face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ginny si dala na přípravě skutečně záležet. Když už má odejít, tak s plnou parádou. Strávila dlouhou dobu v lázni a potom před zrcadlem. Neměla s kosmetikou žádné velké zkušenosti, a proto se raději přidržela zásady, že méně je někdy více. Vybrala si temně modré šaty, které hezky kontrastovaly s její bledou pokožkou a ohnivě rudými vlasy. Litovala, že ji takhle nemůže spatřit Harry. Vždyť za celou dobu, kdy spolu oficiálně chodili, neměla moc příležitostí se před ním předvést jinak než ve školním hábitu. Pomalu scházela ke společenským místnostem a v mysli stále byla u svých nejdražších. Probírala, co kdy mohla udělat jinak, aby je víc potěšila, kdy je zklamala a jak moc jí budou chybět.

Dole už byla oslava v plném proudu. Celá Dimitriho upíří družina, tedy až na Monicu, se nenuceně procházela sálem a čas od času se některý její člen připojil k hloučku lidských následovníků. Ginny zaregistrovala i skupinku mladých, se kterými trávila během jejich předchozího pobytu poměrně dost času. Připadalo jí to jako před strašlivě dávnou dobou. Dimitri se bavil s Lucindou kousek stranou a Ginny nezbývalo, než zajít nejprve tam. Její instrukce byly jednoznačné a to, aby byla maximálně vstřícná k Lucindě byla mezi nimi jasná priorita. Po počáteční výměně pozdravů a zdvořilostí je Dimitri opustil a Ginny osaměla uprostřed davu s tou nesmírně mocnou upírkou.

„Jak se cítíš, Ginny? Není toho na tebe trochu moc?“ starala se nejdříve Lucinda.

„No, není to žádná sláva, ale rozhodně se tu nehodlám všem, na očích zhroutit.“

„Rozumím ti. Dimitri se chce trochu předvést před tou svou suitou. Dnešek považuje za své velké vítězství. Ty se na to samozřejmě díváš jinak.“

„Dnešek není nijak výjimečný. Těžké to bylo, když jsem se musela rozhodnout a potom se s následky svého rozhodnutí vyrovnat. Jestli si chce tady honit ego, ať si poslouží, na mě tím žádný dojem neudělá. Pořád bych mu nejradši vyškrábala oči nebo ještě lépe, nakopala ho do rozkroku a než by se postavil na nohy, už bych byla daleko za branou,“ řekla bojovně Ginny. Měla dojem, že Lucindě tenhle její postoj vadit nebude.

„To ti věřím,“ usmála se na ni Lucinda. „Jsem ráda, že to bereš takhle věcně. Nesouhlasím s tím, jak tě Dimitri k tomu donutil, i když většina Rady je přesvědčená, že je všechno v nejlepším pořádku. Ty zapšklí staří prďolové to považují za důkaz jeho schopností. Pche, ať se jdou bodnout,“ ušklíbla se Lucinda.

„Vy s Radou nesouhlasíte?“ zeptala se překvapeně Ginny.

„Prosím tě, nevykej mi. Vypadáme stejně staré. Přece nebudeš hrát to jejich divadlo na patriarchu,“ poslední slovo vyplivla jako urážku. „Jsem stejná jako ty a stejná jako každá holka na konci puberty. To, že je mi skoro dva tisíce let a podle nějakého hloupého zvyku mám zodpovědnost za všechny vampýry v půlce Evropy a kusu Asie, neznamená, že se nechci bavit, poznávat nové lidi a občas se třeba i zamilovat. Oni si myslí, že bych měla sedět na trůnu v černém hábitu, tvářit se vznešeně a vynášet nesmírně moudré soudy, které ovlivňují běh světa. Na to jim kašlu. Dohlížím na ně, aby se mezi sebou nevyvraždili nebo nedělali nějaké jiné blbosti, ale to přece neznamená, že musím být jako oni. Když se tak na ně dívám, myslím si, že kdyby to bylo fyzicky možné, všichni by měli ze své vlastní důležitosti permanentní zácpu.

Koukni se na ty lidi kolem. Vzhlížejí k Dimitrimu jako k bohu. Jeho egu to dělá náramně dobře, ale je to ve skutečnosti směšné. Hraje si na krále v tom svém malém království a tváří se jako pán světa a ještě kusu přilehlého vesmíru k tomu. Já mám větší moc než on, ale raději žiju mezi lidmi, než abych jim vládla. Přijala jsem zodpovědnost za osud našeho druhu, a dohlížím na to, aby ho nikdo neohrožoval, ale rozhodně nemám potřebu dělat ze sebe nějakou královnu nesmrtelných.“

„Proč mi to vlastně všechno říkáš?“ přerušila ji Ginny.

„Protože jsem poznala tvou mysl. Ty taky nechceš lidem vládnout, ale žít si svůj život mezi nimi. Chci ti říct, že nejsme všichni jako Dimitri. Máš hodně silnou vůli. Jeho nadvláda nad tvou myslí nebude trvat dlouho a potom budeš mít na výběr, jak se svým novým životem naložíš. Byla bych ráda, abys věděla, že máš ještě jiné možnosti. Líbí se mi tvoje odhodlání se mu postavit a byla bych ráda, kdybychom jednou byly přítelkyně.“

„A nemůžeš mu zabránit v zásahu do mojí mysli? Ze všeho nejvíc se bojím toho, že přestanu být sama sebou a budu ho muset následovat kamkoli mě poručí. Jednou jsem si to prožila a už to nechci opakovat.“

„Voldemortův deník? Ráda bych ti pomohla, ale jsem svázaná tradicemi. Dělá se to takto už tisíciletí, a kdybych ten proces narušila, stáli by najednou proti mně všichni vampýři včetně ostatních patriarchů. Znám tvou mysl. Ani někdo jako Dimitri ji nedokáže spoutat nadlouho a úplně na začátku, než zvládneš svou žízeň, to má svůj význam. Opravdu je tohle to hlavní, co ti na tvé přeměně vadí?“

„Je toho víc, ale většina s tím souvisí. Mám ráda svou rodinu a Dimitri mě o ni chce připravit. Můj život možná nebyl nijak skvělý, ale já v něm byla spokojená. Teď se bojím, že budu monstrem bez duše, které se buď nechá ovládat Dimitrim, nebo se od něj třeba osvobodím, ale pořád zůstanu otrokem své žízně po krvi.“

„To období nebude trvat věčně. Já si dokonce myslím, že za pár let už budeš mít vše pod kontrolou. Co se týče duše, je to všechno pověra. Víš něco o černé magii?“

„Ve škole bereme jen obranu proti ní. Nikdy mě nelákalo to zkusit.“

„Jasně, svatý Brumbál a jeho fanatická snaha být bojovníkem v první linii na straně světla. O to teď ale nejde. Braly jste kletby, které se nepromíjí?“

„Mluvili jsme o nich, ale proti nim neexistuje žádná obrana,“ Ginny nechápala, kam tím Lucinda míří.

„Tady nejde o obranu, ale o to, jak účinkují. Víš, jak účinkuje Avada kedavra?“

„To je kletba, která zabíjí.“

Lucinda protočila oči v sloup. „Jasně, ale jak tě zabije?“

„Oddělí duši od těla a pošle ji do záhrobí.“

„Výborně. Takže na vampýra, který nemá duši, by neměla vůbec účinkovat, protože není co oddělovat. Jak mi ale vysvětlíš, že tahle kletba je pro nás stejně smrtící jako pro normální lidi?“

„Opravdu je to tak? Opravdu máte duši?“

„Samozřejmě. Viděla jsem na vlastní oči, jak tahle kletba zabila jednoho patriarchu. Bylo to ještě před založením Bradavic, ale od té doby se to snad nezměnilo.“

Ginny jen stěží potlačovala slzy. Jedna z jejích obav se nakonec ukázala jako lichá. „Děkuju moc. Už se necítím tak hrozně. Kdyby nebylo té touhy po krvi, bála bych se už jenom toho, co udělá Dimitri s mou myslí.“

„Ani s tou touhou po krvi to není tak žhavé. Jasně, hned po proměně se to obtížně zvládá a může se stát… nehoda, ale je to stejné, jako když se budeš učit ovládat svojí sílu a rychlost. To, že dáš facku nějakému otrapovi, který si na tebe bude dovolovat, ho může na místě zabít. S žízní je to stejné. Bude součástí tvého života, ale rychle se naučíš mít ji pod kontrolou. Lidé k životu potřebují jídlo stejně, jako ty budeš potřebovat krev, ale také se nevrhají na každý kousek, který se dostane do jejich zorného pole. No možná s výjimkou tvého bratra Rona,“ zahihňala se Lucinda.

