face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginny by si s Monicou ráda ještě chvíli povídala, ale neměly času nazbyt. Neochotně přešla do předního pokoje, aby vyzkoušely spojení svých myslí na dálku. Nejdříve se soustředila a potom se pokusila najít mysl své kamarádky. Kupodivu to nebyl nejmenší problém. Jakmile její mysl opustila tělo, začala vnímat všechny ostatní mysli na hradě. Většinou jen jako mlhavý náznak kdesi v pozadí, ale Monicu ve vedlejším pokoji vnímala naprosto zřetelně. Chvíli počkala a pátrala ve svém okolí. Mysli upírů, kteří bydleli na stejném patře jako ona, byly velmi výrazné jako jasné lucerny v noční tmě. Lidské mysli služebníků a následovníků byly rozmazané a neostré slabé, tvořily jakýsi šum, pozadí, kde je bylo obtížné od sebe oddělit. Nahoře vnímala jednu jasnější mysl, ke které ji to přitahovalo. Vzor jí připomínal její vlastní a ona si uvědomila, že jde o Charlieho. Zdálo se, že je vcelku v pořádku. A konečně dole zářila mysl Dimitriho jako miniaturní slunce. Jasně si uvědomila, o kolik je tahle mysl mocnější než její a znejistěla ve svém odhodlání se jí postavit.

Dotkla si Moničiny mysli a pocítila odezvu. Její přítelkyně si uvědomila přítomnost cizí mysli a byla potěšená, že se první kontakt podařil. Potom se o totéž pokusila Monica. I když dosud svou mysl takto nepoužívala, pod Ginniným vedením se jí podařilo uvolnit svou mysl a vyslat ji ke své kamarádce. První pokus se vydařil. Byly schopné propojit své mysli, aniž by musely být spolu v jedné místnosti. To nejtěžší je ale teprve čekalo. Musely najít způsob, jak druhou mysl použít k tomu, aby zablokovaly Dimitriho pokus proniknout do Ginniny mysli. Aby to mohly vyzkoušet, potřebovaly by spolupráci ještě někoho třetího, který by byl dostatečně zběhlý, aby dokázal posoudit pevnost jejich obrany. Ginny napadl Charlie, ale ten nebyl v nitrobraně nijak trénovaný a z upírů samozřejmě nemohly o pomoc požádat nikoho. Nakonec vymyslely jiný systém. Nepotřebovaly k němu ani vědomou spolupráci třetí osoby. Monica se snažila okolo Charlieho mysli vztyčit obranu a Ginny se ji snažila prolomit. Zkoušely to dobré dvě hodiny, ale s výsledkem moc spokojené nebyly. Moničina obrana, která v její vlastní hlavě byla tak silná, že ji Ginny dokázala prolomit jen s nejvyšším úsilím, byla v Charlieho mysli mnohem slabší. Ať zkoušely cokoli, bylo to pořád stejné. Potřebovaly by buď daleko více času, aby mohla Monica dostatečně vytrénovat svou mysl, nebo nějaký jiný plán, protože takto by proti Dimitrimu neměly nejmenší šanci.

Bylo už odpoledne, když se Ginny vypravila do lektvarové laboratoře, aby se pokusila o zázrak a improvizací vytvořila lektvar, který by po několik hodin znásobil sílu její mysli. Děkovala všem mocnostem dobra, že Dimitri ve své euforii jí zapomněl po posledním útěku zakázat vstup do laboratoře. Manuální práce a soustředění jí dělaly dobře. Dokázala po celou dobu ze své mysli odstranit všechny úvahy o tom, co ji čeká a jaké jsou její vyhlídky do budoucna. Zoufale pátrala ve své paměti po přísadách, které měly v lektvarech vlastnosti posilující mysl. Vyšla z obyčejného uklidňujícího lektvaru a snažila se nahrazovat přísady, které tlumí a uklidňují přísadami, které povzbuzují a posilují. Během odpoledne se několik kotlíků odebralo na věčnost, ale nakonec získala kotlík světle modré čiré tekutiny, která by měla mít požadované účinky.

Zbývalo ji jen vyzkoušet. Opět se dostala do problému, že ona jediná měla nitrozpyt tak silný, aby dokázala zhodnotit, jak lektvar působí. Na Monicu by asi nepůsobil vůbec, takže nutně potřebovala pokusného králíka. Jediný, komu mohla důvěřovat, byl opět Charlie, ale všechno se v ní příčilo využívat bratra k takovým účelům. Nutnost ji nakonec donutila jednat. S těžkým srdcem odlila trochu lektvaru do lahvičky a vystoupala nahoru k místnostem, kde byli ubytovaní lidští služebníci. Nechtěla se nikoho ptát a tak pátrala svou myslí, kde je pokoj jejího bratra. Známou mysl nalezla za masivními dveřmi na konci chodby, ale objevil se nový problém. Dveře byly zavřené a ona neměla žádnou hůlku, jejíž pomocí by je dokázala otevřít. Zaškrabala na dveře a její bratr hned tiše zvolal.

„Ginny, jsi to ty?“

„Kdo jiný. Jak jsi na tom?“

„Já jsem v pohodě. Potom, cos tomu hajzlovi slíbila všechno, co chtěl, mě odnesli sem, dali mi čisté oblečení, dobré jídlo a zamkli mě tu jako kanára do klece. Otvírají jenom, když mi nesou jídlo a vždycky je u toho i jedna z pijavic, takže nemám žádnou šanci jim uniknout. Ale co ty? Co se s tebou stalo?“

„To, co se dalo čekat. Dimitri byl tak natěšený, že mě hned vzal mezi ostatní upíří hlavouny a já tam musela zopakovat svůj slib, že souhlasím s proměnou. Chvíli se hádali, ale dopadlo to tak, že za pár dní ze mě bude stejná pijavice jako oni.“

„To ne,“ zaúpěl Charlie. „Takhle to nemůže dopadnout. Určitě něco vymyslíme, aby ses z toho dostala. Musí být určitě spousta možností, jak uniknout. Nevzdávej to Ginn!“

„Charlie, já to nevzdávám. Snažím se jako nikdy v životě, ale s tou proměnou nic neudělám. Za chvíli bude hrad plný upírů a já budu v centru pozornosti. Utéct nepřipadá v úvahu, i kdybych tě snad dokázala opustit. S jednou kamarádkou zkoušíme vymyslet, jak si uchovat mojí osobnost. To je tak maximum, co bych ještě mohla zvládnout, ale taky už začínám pochybovat. On je tak mocný. Nedokážu čelit síle jeho mysli. Proto jsem vlastně za tebou přišla, zkouším udělat lektvar, který by posílil mou mysl. S kamarádkou jsme zkoušely propojit svoje mysli, aby byly silnější, ale bez dalšího posílení to nebude stačit. Chtěla jsem ten lektvar vyzkoušet na tobě, abych viděla, jak účinkuje, ale nedostanu se k tobě.“

„Jsi si jistá, že to bude fungovat? Pamatuju se na experimenty dvojčat a na tu paseku, co vždycky způsobili,“ zeptal se trochu nedůvěřivě Charlie.

