face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:

Kapitola 3 _ Příběh Bellatrix Blackové


Mezitím na Black Manor

Bellatrix šla dlouhou chodbou, spoře osvětlenou několika loučemi. Nenáviděla tyhle středověké rekvizity, ale dostalo se jí dostatečné výchovy, aby chápala, že její názor zde nemá ani tu nejmenší váhu. Její podpatky vyťukávaly na studené dlažbě pomalý smuteční pochod. Smuteční pochod za její zpackaný život, kdy si paradoxně největší svobodu užívala zavřená v azkabanské cele.

Věděla, co ji čeká. V okamžiku, kdy před dveřmi té kanceláře uviděla starého skřítka, který se staral o hlavní rodinné sídlo, bylo jí naprosto jasné, že bude konfrontována se zástupem svých předků a souzena za vraždu hlavy své rodiny, jediného člověka, který jí rozuměl a vždycky se jí zastával. Za takový zločin existoval pouze jediný trest, ale ona se na tuhle možnost dívala jako na vysvobození.

Už několik dní nespala, protože ji každou noc pronásledoval obraz Siriuse, jak její vinou propadá Obloukem smrti. V jeho tváři se vystřídalo překvapení, strach a nakonec úleva a smíření, jediné, co tam nezahlédla, bylo odpuštění. Tolik toužila uvidět zrovna tohle v jeho očích. Kdysi jí byl víc sourozencem, než její dvě vlastní sestry, s nimiž nikdy nedokázala najít společnou řeč. Andromeda byla o dost starší, měla své zájmy a povinnosti, takže se s mladšími sestrami potkávala jen během společného jídla. A poté, co se raději vdala za mudlu, než za to tlusté prase Goyla, se s ní už samozřejmě ani vídat nesměla. Cissy se zase snila o svém princi na bílém koni, jemuž bude dokonalou ženou. Byla tichá, poslušná, vždy upravená a nudná jak včerejší zprávy. Sirius byl ten, kdo s ní létal na koštěti, vytáčel vychovatelky k nepříčetnosti a častoval svými žertíky všechny členy domácnosti. Vidět hrdou tetu Walburgu, jak s kolečkovými bruslemi pevně připevněnými k botám projíždí hlavní halou a každou chvíli si s hlasitým nadáváním sedne na svůj rozměrný zadek, byl prostě zážitek k nezaplacení.

Vzpomínky na jejich bezstarostné dětství však byly teď tak vzdálené. Mozkomoři v Azkabanu u ní odvedli svou práci skutečně kvalitně. Tak dlouho z ní vysávali tyhle vzpomínky, kdysi její jediné útočiště ve chvílích beznaděje a bolesti, až z nich zbylo jen mlhavé cosi, co prožil někdo úplně jiný v úplně jiném životě. Zůstaly jenom palčivé výčitky svědomí za všechno, co komu kdy způsobila, noční můry z let, kdy se její vlastní otec snažil zlomit její vůli, a nutkání na zvracení při vzpomínkách na roky kdy byla jen hračkou v rukou svého zvrhlého manžela. Tíha těch vzpomínek byla neskutečná a ona by nejraději všechno už dávno ukončila, jen kdyby měla v tomhle ohledu svobodnou vůli.

Od smrti Siriuse se tlak výčitek svědomí ještě vystupňoval a zdálo se, že se pod jeho náporem pomalu bortí i to prastaré kouzlo na spoutání duše, kterým její otec definitivně zlomil její vůli. Několikrát v posledních dnech vzala do ruky hůlku a pokusila se vyslovit ta dvě slova. Nakonec ji sice vždycky sklopila, ale bylo to spíš kvůli tomu, že se chtěla Siriusovi ještě omluvit, než kvůli tomu, že měla zakázáno něco takového udělat, dokud nedá Lestrangeovi alespoň dva mocné dědice.