Ginny se musela také usmát. Ron opravdu dokázal ládovat do sebe jídlo oběma rukama naráz. Kolik toho Lucinda dokázala vyčíst během té chvilky z její mysli?

„Dost,“ odpověděla na její nevyslovenou otázku Lucinda. „Promiň, normálně se snažím respektovat soukromí ostatních, ale teď jsi na to myslela tak intenzivně, že tvé myšlenky nešlo neslyšet. Na Radě jsem tvou mysl zkoumala skutečně do hloubky, abych si mohla být jistá svým rozsudkem, ale od té doby se ti do hlavy nedívám. Stále ale vnímám myšlenky okolo, a pokud je nějaká tak jasná, jako tvoje, nejde ji ignorovat. Tahle schopnost nejde jen tak vypnout.“

Ginny se v panice snažila svou mysl schovat „Tak je to mnohem příjemnější,“ komentovala to hned Lucinda. „Opravdu je to lepší i pro mě, když nebudeš svými myšlenkami tak křičet. Takhle splýváš s šumem myšlenek ostatních, takže bych tvé myšlenky vnímala jen, kdybych se na ně soustředila, a to dělat nebudu. Nevyčerpává tě to moc?“

„Ani ne. V poslední době jsem hodně trénovala.“

„To vidím. Máš skutečně na člověka neskutečně silnou mysl. Jsi silná jako většina přeměněnců. Chápu, proč na tvou přeměnu Dimitri tak pospíchá. Za pár měsíců by ses mu už mohla ubránit. Co se týká té žízně, je nejsilnější ihned po přeměně. Jakmile se poprvé nakrmíš, měla bys jí dostat pod kontrolu a jedině dlouhé hladovění by tě mohlo o ni připravit. Strašně bych si přála, aby ses stala nosferatu. Ta pravděpodobnost sice není velká, ale stát se to může. Nosferatu totiž dokáže svou žízeň zkrotit téměř okamžitě, takže riziko, že v transu během prvních krmení provedeš něco, čeho bys mohla litovat, je minimální. Navíc by se pak Dimitriho zásahy v tvé mysli počítaly maximálně na týdny a ne na měsíce nebo roky a ty bys měla svobodnou vůli se rozhodnout, jak naložíš se svým novým životem. To jsou ale jen sny. Přeměnu nikdo kontrolovat nedokáže, takže je to všechno v rukou náhody, osudu nebo nějakých vyšších sil.“

„Díky moc, Lucindo. Moc jsi mi pomohla. Jsem přece jen trochu klidnější. Jen tě ještě prosím, dohlédni na mou rodinu. Dimitri mi to slíbil, byla to součást naší dohody, ale já mu moc nevěřím. Jsou zapleteni do boje s Voldemortem a teď díky mě i do vašeho světa. Nechci, aby se jim něco kvůli mně stalo.“

„Neboj, Dimitri je sice všelijaký, ale své slovo drží. Navíc věřím, že nebude trvat dlouho a budeš je moct chránit sama,“ ujišťovala ji Lucinda. „Teď už nechme těchto vážných témat a vyprávěj mi raději, jaké je to teď v Bradavicích. Studovala jsem tam několikrát, ale naposledy asi před dvěma stoletími a za tu dobu se toho může stát opravdu hodně. Docela uvažuji, že se tam zase někdy podívám.“

„Nevím, nedokážu si představit Bradavice bez Brumbála, ale jinak je to tam skvělé. V Nebelvíru jsme měli super partu a užili si moc legrace. Nejvíc mě bavil famfrpál.“

„Nevím, čím to je, ale mě vždycky ten odrbaný klobouk zařadil do Zmijozelu. Nebylo to tam špatné, ale všichni si tam o sobě moc myslí. Aspoň byla větší zábava dělat si z nich srandu. Já taky občas hrála famfrpál, ale když zlatonka je tak strašně pomalá. Možná bychom si mohly založit vampýrský tým. Určitě nebude problém rozpohybovat tu malou mršku na trochu větší obrátky, aby to byla ta správná zábava. Taky potlouků by se hodilo víc než dva, těm se není problém vyhnout, i když jsou na pálce vampýři. Docela jsi mě inspirovala. Taková vampýrská liga by byla něco. Mohly bychom pozvat i nějaký normální tým, abychom těm namyšleným profesionálům ukázaly pravou hru.“

Ginny se musela nahlas smát jejím úvahám. „To by bylo rozhodně zajímavé, ale chtělo by to ještě rychlejší košťata, abyste tu superrychlou zlatonku měli šanci dohonit.“

„To nebude takový problém. Kdysi jsem se o to zajímala a košťata jdou očarovat na daleko vyšší rychlosti. Běžně se to nepoužívá, protože lidský organismus má přece jen svoje hranice, ale mě kdysi vyrobili na zakázku koště, které je rychlejší než dnešní sportovní auta. Na sto mil za hodinu dokázalo zrychlit za tři vteřiny. Možná ho někde vyhrabu nebo si nechám udělat nové. Už dlouho jsem ho nepoužívala, protože na cestování je přemisťování pohodlnější a mezi kouzelníky jsem v poslední době moc nechodila. V Bradavicích se mi vždycky moc líbilo. Jestli se tam vrátíš, pozdravuj ode mě Krvavého barona, vždycky jsme si spolu moc dobře rozuměli.“

„Jaké to bylo v Bradavicích dřív? Vždycky se tam učilo stejně?“

„Poprvé jsem tam byla asi padesát let po Zakladatelích. Tehdy šlo hlavně o to, poskytnout kouzelníkům bezpečný azyl. Kromě studentů tam bydlelo i spousta dospělých kouzelníků. Většina tradic se v té době ještě vytvářela a předměty byly také jiné. Šerm holí se tam už asi neučí?“

„To opravdu ne, byly i jiné předměty, které se později přestaly učit?“

„Učil se třeba tanec a zpěv. Byla to dobrá průprava pro kouzelné rituály, ale vývoj šel dopředu a tohle odvětví magie ustoupilo do pozadí. Také se tam dřív učila černá magie a zvěromágství. Vlastně až v posledním století mudrcové na ministerstvu usoudili, že zvěromágové můžou být nebezpeční a zavedli jejich povinnou registraci. Dokážeš si představit, že během jediné generace nezůstali skoro žádní. Teda oficiálně. Při každém mém studiu to bylo trochu jiné, byly jiné předměty i učitelé a také celková atmosféra. Teď je to asi hodně poznamenané návratem Voldemorta?“

„Hodně. Od doby, co jsem tam nastoupila a vlastně už předtím, jakoby se všechny temné síly stahovaly k Bradavicím. Harry snad neprožil jediný ročník, aniž by se ho někdo z jeho stoupenců nepokusil zabít,“ na konci se Ginny trochu zachvěl hlas.

„Chybí ti moc?“

„Stejně jako moje rodina, ale s naším vztahem asi bude po mé proměně definitivně konec. I kdybych dokázala zvládnout žízeň a vrátila se mi stará osobnost. Nikdy jsem neslyšela, že by mohl existovat vztah mezi vampýrem a člověkem.“

„To je mi líto, ale budeš mít jiné příležitosti. Nebo chceš, aby z něj byl také vampýr? To by se dalo docela snadno zařídit,“ škádlila ji Lucinda.

Ginny to vůbec nepřipadalo legrační. „Nikdy! Nechci nikomu dalšímu připravit stejný osud, jako mám já.“

„Neboj, ale jestli to spolu zkusíte, možná změníš názor. Rozhodně bych ti ale nic takového neprovedla za zády, ale jestli se pro to oba rozhodnete, vzpomeň si na to.“

V tom k nim znovu přistoupil Dimitri. „Bavíte se dobře?“

„Samozřejmě, tys tu přece nebyl,“ odpověděla mu sarkasticky Ginny. Lucinda se při tom docela lidsky zahihňala.

„Mrzí mě, že jsem vám zkazil zábavu, ale potřebuji si krátce promluvit o samotě s Lucindou. Jestli nás tedy na chvilku omluvíš.“

„Ty si táhni třeba ke všem čertům. Dobře půjdu se tedy pozdravit s ostatními. Ještě budeme mít příležitost si spolu pokecat o holčičích věcech.“

„Jasně Ginny. Slibuji, že si tě během večera zase najdu.“

Ginny se rozhlížela po sále a nakonec váhavě přistoupila k hloučku okolo Marie. Všichni se k ní ihned hlásili a byli zvědaví, co se vlastně děje. Dimitri jim nic nevysvětloval, pouze jim poslal zdvořilou pozvánku na dnešní večer s tím, že je žádá, aby tady strávili ještě několik následujících dnů. Všichni byli přirozeně zvědaví, protože v sále kolovaly různé fámy o přítomnosti patriarchy a o tom, že se Dimitri hodlá s Ginny oženit a udělat z ní upírku. Ginny se snažila všechno uvádět na pravou míru. V hrubých obrysech jim načrtla svůj útěk a rozhodnutí, že přijme přeměnu na vampýra výměnou za bezpečí své rodiny. První zareagovala Marie.

