face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
18.června 1996, brzy ráno

„… staniž se,“ odříkal Sirius Black poslední slova předlouhé inkantace. Černé svíce v rozích vnějšího pentagramu vzplanuly a místnost hluboko ve sklepeních hlavního sídla rodiny Black se naplnila vůní ozónu. Sirius přímo cítil, jak kolem víří temná magie a žádá si svou oběť. Rychle si přejel ostřím dýky po bříškách všech prstů na levé ruce a pak je najednou přitiskl na runy ve vrcholcích vnitřního pentagramu. Sám je na začátku obřadu vyryl do černého mramoru a doufal, že se staré rodinné kroniky nemýlily. Jestli při tomto obřadu něco pokazí, čeká ho něco, proti čemu byl pobyt v Azkabanu dokonalou idylkou. Runy potřísněné krví se rozzářily rudým světlem a vnitřní pentagram najednou začal nasávat temnou energii z okolí. Fungovalo to. Ta odpornost, kterou provedl jeho strýc své prostřední dceři, bude zanedlouho zrušená. Sirius však zároveň cítil, že si kouzlo od něj bere daleko víc energie, než by mělo. Ten bastard Orion musel svůj temný rituál podpořit lidskou obětí! Snad bude jeho síla stačit, pomyslel si ještě, než upadl do bezvědomí.

***

O několik hodin později.

Sirius vtrhl na Odbor záhad jako velká voda. Sice se mu po rituálu, který provedl, ještě trochu třásla kolena, byl však odhodlaný svého kmotřence zachránit, ať to stojí, co to stojí. Na co však nebyl připravený, byla Bella. Jako hledaná uprchlice z Azkabanu se přece měla držet stranou a ne se tady producírovat přímo v jámě lvové. Nevěděl, zda jeho rituál už zabírá, ale nechtěl riskovat, že ji zabije někdo z Řádu nebo že ona zabije některého z jeho přátel. Rychle si ji zabral pro sebe, aby ji měl pod kontrolou a nikdo nepřišel k úhoně. Ať už rituál zafungoval nebo ne, Bellatrix nesmí ohrozit hlavu své rodiny, to je nejstarší zákon rodiny Blacků. Snad by ji snad mohl vymanévrovat někam stranou a poslat do bezpečí, aby se mohl vrátit a zachránit Harryho.

Vyměnili si několik kleteb a on s uspokojením konstatoval, že všechno jde podle plánu. Oba používali kletby, jakými se tak rádi častovali jako děti a dokonce se snažili podobným způsobem jeden druhého vyprovokovat. Začínal se docela dobře bavit a měl pocit, že Bellatrix snad také cítí něco podobného. Na maličkou chvilku jim bylo zase patnáct a z legrace demolovali některé ze starých sídel rodiny. Snad pro ni skutečně není ještě všechno ztraceno, pomyslel si Sirius. Jeho reakce byly ještě trochu zpomalené z velkého výdeje magie při ranním rituálu, takže pozdě zareagoval na její omračovací kletbu. To je v háji, Bella se mu bude za tohle vysmívat celé roky, pomyslel si, když ztratil rovnováhu a začal padat dozadu. Nechápal, proč má Bella takovou hrůzu ve tváři a proč Harry tak zoufale křičí jeho jméno. Najednou ho uchopila neznámá síla a Sirius Black zmizel z tohoto světa.

***

12. července 1996

Harry Potter seděl ve svém pokoji v Zobí ulici a tupě zíral do prázdna. Pořád se nemohl vyrovnat se smrtí svého kmotra. Od té osudné noci na Ministerstvu už sice uplynul víc jak měsíc, ale on měl pořád před očima jeho vytřeštěný výraz, když ho omračovací kletba Bellatrix Lestrangeové srazila do Oblouku smrti. On tomu mohl zabránit. Kdyby nebyl tak samolibý, překonal averzi ke Snapeovi a naučil se nitrobranu, nemuselo k tomu dojít. Jeho kmotr, kterého miloval, zemřel jeho vinou a úplně zbytečně.