Přes to všechno nebyly ty změny z posledních dní jenom k horšímu. Za celou tu dobu si ani jednou nevzpomněla na svého manžela a na to, že se ho má v každičkém okamžiku snažit potěšit. Objevovaly se u ní dokonce střípky kacířských myšlenek, jaké by to asi bylo, kdyby poslala všechny Lestrangeovy k šípku a zařídila si vlastní život. Po tak dlouhé době to bylo zvláštní a nezvyklé. Její otupělé smysly najednou jako kdyby znovu začínaly vnímat. Bylo to, jako kdyby svět zase viděla v barvách, zatím sice hodně temných, ale i to byla po letech fádní šedi pozitivní změna. Jistě, vnímala teď hlavně bolest ze ztráty přítele, ale namísto tupé poslušnosti nebo chaosu šílenství vnímala alespoň něco. Dokázala si dokonce ulevit pláčem. Neplakala od svých patnácti let, tří měsíců, pěti dnů a třinácti hodin. Tehdy jí otec oznámil, že se vdá za Rodolfuse Lestrangea, ať se jí to líbí nebo ne, a pokud by se tomu sňatku snažila zabránit, stejně ji k tomu přinutí, a navíc zemřou postupně všichni její přátelé. Od té doby si buď slzy nemohla dovolit, protože nechtěla poskytnout otci záminku, aby naplnil své hrozby, nebo jich nebyla schopna poté, co k tomu naplnění jeho hrozeb skutečně došlo. Nyní však proplakala za Siriuse několik polštářů.

Také její vnímání magické energie se změnilo, lépe řečeno, vrátilo se nazpět. Temná magie byla pro ni stále nesmírně přitažlivá, ale ona najednou během vší té euforie, která ji při jejím používání zaplavovala, cítila, že dokáže udržet kontrolu a tu temnotu zkrotit a ovládnout, místo aby tomu bylo naopak jako v posledních letech. Něco takového uměla kdysi jako malá holka, ale po vynuceném sňatku byla její vůle zlomena takovým způsobem, že ztratila nad svou temnou magií kontrolu. Bylo by to skvělé, znovu cítit, jak magie proudí skrze ni, jak ji svou myslí ovládá a usměrňuje až po ten slastný okamžik, kdy zformované kouzlo opustí její hůlku, kdyby už pro ni nebylo pozdě. Nemůže přece vrátit zpátky všechny ty roky mučení, vražd a šílenství, může jen litovat a pykat za to, co spáchala.

U dalšího chrliče se píchla do prstu a nechala kapku své krve skápnout do kalichu, který kamenná obluda držela v pařátech. Byla zde za celý svůj život pouze dvakrát, ale cestu a ochrany znala od svých sedmi let zpaměti. Bála se toho, co ji čeká, ale snad dostane alespoň šanci na omluvu. Nezáleželo jí na ostatních členech rodiny, šlo většinou o stejně necitelné parchanty, jako byl její otec, ale Sirius si její omluvu zaslouží. Tohle je to poslední, co od života chce a pak už snad bude moci tu agónii ukončit.

Otevřela dveře do Sálu předků a odhodlaně vkročila dovnitř. Sál měl obdélníkový půdorys, na vzdálenějším konci stál masivní trůn z černého dřeva pro hlavu rodiny a pod ním stálo pět prostých židlí. Podélné stěny bývaly zcela pokryty obrazy dávno mrtvých Blacků, teď však na ni zíraly jen prázdné rámy.

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se jí za zády známým trochu uštěpačným tónem. „Jsem rád, že tě zase vidím.“

„Siriusi?“ otočila se Bellatrix na podpatku a znovu pohlédla do bouřkově sivých očí svého bratránka. Jeho portrét jako visel na stěně, kde byly vstupní dveře. To bylo nejčestnější místo, vyhrazené portrétu poslední hlavy rodiny po levé straně dveří a stářím zčernalému obrazu zakladatele rodu po straně pravé. Sirius vypadal na svém obrazu skutečně impozantně. Oděný v černém koženém motorkářském kompletu, jehož rozepnutá bunda ukazovala svalnatou hruď, připomínal svůdného démona ze snů nadržených puberťaček. Celý dojem ještě umocňoval fakt, že měl místo meče na zádech kytaru a ležérně se opíral o svou motorku. Bellatrix však neměla náladu obdivovat jeho mužnou krásu.