„Páni Ginny, takže ty se staneš nesmrtelnou? To je senzace. Už se těším, jak se znovu potkáme a ty budeš stejně fantastická bytost jako Dimitri.“

„Já z toho teda moc nadšená nejsem, ale neměla jsem na výběr. Ne, že bych se s vámi nechtěla znovu potkat, ale na to, co mě čeká se ani trochu netěším. Nestála jsem o tu pozornost, kterou mi Dimitri věnoval a nestojím ani o to, aby ze mě udělal upírku. Jsem dokonale spokojená s tím, čím jsem nyní a nemám potřebu na tom něco měnit.“

„No tak, nebuď hned naštvaná, víš, jak to myslím. Upíři jsou fantastičtí, i když chápu tvůj postoj, dala bych nevím co za to být na tvém místě. A co ta upírka? Všichni říkají, jak je mocná.“

„Dost mocná. Dimitri se před ní třese jako ratlík, ale rozhodně ze sebe nedělá žádnou celebritu. Moc příjemně se s ní povídá.“

„Myslíš, že bys nás mohla seznámit?“

„V tom asi nebude problém. Jsme domluvené, že se ještě zastaví. Drž se mě a já tě představím. Radši mi řekni, co je u vás nového. Nastoupili jste na univerzitu?“

„Ještě ne, semestr začíná až v říjnu, ale stejně bychom byli radši tady. Na kolejích bude určitě sranda, ale tady je to přímo prodchnuté magií,“ nadšeně vzdechla Marie a začala Ginny vyprávět, co je nového u nich doma a jak se chystají do školy. Všichni dávali žádosti, aby mohli bydlet spolu, ale zatím jim z kolejí žádné vyjádření nepřišlo. Uvažovali také, že by si pronajali nějaký byt. Peníze by nebyly problém, protože jejich rodiče jsou dostatečně zámožní, ale zároveň by se ochudili o všechny ty báječné věci mezi studentskou komunitou. Ginny ji poslouchala jen na půl ucha a stále čekala, až se objeví Lucinda. Měla špatný pocit z Dimitriho, určitě měl něco za lubem a snažil se k tomu přesvědčit patriarchu.

***********

Mezitím se v knihovně posadili Dimitri s Lucindou do hlubokých křesel. Jediné osvětlení místnosti obstarával napůl vyhaslý oheň v krbu, ale ani jednomu to nevadilo. Byli to noční lovci a tma byla jejich přirozeným prostředím.

„Lucindo, jak sis popovídala s Ginny?“ začal opatrně Dimitri.

„Výborně. Je to moc sympatická holka. Určitě budeme kamarádky.“

„Nechceš mi ji doufám odvést. Je moje. Já ji objevil, já ji přeměním a já budu využívat jejích schopností,“ naježil se Dimitri.

„Mohla bych. Pokud vznesu požadavek, nemůžeš mi ho ty ani Rada odmítnout a nějaký důvod by se vždycky našel, ale nebudu porušovat tradice. Stejně ti dlouho nezůstane a pak bude svobodná a půjde si, kam bude chtít.“

„Respektuji tvé postavení. Strašně moc si vážím toho, že tu budeš osobně, ale já udělám všechno proto, aby sis na ní ještě dlouho počkala,“ stáhl se Dimitri. „Souhlasíš se mnou ohledně jejího potenciálu?“

„Naprosto. Má ohromný talent, možná větší, než by sis myslel.“

„Co tím myslíš? O její magii vím, proto ji chci získat, ale je v ní ještě něco dalšího? Prozraď mi to prosím nebo jsi na její straně?“

„Já nejsem na žádné straně. Ginny už beru jako jednu z nás a mezi vámi nedělám rozdíly. Co se týče těch talentů, řeknu ti jen to, co bije do očí. Vždycky jsi byl na to, jak odhadnout lidi trochu natvrdlý. Je inteligentní. Dokázala překonat všechny ochrany tvého hradu a utéct. Kdyby byla jen o rok starší a uměla se přemísťovat nebo kdyby ji už ve škole naučili vyrobit přenášedlo, měl bys velký problém. Kolika tvým vězňům se to kdy povedlo? Je rychlá a obratná. Viděla jsem ji, jak hraje famfrpál a jestli se tyhle její vlastnosti ještě prohloubí, mohla by se vyrovnat i Heleně. A nakonec její mysl. Má neuvěřitelnou sílu. Za pár měsíců už by se ti dokázala ubránit. Proto myslím, že ji dlouho na uzdě neudržíš.“

„Díky za rady. Je to pro mě obrovská pocta, že mi pomáháš. Dám si na ní obzvlášť záležet.“

„Nech toho. Dobře víš, že tohle podlézání na mě neplatí. Budu u toho. Jestli ji ublížíš nebo jí nějak poškodíš mysl, rovnou si napiš závěť. Budu v její mysli sledovat každý tvůj krok a opovaž se šlápnout vedle.“

„Myslel jsem si, že mě znáš. Už vzhledem k tomu, co jsme za ta staletí prožili, bys měla vědět, že já zákony vždycky dodržuji. Dám si na ní záležet, ale samozřejmě její mysl nepoškodím. Potřebuji ji v plné síle.“

„Znám tě a vím také, jaký jsi ješita. Jestli něco nepůjde podle tvých představ, můžeš ztratit kontrolu a přehnat to. Chtěl jsi ještě něco?“

„Jenom taková drobnost. Chtěl bych s proměnou začít už zítra večer. Nemáš nic proti?“

„Ty máš ale nějak na spěch. Co s ní vlastně zamýšlíš? Nechceš ji doufám použít proti jiným vampýrům? S Alexijem se hádáte neustále, nechceš snad na něj zaútočit? Je to sice otravný mizera, ale za tohle bych ti na místě utrhla hlavu.“

„Samozřejmě že ne. Jde mi jen o to s její pomocí zajistit naše pozice v kouzelnickém světě. Sílí tendence podřídit nás jejich ministerstvům, registrovat nás jako dobytek a udělat z nás jejich slouhy. To nikdy nepřipustím.“

„To je… ušlechtilé,“ Lucinda se zamyslela a další slova vyslovovala velmi pomalu. „Myslím, žes mi neřekl úplně všechno a je za tím něco víc, ale zatím po tom nebudu pátrat. Nemám nic proti tomu, abys začal už zítra. Máš všechno nachystáno? Kdo bude její první jídlo?“

„Myslel jsem na jejího bratra.“

„V žádném případě. Vím o vaší dohodě a tvém slibu chránit její rodinu. Tohle by jim oběma hodně ublížilo. Někdo jiný.“

„Tak někdo z těch potrhlých studentů. Nikdo další se s ní už nebavil.“

„Proč trváš na tom, že to musí být někdo, kdo je jí blízký? To je přece pitomost. Nikdy se neprokázalo, že když se novorozený vampýr krmí z někoho, kdo mu byl blízký v předchozím životě, dokáže se snáz ovládnout.“

„Podle mě to hloupost není. U ní obzvlášť ne. Byla ochotna vzdát se svého lidského života, aby ochránila svou rodinu, určitě tento její cit zkrotí i její žízeň,“ oponoval zdvořile Dimitri.

