face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry se objevil na mozaikové podlaze jednoho z výklenků vstupní haly Gringottbanky, nepatrně zavrávoral, ale rychle nalezl ztracenou rovnováhu. Opatrně se kolem sebe rozhlédl, jeho objevení však naštěstí nikdo nezaznamenal. Od jeho poslední návštěvy, kdy se celý vyjukaný dozvěděl o svém dědictví, uplynul pro vnější svět sice jenom týden, ale pro něj to znamenalo devět měsíců intenzivního učení a každodenní dřiny. Za tu dobu se hodně změnil a hodně se toho i naučil. Přemisťování bylo jen takovou třešničkou na dortu, ale třešničkou velmi užitečnou.

Bylo to vlastně poprvé, co se přemisťoval sám na větší vzdálenost, než byla z jeho pokoje do výcvikové haly, ale nepocítil žádný rozdíl. Třicet metrů nebo tři stovky mil, vše se odehrálo úplně stejně. Své první přemístění na veřejnosti tedy zvládl bez problémů: nechyběla mu žádná důležitá končetina, neobjevil se zpola uvízlý ve zdi, ani nepřistál někomu na hlavě, na zádech nebo na jakékoli jiné části těla. Rozhodně to byl úspěch, ačkoli se s ním raději nebude moc chlubit, aby zbytečně nepopudil někoho na ministerstvu. Tihle úředníci trpěli přehnanými představami o vlastní důležitosti a mysleli si, že přemístění bez jejich certifikátu vlastně ani není přemístěním, ale podlým pokusem o anarchistickou revoluci.

Musel se usmát, když si vzpomněl na vášnivou debatu ohledně výuky tohoto způsobu cestování. Bellatrix za žádnou cenu nechtěla vyhovět něčemu, co považovala jen za rozmar hloupého děcka, ale jemu se povedlo ji dokonale usadit. Jeho argument, že v případě nebezpečí má podle její rady co nejrychleji utéct a přemístění je přece nejrychlejší způsob úniku, jeho učitelku dokonale uzemnil.

Vlastně celá ta debata o jeho učebním plánu byla dost bouřlivá. Nejdříve probírali, v jaké zvíře se bude měnit. Harry si původně myslel, že bude muset vypít nějaký lektvar, po kterém ve své vizi uvidí svou nejpřirozenější podobu. Z jeho omylu ho rychle vyvedla Bellatrix, že takhle to dělají jen amatéři. Blackové na to prý mají svou metodu, kterou ihned demonstrovala. Seslala na něj nějaké kouzlo v jazyku, kterému nerozuměl, ale podezřele mu připomínal skřehotání nějakého odporného ptáka. Okolo něj se okamžitě začaly objevovat různé obrazy zvířat a řadit se před ním do dokonalého dvojstupu. Na rozdíl od rituálu při přebírání jeho dědictví byly tyto obrazy dokonale zřetelné a dokonce i v barvách. Byla to opravdu náramná podívaná a jakýkoli ředitel zoologické zahrady nebo cirkusu, jak si trochu cynicky pomyslel, by za něco takového ve svém zvěřinci obětoval jakoukoli svou okončetinu a všechny peníze své i svých příbuzných a známých. Krom poměrně běžných zvířat a několika vzácnějších, která se už ve volné přírodě moc často nevyskytují, tu totiž stála i tři zvířata vyhynulá a dvě magická. Bylo opravdu z čeho vybírat.

To byla ta snazší část. Následovala nekonečná debata, které zvíře je pro něj nejvhodnější. Harry si trval na jelenovi, ačkoli v jeho případě by se nejednalo o žádného dvanácteráka, ale o vyhynulého jelena rodu Megaloceros s parožím o velikosti slušně urostlého stromu. Kdyby si takovou trofej chtěl nějaký lovec zavěsit nad krb, musel by vybourat nejdřív dveře, aby se tam vůbec dostal, a potom i strop, protože by mu ta trofej zasahovala o patro výš. Bellatrix mu trpělivě vysvětlovala, že to není zrovna praktická podoba, protože by po prvních pár krocích uvázl tou svou ozdobou mezi větvemi stromů, ale Harry dál umíněně trval na téhle podobě, která měla nejblíže té, do jaké se měnil jeho otec. Nakonec ho Bellatrix přesvědčila argumentem, že jeho první podoba by měla mít přibližně stejnou hmotu jako jeho lidské tělo, aby si při jejím nácviku ušetřili komplikace se zbavováním se části vlastní hmoty nebo jejím získáváním z okolí. Jelikož tohle ještě s McGonagallovou nebrali, museli by začínat od začátku a dostali by se tak do časového presu. Jako první podobu si tedy „zvolil“ velkého černého vlka. Když už se nemůže svou podobou blížit svému otci, bude se podobat alespoň Siriusovi.

Mělo to však i svou světlou stránku. V pokoji na něj čekalo malé vlče jako dárek i učební pomůcka v jednom. Bellatrix si musela té podoby všimnout už u Gringottů a rozhodnout se, že bude pro Harryho ta pravá. Proto ho také do téhle podoby tak tlačila, ačkoli to mohlo být i tím, že šavlozubého tygra v prodejně mazlíčků ten den zrovna neměli nebo se jí nechtělo utrácet milion za mladou mantikoru. Harry svého nového mazlíčka pojmenoval Stín a Bellatrix záhy litovala, že mu takový dárek vůbec někdy dávala. Stín totiž miloval její garderobu a neuplynul den, aby si některými z jejích šatů nevystlal pelíšek nebo aby si necvičil zoubky na jejích botách. Harry se vždycky náramně bavil, když dělala mladému vlkovi kázání, nadávala mu do fetišistických úchyláků a slibovala mu za to ta nestrašnější muka. Nakonec však nikdy nedokázala odolat jeho zkroušenému pohledu a začala ho drbat za ušima.

I další studijní program vzbudil z jeho strany několik protestů, ale jeho učitelka na ně byla připravená a jen málokdy se nechala zatlačit do kouta jeho námitkami. Takže byl Harry postupně přesvědčen, že fyzický trénink a trénink obratnosti budou pro něho to pravé. Zpočátku sice vehementně protestoval, že nebude nejmenované Smrtijedce dělat kašpara tím, jak před ní bude poskakovat jako blbec, stavět se na hlavu a trhat si šlachy při pokusech dát si nohy za hlavu nebo udělat provaz. Byl však umlčen prohlášením, že po něm nebude chtít nic, co by neudělala sama. Harry se nenechal zviklat a snažil se její rozhodnutí ještě zvrátit. Poukázal na to, že nevidí žádný přínos v tom strkat hlavu tam, kde má normálně zadnici, ale Bellatrix mu s tichým pobavením sdělila, že žádný Smrtijed mu smrtící kletbou na zadnici mířit nebude, takže pro jeho hlavu tam bude to nejbezpečnější místo. Tak pádnému argumentu se skutečně dalo jen stěží odporovat, takže nakonec svolil k hodinám tělocviku ráno i večer.

Harry měl celou dobu nejasný pocit, že si Bellatrix to jejich dohadování užívá stejně jako on sám. Tohle nebylo stejné jako jeho občasné hádky s Ronem a Hermionou, už jenom proto, že tady se nikdo při prvním náznaku odporu neurážel jako Ron, ani neměl tendenci z druhých dělat hlupáky jako Hermiona. Tohle připomínalo šerm se slovy, kde se oba snažili vymyslet co nejvtipnější argument a vyhrával ten, kdo soupeře na chvilku zbavil slov. Byla to opravdu docela dobrá zábava. Nakonec po mnoha hodinách vyhrála 5:3 Bellatrix, ale Harry byl se svým skóre spokojený. Prosadil si přemisťování, vetoval lektvary a přesvědčil Bellatrix, že by s hodinami soubojů měli začít hned od začátku. Prohrál pak spor o první zvěromágskou podobu, byl donucen k fyzickému tréninku, základům léčitelství, meditacím a společenskému chování včetně tance.

Zvlášť tomu poslednímu se úporně bránil. Nepomohly výhružky, že pošlape Bellatrix nohy, nepomohly vytáčky, že nemá žádný vhodný oblek ani boty, a nepomohly ani sliby, že se namísto toho bude učit třeba starodávné runy. Bellatrix v tomto ohledu nehodlala ustoupit a neustále ho provokovala tím, že jednou měla tu čest tančit s jeho otcem a jeho výkon přirovnala k dobře vyzrálé dubové fošně. Jestli Harry zdědil něco z jeho prkennosti, je nejvyšší čas s tím něco dělat. Nemůže přece na prvním plese ztrapnit své rodiny a tedy i její maličkost tím, že upadne na svou partnerku nebo jí přišlápne jí vlečku a strhne z ní tak její šaty. Na takové radovánky bývají na plesech vyhrazeny soukromé salónky a nikoli hlavní parket.

