ty nejmocnější vyhledávací rituály, které by měly proniknout jakoukoli obranou, ale bez výsledku. Bill říkal, že musíš být na místě s tak mohutnou ochranou, s jakou se nikde zatím nesetkal.“

„Dimitri je poměrně dobrý a má kolem hradu všechny možné obrany, ale myslím, že je tady ještě něco jiného. Musel použít nějakou mocnou upíří magii, aby své sídlo schoval.“

„Přesně. O upírech toho sice moc nevím, ale nikdy se o nich nemluvilo jako o silných kouzelnících s výjimkou právě několika kouzel. Říká se jim magie krve a je to ta nejčernější magie. Musel použít něco takového, ale dál. Všichni pátrali, kde se dalo, ale bez výsledku. Já se vrátil do rezervace, ale stále jsem měl oči na stopkách, protože ty přenášedla musel vyměnit někdo, kdo věděl, jak to tady chodí. Měl jsem se šéfem trochu problémy ohledně toho draka, ale mně vyhovovalo, že mi zrušil všechnu dovolenou, alespoň jsem mohl dávat pozor. Dimitri mi byl hned podezřelý, protože se stranil ostatních, ale na druhou stranu ve společenské místnosti pozorně poslouchal všechny hovory. Neměl jsem ale žádný důkaz. Potom se objevila Helena.“

„Helena byla s tebou v rezervaci?“ překvapeně vykřikla Ginny.

„Jo objevila se tam asi tak před dvěma týdny. Nejdřív se vydávala za turistku, která by chtěla vidět draky, ale potom po mě začala docela vyjíždět.“

„Jak vyjíždět?“

„No snažila se mě sbalit. Pořád se vtírala do mé společnosti a vrhala na mě takové ty pohledy, ale já měl plnou hlavu pátrání po tobě, takže to moc nepůsobilo.“

„Ta zmije, vyškrábu jí oči,“ zasyčela Ginny, ale Charlie se jen zasmál.

„Je to sice moc pěkná holka, ale rozhodně není můj typ. Popravdě vypadá jako šelma a já trnul hrůzou, kdy na mě vystartuje a sežere mě. Dávám přednost jemnějším typům.“

„A co tam dělala?“

„Myslím, že tam měla hlídkovat, kdyby se ti podařilo utéct. Za nějakou dobu jsem ji začal podezřívat, protože přes den se vždycky někam vytratila. Tvrdila, že vyleze vždycky na nějaký kopec a dalekohledem pozoruje draky, ale mně se to nezdálo. Celou dobu, co tady byla, se o ně nijak moc nezajímala, ale měla povolení z nejvyšších míst pro volný pohyb po rezervaci, a když jsem si to ověřoval, na správě mi to potvrdili. Říkali, že je to zahraniční studentka, která sbírá materiály pro svou závěrečnou práci, ale proč se s námi o dracích nikdy nebavila?“

„Takže jsi jí začal podezřívat.“

„Jo, ale než jsem našel nějaký důkaz, všechno se tvým útěkem vyjasnilo. Nemám k tomu co říct, protože si pamatuju jen, že mě někdo proklel a pak jsem slyšel tvůj a Dimitriho hlas. Když jsem se konečně probral, ležel jsem tady a tys byla přivázaná naproti mě.“

Ginny trápila ještě jedna otázka, ale nevěděla, jak začít. Nakonec sebrala odvahu a vysoukala ze sebe.

„Máte nějaké zprávy o Ronovi, Hermioně a Harrym?“ poslední slovo nějak nemohla vyslovit. Hrdlo měla stažené a nemohla přes něj dostat dost vzduchu z plic.

„Ne, jen to že žijí, alespoň podle mamky hodin a ty se nepletou. Tolik se o ně zajímáš?“ dodal s úsměvem.

„Ron je přece můj bratr“

„To samozřejmě je, stačí se mu kouknout na vlasy a nikdo nemůže pochybovat, ale zajímáš se opravdu jen o něj?“

„Ostatní jsou mí spolužáci, jasně, že se zajímám i o ně,“ odsekla naštvaně. Kam tím jenom ten Charlie míří?

„No mám takový dojem, že podle toho, co se mi doneslo ten druhý kluk je možná něco víc než jen spolužák.“

„To není pravda. Harry je kamarád a...,“ zase ten nedostatek vzduchu v plicích, aby mohla dokončit svou větu.