„Ten krásný a silný cit jí chceš předtím z hlavy vymazat. Trochu si protiřečíš, synáčku. Dobře, nehodlám se s tebou do nekonečna hádat. Udělej to, jak uznáš za vhodné, ale její rodinu nech na pokoji. Jak ji máš vlastně v úmyslu ochraňovat a co hodláš udělat s jejím bratrem, který všechno ví?“

„Sám ani nevím. Nechci tu dohodu porušit, ale nepřikládám tomu nějaký zvláštní význam. I ona se na to bude dívat jinak, o to se postarám. Bratr asi dožije tady na hradu jako ostatní lidští služebníci. Možná mu budu muset trochu ovlivnit mysl, aby se nesnažil utíkat. Jednou nebo dvakrát to může být zajímavé zpestření, ale časem to začne nudit. Na její rodinu v Anglii jsem ani nepomyslel. Asi tam čas od času někoho pošlu zkontrolovat, že je všechno v pořádku. Tak jednou za deset let by mohlo stačit.“

„Jsi strašný parchant, Dimitri. Dohlédnu na to, abys svou část dohody dodržel, ať se na to Ginny bude dívat jakkoli. Víš, docela bych ti přála, abys konečně stvořil dalšího nosferatu. Šance je asi 1:10, nezapomeň. Už se těším, jak by ti potom vysvětlila svůj pohled na to, cos jí všechno provedl a nepočítej s tím, že bych do toho nějak zasáhla. Jen bych si v koutku užívala tu podívanou. Nezapomeň, jsem tu, abych dohlédla, že Ginny nebude nebezpečím pro náš druh. To mi uložila Rada. Potom jsem tu, abys jí ty neublížil. To jsem si uložila sama. O ničem jiném ale nebyla ani řeč.“

„Jsem rád, že vím, na čem jsem,“ pronesl Dimitri kysele. „I kdyby to nastalo, věřím si, že bych nějakého toho novorozence zvládl. Takže souhlasíš se zítřkem? Rád bych to na slavnosti oznámil.“

„Ty jsi fakt parchant. Jestli z toho chceš udělat divadýlko prosím, ale Charlieho z toho vynech.“

„Díky. Takže jestli ty nic dalšího nemáš, mohli bychom se vrátit do sálu.“

**************

Ginny si mezitím povídala s Marií a její partou. Občas se k ní přitočil některý z vampýrů a gratuloval jí k tomu, že z ní Dimitri chce udělat nesmrtelnou, ale nebyla si jistá, nakolik jsou jejich přání upřímná. Každých pár minut přelétla očima sál a hledala Lucindu. Po jejím boku se cítila klidněji a víc bezpečně. Věřila jí, že nedopustí, aby ji Dimitri jakkoli obelhal. Patriarcha jí přesto překvapila. Najednou stála vedle ní, aniž by ji kdokoli viděl přicházet. Ginny dodržela svůj slib a představila jí svoje přátele. Chtěla se zeptat, co chtěl Dimitri tak důležitého, když tu se její věznitel postavil na pódium a zjednal si v sále klid.

„Vážené dámy a pánové, milí hosté. Sešli jsme se zde, abychom přivítali mezi sebou vzácnou a milou návštěvu. Patriarcha této oblasti po velmi dlouhé době poctil můj hrad svou návštěvou. Chtěl bych drahé Lucindě tímto poděkovat za poctu, kterou nám všem prokázala,“ a symbolicky pozvedl prázdnou sklenici. Všechny oči se stočily k Lucindě, která to přijímala se stoickým klidem. Pouze při slovech o patriarchovi se ošila a zamumlala si pro sebe něco nepříliš lichotivého. Dimitri ale pokračoval. „Druhým a neméně významným důvodem pro naši malou slavnost je skutečnost, že naše milá Ginevra Weasleyová bude už zítra pozvednuta mezi nesmrtelné. Připijme jí k rozloučení s jejím lidským životem,“ a znovu pozvedl symbolicky prázdnou sklenici.

Tentokrát se pozornost zaměřila na Ginny, která nebyla zpočátku schopná nijak reagovat. Takže jí zbývá poslední den. Tolik toho chtěla ještě vykonat. Promluvit si s matkou, otcem i bratry, znovu dát vědět Harrymu, jak moc ho miluje, rozloučit se všemi přáteli a také se všemi svými oblíbenými místy,… Na nic z toho už nebude mít čas. Dimitri ještě něco říkal, ale ona ho nevnímala. Byla strnulá a celou svou vůlí se soustředila na své dýchání, aby nakonec tady přede všemi ještě neomdlela. Lucinda ji sevřela paži a snažila se ji podpírat. Ginny se pomalu vzpamatovávala a tázavě se podívala na svou přítelkyni.

„Promiň, nestačila jsem ti to říct. Nečekala jsem, že je Dimitri tak natěšený všem oznámit své vítězství. Byla to jedna z hlavních věcí, které chtěl se mnou v soukromí probrat.“

„To je dobrý. Dalo se to čekat, ale stejně to byl docela šok,“ Ginny se už docela vzpamatovala, byla schopná mluvit a stát bez podpory. „Chtěl ti ještě něco?“

„Pár technických drobností. Nic, s čím by sis měla dělat těžkou hlavu. Docela rázně jsem mu vysvětlila, že Charlie nebude ani náhodou tvoje první jídlo a že jestli při zásahu do tvé mysli překročí meze, bude mít co dělat se mnou. V jeho vlastním zájmu doufám, že mu to došlo. Jsi opravdu v pohodě? Mohla bych mu říct, že musí pár dní počkat.“

„Ne, to je v pohodě. Díky moc, že ses mě zastala. Pár dní by stejně nic neřešilo, jedině, že bych se mohla rozloučit s rodinou…“

„Je mi to líto, ale tohle opravdu nejde. Promluv si s bratrem. Zařídím, aby se odsud časem dostal a všechno vyřídil ostatním. Teď už jdi spát. Myslím, že tenhle večer už nemáš na žádnou zábavu ani pomyšlení.“

Ginny se nenápadně vytratila ze sálu. Nešla však spát, ale zastavila se ještě i Monicy. Chtěla využít toho, že všichni byli dole v sále a riziko vyzrazení tím pádem bylo minimální. Nechtěla se svou kamarádkou řešit nic závažného, jen nechtěla být sama a hledala někoho, kdo by jí poskytl ještě chvilku soucitu a porozumění. Monica jí porozuměla i beze slov. Objala ji a nechala ji dlouhé minuty mlčky schoulenou ve svém náručí. Teprve po hodné chvilce jí Ginny vypověděla všechno, co se při slavnosti odehrálo. Domluvili se, že se Monica skryje v místnosti, která sousedí s celou, kde hodlá Dimitri provést proměnu. Nejlépe už tuto noc, protože zítra bude všude panovat zvýšený ruch a hrozilo by, že ji na chodbách někdo uvidí. Monica Ginny přesvědčovala, že jejich plán určitě vyjde a že potom spolu s Lucindou a Charliem odkráčí pryč a Dimitrimu zbudou jen oči pro pláč. Ginny si nebyla zdaleka tak jistá, ale chlácholení Monicy se jí poslouchalo velmi příjemně. Nakonec už sotva držela oči, takže se z posledních sil rozloučila a ve svém pokoji se oblečená svalila na postel a ihned usnula.

Navzdory své únavě neměla klidný spánek. Znovu a znovu se jí objevovaly obrazy sebe samé jako upírky. Byla krásná tou odtažitou chladnou krásou, co je příliš dokonalá, aby mohla někoho skutečně přitahovat. Byla bohyní a u jejích nohou se skláněly davy lidí a kouzelníků. Dimitri stál po jejím boku a s pohrdavým výrazem sledoval spolu s ní to lidské moře.
„Dobytek,“ utrousil. „Zdroj potravy, nic víc. Pojď, má královno, nakrmíme se dosyta a pak můžeme tuto trapnou přehlídku ukončit.“

Scházeli ruku v ruce z pódia. Její zrak padl na její rodiče. Stáli v první řadě a sami si obnažovali hrdla. Matka se dokonce řízla a krev jí stékala po rameni a ruce a jako malé rubíny odkapávala na zem. Viděla sama sebe, jak jí v očích rudě zaplál chtíč a ona se vrhla na svou kořist. Zabořila své tesáky do hrdla vlastní matky a rozkošnicky olizovala krev, která z něj stříkala jako vodotrysk. Byla celá rudá její krví a nepříčetně se smála ve své extázi.

Její mysl se snažila osvobodit z té noční můry. Uzavírala se a snažila se tu představu vytlačit ze své mysli, ale svůj sen nedokázala přemoci. Podvědomě se natáhla ke svému magickému jádru a ponořila se do jeho hlubin. Obraz v jejím snu se změnil. Zdálo se jí, že kráčí známým vřesovištěm nedaleko Doupěte. Po obloze se v divokých vírech honila bouřková mračna, ale ona si jich nevšímala. Bloumala po vřesovišti a stále měla pocit, že něco hledá, ale netušila, co by to mohlo být. Stále zoufaleji pobíhala pustým prostorem, vřes jí nepříjemně škrábal na holých lýtkách a její pocit, že něco hledá, byl stále úzkostlivější a úzkostlivější. Najednou se před ní vynořila skupina obrovských žulových balvanů a ona se k nim rozběhla. Balvany byly seskupené do piroteskních tvarů a mezi nimi byl hotový labyrint uliček a průchodů. Některé byly tak malé, že by se jimi neprotáhl ani králík, ale některými se dalo pohodlně projít. Proplétala se jimi a stále víc a víc se blížila středu tohoto bludiště. Najednou se před ní objevil prázdný kruhový prostor. Kameny ho obklopovaly ze všech stran, oblohu nebylo téměř vidět a podlahu pokrýval měkký koberec mechu. Uprostřed pak naprosto nepatřičně stálo obrovské zrcadlo v ozdobném rámu. Ginny předstoupila před něj a úlekem skoro nadskočila. V zrcadle nebylo vůbec nic. Ani ona ani tato podivná místnost uprostřed vřesoviště. Najednou se jí v hlavě ozval hlas.

