face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:

po odchodu Harryho
Bellatrix vyšla ze svého pokoje až před polednem. Ráno několik hodin meditovala, aby ve svém nitru potlačila jakékoli emoce při pomyšlení na svého žáka. Jejich vztah nebyl správný a ona se ze všech sil snažila uchránit Harryho před jeho následky. Udržovat si chladnou masku, chovat se odtažitě a všemožným způsobem odrazovat jeho pokusy o sblížení však bylo v posledních dnech čím dál tím těžší. Už drahnou dobu u sebe pozorovala všechny příznaky zamilovanosti. Při pohledu do jeho smaragdových očí se její pracně budovaná sebekontrola hroutila, její žaludek v jeho přítomnosti prováděl pravé veletoče a z podbřišku se jí šířilo spalující horko. Ona však nebyla žádná romantická husička. Život jí většinou ukazoval svou odvrácenou stránku a všechno tohle znamenalo jen to, že se musí ještě více zatvrdit. Nesmí nechat na sobě nic znát, protože láska nebyla důležitá, důležité bylo přežití. Ona musí svoje city obětovat, aby její Harry přežil.

V salónku ani v tělocvičně však nebyla ani noha. Tedy v salónku byly čtyři nohy, ale ty nepatřily Harrymu, nýbrž Stínovi, který ji přišel očuchat v naději na nějaký pamlsek. Zdálo se, že jejich poslední hádka konečně zabrala a Harry teď trucuje ve svém pokoji. Pomyšlení, že ho vlastním přičiněním ztrácí, v ní vyvolávalo bolest jako kdyby jí vyřezávali srdce zaživa, svou slabost však rychle potlačila. Teď si nemůže dovolit ani to nejmenší zaváhání. Musí být chladnější než grónský ledovec a protivnější než deset tchýní dohromady. Harry na ni musí přestat pohlížet jako na někoho, koho by vůbec někdy mohl milovat. Jejich vztah se musí vrátit do roviny žák - učitelka a nikdy nesmí přerůst v cokoli jiného.

Teprve po nějaké chvíli si všimla pomačkaného kusu papíru na pracovním stole, kde si Harry obvykle dělával své výpisky. Už z dálky rozpoznala neuspořádané smyčky jeho písma. V první chvíli ji napadlo, že se opravdu urazil takovým způsobem, že s ní bude komunikoval jen v písemné formě. Na jednu stranu by to bylo jednodušší pro její sebeovládání, na druhou stranu by to hodně zpomalilo jeho výcvik. Nedokázala si představit, jak by ho takovým způsobem mohla naučit, jak se ubránit elitním Smrtijedům. Po prvních řádcích jí však bylo jasné, že tady půjde o něco mnohem závažnějšího, než pouhou uraženou ješitnost náladového puberťáka:

Drahá Bellatrix,

rozhodl jsem se, že vyzvednu ostatky svých rodičů na hřbitově v Godrikově dole. Jistě pochopíš, že bych chtěl tuhle práci vykonat sám. Myslím, že mi ta krátká pauza ve výcviku prospěje. Sama jsi mi mnohokrát za poslední dny opakovala, že si potřebuju zklidnit mysl a urovnat myšlenky a tohle je dobrá příležitost.

Nemusíš mít obavy, nechci se po hlavě vrhat do nebezpečí. Pomocí obraceče času se vrátím do doby, kdy toho bastarda V ani nenapadlo, že by mě mohl zničit pomocí mých rodičů, takže by se v okolí žádní Smrtijedi vyskytovat neměli. Samozřejmě si celou situaci nejprve nenápadně prověřím a budu mít v záloze alespoň dvě ústupové strategie, přesně jak jsi mě to učila. Jsem si plně vědom, že tím nejlepším způsobem, jak se vypořádat se Smrtijedy, je pro mě útěk, a slibuju, že se tím budu v případě problémů řídit.

Budu na tebe čekat v domě na Grimmauldově náměstí, můžeš se tam přemístit třeba hned, já už bych to tam měl touto dobou minimálně tři dny vyklízet. B ho určitě bude dál chtít využívat jako základnu pro Fénixův řád, a já se s ním kvůli jednomu baráku nechci hádat. V žádném případě ho však nenechám zničit cenné rodinné památky jen proto, že trochu zavání Temnotou. Nechci také riskovat, že by některá z těch nebezpečných věciček ohrozila někoho, na kom mi záleží. Sirius sice většinu takových věcí z prvního a druhého patra už odstěhoval, ale věřím, že v takovém domě se jich bude ukrývat daleko víc. Možná bychom se tam mohli pár dní zdržet a odpočinout si od toho stereotypu tady, co myslíš?