„Nevím. Hraju na náhodu, ale nenapadá mě nic jiného, jak bych tomu mohla jinak zabránit. Potřebovala bych podporu třech nebo čtyř silných, trénovaných myslí, abych ho dokázala blokovat, a ty tu nemám. Kamarádka je upírka a je dost dobrá, ale nemá trénink a na toho parchanta to zdaleka nestačí. Poslední, co mě napadlo, byl ten doping.“

„Ty kamarádíš s upírkou?“

„No jsme v upířím doupěti. Lidi si tu drží jen jako sluhy a mobilní spižírny. Monica je docela fajn. Není jako on a od začátku jsme si docela rozuměly. Dimitri ji po mém prvním útěku skoro zabil, ale už je v pořádku a chce se mu pomstít.“

„Fajn. Všichni asi nejsou takoví. Helena vlastně taky byla docela sympatická, i když někdy naháněla strach.“

„Měníš na ní názor? Možná bych za ní mohla zajít, aby ti přišla dělat společnost. Pro ni ty dveře asi žádnou překážkou nebu…,“ najednou se Ginny zarazila. Ona se sice do bratrova pokoje nedostane, ale Monica je přece upírka s mnoha skvělými schopnostmi. Ona by to možná zvládla.

„Ginn, co se stalo?“

„Nic, jen mě napadlo, že Monica by se možná do tvého pokoje dokázala dostat. Půjdu se jí zeptat. Vydrž chvilku a nelekni se jí. Je to vážně docela milá holka.“

Ginny rychle seběhla dolů a vklouzla do Moniččina pokoje. Ta ležela se zavřenýma očima na posteli, ale jakmile Ginny vstoupila dovnitř, trhla sebou, vstala a naštvaně pronesla.

„Ginny, nemůžeš si sem chodit, jak tě to napadne. Jestli tě někdo uvidí, ztratíme poslední šanci.“

„Promiň, ale tohle jsem chtěla vyřídit co nejrychleji.“

„O co jde? Povedl se ti ten lektvar?“ zeptala se Monica pochybovačně.

„Nevím. Namíchala jsem něco z přísad, které mají potřebné vlastnosti, ale mám problém, jak to vyzkoušet. Když to použiju na sebe, nepoznáme nic, jenom, jestli to nemá nějaké vedlejší účinky. Na tebe by asi nepůsobil vůbec, tak mě napad Charlie. Jeho mysl známe, takže kdyby byla nejednou silnější, určitě bychom to poznaly. Problém je, že je zamčený v pokoji a já se k němu nemůžu dostat. Nedokázala bys to ty?“

„To jako myslíš, že se dokážu změnit v mlhu a proniknu tam klíčovou dírkou? S tím by měl problém i patriarcha,“ opáčila ironicky Monica.

„To jsem nemyslela. Spíš mě napadlo, jestli by ses tam nemohla dostat třeba oknem. Říká se, že upíři jsou neobyčejně silní a obratní. Zeď je z hrubých kamenů a je na ní spousta říms, chrličů a tak. Nedokázala bys tam vyšplhat?“

„To by mě nikdy ani ve snu nenapadlo, ale po setmění to teda zkusím. Jestli spadnu, máš mě na svědomí. Opravdu si myslíš, že ten lektvar za to stojí?“ řekla Monica pochybovačně. Ginny ji evidentně vyrušila a ona neměla právě dobrou náladu.

„Moc jiných možností nemáme. Tady je vzorek. Jestli se ti povede tam dostat, zůstaň u Charlieho, kdyby potřeboval nějakou pomoc. Já počkám tady a budu sledovat vaše mysli.“

„Pevně věřím, že tentokrát ten plán vyjde, protože mě osobně už opravdu nic dalšího nenapadá. Jedině že by sis pustila žilou. Jestli měla tvá krev na mě takové účinky, možná by pomohla i tobě.“

„Blé, to snad nemyslíš vážně. Obrací se mi žaludek jen při tom pomyšlení.“

„Ginny, věř mi, že po proměně se na to budeš dívat jinak. Tvoje krev má v sobě ohromný náboj. I tak slabý upír jako já ji přímo slyší zpívat. Vyzunkneš ji jako nic a ještě se oblízneš.“

„Dost. Mně se z toho vážně dělá zle. Tuhle variantu zatím uložíme k ledu jo.“

„Jak myslíš, ale teď pospěš do svého pokoje. Minula jsi oběd a za chvíli určitě přijdou sluhové, aby uklidili nádobí. Snaž se něco sníst a potom si odpočiň. Do večera stejně nic dalšího dělat nemůžeme a ty budeš potřebovat všechny síly, které se ti podaří nabrat.“

Ginny ve svém pokoji skutečně našla vystydlý oběd, který se skládal ze samých vybraných lahůdek. V tomhle stavu už ale lákaly podstatně méně. Víceméně z nutnosti do sebe natlačila pár věcí, které vypadaly poživatelně i za studena a vlezla si do postele, stočila se pod pokrývkou a navzdory svému odhodlání promyslet si svoje možnosti, po chvíli usnula. Vzbudilo ji až šramocení služebných, které uklízely zbytky jejího oběda a servírovaly teď pro změnu večeři. Venku právě zapadalo slunce a ji čekala další dlouhá noc. Dimitri určitě bude chtít pokračovat ve své instruktáži a ona musí tentokrát udržet své nervy na uzdě. Chtěla ho na konci rozhovoru požádat, aby jí umožnil občasnou návštěvu Charlieho. Chtěla vidět svého bratra a nechat se trochu rozptýlit jeho humorem. Může to být její poslední šance promluvit si s někým z rodiny předtím, než se všechno změní.

Rychle snědla večeři a pootevřenými dveřmi dobrých deset minut sledovala chodbu, jestli tam někdo nehlídá. Potom ještě vyslala na průzkum svou mysl, ale všichni byli dole v jídelně. Rychle proklouzla k Monice a v okamžiku, kdy za sebou zavírala dveře, se už ptala, jestli je kamarádka připravená na jejich pokus. Monica se sice stále na její nápad netvářila nijak nadšeně, ale souhlasila, že se o to pokusí. Nechala si ještě jednou od Ginny přesně popsat, kde vězní Charlieho, otevřela okno a vyšvihla se na jeho parapet. Opatrně postupovala po úzké římse a zachytávala se miniaturních výstupků na zdi. Její postava v bílých šatech se v narůstajícím soumraku pozvolna pohybovala po stěně hradu. Ginny zaslechla její tiché zaklení, když si na hrubých kamenech zlomila nehet, ale stále se pohybovala podivně klikatou cestou vzhůru. Měla za sebou odhadem asi polovinu vzdálenosti, když se objevily první problémy. Následující úsek byl zcela hladký, nebylo možné využít žádné římsy a spáry mezi kameny byly vyplněny maltou, takže neskýtaly potřebnou podporu. Monica se několikrát pokusila úsek překonat, ale pokaždé jí začaly podklouzávat ruce nebo nohy a ona se musela stáhnout. Po chvíli marného snažení se otočila a začala se sunout stěnou zpátky do svého pokoje.