„Harry je zkrátka fajn kluk, který do naší rodiny docela dobře zapadne. Gratuluju ti, sestřičko, podle toho, co jsem slyšel od ostatních, jsi padla na toho nejlepšího, kdo byl v Bradavicích k mání a nebyl tvůj bratr. Mysli na něj, dodá ti to sílu se odsud dostat. To ale nemění nic na tom, že kdyby ti chtěl ublížit, měl by na krku pět tvých naštvaných bratrů, kteří mu to pořádně osladí. Stejně jako to osladí tomu bastardovi Dimitrimu, za to jak ti ubližoval. Nejsi v tom sama, máš svojí rodinu a přátele a těm nedokáže odolat ani ten nejmocnější upír.“

„Zdá se, že je řeč o mě,“ ozvalo z temného kouta a na světlo vystoupil Dimitri. Ginny zalapala po dechu a Charlie začal bohapustě nadávat. Sliboval jejich vězniteli takové věci, že by vystačily na likvidaci celého hejna upírů, ale ten se jen usmíval.

„Na tvém místě bych raději šetřil dechem. Slova mi ublížit nemohou a ničeho jiného nejsi schopen,“ pak se obrátil k Ginny a pokračoval. „Není to nádhera, jak se nám tady vaše rodinka schází? Kterého bratra ti mám přivést dál, nebo bys raději přivítala svoje rodiče? Pochopil jsem, co pro tebe tvoje rodina znamená a jak jistě víš, splním ti všechno, co ti na očích uvidím.“

„Nech mou rodinu na pokoji, ty hajzle.“

„Ale ale, taková slova do úst mladé dámy nepatří. Mě vedou jen ty nejčistší úmysly. Až se staneš jednou z nás, budeš potřebovat spoustu krve a tady tvůj bratr vypadá, že jí má nadbytek. Budete spolu trávit zajisté spoustu času, až vás zavřu do jedné místnosti. Věř mi, že tvá potřeba krve těsně po proměně bude silnější než cokoli jiného a bratr ti určitě ve všem vyjde vstříc.“

Ginny se zazmítala v poutech ve snaze se uvolnit a vrhnout se na něj, ale neměla nejmenší šanci.

„Ty zasraný bastarde, tohle ti neprojde. Nech mou rodinu na pokoji nebo ti vlastnoručně utrhnu tu tvojí hnusnou hlavu, pijavice jedna odporná!“

Dimitri se obrátil k Charliemu a stále s ironickým úsměvem dál provokoval.

„Také koukáš, jak se ta tvoje malá sestřička vybarvila? Ten slovník pochytila od vás nebo k němu přišla mezi svými kamarády? Jestli platí druhá možnost, neměli byste jí dovolovat se s nimi stýkat, skutečně ji kazí,“ a pak se obrátil k Ginny, „trhat hlavu, no fuj. Ne že by to nebylo účinné, ale přece jenom kolík do srdce je mnohem stylovější a tradičnější.“

„Víš, kam si můžeš ten svůj kolík strčit, obludo? Opovaž se na něj sáhnout hnusáku.“

„No to bychom měli hned vyzkoušet,“ zasmál se Dimitri a přistoupil k Charliemu. Ležérním pohybem uchopil jeho ruku, ozvalo se suché prasknutí následované výkřikem Charlieho, kterému právě zlomil prst. „Už se laskavě uklidni, přestává to být zábavné. Teď budeš odpovídat na moje otázky, a jestli nebudu s tvými odpověďmi spokojen, zlomím tvému bratříčkovi další prst. Jasné?“

Ginny se s maximálním vypětím uklidnila a přikývla.

„Odpovídej pěkně nahlas, ať z toho tvůj bratříček také něco má,“ upozornil ji Dimitri a znovu uchopil Charlieho ruku.

„Ano pane, budu vám odpovídat a nic vám nezatajím,“ vzlykla poraženě Ginny. Nedokázala mu za těchto okolností vzdorovat, bude se muset snažit neprozradit svou pomoc Monice a o jejím útěku ať se klidně dozví všechno.

„Jak ses dostala z hradu?“

„Připravila jsem si lektvar neviditelnosti a proklouzla hlavní branou hned, jak ji ráno otevřeli.“

Dimitri se zatvářil překvapeně, že by to bylo až takhle jednoduché? Ta holka je opravdu nesmírně slibná. Vymyslet během pár týdnů dva útěky, které se navíc téměř podařily, to už je tedy výkon. Nedal na sobě nic znát a pokračoval ve výslechu.