Z vlastního tréninku i vzájemného soužití měl zpočátku pořádný vítr. Očekával, že Bellatrix bude něco jako ženská verze Snapea, jen daleko neústupnější a tvrdší, ale nakonec jim to spolu fungovalo překvapivě dobře. Při tréninku mu Bellatrix sice nic neodpustila, ale dokázala ho k maximálnímu výkonu vyprovokovat i jinak než sarkastickými poznámkami, a v soukromí k sobě postupně krůček po krůčku nalézali cestu. Na začátku každý z nich respektoval soukromí toho druhého, ale po několika dnech se Harry osmělil a se sevřeným žaludkem se zeptal, zda si k ní může večer přisednout. Nechtěl trávit všechny večery sám ve své ložnici, to se příliš podobalo životu u Dursleyů nebo období, kdy se během Tříčarodějnického turnaje pohádal s Ronem a všichni se k němu otočili zády. Trvalo několik týdnů, než se osmělil k nějakému náznaku konverzace, ale postupem času se mezi sebou začali bavit docela volně.

Harry nakonec ničeho nelitoval. Za ty týdny se naučil spoustu opravdu bezvadných věcí. Dokonce i ta fyzická příprava a tanec ho začaly bavit, i když zde hlavní roli hrála osoba jeho učitelky. Musel si připustit, že pohled na Bellatrix, jak v těsném cvičebním úboru prokazuje ohebnost svého štíhlého, avšak na těch správných místech patřičně zaobleného těla, je něco, kvůli čemu si na ranní hodinu gymnastiky rád přivstal. U tance to bylo podobné. Zpočátku měl obrovský problém zkoordinovat svoje nohy v nezvyklém pohybu, každý dotyk jejich těl mu způsoboval rudnutí uší i obličeje a nedokázal se nikdy uvolnit natolik, aby dokázal skutečně vnímat hudbu a její rytmus, časem se však do toho vpravil a začal si to dokonce užívat. Těšil se na letmé dotyky jejich těl pohybujících se v dokonalé synchronizaci sálem, těšil se, až zase ucítí pod svou rukou její pružný pas, a litoval, že si takhle nemohou zatančit někde na veřejnosti.

Teď však nebyl čas na vzpomínky. Skřeti měli rádi dochvilnost, jak mu Bellatrix neopomněla při několika příležitostech připomenout, a jemu zbývalo do domluvené schůzky posledních deset minut. Narovnal se v ramenou a sebevědomě vykročil do mumraje v hlavní bance kouzelnické Británie. Snažil být se nenápadný, ale jelikož měl namířeno k okénku pro klienty s jednociferným číslem trezoru, kam moc lidí nechodilo, několik zvídavých očí si ho všimlo a jejich majitelé zanechali všech svých věcí a vydali se referovat svým pánům o téhle nezvyklé návštěvě.

Jednání se skřety proběhlo podle očekávání. Harry musel podepsat takovou spoustu listin, až se ho začala zmocňovat obava, že si užene zánět karpálního tunelu, ale na konci byl výhradním vlastníkem takového majetku, že by se o něm mohlo zdát i samotné královně. Jenom soupis veškerého jeho majetku zabral jednu knihu tak tlustou, že musela ležet na stolku s obzvlášť vyztuženýma nohama, a druhou, o něco tenčí, kterou dokázal s vypětím všech sil nadzvednout o plné čtyři centimetry.

V majetku Potterů se odrážela jejich záliba ve všem, co létá ve vzduchu. Krom majoritního podílu ve společnosti Kometa, vlastnili menší podíly snad ve všech společnostech, které se výrobou košťat a doplňků k nim zabývaly. Tím však jejich posedlost zdaleka nekončila. Vlastnili významné balíky akcií společností vyrábějících letadla, aerolinek, několik letadel včetně upravených verzí vojenských stíhaček, ale i záchranou stanici pro poraněné ptáky a kdesi v hlubinách jejich trezoru by měly být ukryty i zaručeně pravé zbytky křídel, na kterých se Ikarus pokoušel odletět z Kréty. Harry ani v nejmenším nepochyboval, že se s Bellatrix budou náramně bavit, až budou tím šíleným seznamem listovat.

Blackové své investice rozmístili daleko uvážlivěji a pokrývali jimi snad každý obor mudlovského nebo kouzelnického podnikání. Pečlivě spravované podíly v klíčových společnostech vynášely pohádkové sumy a Harrymu konečně začaly docházet slova jeho učitelky, že Lord Black se může na Příčné, Obrtlé, ale i na většině ulic v Londýnském City tvářit, jako kdyby mu patřily, protože tomu tak opravdu bude. Blackové vlastnili také daleko více nemovitostí i uměleckých děl, a ačkoli se Harry v tom druhém vůbec nevyznal, několik rekreačních objektů v různých částech světa bylo příslibem krásné dovolené, až se mu jednoho krásného dne podaří zbavit toho otravného Voldemorta.

Na tohle však měl zatím spoustu času. Teď vyrazil na obhlídku svých trezorů. Potřeboval si vyzvednout několik knih s rodinnými kouzly, pár artefaktů, které by ministerstvo okamžitě označilo na nezákonné, a samozřejmě i nějakou tu hotovost. Snažil se ignorovat všechny ty poklady, které generace jeho předků nashromáždily a postupovat podle instrukcí, které dostal od Bellatrix přímo za svým cílem. Když měl všechno pohromadě, požádal skřety ještě o jednu laskavost. Poprosil je o vlas některého z jejich lidských zaměstnanců, aby se mohl s pomocí mnoholičného lektvaru nenápadně vytratit postranním vchodem.

Na ulici vyšel v podobě čtyřicetiletého úředníka s nastupující pleší a mohutnými licousy, posadil se do cukrárny, objednal si místní specialitu a opatrně se rozhlédl kolem. Bylo na co se dívat. Lucius Malfoy jakoby náhodou postával u výlohy obchodu s cizokrajným kořením, ta stará babka, která právě zakopla a shodila dobrý tucet košťat před Prvotřídními potřebami pro famfrpál, nemohl být nikdo jiný než Tonksová, Kingsley Pastorek právě s vážnou tváří kontroloval licenci nějakému pouličnímu prodavači a v ústí Šikmé uličky bylo vidět poflakujícího se Munduguse Fletchera. Při podrobnějším zkoumání odhalil Harry ještě další nápadně nenápadné zevlující postavy. Vypadalo to, že si zde dal dostaveníčko výkvět Voldemortových Smrtijedů i Brumbálových Fénixů doplněných ještě elitními bystrozory ve službách ministerstva.

Bellatrix měla opět pravdu, když ho varovala před tím, že jeho návštěva na Příčné nezůstane bez povšimnutí. Harry měl sto chutí vrátit se zpět do banky a vyjít hlavním vchodem ve své skutečné podobě. Ta mela, co by se nejspíš strhla, by mohla vejít do dějin. Nakonec potlačil nutkání vyprovokovat všechny ty své fanoušky k nějaké akci, načmáral na ubrousek pár slov, zaplatil účet a vydal se na ulici pomoci Tonksové posbírat ten nepořádek, který natropila. Choval se jako dokonalý gentleman, oslovoval ji ctěná dámo a nabídl jí rámě, že ji doprovodí, kamkoli si jen bude přát.

Tonksová byla jeho pozorností vyvedena z míry. Nemohla opustit své stanoviště, ale nemohla na sebe upoutat ještě větší pozornost tím, že by ho nějak odbyla. Nakonec se tedy nechala odvést ke stolku v cukrárně, kde před chvílí seděl Harry a nechala si od něj objednat kávu. Harry se potom velmi vybraným způsobem rozloučil a vyrazil směrem k Děravému kotli. Tonksová se několik minut na to málem zadusila, když v kapse svého hábitu našla vzkaz napsaný na ubrousku.

Ty šedivé vlasy Ti fakt seknou, Tonksová, ale růžová se mi na Tobě líbí mnohem víc.

Tvůj Harry


***

Bellatrix si užívala, že dnes nemusí vstávat a byla pevně rozhodnutá opustit svou postel nejdříve někdy odpoledne, až se Harry vrátí z Gringottbanky, nákupů a nejspíš i krátké návštěvy u Siriuse. Určitě mu bude chtít předvést, že ke své první zvěromágovské podobě potřebuje doladit jen pár posledních detailů. Je jenom dobře, že si konečně může trochu odpočinout. V posledních týdnech začínala čím dál častěji pociťovat podivnou únavu.

Byl to divný a nepochopitelný pocit. Fyzicky by se měla cítit perfektně. Každodenní cvičení jí vrátilo bývalou obratnost i kondici a teď jí nečinilo potíže celou hodinu metat salta a přemety, dělat kliky a sklapovačky nebo se houpat zavěšená na obřím křišťálovém lustru uprostřed tréninkového sálu, přesto se cítila, jako kdyby jí něco chybělo. U magie platilo to samé. Ten riskantní rituál, kterým jí její bratranec navrátil kontrolu nad magii, byl úspěšný a ona si celou tu dobu znovu užívala všechnu tu moc proudící jejím tělem a svou kontrolu nad ní. Temnota v jejím nitru ji už konečně neděsila, ale laskala, uklidňovala a dodávala jí jistotu, že s její pomocí dokáže zvládnout cokoli, přesto to v poslední době nebylo tak úplně ono. Něco jí chybělo, ale ona nedokázala pojmenovat, co to vlastně je. Nakonec nad tím v duchu mávla rukou. Nejspíš si jen na ty nové pocity začala zvykat, a proto jí připadají méně intenzivní, než na začátku.

