face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry stál na schodišti bradavického hradu mezi shromážděnými prváky a vzhlížel k vytáhlé postavě profesorky McGonagallové na jeho vrcholku.

„Studenti, nastupujete do bradavické školy čar a kouzel. Za malý okamžik budete rozřazeni do jednotlivých kolejí. Není ani nejmenší důvod pro obavy. Každá kolej má své tradice a vy budete rozděleni podle svých předpokladů tak, aby vaše kolej co nejlépe odpovídala vašim schopnostem a ambicím.“

Ron šťouchl Harryho loktem. „Takže kdo má ambici být Smrtijedem, půjde do Zmijozelu.“

Profesorka McGonagallová mezitím pokračovala ve svém proslovu, „… a nyní se všichni seřaďte a následujte mě.“

Když Harry poprvé vkročil do Velké síně, měl co dělat, aby se mu nohy nezamotaly do sebe. Tak obrovský prostor ještě nikdy neviděl. Nádražní hala King´s Cross byla proti tomu naprosto nicotná. Ve vzduchu se vznášely tisíce svící, čtyři stoly jednotlivých kolejí se zdály táhnout do nekonečna a na konci toho všeho jasně osvětlené pódium s učitelským sborem a židlí, na které spočívala jakási beztvará kupka.

Rozhlédl se kolem sebe a uviděl, že ostatní prváci jsou na tom podobně: Ron zíral s pootevřenou pusou, Neville jen vyvaloval oči a začínal se viditelně klepat, Hermiona se rozhlížela okolo a něco si pro sebe drmolila a Draco byl snad ještě bledší než obyčejně a jeho oči nervózně těkaly po okolí.
Zástup prváků pomalu kráčel celou délkou velké síně, od ostatních stolů k nim občas zalétla nějaká poznámka nebo povzbuzení. Jak se pomalu blížili k pódiu, začínal si uvědomovat, že ona podezřelá kopička hadrů je starý pomačkaný a špičatý klobouk. Nechápal, proč je taková hrůza na tak čestném místě.

Najednou se nad okrajem klobouku objevil otvor a klobouk začal za doprovodu několika očarovaných nástrojů zpívat:

„Čtyři čarodějové tenhle hrad postavili,
každý z nich jiný byl, a přesto se přátelili.
Ten starý Godrick Nebelvír se do všeho po hlavě vrhal,
odvážné srdce měl nade vše a následky ignoroval.
To Salazar Zmijozel si všechno rozplánoval,
svůj cíl vzdálený sledoval a chytře intrikoval.
Havraspárové pak intelekt zas nejlepší byl zbraní,
nacházela řešení pro všechny jejich plány.
Mrzimora zas pílí svou slavila úspěch,
nelitovala námahy pro společný prospěch.
Všichni čtyři dohromady pak nezlomnou byli silou,
veliké činy vykonali před hodně dávnou dobou.
Ozvěna jejich činů až k dnešku dosahuje,
že spoluprácí vzájemnou se úspěch podmiňuje.
Já moudrý klobouk jsem a teď vás zařadím,
však vlastní cesty hledejte přes všechna úskalí.“

Když jeho písnička dozněla, ozval se od stolů trochu rozpačitý potlesk a první prvák byl vyzván, aby se posadil na stoličku a nasadil si klobouk. Harry se zamyslel nad písničkou, kterou právě slyšel. Navzdory tomu co říkal Ron, se nezdálo, že by Zmijozel byl automatickou přestupní stanicí ke smrtijedům a rovněž zdůraznění spolupráce různě talentovaných na velkých věcech mu dávalo dobrý smysl. Trochu se uklidnil a uvědomil si, že ať už bude zařazen kamkoli vždy bude záležet hlavně na něm, jakou cestou se vydá.