Brzy (zvlášť pro tebe) nashledanou,

Tvůj Harry

Nemohlo být pochyb, že dopis psal Harry. Nikdo jiný by Voldemorta a Brumbála nenahradil v textu jejich iniciálami. Moc dobře si vzpomínala, jak mu vysvětlovala, že není moudré pronášet jména mocných nepřátel nahlas. Tedy alespoň ne tehdy, když nejste připraven bojovat s nimi na život a na smrt. Mágové, zejména tedy ti temní, mezi sebou neustále bojují o moc, a nahlas pronesené jméno protivníka znamená výzvu stejně jako třeba hozená rukavice. Když někdo jako Harry vysloví nahlas jméno svého osudového protivníka, je výzva natolik silná, že se bude šířit po jemných nitkách magie dost dlouho, až ji jeho protivník zaznamená a přijme, obzvlášť, pokud se jedná o paranoidního psychopata s megalomanskými sklony.

Dokud neměl Harry přístup k větší části své vrozené moci, bylo to vcelku jedno, protože ozva takové výzvy by byla příliš slabá, teď už však byl pro oba soupeřem, se kterým je nutno počítat. Harry tomu zpočátku nechtěl uvěřit, ale když Bellatrix zašeptala ve vedlejším pokoji jeho jméno, poznal to, ačkoli nemohl slyšet jediný zvuk. Následně se to zvrhlo v hru, kdy vydržel celý večer vymýšlet co nejlegračnější přezdívky pro všechny, co znal. Bellatrix při téhle vzpomínce musela znovu potlačit svoje emoce. Tehdy bylo jejich soužití tak krásně nekomplikované.

Navzdory jeho ujištění, že rozhodně nepodcení bezpečnost se nemohla zbavit svíravého pocitu, že něco není v pořádku. Rychle si sbalila nejnutnější věci a přemístila se přímo do vstupní haly londýnského sídla své rodiny. Nevšimla si, že ve svém zavazadle vzala sebou i jednoho černého pasažéra.

***

Nyssa právě pozorovala tu samičku, co žila v tomhle velkém domě spolu s jejím pánem. Chtěla totiž přijít na kloub tomu, jak to mezi nimi funguje. Její smysly jí totiž o vztahu těch dvou poskytovaly zcela protichůdné informace. Byla sice doslova zahlcena přívalem feromonů, které mezi těmi dvěma kolovaly, oni se však tvářili jako by se nic nedělo a jen se neustále hádali.

Nyssa navíc nedokázala pochopit, proč ta samička jejího pána odmítá. Její pán byl nepochybně dostatečně zdravý a mocný, aby zabezpečil kvalitní snůšku, jeho magie byla ještě silnější než u té samičky, takže nebyl nejmenší důvod ho od sebe odhánět. Navíc tu samičku několikrát přistihla, jak poté, co byla na pána obzvlášť nepříjemná, pláče ve své ložnici do polštáře. Tohle přece lidé dělají, když jsou nešťastní, nikoli když se jim podaří odehnat nežádoucího partnera.

Velice litovala, že ji ti ničemové doma v Egyptě chytili dřív, než stihla dokončit poslední část své výuky, která se měla zabývat právě lidmi a jejich světem. Rozhodně by se jí to teď hodilo mnohem víc, než precizní znalost mytologie a všech egyptských božstev. K čemu jí byla schopnost ovlivňovat výšku nilských záplav, když si nedokázala poradit s komplikovanými vztahy, co měli ti dva podivní dvounožci mezi sebou?

Její pán dnes ráno odešel. Viděla ho, jak byl rozzlobený, nejspíš kvůli tomu, že ho ta samička zase odehnala. Jenže ta samička místo aby se radovala, že se s ním nemusí hádat a má celé tohle hnízdo sama pro sebe, vypadala celá nesvá a v její magické auře byly jasně patrné obavy. Začala se rychle přehrabovat ve svých věcech a pak rázným krokem vykročila ven z místností, které obývali. Nyssa musela jednat rychle. Její povinností bylo chránit svého pána, a co kdyby mu ta samička chtěla něco ošklivého provést? Použila svou magii, aby se zmenšila na dvaceticentimetrového hádka a schovala se v příručním zavazadle té samičky.

***

Bellatrix se přemístila do domu na Grimmauldově náměstí. Harry hned po začátku jejich výcviku zařídil, že oba měli přístup do všech rodinných nemovitostí, kdyby snad museli kvůli Voldemortovi nebo Brumbálovi hledat jiný bezpečný úkryt. Jak si mohla všimnout, dům nesl známky řádění té brumbálovy party: většina obrazů dávných Blacků byla odstraněna, zmizely nějaké kusy nábytku a někdo se dokonce pokusil vymalovat jídelnu světlými barvami. Měla podezření, že Sirius tohle všechno dovolil, jen aby pořádně naštval svou nesnesitelnou matku. Co však bylo mnohem horší, dům nenesl žádné známky toho, že by ho někdo v posledních měsících obýval. Na všem ležela slabá vrstvička prachu, v rohu jídelny byla malá pavučina a ve spíži byly jen zkažené zbytky z doby, kdy se tu před spravedlností ministerstva kouzel ukrýval její bratránek. Po Harry Potterovi zde nebyla ani stopa, ačkoli tu měl už pár dní být.