„Uf, to bylo něco. Měla jsem úplně stažené půlky. Promiň Ginny, ale na lezení po výškách mě nikdy moc neužilo a tady jsem si opravdu nevěděla rady. Jsem sice silnější a rychlejší než obyčejný smrtelník, ale opravdu nejsem žádný horolezec,“ omlouvala se hned, jak seskočila z parapetu zpátky do pokoje.

„To nevadí, Monico, jsem to moc vděčná, že jsi to pro mě aspoň zkusila. Budu muset vymyslet něco jiného. Chtěla jsem poprosit Dimitriho, aby mi povolil návštěvy. Třeba se mi ho podaří umluvit a třeba se mi i podaří k němu do pokoje propašovat ten zatracený lektvar.“

„Moc na to nespoléhej. Průšvih je, že mě za celé odpoledne nic nového nenapadlo. Ten nápad s autotransfuzí se ti pořád nelíbí, že jo?“

„Brr, dej s tím pokoj, právě jsem večeřela. Stejně si myslím, že by to nefungovalo.“

„Nechceš si to přece jen rozmyslet? Víš něco jako pojistku, kdyby všechno ostatní selhalo. Teď se ti sice obrací žaludek, ale potom se na to budeš opravdu dívat jinak. Může to být ta poslední šance, jak se ti může vrátit svobodná vůle, když všechno selže,“ naléhala dál Monica.

„Promyslím si to. Nedovedu si ale představit, jak to udělat. I kdyby se nám povedlo odebrat nějak bezpečně mou krev, jak ji chceš udržet víc jak týden, aby se nezkazila?“

„To mě nenapadlo. Musíme to ještě promyslet, ale ty už raději běž. Dimitri tě bude shánět.“

Ginny musela s přítelkyní souhlasit. Teď si nemohly dovolit žádnou chybu. Její jedinou nadějí a trumfem byla pomoc od monicy, o které si Dimitri myslel, že stále ještě bojuje o život zavřená ve svém pokoji. Nesmí ji prozradit. Rychle se rozloučila a po krátké zastávce ve svém pokoji se s těžkým srdcem, ale s velkým odhodláním vydala do jeho komnat. Dimitri na ni čekal ve stejné pozici jako včera, vypadalo to tak, že je připraven navázat tam, kde jejich rozhovor včera skončil a celé mezidobí ani neexistovalo.

„Doufám, že ses trochu uklidnila, abychom mohli dokončit náš rozhovor. K zásahům do tvé mysli a osobnosti se už vracet nebudeme. Ber to prostě jako neměnný fakt. Vlastní proměna pro tebe bude poměrně nepříjemná. Budeš mít střídavě pocity, že tě spaluje oheň nebo že se naopak topíš ve studené vodě. Nebudeš vnímat čas, ale jak postupně bude tvoje proměna postupovat, začneš zase získávat nad svým tělem kontrolu a také nepříjemné pocity začnou ustupovat. Nakonec bolest odezní a ty se propadneš do stavu, který připomíná spánek. To je poslední fáze přeměny. Tady už nebude nutná má neustálá přítomnost a kontrola. Po nějaké době, pro tebe to bude jen pár okamžiků, reálně pak nějaké dva až tři dny se probudíš jako novorozená vampýrka. V té době už u tebe zase s Lucindou budeme. Zpočátku budeš trochu dezorientovaná a budeš si teprve zvykat na své nové smysly. Budeš také nesmírně žíznivá a budeš potřebovat čerstvou krev. Máš nějaké speciální přání, od koho by měla být?“

„Tvoje asi nepřipadá v úvahu,“ ironicky opáčila Ginny, ale ve skutečnosti byla velmi vystrašená.

„To skutečně nepřipadá. Přeměněnec nesnese krev vyššího vampýra. Je pro něj zkrátka příliš silná. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak je to podobné jako kdybys chtěla zahnat žízeň pitím čistého alkoholu. Nosferatu jako já jsou schopni pít krev přeměněnců, ale děje se to jen naprosto výjimečně. Lidská krev je pro nás daleko atraktivnější. Povídá se, že patriarchové mohou pít krev jakéhokoli vampýra a ta má pro ně zvláštní kouzlo a přitažlivost. Některé legendy starší než lidské dějiny vypráví dokonce o patriarších, kteří byli živi výhradně z vampýří krve a byli mocnější, než si kdokoli dokáže představit, ale to jsou všechno pouhé mýty. Pro tebe tam bude připravený vhodný lidský dárce. Na tvé preference jsem se neptal jen tak pro nic zanic. Pokud budeš pít krev někoho, na kom ti opravdu záleží, dokážeš svou žízeň lépe kontrolovat a zastavíš včas, než dojde k nějakému neštěstí. U úplně cizího člověka by hrozilo, že při prvním napití nedokážeš přestat a ve své extázi ho zabiješ. Je to sice omluvitelné, ale rádi bychom se tomu vyhnuli.“

„Chceš mi tím říct, že mi jako první jídlo předhodíš někoho, koho dobře znám, aby bylo menší riziko, že ho zakousnu? Nenapadlo tě, jaké bych pak měla výčitky, kdyby se to skutečně stalo? A jaké výčitky bych měla, i kdybych všechno zvládla?“

„Věř mým zkušenostem, Ginny. Je to léty ověřená praxe a já se podle toho zařídím.“

Ginny se opanovala jen s nejvyšším sebezapřením. Tohle překračovalo všechny hranice jejích obvyklých nočních můr. Prvním činem, který ve svém novém životě provede, bude to, že ublíží někomu, kdo je jí v současnosti blízký. Paráda. Dimitri snad opravdu neměl žádné zábrany. Ten mezitím využil její odmlku a pokračoval ve svém výkladu.

„Musíš se připravit, že všechno pro tebe bude úplně nové. Pamatuji si svou vlastní přeměnu a byl to docela šok, když jsem se poprvé podíval na svět novýma očima. Všechno bylo tak jasné a zřetelné. Tolik nových podnětů, tolik nových tužeb, ale nemusíš se bát. Budu stát vedle tebe a kdykoli ti podám pomocnou ruku a jakmile se se svým novým životem vyrovnáš, zamiluješ si ho. Je to úžasný pocit síly, lehkosti pohybu a ostrého vnímání,“ maloval jí její další život těmi nejzářivějšími barvami. Ginny si o tom myslela své, ale tentokrát se krotila, aby ho nějakou svou poznámkou nepopudila. Konečně nadešel čas na její prosbu.

„Kdy dorazí Lucinda?“ zeptala se zpočátku opatrně.