„Nikdo ti na tvém útěku nepomáhal?“

„Kdo by mi asi tak mohl pomáhat? Je snad mezi tvými nějaký odborník na lektvary, aby ho za mě namíchal? Zásoby jsem žádné nepotřebovala, připravila jsem si vyživovací lektvar. Chutná sice hnusně, ale udržel mě na nohou po celou dobu.“

„Jak jsi nám dokázala unikat a jak jsi při tom ještě stihla udělat tolik falešných stop? Tvůj útěk zjistili mí služebníci okolo půlnoci a ihned mě odvolali z jednání Rady. Za normálních okolností bychom tě měli ještě před svítáním dohonit, ale tys vydržela postupovat divočinou celé dva dny bez přestávky a ještě udělat tolik falešných stop, že Nikolai se svou smečkou ztratil tolik času jejich sledováním, až jsem musel vzít otěže tvého sledování do rukou sám.“

Ginny potěšilo, že její lest zabrala. Dokonce ji napadlo, že Nikolai schválně pátrání natahoval, aby jí poskytl šanci. Vzepřít se svému pánu nedokázal, ale mohl být schválně o trochu méně výkonný než obvykle.

„Tentokrát povzbuzující lektvary. Na olympiádě by mě sice za jejich použití diskli, ale tady posloužily dobře. Věděla jsem, že mě bude Nikolai sledovat se svými psy, tak jsem se snažila mást stopu, jak to jen šlo. Jsem ráda, že to zabralo.“

„Ty mi chceš namluvit, že tohle všechno jsi provedla úplně sama jen za pomoci svých lektvarů?“ nemohl uvěřit Dimitri.

„Samozřejmě. Dovol, abych ti parafrázovala proslov svého učitele na první hodině v Bradavicích: Studenti, lektvary jsou exaktní vědou a ne každému je dáno do tajů jejich přípravy proniknout, ale komu se to podaří, dokáže s nimi věci, o kterých by se i nejmocnějším čarodějům pomocí hůlky mohlo jenom snít.“

„Moc se neraduj, nakonec jsi přece jen chybu udělala, muselo tě napadnout, že tvého bratra budu mít pod kontrolou,“ usadil ji už trochu nervózní Dimitri. Ta holka ho zase převezla. Vypadalo to velice uvěřitelně, ale co když mu lže? Vší silou pronikl do její mysli, aby se dozvěděl pravdu.

Ginny jeho útok ucítila a držela se osvědčené taktiky, všechny myšlenky a vzpomínky ohledně svého útěku nechala na povrchu své mysli a udržovala kolem nich slabou ochrannou bariéru, kterou upír snadno pronikl, ale to, co chtěla před ním ukrýt, zamaskovala hluboko uvnitř a tuto malinkou část své mysli zaštítila vší silou, které byla schopna. Útok byl tentokrát jen krátký, Dimitri si jen chtěl ověřit, jestli o svém útěku nelže a po chvíli se zase stáhl. Sledoval její reakci, a když spatřil její orosené čelo, spokojeně se usmál.

„Koukám, že se stále bráníš mé mysli. Už by ti mělo dojít, že v tomto ohledu a ostatně i ve všech ostatních nemáš proti nosferatu žádnou šanci. Nedokážeš mi zabránit, abych četl v tvé mysli jako v otevřené knize a nedokážeš mi zabránit, abych vždy nebyl před tebou o krok napřed. Možná, když se staneš jednou z nás, budeš mít tu sílu.“

„Ani omylem. Nikdy se jednou z vás nestanu!“

„Nikdy je strašně dlouhá doba, mě to můžeš věřit. Vám lidem většinou nikdy trvá málokdy déle než pár měsíců a u tebe bych si dovolil hádat, že to nebude víc než pár dní. Ale teď máme rozpracovanou jinou věc. Jak jsi naplánovala, kam utíkat?“

„Poznala jsem Dračí štít, s Charliem jsme tam byli na výletě. Podle něho jsem se zorientovala, kde je dračí rezervace a že tam můžu dorazit za dva dny. Kamkoli jinam by to trvalo mnohem déle a já bych neměla šanci uniknout. Přemísťovat se ještě nemohu, měla jsem se to učit až v tomhle ročníku, jinak bych ti zmizela hned za branou. Počítala jsem s tím, že jsi pryč na zasedání Rady a doufala, že se k bratrovi dostanu, než tě stihnou tví služebníci zavolat. Oni mě můžou pronásledovat jen v noci, ty bys to dokázal i ve dne.“