Rychle prohledala zbytek domu a krom podvyživeného smutného hipogryfa v podkroví tu nenašla živou duši. Muselo se stát něco velice zlého. Harry měl spoustu chyb, ale kdyby měl svobodu pohybu, nechal by tu alespoň vzkaz, proč svoje plány změnil. Teď jenom zbývalo zjistit, co konkrétně se mu stalo.

Mohl by padnout do rukou Brumbálovi, který ho teď nechce spustit z očí. To by se tomu starému paprikovi docela dobře podobalo. Brumbál přece kontroloval Harryho po celé ty dlouhé roky, takže by v tom dozajista velice rád pokračoval. Kde by ho však mohl držet? Jeho přítomnost v Bradavicích by jen těžko udržel v tajnosti a od Weasleyových nebo jiných členů řádu by Harry dokázal zmizet, než by mu stačili vybalit kufry. Kdyby měl Brumbál nějaké jiné vhodné útočiště, nestál by tolik o tuhle polorozpadlou barabiznu. Ne, Brumbál by sice měl dobrý motiv schovat Harryho někam mimo její dosah, neměl však k tomu náležité prostředky. Přesto by to měla pro jistotu osondovat u té mladé andromediny dcery, protože cokoli jiného znamenalo, že Harrymu půjde o život. Ta Nymfadora je přece členka Fénixova řádu, takže by jí měla bez problémů potvrdit nebo vyvrátit, jestli je teď Harry zajatcem Světla nebo ne.

Na nic nečekala a přemístila se do malého městečka na východním pobřeží. To, že se se svou sestrou roky nestýkala, neznamenalo, že neví, kde Andromeda s tím svým mudlou bydlí. Rychlým pohledem zhodnotila malý domek obrostlý břečťanem, menší než jaký v rodinném sídle obýval zahradník. Muškáty za okny a záhony růží podél přístupové cesty svědčily o péči paní domu a časopisy o lovu a rybaření ve schránce zase o zájmech jejího manžela.

Na zápraží chvilku zaváhala. Se svou sestrou naposledy mluvila před jejím útěkem z domova, o čem si vlastně spolu mohou povídat? Pak si ale uvědomila, že tady nejde o ni a Andromedu, ale o Harryho. Na malou chviličku jí zmátlo, že na dveřích není žádné klepadlo, ale pak si všimla nenápadného tlačítka vpravo od dveří po jehož stisknutí se odkudsi zevnitř domku ozvalo nepříjemné drnčení a po chvíli i kroky. Její sestra jí přišla otevřít v zástěře umazané od mouky a chvíli na ni zůstala jen nevěřícně zírat.

„Bellatrix?“

„Andromedo.“

„Pojď dál,“ pozvala ji po několika nekonečných sekundách dovnitř. Bellatrix byla zavedena do miniaturního obývacího pokoje a usazena na pohovku.

„Promiň, ale mám v troubě višňový koláč,“ omlouvala se Andromeda. „Dáš si ho k čaji? Tohle povídání asi bude na delší dobu.“

„Dík, ale já na sladké nikdy moc nebyla,“ odmítla Bellatrix. Pořád si nebyla jistá, jak se bavit s nejbližší příbuznou, kterou prakticky nezná, a která jí byla po celou dobu dávána za odstrašující příklad. „Promiň, ale nejsem tu kvůli popovídání,“ rozhodla se jít rovnou k věci.

„Co se stalo?“ zeptala se zaskočená Andromeda.

„Harry se ztratil, potřebuju pomoc,“ vyhrkla Bellatrix a začala překvapené Andromedě líčit, jak na žádost Siria připravovala Harryho na jeho pozici hlavy rodiny. Přiznala, že z něj za tu dobu udělala zvěromága a zamlčela jenom podrobnosti o tom, kam se Harry vypravil a proč.

„Takže elitní Smrtijedka celou dobu trénovala Harry Pottera, Vyvoleného, Rytíře Světla a já nevím co všechno ještě. Čerti v pekle teď nejspíš trénují krasobruslení a staví sněhuláky. Škoda, že táta už není na živu, ten pohled do jeho obličeje, až by se tohle dozvěděl, by stál za všechna věna světa.“

„Tady nejde o otce, ale o Harryho. Ještě není dostatečně připravený a já se bojím, co se mu mohlo stát,“ ohradila se Bellatrix.

„Jasně,“ zvážněla Andromeda a pátravě se na ni zadívala. Bellatrix měla pocit, že její sestra tuší něco o vztahu, který s Harrym má, a teď se rozhoduje, zda něčemu tak absurdnímu uvěří nebo ne.

„Takže Harry se vydal na nějakou tajnou misi a v dohodnutou dobu se neukázal na Grimmauldově náměstí,“ shrnula situaci Andromeda. „Proč odešel tak náhle?“

„My jsme se den předtím trochu pohádali, ale to s tím přece vůbec nesouvisí,“ ohradila se Bellatrix.