Ta únava rozhodně nemohla být způsobená ani jejím společníkem. Harry v sobě skloubil zdánlivě neslučitelné vlastnosti obou jeho rodičů. Dokázal být stejný neuvěřitelný rošťák, provokatér a tvůrce různých vtípků jako jeho otec, po matce však zdědil inteligenci, takže jeho popichování nebylo tak prostoduché jako bývaly narážky jeho otce a přesahovalo dokonce kvality běžné i pro studenty Zmijozelu. Po Lily zdědil navíc i laskavost, takt, empatii nebo jak tomu říkat, takže jeho vtípky a popichování nikdy nezraňovaly a neurážely, jako se to občas stávalo Jamesovi se Siriusem.

Bellatrix by nikdy nevěřila, že si toho mladého Pottera tak oblíbí, a že jí bude v jeho společnosti tak dobře. To, jak se ostýchal, když ji měl vzít při tanci do náručí nebo jak postával dlouhé minuty v rohu pokoje, než se odhodlal požádat ji, jestli by si mohl přisednout ke krbu, bylo tak krásně roztomilé, že si ho člověk prostě musel zamilovat.

Jejich vzájemná interakce během tréninku se většinou pohybovala v rovině uštěpačných poznámek, vzájemného provokování a snahy jeden na druhého vyzrát, při večerním posezení však sklouzávala do klidnější roviny a ona se dozvěděla prakticky všechno, co prožil za těch pět let v Bradavicích. Na oplátku mu vykládala o Pobertech a jejich dvou úhlavních nepřátelích: Severusi Snapeovi, který byl nejčastějším terčem jejich vtípků a nechtěl si to nechat líbit, a Lily Evansové, která se snažila z funkce prefektky jejich řádění zamezit. Její snaha byla ještě umocňována neohrabanými pokusy jeho otce se zrzavé premiantce dvořit. Bellatrix se už sice v té době s poberty moc nestýkala, ale měla dostatečně dobrý přehled o jejich aktivitách, aby se jimi mohla alespoň skrytě bavit. Ještě se stále neodhodlala začít sama vyprávět svůj příběh, stejně jako se Harry úzkostlivě vyhýbal čemukoli, co souviselo s Dursleyovými, ale po pár týdnech bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy tuto poslední bariéru mezi sebou prolomí. Jen netušila, že to proběhne za tak dramatických okolností:

***


Harryho výuka probíhala prakticky bez problémů. Neměl sice dost trpělivosti k meditacím a výuka teorie pro něj znamenala pravá muka, vždycky však dokázal rychle pochopit podstatu věci. Při vyučování pak zvládl všechno, co po něm požadovala, ale tady byl právě ten zádrhel. Zvládl totiž vždycky jen to, co po něm požadovala. Bylo to, jako kdyby se bál v magii udělat cokoli, co neměl od nějaké autority nejdřív schváleno.

Další pozoruhodnou věcí bylo, že vůbec nevyužíval potenciálu, který mu skýtala Temnota v jeho nitru. Připadalo jí to, jako kdyby to všechno bral jako výzvu, že dokáže zvládnout všechna kouzla i bez temné magie. Přitom by dala ruku do ohně, že od své první lekce odhodil zbytečné předsudky a pochopil, že se Temnoty ve svém nitru nemusí bát.

Přesto stále využíval jen nepatrnou část svého potenciálu a to ještě pouze v případě, že ho k tomu prakticky donutila násilím. Z jeho vyprávění si dala dohromady, že podobné problémy měl, když se učil kouzlo Patronus. Navzdory snaze a odhodlání dlouho nedokázal tohle kouzlo využívající emoce správně použít a teprve když mu šlo o život, dokázal prolomit své vnitřní bariéry a seslat ho v plné síle. Zkoušela všechno možné, aby stejným způsobem využíval svůj potenciál i v jiných oborech, ale s mizivým výsledkem.

Snažila se zrovna vnitřním zrakem sledovat jeho auru a najít důvod, proč jeho magie tak tvrdohlavě odmítá spojit se svou temnější částí, když si toho všiml a neodpustil si typické rýpnutí:

„Proč se na mě díváš jako v transu? Kdybych věděl, že se ti tak líbí zajíčci, vzal jsem si na sebe něco víc sexy.“

„Nejvíc sexy je zajíček na smetaně s brusinkama“ odsekla. „Neruš, snažím se tu poznat na tvé magické auře, co děláš blbě. Je to dost náročný a jen pár zasvěcenců Temnoty dokáže sledovat aury, tak si nech laskavě svoje poznámky pro sebe.“

„Myslíš takový ty barevný zářící vzory kolem kouzelníků? To přece vidí každej, stačí se koukat kousek vedle a pak na ně tak nějak jako zašilhat.“

„Ty takhle vidíš aury?“ zeptala se zaskočená Bellatrix.

„Jasně, vždycky jsem je tak viděl. Tvojí mám docela rád, je tam hodně temných, rudých a žlutých odstínů, ale působí to na mě příjemně. Je to jako dohasínající oheň v krbu, co se sice může zase rozhořet, ale teď se pozvolna ukládá ke spánku,“ vysvětlil Harry a dál se soustředil na přeměnu svých nehtů ve vlčí drápy, jako kdyby netušil, co právě přiznal.

Tohle Bellatrix dokonale zaskočilo. Schopnost vidět aury byla znakem těch nejmocnějších mágů. V dnešní době jich to ovládalo skutečně jen pár a ona byla vždycky velice hrdá na skutečnost, že se to po namáhavém tréninku naučila. Tenhle kluk to bere jako samozřejmost. Pokud má ale takovou moc, proč se nikdy nijak neprojevila? Normálně by s takovou silou měl v Bradavicích při Vingardium Leviosa zvednout celou lavici a prorazit s ní díru do stropu.

Znovu se soustředila na jeho magii. Viděla, jak jeho magie pulsuje a snaží se vyplnit přání svého majitele. Teď. Teď by stačilo uvolnit jen trošičku energie z temné rotující sféry v jeho magické auře a Harry se bude moci konečně pořádně podrbat. Ta Temnota uvnitř jejího žáka však žádnou energii nedodala a dál zůstávala v klidu. Vypadalo to, jako kdyby byl Harry od Temnoty ve svém nitru úplně odtržen. Něco takového by snad dokázaly některé z nejhorších prokletí, kterými se kdysi trestali zrádní kouzelníci, ale po žádném takovém zásahu Bellatrix nenašla ani stopu. Byla to prostě záhada.

Ten večer u krbu opatrně stočila řeč na projevy jeho náhodné magie a nestačila se divit. Teleportace! Odstranění skla v ZOO! Nikoli rozbití, což by udělala většina ostatních dětí, ale zmizení. Narušení zákona o zachování hmoty přece vyžadovalo obrovskou energii a kontrolu. Dorůstání vlasů zase bylo typické pro malé metamorfomágy, ale jinak by něčeho takového nebyla schopna většina dospělých kouzelníků i s jejich hůlkami a složenými OVCEmi z přeměňování. Tohle rozhodně nebyly typické projevy náhodné magie průměrného dítěte. Každý jednotlivý z nich by se dal vysvětlit jako mimořádný talent pro některý magický obor, ale takhle dohromady to nedávalo vůbec smysl. Navíc podle jeho vyprávění docházelo k takovým projevům jen jednou dvakrát do roka. Kolem dítěte s takovým magickým potenciálem by se podobné podivnosti měly přece dít prakticky pořád.

Bellatrix se snažila po několik následujících dní přijít celé záhadě na kloub. Harry evidentně měl obrovský potenciál, který však vůbec nevyužíval a dokonce to vypadalo, že se ho sám od sebe snaží potlačit. To by mohlo být tím klíčem. Co když se jeho magie jen snažila vyplnit jeho přání a sama sebe potlačila? Znělo to možná absurdně, ale ji nenapadalo žádné jiné vysvětlení.

Jedna věc však bylo najít vysvětlení a jiná najít řešení toho problému. Jestli je tenhle stav opravdu výsledkem jeho podvědomého přání, žádný zásah zvenčí s tím nic nenadělá. Harry sám bude muset uvolnit svou magii, ale Bellatrix neměla tušení jak to udělat a navíc se bála, jaké vedlejší efekty se při tom projeví. Nakonec se rozhodla, že jestli má mít Harry šanci dožít se dospělosti, bude to muset prostě risknout.

Odhodlala se k tomu asi deset týdnů jejich času před jeho dnešní návštěvou Gringottbanky. Harry byl v té době zhruba ve třetině své cesty k první proměně a v ostatních oborech se naučil spoustu nových kouzel, většině však scházela potřebná síla. Seděli naproti sobě na měkkých polštářích a Bellatrix s podobnými rozpaky jako Harry, když začínali s tancem, začala vysvětlovat svou teorii:

„Harry, celou dobu si lámu hlavu, proč vůbec nevyužíváš Temnotu uvnitř svého magického jádra.“

„Jakou Temnotu? Jak nevyužívám? Přestaň, prosím tě, mluvit v hádankách a vysyp, co máš za lubem.“

„Harry, zkusím ti to vysvětlit, ale není to snadné na pochopení, tak mi věnuj náležitou pozornost, i když to bude samá nudná teorie,“ dodala, když uviděla, jak Harry protáčí oči v sloup.