Užíral se takhle už skoro tři týdny. Nedokázal se soustředit na žádnou činnost, ale nečinnost ho přiváděla k šílenství. Nejraději by se sebral, naběhl mezi Smrtijedy a zabil Hlavního slizáka nebo alespoň tu děvku Bellatrix, ale jeho pud sebezáchovy ho zatím stále ještě dokázal udržet. S jeho životem to jde od desíti k pěti. Všichni s ním buď zacházeli jako s nesvéprávným děckem nebo jako s kusem špinavého hadru. Nikdo mu neřekne, co se děje, nikdo mu nedá prostor žít si svůj život. Strašně rád by se vykašlal na Brumbála, co mu nikdy nic neřekne, na pitomou věštbu i na všechny, co ho ochraňují, místo aby ho naučili jak se o sebe postarat. Vždyť zpackal i tu blbou mučící kletbu, co umí kdejaký Smrtijed, a i ten teplouš Draco ji určitě zvládne levou zadní.

Vzteky nakopl tenisku, až přeletěla celý pokoj a narazila do prázdné klece jeho sovy. Hedvika byla někde venku na lovu, alespoň ona se netrápila žádnými výčitkami svědomí. Měl vědět, že je to past. Proč by taky Smrtijedi tahali Siriuse na ministerstvo? I trollovi by to došlo, jen on musel zpanikařit a podniknout tu šílenou výpravu. A když už tam vlezl, měl hned potom, co zjistil, že tam Siriuis není, zmizet a nesnažit se zachraňovat nějakou věštbu. K čemu by tomu Hadímu ksichtu asi byla informace, že jeden z nich musí zlikvidovat toho druhého? Ten bastard ho chce beztak zabít už od prvního okamžiku, kdy přišel na svět a on k němu chová podobnou náklonnost. Pokud na sebe narazí, i bez té šílené věštby ještě šílenější Trelawneyové si půjdou nemilosrdně po krku, tak co.

Z jeho chmurných úvah ho vyrušilo škrábání na parapetu. Přešlapoval tam velký výr a na noze měl velkou, úředně vyhlížející obálku. Co mu zase někdo chce? Sovy svých přátel znal a o žádný dopis od někoho jiného ani v nejmenším nestál. Výr zahoukal s intenzitou lodní sirény a Harry raději rychle přehodnotil svůj názor. Jestli se strýc Vernon bude muset zvednout od televize, aby zjednal ve svém domě pořádek, jak s oblibou říkal, nevyjde Harry ze svého pokoje do konce prázdnin. Otevřel opatrně okno a sundal sově z nohy dopis.

Vážený pane Pottere,
dostavte se prosím 13. července ve 14 hodin do kanceláře pana Shipwooda v Gringottově bance k projednání poslední vůle Siriuse Oriona Blacka. Dovolujeme si vás upozornit, že Vaše účast je podle přání pana Blacka nezbytná. Tento dopis slouží zároveň jako přenášedlo, které vás dopraví přímo na místo.

s pozdravem

D.D.T. Shipwood a R.A.S. Harpwell, správci trezorů vznešeného domu Blacků

Harry neměl nejmenší náladu nikam chodit, ale bylo to přání jeho kmotra. Nakonec oblečen ve svém nejlepším hábitu přesně ve 14:00 uchopil dopis z banky a po chvíli se úplně dezorientovaný rozplácl o zem v dotyčné kanceláři. Těžce se zvedal na nohy a rozhlížel se kolem sebe. Kancelář byla obrovská, nejméně pětkrát větší než obývák u Dursleyů a byla zařízena se strohým přepychem. Kromě něj se v ní nacházel pouze postarší skřet s nápadnými bifokálními brýlemi se zlatými obroučky. Zašilhal na něj horní polovinou brýlí a s vážnou tváří ho přivítal.

„Dobrý den, pan Potter, předpokládám. Já jsem Shipwood, jeden ze správců jmění vašeho zesnulého kmotra. Posaďte se prosím, než dorazí ostatní.“

Harry tedy ze sebe vykoktal pozdrav a posadil se na jednu z připravených židlí. Skřet ho ještě chvíli pozoroval, ale když Harry neměl žádné dotazy, zase se sklonil ke své práci. Harry se pohroužil zpátky do své zádumčivosti z posledních dnů. Netrvalo to ani pár minut, když ho probral zvuk otevíraných dveří a za dalším skřetem do místnosti vstoupili Narcisa Malfoyová s Dracem a za nimi… Bellatrix Lestrangeová. Harry měl okamžitě v ruce hůlku a chystal se seslat jednu ze zakázaných kleteb, když ho za ruku chytil Shipwood a s překvapivou silou ho donutil hůlku sklopit.