„Co tu hledáš, Ginny? Přišla ses dozvědět, co tě čeká a nemine?“

„Ne, nevím, co mě sem přivedlo, jen jsem měla pocit, že něco hledám a nemohu to najít.“

„Hledačka, hmm… A cos tu chtěla najít Ginny?“

„Nevím, jen jsem měla takový pocit.“

„Musíš znát nejdříve otázku, když chceš dostat odpověď“

„Kde to vůbec jsem? Co má tohle všechno vlastně znamenat.“

„To není ta správná otázka. Tohle místo vytvořila tvá mysl. Jak vypadá možná má a možná nemá nějaký význam, ale to hlavní je, že tvá mysl hledá odpověď. Jenom tvá mysl ví, na jakou otázku hledá odpověď. Ptej se své mysli a možná najdeš tu otázku.“

„A kdo jsi potom ty?“

„Já? Já jsem jen hlas tvé mysli nebo tvé duše nebo tvého já. Říkej si tomu, jak chceš. Nejsem skutečný, ale můžu ti pomáhat s hledáním. Tvá mysl tě sem zavedla, protože je v ní něco, co si žádá odpovědi. Hledej ve své mysli otázky k těmto odpovědím. Všechno tu je, jen to musíš objevit a uvědomit si to. Tvá mysl má s tvým vědomím jen málo společného. Vědomí je jako slupka na povrchu, ale většina ovoce je skryta hluboko uvnitř. Podívej se tam a možná nalezneš první otázku a odpověď na ní. Co tě v poslední době nejvíce trápí, na co hledáš odpovědi?“

„Co se se mnou stane, jak se jako upírka změním.“

„Možná, ale to je ta poslední otázka. Musíš najít začátek toho řetězce, jinak je to všechno jen dým ve větru. Hledej Ginny je to tam, jen to najít. Poznáš, co je ta pravá otázka, na kterou hledáš odpověď?“
Ginny pátrala ve své mysli. Co je ta klíčová otázka na kterou hledá odpověď. Co je na počátku všech jejích obav? Najednou si to uvědomila. Podívala se do zrcadla.

„Hledám odpověď na to, kdo vlastně jsem. Dokud si to neuvědomím, nebudu vědět, co uchovat. Dimitri chce změnit některé části mého já, ale já si potřebuji uvědomit celek, abych se mohla účinně bránit.“

„Našla jsi klíčovou otázku, najdi ve své mysli i odpověď.“

Ginny si najednou uvědomila, že zrcadlo už není slepé, ale je v něm její obraz. Vpíjela se do něj svým pohledem. Přestávala vnímat okolí a najednou si uvědomila, že zrcadlo nezobrazuje jen její fyzickou podobu, ale všechny aspekty jejího já. Vzájemně propletené a neustále se měnící. Nořila se do tohoto bludiště a pomalu si uvědomovala, co to všechno drží pohromadě, co ukrývá řád v tomto chaosu. V duši se jí rozlilo příjemné teplo. Konečně našla svoje skutečné já a věděla, že ať Dimitri udělá s její myslí cokoli, ať se jakkoli změní, tam hluboko uvnitř vždycky najde svůj skutečný obraz, který nic na světě nedokáže zničit. Vždycky tam bude a vždycky jí pomůže obnovit svou mysl po jakémkoli zásahu. Celá scéna najednou zmizela a ona se propadla do sametově hebké temnoty hlubokého spánku.

Ráno Ginny vstala brzo. Cítila se příjemně odpočinutá a vyrovnaná s tím, co přijde. Nejdříve zasedla k psacímu stolu, kde napsala několik dopisů. Chtěla aspoň touto formou sdělit svým nejbližším, co k nim opravdu cítí. Snad se Charlie jednou dostane ze svého vězení a bude je moci předat adresátům. Krátce se spojila myslí s Monicou, jen aby se ujistila, že její kamarádka je už na místě a že je všechno v pořádku a potom se vydala konečně k Charliemu. Na snídani neměla nejdřív ani pomyšlení, ale když na chodbě potkala jednu ze služebných, požádala ji, aby jim oběma přinesla snídani do Charlieho pokoje.

Poslední den jim ubíhal závratným tempem. Charlie jí ještě odebral další krev, ale potom už spolu jenom seděli a bavili se o všem možném. Vzpomínali na Doupě, Bradavice i na Ginninu návštěvu u krotitelů draků. Nakonec se jenom drželi za ruce a dívali se z okna. Vychutnávali si blízkost spřízněné duše a doufali, že se ještě někdy takto sejdou. Ginny sbírala síly na večer. Tišila svou mysl a snažila se nalézt to malé zákoutí kdesi hluboko dole pod jejím vědomím i podvědomím, kde byla sama sebou a cítila klid a mír. Stíny se začínaly prodlužovat, když na dveře zaklepal Dimitri.

„Už je čas Ginny. Vrať se do svého pokoje a připrav se. Za hodinu se sejdeme s Lucindou v knihovně. Přichází tvůj velký okamžik, kdy budeš pozdvihnuta na vyšší úroveň, kdy se staneš nesmrtelnou.“

Ginny si jenom povzdechla, rozloučila se s Charliem a zvedla se k odchodu. Teď už nemělo smysl odporovat.

O hodinu později se sešli v knihovně. Dimitri byl napjatý a sršelo z něj nadšení nad jeho triumfem. Lucinda nedávala najevo svůj zájem, ale zůstávala ostražitá a Ginny se navenek tvářila odevzdaně, ale uvnitř sbírala všechny síly ke svému poslednímu boji.

Společně scházeli do podzemí. Dimitri jim otevřel dveře do jedné z cel. Dveře vypadaly na to, že by byly schopné zadržet i útočící armádu s beranidlem. Z původního dřeva nebylo nic vidět, protože byly celé pobité několika vrstvami silných ocelových plechů. Svou tloušťkou připomínaly dveře do trezoru v bance a dojem ještě umocňovaly masivní zámky a petlice. Vlastní cela byla prostá. Byl zde stolek, několik křesel a přepychové lůžko. Podivně to kontrastovalo s původním vybavením místnosti, které tvořily různé železné kruhy zapuštěné do stěn a řetězy visící u stropu. Mihotavé světlo loučí podtrhovalo strašidelnou atmosféru.

Dimitri za nimi zavřel dveře a Ginny se srdce rozbušilo jako o závod. Konečně nadešla ta chvíle, ke které všechno navzdory její snaze směřovalo už od okamžiku, kdy ji Dimitri unesl od Charlieho. Zapátrala svou myslí a známý dotyk Moničiny mysli ji trochu uklidnil. Přítelkyně je tu a spolu se pokusí v posledním zoufalém pokusu zmařit Dimitriho snahu udělat z ní poslušnou loutku. Dimitri ji vzal za ruku a zašeptal jí do ucha.

„Nemysli si, i pro mne tato chvíle znamená značnou ztrátu. Chuť tvojí krve je něco, na co budu ještě po staletích vzpomínat. Přeji ti, abys také jednou našla někoho, jehož krev tě bude rozpalovat stejně, jako mě ta tvoje. Pojď ke mně a přijmi ode mne naposled rozkoš z toho poskytnout svou krev někomu z nesmrtelných.“

Nemělo cenu mu vzdorovat. Ginny ucítila na svém krku nejdříve jeho horký dech a potom už se její kůže dotkly jeho zuby. Známý pocit stupňující se extáze ji pozvolna zcela zaplnil, ale tentokrát se zdálo, že snad nikdy neskončí. Její mysl se vznášela v podivném oparu a všechny její myšlenky byly nezřetelné a rozmazané. Najednou se od ní odtáhl a ona vnímala na svých ústech zvláštní vlhký tlak. Ústa měla plná něčeho hustého. Na patře cítila odpornou chuť krve, ale byly tam ještě náznaky jiných chutí příliš jemných pro její smysly. Nemohla dýchat. V zoufalé snaze vybojovat si trochu vzduchu polkla a její nitro vzplanulo. Po celém těle se jí rozléval spalující žár. Pocit to byl podobný, jako když Dimitri pil její krev, ale jeho intenzita byla mnohokrát silnější. Do úst jí proudila další a další Dimitriho krev a ona ji dychtivě polykala. Už necítila její odpornou chuť a vnímala jenom ten ohromný příval energie, který spaloval její tělo. Měla pocit, že je plamenem, který se vznáší v místnosti. Nevnímala nic okolo sebe a jenom toužila, aby to nikdy nepřestalo.