„Dnes mi potvrdila, že dorazí pozítří. Vlastně už zítra,“ opravil se, když hodiny začaly odbíjet půlnoc.
„Večer potom proběhne ta slavnost a následující den začne tvá proměna.“

„Mám tedy poslední dva dny svého starého života. Mohla bych navštívit bratra? On je ten nejbližší, koho tu mám. Potřebuji si s někým takovým promluvit.“ S obavami v očích sledovala, jak Dimitri zareaguje, ale ten se jenom zasmál.

„Samozřejmě. Z bezpečnostních důvodů je tvůj bratr sice uzavřen ve svém pokoji, ale můžeš požádat kohokoli z vampýrů, aby tě tam doprovodil. Můžete spolu strávit tolik času, kolik si jen budeš přát. Doufám ale, že nehodláš zneužít mé důvěry a provést něco nepřeloženého. Uvědom si, že za cokoli, co by se snad mohlo stát, učiním tebe i tvého bratra osobně zodpovědnými a sama dobře víš, co to znamená.“

„Děkuji ti za to. Stále tě nenávidím, ale za tohle ti děkuji. Moc to pro mě znamená,“ pronesla Ginny se slzami na krajíčku. Jelikož jejich rozhovor byl u konce, zvedla se a rychle vyšla ven z místnosti. Nechtěla, aby Dimitri viděl její slabost. Skutečně toužila po rozhovoru se svým bratrem víc než po tom, aby ověřila, jak bude fungovat její elixír. Neměla už moc velkou důvěru v to, že se jí podaří uchovat si svobodnou vůli a chtěla alespoň Charliemu vypovědět všechno, co cítí k němu i ostatním. Za pár dní může být všechno jinak, ale oni aspoň budou vědět, co k nim jako Ginny cítila. Bylo už pozdě a ona toho měla opravdu dost, a tak odložila návštěvu Charlieho na druhý den. Musela se připravit, protože nechtěla před svým bratrem celou dobu bulet jako malá holka. Nezašla ani za Monicou, protože v noci patřil hrad upírům a ona nechtěla riskovat odhalení.

Druhý den ráno se vzbudila časně, ale cítila se konečně zase odpočatá a plná sil. Na snídani sešla dolů do jídelny, kde si ale všichni od ní udržovali ještě větší odstup. Novinky se šířili rychle a zpráva, že jejich mistr chce ze své favoritky udělat nesmrtelnou, u mnohých lidských služebníků vzbudila žárlivost. Tohle byl pro mnohé z nich neuskutečnitelný sen a téhle holce musel Dimitri tuhle odměnu vysloveně vnutit. Ginny seděla stranou a vrtala se v talíři s omeletou. Atmosféra v místnosti jí brala veškerou chuť k jídlu. Poslední jídla jako člověk si raději sní v klidu svého pokoje. Pokradmu pozorovala tváře v jídelně a s jistým morbidním zaujetím přemýšlela, jestli jí někdo z nich za pár dní neposlouží jako svačinka.

Dimitri vstoupil do místnosti naprosto nečekaně. Všichni se k němu otočili a očekávali, co jejich mistr bude dělat. Všichni až na Ginny, která ho sotva sjela pohledem a dál se věnovala cupování omelety na svém talíři. Dimitri se ironicky usmál, přistoupil k jejímu stolu a nabídl jí rámě.

„Tohle už není tvé místo, ty patříš k čelnímu stolu,“ vyzval ji nahlas a pak se obrátil ke zbylému osazenstvu jídelny. „Drazí, jak se vám možná doneslo, zde Ginevra bude poctěna darem nesmrtelnosti. Zítra dorazí patriarcha, který bude přítomen její proměně. Na jeho počest a na oslavu rozloučení Ginevry se starým životem, uspořádáme zítra velkou oslavu. Doufám, že se jí všichni zúčastníte, protože jde o skutečně mimořádnou událost.“ Znovu Ginny naznačil, aby ho následovala k čelnímu stolu. Svůj pokyn podpořil ještě slabým mentálním náznakem, že jestli tak neučiní dobrovolně, donutí ji k tomu silou své mysli. Ginny nezbývalo, než se podvolit a nechat se doprovodit k prázdnému upířímu stolu.

„Tak co, Ginny, jak ses vyspala? Jsi tu časně. Čekal jsem, že si dneska zase dospíš. Vypadalo to, že tvůj hlavní lidský zážitek, kterého se skutečně nemůžeš nabažit, je spánek. Zatím jsi prospala většinu času od návštěvy Rady,“ začal si z ní utahovat. Ginny ale tohle téma nehodlala rozvíjet.

„Jo, čas se mi krátí,“ pronesla kysele. „Už jen pár dní a bude ze mě nechutný parazit jako ty. A jak jsi na tom ty se svou částí dohody? Slíbils, že budeš dohlížet na mou rodinu a chránit ji. Podniknul jsi už nějaké kroky?“

„Zatím čekám, jestli naplníš svou část ty. Při svém rozpoložení bys mohla být schopná zorganizovat další útěk ještě před svou proměnou. Ne, že bys měla nějakou naději na úspěch, ale chápeš, že se nechci unáhlit. Jakmile budeš jednou z nás, samozřejmě svou část dohody dodržím.“

„To jsem zvědavá. Pamatuj si, že jako upírka budu mít dokonalou paměť.

„Ginny, nepoužívej slovo upír. V naší společnosti se bere jako hanlivé. Vím, žes na to byla zvyklá po celý svůj dosavadní život, ale měla by sis uvědomit, že zakrátko se to bude týkat i tebe. My sami se označujeme za vampýry, takže se zkus soustředit a používat tohle slovo. Teď tě ještě nikdo z nesmrtelných nebere moc vážně, ale po proměně by to mohl brát jako urážku a vyzvat tě na souboj. Ty jako novorozená bys proti jakémukoli dospělému vampýru neměla moc šancí.“

„Up… vampýři se mezi sebou bijí?“

„Čas od času, pokud jde o záležitost cti. Rada na to přísně dohlíží a vyšetřuje jakýkoli souboj. Pokud by někdo napadl jiného vampýra bez závažného důvodu, bývá to většinou jeho poslední provinění proti našim zákonům. Většinou se bijeme meči, protože useknutí hlavy je jeden z mála způsobů, jak vampýra zabít. Ty s takovým bojem nemáš žádné zkušenosti, takže budeš zpočátku zranitelná. Počítám s tím, že tě Helena časem naučí, jak s mečem zacházet, ale do té doby prosím nikoho zbytečně neprovokuj.“

„Dám si pozor. Nechci se s nikým bít, kromě tebe samozřejmě. Mám ještě jednu prosbu, doprovodíš mě k Charliemu? Ostatní up… vampýři jsou teď asi zalezlí ve svých rakvích.“

„Ginny, my v rakvích nespíme. Popravdě my nespíme vůbec, ale denní světlo nám nedělá moc dobře. Pro většinu přeměněnců může být smrtelné a pro ostatní je… nepohodlné. Naše smysly jsou mnohem ostřejší než lidské, takže denní světlo nás oslňuje asi tak, jako by ses ty podívala přímo do slunce. Časem se na to dá zvyknout, ale přesto dáváme přednost tomu být přes den ve svých komnatách. Mně už to skoro vůbec nevadí, ale já jsem nejstarší na tomto panství. Za tým bratrem tě ale samozřejmě rád doprovodím.“

Vstal od stolu a znovu jí nabídl rámě. Některé z žen, které byly na snídani, ji za to probodly pohledem. Jak ráda by si to s nimi vyměnila a byla jen bezvýznamnou osobou v pozadí. Pak by ji nikdo nechtěl přeměnit a ona by se v klidu mohla pokusit o útěk.

