face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginny scházela strnule po schodech. Všechno jí to připadalo jako zlý sen. Sama a dobrovolně půjde požádat smečku krvežíznivých pijavic, aby z ní udělali zrůdu. Monstrum bez duše, které žije z krve nevinných obětí, ale druhá možnost byla prostě taková, že neměla na vybranou. Nemohla do své zkázy strhnout ještě svého bratra.

Jakmile vstoupila do knihovny, spatřila Dimitriho, jak netrpělivě rázuje místností. Jediným pohledem zkontroloval, že je všechno v pořádku a ona mu neudělá před ostatními v Radě ostudu. Ginny to bylo jedno. Učinila svou volbu, kterou nemůže vzít zpět a nemá cenu pokoušet se té volbě vzdorovat. Symbolicky zvolila černé šaty dlouhé až na zem. Její život končí a její další existence už s jejím dosavadním životem nebude mít nic společného. Dimitri nakonec souhlasně pokývl a vzal ji za ruku.

„Vypadáš báječně. Pojď, Rada už čeká,“ a přemístil oba pryč.

Ocitli se v malé místnosti. Na stěnách byly gobelíny, které znázorňovaly postavy běžící za svitu měsíce lesem. Ginny se podívala pozorněji a s hrůzou se otřásla. Byly to lovecké výjevy, ale předmětem štvanice nebyli jeleni, ale lidé. S vyděšeným výrazem se snažili uniknout nádherným bytostem obklopených aurou moci. Mezi krvavě rudými rty se jim leskly ostré špičáky a jejich tváře vyjadřovaly zaujetí lovem. Snažila se od toho strašlivého výjevu odtrhnout zrak, ale pohled jí padl na jednu tvář. Mezi lovci poznala Dimitriho v nádherném renesančním oděvu, jak se právě chystá k poslednímu skoku, kterým hodlá dostihnout mladičkou dívku v roztrhaných šatech. Dívka na něj obracela pohled plný strachu, obdivu a touhy. Ginny si představila samu sebe na jejím místě a najednou se s ní celá místnost zatočila a ona se propadla do milosrdné tmy bezvědomí.

Probrala se na jednom z křesel, které byly rozmístěné podél stěn místnosti. Dimitri se nad ní skláněl a dával jí právě čichnout čpavku, aby se probrala. Cítila strašné pálení v nose, takže se nejspíš jednalo už o několikátý pokus. Snažila se zvednout, ale kolena jí stále neposlouchala, takže se jen snažila odstrčit jeho ruku se smrdutou lahvičkou.

„Konečně ses probrala. Už jsem začínal mít strach, že toho na tebe bylo přece jen moc a já budu muset tvé představení Radě odložit. Co tě tak rozrušilo?“

Ginny stále nebyla schopná mluvit a tak jenom mávla rukou ke gobelínu, kterému dominovala tvář jejího věznitele.

„Á tohle. Trochu teatrální, ale před pár stoletími dostal jeden člen Rady ten šílený nápad zvěčnit podobu jejích členů na téhle výzdobě. Jakoby měl někdo z nás potřebu připomínat si, jak vypadal před pár stoletími takovým složitým způsobem. Stačí se přece kouknout do zrcadla,“zasmál se nahlas svému vtipu.

Ginny se mezitím vzpamatovala natolik, že se při dalším pokusu dokázala opírajíc se o zeď postavit. Dimitri ji vzal kolem ramen a ona se při dotyku jeho studené pokožky znovu roztřásla.

„Dej se dohromady. Za pár minut nás zavolají a ty předstoupíš před Radu. Nejspíš ti položí několik otázek, jestli podstupuješ proměnu dobrovolně. Odpovídej jim podle pravdy a chovej se uctivě. Budeš stát před skutečnými vládci celé východní Evropy. Možná, že budou zkoumat tvou mysl, jestli jsem tvoje rozhodnutí neovlivnil.“

„Mám jim opravdu podle pravdy vykládat, jak jsi mě donutil tu volbu přijmout?“

„Samozřejmě. My máme trochu jiná měřítka a tenhle způsob mi může maximálně získat ještě větší respekt.“

„Počítej s tím, že jim řeknu všechno a řeknu jim i to, že jsem sice musela souhlasit s proměnou, ale chci se ti při první příležitosti postavit a zabít tě za všechno, cos mi udělal.“

„Klidně jim to řekni. Z toho si těžkou hlavu nedělám. Vím stejně jako oni, že po své proměně se na spoustu věcí budeš dívat odlišně, ale ještě jedna věc. Tohle zasedání je výjimečné, protože se dostaví i patriarcha, který má tuto oblast na starosti. Je to nesmírná pocta, že se tvého slyšení zúčastní, protože se normálně do záležitostí Rady neplete. Je to někdo, kdo disponuje nesmírnou mocí a koho my všichni uznáváme za nejvyšší autoritu. Chovej se k němu uctivě, protože si to skutečně zaslouží.“

„Strč si toho svého plesnivého dědka někam. Udělám, co musím, abych ochránila svého bratra. Nic víc, nic míň.“

Dimitri se jenom ironicky usmál, otevřel dveře do vedlejší místnosti a nabídl jí rámě, aby se o něj mohla opřít. Ginny se už cítila natolik dobře, že jeho gesto ignorovala a nejistým, ale rázným krokem vykročila vpřed. Místnost, ve které se ocitla, nebyla nijak velká. Po obou stranách stála šestice křesel z tmavého dřeva s temně modrým čalouněním a vysokými bohatě vyřezávanými opěradly, v nichž seděly postavy zahalené v dlouhých černých pláštích s kápí. Přímo naproti pak stála tři další křesla, ale pouze dvě byla obsazená postavami ve stejných černých pláštích, ale tentokrát s nachově rudým lemováním. Za nimi pak na vyvýšeném pódiu stálo jediné osamocené křeslo, které také nebylo obsazené. Dimitri ji dovedl doprostřed místnosti a zůstal stát po jejím boku.