„Ginny, soustavně podceňuješ schopnosti a oddanost mých služebníků. Částečně to chápu, protože jsi měla co do činění převážně s tou trapnou napodobeninou upíra Monicou, ale pamatuj si, že ostatní jsou jiní. I ty jednou budeš jiná. Udělala jsi na mě dojem. Vím, že bych tě měl potrestat, ale já tě přesto odměním. Celé zasedání Rady jsem se těšil na chvíli, kdy zase okusím tvou fascinující krev.“

„Nech ji na pokoji, ty bastarde!“ vložil se do jejich rozhovoru Charlie a začal se zmítat ve svých poutech. Dimitri jeho snahu ignoroval a dál se pomalu blížil k Ginny, která se u svého sloupu nemohla ani pohnout. Najednou ho smetlo tornádo v podobě Charlieho, kterému se nějakým způsobem podařilo uvolnit se ze svých pout. Strhl Dimitriho na zem a začal do něj vší silou bušit, ale proti nadlidské síle a reflexům upíra neměl nejmenší šanci. Dimitri se i s ním zvedl do stoje, chytil ho za hrdlo a držel ho tak, že na něj nemohl dosáhnout. Marně mával kolem sebe rukama a nohama bezmocně komíhal ve vzduchu.

„Co ses to opovážil, červe!“ zahřměl. „Za tohle tě stihne krutý trest. Až s tebou skončím, zbude z tebe jen blábolící troska. Už nikdy se neodvážíš vztáhnout ruku na svého pána. Zlomím ti každičkou kost v těle a dohlédnu na to, aby ti už zpátky pořádně nesrostly. Roztrhám tvojí mysl na kousíčky, až nebudeš schopný vyslovit souvislou větu ani si dojít na záchod. Udělám z tebe odpornou parodii na to, čím jsi kdysi byl, ale hluboko uvnitř nechám kousíček tvého starého já, které si bude uvědomovat každou vteřinku tvé ubohé existence…“

„Ne! Nech ho na pokoji. Udělám, cokoli si budeš přát, jen nech mého bratra.“

Ginny už nemohla dále snášet Charlieho utrpení. Musela zasáhnout, i když se třásla strachy, co to vlastně vyslovila. Před očima stále měla mučení Monicy a nedokázala se smířit s tím, že by podobné utrpení musel snášet i Charlie. Dimitri se k ní pomalu otočil a s nevěřícím výrazem ve tváři se zeptal.

„Myslíš to vážně? To ti na něm skutečně záleží víc, než na své vlastní duši?“

„Nedělej to, Ginny! Zachraň sebe, vím, že mu jednoho dne unikneš. Nezahoď svůj život kvůli mně,“ zasáhl chraplavým hlasem Charlie, ale Ginny se už rozhodla. Dimitri konečně odhalil její slabou stránku. I kdyby svá slova vzala zpět, stále by na ni útočil, stále by ohrožoval její rodinu a to ona nehodlala připustit. Raději se obětuje ona, než aby ten netvor ubližoval jejím nejbližším.

„Myslím to vážně. Budu souhlasit se vším, co pro mě přichystáš, ale mou rodinu a přátele necháš na pokoji. Neublížíš žádnému z nich, ani to nenařídíš někomu jinému. Budeš je ochraňovat a pomáhat jim, dokud budu stát vedle tebe,“ pronesla slabým, ale odhodlaným hlasem.

„Jsi ochotna na to přísahat před Radou?“

„Jsem ochotna na to přísahat třeba před samotným Satanem, pokud ty budeš přísahat také.“

„Samozřejmě, že budu. Mít tě na své straně mi stojí za víc než je nějaká ochrana pár lidiček. Opravdu zahodíš všechno, abys je ochránila?“

„Ne, Ginny.“ hlesl Charlie.

„Už jsem ti to řekla, vezmeš mě před tu svojí podělanou Radu, abych to měla celé za sebou?“

„Za okamžik. Před Radu nemůžeš předstoupit v těch rozedraných šatech. Dojdi se převléknout a upravit. Počkám na tebe v knihovně. O bratra neměj starost, bude ubytován spolu s lidskými služebníky a nic se mu nestane. Pospěš si, už se nemůžu dočkat svého triumfu.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one