Dimitri ji odvedl před dveře Charlieho pokoje, odemkl a pozdravil se s bývalým kolegou.

„Zdravím tě, Charlie. Tvá sestra by s tebou ráda strávila nějaký čas. Nepokoušejte se o žádnou ztřeštěnost. Ginny, až budeš odcházet, zamkni za sebou. Klíč si můžeš ponechat, ale pokud nebudeš u bratra na návštěvě, budou jeho dveře zamčené. Nestojím o to, aby se mi po hradu potuloval rozzuřený kouzelník, i když bez hůlky. Pokud by ses nezachovala přesně podle mých pokynů, vzpomeň si na náš rozhovor. Zejména na část, kde jsem ti popisoval tvoje první jídlo v novém životě. Jestli mě jakkoli rozzlobíš, přizvu k tvému probuzení Charlieho.“ Položil na stůl velký klíč a bez dalších slov opustil pokoj.

Ginny se zvědavě rozhlížela po pokoji, kde byl uvězněn její bratr. Velikostí ani přepychem se zdaleka nedal srovnat s tím, kde byla ubytována ona, ale bylo tam všechno nezbytné. V jednom rohu byla postel, uprostřed stůl s několika židlemi a dál několik skříní a jedno pohodlné křeslo přistavené k miniaturnímu krbu. Chvíli se na sebe s Charliem mlčky dívali a poslouchali, jestli neuslyší na chodbě nějaký šramot, ale ty nejnebezpečnější osoby na tomhle hradu se dokázaly pohybovat naprosto neslyšně, takže jejich snaha byla stejně zbytečná. Ginny ještě došla ke dveřím a pohledem zkontrolovala prázdnou chodbu, potom zamkla zevnitř a vrhla se Charliemu do náruče.

„Charlie, jsem tak ráda, že jsi v pořádku, ale strašně se bojím toho, co má přijít.“ Tady ve společnosti svého bratra nemusela nic předstírat a mohla dát svým emocím volný průchod.

„Klid, Ginn, my to zvládnem. Nějaká pijavice přece nedostane Weasleyovy do kolen,“ konejšil ji Charlie. „Jsi fantastická sestra. Dokázala jsi mu vzdorovat celou dobu, ty určitě najdeš způsob, jak mu smazat ten samolibý úsměv z tváře. Už na to nejsi sama, máš tu mě a spolu budeme silnější.“

„Ne nejsem sama, mám tu tebe a ještě Monicu. Nezapomínej na ni. Ona může být tím, kdo rozhodne. Dimitri s ní nepočítá. Ach, kdyby tu tak mohla být s námi. Nemám čas probírat všechno s každým zvlášť,“ povzdechla si Ginny, která se mezitím trochu uklidnila. Charlie jakoby vyzařoval optimismus, v jeho blízkosti se zkrátka nikdo nemohl dlouho trápit.

„Tak ji sem dostaň. Rád poznám pijavici, která je na tvé straně proti vlastnímu druhu.“

„Neříkej jí tak. Byla mi jedinou kamarádkou po celou tu dobu. Jak bych ji sem asi mohla dostat? Hrad je plný Dimitriho slídilů a ona je oficiálně v kómatu. Jak ji někdo uvidí, je to všechno v pytli.“

„Tak to zařiď tak, aby ji nikdo neviděl.“

„Bezva nápad. Zamaskuju ji za upíra, aby tu nebyla nápadná. No jo u Merlinova hrbu, ale vždyť ona vlastně upírka je, takže tím nikoho neoblafnu,“ pustila se do něj Ginny sarkasticky, ale pak se zarazila. Ve slepé tajné chodbě přece měla schovaný zbytek lektvaru neviditelnosti. Možná bude fungovat i na upíry.

„Počkej tady. Dostala jsem nápad. Nevím, jestli bude fungovat, ale každopádně jsem za chvilku zpátky,“ zastavila Charlieho, který jí chtěl stejně sarkasticky odpovědět, a vyběhla ze dveří, které za sebou zamkla. V okamžiku byla v opuštěné knihovně a prohledávala svou skrýš v komíně. Naštěstí všechno zůstalo v původním stavu včetně téměř plné láhve lektvaru neviditelnosti. Mnohem obezřetněji se potom plížila k pokoji své kamarádky. Než vkročila do poslední chodby, vyslala na průzkum svou mysl, jestli se nikdo nepotlouká v téhle části hradu. Naštěstí všechno bylo na svých místech. Upíři pěkně zalezlí ve svých pokojích a lidé dole v jídelně. Zdálo se jí, že její mysl je čím dál silnější. V posledních dnech prakticky neustále skrývala své myšlenky před Dimitrim a tenhle trénink byl znát. Tiše proklouzla k Monice do pokoje.

„Díky bohu, Ginny. Už jsem měla o tebe strach. Čekala jsem, že se najisto zastavíš, až půjdeš od Dimitriho nebo alespoň dneska ráno. Jsi v pořádku?“

„Jo, tak v pořádku, jak se dá čekat. Když jsem skončila s Dimitrim, byla jsem strašně unavená a ráno za mnou ten mizera přišel na snídani. Naštěstí mi aspoň povolil návštěvy u bratra.“

„To je fajn. Další výlet po římsách mě opravdu neláká. Přišlas na něco nového?“

„No, ráda bych zkusila něco vymyslet společně s tebou a Charliem. Musím tě ale dostat nenápadně do jeho pokoje.“

„No to je docela slušný problém. Mám se schovat pod tvou sukni?“

„To by asi nezabralo,“ usmála se Ginny, „ale mohla bys zkusit tenhle lektvar. Je to ten, pomocí kterého jsem utekla z hradu. Jeden malý doušek a měla bys být asi na čtvrt hodinky neviditelná.“

„Tobě ještě nějaký zbyl?“

„Tady je, ale nevím, jestli funguje i na up… vampýry.“

„Přede mnou si nemusíš dělat násilí. Mě to neuráží, to si jenom pár chlapů s nafouklým egem hraje na důležité. Sem s tím, ať to vyzkoušíme.“

Ginny jí podala lektvar a jakmile Monica přiložila láhev k ústům, zmizela.