„Co tu dělá tahle zrůda?“ zařval Harry. „Nechte mě být, ať ji můžu proklít do horoucích pekel. To ona zavraždila Siria. Ona je Smrtijedka, ať táhne do pekel a drží tam Hadímu ksichtu místo v kotli!“

„Uklidněte se, pane Pottere, paní Bellatrix, jako právoplatná členka rodiny Blacků tu podle našich zákonů být musí. Ovládněte laskavě svou zášť. Jestli s ní máte nějaký spor, vyřiďte si to za dveřmi této kanceláře.“

„Ale ona je přece hledaná Smrtijedka! Proč nezavoláte Bystrozory, aby ji okamžitě zatkli a odvedli do Azkabanu?“ rozčiloval se dál Harry.

„Ona má právo tu být a navíc Bystrozoři zde nemají žádnou pravomoc. Celá Gringottova banka je výsostným územím skřetího národa a požívá výsad diplomatické imunity. Tady platí naše zákony, tak už se laskavě posaďte a nevyrušujte. I vy přece chcete, aby se projednání poslední vůle vašeho kmotra odehrálo pokud možno důstojně,“ usadil ho skřet tvrdým tónem.

Harry se posadil na svou židli a snažil se Bellatrix zavraždit alespoň pohledem. Ať ta mrcha vidí, co si o ní myslí. Po chvíli zírání mu došlo, že Smrtijedka k němu za celou tu dobu ani nepozvedla zrak. Voldemortova nejvěrnější seděla podivně shrbená a zírala na dlaždice u svých nohou. I když před chvílí urážel Voldemorta, mlčela jako zařezaná, místo aby se do něj pustila stejně jako na Ministerstvu. Její rysy byly strhané, pleť ještě bledší než si pamatoval a její oči vypadaly zarudlé od pláče. Co se to stalo, zeptal se Harry sám sebe, dostal snad Voldy nějaký hadí mor? Každopádně je to trapný takhle na ni zírat, raději se zaměří na Draca, toho se mu snad vytočit povede.

Z jeho úvah ho vytrhl příchod posledních účastníků. Do dveří právě vstoupila Tonksová, tentokrát s černými vlasy, spolu s nějakou ženou středních let, tvrdých rysů v obličeji, ale s laskavým výrazem v očích. Následoval je Remus Lupin ve svém ošumělém obleku a s utrápeným výrazem ve tváři. Oba skřeti se zvedli, aby je uvítali a Harry zjistil, že ta starší žena je Andromeda, matka Tonksové a vyděděnec rodu Blacků. Tonksová na Harryho mrkla, posadila se vedle něj a pošeptala mu, ať je v klidu, že kdyby k něčemu došlo, jsou přece v přesile.

„Vážení,“ ujal se slova Shipwood. „Sešli jsme se zde, abychom byli svědky otevření poslední vůle zesnulého Siriuse Oriona Blacka, Lorda Starostolce, Rytíře komandéra Merlinova řádu a hlavy vznešeného domu Blacků. Přítomni jsou všichni oprávnění členové rodu Blacků a pánové Harry Potter a Remus Lupin, kteří jsou zde na výslovné přání zůstavitele. Žádám všechny přítomné, aby nenarušovali průběh jednání a své případné námitky vznesli až na jeho konci. Sirius Black zde zanechal v dubnu tohoto roku poslední vůli, kterou nyní přečtu:

Nazdar lidi,
jestliže jste se tu sešli, znamená to, že jsem mrtvý. Možná to není zrovna důvod k oslavě, ale rozhodně to tak0 není důvod k nějakému truchlení. Smrt může být krutá, když přijde nečekaně, ale když se na ni připravujete tak dlouho jako já, je to spíš veliká úleva, že jsem všechno to zpytování svého svědomí nepodstoupil zbytečně. Žil jsem svůj život jak se dalo a udělal jsem zajisté spoustu chyb. Jen namátkou pár těch nejhorších:

Opravdu jsem tenkrát měl jít na to rande se Septimou Vektorovou, i když to byla nudná šprtka, měla skvostnou prdelku. Měl jsem si také nechat na rameno vytetovat znak Nebelvíru, abych se mohl kochat tím, jak celé generace mých zmijozelských předků rotují v hrobech jako miniaturní tornáda. Možná jsem měl také říct tetě Charis, že černá sice zeštíhluje, ale v jejím případě je to předem ztracený boj.