„Předně jsem už na začátku vysvětlila, že dnešní dělení magie na černou a bílou je nepřirozené. Není žádná bílá magie a od ní odděleně existující magie černá. Je jen magie, kterou kouzelník může použít k různým účelům.“

„S tím nemám problém. Není žádná černá, bílá ani fialová barva magie, to je diskriminační a rasistické dělení. Fajn. Takže co mi tu teď chceš vykládat o Temnotě? Není Temnota to samé jako černá magie?“

„Harry, Temnota neznamená to samé jako černá magie,“ vysvětlovala trpělivě Bellatrix. „Kouzelníci se liší od mudlů tím, že mají něco, co se pro nedostatek jiných termínů nazývá magické jádro. To nemá žádné fyzické sídlo v některém z orgánů, je to spíš část mysli nebo ještě přesněji duše. Je obtížné vysvětlovat, co to magické jádro vlastně je bez všeho toho balastu mystických povídaček, ale ber jako fakt, že všichni kouzelníci dostatečně mocní na to, aby vnímali magii svou i ostatních, potvrdili, že něco takového skutečně existuje.

„Jo, o tom mi Hermiona vyprávěla,“ poznamenal zaujatý Harry. „Když jí Malfoy nazval mudlovskou šmejdkou, přečetla všechno z knihovny, aby mu mohla dokázat, že její původ ji v magii v ničem neomezuje a ona se plně vyrovná každému čistokrevnému kouzelníkovi. Vydržela nám předčítat z těch zaprášených knih celé hodiny. Vysvětloval jsem jí, že každý, kdo má oči a vidí její známky ve škole, může za méněcenného považovat spíš sebe než ji, ale nedala si to vymluvit.“

„Co se ale v knížkách nepíše, je skutečnost, že většina kouzelníků nemá jedno, nýbrž dvě ohniska moci,“ pokračovala ve svém výkladu Bellatrx. „Jedním je přirozená magie proudící jejich tělem. Tahle magie je základem všech kouzel, co se učíš v Bradavicích, a určuje, co vlastně má kouzlo udělat. K jejímu použití je nutná hůlka, která všechnu tu energii soustřeďuje a zaměřuje, ale stejně ta energie stačí jen na ty nejlehčí kouzla. Kouzelníci si pak u složitějších kouzel pomáhají tím druhým ohniskem, které obvykle označujeme jako Temnotu. Tahle magie pro nás není přirozená a většina kouzelníků ji nedokáže vědomě formovat. Existuje báchorka, že tahle magie je dědictvím po starodávných bozích, kteří se spojili s lidmi, čímž vznikla rasa kouzelníků. Je populární hlavně u těch fanatiků čistokrevnosti, protože podle nich se tím dokazuje jejich nadřazenost. Ať už je to jakkoli, většina kouzelníků ji dokáže používat jen podvědomě k posílení svých kouzel. Jen někteří si ji uvědomí a snaží se k ní proniknout, a jen několik z nich se dopracuje k tomu, že ji dokáže vědomě používat. Takovým se potom říká zasvěcenci. Na celém světě jich je jen pár desítek a patří mezi nejmocnější kouzelníky světa. U nás mezi ně patří Brumbál, Voldemort a ještě asi sedm dalších.“

„Dobře, ale proč se tomu u všech mozkomorů říká Temnota, a co to má společného se mnou?“

„Temnota se tomu říká, protože se v auře většinou projevuje temnou barvou.“

„Brumbál nic takového v auře nemá. Jeho aura je tak zářivě bílá, až to zraňuje oči.“

„Říkala jsem většinou, ne vždycky. Navíc u Brumbála a Voldemorta, který ji má zase celou úplně černou bych řekla, že si svou auru upravili, aby na ostatní víc zapůsobili. Něco takového ten, kdo svou magii výborně ovládá, dokáže. S tebou to má společné to, že ačkoli nepochybně máš přístup k tomuto zdroji moci, vůbec ji nevyužíváš.“

„Jak nevyužívám? Vždyť jsi říkala, že ji používá každý kouzelník, aby posílil svá kouzla?“

„Jo, každý krom tebe. Ty ji částečně používáš jen ve třech případech: když se bráníš kouzlu Imperius a potom u kouzel Patronus a z nějakého nepochopitelného důvodu i Expelliarmus. Nechápu, jak jsi dokázal zvládnout všechno ve škole, protože podle všech teorií bys měl být stěží něco víc než moták. Musel ses neuvěřitelně snažit, když jsi rozvinul a posílil svoje ohnisko přirozené magie tak, aby ti dodalo dost energie pro všechna kouzla, co se učíte.“

„Jsem divnej?“ zeptal se zaskočený Harry.

„To rozhodně jsi,“ neodpustila si popíchnutí Bellatrix. „Který jiný kouzelník, co zrovna zdědil miliony galeonů, tak místo aby randil s nejkrásnější holkou ve škole, je zalezlý někde s bývalou Smrtijednou a učí se, jak si nechat narůst pořádný kožich a zuby, se kterými dokáže chroupat kosti jako párátka.“

„To je jen zodpovědnost.“

„Něco takového bylo kdysi pro tvého otce a mého bratránka sprosté slovo.“

„Dobře, tak necháme dohadování co je a co není sprosté slovo a raději mi konečně vysvětli, o co tady kráčí.“

„Kráčí o to, že v tobě potřebuju uvolnit tu Temnotu, aby tvoje kouzla konečně měly konečně pořádný grády. Blbý je, že jedinej způsob, co mě napadá, se ti moc líbit nebude,“ opustila Bellatrix svůj profesorský tón a sklouzla ke způsobu, kterým se mezi sebou obvykle bavili.

„Do žádného sexuálního rituálu s tebou nejdu,“ zděsil se naoko Harry.

„Říkala jsem, že se ti to líbit nebude,“ hrála si na uraženou Bellatrix. „Kdyby šlo o sexuální rituál s mojí maličkostí, zcela určitě by nešlo o skutečnost, která by se ti nelíbila. Jde o něco mnohem, mnohem nepříjemnějšího. Jediné vysvětlení, které mně napadá totiž je, že ses podvědomě od své Temnoty odstřihl.“

„Něco takového je možné? Před chvílí jsi mi tvrdila, že Temnota je mojí nedílnou součástí.“

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela, ale je to jediná možnost, kterou jsem nezavrhla jako nemožnou. Víš, nikdo nikdy pořádně nepochopil, jak temná magie funguje, ale podle mojí zkušenosti se chová tak trochu jako tvé druhé já. Ty pak potřebuješ mít nesmírně silnou vůli, abys to svoje divoké a nezkrotné dvojče udržel na uzdě. Hodně kouzelníků při tomhle selže a skončí v lepším případě na uzavřeném oddělení u Sv. Munga, v tom horším to končívá vraždícími orgiemi, dokud se nenajde někdo, kdo je umlčí navěky. Já však při kontaktu s Temnotou měla trochu jiný pocit. Někdy se mi zdálo, že by se mnou i chtěla spolupracovat, jen prostě nedokáže pochopit, co po ní vlastně chci. U tebe se jí to však mohlo podařit. Bohužel nešťastnou náhodou nebo kvůli tomu, že tvé přání bylo tak intenzivní, přerušila spojení mezi vámi. To je druhý hlavní důvod, proč si myslím, že jsem na správné cestě“

„A jaký je ten první?“

„Neznám nikoho tak mocného, aby ti něco takového provedl, krom tebe samotného.“

„To si děláš prču. Můžu ti na fleku jmenovat tucet mocnějších kouzelníků, než jsem já.“

„Žádný z nich, dokonce ani Voldemort s Brumbálem nemají takovou moc. Možná by ji mohli tvou magii zničit stejně jako by mohli zničit tvé fyzické tělo, ale nikdy by ji nedokázali kontrolovat. Ta Temnota uvnitř tvého magického jádra má jen jednoho pána – tebe. Proti komukoli jinému se bude bránit, dokud nezničí buď útočníka, nebo sama sebe.“

„To zní jako pěkná kravina.“

„Zní,“ připustila Bellatrix, „ale já jako zasvěcenec Temnoty jsem přesvědčena, že je to jediná možnost.“

„Takže teoreticky připusťme, že jsem se nějakým neznámým způsobem odstřihl od Temnoty ve svém nitru,“ pronesl nepříliš přesvědčeným hlasem Harry. „Co s tím mám teď asi tak udělat?“


„To právě nevím jistě. Myslela jsem si, že bude stačit odhodit předsudky vůči téhle magii, ale to evidentně nestačí.“

„Evidentně,“ rýpl si Harry.

