face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:

Kapitola 9 _ Temný plán Lorda Voldemorta

Harry se „rozloučení“ s Tonksovou přesunul do mudlovského Londýna. Tady, v davu pospíchajících mudlů, by byli kouzelníci, co by se ho pokoušeli sledovat, nápadní jako beďar na špičce nosu, takže se vrátil do své původní podoby a vyrazil po nákupech.

Nutně potřeboval hlavně nějakou vlastní garderobu. Šatstvo předešlých generací Blacků sice bylo nepochybně kvalitní a kouzla se postarala o to, aby mu i dobře padlo, ale panoval u něj kritický nedostatek triček, džínsů, kraťasů a vůbec všeho, co dnes normální mladí lidé nosí. Vždyť kdo by dnes trávil volný čas v košili, saku s vázankou a kalhotách s nažehlenými puky? A tohle byla ještě ta modernější varianta. Blackové totiž nic zbytečně nevyhazovali a v šatnách, které připomínaly svou velikostí nádražní haly, bylo možné najít společenské úbory všech stylů, co se jich jen za posledních pár století vystřídalo, včetně šílených alžbětinských límců nebo barokních paruk o velikosti komína středně velké elektrárny.

Trvalo mu několik hodin, než prošel Savile Row, Jermyn, Bond i Oxford Street a ještě další proslavené nákupní ulice v Londýně, ale na konci měl plné kapsy zmenšených tašek s oblečením, takže by mu během příštího tréninkového cyklu s Bellatrix nemělo v tomto ohledu nic chybět. Nakoupil také několik vybraných kousků pro svou učitelku. K některým z těchto nákupů, zejména těm, co se týkaly spodního prádla, byl donucen několika prohranými sázkami, když si po prvním úspěchu začal až příliš věřit, ale sám za sebe také něco přidal čistě kvůli tomu, aby jí udělal radost.

V rychlosti pak odbyl i ostatní mudlovské nákupy. Koupil několik knížek o politice, válečné taktice a strategii, historii a psychologii. Tady dost tápal, ale ochotný prodavač mu po vysvětlení, co vlastně hledá, ochotně předložil poměrně širokou nabídku zajímavých titulů. Mudlové měli s válčením bohaté zkušenosti, stejně jako s následným rozborem toho, kde jejich slavní vojevůdci udělali zásadní chyby, a on se od nich hodlal naučit, jak nejlépe zbavit Voldemorta iniciativy, spojenců, momentu překvapení a nakonec i života. Měl v plánu rozpoutat v řadách jeho následovníků chaos a oslabit ho, jak jen to bude možné. Ministerstvo i Fénixův řád si v tomto ohledu počínali podle jeho názoru naprosto amatérsky a on nehodlal jejich chyby opakovat.

Posledním z jeho nákupů bylo několik posilovacích strojů. Už ho nebavilo donekonečna opakovat sklapovačky, kliky, sedy-lehy a další cviky na posílení svalů a zlepšení kondice, které mu ordinovala Bellatrix. V jeho kapse se tedy ocitl ještě běhací pás, veslovací trenažér a rotoped. Doufal, že se tím jeho hodiny získávání kondice stanou o něco méně stereotypními a bude se na ně těšit podobně, jako se těšil na hodiny akrobacie, gymnastiky a bojových umění.

Nakonec se vrátil na Příčnou, odkud, jak alespoň předpokládal, se už všichni jeho pronásledovatelé stáhli. Nic však nepodceňoval a pomocí posledního zbytku mnoholičného lektvaru se proměnil do podoby přibližně čtyřicetileté Indky. Vybavil několik menších nákupů a vypravil se do prodejny s domácími mazlíčky. Bellatrix přece prohrála sázku a on si bude smět pořídit hada.

Při vstupu do prodejny ho jako první praštil do nosu strašlivý puch. Spousta zvířat tu byla natěsnána v malém prostoru a jejich stres z blízkosti predátorů se projevoval mimo jiné i tím, že jejich klece byly neustále znečištěné. Nelíbilo se mu tam. Krom zápachu zde panoval i velký hluk, dílem způsobený prodávanými zvířaty a dílem spoustou malých dětí, které na sebe i na zvířata pokřikovali a hádali se svými rodiči, aby jim nějakého mazlíčka pořídili. Celá prodejna navíc připomínala labyrint, protože krom poměrně velké hlavní místnosti využívala ještě nespočet vedlejších a někteří mazlíčci byli dokonce umístěni i na dvou vnitřních dvorcích.

Rychle prošel kolem klecí se sovami, krysami a žábami po jedné straně a kočkami všech barev, tvarů a druhů po straně druhé. V dalších místnostech už byli exotičtější mazlíčci, kteří nebyli v Bradavicích povoleni, takže o ně byl přirozeně mnohem menší zájem. Místnost s hady, která byla zastrčená až na samém konci, se ukázala jako veliké zklamání. Byl v ní sice sám, takže si mohl s nimi promluvit, ale většina vystavených hadů byla tak otupělá, že sotva odpověděla na pozdrav, ti nejčilejší se ještě zeptali, jestli nemá v kapse myš. Žádný z nich neprojevil ani tolik zájmu jako hroznýš tenkrát v ZOO a Harry to po chvíli raději vzdal. Chtěl hada, se kterým si bude moci povídat a ne něco, co má v sobě míň života i inteligence než zahradní hadice.

Raději se vypravil za posledními nákupy na Obrtlou. Moc se mu tam nechtělo, neměl na tuhle ulici zrovna nejlepší vzpomínky, ale některé ne zrovna legální věci se prostě jinde sehnat nedaly. Postupoval opatrně, hůlku svíral pevně v ruce a svým pohledem se snažil odrazovat případné nenechavce, ale nikdo si ho moc nevšímal, jen pár špinavých chlapů před jednou z náleven na jeho adresu utrousilo pár sexuálních narážek, ze kterých se proti své vůli musel začervenat. (nezapomeňme, že byl v podobě poměrně atraktivní ženy).