„Jasně že nesouvisí,“ uznala Andromeda s notnou dávkou ironie. „Proč jsi s tím přišla za mnou? Jsem přece už dávno mimo.“

„Přišla jsem spíš za tvou dcerou,“ přiznala Bellatrix. „Vím, že je bystrozorkou a členkou toho brumbálova řádu. Potřebuju vědět, jestli ho má v prackách on nebo někdo ještě mnohem horší.“

„Nymfadora,“ to jméno Andromeda vyslovila s lehkým cukáním koutků úst, „by se měla vrátit každou chvíli. Raději tu na ni počkáme společně, nechci mít z obýváku kůlničku na dříví, kdybyste se do sebe vy dvě pustily. Můžeš mi zatím vyprávět, co se dělo doma po mém odchodu. Kromě pár huláků od našeho otce a zpráv v Denním věštci o dění v rodině nevím vůbec nic.“

„Moc se toho nedělo. Většinu té doby jsme byli já a Sirius v Azkabanu, Cissa ve víru společenských akcí a zbytek rodiny po smrti,“ shrnula situaci nervózní Bellatrix, ale pak se přece jen trochu rozpovídala. Její vyprávění však bylo záhy přerušené zápachem spáleniny linoucí se z kuchyně.

„U všech skřetích paznehtů,“ zaklela Andromeda, „já zapomněla na ten koláč!“

Rychle vyrazila do kuchyně a otevřela troubu, ze které se vyvalil oblak tmavého dýmu. Bellatrix jen nevěřícné stála ve dveřích a sledovala svou starší sestru, jak z jakési skříňky vytahuje zuhelnatělé zbytky čehosi. Zrovna v ten okamžik se z předsíně ozval veselý hlas Nymfadory Tonksové:

„Rodino, jsem doma! Vedoucí mi dal dneska mimořádné volno, protože se mi povedlo vystopovat toho chlápka, co očarovával mudlovské výherní automaty. Touhle dobou už ho nejspíš zatýká zásahovka!“

Mladá bystrozorka s drobným zaškobrtnutím vstoupila do kuchyně. Celá místnost byla plná dýmu, její matka klečela na zemi a celé to mezi dveřmi sledovala ta nejobávanější Smrtijedka, její tetička Bellatrix. Nymfadora neváhala ani okamžik, tasila hůlku a v rychlém sledu seslala na Bellatrix několik nebezpečných kleteb. Bellatrix se na poslední chvíli vyhnula prvním z nich a pak se vrhla zpátky a kryla se za pohovkou. Vyčarovala kolem svého úkrytu nejsilnější štít, který znala, a čekala, co bude dál. Nechtěla té holce ublížit, ale zároveň se nehodlala nechat od ní přizabít.

„Dost! Nymfadoro, nech už toho, Bellatrix je tu normálně na návštěvě! Bellarix, jestli jí něco uděláš, stáhnu ti kůži zaživa! Copak jste se obě úplně zbláznily?“ zařvala zpod kuchyňské linky Andromeda.

„Na návštěvě?“ zarazila se na poslední chvíli Nymfadora, která se právě chystala silným plošným kouzlem proměnit jejich obývák i s obávanou Smrtijedkou v hromadu kouřících trosek. „Odkdy k nám chodí Smrtijedi na návštěvu?“

„Od té doby, co se snažím zachránit Harry Pottera, který je, jak sis dozajista stačila všimnout, hlavou naší rodiny,“ naštvaně odsekla Bellatrix, zatímco se opatrně zvedala ze svého úkrytu.

„Cože? Co to je za nesmysly? Zbláznila ses ty nebo já?“ nevěřícně se ptala Nymfadora, ale přece jen sklonila hůlku. „Mami, můžeš mi prosím tě vysvětlit celej tenhle maglajs?“

„Bellatrix má pravdu, dítě. Na žádost Siriuse trénovala Harryho, ale ten se teď ztratil. Přišla se zeptat, jestli ho náhodou nemá u sebe Brumbál nebo ministerstvo.“

„To mě teda podržte, takže ona je tu opravdu jen na návštěvě? Mám teda říct: srdečně tě vítáme, tetičko?“

„To nemusíš, chápu, že se ti moje minulost nemusí líbit, ale potřebuju vědět, jestli se něco Harrymu nestalo,“ vstoupila do jejich debaty Bellatrix.

„Nejdřív ale dáme dohromady můj obývák a kuchyni, pojďte mi pomáhat, obě,“ ukončila rázně veškeré vysvětlování Andromeda.

Nymfadora jen pokrčila rameny, s její matkou se nemělo cenu hádat, a podívala se na Bellatrix, která její gesto napodobila. Andromeda se pomocí své hůlky snažila odstranit kouř z kuchyně, Nymfadora se nepříliš úspěšně pokoušela opravit díry, které ve zdech zanechaly její kouzla a Bellatrix se pomocí Repara snažila dát dohromady rozbitý nábytek. Naneštěstí výsledkem jejího snažení byly jen jakési surrealistické tvary, kdy například ze židle trčely nohy každá na jinou stranu.