Z jeho známých z vlaku se jako první na řadu dostala Hermiona Grangeová. Klobouk měla na hlavě jen chvilku, když se ozvalo HAVRASPÁR. Neville Longbottom byl trochu překvapivě zařazen do Nebelvíru a Draco Malfoy byl téměř okamžitě zařazen do Zmijozelu. Pak přišla řada na něj. Když stoupal na pódium, stále se mu trochu třásla kolena a rozhodně k tomu napomohlo i znatelné zesílení šepotu ode všech stolů. Každý v sále byl zvědavý, kam bude zařazen Chlapec, který přežil. V okamžiku, kdy si posadil klobouk na hlavu, se mu v ní ozval hlas.

„Tak koho pak to tu máme? Ejhle Potter, no tak se ti chlapče trochu podíváme do hlavy. Zajímavé, zajímavé, nikdy bych nevěřil, že se ty linie někdy spojí. Máš veliký potenciál, rozhodně máš veliký potenciál, ale kam s tebou?
Máš statečné srdce Nebelvíra, to nepochybně.
Chytrá hlavička by tu také byla, že by Havraspár?
Věrný svým přátelům, co takhle Mrzimor?
A Zmijozel by tě rozhodně naučil jak dosáhnout úspěchu a využít všech svých schopností.
Můžeš být zařazen kamkoli, ale co bys chtěl dosáhnout ty?“

Harry se zamyslel a v duchu si přehrával všechno, co si představoval za bezesných nocí u Dursleyů. Čeho vlastně chce doopravdy dosáhnout? Jaký život chce vést?

„Chci co nejdříve vypadnout od Dursleyů a ještě předtím jim chci dokázat, že nejsem žádné budižkničemu, jak jsem u nich pořád poslouchal. Chci se dozvědět co nejvíc o své rodině a pomstít smrt svých rodičů, ale hlavně chci najít přátele a nebýt už sám.“

„Zvláštní tužby od jedenáctiletého chlapce,“ odpověděl klobouk, “ale ty jsi také zvláštní chlapec. Už hodně dlouho jsem tu nestál před takovým oříškem. Cíle jsou v pořádku, ale mě zajímá i jakou cestou jich chceš dosáhnout. Jsi ochotný se všemu postavit čelem a ve jménu své pravdy bojovat s celým světem hlava nehlava nebo si raději chceš nejdříve zmapovat terén a připravit půdu pro hlavní nápor? Není to tak jednoduché. Máš předpoklady jít oběma cestami, ale která ti je bližší?“

Harry se zamyslel a vybavil si, že zatím pokud se někdy postavil otevřeně na odpor jediné, co získal, byl pořádný výprask, ale to málo, co si v životě vybojoval, získal spíš nenápadnými občasnými narážkami. Například když se mu roztrhaly jediné džíny, stačilo párkrát naznačit, že Dudlánkovi ty jeho vůbec nesedí a ostatním ve škole je akorát pro srandu (byla to ostatně pravda, i když pravou příčinou nebyl nějaký kus hadru ale Dudlánkova vpravdě buldočí tupost). Dursleyovi ihned spěchali svému drobečkovi obměnit šatník, a protože staré věci vždy dostával Harry, aby je donosil, získal tím několik poměrně zachovalých kusů oblečení (i když na postavu „poněkud“ výraznějších tvarů). Pokud by si o nové oblečení řekl přímo, skončilo by to akorát výpraskem za to, že si ničeho neváží a všechno své oblečení roztrhá. Harry téměř cítil, jak si klobouk souhlasně pokyvuje, „ano, ano, to bylo hezky zmijozelské.“

Harry začal mít nedobrý pocit, že je manipulován do Zmijozelské koleje a rovnou vypálil svou otázku. „Proč mě tlačíš do Zmijozelu? Přijdu tím o jediného kamaráda, kterého jsem kdy měl. Ron považuje všechny Zmijozelské za své úhlavní nepřátele. A proč se tu vůbec se mnou takhle vybavuješ, proč mě tam tedy nepošleš rovnou?“