Nakoupil nějaké knihy, které vyšly až v posledních letech, takže v Blackovské knihovně nebyly a byl zrovna na cestě k jednomu nechvalně známému prodejci hůlek, kde si hodlal pořídit do zásoby několik hůlek neregistrovaných na ministerstvu, když z jednoho obchodu, který oficiálně prodával ty nejvzácnější přísady do lektvarů, uslyšel slabý nářek a volání o pomoc:

„Pomozzte mi někdo! Unessli mě zzz domova. Je mi tu hrozzná zzima a mám hlad.“

Harry na chvilku zaváhal, ale pak přece jen do krámku vstoupil. Celou šířku místnosti zabíral prodejní pult a skříň se spoustou malých šuplíků, jaké bývaly ve starodávných lékárnách. Za pultem stála atraktivní mladá žena, která se hned hrnula k potenciální zákaznici a začala vychvalovat svoje zboží:

„Co si račte přát, milostivá paní? Můžeme posloužit vzácnými bylinkami z Himálajských údolí i přísadami z temných džunglí Afriky. Vše je zaručeně čerstvé, dopravované přímými letaxovými linkami od našich obchodních partnerů.“

Harry byl v koncích. V krámku rozhodně žádná unesená osoba nebyla, ledaže by ji měla ta žena schovanou pod pultem, což se mu nezdálo dost reálné. Potřeboval hrát o čas. Marně doloval z paměti nějaké znalosti o exotických přísadách. Je možné, že by se do lektvarů požívaly i části lidských těl? Je tohle ten důvod proč zde dotyčnou osobu vězní? Ve snaze získat trochu času využil své aktuální podoby a zkusil vytáhnout z prodavačky nějaké další informace:

„To je nesmírně zajímavé. Víte, už dlouho hledám místo, kde bych mohla sehnat věci, které jsem byla zvyklá používat ve své původní vlasti. Zdá se, že tady v chladné Anglii je téměř nemožné sehnat potřebné ingredience a některé jsou zde dokonce nelegální.“

„Zajisté, naše společnost je v mnohém příliš úzkoprsá. Mohu vám nabídnout skutečně široký výběr zaručeně čerstvých bylinek pocházejících z vaší vlasti i ingredience z různých pozoruhodných tvorů, kteří ve vaší domovině žijí. Máte zájem o něco konkrétního?“

„Věřím vám, že vaše zboží je čerstvé, ale já bych nejraději něco, co je ještě čerstvější než čerstvé, jestli mi rozumíte, něco, co bych si mohla odebrat přímo na místě nebo si to odnést domů a použít přímo v potřebný okamžik,“ pokusil se Harry hodit udičku. Tím, že naznačil, že má zájem přímo o živé přísady, doufal, že se prodavačka v něčem prořekne.

„To je poněkud neobvyklé. Ujišťuji vás, že naši odborníci skutečně umí připravovat ingredience z přírodních zdrojů, nemusíte se bát, že by při tom něco pokazili… Počkat,“ zarazila se a s obavami v očích si Harryho změřila. „Nesháníte snad živé tvory k obětování? Něco, co neseženete na každé druhé farmě? V takovém případě vám mohu nabídnout medojeda kapského, ďábla medvědovitého, ibise, několik druhů hadů, pavouků, netopýrů a obřích škorpiónů. Do týdne vám pak mohu sehnat prakticky cokoli, co si budete přát, samozřejmě, že je zde jisté omezení velikostí objednaného tvora.“

Harry se zarazil, když zmínila hady, takže už konec jejího chvalozpěvu na kvalitu jejich dodavatelů nevnímal. Samozřejmě. Ten unesený tvor nemusel být přece vůbec člověk. Jemu ten nářek sice zněl jako angličtina, ale teď, když se pořádně soustředil, rozpoznával výraznější sykavky a další atributy hadího jazyka.

„Ráda bych se podívala na ty hady, jestli můžu poprosit.“

„Zajisté. Máme tu moc hezké exempláře černých i zelených mamb, zmije růžkaté, chřestýše diamantového, kobry královské, indické i egyptské, a pro skutečné znalce i magickou kobru vedžinu a chřestýše trnitého.“

„Ráda bych si je nejdříve prohlédla,“ s kamennou tváří prohlásil Harry.

„Prosím, račte dál,“ vyzvala ho prodavačka a vedla ho přes skladiště do malého temného kumbálu. „Jelikož někteří z našich hadů patří mezi chráněné druhy, nemůžeme je mít vystavené přímo v obchodě. Chováme je kvůli odebírání jedu, krom té vedžiny kobry, z níž jsou nejcennější sušené jedové váčky a čerstvá játra, srdce a pohlavní orgány. Zaručuji vám, že všichni byli odchyceni ve volné přírodě.“

Hadi byli umístěni v několika teráriích a chovali se podobně jako ti, co Harry viděl v prodejně s mazlíčky. Příchod lidí je nijak nerozhodil, dál se věnovali svým záležitostem a nevypadali, že by v zajetí nějak strádali. Jako poslední otevřela prodavačka hliněnou nádobu ponořenou do studené vody.

„Vedžinu kobru udržujeme podchlazenou, aby nebyla tak agresivní. Odchytili ji před časem nedaleko chrámu, kde její druh staří Egypťané uctívali. Věřili, že jejich jed umí jak zabíjet, tak léčit. Nevyléčitelně nemocní se snažili si je obětí a modlitbou naklonit, a poté se nechali úmyslně uštknout. Někteří z nich se prý skutečně zázračně uzdravili, ale většině se dostalo jen rychlé smrti. Tito hadi prý rozumí lidské mysli a sami dokážou rozpoznat, zda si dotyčný zaslouží uzdravit nebo smrt. Všechno jsou to nejspíš jen báchorky, kterým dnes už nikdo nevěří, každopádně tito hadi mají v sobě velkou dávku přirozené magie, proto jsou tak ceněni jako přísady do těch nejmocnějších lektvarů. Jsou o to vzácnější, že se nikdy nikomu nepodařilo odchovat je v zajetí, ale posuďte sama,“ zakončila svou přednášku, když otevřela víko nádoby.