„Je to nejspíš kvůli tomu, že temná magie s tvým vědomím přestala komunikovat. Jenom, když jsi ve smrtelném nebezpečí, pronikne to skrz bariéru, co si kolem sebe vybudovala a ona ti přijde na pomoc,“ nenechala se vytočit Bellatrix. „Jediný způsob, který mě napadá, je projít spolu všechny tvé vzpomínky a najít místo nebo místa, kde jsi Temnotu v sobě zavrhl. Pak bych zkusila tvou vzpomínku pozměnit.“

„Něco takového je možné?“ nevěřícně se zeptal Harry. Při lekcích se Snapem ho jeho učitel donutil prožívat některé jeho vzpomínky, ale on si celou dobu uvědomoval, že to jsou opravdu jenom vzpomínky, a kdyby věděl jak, rázně by mu to zatrhl. Tady se jednalo o něco jiného. Měl tu vzpomínku znovu naplno prožít, ale v mírně pozměněné verzi a nahradit jí tu původní.

„Ano. Mocný mág znalý magie krve může provést jistý rituál, který mu umožní převzít kontrolu nad myslí a vzpomínkami někoho jiného. Jsem schopna i ochotna takový rituál provést, ale záležet bude hlavně na tobě. Budeš mi během toho rituálu vydán na milost a nemilost, mohla bych změnit celou tvou osobnost a v neposlední řadě budu mít přístup ke všem tvým vzpomínkám, tedy i k těm, které si každý normální člověk nechává pro sebe. Nebudu tě k ničemu přemlouvat, já na tvém místě bych si to sakra rozmyslela.“

„A co se tím rituálem změní?“ zeptal se zamyšlený Harry.

„Pokud všechno vyjde a mě se podaří v tobě uvolnit Temnotu, můžeme konečně začít s opravdovým tréninkem. Tvá kouzla budou silnější a časem můžeš dokázat i to, co předváděli Voldemort s Brumbálem na ministerstvu – formovat magii nikoli naučenými pohyby hůlkou, ale pouhou myšlenkou. Nemůžu ti ale zaručit, že se to všechno povede. Tvoje vůle se bude změně vzpomínek bránit, a když bude příliš silná, vyhodí mě z tvé mysli ven, rituál nerituál. I kdyby všechno vyšlo, nikde není psáno, že jednou opravdu dokážeš Temnotu takhle ovládat.“

„Řekni mi upřímně, mám bez toho šanci zbavit svět Voldemorta?“

„Obávám se, že bez toho nezvládneš ani svou zvěromágskou proměnu. Opravdu se snažíš, všechno děláš správně, ale nedokážeš shromáždit dost magie, aby se tvoje tělo proměnilo. V souboji s Voldemortem pak za pár minut zemřeš vyčerpáním, pokud tě tedy hned na začátku nezabije první Avadou.“

„Tak to teda riskneme,“ konstatoval klidně Harry, čímž Bellatrix dokonale uzemnil.

Očekávala týdny přemlouvání a dohadování, protože jediným jistým výsledkem byla ztráta jeho soukromí, on si však jen tak souhlasí. Rozhodně nebyl hloupý, takže si určitě uvědomil, do jak nejistého podniku se pouští. Ne. Harry prostě zvážil důvody pro a proti a rozhodl se.

Pak jí docvaklo ještě jedno. Harry jí skutečně důvěřuje. Svěřuje se do jejích rukou, protože věří, že bývalá nejvěrnější Smrtijedka jeho důvěru nikdy nezradí. Zbořil tak poslední bariéru, která mezi nimi byla a ona na to mohla odpovědět jen jediným způsobem.

„Děkuju, Harry. Je myslím na čase, aby ses dozvěděl můj celý příběh…“

Vyprávěla dlouho. Harry ji po celou dobu nepřerušil jediným dotazem, jen ji po několika minutách vzal za ruku a držel ji ve svých dlaních, ale to stačilo. Bellatrix cítila, že konečně není na všechno sama, že je tu někdo, kdo jí dokáže porozumět, i když by mohl být jejím synem. Rozuměla si se Siriusem, měla několik kamarádek, ale teprve teď poznala skutečnou spřízněnou duši. Když dokončila své vyprávění a otírala si slzy, potvrdil jí to jedinou prostou větou:

„Už na to nejsi sama, Bellatrix.“

Druhý den bylo vše připravené k rituálu. Na podlahu v jejich tréninkovém sále nakreslila černou křídou pentagram, do jehož vrcholů umístila příslušné runy. Celý rituál zahájila tím, že odzpívala mantru ke strážcům duchovních bran a paměti. Byla si vědoma, že žádné takové bytosti ve skutečnosti neexistují, ale podmanivý rytmus pomáhal soustřeďovat a směrovat její magii správným směrem. Cítila, jak se vzduch kolem nich plní energií, která čekala jen na její pokyn. Rychlým pohybem podřízla jehně a jeho krví obtáhla všechny runy. Dávala si pozor, aby se stále držela vně pentagramu. Každá runa, kterou takto aktivovala, začala pulsovat karmínově rudým vnitřním světlem. Harry to celé sledoval s vytřeštěným, mírně znechuceným, ale fascinovaným pohledem. Jakmile byly runy aktivované, pokynula Harrymu, aby vstoupil dovnitř pentagramu jeho západním vrcholem. Ona sama provedla totéž z druhé strany a okamžitě pocítila mravenčení energie, kterou v pentagramu soustředila. I Harry musel něco takového pocítit, protože mu chloupky na rukou stály v pozoru a jeho rozčepýřené vlasy byly ještě rozčepýřenější. Zbývala poslední fáze, vytvořit mezi sebou propojení. Bellatrix se řízla do dlaně a počkala, až se rána zalije krví.

„Já Bellatrix Stella Lestrangeová, rozená Blacková, zde stojím a vyzývám mocnosti Temnoty. Při mém astrálním jménu Yagannath a jménu mého poraženého nepřítele Sar-Vestrix vás vyzývám, stůjte při mně. Spojte mou mysl s myslí mého učedníka, ať jsou jeho vzpomínky i mými vzpomínkami, ať mu mohu pomoci překonat nástrahy jeho vlastní mysli.“

„Já Harry James Black-Potter, přijímám nabídnutou pomoc a dovoluji své učitelce spojit naše mysli, abychom byli jako jeden a jako jeden odhalili, co je v mých vzpomínkách skryto,“ odříkal Harry svou část a rovněž si rozřízl dlaň.

Jakmile se jejich krví zalité dlaně navzájem dotkly, všechna energie, která je doposud obklopovala, se vsákla do jejich těl, která se bezvládně svezla na podlahu. To však žádný z nich už nevnímal. Jejich mysl se prolnula a oba se ocitli na jakési křivolaké cestě vedoucí zdánlivě odnikud nikam. Bellatrix cítila, jak Harry stále její dlaň, když tu se najednou mlha zvedla a před jejich očima se začal odvíjet jako zrychlený film Harryho dosavadní život.

Bellatrix sledovala všechny Harryho vzpomínky a vnímala všechny jeho myšlenky. Viděla šťastné týdny v Bradavicích i dva měsíce ponižování a ústrků v Zobí ulici. Viděla Rona s Hermionou. Věrné přátele, kteří za ním vždy stáli, ale kteří ve skutečnosti nedokázali porozumět jeho touhám a obavám. Viděla Severuse Snapea jak ho při každé příležitosti ponižuje, ale jak mu také při každé příležitosti zachraňuje život. Viděla Brumbála tvářícího se jako dobrotivý dědoušek, ale vystavujícího ho smrtelnému nebezpečí bez nejmenších výčitek svědomí. Po celou tu dobu u ní narůstal vztek, jak všichni tomu klukovi vedle ní vědomě nebo nevědomě ubližovali. Teď však nebylo jejím úkolem zkoumat mezilidské vztahy. Celou dobu se soustředila na jeho magii a hledala mezníky, kdy se měnila.

Ten první nalezla těsně potom, co se vrátil ze hřbitova s mrtvým Cedrikem Diggorym. Tehdy Harry zablokoval i ty nejtenčí pramínky Temnoty, které předtím z jeho magického jádra prosakovaly. Zastavila let do minulosti v okamžiku, kdy byl zneškodněn Barty Skrk. Všichni dospělí se věnovali zajištění dopadeného Smrtijeda a nikdo z nich si nevšímal Harryho. Ten celou scénu sledoval nepřítomným pohledem a ve svém nitru se vyrovnával se strašlivým poznáním.

S nelidskou krutostí u Voldemorta tak nějak dopředu počítal, ale tenhle ještě poměrně mladý muž kvůli svému temnému pánu zabil vlastního otce. Jak mohl něco takového udělat? Bartyho otec svého syna miloval a pomohl mu dokonce uniknout z Azkabanu, proč se mu tedy jeho syn odvděčil vraždou? Proč? Harry by obětoval cokoli, aby měl alespoň jednoho z rodičů, tak proč Barty udělal něco takového? Muselo to být tím zvráceným působením černé magie, která otravuje vše dobré, co člověku v duši zůstalo. On nikdy takový nebude! Nikdy se nepřikloní k temné straně, aby pak ubližoval svým nejbližším.

V ten okamžik zasáhla Bellatrix. Snape, který se původně staral jen o jejich zajatce, se najednou k Harrymu otočil se slovy:

„Užíváte si svůj velký triumf, Pottere? Vyhrál jste přece turnaj a ještě jste dopadl hledaného Smrtijeda. Vaše sláva se teď bude dotýkat hvězd, ale k NKÚ z lektvarů vám nepomůže.“

„Právě teď si žádný triumf neužívám,“ odsekl Harry.