„Promiň, ale vždycky mi šlo líp věci rozbíjet, než je dávat dohromady,“ omlouvala se Smrtijedka při pokusech napravit svůj původní výtvor.

„A po kom to pak Nymfadora má,“ bručela si nahlas Andromeda a dávala do pořádku, co bystrozorka se Smrtijedkou napáchaly.

„Nejsem Nymfadora! Milionkrát jsem tě prosila, abys mi neříkala tím příšerným jménem!“ vztekala se mladá bystrozorka.

Bellatrix do jenom tiše sledovala. Andromedu si pamatovala jako ledovou princeznu, která se v šatech s volánky zúčastňovala všech plesů, čajových dýchánků a zahradních slavností, kam byla ženská část rodiny Blacků nestále zvána. Nikdy by si nepomyslela, že z ní bude hospodyňka, co peče po mudlovsku koláče a stará se o svůj miniaturní domeček se zahrádkou.

Nymfadora, kterou předtím viděla jen jednou v bance, se jí začínala čím dál tím víc líbit. Z toho jejího krátkého představení poznala, že je nejen schopná čarodějka, ale také sebevědomá dívka, co si nenechá nic líbit. Rozhodně do jejich rodiny perfektně zapadá. Trochu jí připomínala sebe samu před mnoha lety. Jen ji udivovalo, že někdo s jejími schopnostmi nemá mezi bystrozory významnější postavení. Z těch několika střetů, které s nimi po svém útěku z Azkabanu zažila, odhadovala, že tahle její mladá neteř by si s většinou z nich v souboji hravě poradila.

„A jak ti mám tedy říkat?“ zeptala se nahlas Bellatrix. „Nechci naštvat někoho, kdo dokáže seslat čtyři kouzla najednou. Mimochodem dobrá práce,“ ohodnotila nahlas výkon své neteře. „Jenom Impedimentu je lepší sesílat až jako poslední, aby sis neodhodila cíl pro ostatní kouzla.“

„Říkej mi Dora nebo jenom Tonksová,“ špitla červenající se bystrozorka. Zjevně nebyla zvyklá, že ji někdo chválí. „Co se stalo Harrymu?“

„To právě nevím. Vypravil se pro ostatky svých rodičů. Voldemort dostal nápad, že oživí jeho matku, udělá z ní svou loutku a zlomí tím Harryho vůli. Harry se pomocí obraceče času vypravil do Godrikova Dolu, ale ve stanovený čas se nevrátil. Doufala jsem, že ho má Brumbál nebo ministerstvo, protože na tu třetí možnost se bojím jenom pomyslet.“

„Řád Harryho pořád hledá, nevím nic o tom, že by ho našli,“ zamyšleně přiznala Tonksová. „Nechápu, proč Brumbál nic nedělá. Určitě se od svého špeha všechno dozvěděl... Jsem já to ale husa!“ připlácla si najednou ruku na ústa, když si uvědomila, že před Smrtijedkou přiznala existenci špeha.

„Už nejsem Smrtijedka,“ uklidňovala ji Bellatrix. „Tím, že jsem souhlasila se siriusovou nabídkou, jsem si podepsala rozsudek smrti.“

„Proč jsi na to vlastně přistoupila?“

„Dlužila jsem mu to. Sirius mě vysvobodil z područí mého manžela a vrátil mi svobodnou vůli.“

„Cože? Tys jako byla celou dobu pod i>Imperiem? To vykládej někomu jinýmu!“

„Zeptej se své mámy. Čistokrevné rodiny mají i jiné prostředky, jak zkrotit neposlušné dívky, než jsou kletby, které se nepromíjejí.“

Tonksová se jen nechápavě podívala na svou matku, která jen smutně přikyvovala. „Vzpomeň si na siriusovu závěť. Nenapsal by ji tak, jak ji napsal, kdyby nevěřil, že je to všechno pravda. Černá magie má mnoho podob a kletby, které se nepromíjejí, jsou proti některým jejím oblastem jen dětskou hrou. Mě vždycky bavila spíš drobná kouzla a tahle divoká magie mě odpuzovala, ale moc dobře vím, čeho všeho je schopná.“

„Takže o Harrym nemáš žádné zprávy,“ ujistila se ještě jednou Bellatrix. Odpovědí jí bylo jenom vrtění hlavou. „I když bych se ráda zdržela, musím jít dál hledat Harryho. Ráda jsem vás obě poznala. A kdyby se to všechno podělalo, nedovolte, aby se přes Draca Voldemort zmocnil našich rodinných tajemství,“ rozloučila se Bellatrix a rovnou z obýváku se přemístila pryč.