Harry na jejím dně uviděl stočeného velkého zlatého hada. Jakmile na něj dopadlo světlo, trochu se pohnul, ale pak mu hlava opět padla na zem a on sotva slyšitelně zasyčel:

„Zzmizzte, teplokrevní tvorové, kdybych měla dost ssil, hned bych vás koussla. To sse vám to machruje, když někoho zasskočíte ve sspánku a pak ho mučíte zzimou a hladem, jsste podlí zzbabělci.“

Harrymu připomněla sebe sama po výprasku a týdenním půstu u Dursleyových. Věděl, že tuhle kobru tu nemůže nechat jen tak zahynout. Je úplně jedno, zda je magická nebo ne, ale nikdo si nezaslouží takové týrání. Navíc mu byla i sympatická. Navzdory absolutnímu vyčerpání ji evidentně neopouštěl bojovný duch, takže v Bradavicích by byla zařazena do Nebelvíru. Při představě, že v jeho koleji studuje zrovna had, symbol Zmijozelu, se musel v duchu pousmát.

„Říkala jste, že tuhle krasavici chcete prodat na přísady do lektvarů?“

„Ano. Před časem jsme na ni dostali objednávku od jednoho z našich významných zákazníků, ale než nám ji stačili naši lovci opatřit, zákazník si to rozmyslel. Oslovili jsme poštou všechny významné lektvarové mistry, zda by o ni neměli zájem, ale zatím jsme nedostali žádnou odpověď.“

„Možná bych měla zájem. Původně jsem chtěla jen běžnou kobru indickou, ale takový božský plaz se vám přece jen nedostane do ruky každý den.“

„To rozhodně ne. Na druhou stranu když se jedná o takovou vzácnost, musí tomu odpovídat i cena. Ingredience z ní se vyvažují ryzím zlatem.“

„Ty orgány, které jste zmínila, mohou mí tak půl kila. Bude vám tedy stačit nějakých šedesát galeonů?“

„Oh, nesmíte být tak doslovná. Chtěla jsem jenom zvýraznit jejich nesmírnou cenu. Původní objednávka počítala s odkupem celého hada za dva tisíce galeonů.“

„Ale ta již neplatí,“ nedal se Harry. Bylo mu jasné, že tahle cena je nejmíň dvojnásobná, než ve skutečnosti. „Vzhledem k tomu, že ostatní lektvaristé ji aktuálně nepotřebují, a také vzhledem k tomu, že při vaší péči během pár dní uhyne a její cena se tak sníží na pouhý zlomek, jsem ochotná nabídnout za ni pět set.“

„Paní, mistři lektvarů se jistě brzy ozvou a žádná újma té krasavici nehrozí. Je v naprosto perfektní kondici. Je však pravdou, že péče o ni je velmi náročná, proto vám jsem ochotna slevit na patnáct set.“

„Znám pár mistrů lektvarů. Lektvary se nedají skladovat příliš dlouhou dobu a ty nejmocnější by se navíc konzervačními kouzly mohly pokazit. Pokud si žádný z nich takového hada neobjednal, znamená to, že o přísady z něho v tento okamžik nestojí. Sedm stovek je o sedm stovek víc, než co za ni kdy uvidíte.“

„Berte prosím v potaz, že i konzervované ingredience jsou stále pro většinu aplikací dostatečně mocné. Jeden tisíc.“

„Beru,“ odpověděl Harry. Klidně by zaplatil za její záchranu i desetkrát tolik, ale kdyby přistoupil na první nabídku, vypadalo by to podezřele.

Prodavačka při pohledu na množství zlata v jeho váčku jen zklamaně protáhla obličej, že z něj nevymámila víc, ale i tak pro ni tenhle obchod skončil slušným ziskem. Při odchodu mu ještě podstrčila svou vizitku se slovy, že pokud bude potřebovat sehnat jakékoli neobvyklé zvíře nebo bylinu, má se na ni s důvěrou obrátit.

Hned za rohem Harry u hromady odpadků nenápadně omráčil dvě velké krysy a poté zašel do jedné hospody, kde si za přemrštěnou cenu pronajal místnost, které majitel s notnou dávkou přehánění říkal salónek. Prohlásil, že potřebuje soukromí na jednání se svým obchodním partnerem, kterého čeká, a který má být k němu neprodleně uveden. Majiteli pak popsal strýčka Vernona, protože ho nenapadla jiná osoba, která by na tuhle kouzelnickou ulici zabloudila s menší pravděpodobností než on. Takhle bude mít klid na to si s tím hadem pořádně promluvit. Naprosté soukromí si pojistil ještě několika rychlými kouzly a opatrně otevřel nádobu.

„Už jssi v bezpečí, tady ti nic nehrozí,“ zasyčel.

„Kdo jssi, teplá ossobo? Vypadášš jako ssamička, ale voníšš jako ssamec. Mluvíšš našší řečí jako dávní králové, mášš také ssvou pyramidu nebo ssi ji teprve posstavíšš?“ odpověděla mu kobra, která trochu ožila, a z jejího hlasu se vytratilo drkotání zubů způsobené zimou.

„Nejssem žádný král, nemám žádnou pyramidu, jen jssem tě zachránil z toho obchodu. Chtěli tě prodat, aby ssi z tebe někdo navařil lektvary.“

„Já jssem to věděla! Měla jssem tu ssamičku koussnout. Ty jssi mě zachránil, takže mussíš být král. Jenom králové náss chránili a rozuměli nám, osstatní sse náss jenom bojí. Třeba ti to jenom maminka neřekla. Jedna moje ssesstřička zasspala její lekci a pak byla na ssmrt vyděššená, když jí po ssvlékání najednou začal píssek pálit do bříšška,“ rozvíjela dál svou teorii kobra.

„Nekoussnešš mě, když tě vyndám? Mysslím, že by ssess ráda trochu ohřála,“ nabídl jí Harry.