„To vám tak budu věřit,“ pohrdavě si odfrkl Snape, zatímco ostatní byli plně zaujati zajišťováním Skrka a ošetřováním vyčerpaného Moodyho. „Jste stejný arogantní zmetek jako byl váš otec a jako byl ostatně i tenhle váš úlovek,“ pronesl jedovatě a kývl hlavou směrem ke spoutanému Smrtijedovi. „byl to dokonalý sobec, jehož ambice přesahovaly jeho schopnosti. Celou dobu žil v přesvědčení o své výjimečnosti. Svoje úspěchy dával na odiv, neúspěchy svaloval na cokoli jiného, než na sebe sama. Měl všechno, na co si vzpomněl, ale vždycky myslel jen na sebe. Jen ho poslouchejte. Neraduje se z návratu svého pána, ale z toho, že překonal všechny své konkurenty a bude teď jeho nejvěrnějším. Ubožák. Vsadil bych se, že kdyby si zvolil druhou stranu a stal se bystrozorem, narafičil by něco na svého otce, aby ho pak mohl s velkým humbukem zatknout a stát se stejně oslavovanou hvězdou. Existuje pro něj jenom jeho ego a zbytek světa mu slouží jen k tomu, aby mu buď aplaudoval. Nepoznáváte se v něm?“

„Takže vy si myslíte, že otce zabil kvůli ambicím a sobectví a nikoli kvůli tomu, že se stal Smrtijedem?“ zeptal se Harry, který už měl za ty roky slušnou praxi v odfiltrování osobních poznámek toho umaštěného netopýra.

„Jistě. Škoda, že se nikdy nedočkám, jak vy ve své aroganci připravíte zkázu svému povedenému otci a jeho zablešeným přátelům.“

Harry jeho výlev vnímal jen zpola. Byl plně zaujat myšlenkou, že mizerové nemusí vždy používat černou magii, aby páchali zlo. Bylo to součástí jejich osobnosti. Vzpomněl si na tetu Marge, která mu dokázala udělat ze života peklo, aniž by k tomu použila jen špetku magie. Ne magie není špatná a on ji bude používat na ochranu svých přátel.

***

Stejným způsobem postupovala Bellatrix dál do minulosti a měnila Harryho vzpomínky tak, aby v nich vždy vinil konkrétního člověka a nikoli magii, kterou ke svým činům použil. Postupně upravila Harryho znechucení temnou magií po jeho střetu s baziliškem v Komnatě Salazara Zmijozela, po střetu s Quirellem/Voldemortem u Zrcadla z Erisedu, vymazala Ronovu zmínku, že všechno zlé vzešlo ze Zmijozelu stejně jako Hagridovu poznámku o zlých kouzelnících.

Dostala se postupně až do let, kdy Harry neměl žádné ponětí o tom, že vůbec existuje nějaká magie. Dlouho se probírala vzpomínkami na jeho dětství u Dursleyových. Ty věčné poznámky o jeho nenormálnosti ji rozpalovaly do běla. Nebyly to však jen ty poznámky. Když viděla, jak malého Harryho všemožně ponižují, potřebovala všechno své odhodlání, aby výlet do vzpomínek nepřerušila a nevypravila se do Zobí ulice. To, k čemu by tam nepochybně došlo, by dozajista posílilo její pověst mezi Smrtijedy jako nebezpečnější osoby, než je sám jejich Temný pán.

Raději se tedy soustředila na úpravu Harryho vzpomínek. Tady musela být nesmírně opatrná. Nejraději by všechny špatné vzpomínky smazala a nahradila je příjemnějšími, ale to by nebylo dobré. To, jak hnusně se k němu jeho příbuzní celou dobu chovali, vytvářelo jeho charakter. Jeho nezlomnost, odhodlání a pevná vůle se zrodily právě během těch let ústrků a šikanování. Měnila tedy jen ty vzpomínky, kde vycítila, že při nich Harry zakolísal a zatoužil být jako oni. Jeho temná magie v tu dobu sice byla mnohem silnější než v současnosti, stále však byla její větší část zablokována. Postupně se dostávala až ke vzpomínkám tak vzdáleným, že byly ukryty až v nejtemnějších hlubinách jeho podvědomí. Bellatrix si už začínala pokládat otázku, co to mohlo být za incident, že ovlivnil jeho magii v tak útlém věku, když se jí náhle dostalo odpovědi.

Najednou dospěla do okamžiku, kdy Harryho temná magie nebyla spoutána, ale projevila se naplno. Pro její vnímání, vyladěné na zaznamenání těch nejjemnějších odchylek v jeho magické auře to bylo jako rána palicí do hlavy. Několikrát si musela tu zastrčenou vzpomínku projít, aby se ubezpečila, že všechny ty problémy způsobila taková naprostá maličkost.

Harrymu byly asi tři roky a ležel večer ve svém pokoji vedle Dudleyho ložnice. Nemohl spát, protože jeho bratránek měl právě spalničky a v jeho pokoji bylo boží dopuštění. To, že se jeho bratránek necítil zrovna dobře, dával najevo svému okolí hlasitým řevem a úpornou snahou vyhnout se jakýmkoli léčebným procedurám. Harrymu to bylo líto. Také by si raději se svým bratránkem ještě chvíli hrál, ale i přes svůj věk pochopil, že teď na to není vhodná doba.

Bavil se tedy tak, jak byl zvyklý se bavit, když zůstal někdy sám. Zavolal v duchu na svého Bouřkáčka, jak říkal černému mraku, který se kolem něj objevoval, kdykoli si to přál. Bouřkáček ho provázel od nepaměti a byl to jeho kamarád. Stačilo mu poslat v myšlenkách prosbu a najednou se daly figurky na poličce do pohybu, začaly se honit s jeho plyšáky a vyvádět všemožné skopičinky. Harry to celé sledoval a svými myšlenkami naváděl svoje hračky k dalším a dalším potrhlým kouskům. Kdysi si takhle hrával s maminkou, ale teta Petunie si takhle hrát neuměla. Jednou k ní na zahradě poslal všechny motýly, co poletovali po okolí, ale jeho teta se toho tak zalekla, že si pak s Bouřkáčkem raději hrál sám.

Bellatrix nevěřícně sledovala, jak si to malé dítě naprosto přirozeně hraje s Temnotou. Všichni, které znala, včetně samotného Temného pána, museli být při práci s takovým zdrojem moci maximálně opatrní. Vyžadovalo to ochranné pentagramy, hodiny meditací a roky studia. Tenhle capart se smaragdovýma očima to dokázal bez jakékoli námahy a Temnota mu vycházela sama vstříc, místo aby ho ovládala a uvěznila ho v pasti šílenství. Něco takového nemělo být podle všech znalostí předávaných po staletí mezi temnými čaroději možné, ale přesto se to odehrávalo přímo před jejíma očima.

Mezitím se Harry ve své vzpomínce bavil tím, jak si robot osedlal plyšovou veverku a snažil se na svém nezvyklém oři dohnat Kačery z Kačerova, kteří se mu snažili ujet v červeném autíčku, když se otevřely dveře a do pokoje nakoukla teta Petunie. Harry se snažil své hračky zastavit, ale bylo již pozdě.

„Co to děláš?“ vypravila ze sebe přiškrceným hlasem Petunie.

„Hlaju si s Bouškáčkem,“ odpověděl po pravdě Harry.

„Harry, tohle už nikdy v mém domě nedělej,“ pronesla Petunie hlasem, který nepřipouštěl námitek. Bellatrix však v pozadí jejího pevného hlasu rozpoznala rostoucí paniku.

„Ano, teto,“ pípl Harry. „Bouškáček je ale hodnej, nic spolu nelozbijeme.“

V ten okamžik do pokoje vstoupil i Vernon. „Co tady vy dva vyvádíte?“ zeptal se přátelsky.

„Harry tu provozuje, ty víš co. Myslela jsem, že k tomu lidé jeho druhu potřebujou ty jejich hůlky, ale on to umí i bez ní. Nic bych za to nedala, že chudinka Dudlánek nemůže usnout právě kvůli němu. Vždyť je ve vedlejším pokoji a takové nepřirozené věci ho mohou ovlivnit. Tuhle dávali v televizi pořad, jak rádiové vysílání ovlivňuje tažné ptáky. Ten kluk určitě taky něco vysílá a Dudlánek kvůli tomu určitě nemůže spát. Možná kvůli tomu dokonce má vyšší teploty, než je u spalniček obvyklé. Ta malá zrůda ho určitě chce zabít!“ křičela teď Petunie v hysterickém záchvatu. Vypadalo to, že se každou chvilku na Harryho vrhne.

„Dud je kamalád. Bouškáček mu nic neudělá. Já ho mám lád,“ snažil se Harry mezi vzlyky vysvětlovat.