Klobouk se uchechtl, „chytrá hlavička jak jsem již říkal a spravedlivé rozhořčení je tak osvěžující, ale k věci. Tlačím tě do Zmijozelu, protože k tomu máš jednak schopnosti a jednak si myslím, že jedině Zmijozel tě donutí najít v sobě všechny tvé skryté schopnosti, ale aby to mělo smysl, musíš tuto volbu přijmout, jinak tě to tam bude naopak ubíjet a budeš nešťastný a to rozhodně není mým cílem. Co se týče tvého přítele, nebudu ti nic nalhávat, jestli je takový jak vidím v tvé hlavě, určitě se s tebou nějaký čas nebude bavit, ale je jen na tobě jestli vaše přátelství dokážeš časem obnovit nebo ne. Ve Zmijozelu se přátelství moc nenosí, nebudeš tam mít moc opravdových kamarádů a ani jiné koleje se také do přátelství se Zmijozelskými moc nehrnou, ale můžu ti slíbit, že pokud si přátele najdeš ať už v tvé koleji nebo v jiných bude to stát za to. Ten kdo odhodí předsudky a spřátelí se se Zmijozelem bude pravděpodobně skutečný přítel, věrný až za hrob schopný přátelství dávat i přijímat. Počítej ale s tím, že si svá přátelství budeš muset vybojovat. Nic nedostaneš zadarmo.“

„Nikdy jsem nic zadarmo nedostal,“ pronesl pevně Harry, „ale nestanu se nakonec zlým čarodějem, který ostatním pořád jen ubližuje? Ron říkal, že ve Zmijozelu studovala většina Smrtijedů a vůbec všech zlých čarodějů.“

„To je pravda,“ odpověděl klobouk, „Zmijozel tě učí spoléhat především sám na sebe a mnoho takových se pak dostává do konfliktu se společností. Navíc si tam hodně zakládají na čistokrevném původu, což mnohé k Pánovi zla přitáhlo, ale závisí vždy na každém člověku, jakou si zvolí cestu.“

„Smrtijedi zabili mé rodiče, nechci být jedním z nich, chci se jim pomstít.“

„Ty nikdy nebudeš jeden z nich, o to strach nemám, ale rozhodni se sám, jestli se chceš hned otevřeně postavit proti nim a tvrdě bojovat s každým, kdo se s nimi zapletl, nebo nejdřív v skrytu poznáš, kdo k nim skutečně patří a proč, než udeříš. Jaký způsob zvolíš? Zvolíš cestu Nebelvíra nebo Zmijozela? Rozhodni se sám, kterou cestou půjdeš, poprvé si nevím rady, kam některého studenta zařadit.“

Harry byl zmatený, stál před opravdu prvním rozhodnutím ve svém životě. Celou dobu za něj rozhodovali dospělí a u pozvánky do Bradavic se nebylo o čem rozhodovat. Teď nevěděl kudy dál. Ron vypadal, že by mohl být dobrým kamarádem a být s ním v koleji by bylo fajn, ale na druhou stranu ho lákala výzva skutečně odhalit, co v něm vězí, kdo stál za smrtí jeho rodičů a dosáhnout úspěchu, což zatím nikdy nepoznal. Nakonec se rozhodl přijmout výzvu a pomyslel si:

„Zmijozel!“

„Tak to tu ještě nebylo, díky odvážnému Nebelvírskému srdci si student zvolil ZMIJOZEL.“

Poslední slovo vykřikl nahlas a v síni se najednou po chvilce mrtvého ticha strhla opravdová bouře. Všichni byli napjati nebývale dlouhým rozhodováním klobouku a po oznámení tak překvapivého výsledku snad každý student začal špitat svému sousedovi u stolu svůj názor. U učitelského stolu tomu nebylo jinak. Brumbál se nakláněl k profesoru Kratiknotovi, Prýtová něco špitala Quirellovi, Hagridovi v rohu zaskočila v krku celá půlka kuřete a začal divoce kašlat, profesorka McGonagallová ztuhla jako prkno a profesor Snape zbledl a zatvářil se jako by mu právě uletěly včely.

Pozn. Harry je tady trochu jiný než v originále a také děj se bude místy dost odlišovat, i když pár základních mezníků bude zachováno. Piště komenty, abych věděl, jestli stojí za to pokračovat.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one