Je spousta věcí, co jsem chtěl nebo měl udělat a nestihl to, ale nelituji toho. Měl jsem totiž pár skvělých přátel, kteří mi dokázali všechno vynahradit. Zde by bylo vhodné poděkovat svým rodičům, zejména mé předrahé matce, že byli takoví arogantní snobi. Díky odporu, který jsem cítil ke všemu, co představovali, jsem se dostal do té nejlepší koleje ze všech – Nebelvíru. Pevně doufám, že čtveřice Pobertů a jejich čestná členka ze Zmijozelu, vstoupí do historie a dostanou v Dějinách Bradavic alespoň jeden odstavec.

Možná se divíte, proč nelituji ani toho, že jsem takovou dobu hnil v Azkabanu, ale ve vězení má člověk konečně dost času přemýšlet o tom, co je v životě skutečně nejdůležitější. Ta klidná samota přímo vybízí k meditacím, a kdyby to nebylo spojené s celibátem, možná bych se tam zdržel o něco déle. Jsem vděčný, že jsem si tam mohl spoustu věcí v klidu promyslet, byla to lekce, která mi toho dala opravdu hodně.

Rád bych zasvětil zbytek svého života i svou smrt konání dobra. Jednak si potřebuji vylepšit svou karmu poznamenanou několika záležitostmi, za něž se opravdu stydím, a jednak to prý přináší pocity lepší než orgasmus. Jsou věci, co napravit nejdou, ale jsou i věci, co napravit jdou a já bych alespoň po své, zajisté hrdinské, smrti rád napravil alespoň některé z nich. Při rozjímání, kterým jsem si krátil dlouhou chvíli mezi návštěvami mozkomorů, jsem dospěl k tomu, že tím nejcennějším v životě lidském je svoboda. Rád bych tedy touto svou poslední vůlí daroval svobodu těm, kdo mi byli nejbližší. Lituji, že jsem toho nestihl zařídit víc, ale přece jen hledaný zločinec má při jednání s úřady jistá omezení. Teď ale sestupme z výšin filozofování do bahna materiálních záležitostí, je čas rozpustit můj osobní majetek.

Milé azkabanské mozkomory, kteří slouží našemu blahu dnem i nocí, jsem z jejich služby uvolnit nemohl, koupil jsem jim však prvotřídní hotel, kde by mohli trávit svou dovolenou. Je to skutečně vybraná lokalita, pokud mě paměť neklame, pan ministr kouzel bydlí hned vedle. Určitě bude ze svých nových sousedů nadšen.

Svobodu posledního Poberty Remuse Lupina omezuje jeho malý chlupatý problém. V tomto ohledu mu pomoci nedokážu, odkazuji mu však milion galeonů, aby si mohl vybudovat takový život, kde ho jeho prokletí nebude omezovat. Dále mu odkazuji loveckou chatu v Americe. Nachází se na Olympijském poloostrově a náš rod ji vlastní už několik staletí. Bude tam asi trochu nepořádek, protože poslední Black tam bydlel někdy v roce 1815, ale konzervační zaklínadla ji snad udržela v přijatelném stavu. Tahle chata má jednu velkou výhodu. V okruhu dvaceti mil nebydlí žádní lidé, takže tam budeš mít dost prostoru proběhnout se po lese při měsíčku. Pokud bys při svých toulkách náhodou potkal nějakého přerostlého vlka, nelekej se, půjde nejspíš o jednoho z potomků posledního Blacka, který tam žil. Říká se, že mu tak učarovaly domorodé krásky, že jeho potomci nakonec vytvořili celý nový kmen. Říkají si tuším Quileuté a rodinné vlohy k přeměňování se u nich projevily skutečně bizarním způsobem.