***

Na Grimmauldově náměstí si ještě jednou prošla své možnosti. Jako nejpravděpodobnější a také nejnebezpečnější možnost jí stále vycházel Voldemort. V takovém případě by mohl být Harry klidně už po smrti, ale Bellatrix doufala, že ho zatím její bývalý pán jenom drží někde pod zámkem. Vzhledem k voldemortově zálibě ve velkolepých představeních a gestech, určitě bude chtít Harryho zavraždit s plnou parádou, takže by ještě nemuselo být úplně pozdě.

V takovém případě existuje jen jediný způsob, jak ho zachránit. Musí se vrátit do Temného sídla, předstírat, že je stále věrnou Smrtijedkou, a pokusit se dostat k ukrytému vězni. Problém byl v tom, že už skoro měsíc reálného času byla mimo. Sice nikde nevyhlásila, že změnila stranu, takže její zrada možná ještě nebyla odhalena, promeškala však určitě několik schůzek. To je dost na to, aby Voldemort pojal podezření a začal si ji prověřovat.

Jaká je šance, že by z toho vyvázla třeba jenom s několika Cruciáty?

Dost! Okřikla sama sebe. Harry byl ten, kdo jí dodal chuť do života, ten, kdo jí dal naději, že by mohla ještě někdy někoho milovat. Ne někoho, jeho! Bláznivého puberťáka, kterému by mohla být matkou. Celou dobu se před tím snažila utíkat, ale teď poznala, že to nemělo vůbec smysl. Při představě, že by v jejím životě chyběl on, který ji jediný dokázal podržet, když ji drtily výčitky svědomí, on, který ji dokázal rozesmát, když na ni dolehla tíha života, on, který ji pouhým dotykem dokázal rozpálit jako vysokou pec, věděla, že bude riskovat cokoli, dokud byla alespoň minimální naděje, že by ho mohla zachránit.

Rychle si oblékla smrtijedský hábit, nasadila si masku a přemístila se na místo, které doufala, že už nikdy v životě nespatří.

Všechno bylo stejné, jak si pamatovala z doby, kdy tohle sídlo bylo i jejím domovem. Prázdné kamenné chodby zdobené tapisériemi vztahujícími se k životu Salazara Zmijozela, obří vstupní hala s černobílou šachovnicovou podlahou, překrásné schodiště se zábradlím zdobeným reliéfy hadů a podivuhodná absence jakýchkoli obrazů. Voldemort byl v tomhle ohledu nesmírně paranoidní a obával se, že by obrazy mohly prozradit některá z jeho přísně střežených tajemství nepřátelům.

S pocitem, jako kdyby její srdce drtila mrazivá ruka ledového obra stoupala Bellatrix k pracovně svého pána. Měla strach z toho, jaké přivítání ji čeká, a ještě větší strach, že jde možná pozdě a pro jejího Harryho už není záchrany. Když klepala na dveře jeho pracovny, snažila se ze všech sil soustředit na ty svoje vzpomínky, kterých by se nejraději zbavila. Vší silou své nitrobrany se snažila nahradit svou současnou osobnost tím, čím byla ještě před několika měsíci.

„Dále,“ ozvalo se zpoza dveří zlověstným hlasem.

Jakmile vstoupila dovnitř, okamžitě padla na kolena položila čelo na studené dlaždice a poníženě čekala na reakci svého pána. Čekala několik minut bez pohnutí, než se konečně dočkala nějaké reakce:

„Bellatrix Lestrangeová,“ zasyčel Voldemort. „Čemu mám vděčit za to, že jsi mě poctila svou přítomností?“

„Prosím za prominutí, pane. Velmi dobře víte, že žiji jen pro svou službu, ale v minulých týdnech zde byly jisté okolnosti, které mi zabránily účastnit se našich pravidelných porad. Nemožnost pobývat ve vaší přítomnosti pro mě byla pravá muka, ale musela jsem je překonat, abych vám mohla předložit skvostný dar.“

„Tak dar říkáš? To jsem opravdu zvědavý, nejdříve tě však musím potrestat za neplnění tvých povinností. Já jsem ten, kdo ti určuje, co máš dělat a co ne,“ zasyčel Voldemort. Tón jeho hlasu byl pořád stejně ledový bez jakéhokoli náznaku smířlivosti. Než stihla Bellatrix něco říct, stihla ji první mučicí kletba, při níž se dlouhé minuty svíjela v křečích na podlaze. Teprve poté Voldemort přerušil své mučení a zeptal se jí na její dar:

„Takže jaký hodnotný dar jsi mi tedy přinesla? Doufám, že bude stát za to, protože jinak tě stihne stejný osud jako jiné zrádce.“

Bellatrix si z tváře setřela sliny smíšené s krví vytékající jí z prokousnutého jazyka a rtů. Její tělo bylo stále ztuhlé po prodělaných křečích a zapáchalo, protože během jí během mučení povolily svěrače. Pořád však byla naživu.