„Jisstě, můj králi, to by sse mi moc líbilo. Nemussíšš sse ničeho bát, králové sse nekouššou.“

Harry opatrně vsunul ruku do nádoby. Jakmile had vycítil teplo, začal se ihned plazit po jeho paži nahoru. Protáhl se rukávem, obtočil se mu několikrát kolem trupu, a nakonec vystrčil hlavu z jeho druhého rukávu. Harryho to všechno trochu lechtalo, takže jen s námahou potlačoval svůj smích.

„Moc hezké teplíšško,“ libovala si jeho společnice. „Už jssem měla sstrach, že mi přimrznou ššupiny k ssobě, jaká tam byla zima.“

„Jak ti mám vlasstně říkat?“ zeptal se Harry.

„My nemáme jména. Každá Vedža zná všechny osstatní, takže je nepotřebujeme. Jenom ty, které ssi sstaří králové vybrali za sspolečnice, dosstávaly jména.“

„A ty byss nechtěla být mojí sspolečnicí?“ zeptal se Harry. „Opravdu ssice nejssem žádný král, ale ty sse zdášš být milá, a já bývám čassto osamělý. Jesstli nechcešš, najdeme nějaký způsob, jak tě vrátit zpátky domů, rozhodni sse, jak chcešš.“

Kobra samým překvapení roztáhla svou kápi. „Nemůžu být sspolečnicí krále. Jenom ty nejlepšší mohou být vyvoleny, aby sse sstarali o ssvé krále. Já jssem ješště přílišš mladá, ješště sse mussím moc učit jak ssprávně používat ssvou magii.“

„To já přece taky,“ zasmál se Harry. „Možná nám to sspolu půjde líp. A navíc, když nejssem žádný král, tak sse na mě určitě žádné zákazy nevztahují.“

„Nikdy jssem nepotkala žádného teplokrevného, který by mluvil našším jazykem. Moje ssesstřičky mi ssice budou chybět, ale ráda ss tebou zůsstanu.“

„Jssem rád, že budeme přáteli. Mohu ti říkat Nysso?“

„Co to jméno znamená?“

„Pokud vím, tak nic, ale zní hezky. Líbí sse i tobě?“

„Nyssa,“ převalovala to slovo na jazyku kobra. „Opravdu zní hezky. Jména by ssice měla osslavovat bohy, ale jejich jména nezní tak hezky. Možná ještě Sseth, ten má ssice hezké jméno, ale ssám o ssobě hezký není, navíc sse to pro ssamičku moc nehodí. Dobrá, říkej mi tedy Nyssa.“

„Tak co, Nysso, nedala by ssiss něco na zub? Cesstou jssem chytil tyhle kryssy,“ nabídl jí Harry a ukázal jí omráčené krysy.

„Myššičku bych ssi dala moc ráda, ale ss mrtvolama není žádní legrace.“

„Nejssou mrtvé,“ vyvedl ji z omylu Harry a obě krysy přivedl k životu.

Jakmile je Nyssa zpozorovala, sklouzla hned na stůl a potom na podlahu. Harry si ji mohl konečně pořádně celou prohlédnout. Na délku měla určitě dobrých osm stop a její barva připomínala tekuté zlato. Pohybovala se neuvěřitelně elegantně, ale přitom promyšleně. Krysy byly během okamžiku zahnané do kouta, kde je čekal rychlý konec. Když se k Harrymu vracela, na jejím štíhlém těle se zřetelně rýsovaly dvě velké boule.

„Moc dobré myššičky,“ pochvalovala si.

„Jssem rád, že ti chutnalo,“ odpověděl jí zpola ironicky Harry. „Jesstli ti nic nesschází, měli bychom odtud vypadnout. Už brzy sse mi vrátí má pravá podoba, a byl bych moc nerad, kdyby mě tu někdo poznal.“

„Jak ssi páneššek přeje. Já sse zatím pěkně prosspím.“

Harry naštvaným tónem vysvětlil hostinskému, že jeho obchodní partner nedorazil a on na něj nehodlá dál čekat a vyrazil zpět na Příčnou. Neregistrované hůlky si koneckonců může nakoupit jindy. V rychlosti obstaral ještě všechny potřebné náležitosti pro chov teplomilných plazů včetně velké klece plné myší a rychle se přemístil do hlavního sídla Blacků. Návštěvu u Siriuse by si rozhodně nikdy neodpustil.

Jeho kmotr byl na svém portrétu a nelibě si měřil jeho volný černý hábit, který měl na sobě i ve své ženské podobě.

„Čekal jsem od tebe trochu víc, Harry, v tomhle vypadáš stejně nudně jako Srabus.“

„Promiň, ale byl jsem na Příčné inkognito, takže jsem si na sebe musel obléct něco, co ze mě nespadne, až se mi vrátí normální podoba.“

„Perfektní kamufláž,“ zhodnotil to Sirius. „A za co jsi tam byl? Za ministerského úředníka?“

„Za tajemnou Indku.“

„A nevyužil jsi toho pro nadstavbové studium ženské anatomie?“ provokoval ho dál Sirius.

„Na ulici uprostřed dne?“ zvedl obočí Harry. Přece jenom už se při narážkách se sexuálním podtextem tak nestyděl, měl jistou průpravu od Bellatrix.

„Přiznávám, že by to bylo trochu příliš extravagantní.“

„To tedy bylo. Ale jestli ti ten hábit tak moc vadí, můžu ho sundat,“ nabídl mu Harry a objevil se před svým kmotrem v džínách a černém tričku, pod kterým se mu zřetelně rýsovaly smyčky jeho hadí kamarádky.