„No fuj, chutná to vážně odporně. Tos tomu nemohla dát nějakou příchuť,“ ozvalo se z prázdného prostoru.

„Jakou bys chtěla? A+ nebo 0-? Příchutě krve jsme se opravdu neučili,“ odpověděla jí Ginny, které se nesmírně ulevilo, že alespoň něco jim vychází. „Pojď se mnou a hlavně dávej pozor, ať do nikoho nevrazíš,“ napomenula kamarádku, a na oplátku pocítila lehké rýpnutí pod žebra, které přišlo zdánlivě odnikud.

Ginny znovu propátrala chodbu před pokojem svou myslí a potom otevřela dveře a ustoupila stranou. Doufala, že Monica projde hned za ní a že jí při zavírání nepřiskřípne ve dveřích prsty. Když kráčela chodbami hradu, nutila se do normálního kroku, aby nevzbudila něčí pozornost. Na tváři nedokázala zamaskovat napětí a očekávání, ale nepotkala naštěstí žádného upíra a lidé jí nevěnovali žádnou pozornost. Problém nastal přede dveřmi do Charlieho pokoje. Na chodbě se o zeď ležérně opírala Helena. V Ginny by se v ten okamžik krve nedořezal.

„Nazdar Ginny, jdeš navštívit bratra?“

„Dimitri mi to dovolil,“ vysoukala ze staženého hrdla Ginny.

„Já vím. Informoval nás už v noci. Jsem tu z jiného důvodu.“ Najednou vypadala rozpačitě. „Chtěla bych se ti omluvit. Nelíbilo se mi, jaký mi dal Dimitri úkol, ale já ho prostě nemůžu neposlechnout. Tvůj bratr na mě hodně zapůsobil. Asi ti bude vyprávět, jak jsem ho sledovala a jak jsem se přitom chovala. Nemysli si o mně nic špatného, jen jsem plnila příkazy. Chtěla bych se ti omluvit, dokud jsi ještě člověk, protože potom už se na všechno budeš dívat jinak. Řekni to prosím Charliemu. Jemu se také omlouvám, že jsem ho celou dobu klamala.“ Polkla, rychle se otočila na podpatku a zmizela pryč. Ginny zůstala chvíli jako opařená. Čekala ledacos, ale že se jí bude omlouvat elitní služebnice jejího věznitele, to tedy opravdu ne.

Rychle odemkla dveře a opět ustoupila trochu stranou, aby mohla vejít Monica. Bylo to jej tak tak. Ještě než stačila Charliemu všechno vysvětlit, účinky lektvaru pominuly a Monica se objevila uprostřed pokoje. Charlie na ní vrhl znepokojivý pohled, ale Ginny se už chopila představování, takže jenom přijal Moničinu ruku a zamračeně se posadil na svou postel. Ginny znovu zopakovala všechno, co je s monicou napadlo ohledně ubránění její osobnosti během proměny. Charlie, ale byl jako na trní.

„Nebylo by lepší zařídit, aby k proměně vůbec nedošlo? Máš ještě jeden den, můžeme se pokusit odsud zmizet.“

„Jak Charlie. Ty jsi tu zavřený a já bych bez tebe nešla.“

„Jasně. Ani já bych tu nechtěl zůstat, až Dimitri zjistí, žes mu přece jen zdrhla, ale když už máš ten báječný lektvar neviditelnosti, co nám brání, abychom prošli normálně branou a za první zatáčkou se přemístili domů? Přemísťovat se můžu i bez hůlky a tebe bych vzal sebou. Jednoduché a účinné.“

Ginny svitla naděje, ale tu okamžitě zhasla Monica.

„Nemáte šanci. Dimitri počítal s tím, že se Ginny pokusí znovu o útěk. V lektvarech se moc nevyzná a předpokládal, že by stihla nějaký za těch pár dní udělat. Okolo celého hradu jsou nová ochranná kouzla, která nikoho kromě Dimitriho nepustí ven. Dovnitř samozřejmě může kdokoli. Dimitriho komnaty jsou hned pod mými. Mám teď ostřejší smysly i na upíra a slyšela jsem, když dával ostatním instrukce. Navíc mám dojem, že nějakým kouzlem sleduje i Charlieho. Pokud by opustil pokoj, zůstane na místě paralyzován. Nejsem si jistá, jak to funguje, protože ke mně zrovna v té době přišla Ginny a já pak neslyšela všechno jasně. Na útěk zapomeňte.“

„Takže je to v háji. Z Ginny se stane další ohavná pijavice. Promiň Monico,“ omluvil se hned Charlie.

„Mě to neuráží, vím, že to nemyslíš osobně. Pijavice se z ní asi stane, ohavná ale v žádném případě nebude. Už teď je krásná a proměna její půvab ještě prohloubí. Nemáme moc možností a nemá cenu snažit se o nemožné. Proměna nemusí být nic špatného, kdyby se Ginny podařilo uchovat si svou osobnost.“

V ten okamžik zasáhla do jejich rozhovoru Ginny.

„Charlie, já jsem si v té mučírně zvolila svůj osud. Nejsem z něj nijak odvázaná a popravdě se bojím, že se z toho složím, ale pro mě není jiné cesty. Budeš mě brát jako svou sestru, i když budu upírka? Já už nemám sílu vzdorovat jeho tlaku, ale chci bojovat ze všech sil, abych si zachovala svou starou osobnost. K tomu patříš i ty a zbytek mojí rodiny. Nechci vás ze svého života vyškrtnout, i když se už možná nebudeme vídat, protože bych vám mohla být nebezpečná.“

„Ginn, ty budeš stále moje malá sestřička, i kdyby ses změnila třeba v horského trolla. Mě jenom přivádí do varu pomyšlení, že je to všechno kvůli mně. Díky mě zlomil tvůj odpor, kdybych se nedal tak hloupě chytit, odolávala bys mu déle a třeba by se ti povedlo od něj utéct. Udělám cokoli, abych tě z toho dostal.“

„Budeš mít příležitost,“ zasáhla do rozhovoru Monica. „Jediná naše naděje je, že pomůžeme Ginny ubránit její mysl před Dimitriho manipulací. Ginny namíchala nějaký lektvar, který by měl její mysl posílit, ale potřebuje ho na někom vyzkoušet. Může to mít naprosto nepředvídatelné vedlejší účinky,“ varovala ho Monica.

„Co je to za lektvar? Nikdy jsem o podobném neslyšel.“

„Je to úplná improvizace. Vyšla jsem z uklidňujícího lektvaru a snažila se ho pozměnit tak, aby mysl neuklidňoval, ale posiloval. Nemusíš to pít, opravdu nevím, co to může způsobit,“ varovala ho Ginny.

„Jdu do toho. Kde ho máš?“

Ginny mu se zoufalým výrazem na tváři podala malou lahvičku. Měla strach, co to s jejím bratrem udělá.