V ten okamžik se otevřely dveře na druhé straně místnosti a dovnitř vkročila jediná postava v nachově rudém plášti. Všechny postavy v černých pláštích okamžitě povstaly a přivítaly ji hlubokou úklonou. Dimitri, který stále stál vedle Ginny dokonce poklekl na jedno koleno. Ginny si pomyslela, že to je ten patriarcha, ze kterého má dokonce i Dimitri ohromný respekt. Postava neuvěřitelně ladným krokem došla k trůnu na pódiu a odložila svůj plášť. Ginny zalapala po dechu. Očekávala hrozivou postavu vládce upírů, temnější a zlověstnější variantu Dimitriho, ale před ní stála drobná blondýnka, která nevypadala o nic starší než ona sama. Blondýnka se posadila, příjemně se usmála a zvonivým hlasem pronesla:

„Vítám vás všechny na dnešním mimořádném zasedání Rady. Můžete se posadit a odhalit své tváře. Ty Dimitri zaujmi svoje místo. Myslím, že tato dívka dokáže mluvit sama za sebe.“

Všechny postavy spustily své kápě a Ginny jim konečně mohla pohlédnout do obličeje. Deset mužů a čtyři ženy si ji zvědavě prohlíželi, pouze Dimitri, který se mezitím posadil na své místo v čele, pátral v jejich tvářích po náznaku potíží. Mezitím blondýnka na trůnu znovu promluvila.

„Dimitri, požádal jsi o toto shromáždění Rady. Přednes svou žádost a představ nás své přítelkyni.“

Dimitri povstal a slavnostním hlasem pronesl.

„Svolal jsem vás, protože chci požádat o vaše svolení přeměnit tuto dívku, Ginevru Weasleyovou. Jsem přesvědčen, že bude pro naše společenství opravdovým přínosem a pomůže nám v našem úsilí zajistit mírové soužití s kouzelnickým i lidským světem. Ginevro, dovol, abych ti představil Lucindu, patriarchu této Rady,“ při jeho slovech udělala Lucinda znechucenou grimasu, kterou ale nikdo kromě Ginny nemohl zahlédnout. Dimitri mezitím představil zbytek nosferatu. Ginny jejich jména zapomněla ještě dřív, než je vyslovil a soustředila se na Lucindu. Jak to, že všichni ti strašliví upíři poslouchají tuhle holku? Co je na ní zvláštního, kromě toho že je až nechutně dokonalá a krásná? Má mocnou magii? Brumbál přece také nevypadal jako nejmocnější mág tohoto světa a nezasvěcený pozorovatel by ho klidně mohl považovat za lehce senilního starého blázna, ale Ginny na vlastní oči viděla jeho souboj s Voldemortem na ministerstvu, kde oba předváděli magii, o které se nikomu z diváků ani nesnilo. Ginny stále pozorovala Lucindu a nemohla se rozhodnout, co si o ní má myslet.

Dimitri mezitím dokončil představování a slyšení mohlo začít. Vysoký svalnatý upír, který seděl rovněž v čele shromáždění a kterého Dimitri představil jako Alexije Dolgorukého, se ujal slova jako první.

„Ginevro, přeješ si podstoupit přeměnu a stát se po boku svého mistra Dimitriho Radulescu nesmrtelnou?“

„Ano,“ odpověděla Ginny s sevřelo se jí hrdlo. Připadala si jako na svatbě, kdy se zavazuje prožít celý život po boku nějaké odporné kreatury, kterou si bere z donucení.

„Neovlivnil tě tvůj mistr nepřijatelným způsobem, abys volila tímto způsobem?“

„Ne,“ odpověděla za ní Lucinda. „Zkontrolovala jsem její mysl a není v tomto směru ani v nejmenším ovlivněná. Volbu provedla podle své svobodné vůle.“

Její prohlášení vyvolalo u ostatních upírů zmatený šepot. Ginny se otřásla. Díky intenzivnímu tréninku nitrobrany v posledních týdnech sice nedokázala zatím ubránit svou mysl před Dimitriho útoky, ale zároveň jeho přítomnost ve své mysli zřetelně vnímala. Jestli je Lucinda schopna tohle udělat nepozorovaně, musí být skutečně nesmírně mocná. Neměla však čas na svoje rozjímání, protože cítila, že do její mysli proniká jeden upír za druhým, aby se přesvědčil o slovech své vládkyně. Bránila svou mysl, jak to jenom šlo, nechávala jim k dispozici většinu svých vzpomínek, které jí v hlavě vířily ve zběsilém rytmu, ale zároveň v malém koutku mysli schovala za nejsilnější bariérou, jaké byla schopna tu část své mysli, kterou si chtěla ochránit. Na čele jí vyrazily krůpěje potu, a sbírala poslední zbytky sil, když Lucinda prohlásila:

„To stačí. Měli jste dost času, abyste se přesvědčili o mých slovech. Ten nedostatek důvěry mě trochu uráží. Má někdo ještě nějaké další dotazy, nebo můžeme dnešní slyšení ukončit?“

„Dovolte paní, ještě jedna věc,“ povstal znovu rozložitý upír, který slyšení zahájil. „Nikdo už nemá pochybnosti, že Dimitri dodržel všechny naše zákony, ale tím bychom neměli končit. Musíme zvážit, jestli proměna téhle dívky není pro naši společnost nebezpečná. Jak jsme se mohli všichni přesvědčit, už jako člověk má neobvykle silnou mysl. Dokázala si uvědomit naši přítomnost, i když se nám nedokázala bránit, navíc je čarodějka a to velmi mocná. Žádného čaroděje jsme nepřeměnili už dobrých tisíc let a historie nás učí, že tito přeměněnci byli nesmírně mocní, ale také těžce zvládnutelní. Dávám na zvážení Radě, že by tyto její schopnosti po proměně mohly zesílit takovým způsobem, že bychom ji nedokázali korigovat. Sami víte, že po proměně je pro každého obtížné zvládnout své nové instinkty. Zvažme ještě naše rozhodnutí z tohoto úhlu. Vzpomeňte, jaké škody by mohly vzniknout, kdyby začala nekontrolovatelně lovit nebo kdyby se obrátila proti nám.“

„Protestuji!“ zařval Dimitri celý brunátný. „Zpochybňujete snad mojí schopnost udržet svého potomka pod kontrolou? Nikdy se tato Rada ničím takovým nezabývala! Beru to jako útok na svou osobu.“

„Nevkládej mi Dimitri do úst slova, která jsem neřekl, ale když už jsme u toho, tvá družina je daleko nejpočetnější a s touhle dívkou by mohlo dojít k narušení rovnováhy mezi námi. Není tohle ten cíl, který sleduješ svou usilovnou snahou mít tuhle holku co nejdřív ve své družině? Pánové a dámy, zamyslete se nad tím. Nechce díky této proměněné získat Dimitri víc moci, než mu jako každému z nás náleží? Nechce ji použít k tomu, aby zaútočil na ostatní z nás a soustředil veškerou moc Rady ve svých rukou?“

„Nebudu dál poslouchat tyhle sprosté lži. Pojďme ven a vyřídíme si to mezi sebou,“ řval dál brunátný Dimitri.

„Klid, pánové,“ usadila je Lucinda, „rozhodně zakazuji, abyste se rvali jako malí kluci. Zazněla tady ostrá slova a já věřím, že oba byste je rádi vzali zpět, ale když už tady byla tato varianta přednesena, zvažme ji. V žádném případě z toho ale nedělejme žádný precedent, který by omezoval svrchovanost každého z vás na vašem panství.“ Ginny připadalo, že se Lucinda pohledem na ty dva načepýřené kohouty docela dobře baví. Ta ale mezitím pokračovala.

„Ginevro, chceš nám k tomu něco říct. Co vlastně očekáváš, že po proměně budeš dělat? Jak se díváš na naše společenství? Všichni víme z tvé mysli, jak z tebe Dimitri dostal souhlas a i když to neodporuje našim zákonům, nepostavíš se proti nám?“

„Nemám nic proti upírům jako takovým,“ když tohle pronesla, ozvalo se v sále nespokojené syčení, „a necítím žádnou touhu se obrátit proti nim. Z těch několika, které jsem poznala, dokonce pár považuji za své přátele. Nenávidím ale Dimitriho Radulesca a jestli dostanu příležitost, utrhnu mu hlavu za to, co mi všechno udělal. O skrývání před lidmi toho vím dost, protože i my kouzelníci se před nimi musíme skrývat, takže v tomhle ohledu se můj život až tolik nezmění.“

Její prohlášení vzbudilo v sále značný rozruch, ale ne všichni ho přijali negativně. Jedna upírka povstala a se smíchem se obrátila na Dimitriho:

„Dimitri, nechceš si to ještě rozmyslet? Tahle malá potvůrka ti chystá neradostný osud?“

„Tohle není žádná legrace!“ zařval znovu Alexij. „Sama dívka přiznává, že se při první příležitosti obrátí proti tobě. Je nebezpečná a může našemu společenství přivodit zkázu.“

„Stvořil jsem už dost potomků, abyste si mohli udělat obrázek, jestli dokážu jejich mysl dostat pod kontrolu. Chceš mě snad kromě temných piklů nařknout ještě z neschopnosti?“