„Můžeš mi odpustit? Já… já jsem ti nechtěla doopravdy ublížit. Proto jsem se do toho souboje s tebou pustila, aby tě nezabil Avadou někdo jiný a pak se to všechno tak pitomě zvrtlo…,“ začala se mu omlouvat, ale zlomil se jí hlas a do očí se jí draly slzy.

„Doufal jsem v to,“ odpověděl Sirius nakřáplým hlasem. „Byl to docela šok vidět tě stát proti sobě, ale pak mi to připomnělo naše slavné souboje v matčině parádním salónu. Pamatuješ, jak jsem udělal díru do zdi a pak se snažil matce namluvit, že tam spadl meteorit?“

„Na to se nedá zapomenout,“ usmála se Bellatrix a pak se trochu zarazila. Upřímného úsměvu nebyla schopna celé roky. Vědomí, že jí Sirius odpustil, uvolnilo cestu i k těmto zapomenutým emocím. „Nebo si pamatuješ, jak jsem tě chtěla potrestat za tu žvýkačku ve vlasech a zapálila místo tvých kalhot tu příšernou tapisérii na téma: Morgana si podrobuje vzpurné mudly? Moje a tvoje máma ji vyráběly celé tři roky. Ta moje to vzala ještě v pohodě, ale teta Walburga řádila jako nepříčetná. Tys potom jenom vytáhl z kapsy ten mudlovský přístroj na měření hluku a naprosto klidně jsi prohlásil: drahá máti, kroť laskavě trochu svůj hlas. Nezletilí by neměli být podle norem platných na celém území Spojeného království vystaveni silnějšímu hluku než 100 decibelů a to tvoje ječení má aktuálně 105. Ohrožuješ tím zdravý vývoj našeho sluchu a harmonický rozvoj našich osobností. Teta Walburga úplně zfialověla a vyhodila nás ven, ani jsem nestačila mrknout.“

Bellatrix se proti své vůli musela při té vzpomínce zahihňat. Vedle Siriuse se najednou cítila zase, jako když jí bylo patnáct a svět jim připadal jako báječné místo pro jejich vylomeniny. Ty staré vzpomínky se najednou vracely a nabíraly nové barvy a intenzitu. Tady, mezi čtyřma očima se Siriusem, se jí na malou chviličku zdálo, že by ještě někdy mohla být šťastná. Také Sirius se na svém obrazu pochechtával a natáčel si na prst pramínek vlasů. Vypadalo to, že jí opravdu nemá za zlé, jak to nakonec na ministerstvu dopadlo.

„Kde jsou vlastně ostatní?“ vrátila se do temné reality Bellatrix širokým obloukem obsáhla prázdné rámy na okolních stěnách. „Očekávala jsem, že mě budou soudit.“

„Oznámil jsem jim, že každého, kdo se tu opováží ukázat, uškvařím v jeho vlastním rámu,“ odpověděl Sirius. „To, co se stalo, je jen mezi námi dvěma, a jestli tě bude někdo soudit, budu to já. Potom, co jsem duši tvého předrahého otce osobně odtáhl do pekla a postaral se, aby odtud pár tisíc let nevylezla, jsem si u našich vážených předků zjednal slušný respekt. Většina z nich nemá zrovna dvakrát čisté svědomí, takže se tu nikdo z nich určitě neukáže.“

Bellatrix na tuhle informaci jen zareagovala pozdvihnutým obočím. Nebylo jí líto jejího otce, který měl hlavní podíl na jejím zničeném životě, ale překvapilo ji, že si Sirius mezi všemi těmi Blacky vydobyl takovou pozici. Duše v záhrobí neměly hmotnou podstatu, takže jediným způsobem, jak mohly ovlivňovat své okolí, byla čistá magie. K tomu, aby mohl tu, co patřila jejímu otci odvléct do pekla, jí musel Sirius použít opravdu hodně. Takovým množstvím vládli jen nejvyšší zasvěcenci temné magie. Nesešli se tu však, aby rozebírali vztah jejího bratránka k temné magii.