„Smrdí to fakt hnusně. No tak, jdem na to,“ dodal si Charlie odvahu a vypil na jeden zátah obsah lahvičky.

Ginny zkoumala jeho mysl, jestli se projeví nějaká změna, ale v tom její bratr zezelenal, jedním skokem byl u okna, rozhrnul závěsy tak rychle, že Monica sotva stačila uskočit do stínu, otevřel okno a za doprovodu dávivých zvuků vyzvracel celý obsah svého žaludku. Trochu pobledlý, ale už s normálním výrazem ve tváři se obrátil zpátky do pokoje.

„Promiň Ginny, ale opravdu jsem to nemoh v sobě udržet.“

Ta se jenom zoufale schoulila v křesle. Padla její poslední naděje. Nedá dohromady tolik síly, aby si dokázala zachovat svou osobnost. Stane se z ní Dimitriho loutka. Charlie mezitím zase zavřel okno a zatáhl závěsy. Potom se začali dohadovat s Monicou a vymýšlet nové strategie. Monica se znovu vrátila k myšlence na autotransfuzi. Neustále opakovala, že když měla Ginnina krev takový účinek na ní, může pomoci i samotné Ginny. Charlie jí oponoval, ale Ginny jejich dohadování nevěnovala pozornost. Zoufale hledala nějakou naději, jak by mohla i se svou malou silou čelit Dimitriho útoku na svou mysl.

Probírala si v duchu všechny jeho pokusy dostat se jí do myšlenek a to, jak cítila obrovskou sílu jeho mysli a jak se zoufale snažila schovat a zamaskovat si ty svoje nejcennější myšlenky. Teď to ale bude jiné. Tehdy Dimitri něco hledal, ale sám přesně nevěděl co. Teď bude hledat přesné části její mysli, které bude měnit. Může je schovat, jak chce, ale on nepřestane, dokud je nenajde. Ale co kdyby…

„Poslouchejte! Něco mě napadlo. Možná vím, jak ho obelhat, ale budu potřebovat vaší spolupráci. Chci zkusit vytvořit ve svojí mysli kopii těch myšlenek, které on bude chtít změnit. Bude muset být maximálně věrohodná včetně odporu proti jeho pronikání a skrývání svých myšlenek. Pořád to ale bude kopie. Moje skutečná osobnost bude schovaná hluboko pod tím a zamaskovaná. S trochou štěstí bude útočit jen na tu kamufláž a skutečná osobnost zůstane nedotčená.“

„Dokážeš to Ginny? O nitrobraně a podobných věcech nevím ani prd, ale tohle mi přijde jako pekelně těžká věc. Navíc asi budeš po těch jeho nechutných procedurách na hranici bezvědomí, dokážeš tu tvojí kamufláž přesto udržet?“ ptal se Charlie.

„Bude to na Monice. Jestli bude souhlasit, zkusíme propojit své mysli a ona bude tu kamufláž udržovat v době, kdy já budu mimo. Jedinou naší šancí je, že nás Dimitri soustavně podceňuje. Nebude čekat žádný náš úskok, a jakmile pozmění falešnou mysl, samolibě se stáhne a nebude dál pátrat. Jestli to nevyjde, můžeme zkusit ještě tu mojí krev. Jediný problém je v tom, že nevím, jak ji týden udržet.“

„To nech zase na mě. Chladicí kouzlo bych měl zvládnout i bez hůlky,“ hlásil se o své Charlie a zamračil se na karafu s vodou, která stála na stole. Ta se nejdříve orosila a pak se ozvalo zapraskání, když ji vzniklý led roztrhl. Charlie se samolibě usmál.

„Není to taková dřina. Můžu to udržovat, jak dlouho chci, ale opravdu chceš zkoušet tu šílenost s falešnou myslí? Přijde mi to jako obrovské riziko.“

„Nerada s Charliem souhlasím, ale také nevím, jestli to zvládnu,“ přidala se Monica. „Není čas něco trénovat. Jestli se nám to nepodaří hned na začátku, nesmíme s tím ztrácet čas.“

„Tak, pojďme na to.,“ zavelela Ginny. „Já vytvořím kopii těch částí svojí mysli, které bude chtít Dimitri změnit. Monico, ty zkus proniknout do mé mysli a snaž se udržet její strukturu. Já budu své myšlenky pomalu stahovat dovnitř. Uvidíme, jestli to dokážeš.“

Ginny se ponořila do své mysli. Probírala se její strukturou a hledala oblasti, které budou terčem Dimitriho útoku. Snažila se je uspořádat tak, aby je mohla co nejlépe skrýt. Vší silou svojí mysli je zatlačila hlouběji až někam k podvědomí a zároveň vytvářela jejich kopii na povrchu. V tom ucítila Moničinu přítomnost. Nijak se jí nebránila, ale snažila se jí ukázat, co má dělat. Monica svou myslí pomalu hledala jednotlivé struktury a pak je propojovala se svou myslí, aby je dokázala udržet i bez Ginny. Ta mezitím začala svoje myšlenky potlačovat a postupně se propadala do sametově černé prázdnoty. Všechny její myšlenky a emoce byly potlačené, ale ona stále vnímala celkovou strukturu své mysli. V naprosté prázdnotě zářily uzly jejích falešných myšlenek jako hvězdy. Vypadaly úplně stejně, jako když se jednalo o její vlastní myšlenky, ale přitom patřily její kamarádce. Fungovalo to, ale bude Monica schopná udržet tu iluzi několik dní? Otevřela oči a vrhla se Monice okolo krku.

„Tohle bude fungovat. Strašně moc ti děkuju. Konečně mám naději, že navzdory tomu bastardovi zůstanu sama sebou.“

„Moc se neraduj. Je to jenom naděje, bojím se, že to nedokážu udržet dost dlouho. Trvalo to jen chvíli, ale už cítím únavu. Navíc je tu riziko, že mě to ovlivní. Jak jsme propojily své mysli, něco z té tvojí ve mně zůstalo.“

„Třeba to, že najednou bez jakéhokoli rozumového důvodu cítím náklonnost k tomuhle chlapovi, a bradou pokynula k Charliemu.“

„Nechceš se doufám na mě vrhnout a na místě mě tu znásilnit?“ naoko se strachoval Charlie.

„Fuj, Cítím k tobě to samé jako Ginny a můžu tě uklidnit, že ta na nějaký incest rozhodně nemá ani pomyšlení. Ginny, teď vážně. Možná mě zasáhnou ty změny, které s tebou bude Dimitri provádět. Nebude to tak silné, jakoby pracoval v mé mysli, ale ta tvoje medicína se možná bude hodit víc, než si myslíme. Nechceme přece, abych hned v záchvatu loyality běžela k tomu mizerovi a všechno mu pěkně za tepla vypověděla.“

„Takže nakonec se vám moje maličkost jako mobilní lednička bude docela hodit. Jsem vážně rád, že také k něčemu budu. Tyhle kejkle s myslí není nic pro mě, ale chci být užitečný,“ zaradoval se Charlie.