„Klid pánové, svoje spory si vyřešte jinou cestou. Chovejte se civilizovaně, co si o nás ta dívka pomyslí?“ znovu zasáhla Lucinda a hned se obrátila na Alexije. „Jestli tomu dobře rozumím, máš problém hlavně s tím, aby ta dívka po proměně nenapáchala nějaké škody a neobrátila se proti našemu společenství? Uspokojilo by tě, kdybych se zúčastnila osobně její proměny a dohlédla na to, aby k ničemu takovému nedošlo? Zasáhnu pouze v případě, že by se všechno pokazilo, jinak bude vše samozřejmě v Dimitriho režii. Pokud skutečně nebude dostatečně schopný, aby dívku dostal pod kontrolu, jeho věc, já dohlédnu pouze na to, aby neprovedla nic, čím by ohrozila naše společenství. Už je to pár století, kdy jsem se naposled těšila z tvé pohostinnosti, Dimitri, souhlasíš s mým návrhem?“

„Samozřejmě, má paní. Můj hrad bude i tvým hradem.“

„A ty Alexiji? Je to pro tebe dostatečná záruka?“

„Víc než dostatečná. Nikdy by mě nenapadlo, že byste vy…“

„Před začátkem tohoto slyšení by to nenapadlo ani mě, ale tahle dívka je rozhodně pozoruhodná a vzbudila mou zvědavost. Už se nemůžu dočkat, jaká bude po proměně,“ a znovu pohlédla na Ginny. Ten pohled byl zvědavý, ale nikoli nepřátelský.

Ta si mezitím připadala jako v nejhorší noční můře. Všichni se o ní bavili jako o kusu masa. Cítila se maximálně ponížená jejich přezíravým přístupem. Byla jen nepodstatná věc, která jim sice posloužila jako záminka k tomu dělat na sebe ramena, ale na které ve skutečnosti vůbec nikomu nezáleží. Jednu chvíli dokonce zadoufala, že Dimitriho odmítnou a ji na místě zlikvidují. Tím by se všechno vyřešilo. Ona by dostála svému slovu a věřila, že Dimitri by pak dostál svému. Navíc by zemřela jako člověk. Až do posledního okamžiku by si zachovala svou duši.

Shromáždění se pomalu rozcházelo. Dimitri sestoupil k ní, usmál se a znovu jí nabídl rámě. Ginny se s odporem odtáhla, ale on se na ni jen dál usmíval a vychutnával si okamžik svého triumfu. Ze svého místa k nim sestoupila i Lucinda. Ginny si znovu uvědomila, jak mladě vypadá, vždyť byla dokonce menší než ona, která si kvůli své drobné postavě vyslechla spoustu narážek od svých bratrů.

„Gratuluji, Dimitri,“ pronesla Lucinda svým zvonivým hlasem. „Nakonec jsi přece jen dosáhl svého, ale Alexij tě pěkně podusil. Byl by schopen se hádat až do rána, musela jsem to zkrátit. Doufám, že ti nevadí, že jsem narušila tvou snahu vyprovokovat ho k souboji, ale to by vážně trvalo moc dlouho a já dnes v noci ještě něco mám. Dorazím k tobě asi za tři dny, tak měj ještě chvíli strpení.“

Pak se obrátila k Ginny. „Ginny, drahoušku, už se moc těším, až tě přivítám mezi námi. Pevně věřím, že budeme dobré přítelkyně. Tahle Rada je v rukou mužů. Dokonce mi říkají patriarcha, jako bych měla plešatou hlavu, poslední tři zuby a fousy až na zem,“ a udělala znechucenou grimasu. „Vím, že se ti tohle všechno vůbec nelíbí, ale časem najdeš ve svém novém životě i světlé stránky, uvidíš. Teď jsi naštvaná, že na tebe Dimitri udělal podraz a možná to opravdu podraz byl,“ vrhla zamračený pohled směrem k Dimitrimu, „ale jak získáš trochu odstup, nebude ti to připadat zase tak hrozné. Věř mi, že čas vyléčí většinu tvých bolestí a ty budeš mít k dispozici celou věčnost.“ Znovu se na Ginny usmála a svým ladným, skoro tanečním krokem odkráčela pryč.

Dimitri vzal Ginny za ruku a tentokrát se nenechal odradit jejím ucuknutím. Znovu se na ní vítězoslavně usmál a vyvedl ji ven z místnosti. Předsíň už byla prázdná a on také na nic nečekal. Okamžitě oba přemístil zpátky na svůj hrad. Ginny byla chviličku dezorientovaná, ale pak poznala knihovnu a rychle vyrazila pryč. Byla smrtelně unavená a potřebovala být sama. Potřebovala se vybrečet z dnešního strašlivého dne, ze zklamání, hrůzy a z pocitu zmaru, který ji teď zcela ovládal. Dimitri ji ale ještě zadržel.

„Nepospíchej tolik. Vím, že jsi unavená, ale chtěl bych ti poděkovat za tvé vystoupení. Udělala jsi na všechny velký dojem, i když to na sobě nedali znát. Málokdo, kdo před Radu předstoupí proti své vůli, dokáže její pozornost ustát. Navíc schopnosti, které viděli v tvé mysli, na ně hodně zapůsobily. Nedivím se Alexijovi, že se cítí ohrožen, protože po proměně se budeš díky své magii moci měřit i s mocnými nosferatu. Navíc jsi zapůsobila na Lucindu, což je ještě lepší. Bývala dřív hodně na mé straně, ale v posledních pár stoletích jsme se trochu odcizili. Teď se díky tobě naše vztahy mohou zase zlepšit, což pro své plány nezbytně potřebuji.“

„Jak může někdo tak mladý a tak křehký předsedat Radě?“

„Ona je patriarcha, i když se tomu označení vehementně brání. Pamatuješ, když jsem ti vyprávěl o různých způsobech proměny? U patriarchů dochází k dokonalé proměně. Jejich moc je ohromná. I když vypadá křehce, dokázala by ve fyzickém souboji snadno porazit jakéhokoli nosferatu. Je fyzicky silnější a rychlejší než já a to nepočítám její pozoruhodné magické schopnosti. A není až tak mladá. Pokud je mi známo, přišla do této země spolu s římskými legiemi, a když mě stvořila, bylo jí už skoro tisíc let.“

„Ona tě stvořila?“ Ginny tahle informace na chvíli vytrhla z letargie.