V okamžiku, kdy si to pomyslela, však proud krve do jejích úst přestal. Najednou přišlo prázdno. Měla náhle pocit, že se noří někam do hluboké studené vody. Přestala vnímat svoje tělo. Necítila, zda dýchá nebo jí tluče srdce. Byla tu jen naprostá prázdnota. Její mysl tonula v nekonečnu a zoufale hledala pevný bod, něco, co by ji zakotvilo a dalo jí jistotu. Nořila se stále hloub do svého nitra, až konečně nalezla malinkou jiskřičku reality. Bylo to stejné jako v jejím snu. Najednou věděla. Věděla kdo je a co je jejím úkolem. Vztyčila bariéru kolem své mysli a navzdory tomu, že ji zaplavovaly další a další vlny nicoty a zapomnění udržovala ze všech sil na povrchu své mysli falešné cíle pro Dimitriho útok. Cítila Moničinu podporu a čekala, kdy vampýr zaútočí.

Dimitri se do její mysli opřel plnou silou. Snadno rozmetal ochrannou bariéru na jejím povrchu a začal pátrat po svých cílech. Nekonečně dlouho hledal a nacházel postupně jeden falešný cíl za druhým. Trhal falešná vlákna vztahů k jejím blízkým a vytvářel nová, která by ji měla poutat k němu. Nespěchal. Postupoval důkladně od jednoho vlákna k druhému. Pracoval jemně, ale zároveň s obrovskou silou. Zatím všechno probíhalo podle plánu, ale pak se objevil nový problém.

Začalo to jako příjemné teplo, které se šířilo Ginniným tělem a vytlačovalo z něj mrazivou temnotu, ale stále to narůstalo, až měla pocit, že celé její tělo hoří. Její mysl byla stravována vnitřním ohněm. Jenom s největším úsilím udržovala svou iluzi, ale síly ji rychle opouštěly. Jak slábla její síla, stále víc a víc spočívala námaha s udržováním iluze na Monice. Ginny už nebyla schopná sama proti Dimitriho útokům cokoli udělat. Oheň v jejím nitru ji dál spaloval a žádal si další palivo. Zaplavila ji nesmírná agónie. Měla pocit, že oheň teď začal stravovat její tělo a mysl. Její myšlenky se pod jeho plamenem rozplývaly a ona se začínala propadat do podivného stavu nevědomí. Nebyla schopna udržovat dál iluzi ve své mysli.

****************

Dimitri se v křesle narovnal a podíval se na tělo, které se zmítalo na lůžku.

„Proměna postupuje rychleji, než jsem čekal. Teď nemůžu dělat nic. Její mysl je příliš stravována žárem přeměny. Za pár hodin už by to mělo polevit a já dokončím, co jsem začal.“

„Jde to nezvykle rychle,“ přidala se Lucinda. „Její tělo přijímá proměnu jako něco, co je pro něj přirozený stav. Nikdy jsem nic takového neviděla.“

„Kolik myslíš, že máme času?“

„Určitě pár hodin. Normálně by to trvalo dva dny, než bude možné do její mysli znovu vstoupit, ale u ní jde všechno mnohem rychleji.“

„Nějaké výhrady k tomu, co jsem zatím udělal?“ ujišťoval se Dimitri.

„Držíš se přesně instrukcí,“ souhlasila Lucinda. „Uvidíme, jak to zvládneš dokončit,“ dodala polohlasně a zamyslela se.

*******************

Monica si otřela pot z čela. Snažila se Ginny pomáhat s udržováním iluze, ale bylo to nesmírně únavné. Každou vteřinou, kdy byla v její mysli, cítila, jak ji opouštějí síly, přesto chtěla vytrvat až do konce. Dlužila Ginny za všecko a byla ochotná riskovat cokoli, aby jí to vrátila.

Konečně cítila, jak se Dimitri stáhl. Sama chtěla zůstat v kamarádčině mysli co nejdéle, ale Ginnina agónie se přenášela i na ni a to se prostě nedalo vydržet. Potřebovala obnovit síly. Potřebovala krev. Někde se snad najde osoba, která jí ji poskytne. Možná Ginnini přátelé. Možná. Vrávoravě se postavila na nohy a vykročila, ale po několika krocích ji opustily síly a ona se zhroutila na studenou podlahu cely.

*******************

Oheň ji dál stravoval. Jak dlouho to může trvat? Už dávno by se přece musela proměnit v hromádku popela. Jak to, že ještě pořád může vnímat to strašlivé pálení a bolest? V mysli se jí objevovaly otázky a ihned zase mizely strávené požárem, který ji zaplavoval. Trvalo nekonečně dlouho, než oheň zeslábl natolik, že dokázala znovu udržet myšlenky. Nebo nezeslábl a ona už si na něj zvykla? Znovu se jí všechno začínalo vybavovat. Mění se na upírku! Dimitri konečně udělal to, o co usiloval celou dobu. Teď ještě bude chtít změnit její osobnost. Musí se mu ubránit. Její mysl zaplavila další ohnivá vlna a zanechala ji zase prázdnou. Teď se jí vybavily vzpomínky na její bratry. Co asi dělají? Je Ron v bezpečí? A jak se daří Billovi v jeho manželství? Fleur jí nikdy k srdci nepřirostla, ale snad je s ní její nejstarší bratr šťastný. Další ohnivý poryv vyprázdnil její mysl. Vzpomněla si na Harryho. Ach Harry! Kdyby tu tak mohl být s ní. Byl vždycky tak odhodlaný a nadšený, on by určitě našel způsob, jak ji osvobodit z těchto strašlivých muk.

Ohnivá bouře v jejím těle dále slábla a ona se už mohla lépe soustředit. Myšlenky se jí projasňovaly a už to nebyly jen rozmazané šmouhy a záblesky vzpomínek. Teď už je dokázala udržet a žasla nad jejich změnou. Znala svou mysl předtím, ale tam, kde byl dříve chaos vzájemně propletených neohraničených myšlenek, byl nyní dokonalý hodinový stroj. Každá její myšlenka byla jasně vymezená, nic se neprolínalo a nerozplývalo do ztracena, ale všechny její myšlenky se jí pohybovaly v mysli s dokonalou harmonií.

Vnímala, jak někdo vstoupil do místnosti. Stále jí zmítala bolest a její smysly nefungovaly, ale zdálo se, že teď má smysly další, které je dokážou dokonale nahradit. Vnímala dvě bytosti. Nevnímala je žádným ze svých smyslů, ani je nezjistila svou myslí, prostě najednou věděla, že tam jsou. Bolest a pálení vypukly s novou intenzitou tentokrát v jejím hrdle. Bylo to spojeno s neodbytnou přitažlivostí k jedné z nich. Podvědomě cítila, že ta bytost může být prostředkem, který utlumí tu palčivou bolest v hrdle.

Najednou ucítila, že se jí někdo snaží proniknout do mysli. Dimitri. Okamžitě věděla, co má dělat. Zformovala svou mysl do dokonalého obrazu bytosti naprosto oddané jen a jen jemu. Sama byla překvapena, jak snadno jí to šlo. Tohle už nebyla žádná zoufalá kopie s falešnými cíli. Tohle byl dokonalý obraz nerozlišitelný od skutečnosti. Cítila, jak cizí mysl pátrá v její a nenachází v ní už žádný cíl, který by mohla pozměnit. V pozadí vnímala ještě jednu mysl. Mnohem silnější, která se ale nijak nesnažila útočit, jen tam byla v pozadí a pozorovala. Dimitri byl skutečně pečlivý. Propátrával její mysl a hledal jakoukoli nesrovnalost, pokoušel se nořit do hloubky, ale nacházel tam jen prázdnotu. Ginny to začínalo bavit. Necítila vůbec žádné vyčerpání a pro zábavu vytvářela tu a tam těsně pod povrchem své mysli slaboulinké ozvěny vztahů s její rodinou. Skutečné vztahy byly schované hluboko v její mysli za bariérou prázdnoty, kterou Dimitri nedokázal proniknout. Dimitri se na ně odhodlaně vrhal a rozplétal je s neutuchající vervou, aby mu je Ginny o chvíli později nepředložila zase na jiném místě své mysli. Bavila se tak opravdu dlouho, ale časem se z toho stala nuda. Konečně se stáhl. Kdyby mohla, skákala by radostí. Dimitriho snaha změnit její mysl dokonale ztroskotala. Zůstala jí svobodná vůle a ona ji využije k tomu, aby se mu s bratrem a Monicou konečně dostala ze spárů, ale možná se za nějaký čas vrátí, aby mu všechno i s úroky vrátila. Oheň v jejím nitru pozvolna vyhasínal, až z něj zbývalo jen posledních pár doutnajících uhlíků, ale ten v jejím hrdle stále nabíral na intenzitě.