„Harry, co to vidím, buď jsi přibral, nebo jsi někde čórnul věnec buřtů.“

„To je Nyssa, moje nová kamarádka,“ představil Harry nejnovější přírůstek do svého zvěřince. Nyssu jeho předchozí svlékání probudilo, takže vykoukla zpod trička:

„Kdo to je? Vypadá troššku jako ty, ale proč necítím jeho teplo a proč je úplně placatý?“

„To je Ssiriuss, můj kmotr, ale je to jenom obraz, protože už zemřel.“

„A proč mluví tak hloupě? Mrtvý by sse měl hlavně sstarat, aby ho nedosstala Amemait a aby proššel všemi násstrahami podssvětí.“

„Mysslím, že Ssiriuss ssi z nějakých násstrah moc hlavu nedělá.“

„Sstýkášš sse ss podivnými tvory, malý králi.“

„Jsem zvědavý, co na tvoji novou kamarádku řekne Bellatrix,“ vmísil se do jejich konverzace Sirius. „Teda doufám, že je ještě naživu. Jak vám to spolu klape?“

„Kupodivu docela jo,“ přiznal Harry. „Neprudí a není tak mimo, jak jsem si původně myslel. Nevadí mi mít takovou sestřenku, tancuje rozhodně líp než Dudley.“

„Takže si nakonec prosadila tanec,“ konstatoval mezi záchvaty smíchu Sirius. „Vždycky do něj byla celá žhavá, ale já se většinou stihl někde schovat, takže její obětí byl většinou Regulus. Jak ty vaše lekce probíhají?“

Harry začal podrobně líčit Siriusovi jejich dohady ohledně studijního plánu, jeho potíže i riskantní pokus Bellatrix obnovit jeho spojení s Temnotou. Sirius se zpočátku dobře bavil, ale pak zvážněl a na konci vypadal docela naštvaný.

„Zablokování Temnoty! Nikdy jsem neslyšel větší nesmysl. Místo aby tvoji magii trénovala, začala se vrtat ve tvých vzpomínkách. Schválně, kolik jste tím nesmyslem ztratili času?“

„Náhodou to fungovalo dobře,“ ohradil se Harry.

„To není možný. Tys opravdu celou dobu čaroval bez Temnoty?“ zeptal se Sirius s očima vykulenýma překvapením.

„Vypadá to, že jo,“ klidně odpověděl Harry.

„U Morganiných cecků, Harry! Tys udělal NKÚ jenom s přirozenou magií? Vždyť bez Temnoty bys měl být normálně moták!“ chytal se za hlavu Sirius. Nyssa zvědavě pozorovala jeho počínání a komentovala ho slovy:

„Ono tvého kmotra něco kousslo? Viděla jssem jednou pssa, jak ho do zadku koussnul velkej pavouk, a vyváděl úplně sstejně.“

„Harry, tohle je tak neuvěřitelný, že mi z toho jde hlava kolem,“ prohlásil o něco klidnější Sirius, než Harry stačil Nysse odpovědět. „Nemáš teď ale problémy s magií? Tvoje kouzla jsou teď určitě o hodně silnější, takže se musíš učit všechno od začátku. Stihnete vůbec do tvých narozenin tu přeměnu?“

„Myslím, že jo,“ naoko zamyšleně prohlásil Harry a v duchu se soustředil. Za okamžik stál na jeho místě černý vlk se zelenýma očima, který byl obtočen zlatou kobrou. Nyssa byla trochu zaskočena, svezla se na podlahu a zaujala obrannou pozici, ale to už se Harry proměnil zase zpět.

„Můj mladý králi, ty jssi kromě nás sspřízněn i ss Anupem a Chentiimentiem? Jssi vládce živých i sstrážce příbytků mrtvých?“ zasyčela na něj Nyssa obdivně.

„Jediný, ss kým jssem sspřízněn, jssou Durssleyovi, a ti zaručeně nemají ss Anupem ani tím druhým nic sspolečného, věř mi,“ s výrazem trpitele znovu vysvětloval Harry.

„To tedy zírám, štěně,“ radoval se Sirius, „vypadáš fakt dobře. Kdybys měl zájem, znám v okolí několik hezkých čubiček.“

„Fuj.“

„Co fuj, jen počkej, až jednou při procházce opravdu narazíš na hárající fenu,“ chechtal se Sirius. „Máš ještě další podoby?“

„Pár by se jich našlo…“

V ten okamžik se Harry chytil za čelo. Voldemort se musel se svou špatnou náladou trefit zrovna do okamžiku, kdy byl mimo ochrany svého dočasného útočiště.

„Co se děje?“ zeptal se vyděšený Sirius.

„Nic špatného. Voldemort má kvůli něčemu mizernou náladu, a to za trochu bolení hlavy přece stojí.“

„Nemůžeme to takhle nechat. Začněte s Bellatrix cvičit nitrobranu a zkus se podívat i knihovny, jestli tam nenajdeš způsob, jak zablokovat tohle propojení.“

„Brumbál na nic nepřišel.“

„Brumbál nebere v potaz Temnotu. Temní kouzelníci už od nepaměti používají svou mysl jak k útoku, tak k obraně. To, že dneska všichni používají jen nitrobranu a nitrozpyt neznamená, že neexistují jiné postupy, jen se na ně už zapomnělo. Kdyby všechno selhalo, tak je ti pořád ještě ta moje ochrana pomocí hůlkového dřeva. Tam máme ověřeno, že funguje, zbývá vymyslet, jak sestrojit nějakou přenosnou verzi.“

„V žádný dřevěný bedně se po ulici producírovat nebudu,“ zamítl Harry tenhle nápad, „ale do tý knihovny se podívám. Bylo by super poslat Voldymu tu migrénu pěkně zpátky.“

„Bezva nápad, líbí se mi, jak uvažuješ,“ pochválil ho Sirius. „Takže přeměnu ve zvíře bys měl za sebou, co plánuješ dál?“

„Bellatrix říkala, že se teď zaměříme víc na souboje, zlepšování kondice a začneme také s runami a temnou magií.“

„To je pořádná porce,“ uznale hvízdl Sirius. „Ta temná magie mi něco připomněla. Mám tě pozdravovat od tvých rodičů. Jsou na tebe moc hrdí, hlavně Lily.“

„Proč hlavně máma?“

„Protože nám krásná Lily připravila docela pořádný šok. Vůbec jsme netušili, že už od malinka ovládala Temnotu. James z toho byl nějakou dobu dost špatný. To víš, zjistit víc jak patnáct let po svatbě, že si vzal někoho, jenž má přímou linku do pekla, to cituju jen jeho slova, to by zamávalo i se silnější náturou.“

„Takže moje máma ovládala Temnotu?“ zeptal se dychtivě Harry. Bellatrix to sice vyčetla z jeho vzpomínek, ale teď to měl potvrzené.