„Ano. Neměli jsme spolu žádný romantický vztah, ale všimla si mých vojevůdcovských schopností během prvních válek s Turky a usoudila, že bych byl pro svou rasu přínosem. Vždycky jí za to budu vděčný. Teď si jdi ale odpočinout, zítra budeme pokračovat. Musím ti vysvětlit, jak bude probíhat tvoje přeměna a první okamžiky po ní. Nemáme moc času tě připravit.“

Ginny se konečně dostala do postele v okamžiku, kdy se obloha na východě začínala zbarvovat do ruda. Ani se nesvlékla, jen sebou hodila na postel a usnula neklidným spánkem. Znovu a znovu prožívala svůj útěk, podzemní mučírnu a svou zoufalou snahu zachránit Charlieho a nakonec jednání Rady, která nad ní definitivně vyřkla svůj ortel. Její lidský život se už počítal jen na dny a nebylo východiska, jak tomu uniknout.

Probudila se do tmy. Netušila, kolik je hodin, ale musela prospat celý den a možná ještě část noci. Polštář měla úplně promočený od slz a cítila se stále nesmírně vyčerpaná. Zakručení v břiše jí připomnělo, že poslední dny kromě vyživovacích lektvarů nic nejedla a nějaké jídlo by jí rozhodně přišlo k duhu, ale ze všeho nejdřív zatoužila po pěkně horké sprše, která by snad mohla odplavit část jejího zoufalství. Byla celá rozlámaná, jak na ni dolehla námaha z jejího neúspěšného útěku a neobratně se vypotácela do koupelny. Pomačkané šaty nechala na kopičce u dveří a už si vychutnávala báječný proud vody, který masíroval její ztuhlé svalstvo.

Trochu uvolněnější, ale stále v hlubokém útlumu chtěla sejít dolů do jídelny na večeři, ale na stolku v předním pokoji našla několik stříbrných mis s těmi nejvybranějšími lahůdkami. S mírným znechucením z toho gesta svého věznitele, ale s o to větším hladem zasedla ke stolu a pustila se do jídla. Její pohled zavadil o sloupkové hodiny na jedné komodě a ona nemohla uvěřit svým očím. Tohle jídlo nebyla pozdní večeře, ale spíš časná snídaně. Prospala celý den a skoro celou noc. Skoro celý jeden den z posledních tří svého života ztratila spánkem!

Vzpomínala si na včerejší ráno a věděla, že ji Dimitri očekává, ale jí se nikam nechtělo. Bylo to hloupé gesto vzdoru, ale ona se stočila do klubíčka na pohovce a dala se znovu do pláče. Chtěla být před Dimitrim silná a nedat mu žádný pocit zadostiučinění z jeho vítězství, ale byla naprosto zoufalá ze své situace. Potřebovala by se někomu svěřit. Nějakému příteli se vyplakat na rameni a nechat se od něj povzbuzovat a konejšit. Jediné dvě spřízněné duše na tomto hradu byla Monica a její bratr Charlie. Nevěřila, že by ji k bratru pustili, ale Monica byla stále ukrytá ve svých pokojích a všichni si mysleli, že bojuje o život po Dimitriho trestu. V náhlém popudu se Ginny zvedla a tiše jako stín se prosmýkla chodbou do pokoje své přítelkyně.

V pokoji byla tma. Jediné světlo tam pronikalo otevřeným oknem zvenku, kde stále svítil měsíc a hvězdy. Monica seděla u okna a její silueta se rýsovala proti světlejšímu pozadí. Ginny se k ní okamžitě vrhla, objala ji a začala mezi jednotlivými vzlyky nesouvisle vyprávět o událostech minulé noci. Monica ji držela v náručí a snažila se ji uklidnit, ale Ginny nebyla k utišení. Nakonec ji Monica jemným, ale nekompromisním tlakem donutila sednout si na lavičku u okna. Ginny jí položila hlavu do klína a po chvilce se skutečně uklidnila natolik, aby jí začala tentokrát už souvisle a se všemi podrobnostmi líčit svůj útěk, zajetí a hrozný slib, který musela složit. Když všechno vypověděla, začala znovu usedavě plakat. Monica ji chvíli jenom držela v náručí, ale pak konečně promluvila.