Konečně se dostávám ke své milované rodině. Má drahá sestřenka Narcisa má všechno, nač si jenom vzpomene. Bohatství, milého manžela, geniálního syna, oslnivou krásu, společenské postavení a zástupy přátel. Kdyby chtěla, její manžel jí určitě obstará třeba i muňky nebo jiné domácí mazlíčky. Má všechno a já jí tedy nemohu dát nic. Přesto pro ni mám jeden odkaz nebo lépe řečeno vzkaz: pokud tě to soužití s chudokrevným arogantním Smrtijedem přestane bavit, vrať se domů, můj nástupce se o tebe postará.

Pro jejího skvělého syna Draca platí to samé, ale aby lépe zapadl do našeho rodu, odkazuji mu sud černé barvy na vlasy a magické solárium po tetě Druelle, aby získal trochu zdravější barvu. Není pravda nejmodernější a občas má tendenci někoho přiškvařit, ale ty si s tím zajisté poradíš.

Andromeda si svou svobodu vybojovala sama. Rád bych jí však vrátil její rodné jméno. Znovu jsem vepsal ji i její dceru do rodinných svitků, kam právoplatně patří. Jsi opět Blackovou, Andromedo, tak si to pořádně užij. Mohla bys třeba požádat tu důru Rosierovou, co si tě dobírala poté, když tě moje drahá máti vydědila, aby ti vyčistila boty.

Nymfadoro, to jméno se mi fakt líbí, používej ho co nejčastěji. Ty máš svůj život a práci, co tě baví a naplňuje, ale ta někdy může být i trochu svazující. Odkazuji ti milion galeonů, abys mohla svého šéfa klidně poslat někam, když si na tebe bude vyskakovat.

Bello, tvá svoboda byla z celé rodiny nejvíc pošlapána. Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych napravil alespoň část těch zvěrstev, co na tobě spáchali tvůj otec a Lestrange senior. Bohužel nestihl jsem napravit vše. Věřím, že můj nástupce tohle dílo zdárně dokončí. Pokud byste si nevěděli rady, mám několik nápadů, které bych s vámi rád probral. Mám k tobě jednu prosbu. Pomáhej mému nástupci. On nebo ona, pokud to on odmítne, nebudou obeznámeni s tím, co to znamená být Blackem, kdežto ty bys z toho díky výchově svým pošahaným otcem mohla skládat disertaci. Odkazuji ti milion galeonů, které jsou jen a jen tvoje. Lestrange, jeho bratr nebo kdokoli jiný na ně nebudou mít žádný nárok. Život byl k tobě pěkná svině, Bello, ale spousta se toho dá ještě napravit, stačí jen chtít.

Harry, tys skutečnou svobodu vlastně ani nikdy nepoznal. Celý tvůj život tebou někdo manipuloval, rozhodoval za tebe a tlačil tě tam, kam nechceš. Chci ti dát možnost zařídit si život podle svého, ale nebude to zadarmo. Svoboda rozhodovat sám za sebe přináší zároveň nutnost vypořádat se s následky svých rozhodnutí, což někdy může zatraceně bolet. Odkazuji ti veškerý svůj zbylý majetek. Užívej ho ve zdraví. Zároveň jsem zařídil tvoje zplnoletnění. Od svých šestnáctých narozenin můžeš kouzlit všude, kde tě to napadne, můžeš se přemisťovat, můžeš pít alkohol, můžeš sexovat, co hrdlo a jiné orgány ráčí, můžeš si pořídit kouzelnou motorku jako já nebo můžeš jít studovat na jinou školu. Zkrátka budeš mít svůj život ve svých rukou a bude jen na tobě, jak s ním naložíš. Můžeš se také odstěhovat od Dursleyů, ty údajné pokrevní ochrany jsou stejně děravé jako cedník. Škoda, že nemůžu přijít na první mejdan, který ve svém novém domově uspořádáš. Harry, mysli prosím neustále na to, že nejsi nikomu ničím povinován. Nejsi ničí loutka ani pěšec na šachovnici. Pro kouzelnický svět už jsi toho udělal víc než dost a pokud budeš chtít udělat víc, udělej to proto, že chceš, a ne proto, že to po tobě chce někdo jiný.