Teď už byla schopná vnímat i ostatními smysly, ale signály z nich byly podivně cizí. Když se soustředila, vnímala sluchem tlukot srdcí obou upírů. Byl tak pomalý oproti kvapíku lidských služebníků v horních patrech. Cítila jemné závany, jak někdo občas prošel chodbou před její celou. V ústech cítila slabý bodavý tlak a stále vnímala požár ve svém hrdle.

„Jde to opravdu rychle, už brzy se probere. Musím přivést její první jídlo,“ slyšela Dimitriho. Proč mluví tak hlasitě?

Dveře se otevřely a někdo vyšel na chodbu. Požár v jejím hrdle začal slábnout, ale bodavý tlak v ústech zůstal. Najednou uslyšela tichonký šepot Lucindy.

„Gratuluji, Ginny. Pamatuj na jedno, udělej si s ním, co chceš, ale nezabíjej.“

„Pálení v hrdle se zase začalo stupňovat a zároveň Ginny uslyšela na chodbě dvoje kroky. Jedny lehké upíří a jedny těžké lidské. Dveře se zase otevřely a Ginny uslyšela zalapání po dechu.

„Co po mě chcete a kdo je tohle? Je nemocná?“

To byl přece hlas Marie! Tak tuhle nejupovídanější z jejích lidských přátel vybral Dimitri jako její první jídlo? Ginny vnímala rychlý tepot jejího srdce a kolotání krve v jejích žilách. Oheň v hrdle se stupňoval a bodavá bolest v jejích ústech teď byla doprovázena fantastickou chutí. To je přece její krev! Jak je možné, že jí něco tak odporného chutná? Chmurně si pomyslela, vítej mezi upíry, Ginny, a otevřela oči. V první okamžik byla zcela oslepena. Její oči vnímaly tak jasně, že jí ponuré osvětlení místnosti připadalo jako slunečný den. Rozhlédla se kolem. Její zrak byl neuvěřitelně ostrý. Vnímala každé zrníčko zvířeného prachu, ostře ohraničené plameny pochodní i napjaté tváře upírů schovávajících se ve stínech. Marie stála zmatená uprostřed místnosti a rozhlížela se kolem sebe. Bodavá bolest v Ginniných ústech vybuchla v náhlém poryvu a ona cítila, že se její špičáky prodloužily a zároveň se staly ostrými jako jehly.

Vnímala pulsování tepny na Mariině krku a plameny z jejího hrdla téměř znovu zablokovaly její mysl. Byla k ní přitahována nesmírnou silou, ale zároveň vnímala ještě silnější vábení z druhé strany. Otočila se jako blesk a vrhla se na Dimitriho. Ten s vytřeštěnýma očima stačil uskočit a pomalu couval ke stěně.

„Ginny, miláčku, co to děláš? Ukoj svou žízeň tady na té holce, moje krev je na tebe příliš silná,“ snažil se ji přesvědčit.

Ginny ale jeho krev vnímala všemi smysly a všechny jí říkaly, že tahle krev je mnohem lepší. Usmála se a odhalila tak svoje zuby a pomalu začala kroužit kolem Dimitriho. Ten se ji stále snažil přesvědčit, aby se obrátila jinam.

„No tak, Ginny. Jsi úchvatná a já bych ti opravdu nerad ublížil. Buď už konečně rozumná, ať už to máme za sebou a já tě pak představím svým služebníkům.“

V tom okamžiku Ginny zaútočila. Dimitri se pokusil uhnout, ale byla rychlejší. Prosmýkla se pod jeho paží a zaútočila na jeho hrdlo. Všechny její instinkty se propojily s její nenávistí k tomuto tvoru a ona se pohybovala rychlostí blesku. Zavadila zuby o jeho kůži a objevily se první kapičky krve. Ta vůně ji rozpalovala k nepříčetnosti. Dimitri ji chytil za ramena a snažil se ji odtlačit, ale stejně snadno by se mohl pokoušet odtlačit horu. Ginny zaútočila znovu a tentokrát se jí podařilo zabořit svoje špičáky do jeho hrdla. Když pocítila chuť jeho krve ve svých ústech, doslova v ní vybuchl pocit extáze. Měla pocit, že se vznáší nad zemí a oheň v jejím hrdle každým douškem pohasínal. S každým douškem ji také zaplavovaly vzpomínky jejího únosce.

Na povrchu viděla jeho plány pro bezprostřední budoucnost. Měla být první z legie nesmrtelných kouzelníků v jeho službách. S takovou silou by mu nedokázali vzdorovat ani patriarchové a on by se stal vládcem světa. Nejprve toho upířího a posléze celého.

Hlouběji narazila na jeho vzpomínky, jak ji uvěznil. Měla jedinečnou šanci poznat sama sebe z jeho pohledu. On ji neviděl jako tu malou sestřičku velkých bratrů, která jen stojí v pozadí a čeká, až si jí někdo všimne. Viděl v ní mocnou čarodějku, kterou musí získat na svou stranu, protože by mu jinak mohla být nebezpečná. Zažívala jeho extázi, když pil její krev, a příval moci a energie, který z ní proudil do jeho těla.

Ještě hlouběji byly vzpomínky. Některé zpola zapomenuté, ale přesto stále silné.

***********
Monica v její lidské podobě je úchvatná, silná a inteligentní. Krátké milostné vzplanutí následované nenávistí k ní i k sobě samému, když po své proměně nedokázala rozvinout svoje schopnosti a nebyla hodna stanout po jeho boku.
***********
Viděla dlouhá staletí vyplněná boji s každým, kdo se opovážil narušit jeho území. Nekonečné zástupy dobyvatelů nebo prachsprostých lupičů mizí v hlubokých horských údolích. Záplava krve a radost z lovu zpočátku přináší uspokojení, ale časem přicházejí stále méně často a on hledá nový smysl života. Poddaní přijímají s vděčností jeho ochranu a platí za ni vlastní krví, pokud nemůže svou žízeň ukojit na svých nepřátelích. Je neomezeným vládcem svého malého kusu hor, ale on chce víc. Intriky a boj o moc mezi mocnými nosferatu. Zrada a lest u nich kráčí ruku v ruce a nedá se věřit nikomu ani těm, po jejichž boku bojoval za prosazení společných zájmů. Postupně stoupá v hierarchii nesmrtelných až těsně pod samotný vrchol.
***********
Stojí v řadě mezi ostatními rytíři na bitevním poli. Proti nim je obrovská přesila Turků. Praporečník před nimi pozvedá zástavu:
„Ve jménu vašeho statečného kapitána!“ a on spolu s ostatními řve z plných plic.
„Krleš!“
„Ve jménu vašeho krále z boží milosti!“
„Krleš! Krleš!“
„Ve jménu Boha všemohoucího“
„Krleš! Krleš! Krléééš!“
Zaplavuje ho adrenalin a už se řítí spolu s ostatními. Zem se pod kopyty jejich těžkých koní chvěje a on má před očima rudou mlhu. Touží zabíjet. Rozsekat svého protivníka na kousky a jeho vlastní život vem čert.
Po bitvě leží v trávě, příliš unaven, aby si alespoň sundal zbroj. Bojoval ze všech sil, ale ví, že příště přijde nepřátel zase víc a ubránit svou zem bude zase o něco těžší. Mezi spícími bojovníky se k němu tanečním krokem blíží bílá postava v níž Ginny poznala Lucindu. Myslí si, že sní nebo že k němu sestoupil anděl, jak je krásná. Dlouho k němu hovoří o tom, že mu může dát sílu porazit jeho nepřátele, nesmrtelnost a ohromnou moc výměnou za to, že se bude jednou pro vždy vyloučen z lidské společnosti a za slib, že bude v novém životě bojovat na straně řádu.
************
Vytáhlý hubený mladík cvičným mečem vyráží štít svého protivníka. Bratr ho vesele poplácá po rameni, ale na jeho dotaz, jestli už může vyrazit do boje s nimi, mu zase odpovídá, že má ještě dost času. Takové nespravedlnost. Copak právě teď svého bratra neporazil?
Na nádvoří vjíždí zbídačený průvod kdysi hrdých bojovníků. Protivník se tentokrát ukázal silnější a oni utrpěli porážku. Každý z nich má nějaké zranění a jeho bratři leží na voze zalití krví. Matka a sestry pláčou a služebnictvo se na něj obrací, jaké má nový pán hradu rozkazy.
*********
Malý chlapec, stojící po kotníky v marastu na nádvoří špinavého hradu sleduje své starší bratry, jak nasedají na koně a loučí se před odjezdem do boje. Po tvářích mu stékají slzy. Tak moc by chtěl jet s nimi. Jednou z něj bude také mocný bojovník, copak nepřepere všechny kluky z hradu?
*********

Došla až nakonec jeho vzpomínek. Věděla o něm vše. Viděla všechny jeho tváře od statečného bojovníka po podlého intrikána, který nakonec odvrhl poslední zbytky lidskosti a začal jít bez skrupulí za svým cílem shromáždit ve svých rukou veškerou moc nesmrtelných. Jak slábl proud jeho krve, slábla i její extáze a jí se obrátil žaludek. Právě vysává tu hnusnou kreaturu a navíc si to náramně užívá. Znechuceně se od něj odtáhla a odstrčila ho od sebe. Přeletěl celou místnost, narazil do zdi a sesul se jako hadrový panák.