„Takže mě budeš soudit ty,“ spíš konstatovala, než se zeptala. „Nebudeme to protahovat, vím, že může být pouze jeden rozsudek.“

„Nebuď tak hrr, Bello. Chtěl jsem si před tím závažným rozhodnutím trochu pokecat. Jsem mrtvej sotva pár dnů, a už se tam nudím. Ani s Jamesem si nemůžeme užít tolik legrace, když všichni, kterým bychom rádi provedli nějaký ten kousek, jsou jen rozmazané stíny. Ta reinkarnace nakonec není až tak pitomé náboženství, i mravenec má zajímavější život než my tady.“

„Takže jsi celé tohle představení zorganizoval, jen protože se nudíš? Neprotahuj to, alespoň konečně budu mít klid. Ani společnost mého otce v pekle nemůže být horší, než to, čím se stal můj život tady na zemi,“ odsekla mu Bellatrix. Naštvalo ji, že si s ní Sirius takhle pohrává.

„Ne, kvůli tomu ne,“ zvážněl Sirius. „Rád bych se dozvěděl, co se s tebou stalo potom, co jsem odešel od rodiny. Nikdy k tomu nebyla příležitost, protože v Bradavicích jsi měla pořád za zády půlku Zmijozelu a potom už jsi byla paní Lestrangeovou, váženou Smrtijedkou.“

„Co se stalo?“ opáčila mu vztekle Bellatrix. „Všechno šlo do háje zelenýho, jestli tě to tak zajímá. Regulus byl najednou v pozici prvního dědice. Podle všeho nevěděl, co si s tím počít. Snažil se sice ze všech sil zavděčit vaší máti, ale sám dobře víš, že na to neměl. Podle toho to s ním také dopadlo. Přidal se k Pánovi zla, ale to, co Smrtijedi dělali, se neslučovalo s jeho romantickými představami o rytířském boji a cti. Nakonec Pána zla zradil a za tu zradu zaplatil.

Andromeda byla pryč, vyděděná a zapomenutá, takže já najednou byla druhá v pořadí. Všichni věděli, že jsem mocnější než Reg a mohla bych ho na pozici hlavy rodiny ohrožovat, takže můj drahý otec přišel s tím geniálním nápadem mě co nejrychleji provdat. Vybral mi Rodolfuse, protože on i jeho otec byli stejní parchanti jako ten můj a nebylo jim proti srsti použít jakékoli prostředky, abych jim nedělala problémy.“

„Je mi to líto,“ hlesl Sirius. „Byl jsem většinu svého života sobeckej parchant, co se na ostatní moc neohlížel, ale měl jsem si uvědomit, co to bude znamenat pro ostatní.“

„Nevyčítám ti to, já chtěla udělat něco podobného, tys mě jenom předběhl,“ připustila už klidným hlasem Bellatrix. Konečně měla příležitost o svém neštěstí promluvit se spřátelenou duší.

„Abych to tedy shrnula,“ pokračovala. „Po tvém odhodu začalo peklo. Otec moc dobře věděl, jak jsem paličatá a že s tím vynuceným sňatkem nesouhlasím, takže mě držel na hodně krátkém vodítku. Byla jsem pod neustálým dozorem. Na každém kroku jsem měla někoho za zády. Sledovali mě skřítci, sestra, najatí poskoci a polovina Zmijozelu. Neustále jsem si musela hlídat svou mysl nitrobranou a preventivně užívat neutralizační roztok na veritasérum, co pro nás vymyslela Lily Evansová ve čtvrťáku. Navíc jsem musela nosit talisman, díky kterému slyšel otec každé moje slovo.