„Naprosto brilantně,“ potvrdil mu Sirius. „Dokázala to přede všemi perfektně tajit a nutno podotknout, že nikdy Temnotu nepoužila k ničemu špatnému. To je také naprosto unikátní, protože tahle magie má tendenci probouzet v nás ty horší stránky. Byla dokonce i zvěromágem. Koho by napadlo, že ta zrzavá holubice, co několikrát znečistila Jamesovi hábit, byla naše vzorná prefektka.“

„Tohle že máma dělala?“

„Jo. Nejčastěji, když šel James na nějaké rande. I když na sebe pořád štěkali, byla do něho zabouchlá už od třeťáku.“

Harry se výborně bavil. Tohle bylo ještě lepší než ty opakující se historky o obarvených vlasech a proměněném oblečení studentů Zmijozelu nebo o dobrodružných výpravách do Prasinek, které většinou končívaly strašlivou kocovinou.

„Takže,“ odkašlal si Sirius, „naše pozoruhodná Lily ti vzkazuje, že se nemáš Temnoty bát a že ji máš napumpovat do toho zkurvysyna, až mu poleze ušima, a pak ho proklít až do devátého kruhu pekla. Taky by sis prej už měl najít nějakou holku.“

„Tohle sis vymyslel!“

„To bych si nikdy nedovolil. Lily mi velmi plasticky naznačila, co by se mi mohlo přihodit, kdybych snad její slova nějak překroutil. Opravdu nechci strávit příštích tisíc let zavřený jako džin v nějaké lampě.“

Ještě si chvíli povídali, když se najednou zase ozvala Harryho jizva. Tentokrát to však neskončilo prostou bolestí hlavy, ale Harry byl vtažen do velmi nepříjemné vize:

***

Lord Voldemort nasupeně sledoval hašteření vnitřního kruhu svých Smrtijedů. Jejich neschopnosti navrhnout mu nějaký inteligentní plán mohla konkurovat jen jejich ještě větší neschopnost realizovat ho potom v praxi. Zrovna před chvílí mu Lucius Malfoy nepříliš ochotně referoval, že jim Harry Potter na Příčné ulici zase unikl. Co je u všech Brumbálových cukrátek za problém drapnout jednoho průměrného kluka, co mu pořád maří jeho plány?

Ten podělaný Harry Potter se tedy stal novou hlavou rodiny Blacků. Má přístup nejen k jejich pohádkovému bohatství, ale hlavně k tajemstvím pečlivě střeženým už po celá staletí. Blackové měli nejobsáhlejší knihovnu zaměřenou na temná umění na světě, obří sbírku všemožných mocných artefaktů a v neposlední řadě i nesmírnou politickou moc. Těžko byste hledali na západ od Uralu nějakou významnou rodinu, co by jim nebyla nějakým způsobem zavázána. Ještě štěstí, že ten malý klikař nebude mít ani potuchy, jak s takovým dědictvím naložit.

Jak ho mohla vůbec taková nicka kdysi porazit? Jeho schopnosti měl možnost otestovat při jejich souboji na hřbitově a Severus měl pravdu: Harry Potter není rozhodně žádným mocným supermágem. Má sice pozoruhodně silnou vůli nebo je jenom velmi paličatý, ale krom toho hloupého famfrpálu v ničem nevyniká. Proč ho tedy tenkrát před lety porazil?

„Severusi,“ přerušil debatu mezi Mulciberem a Dolohovem o možnosti dostat z nějakého skřeta pod Veritasérem informace, co Potter v Gringottbance vůbec pohledával. „Co si myslí Brumbál o tom, jak se tehdy Potterovi podařilo odolat mé smrtící kletbě?“ položil otázku do hrobového ticha, které najednou v místnosti zavládlo.

„Pane, Brumbál neustále tvrdí, že ho tehdy ochránila láska jeho matky, co se kvůli němu obětovala. Říká, že síla lásky dokáže překonat každou magii.“

Obětovala. Tohle slovo rotovalo Voldemortovi v hlavě, zatímco se bratři Lestrangeové snažili rádoby vtipně komentovat Brumbálovu naivitu. Tohle by mohlo být ono. On byl přece znalcem na poli temných rituálů, takže věděl, jakou moc má lidská oběť. Klíčem tedy musí být ta jeho mudlovská matka. Celou dobu mylně předpokládal, že ta moc pramenila z Pottera a jeho matku ignoroval. Byla to přece obyčejná patetická mudlovská šmejdka, která by pro něj neměla představovat žádnou překážku, ale co kdyby ta děvka ovládala Temnotu? On sám byl přece jasným důkazem, že schopnost používat temnou magii vůbec nesouvisí s něčím původem. Temnota by mohla všechno změnit. Pokud ta mrcha provedla ochranný rituál, který dovršila svou obětí, znásobila by tak jeho sílu a ten by pak mohl opravdu zastavit i kletbu smrti.

Po tváři se mu rozlil samolibý úsměv. Konečně přišel na kloub jedné velké záhadě, teď ještě vymyslet, jak toho využít ve svůj prospěch. Mladý Potter prý choval ke svým rodičům téměř nábožnou úctu, co kdyby dostal možnost poznat svou matinku z té druhé stránky? Oživit Lily Potterovou by byla obyčejná nekromancie, kterou by zvládla i jednoruká opice, a kdyby ji přivedl zpět, musela by pak poslechnout každý jeho příkaz. Pohled na to, jak se jeho matka stala zvrácenou loutkou plazící se před jeho trůnem, by Pottera určitě definitivně zlomil.