Znovu se rozhlédla po místnosti znovu fascinovaná fantastickou jasností svého zraku. Marie se za celou tu dobu nehnula z místa a stále na ni třeštila vystrašené oči. Lucinda pohodlně seděla v křesle a pozorovala ji se zájmem a tichým souhlasem. Pod tím vším ale viděla stejně ohromné překvapení, jako u Marie. Bleskově vyslala svou mysl na průzkum, jestli je v pořádku Charlie a Monica. Šlo to neuvěřitelně snadno. Charlie byl stále ve svém pokoji a nemyslel na nic znepokojivého, ale Monica ve vedlejším pokoji ležela totálně vyčerpaná a nemohla se ani hnout. Otočila se na podpatku, aby jí šla na pomoc, ale v tom zasáhla Lucinda.

„Počkej, Ginny. Musím si s tebou promluvit a to teď hned.“ Nikdy, ani na Radě, od ní neslyšela tak autoritativní tón, ale na ni to nijak nepůsobilo. Vykročila ke dveřím, ale Lucinda bleskově vyskočila a zastoupila jí cestu.

„Ginny, tohle je opravdu vážné. Opravdu si s tebou musím v klidu promluvit,“ zopakovala.

„Monica je vedle úplně vysílená. Musím jí pomoct,“ stavěla si stále hlavu Ginny.

„O Monicu si nedělej starost. Marie se o ni postará,“ uklidňovala ji Lucinda a hned se obrátila na Marii, která se mezitím začala dostávat z nejhoršího šoku.

„Ve vedlejší místnosti je Monica a je úplně vysílená. Zkus jí postavit na nohy. Nejlepší by bylo, kdybys jí nabídla svou krev, jestli tedy budeš souhlasit nebo najdi někoho jiného, kdo jí tu krev poskytne. Až se dá dohromady, vraťte se sem, ale počkejte, dokud vás nevyzveme.“

„Až bude Monica fit, řekni jí, že si může přijít taky kopnout do té kupky hnoje,“ doplnila ji Ginny a kývla směrem k Dimitrimu, který byl stále v bezvědomí. „To ti ji určitě pomůže postavit na nohy.“

Jakmile Marie opustila místnost, Lucinda zavřela dveře a seslala Silencio. Ukázala Ginny ke křeslům.

„Ginny, tohle je něco, s čím nikdo nepočítal a já jsem z toho pořádně zaskočená. Předně ti blahopřeju. Je z tebe opravdu úchvatná nesmrtelná, ale stalo se tu několik věcí, které si musím vyjasnit. Proč jsi pila Dimitriho krev a ne krev té dívky?“

„Nevím. Jsem z toho všeho úplně zmatená. Jak jsem se probrala a vlastně už chvilku předtím jsem vnímala jeho krev a přitahovala mě. Potom se vrátil s Marií a i její krev mě přitahovala. Měla jsem hrdlo v jednom ohni. To je to takové pokaždé?“

„Jen když budeš dlouho žíznit. Pokud se nenecháš vyžíznit, budeš to sice cítit, ale nebude problém udržet to pod kontrolou. Pokračuj prosím.“

„Jak jsem se probrala, bylo to ještě horší. Nedokázala jsem se ovládnout. Chtěla jsem se vrhnout nejdřív na ni, ale jeho krev mě lákala mnohem víc.“

„Co jsi cítila, když jsi pila jeho krev?“ pokračovala Lucinda ve svém výslechu.

„Obrovskou extázi. Bylo to ještě daleko silnější, než když on pil tu mou. Potom jsem začala vnímat jeho myšlenky a vzpomínky. Viděla jsem tě, jak jsi ho proměnila. Jak extáze opadla, uvědomila jsem si, co dělám a udělalo se mi ze mě špatně. Teď je ze mě krvelačné monstrum. Lidi se mě budou bát a zároveň mnou budou opovrhovat. Přišla jsem o všechny přátele a mám celou věčnost, abych to znechucení ze sebe samé mohla vychutnat.“

Ginny se objevily v očích slzy a vzteky praštila do stolu. Ten se pod její silou rozletěl na kusy.

„No vidíš, co se ze mě stalo. Naprostá zrůda. S tesáky a vším, co k tomu patří.“ Najednou si uvědomila, že její zuby se vrátily do původního stavu. Tázavě vzhlédla přes závoj slz k Lucindě.

„Klid, Ginny. tohle je normální. Zuby se ti promění, jen když se budeš chtít nakrmit nebo když budeš s někým bojovat a až budeš odcházet, koukni se do zrcadla. Jenom pro kontrolu, aby ses přesvědčila, že v tvém případě se o monstrum nejedná v žádném případě.

Takže tys viděla jeho vzpomínky? Byly to jen nějaké útržky nebo jasné scény?“

„Viděla jsem všechno. Míhalo se to kolem mě šílenou rychlostí, ale když jsem se na něco soustředila, bylo to jasné a já to viděla jako bych tam byla místo něj.“

„Poslední věc, Ginny. Soustřeď se a zkus se proměnit třeba v nějaké zvíře. Je úplně jedno v jaké.“

„Já ale nejsem žádný zvěromág. Vím, že se to dá naučit, ale já se o to nikdy ani nepokoušela.“

„To nevadí. Jen se soustřeď a na svém místě si představ nějaké zvíře.“

Ginny to nechápala, co tím Lucinda myslí, ale představila si místo sebe sokola. Vždycky je obdivovala pro jejich rychlost a eleganci ve vzduchu. Najednou cítila, že se jí zkracují nohy, tělo se zmenšuje a obrůstá peřím. Ruce se jí proměnily v křídla a v hromádce jejích šatů teď seděl sokol a překvapeně se rozhlížel po místnosti. Zachvátila ji panika. Co když se nedokáže proměnit zpátky. Sice by to možná byl lepší život, než jako pijavice, ale přece jen mít ruce a nohy má něco do sebe. Jak na to pomyslela, proměnila se zpátky a hned na sebe začala zpátky oblékat své oblečení.

„To mi stačilo Ginny. Je konečně čas si s tebou promluvit o tom, co se s tebou stalo.“

„Co by, je ze mě upír, teda vampýr, abych tě neurazila. Nebo mě chceš potrestat za to, jak jsem se Dimitrimu bránila?“

„Teď už bys urážela jen sama sebe, a za tvůj plán tě nemám v úmyslu v žádném případě trestat. Byl brilantní. Jak jsem už řekla Dimitrimu, tohle je jen mezi vámi dvěma,“ usmála se Lucinda. „Ano je z tebe vampýr, ale to, žes dokázala pít krev nosferatu, viděla jeho vzpomínky a v neposlední řadě i to, že dokážeš měnit svou podobu, značí, že se z tebe stal patriarcha,“ poslední slovo doprovodila ušklíbnutím. „Zatím se to stalo snad jedinkrát v celé historii. Všichni samozřejmě ví, že je teoretická šance, aby přeměnou vznikl mocnější potomek, než je jeho stvořitel, ale nikdo s tím opravdu nepočítá.“

„Patriarcha, to je fantastické,“ zaskřehotal od stěny Dimitri, který se právě probral z Ginniny narkózy.

„Být tebou, jsem radši zticha. Ještě jsem s tebou neskončila a počítej s tím, že ti všechno vrátím i s úroky. Nevymlouvej se, že to všechno bylo pro moje dobro. Viděla jsem tvoje myšlenky a vím, cos se mnou plánoval,“ zasyčela na něj Ginny přes rameno.

„Co to pro mě vlastně znamená?“ obrátila se znovu na Lucindu. Byla příliš zaskočená událostmi, aby jí došel pravý význam toho, co Lucinda právě řekla.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one