„Ginny, to bylo fantastické. Nejenom, že jsi dokázala uniknout z hradu a jenom velká smůla ti zabránila tvůj útěk dotáhnout do konce, ale zachránila jsi ještě svého bratra. Byla bych mnohem radši, kdyby se ti tvůj útěk podařil, ale udělalas všechno, co se dalo. Nesmíš si nic vyčítat, není to tvoje vina. Navzdory tomu, co říkal, věřím, že ten bastard Dimitri měl pěkně nahnáno, aby se ti útěk nakonec opravdu nepodařil a tys na něj nepoštvala celou svou rodinu. Mocných kouzelníků se hodně bojí. Jednou s jedním bojoval a vyvázl jen tak tak životem. Z představy, že se po něm půjdou všichni tví bratři a přátelé, musel mít husí kůži. Jak já bych mu přála, aby dostal za všechny svoje zločiny, co zaslouží.“

„No jo, ale nevyšlo to a už za dva dny ze mě bude loutka v jeho rukou.“

„Neboj, něco vymyslíme. Jestliže tys mě dokázala vymanit z jeho obluzení, já udělám všechno pro to, abych ti prokázala stejnou službu. Teď běž, určitě na tebe čeká, ale potom přijď a zkusíme spolu něco vymyslet. Už tě několikrát podcenil a snad to udělá ještě jednou. Doufám, že to bude ta poslední chyba v jeho životě,“ slíbila jí Monica a začala jí postrkávat ven z pokoje. „Dělej, slyším, jak dole dává rozkazy služebné, aby se po tobě podívala.“

Ginny byla trochu zaskočená, ale to, že se mohla svěřit se vším své přítelkyni, jí znovu dodalo sílu postavit se svému osudu. Rychle pospíchala do svého pokoje. Přesně v okamžiku, kdy za sebou zavírala jeho dveře, uslyšela za rohem dvoje kroky služebných. Posadila se na pohovku a vzala do ruky knížku, která ležela vedle na stolku. Ani se nenamáhala nějak moc předstírat zaujetí četbou, když dvojice služebných zaklepala na její dveře.

„Paní Ginevro, pán vám vzkazuje, že vás očekává ve svých komnatách.“

Ginny se nikam nechtělo, ale musela se podřídit. Nechtěla vzbudit žádné podezření a riskovat odhalení Monicy. Věděla, že tentokrát by trest byl ještě horší. S povzdechem a hlavou plnou černých myšlenek sešla dolů po schodech a vstoupila do pokojů pána hradu. Dimitri seděl v pohodlném křesle u krbu a pobaveně se na ni podíval.

„Ginny, měla by sis pomalu zvykat, že v noci se nespí.“ potom už vážnějším tónem pokračoval. „Chápu, že jsi byla po tom všem hodně unavená, ale nemáme moc času a já bych ti rád vysvětlil několik věcí ohledně tvé proměny.“

„Co mi chceš vysvětlovat? Prostě to uděláš, já se bránit nebudu.“

„Proč by ses také bránila, ale je tu několik věcí, na které by ses měla připravit. Až dorazí Lucinda, uspořádáme na její počest malou slavnost. Tvá účast je povinná,“ jeho pobavený úsměv v ten okamžik ztvrdnul. „Lucinda si pak s tebou asi bude chtít ještě v klidu promluvit v soukromí. Chci, abys k ní byla maximálně vstřícná. Budeš jí k dispozici tak dlouho, jak si bude přát. Není to žádné gesto, ale naprosto nedílná součást naší dohody. Vem na vědomí, že za každou tvou nevychovanost nebudeš potrestána přímo ty, ale tvůj bratr Charlie. Není kam spěchat. Několik dní ve věčnosti, která tě čeká, neznamená nic.“

„Nemůžeš měnit dohodu,“ vpadla mu do řeči Ginny.

„A kdo mi v tom asi tak zabrání? Ty? Budeš se se mnou prát? Nebuď směšná Ginny, není to přece nic, co by tě odpuzovalo. Protestuješ jen z hloupého vzdoru, který si stále udržuješ. Chci ti jen zdůraznit, jak moc pro nás přízeň Lucindy znamená.

Až dá Lucinda souhlas, provedu tvou přeměnu. Bude to probíhat stranou od ostatních v jedné ze sklepních místností, kterou mezitím upravím. Zúčastníme se toho pouze my dva a Lucinda, která se ale bude držet stranou. Izolace je nezbytná, protože těsně po proměně bys mohla být svému okolí nebezpečná. Nechci přijít o nějaké sloužící. Vlastní proměna proběhne tak, že se nejprve naposled napiju tvé krve. Tím oslabím tvůj organismus a proměna proběhne rychleji a tedy i méně bolestně. Poté ti dám napít své vlastní krve.“

Ginny se po těchto slovech začal obracet žaludek. Pomyšlení na to, že pije krev, jí bylo odporné a tady se jedná navíc o krev toho ničemy. Napadlo ji, jestli by to nešlo udělat jinak.

