face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "4099"
Úžasná kapitolka. Som rada, že Harry si to s Dursleyovcami vysvetlil. K Dumbledorovi - vôbec ho nemám rada. Podľa mňa je to manipulátor a všetci sú preňho iba figúrky, ktoré môže ovládať. Naozaj som zvedavá, ako vysvetlíš jeho správanie.
Mimochdom, kedz sa môžem tešiť na ďaľšiu kapitolu? Neviem sa totiž dočkať.
Zdravím.
Též díky za zajímavé povídání o Brumbálovi.
To s tím jeho hráčstvím je dobrý a podstatný postřeh. Samotného by mě to nenapadlo, snad že mi je takový postoj dost cizí.
Když už tak trochu Brumbála obhajuju, možná ještě myšlenku, že je otázka, nakolik si svůj postoj "moudrého staříka" a nekritizovatelného vůdce sám vybral a nakolik mu ho vnutilo okolí. Ať už jeho přátelé a podřízení, anebo ministerstvo a "veřejné mínění".
Brumbála jde vnímat z jistého úhlu jako hodně osamělého člověka, se spoustou známých, ale možná s ještě méně přáteli, než jich měli třeba Malfoy anebo Snape. Jeho pozice "neomylného vůdce" ho mohla hodně oddělovat od ostatních. Umím si představit i variantu, kdy Brumbál, s řádně nakopaným zadkem opouští své veřejné role a otevře si cukrárnu nebo starožitnictví, kde bude daleko šťastnější, než možná je v okolnostmi (částečně?) vnucené roli jediného muže, kterého se kdy Voldemort bál.
Díky za perfektní odezvu na Brumbála.
Souhlasím s tím, že Brumbál, jako postava JKR, se špatně přizpůsobila temnější atmosféře dalších dílů. Jeho uvolněnost a optimismus tam už nebyly na místě a někdy působily až rušivě.
Je stejnou pravdou, že většina jeho chyb je více vnímána "dospělejším" čtenářem než čtenářem dětským, který nechce, aby do dobrodružství jeho hrdinů zasahoval nějaký odpovědný dospělý, který by všechno v pohodě vyřešil. Proč tolik nesmyslných rozhodnutí udělal se můžeme jenom dohadovat - to je právě ten prostor pro ff. Jedno z vysvětlení se mi snad povede předložit v téhle povídce, jiné asi v ZaB, v Aristokracii je už mrtvý, takže tam asi žádnou teorii nerozvinu.
K podivínství a necitelnosti bych ještě připojil třetí charakteristiku a to, že Brumbál byl hráč. Hrál svoje hry v Bradavicích i reálném světě se zaujatostí závislého teenagera a stejně jako takový teenager si teprve na konci uvědomil, že také může nakonec prohrát. Podle mě se tyhle jeho vlastnosti spojily nešťastným způsobem a způsobily mnoho zla. Brumbál možná nebyl zlý, možná měl i chválihodné cíle, co mi na něm však vadilo nejvíc, že své špatné vlastnosti a rozhodnutí skrýval pod maskou dobrotivého staříka, někoho, kdo ví všechno nejlíp, protože on je přece Brumbál.
Naprosto s tebou souhlasím a musím konstatovat, že jsi ho opravdu pěkně vystihl. To je asi taky důvod, proč se mě až na druhý pokus podařil přečíst sedmý díl. Sice je fajn, ale prostě stojí už za houby. Hlavně kvůli tomu, že tam JKR skoro nic nevysvětlila a nechal tam zabít mého oblíbence Snape.
Supr, přesně jak si Brumbála idealizuji já a díky že jsi Harrymu otevřel oči. Jsem zvědavá, co Brumbál bude dělat, až si začne škubat vlasy a vousy. Jak mu nic nevychází. Že by i Snape trochu změnil strany.
Bella, no prostě suprově jsi tu osůbku změnil. Už se těším, jak ho Bella začne učit.
Hm, kanonický Brumbál, proč "trochu" a ne "hodně". Snad ho pro mě přece jen částečně omlouvá politická a společenská situace mezi kouzelníky a jeho role vůdce ve válce, kdy je kus pragmatické necitelnosti nutný aby dotyčný udělal věci, které udělat musí. A kus podivínství je zas snad omluvitelný tím, že se ten dotyčný, pokud není hajzl od přírody, musí nějak odreagovat a vyrovnat s věcmi, které dělá, protože musí, anebo si aspoň sám myslí, že musí. Není asi moc těžké, najít u reálných světových politiků, i těch poměrně kladně hodnocených, dost věcí o kterých bychom za ně nechtěli rozhodovat, ať už je rozhodli dobře, anebo špatně (třeba právě pragmatismus západoevropských politiků vůči Hitlerovi během mnichovské zrady apod.).

I když si myslím, že skutečným důvodem Brumbálova podivínství je to, že Rowlingová svou knížku začala psát částečně jako pohádkovou parodii a postupně se jí to začalo žánrově posouvat někam jinam, až skončila sedmým dílem málem u tragického eposu :-).
Brumbál mi v knížkách zas tak nevadil, ale jsem teď starší, takže mi připadá jako bezcitný a naprostý blb. Těším se jak jeho chování vysvětlíš. Fakt to chci vědět.
Předchozí kapitolu jsem nestihla okomentovat a tak to vezmu při jednom. Sirius se nezdá :) když o něco jde tak umí zapojit i hlavu :D Snad se nebude Harry moc vztekat. Rozloučení s rodinkou bylo nečekaně příjemné a jejich vysvětlení je staví do lepšího světla :) Už se těším na vysvětlení Brumbálova chování. Jen tak dál. :)
Díky za komentáře. Brumbál bude snad částečně vysvětlen v příští kapitole, ale jeho hlavní charakteristiky jsi vystihl přesně (já bych jen místo trochu použil hodně).
Hm, zajímavé a celé to dává dobrý smysl. Jen Brumbál je tu zatím tak trochu mimo logiku, jeho chování je docela obtížně pochopitelné.
Kanonický Brumbál byl zkrátka trochu podivín a trochu necita, tenhle Brumbál bude asi zajímavější. Už se těším na vysvětlení jeho chování. :-)
A příběhy s Dursleyovými v kladnější rovině se mi dost líbí.
Skvělé, tak to se mi líbí.. je bezva jak je vysvětlená ta výchova u Dursleyových.. takhle se to dá opravdu zkousnout.. Těším se, kam nás tahle povídka zavede.. zatím to vypadá na opravdu velké dobrodružství.. a Brumlu zrovna nemusím, tak jen do něj..:))
03.09.2014 15:41:45
Zdeněk Strnad
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one