Otec nemilosrdně trestal každý můj prohřešek. Neštítil se vůbec ničeho, aby mě zlomil a udělal ze mě dokonalou manželku dědice starého čistokrevného rodu Lestrangeů, co bude pečovat o svého muže, rodit jednoho syna za druhým a za všech okolností podporovat toho tupouna, co mi vybral za manžela. Přísně mi zakázal všechny kontakty s tebou a ostatními bývalými přáteli. Pamatuješ si na tu mudlovskou holku, co bydlela kousek od Grimauldova náměstí? Marietta se jmenovala, a občas s náma chodila do mudlovských klubů. Nebyla to taková kamarádka jako Sára, ale byly jsme si blízké. Tak tu unesl a před mýma očima ji zaživa stáhnul z kůže…,“

„To je šílený,“ zděsil se Sirius.

„To není všechno. On mě potom do té její kůže zašil a donutil mě dívat se, jak ona zatím pomalu umírá. Pořád říkal, že potřebuju lekci, abych se s těmi mudly přestala bratříčkovat. Že když budu na chvíli v její kůži, poznám, že to není nic pro Bellatrix Blackovou, budoucí Bellartix Lestrangeovou. Zabralo to. Od té doby mi bylo jasné, že se nezastaví před ničím.

Jakmile jsem projevila jenom náznak vzdoru, zavíral mě do sklepa s hladovými krysami, jejich kousance se dají zahojit a nezůstanou žádné jizvy. Životně důležité orgány jsem měla chráněné kouzlem, ale po třech dnech se mi dokázaly prohlodat skoro až na kost. Nepočítám tresty pomocí kouzel, to většinou bolelo jen chvíli.“

„To jsem nevěděl,“ hlesl vyděšený Sirius. „Hádal jsem, že máš asi nějaké problémy, ale nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by ti vlastní rodina mohla udělat něco takového. Je mi líto, že jsem se o to víc nezajímal, abych s tím něco mohl udělat. Vlastně kdyby týden před mým zatčením za mnou nepřišla máti a neřekla mi, že tvůj otec je šílenec, co na tebe použil rituál Soffocare, nevěděl bych o tom pekle vůbec nic. Mělo mi dojít, že když odejdu, budou se mstít na tobě,“ dodal s lítostí.

„To nebyla msta, ale snaha udělat ze mě někoho jinýho, druhou Cissu, co se bude chovat podle jejich představ. Dlouho jsem se snažila přetvařovat. Vybudovala jsem si dokonalou nitrobranu, abych skryla, co si skutečně myslím, a dělala všechno, co po mě chtěli. Bylo to naprosto šílený, ale já čekala na první maličkou příležitost, abych mohla zdrhnout za tebou. Byla jsem tak naivní. Můj otec byl sice naprostý šílenec, ale zároveň neuvěřitelný puntičkář a nedal mi ani náznak šance. Neměla jsem chvilku volného času, kdy bych se mohla připravit. V Bradavicích to ještě šlo, tam jsem jen musela přečíst mraky knih o etiketě, politice a hlavně o historii čistokrevných rodů. Doma to bylo horší. Tam mě čekaly praktické lekce a po šesti hodinách výuky tance, dvou stolování a čtyř společenské konverzace jsem byla tak unavená, že jsem svou nitrobranu držela jen z posledních sil. Nejhorší ale bylo, když mi začaly lekce s mámou, tetou Walburgou a ostatníma ženskýma. Učily mě, jak pečovat o manžela a jak mu připravit dokonalé potěšení. Detailně se mnou probíraly věci, ze kterých by se červenala i šéfka bordelu.