„Drž hubu, zmetku!“ osopil se na něj Vernon. „Za trest budeš spát v kumbále pod schody a nevylezeš odsud, dokud tě ty nesmysly neopustí.“

Popadl plačícího Harryho a spolu s peřinou, které se Harry křečovitě držel, ho chtěl odnést pryč. Harry se bál. Teta na něj ještě nikdy takhle nekřičela a strýc vypadal, že mu chce doopravdy ublížit. Bouřkáček, na který Harry pozapomněl, na jeho ohrožení ihned zareagoval. Všechny volně položené hračky se vznesly do vzduchu a poté se jako smršť snesly na nechápající Dursleyovy. Vernon se snažil krýt si obličej, upustil Harryho, zakopl o jeho peřinu a s hlasitým výkřikem se skácel k zemi. Petunie se snažila krýt dětskou židličkou, přesto jí některé hračky způsobily krvavé šrámy na obličeji. Harry to celé vyděšeně sledoval a trvalo mu několik minut, než se dokázal natolik soustředit, aby zahnal Bouřkáčka pryč.

Vernon se vzpamatoval jako první, chňapl Harryho za pyžamo a vhodil ho do temné místnosti, kam Petunie ukládala košťata. Harry brečel, ale přesto skrz zavřené dveře uslyšel, jak se Vernon s Petúnií baví o tom, co se právě stalo:

„Myslíš, že opravdu může za ty Dudleyho komplikace? Doktor říkal, že by neměl mít takhle vysokou horečku.“

„Nevím, ale pamatuj na to, co nám napsal ten Brumbál. Tyhle věci můžou být nebezpečný, když se vymknou kontrole. Před chvílí na nás zaútočil, a když bude větší, nemuselo by to skončit u pár šrámů. Myslel jsem si, že když ho budeme normálně vychovávat, on také bude normální a nebude vyvádět takové věci. Myslel jsem si, že by dokonce mohli být s Dudleyem kamarádi. Teď bych ho nejraději viděl pryč z mého domu, ale pak by se sousedi začali zase ptát. Víš, jaké jsme měli problémy, abychom jeho existenci zlegalizovali. Musíme ty jeho zvrácenosti dostat nějak pod kontrolu.“

„Ale co s tím můžeme dělat? My přece nic z toho neumíme.“

„Odteď ho budeme hlídat a držet od Dudánka raději dál. V tom dopise se psalo o tom, že z něj může být normální kluk, tak zděláme všechno, aby se jím opravdu stal.“

Harry tomu všemu moc nerozuměl, ale pochopil, že jeho hraní si s Bouřkáčkem ubližuje Dudleymu. Bouřkáček ublížil i jeho tetě a strýčkovi. Tohle nechtěl. Nechtěl ubližovat svému bratránkovi ani ostatním. Bouřkáček je zlý, když jim něco takového udělal a on si s ním už nikdy nechce hrát.

Bellatrix sledovala, jak se Temnota pod jeho myšlenkami koncentruje a odděluje od jeho aury. Nebyla to ještě ta kompaktní temná sféra, jakou viděla u současného Harryho, ale byl to její základ. Tohle musel být ten zlomový moment, kdy se Harry oddělil od své Temnoty. Vrátila se znovu na začátek té vzpomínky a začala ji měnit.

Nemohla ji úplně vymazat, protože tahle událost ovlivnila celé roky jeho vztahu s Dursleyovými, ale snažila se ji pozměnit tak, aby nevedla k takovým důsledkům. Nakonec se rozhodla do vzpomínky vstoupit jako hlas Temnoty nebo Bouřkáčka, jak jí Harry říkal, a začala mu slibovat, že už nikomu ubližovat nebude, že ho jenom bránila, aby mu jeho strýček ve vzteku neublížil. Snažila se mu vysvětlit, že se jeho teta a strýček bojí o Dudleyho, proto se vůči němu zachovali tak ošklivě, ale on za nic nemůže. Sledovala, jak jeho slzy pomalu osychají a jeho dětská mysl je zaujata tím, že na něj jeho Bouřkáček mluví. Viděla, jak se Temnota postupně uvolňuje a znovu se stává součástí jeho aury. Teď, až se Harry probere, měla by být nedílnou součástí jeho magie.

Měla by ho teď jejich spojení ukončit, ale zvědavost byla silnější. Z Harryho vzpomínek poznala, že když si dřív hrával s Temnotou, jeho matka se k němu přidávala. Jediný z jejích vrstevníků, o němž byla přesvědčená, že se stane zasvěcencem Temnoty, byl Severus Snape. Lily Evansová by na jejím žebříčku byla až někde úplně dole. Podle nejasných vzpomínek malého Harryho však jeho matka musela Temnotu nejen vnímat, ale i ovládat.

V rychlosti prolétla ještě jednu zastrčenou vzpomínku, a kdyby měla fyzické tělo, zůstala by stát s otevřenou pusou. Lily, milá a soucitná Lily, byla obklopena aurou Temnoty, jejíž intenzitu by jí mohl závidět i sám Voldemort, a s veselým smíchem se přetahovala se svým synem o chrastítko, které poletovalo mezi nimi, aniž by se ho někdo dotýkal. Něco takového by dokázal málokterý zasvěcenec po letech tvrdého tréninku. Nikdy by nevěřila, že takový talent a souznění s Temnotou je vůbec možné, kdyby na vlastní oči neviděla před chvílí vzpomínku jejího syna, který byl v tomhle ohledu snad ještě nadanější. Proč si toho u Lily nikdo nevšiml? Ona sama se přece byla zasvěcencem Temnoty už během studia v Bradavicích, měla by Temnotu uvnitř své spolužačky spolehlivě vycítit, a přesto ani ona, ani kdokoli jiný neměli vůči Lily Evansové žádné podezření. Lily musela svou Temnotu objevit už dávno před nástupem do Bradavic a naučit se ji dokonale skrývat. O její skutečné moci netušil nikdo z jejího okolí vůbec nic a ona by se mohla vsadit o cokoli, že ani její manžel James neměl ani tušení, koho si to odvedl od oltáře.

Teď konečně pochopila, proč Voldemort tak selhal při obyčejné smrtící kletbě. Ze všech lidí na světě si musel vybrat jediného, kdo už v kolébce ovládal Temnotu a dokázal se tedy kletbě, která z ní vycházela, bránit. Navíc jeho obrana byla posílena obětí jeho matky, která si mocí s Voldemortem moc nezadala. Ani sami temní bohové dávného Egypta by neměli šanci takovou obranu narušit. Podivuhodné spíš bylo, že z Voldemorta vůbec zbylo dost na to, aby se po nějakých čtrnácti letech vrátil. V tom, že neskončil v tom nejhlubším pekle, musel být nějaký trik, kterému by stálo na to přijít na kloub.


***

Bellatrix se slastně protáhla, ale pak se zase zavrtala pod deku a vzpomínala na divoké týdny, které po jejím odhalení následovaly.

***

Harry se z toho rituálu vzpamatovával celé dva dny. Bellatrix byla celá radostí bez sebe, když se poté přesvědčila, že jeho Temnota již není spoutaná, ale má se čile k světu. Jak moc čile jí došlo za pár minut, když se Harry pokusil o první kouzlo. Chtěl si jenom po ranním cvičení přivolat ručník, ten se k němu však rozletěl takovou rychlostí, až se ozval slabý sonický třesk a o zlomek sekundy později se Harry skácel k zemi omráčený silou toho nárazu. Bellatrix mohla jenom děkovat štěstěně, že se podobná nehoda nestala u nějakého závažnějšího kouzla.

Další týdny místo učení se novým dovednostem strávil Harry snahou dostat svou magii pod kontrolu. Bellatrix mu zatím zakázala všechny pokusy pracovat přímo s Temnotou a soustředili se jen na zvládnutí magie, kterou ovládali běžní kouzelníci. I tohle bylo pro Harryho nekonečným očistcem. Bellatrix byla přesvědčená, že nejlepším způsobem, jak Harryho naučit kontrolovat jeho magii, jsou meditace. Harry nesnášel nečinnost a dlouhé soustředění se na svou magii ho přivádělo k šílenství. Všechno vyvrcholilo při jedné z jejich lekcí:

„A dost! Nehodlám tu sedět už ani minutu. Beztak už mám z toho věčného sezení v meditační poloze nohy do O!“ přerušil Harry jejich společnou meditaci.

„Uklidni se, Harry, ten tvůj neklid je hlavní příčinou, proč se ti to pořád nedaří.“

„Ne, tohle nikam nevede. Chci alespoň zkusit něco jiného, než mi z toho věčnýho meditování hrábne.“

„Harry, to není jen můj výmysl, jak tě trápit. Všichni doporučují meditace jako nejlepší způsob, jak poznat svou magii a dostat ji pod kontrolu.“

„To, že to říkají všichni, ještě neznamená, že mají pravdu,“ odsekl Harry.

„Fajn, tak dokaž, že máš pravdu ty. Dělej si, co chceš, a pokud si zítra dokážeš přivolat přes celou místnost vajíčko, aniž by se rozbilo, uznám, že víš o kontrole magie víc, než sedm ředitelů Bradavic a patnáct význačných mágů,“ odpověděla mu už trochu naštvaná Bellatrix.