„Pane, jak jistě víte, setkala jsem se při čtení poslední vůle svého nehodného bratránka s tím zmetkem Potterem. Chtěla jsem využít tuhle příležitost a vystopovat, kde se před vámi skrývá.“

„A copak jsi vystopovala?“ zeptal se Voldemort tónem, při kterém jí naskočila husí kůže.

„Měla jsem naštěstí zásobu lektvaru neviditelnosti, takže jsem se mu mohla držet neustále v patách. Potter odešel od svých mudlovských příbuzných a zdržoval se většinou v hlavním rodinném sídle a několika venkovských vilkách. Ve dvou menších vilách začal s renovací a změnil ochrany tak, aby do nich měl přístup jen on sám, takže tam jsem ho nemohla sledovat uvnitř, naštěstí se v nich zdržoval jen velmi krátce. Převelel tam však většinu domácích skřítků a troufám si hádat, že se v jedné z nich plánuje usadit a druhou hodlá poskytnout Brumbálovi jako základnu pro ten jeho spolek. Druhý den po svém dědictví totiž dostal od toho dědka sovu a pak hned poté začal s těmi přípravami. Snažila jsem se tu zprávu zachytit, ale on ji spálil v krbu,“ dodala ještě snaživě.

„Většinu času naštěstí strávil v hlavním rodinném sídle, kam mi přístup nemohl odepřít, jelikož jsem stále členem rodiny Black. Hodně času zde promrhal rozmlouváním s obrazem svého kmotra Siriuse Blacka. Několikrát také navštívil Příčnou, kde se dohadoval se skřety ohledně svého dědictví. Do zabezpečených prostor jsem za ním samozřejmě nemohla, ale vyrozuměla jsem, že se chystá koupit Kudleyské kanonýry a skřeti se mu to snaží vymluvit. Při svých výletech se většinou maskoval pomocí mnoholičného lektvaru, který si kupuje za desetinásobek jeho ceny od skřetů. Také hodlá na našich pozemcích vybudovat obrovský zvěřinec a shání do něj všechna možná exotická zvířata.“

„Koukám, že jsi byla úspěšnější než ti mí neschopní poskoci, ale proč jsi mi ho tedy nepřivedla?“ zahřměl Voldemort a seslal na ni dvojici kleteb, které zanechaly na její tváři dvě hluboké rozšklebené rány.

„Odpusťte, můj pane, ale vy přece víte, že jsem díky kouzlu svého otce povinna úctou hlavě rodiny. Nemohla jsem na něj vztáhnout ruku, i když jsem se o to ze všech sil snažila.“

„Zřejmě ne dost!“ zarazil její omluvy Voldemort a spálil jí další kletbou paži, až se jí z popraskaných puchýřů vyřinula další krev. Zápach spálené kůže jí obracel žaludek a bolest spojená se ztrátou krve a předchozím mučením v ní vzbuzovala touhu stočit se na zemi do klubíčka a čekat na smrt.

„A proč jsi to svoje patetické sledování přerušila, co?“ obořil se na ni znovu Voldemort.

„Pane, odpusťte, ale asi před týdnem se mi Potter přes veškerou mou snahu ztratil, takže moje sledování přestalo mít smysl. Prohledala jsem všechna místa, kde by mohl být, dokonce jsem mučila jednoho z domácích skřítků, ale jako by se po něm slehla zem.“

„Slehla zem!“ zachechtal se Voldemort. „To opravdu sedí. Potter je totiž pohřbený zaživa a čeká, až to s ním definitivně skoncuji.“

Takže Harry zatím žije, ulevilo se Bellatrix. Pořád tedy tu je naděje, že by mu mohla pomoci uprchnout, pokud se tedy dostane živá ze dveří voldemortovy pracovny.

„Co s tebou, Bellatrix,“ teatrálně si povzdechl Voldemort. „Velice jsi mě zklamala. Víš moc dobře, jak nesnáším zklamání, takže jaký trest by byl vhodný pro Smrtijedku, která si dělá, co chce, a ještě při tom nemá žádné hmatatelné výsledky? Myslíš si, že má taková Smrtijedka nějakou cenu?“

„Můj osud je zcela v rukou mého pána,“ zamumlala Bellatrix se zavřenýma očima. Čekala, kdy zazní ta dvě osudná slova a bude všemu konec.

„O tom není vůbec pochyb. Měl bych tebou nakrmit Nagini, ale když mám teď kvůli tomu Potterovi tak dobrou náladu, dostaneš šanci své selhání odčinit. Mám teď nového spojence. Je to vysoce postavený démon, který však za své služby požaduje jistou splátku. Žádá po mě prostředníka, a ty se mi právě teď jevíš jako vhodný kandidát. Nemusím ti doufám dlouze vysvětlovat, co to obnáší, jen bych tě chtěl upozornit, že pokud zklameš a on nebude s tvými službami spokojený, ještě předtím, než tvá duše propadne peklu zažiješ ta nejhorší muka, jaká si dokážu vymyslet. Teď se jdi dát trochu dohromady, nechceš přece před knížete pekel předstoupit takhle.“