Všechno se to vystupňovalo těsně před svatbou. Byla jsem tak unavená, že jsem na chvilku polevila v pozornosti a neuhlídala si myšlenky. Táta zjistil, že se chci Rodolfuse co nejrychleji zbavit, a protože starej Lestrange se toho taky bál, protože věděl, že jeho syn proti mně nemá šanci, dali dohromady ten podělanej rituál. Byla u toho tehdy obě rodiny, samozřejmě krom Cissy a Rega, kterým ještě nebylo sedmnáct. Dodnes si pamatuju každý detail. Já byla nahá a přivázaná uprostřed pentagramu a otec vedl celý obřad. Začalo to tím, že podřízl hrdlo skřítce, co se o mě odmalička starala. Její krví na mě kreslil runy a vzýval Temnotu. Tím začala ta strašná bolest. Měla jsem pocit, že ty runy vypaluje přímo do mojí kůže. Pak to celé ještě dvakrát zopakoval. Nejdříve obětoval mladou čarodějku a potom mládě jednorožce. To bylo nejhorší. Bolelo to tisíckrát víc než Cruciatus, ale vůbec nejhorší byl pocit, že moje já je uzavíráno do klece, z níž není úniku. Postupně jsem ztrácela kontrolu nad svou myslí a nemohla s tím vůbec nic dělat. Na konci přivedli mou bývalou nejlepší mudlovskou kamarádku Sáru a pak ji…,“ tady se její stále pevný hlas zlomil.

„Nemusíš mi to líčit,“ řekl Sirius na obraze. „O tom rituálu vím a pro představu mi úplně stačí, že to tak zapůsobilo na mou drahou máti, že po Regově nešťastném konci za mnou přišla a na kolenou mě prosila, abych se stal hlavou rodiny. Měla panickou hrůzu z toho, že by se jím mohl stát právě tvůj otec, který byl v následnické linii hned za námi. Mimochodem na zrušení toho rituálu jsem pracoval dva roky a dokončil jsem to zrovna ten den, kdy jsme se znovu potkali na ministerstvu. Promiň, že mi to trvalo tak dlouho, ale černou magii jsem se začal učit až po tom mým slavným útěku z Azkabanu.“

„To jsem nevěděla, všimla jsem si těch změn, ale po těch letech jsem tomu nemohla uvěřit. Moc děkuju,“ hlesla Bellatrix, která se mezitím trochu vzpamatovala. „Každopádně budu už brzy u konce. Po tom rituálu jsem byla jako pod Imperiem. Cokoli jsem si pomyslela, bylo pokřivené. Neexistovalo, že bych se postavila proti svému manželovi, neexistovalo, že bych mu odmlouvala nebo ho neposlechla. Pokud jsem byla s ním, musela jsem se chovat přesně tak, jak mě učili ve všech těch lekcích včetně toho, že jsem mu musela vyhovět při všech jeho zvrhlých fantaziích. Musím ti teda říct, že to s tím kentaurem, vílou a hroznýšem bylo fakt něco,“ pokusila Bellatrix se na závěr svého vyprávění o ironii.

„Ušetři mě podrobností,“ zaúpěl Sirius, který její záměr pochopil, ale hned nakousl jiné vážné téma. „Radši mi konečně řekni, jak to bylo s tím spolkem strašáků v maskách.“

„Jednoduše. Můj manželský život bylo peklo. Neměla jsem ani kousek svobody, ani kousek svobodné vůle. 24 hodin denně jsem se musela snažit oblažit svého manžela, kterého jsem v hloubi duše srdečně nenáviděla. Pak Rodolfus udělal tu chybu, že mě představil Pánu zla. On je hroznej, ale já se před ním poprvé po dlouhé době cítila jako člověk a ne jako chovná klisna, co by měla co nejrychleji zabřeznout. On poznal moje dispozice pro černou magii a nabídl mi členství. Rodolfusovi se to moc nelíbilo, ale neměl na vybranou, a já vůbec neváhala. Byla jsem ochotná udělat cokoli, abych alespoň na chviličku vypadla z toho pekla, co jsem prožívala doma. Myslela jsem si, že bude stačit, když budu nosit tu jejich masku, občas si střihnu souboj s bystrozorem nebo někoho polechtám Cruciem, a budu se držet z dosahu Rodolfuse. Možná by to i fungovalo, protože Pán zla mě přes všechnu svojí moc nikdy nemohl ovládat takovým způsobem jako manžel, podcenila jsem však sílu temnoty.