„Možná na ty kejkle nejsi, ale i tady by ses moh zapojit,“ napadlo Ginny. „Tvoje mysl je dost silná, ale neumíš s ní pracovat. Mě to trvalo týdny každodenního tréninku s naprosto výjimečnou motivací, abych se ji naučila ovládat. Monica má zase dispozice díky tomu, čím je, ale ty můžeš zkusit intenzivně myslet na mě a Monicu, třeba nám to dodá trochu víc síly.“

„Co bych pro tebe neudělal. Můžeme to vyzkoušet, ale teď bychom mohli provést první odběr krve. Když začneme včas, stihneme jich víc. Monico, nevíš, jak by se to mohlo provést?“

„Četla jsem nějaké lékařské knížky, ale když tady není žádné vybavení. Potřebovala bych dutou jehlu a nějakou nádobu, která se nerozbije, když její obsah zmrazíš.“

„Jehla není problém. Látka jedné z prvních hodin s McGonagallovou. Přeměna dřevěné třísky ve stříbrnou jehlu, to bych mohl zvládnout i bez hůlky.“

„V laboratoři jsou nějaké kovové láhve. Stejně tam musím, abych si přinesla zbytek dokrvovacího lektvaru. Mám ho poslední láhev, už jsem nepočítala, že bych ho ještě potřebovala,“ přidala se nepříliš nadšeně Ginny. Představa, že do ní budou píchat jehlou, aby z ní vyteklo co nejvíc krve, se jí ani trochu nelíbila, i když chápala jejich důvody.

Neztrácela čas a ihned vyrazila do laboratoře pro všechno potřebné. Když se vrátila, ležela už na stole dlouhá dutá jehla a celá operace mohla začít. Ginny s Monicou strávily v Charlieho pokoji nakonec celý den. Většinu času vyplnili nácvikem vytváření falešných cílů v Ginnině mysli, ale věnovali dost času i normální konverzaci. Navenek to vypadalo jako přátelské odpoledne mezi přáteli, přerušované občasnými chvílemi ticha a soustředění. Kupodivu se ukázalo, že jim skutečně pomáhá, když na ně Charlie intenzivně myslí. Monica v takových případech cítila daleko menší únavu.

Ginny usínala velmi unavená, ale s novou nadějí, že přece jen ještě nemusí být vše ztraceno. V noci se jí nezdály žádné sny, protože její únava byla tak obrovská, že spíš než spánek by se jejímu stavu dalo říkat bezvědomí. Ráno se probouzela odpočatá, ale s novými obavami. Dnes by měla přijet Lucinda a zbytek její lidské existence se už dal počítat jen na hodiny, maximálně na dny. Hned po probuzení zkusila najít Moniččinu mysl a s uspokojením konstatovala, že jí to šlo zase o něco snadněji. Během včerejšího dne propojovaly s kamarádkou své mysli tak často, že už před sebou neměly žádné tajnosti a dokázaly spolu prostřednictvím myslí komunikovat i na dálku. Ginny zformulovala ve své mysli otázku, co je nového a Monica jí stejným způsobem odpověděla, že nic. Dimitri pouze několikrát zkontroloval Charlieho, aby se přesvědčil, že Ginny drží svou dohodu. Začal také připravovat jednu sklepní místnost nedaleko lektvarové laboratoře, kde hodlal provést její proměnu. Kromě nábytku se úpravy týkaly hlavně zabezpečení. Okna v místnosti žádná nebyla, ale dveře nechal Dimitri opravit, vybavit několika masivními petlicemi a celé pobít silnými železnými pláty. Ginny to překvapilo. Čeká snad Dimitri, že se po proměně rozběhne po hradu a zakousne každého, koho potká?

Po snídani se opět vypravila za Charliem. Monica tentokrát zůstala ve svých pokojích, protože nemělo cenu riskovat její prozrazení. Pokud by potřebovali její názor, mohla ji Ginny kdykoli kontaktovat svou myslí. Čas s Charliem ubíhal velmi lehce. Její bratr se nedokázal dlouho zaobírat chmurnými myšlenkami a všechny problémy stáčel na odlehčenou rovinu. Dokázal najít legrační stránku prakticky na čemkoli včetně její přeměny a budoucí touhy po krvi. Jeho dobrá nálada byla vítaným rozptýlením mezi častými pokusy o vytváření falešných obrazů její mysli a jejich udržování ve spolupráci s Monicou. Probírali spolu všechno možné, jenom plánům na nejbližší budoucnost se vyhýbali. Přišla řeč i na podivné chování Heleny, ale nakonec se shodli, že všichni upíři nemůžou být takoví mizerové jako Dimitri. Ten je dvakrát během dne přerušil, když přišel na kontrolu a znovu Ginny připomněl, že se večer bude konat slavnost na počest Lucindy a ona tam bude jednou z hlavních postav. Ginny přišla jeho snaha otravná a za jeho zády protáčela oči v sloup. Lucinda rozhodně nevypadala na to, že se nechala ovlivnit takovými prkotinami, jestli jí ladí dohromady boty s barvou a střihem šatů. Předtím, než se rozloučila, udělala poslední věc, kterou chtěla se svým bratrem probrat.

„Charlie, tohle je zbytek toho lektvaru neviditelnosti. Je ho dost, aby ses mohl dostat tak daleko od hradu, že bude možné se přemístit. Slib mi, že ať už se se mnou stane cokoli, ty unikneš do bezpečí a postaráš se o mamku. Musela si prožít za poslední týdny strašná muka a nezaslouží si prožívat kvůli mně další. Řekni jí, že udělám všechno proto, abych na ní nikdy nezapomněla, a doufám, že jí ještě někdy budu moct navštívit. Moc mě to všechno mrzí.“

„Ginn, hlupáčku. Ty se přece nemusíš za nic omlouvat. Ať už se stane cokoli, jsi pořád moje sestra a máš pevné místo v mém srdci. Mamka tě bude milovat za jakýchkoli okolností. I kdyby se stala smrtijedkou, vlkodlačicí a upírkou najednou, vzala si Voldemorta za muže a po nocích tancovala nahá v barech, pořád budeš její holčička a vždycky na tebe bude čekat s otevřenou náručí. Všichni bratři za tebe vycedí poslední kapičku krve a jednoho krásného dne to všechno Dimitrimu vrátíme i s úroky. Dělej si starosti o sebe, ale ne o svou rodinu. My jsme stále s tebou. Teď už běž, ať Dimitriho zbytečně nedráždíš. Buď neodolatelná a užij si tu oslavu. Já tu na tebe počkám. Jsi silnější, než si sama myslíš a něco mi říká, že ten lektvar nebudu potřebovat. Dimitri nás ještě rád nechá odkráčet hlavní branou. A pozdravuj Helenu. Nezlobím se na ni a rád ji zase někdy uvidím, i když pořád tvrdím, že není můj typ.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one