„Mí věrní,“ oslovil znovu shromáždění. „Rozhodl jsem se Harry Potterovi věnovat k narozeninám malý dárek. Prý velmi postrádá svou drahou matičku, takže jsem se rozhodl, že mu ji přivedu ze záhrobí zpátky. Pokud prastaré svazky nelžou, bude to pro ni velmi trýznivá zkušenost, ale dělá to ostatně pro svého syna. Lily Potterová se stane mou nejdokonalejší zbraní. Bude mě poslouchat na slovo, bude se plazit u mých nohou, bude obcovat s démony, aby pro mě získala jejich přízeň, nic pro ni nebude příliš nechutné, aby to na můj příkaz neudělala. Stane se nástrojem zkázy svého syna.“

„Brilantní plán,“ pospíšil si servilně Yaxley.

„Jistě, protože jsem ho vymyslel já,“ kývnul souhlasně Voldemort. „Nezbývá nám moc času, takže všichni přiložíte ruku k dílu:

Ty, Severusi, obstaráš ingredience potřebné pro rituál, seznam ti dám po dnešní schůzi.

Ty, Macnaire, jsi odborník ve stopování různých exotických tvorů. Potřebuji, abys mi pro rituál obstaral pannu, tak šestnáct až dvacet let starou. Chápu, že to bude velmi náročný úkol a velká výzva, ale snad opravdu ještě existují,“ zachechtal se Voldemort.

„Od tebe, Narciso, potřebuji ty speciální okovy a obojek. Lucius by je měl mít uložené v hlavním trezoru. Tyhle věcičky spolehlivě zlomí její vůli, kdyby se snad dokázala mým rozkazům vzepřít.

Vy dva,“ ukázal na Lestrangeovy, „budete nenápadně hlídat hřbitov v Godrikově dole. Byl bych nerad, kdyby někdo provedl něco nekalého s jejími ostatky dřív, než je stihnu znesvětit.

Od vás ostatních očekávám, že se obřadu zúčastníte. Nechci být při otevírání brány do záhrobí rušen žádnými hloupými mudly ani těmi otravnými fénixy. Jasné?“

„Ano, pane,“ rozlehlo se všude kolem.

Smrtijedi se začali vytrácet a Harrymu se konečně podařilo opustit mysl svého soka.

***

„Harry, co se stalo?“ křičel ze svého obrazu Sirius.

„Malý králi, jssi v pořádku?“ ujišťovala se Nyssa.

„Měl jsem vizi,“ pomalu odpovídal Harry. Na jeho tváři byl výraz, jako kdyby právě nahlédl do nejtemnějších hlubin pekla. „Voldemort chce oživit mou matku a použít ji proti mně. Mohl by něco takového provést?“

„Obávám se, že ano,“ povzdechl si Sirius, kterého najednou opustil veškerý humor. „Nekromancer opravdu může vyvolat duši ze záhrobí a uvěznit ji v umělém nebo lidském těle, ta ho pak musí poslouchat.“

„Vyvolat někoho ze ssvěta mrtvých je ššpatné,“ přidala se Nyssa. „Taková dušše sse už nikdy nemůže vrátit zpět a je odssouzená k věčným mukám.“

„Musím ho nějak zastavit!“

„Podívej se do rodinné knihovny. Měl bys tam najít všechno o nekromantických rituálech, pak si můžeš připravit plán, jak ho překazit. Bellatrix by ti s tím mohla pomoci. Nekromancie se sice vždycky štítila, ale vyzná se v taktice Smrtijedů.“

„Hned za ní zajdu. Tohle tomu hadímu ksichtu rozhodně nedaruju. Zatím se měj, pozdravuj naše a mámě vyřiď, že se zkusím zachovat podle její rady. Nevím, jestli se při tom všem stihnu zastavit ještě před narozeninami, ale po nich zajdu určitě,“ ve spěchu se rozloučil Harry a pospíchal pryč.

***

Severus Snape se přemístil na hranice bradavických pozemků a rychlou chůzí směřoval k hradu. Podobně rozhozený byl před patnácti lety, když se dozvěděl, že Voldemort chce vyrazit zlikvidovat Potterovy, tedy i jeho Lily. Je absurdní jak vztah k téhle zrzavé čarodějce ovlivňuje jeho život. K Pánovi zla se přidal, protože dala přednost tomu nesnesitelnému Potterovi. Zradil ho, aby ji zachránil před jeho hněvem. Teď měl neodbytný pocit, že jeho snaha zabránit, aby Voldemort pošpinil tuhle andělskou bytost, povede k podobnému kotrmelci v jeho životě.

Do ředitelny vtrhl jako velká voda. Brumbál seděl za svým stolem, popíjel v poklidu čaj a četl si nějaký mudlovský román. Na jeho příchod zareagoval tím, že se na něj podíval přes horní obroučky svých půlměsíčkovitých brýlí a svým obvyklým tónem pronesl:

„Severusi, chlapče, co tě sem dnes přivádí?“

„Pán zla nás dnes dvakrát povolal,“ začal Severus. Ani taková situace ho nedokázala přimět k tomu, aby začal vyprávět odprostředka jako nějaký poblázněný Nebelvír. „Poprvé to bylo kvůli informaci, že se Potter objevil na Příčné.“

„To vím,“ pokýval hlavou Brumbál. „Obdrželi jsme tvou zprávu standardní cestou a poslali tam své lidi, aby se ho pokusili ochránit. Předpokládám, že tví kolegové dopadli stejně neúspěšně jako my.“

„Ano, Potter se tam ani neukázal.“

„Ale ukázal,“ vážným hlasem přiznal Brumbál. „Podle všeho použil mnoholičný lektvar, aby oklamal všechny, kdo měli o jeho osobu zájem. Zajímalo by mě, kdo mu ten lektvar poskytl.“

„Já to rozhodně nebyl,“ ohradil se Severus. „Takový lektvar se přece dá běžně koupit. Stojí sice pěknou hromádku zlata, ale to by asi pro Pottera v jeho současné situaci nebyl žádný problém.“

„Ano, to je pravděpodobné,“ připustil Brumbál. „Mnohem víc znepokojující je skutečnost, že Harry, tak jak jsem ho za ty roky poznal, by se takovým komplikovaným zastíracím manévrem neobtěžoval. Mám obavy, že na něj má vliv nějaká další osoba, a nelíbí se mi to.“