Sám moc dobře víš, jak intenzivní to je, když se napojíš přímo na zdroj téhle magie. Já však měla po tom rituálu oslabenou vůli a už jsem tu sílu nedokázala ovládnout, místo toho ovládla ona mě. Bylo to, jako kdybych si dala skleničku vína a pak nemohla přestat, dokud se neopiju do bezvědomí. Snažila jsem se skutečnou černou magii nepoužívat, ale Pán zla s Rodolfusem mi to nařizovali a já se jejich příkazům nemohla postavit. Dopadlo to tedy tak, že jsem nedokázala při boji nebo mučení přestat. Vždycky mě musel buď Voldemort nebo manžel zastavit, jinak bych nakonec napadla i svoje spolubojovníky. Oba se při tom náramně bavili.

Voldemort mě však využíval i jinak. Na rozdíl od Smrtijedů, kteří o skutečné černé magii, krom těch tří zdeformovaných kleteb, skoro nic nevěděli, já dokázala čerpat temnou energii přímo u zdroje. Pán zla byl opatrný a při svých experimentech s černou magií raději využíval prostředníka, aby se nakonec neobrátila proti němu. Mě při svých experimentech používal právě jako takového prostředníka. Byla jsem jeho zásobárna za zdroj černé magie. Nasávala z okolí co nejvíc energie, kterou si pak ode mě bral. Nedovedeš si představit, jaké to je, když z tebe někdo vysává magii. Bolí to, jako kdyby ti za plného vědomí vyřezával jeden vnitřní orgán po druhém, a sebere ti to víc energie, než kdybys běžel, dokud nepadneš vyčerpáním. Po každé takové seanci jsem se nedokázala zvednout na nohy, zvracela jsem a třikrát jsem kvůli tomu potratila. Rodolfusovi se to samozřejmě nelíbilo, ale netroufl si Pánu zla odporovat.“

„To je strašné, nedovedu si představit, jak jsi musela trpět. Hladovění a mozkomoři v Azkabanu proti tomu vypadají jako procházka růžovou zahradou. A nevyužíval tě Voldemort ještě jinak? Slyšel jsem takové zvěsti…“

„Lidi toho nakecaj,“ ušklíbla se Bellatrix. „Ne, o žádnej sex mezi námi nikdy nešlo, v tomhle smyslu se mě nikdy ani nedotknul a myslím, že toho ani není schopnej. Nikdy neprojevil ani ten nejmenší zájem ani o ženský, ani o chlapy. Všichni Smrtijedi se občas rádi pobavili s nějakou tou zajatou šmejdkou, ale on to všechno jen znuděně sledoval. Nikdy si nenechal poslat do ložnice žádnou zajatkyni, ani poslušnou dceru jeho patolízalů nebo oddanou Smrtijedku. Dokonce se nikdy ani nešířily žádné drby, že by někoho vyznamenával svou přízní, a věř mi, že něco takového by se mezi Smrtijedy neutajilo,“ ušklíbla se Bellatrix a pomstychtivým tónem dodala:

„Navíc Červíček je trouba a ten rituál, kterým Voldemortovi vytvořil nové tělo, dost pohnojil. Jeho tělo je teď víc mrtvé než živé, není schopen žádné mimiky v obličeji a necítí prakticky ani žádnou bolest, chlad ani horko, takže pochybuji, že by mu to tam dole fungovalo.“

„No, alespoň se nemusíme bát, že by se nám rozmnožil,“ komentoval se sarkastickým úsměvem Sirius poslední informaci. „Stojíš teda pořád na jeho straně nebo bys nám proti němu chtěla pomáhat?“

„Proč to chceš vědět?“

„Mám pro tebe jistý návrh. Vlastně jsem si tě sem kvůli němu pozval. Chtěl bych tě poprosit, abys začala Harryho učit. Chtěl jsem si ho vzít do parády přes prázdniny sám, ale jsem teď poněkud indisponován. Ty jsi jediný člověk, který má potřebné znalosti a schopnosti, a u kterého jsem měl alespoň malou naději, že by to vzal.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one