Krom toho bych pro tebe měl ještě jednu nabídku. Byl bych moc rád, kdyby ses stal členem mé rodiny. S Jamesem jsme byli jako bratři a s tebou jsem měl stejný pocit, dokonce ještě silnější. Nemohli jsme spolu strávit mnoho času, ale od první chvíle, kdy jsi na mě promluvil v Chroptící chýši, jsem byl přesvědčený, že si budeme rozumět. Jsi jedním z mála, kdo mě dokázal skutečně pochopit. Nechci tě adoptovat jako syna, to by myslím nebylo fér vůči Jamesovi, ale rád bych tě měl za svého mladšího a rozumnějšího bratra. Nemusíš se bát, stále zůstaneš Jamesovým synem, jen získáš malý černý přídomek ke jménu Potter. Chceš? Jestli ano, skřeti provedou před čtením druhé části této poslední vůle rituál přijetí do rodiny. Měl jsem to naplánované k tvým narozeninám, ale evidentně ti už tento dárek předat nestihnu.

Takže tímto jsem rozházel svůj osobní majetek a za chvíli budeme pokračovat spolu s Andromedou, Bellou, Narcisou, Nymfadorou, Dracem a Harrym, pokud tedy přijme mou předchozí nabídku, v rozhazování rodinného jmění. S Remusem se tímto loučím. Přeji ti, starý brachu, ať konečně najdeš své štěstí. Budeme tě s Jamesem sledovat, což ale rozhodně neznamená, že bys měl za námi nějak pospíchat.

Remus vstal, a ačkoli se mu po tvářích koulely slzy, podepsal skřetovi pergamen, krátce se rozloučil a vyšel ven. Harry mezitím přemýšlel o tom, co všechno mu Sirius nabídl. Jak mohl Sirius tušit, po čem tolik touží? Nikdy s ním o tom nemluvil, ale tohle bylo, jako kdyby jeho kmotr vyslyšel všechny jeho skryté sny. Bude volný. Dursleyovi nad ním nebudou mít žádnou moc, ministerstvo ho nebude špiclovat na každém kroku a když si to dokáže zařídit, mohl by se zbavit i toho protivného neustálého dohledu lidí z řádu. Bude moct vypadnout na prázdniny někam, kde nikdo o Voldemortovi nikdy neslyšel. Bude si moct nakoupit různé věci bez strachu, že mu do Dursleyovi seberou nebo zničí. Bude moct říct Brumbálovi, že jestli ho nevezme do řádu a nebude mu dávat informace, může si proti Voldemortovi bojovat klidně sám. Bude moct tolik věcí, až se mu z toho zatočila hlava. Sirius byl prostě ten nejbáječnější kmotr na světě, a jestli chce, aby se stal jeho bratrem, udělá to.

„Harry Jamesi Pottere, chcete se stát pokrevním bratrem Siriuse Oriona Blacka?“ zeptal se ho jeden ze skřetů.

Po jeho přitakání získaly události rychlý spád. Harry se musel říznout do dlaně a položit ji na vyznačené místo na kameni popsaném runami. Na místo, kam měl položit svou dlaň Sirius, vylili skřeti lahvičku jeho krve. Oba praménky stékaly úzkými drážkami, aby se setkaly uprostřed a společně zalily vyrytý pentagram. V ten okamžik vytryskl z pentagramu proud magie, který kolem něho vytvořil vír plný fantastických barev. Měl pocit, že se klidně vznáší uprostřed tornáda. Před jeho očima se míhaly divoké barvy a vytvářely obrazce připomínající různá zvířata. Zároveň měl pocit, že se jeho obličej taví a přeskupuje, kupodivu to však nebolelo. Fantastický vír se ještě několikrát zatočil a pak se vpil do něj. Najednou stál zase v místnosti a překvapeně mžoural na vyjevené obličeje ostatních. Několik papírů na stolech obou skřetů se vzňalo a během okamžiku shořelo na prach.

„Vítej do rodiny, Harry Black-Pottere, jsem si jistá, že jí budeš dělat čest,“ pronesla po chvíli trapného ticha Andromeda. To byl jakýsi povel pro ostatní, aby se posadili zpátky do svých křesel a skřeti začali číst druhou část poslední vůle.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one