„Z Voldemortovy strany to nikdo být nemůže. Jakýkoli Smrtijed, který by měl k Potterovi přístup, by ho okamžitě předal do rukou svého pána.“

„Ano, pochopitelně. Já měl spíš na mysli neblahý vliv některých bývalých členů Blackovy rodiny,“ prohlásil Brumbál a kývl k obrazu Phinease Blacka, přes který visel těžký sametový přehoz.“

„A je to opravdu tak špatné?“ nadhodil nervózní Severus. „Všichni bychom si hluboce oddechli, kdyby Potter začal konečně používat ten orgán, co má mezi ušima.“

„Možná by mu trocha rozvahy neuškodila, ale já mám spíše obavy, aby v něm tento vliv neprobudil jeho temnější stránku. Představa, že by o osudu našeho světa rozhodl souboj jednoho Temného pána proti druhému, je do značné míry děsivá.“

„Tak daleko to zatím nedospělo,“ mávl nad takovými úvahami Severus.

„To ne, ale neměli bychom tohle nebezpečí přehlížet. Co bylo předmětem té druhé schůzky? Předpokládám, že potrestání všech Smrtijedů za jejich neúspěch.“

„Jenom částečně. Pán zla nebyl ani tak rozzuřený jako spíš zklamaný. Samozřejmě, že rozdal pár mučících kleteb, ale pak přišel s novým plánem.“

„Předpokládám, že tento plán je důvodem k tvému rozrušení,“ usmál se blahosklonně Brumbál. „Takže co plánuje Tom v nejbližší době? Chce snad zajmout Harryho během cesty do Bradavic?“

„To nebylo předmětem jeho plánu. Má v úmyslu znovu oživit Lily Evansovou a udělat z ní svou zvrácenou služebnici. Předpokládá, že pohled na svou matku u jeho nohou Pottera zlomí a on se mu vzdá dobrovolně.“

„Opravdu rafinovaný plán,“ mnul si vousy Brumbál a svým klidem přiváděl Severuse k nepříčetnosti. „Možná bychom to mohli obrátit proti němu. Lily by pro naši stranu znamenala vítanou posilu.“

„To snad nemyslíte vážně!“ vybuchl Severus. „Nemáte ani tu nejmenší šanci ji na svou stranu získat. Voldemort ji bude mít plně pod kontrolou, tak to u nekromantických obřadů chodí.“

„Severusi, chlapče, možná máš znalosti temných oblastí magie, ale stále podceňuješ moc lásky. Lily se pro Harryho obětovala, neexistuje kouzlo, které by je mohlo rozdělit.“

„Ale existuje. Jedno, jmenuje se Avada Kedavra, už je jednou rozdělilo a není nejmenší důvod, aby podobně nefungovaly i ty další. Tohle není Imperius, kterému může silná mysl odolat, tohle je absolutní převzetí kontroly, před kterým není úniku.“

„No dobře, počkáme tedy a uvidíme,“ uklidňoval ho svým laskavým hlasem Brumbál.

„Vy proti tomu nic neuděláte?“ šokovaně se zeptal Severus.

„Co bychom asi tak mohli udělat?“ zeptal se Brumbál. „Bude tam přece Voldemort, ale Harry ještě není připravený mu čelit, takže jakákoli akce by přinesla jen zbytečné ztráty na životech.“

„Zbytečné? Máte šanci dostat většinu jeho Smrtijedů. Takhle pohromadě je zase dlouho neuvidíte, takže byste měli svou šanci využít.“

„Nemáme na to dost prostředků, Smrtijedi by nad námi měli převahu.“

„A co ministerstvo. Nový ministr se holedbá, jak rázně s tím nebezpečím zatočí a oni mají k dispozici desítky vycvičených bystrozorů. To by všechno mohlo zvrátit v náš prospěch.“

„Ministerstvo sleduje své vlastní záměry, nemůžeme jim věřit.“

„Takže vy opravdu nebudete dělat nic? Co kdybyste alespoň narušili přípravy. Smrtijedi budou rozdělení a neměli by být vážným nebezpečím.“

„Ne, chlapče. Tím bychom prozradili svůj zdroj informací.“

„Tak ho klidně prozraďte. Stejně nemůžu dělat špióna donekonečna.“

„Ne, tvoje informace nám jednou pomohou porazit zlo, ale teď není ten správný okamžik. Harry ještě není připravený a jenom on může Voldemorta porazit. Musíš být trpělivý a obětovat své touhy v zájmu vyššího dobra.“

„Ale Lily bude strašlivě trpět. Dokážete si představit, co všechno jí může Voldemort udělat?“

„I ona bude muset přinést svou oběť na oltář vyššího dobra. Pevně věřím, že síla lásky nakonec zvítězí a ona si bude moci vychutnat chvíle štěstí vedle svého syna.“

„Nevíte o tom vůbec nic!“ vybuchl konečně Severus. Už neměl sílu poslouchat vytáčky starce před sebou a nehodlal se s ním dál hádat. „Jestli se vám nechce s tím něco udělat, postavím se mu sám!“

„Severusi, to by byla strašná škoda. Ztratíš tak své postavení u Voldemorta a my tak přijdeme o životně důležité informace. Kvůli jedné dívce, kterou jsi kdysi miloval, zahodíš smysl svého života. Buď rozumný, uvidíš, že z toho všeho ještě vzejde něco dobrého.“

„Ne! Vy tu sice pořád mluvíte o síle lásky, ale sám o ní nemáte ani ponětí. Vidíte jen ten svůj plán, jak zastavíte i druhého Temného pána a zapíšete se tak do historie. Nevidíte, že není žádné vyšší dobro, ale jen spousta malých zrníček dobra, za které stojí za to bojovat, protože jen když je nenecháme zahynout, mohou vyrůst a vytvořit ono velké dobro. Jděte k čertu. Sloužil jsem vám patnáct let a svůj dluh jsem vám splatil mnohonásobně. Teď půjdu udělat, co je třeba.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one