„To zní jako férová výzva,“ uculil se rošťácky Harry. „O co se vsadíme?“

„Jestli prohraješ, budeš mi dlužit parádní šaty a upozorňuji tě, že já nikde na tržnici nenakupuju.“

„Dobře, ale jestli vyhraju, dovolíš mi pořídit si jako dalšího domácího mazlíčka hada,“ provokoval Harry, protože moc dobře věděl, jak se Bellatrix hadů štítí.

„Ujednáno. Připrav si peníze, líbily by se mi temně rudé plesové šaty se žlutooranžovými doplňky, spíš vypasované, ale s dlouhým rozparkem, abych to mohla na parketu pořádně rozbalit. Budu v nich jako tančící plamen. Všichni chlapi se budou dívat jen na mě a ženský puknou závistí,“ básnila Bellatrix o svých nových šatech.

„To nepochybně,“ zašeptal si sám pro sebe Harry, jako kdyby nemohl z mysli vypudit představu Bellatrix v právě popisovaných šatech.

Bellatrix se tehdy v duchu pozastavila nad tou jeho poznámkou. Její tón vůbec nebyl sarkastický, spíš v něm zaznívalo něco jako obdiv a touha. Je možné, že se na ni Harry nedívá jen jako na učitelku a společnici, ale i jako na ženu? Je vůbec něco takového možné? Vždyť chodila do školy s jeho rodiči. Měla by být z takového postoje pobouřena, ale ona se naopak cítila spíš polichocena. Z Harryho rostl atraktivní mladý muž. Byl vtipný i galantní, dokázal respektovat její osobnost i soukromí. Nebýt toho velkého věkového rozdílu, mohlo by časem mezi nimi opravdu být i něco víc…

Harry jí neřekl, co má za lubem. Prostě vytáhl z kapsy malý míček a pokusil se o Vingardium Leviosa. Míček vylétl ke stropu jako zátka od teplého šampaňského, odrazil se a nějakou dobu se odrážel mezi podlahou a stropem, než se ho Harry odvážil zachytit do ruky. Bellatrix ho popichovala, zda je pinkání si o strop tou převratnou metodou, ale Harry ji ignoroval, klidně položil míček zpátky do středu místnosti a celý pokus zopakoval.

Bellatrix vydržela jeho pokusy sledovat skoro hodinu, ale pak nad jeho marnou snahou mávla rukou a šla si raději navařit do zásoby nějaké utišující lektvary. Harry by je po prohrané sázce možná mohl potřebovat. Harry se ten den nedostavil na oběd ani na večeři a Bellatrix v duchu napůl obdivovala a napůl proklínala tu jeho paličatost. Za tu dobu ho byla několikrát zkontrolovat, ale on se jen pohyboval jako v trasu a znovu a znovu sesílal kouzlo, které se učili studenti v prvním ročníku. Když šla Bellatrix spát, pořád se ze sálu, kde obvykle trénovali, ozývaly tlumené dopady míčku na strop a podlahu.

Ráno vešla Bellatrix do sálu a našla tam Harryho, jak napjatě sleduje svůj již notně opotřebovaný míček, jak se stále odráží mezi stropem a podlahou. Vypadalo to, že si v duchu počítá a nebýt temných kruhů pod očima a strhaných rysů v obličeji, vypadalo by to, že je se svou činností náramně spokojen.

„Takže mám přivolat krejčovský metr, abys mi mohl vzít míru na moje nové šatičky?“ zeptala se ho Bellatrix a těšila se, jak si ho bude dobírat, až celý zrudlý bude měřit její tělo.

„Nemusíš se obtěžovat,“ usmál se Harry a mávnutím hůlky zmíněný měřicí prostředek suverénně přivolal.

„Jak jsi to dokázal, aniž by ses zase přizabil?“ vykoktala ze sebe zaskočená Bellatrix.

„Mám svoji metodu,“ hrdě prohlásil Harry.

„Jakou? U Morganiných podělaných bombarďáků, nechceš mi snad namluvit, že klíčem k tomu všemu je být na smrt unavený?“

„Je pravda, že jsem už byl čerstvější, ale princip mé míčkové metody je úplně jiný.“

„Míčkové metody?“ pochybovačně se zeptala Bellatrix.

„Jasně. Už nějakou dobu jsem si lámal hlavu, jak změřit, kolik síly do kouzel vkládám a kolik mám teda ubrat. Nakonec mě napadlo, že budu počítat odrazy míčku mezi stropem a podlahou. Nešlo to sice tak snadno, jak jsem si myslel, ale nakonec jsem na to myslím kápl. Podívej, teď se odrazí třikrát“ řekl Harry a ihned svá slova demonstroval. Míček skutečně třikrát absolvoval svou trasu mezi podlahou a stropem, počtvrté však už ke stropu nevyletěl a někde ve dvou třetinách své cesty se obrátil dolů, kde ho Harry zachytil.

Bellatrix na to zůstala zírat a ani se nepokoušela své ohromení zamaskovat. Bylo to skutečně prosté. Harry nepotřeboval žádné zkoumání svého nitra, ale jen zjistit metodou pokus omyl správnou míru síly, kterou má do kouzla vložit.

„Ono to opravdu funguje,“ vypravila ze sebe po chvíli.

„Samozřejmě,“ pronesl samolibě Harry, ale bylo vidět, že tu samolibost jenom hraje. „Navedlo mě k tomu ta tvoje věta, že magie chce vyplnit naše přání, ale my jí neumíme přesně sdělit, co od ní chceme. Prostě ke každému kouzlu musím připojit informaci, jak moc se má do něj zapojit. Nestačí si ale jen myslet, kolikrát se má míček odrazit, musím se soustředit na ten pocit, jaký jsem měl, když to zafungovalo.“

„Myslíš, že to takhle bude fungovat se všemi kouzly?“

„Nebude to tak snadné, ale ano. U kouzel, která hýbou s předměty, je to jednoduché, u přeměňování to bude o dost složitější. Tam se nedá výsledek moc změřit, takže nemůžu určit správnou míru míčkovou metodou. Možná by to šlo obejít tak, že bych magii do kouzla pozvolna přidával, dokud neudělá to, co chci, ale to nemám ještě natrénované.“ vysvětlil trochu zahanbeně.

Jeho vysvětlení mělo svou logiku a Bellatrix to konečně začalo dávat smysl. Harry nepotřeboval v sobě objevit zdroj magie, on o něm věděl už jako mimino a teď, když ho v něm znovu oživila, zapadlo všechno zpátky do těch správných kolejí. Harry potřeboval skutečně jen dostatek cviku, aby se znovu sžil se svou mocí. Teď jí bylo jasné, jak usměrňovat jeho trénink a začínala mít husí kůži z toho, až bude svou moc dostatečně ovládat, aby se pustili do opravdové temné magie.

„Jsi tedy připraven na konečný test?“ zeptala se a v duchu se pomalu loučila se svými novými šaty, nechtěla se však vzdávat předčasně.

„Kdykoli a kdekoli,“ uculil se Harry a chvíli na to si skutečně dokázal přivolat a bez nehody zachytit ne jedno, ale postupně čtyři vajíčka, které pak udělal poražené Bellatrix k snídani.

V dalších týdnech spolu do omrzení opakovali kouzla z prvních ročníků Bradavic, dokud Harry nezískal pro svou magii cit. Zpočátku to trvalo u každého kouzla mnoho hodin, ale jak se postupně se svou magií sžíval, doba se zkracovala a na konci jejich prvního výcvikového cyklu se dostali i ke kouzlům novým. Harry během posledního týdne téměř zvládl svou zvěromágskou přeměnu, zbývalo doladit několik posledních detailů jako délku tesáků a srsti a také se musel ještě naučit ve své nové podobě pohybovat, ale celkově by se dalo říct, že jejich první velký úkol byl splněn.


***

Odhodlání Bellatrix nevylézat z postele nakonec vzalo za své, když se ozvalo nutkání dojít si na záchod. Bosky zamířila přes pokoj na toaletu, kde sedíc přemýšlela, co je s Harrym čeká ve druhém týdnu jejich studia. Teď, když Harry zvládnul používat Temnotu k posílení svých kouzel, mohli by začít s poznáváním samotné podstaty téhle moci. Bylo to nebezpečné, ale neměla strach, že by Harry neměl dostatek pevné vůle nebo paličatosti, jak to ona nazývala, aby se nenechal Temnotou pohltit. Ano, budou s tím nejspíš muset začít co nejdříve.

Cestou zpátky do postele přemýšlela, jakou metodu pro poznávání podstaty Temnoty použít. Harry, který si s temnotou hrával jako malé dítě, asi nebude tím pravým adeptem pro klasický postup založený na meditacích a zpytování své duše. Možná by mohla vzít nějakou kletbu nebo kouzlo, co Temnotu využívá a zkusit ho navést k tomu, aby sledoval jeho stopu ve svém magickém jádře. Možná by to mohla vzít i přes emoce, třeba v kouzle Patronus, a vést ho touto cestou. Musí mu také zopakovat tu legendu, která studium Temnoty tak krásně vystihuje…

V okamžiku, kdy se skláněla ke své posteli, se jí najednou zatočila hlava. Než si stačila cokoli uvědomit, zhroutila se na zem, nevnímala své okolí a jen si držela svou hlavu, která jí třeštila bolestí.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one