„Nemohla by to být krev třeba Lucindy. Netvářila se nepřístupně, možná by svolila,“ přerušila Dimitriho. „Nezlob se na mě, ale moje… nenávist k tobě by z toho mohla udělat docela velký problém. Nevím, jestli se dokážu ovládnout a nepozvracím se.“

Dimitriho tvář zahalil temný mrak a z očí my vyšlehly blesky. „Tak to ani omylem, mladá dámo. Tohle je moje panství a moje právo. Výměnou krve mezi námi vznikne silné pouto. Chci tě jako součást své družiny. Jako upír, který na mě bude nezávislý, mi nejsi k ničemu. Tvoje obavy jsou navíc naprosto zbytečné. Budeš v transu po ztrátě krve a vůbec nebudeš vnímat, co se s tebou děje. Potom začne vlastní proměna. Bude trvat několik dní a tvé pocity nebudou zrovna příjemné. Já budu neustále s tebou a budu sledovat průběh tvé přeměny. V této fázi také trochu ovlivním tvou mysl a osobnost.“

„Opravdu musíš?“ stáhla se Ginny do sebe. „Proč musíš měnit mou osobnost, chci zůstat sama sebou. Budu ti za to nekonečně vděčná a k tvojí družině se přidám dobrovolně.“

„V žádném případě! Jednak mi to nakázala Rada a jednak je to i pro tvoje dobro. Po proměně budeš mít problém zvládnout své instinkty a jenom moje posílená autorita ti v tom může pomoci. Navíc přerušení tvých dosavadních rodinných vazeb ti umožní lépe se adaptovat na nový život. Nemusíš mít strach. Tím, že jsem tě stvořil, přebírám za tebe i zodpovědnost. Vím, že chceš své rodině pomáhat a chránit její členy a já za tebe ten úkol převezmu.

Bude ti trvat desetiletí, než se plně adaptuješ na nový život. Během této doby budu tvou jedinou rodinou já a moje družina. Až se tato vazba časem oslabí, většina členů tvé rodiny už bude mrtvá a k jejich potomkům už tě to nijak silně táhnout nebude. Tím, že tě od tvé rodiny oddělím, je budu zároveň chránit. Touha po krvi je v prvních letech po proměně velice silná a ty bys ji při styku se svou rodinou nemusela ovládnout. Jen si představ, že by ses nedokázala ovládnout a zaútočila na své rodiče nebo sourozence. Nechci přetvářet tvou osobnost. Provedu jen nezbytně nutné zásahy, aby nedošlo k žádné tragédii.

Tohle ti na celé přeměně vadí nejvíc?“

„Ano, bojím se, že potom už to nebudu já.“

„Podívej. Přeměnou dojde u tebe ohromné změně tvé fyzické stránky. Změní se ti rysy obličeje, barva očí a možná i vlasů. Získáš nové fantastické schopnosti. Změna osobnosti je jenom průvodním jevem té fyzické přeměny. Dokázala by ses s tím vůbec vyrovnat? Dokázala by se tahle Ginny smířit s tím, že bude vypadat úplně jinak, neustále ji bude provázet žízeň po krvi a na svou bývalou rodinu a přátele bude pohlížet jako na zdroj potravy? Opravdu si myslíš, že by ses s tím vším dokázala vyrovnat?“

„Nevím, ale chci mít možnost volby. Možnost rozhodovat se podle vlastní svobodné vůle. Ty mě toho chceš zbavit. Líčíš tu, jak je to všechno pro moje dobro, ale já ti zas tolik nevěřím. Je to všechno dobré především pro tebe, abys mě mohl využít pro posílení svého vlivu. Jsi zasraný sobecký parchant!“ na konci už se Ginny neudržela a hystericky vybuchla. Dimitri se ale nenechal vytočit.

„Mrzí mě, že si tohle myslíš. Možná jsem, možná nejsem, nemůžu za svou podstatu, ale určitě nejsem o nic horší než kdokoli, kdo získal velkou moc. Všichni významní vládci nevybudovali své říše soucitem a slabostí, ale tvrdostí, silou a bezohledností k ostatním. Jsem ze stejného těsta jako Alexandr, Čingischán nebo Napoleon.“

„Jsi zasraný sobecký hajzl!“

„Tohle nemá cenu. Navíc se už opakuješ. Jdi do svých pokojů a laskavě se tam uklidni a dej se do pořádku. Budeme pokračovat večer. Znovu tě upozorňuji, že mám o tebe zájem a jsem ti zavázán za tvůj slib před Radou, ale má trpělivost není nekonečná. Nepokoušej svůj osud a nesnaž mě vyprovokovat k něčemu, čeho bych později litoval. Když jsem zklamaný, většinou najdu nějaký způsob, jak se o to demokraticky podělit s ostatními. Tvoje rodina by byla první na řadě.“ Dimitriho hlas byl dokonale kontrolovaný a ledový. Asi se ho skutečně dotkla nebo měl obavy, že by tímto svým postojem mohla narušit jeho vztahy s Lucindou. Ginny to každopádně přivítala, protože měla nikoli záminku, ale přímo rozkaz držet se mu celý den z očí. V duchu si slibovala, že tohle bude asi první rozkaz, který bezezbytku splní.