Bellatrix zalil studený pot. Skutečně věděla, co ji čeká, a při tom pomyšlení se jí podlamovala kolena. Démoni sice byli téměř všemocní, do našeho světa se však dostávali jen velice obtížně. Pokud je někdo s magickou mocí nevyvolal a neposkytl jim tak svou magii, mohli v našem světě existovat jen velice krátkou dobu, pokud tedy neměli prostředníka. Prostředník byl jejich otrokem, jehož prostřednictvím se démon dokázal adaptovat na magii tohoto světa a prodloužit tak dobu, kdy se pohyboval v našem vesmíru na celé hodiny. Mohl tak získávat duše smrtelníků, které zase naopak v jeho domovském světě posilovaly jeho moc a prestiž. Mít prostředníka na Zemi tedy bylo ve světě démonů ekvivalentem zlatého dolu. Pro prostředníka to však bylo nesmírně trýznivé. Jeho duše během těch hodin přebírala všechno zlo z démona, což ji doslova rvalo na kusy a vedlo během krátké doby k šílenství.

Bellatrix však už dávno překročila hranici, odkud ještě mohla při záchraně Harryho vycouvat. Pro ni už nebylo cesty zpět a tohle bylo jen o dost nepříjemnější než Avada Kedavra z rukou Voldemorta. Pomalu na kolenou vycouvala ze dveří kanceláře, přičemž neustále drmolila slova díků a pak se ztěžka dovlekla do svého pokoje. Lektvary a dlouhá horká koupel ji opět postavily na nohy, takže si oblékla své nejlepší šaty z bílého hedvábí, nalíčila se a čekala, až ji Voldemort vyzve, aby předstoupila před jeho nového spojence.

Trvalo to několik hodin, než na dveře jejího pokoje zaklepal jeden z nových Smrtijedů, klučík, co právě dokončil školu. Když jí vyřizoval, že je jejich pán očekává, trochu se mu klepal hlas a klopil zrak, aby se jí nemusel podívat do očí. Její pověst jí u těchto zelenáčů evidentně zajišťovala velký respekt. To Harry před ní nikdy zrak neklopil, jedině, když ho dráždila nějakými lechtivými narážkami. Rychle vypudila z hlavy myšlenku na Harryho a hrdě následovala svého průvodce.

V jedné z největších sklepních místností spatřila uvnitř pentagramu obří postavu právě vyvolaného démona. Měl na výšku dobrých osm stop (dva metry čtyřicet) a pod rudou kůží se mu vlnily mohutné pletence svalů. Z čela mu vyrůstal pár impozantních rohů, dobrých dvacet palců (50 centimetrů) velkých, následovaný dále na holé lebce ještě několika páry menších, asi čtyřpalcových. Z jejich pozlacených konců se dalo usuzovat na poměrně vysokou hodnost tohoto démona v pekelné hierarchii. Jinak měl démon zcela lidskou fyziognomii a nebýt některých detailů a strašlivého sirného zápachu, mohl by být považován za krásného. Opíral se o obrovskou dvoubřitou sekeru z černého kovu zdobenou planoucími rudými runami a s posměšným úšklebkem si měřil Voldemorta stojícího u jižní základny pentagramu.

„Takže tohle mládě mi nabízíš za prostředníka?“ zeptal se a ukázal sekerou na Smrtijeda, který Bellatrix přivedl.

„Nikoli,“ usmál se úlisně Voldemort (s jeho obličejem mu to nedalo moc práce). „Nabízím ti tuto ženu,“ a pokynem ruky vyzval Bellatrix, aby předstoupila. „Je to má nejvěrnější služebnice, hluboce zasvěcená do temných umění a je plně svolná posloužit všem tvým potřebám.“

„To si nechám líbit,“ rozesmál se démon a zavlnil se v bocích obtažených v černých kožených kalhotách. „Mám spoustu potřeb, se kterými by mi mohla pomoci.“

Bellatrix se proti své vůli musela červenat. Někteří démoni si potrpěli na fyzické kontakty se smrtelnicemi a ona bohužel musela natrefit na jednoho z nich. Krom všeho toho duševního utrpení si z ní to monstrum ještě udělá svoji děvku.

„Takže naše dohoda je jasná. Za každé přání, které mi splníš, ti bude tato prostřednice na celý den k dispozici. Já mohu mít maximálně jedno přání za týden a nesmí jít o nic z toho seznamu, co jsi mi předal,“ shrnul Voldemort jejich úmluvu.

„Ještě musí souhlasit prostřednice,“ vložil se do toho démon. „Souhlasíš s tím, že na tebe vložím své znamení? Dokud bude moje runa na tvém čele, bude mi patřit tvoje magie, duše i tělo a po vypršení naší smlouvy se ke mě připojíš ve věčném zatracení?“

„Ano,“ pronesla Bellatrix.

Pak už ji zaplavila spalující vlna démonovy moci a ona se propadla do milosrdné temnoty bezvědomí.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one