V jejím pokoji už na ni čekala Monica. Seděla na její posteli a bezmyšlenkovitě si pohrávala s pramínkem svých vlasů. Ginny se k ní posadila, ale reakcí na předchozí vypětí bylo to, že jí najednou začala být strašná zima a dokonce začala drkotat zuby. Stočila se tedy do klubíčka pod pokrývku a čekala, až se její přítelkyně probere ze svého zamyšlení. Monika se opravdu během pár chvil probrala a hned se začala omlouvat:

„Promiň Ginny, jen jsem v duchu promýšlela naše možnosti. Neměla bys Dimitriho tak provokovat. Ne, že bys neměla pravdu, ale jeho se to skutečně dost dotklo. Jak jsi odešla, rozbil tam nějaký nábytek na třísky.“

„Jak to víš?“

„Když jsi zlomila moje obluzení, probudily se u mě konečně upíří smysly. Aspoň myslím, že to bylo takhle. Ten idiot to při mé proměně podělal a připoutal mě k sobě mnohem pevněji, než je obvyklé. Vedlejším důsledkem ale bylo, že moje schopnosti byly hodně potlačené. Připadám si teď jako čerstvě přeměněná. Všechno je pro mě úplně nové. Mimo jiné dokážu slyšet cokoli na hradě, takže jsem tvůj rozhovor s Dimitrim sledovala.“

„Takže jsi teď mocnější než dřív?“

„Určitě. Nemohla jsem všechno ještě vyzkoušet, ale kromě ostřejších smyslů se cítím silnější a mám takový pocit, neumím ho popsat, ale něco jako napětí spojené s mravenčením. Myslím, že tak cítím magickou sílu, ale nevím. Zkoušela jsem se soustředit a dokážu něčím lehkým pohnout na dálku a tak. To by mě dřív ani nenapadlo.“

„Ty máš magické schopnosti? To je senzace.“

„Klid Ginny, možná ano, možná ne, ale napadlo mě něco jiného. Tys předtím zkoumala mojí mysl.“

„Jen na povrchu. Opravdu jsem ti nechtěla zasahovat do soukromí,“ protestovala Ginny. Monica jen mávla rukou.

„To je teď jedno. Napadlo mě ale, jestli bys to teď nevyzkoušela znovu.“

„Proč?“

„Neptej se a zkus to.“

Ginny se do toho moc nechtělo, ale nakonec se soustředila a pokusila se proniknout Monice do myšlenek. Na povrchu mysli její kamarádky ale byla Poloprůhledná stříbrná blanka, která její pokusy odrážela. Ginny se soustředila a zatlačila proti bariéře větší silou, ta se sice prohnula, ale zůstala neporušená. Ginny se soustředila. Kroužila kolem bariéry a hledala slabé místo, ale ta vypadala jednolitě a dokonale nepropustně. Nakonec Ginny soustředila všechnu sílu své mysli do jediného bodu bariéry. Její myšlenky jako jehla pronikly obranou a ona konečně pronikla do mysli své přítelkyně. Nechtěla se tam zdržovat, měla spoustu otázek, ale nedalo jí to, aby se tam porozhlédla. Oproti předchozí návštěvě se mnohé změnilo. Lidskost zde stále dominovala a určovala její osobnost, ale všechny její schopnosti se teď uvolnily. Její mysl teď byla dokonale organizovaná a vyzařovala z ní síla. Ginny se rychle stáhla a obrátila se na Monicu.

„To bylo fantastické. Nemohla jsem se do tvé mysli dlouho dostat. Je mnohem silnější než předtím.“

„Myslela jsem si to. Napadlo mě, že teď bych možná byla schopná ji propojit s tvojí a oslabit tak jeho útoky. Nevím, jak by to fungovalo třeba z vedlejší místnosti, ale můžeme to zkusit. Jak mu vlastně čelíš. Nemůžeš mít přece takovou sílu, abys mu zabránila do své mysli proniknout?“

„Nebráním před ním celou svou mysl. Většinu mu nechávám napospas a pořád mu tam kladu slaboučký odpor, abych ho zmátla. To, co chci před ním ochránit, uzavřu v malém koutku své mysli a ten zamaskuju a bráním vší silou.“

„Ty jsi fantastická. Za tak krátkou dobu takhle rozvinout své schopnosti,“ nadšeně zvolala Monica.

„Měla jsem výjimečnou motivaci, ale když jsem trénovala, měla jsem pocit, že mi mozek vyteče ušima ven a hlava mě bolela fakt pekelně.“

„Tahle taktika ale v tomhle případě nebude fungovat. Dimitri bude útočit na přesně určené části tvé mysli a i když je schováš sebelíp, určitě nepřestane, dokud je nenajde. Bude to jako přetlačování a ty budeš potřebovat víc síly. Ani naše spojené mysli nemusí stačit a navíc jsme ještě nevyzkoušely, jestli to bude fungovat. Napadá tě ještě něco, jak mu líp odolat?“

„Nevím, napadl mě lektvar, ale neznám žádný, který by měl takové účinky. Mohla bych zkusit něco najít v knihovně nebo experimentovat, ale to je strašně obtížné. Jen největší mistři dokážou vytvořit lektvar s libovolným účinkem jen tak podle svých znalostí a citu.“

„Neztrácej čas v knihovně. Po tvém útěku Dimitri zuřil, a když jsi mu řekla, že jsi překonala všechna jeho opatření pomocí lektvarů, osobně všechny knihy o lektvarech uklidil do svých komnat. Tam nemáme šanci nepozorovaně proniknout. Myslíš, že bys ten lektvar dokázala vytvořit?“

„Opravdu nevím. Nikdy jsem nic takového nezkoušela a ve škole jsem taky neplatila za žádnou hvězdu, ale aspoň se nějak zabavím. Když se budu celou dobu strachovat z toho, co mě čeká, nebudu mít šanci mu vzdorovat.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one