face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Když vypili čaj, vyfasoval Harry další knihu o teorii magie jménem „Způsoby sesílání kouzel a úvod do neverbální magie“ a byl vyprovozen pryč z kabinetu lektvarů.

Profesor Snape si sedl do křesla a pokusil se uklidnit. Ten mladý Potter mu přichystal další překvapení a on se pokusil uklidnit. Znovu si vybavil, jak vše probíhalo z jeho pohledu. Sledoval Harryho mysl, jak se noří dovnitř jeho vědomí a čekal, kdy se obrátí nazpátek. Sám věděl, že bez důkladného tréninku je to nesmírně vysilující a kouzelníkům, kteří to dovedli, trvalo obyčejně roky, než se to naučili. Počítal s tím, že až se Harry vrátí, poradí mu jak cvičit a pokud to on bude svědomitě dodržovat, někdy za rok až dva budou schopni pokročit dále. Zatím by se věnovali na hodinách jiným věcem. Ten kluk to dokázal hned napoprvé, ale v okamžiku, kdy splynul se svým jádrem, už jeho vědomí nedokázal sledovat. Musel se spokojit se sledováním výrazu chlapcovy tváře. Ještě nikdy se necítil tak bezmocný. V jednom okamžiku se jeho výraz změnil z klidného a vyrovnaného na soustředěný. Pak najednou pocítil obrovské vzedmutí magie. Vzduch v místnosti začal vířit, ve vzduchu praskaly statické výboje a byl cítit ozón. Jeho obyčejně zplihlé vlasy najednou trčely na všechny strany a na kůži měl pocit, jako by ho lechtali tisícem peříček. Když už to začínalo být nesnesitelné, najednou se na stole zhmotnil tác s čajem a sušenkami, magie opadla a Harryho rysy se uvolnily, jak upadl do bezvědomí. Když si své vzpomínky urovnal, přiložil si hůlku ke spánku a vytáhl je ze své hlavy do lahvičky, kterou pečlivě uzavřel. Tohle rozhodně musí Brumbál vidět.

Hned druhý den vyprávěl Harry všechno Hermioně, která se hned začala rozčilovat.

„Harry ty jsi tak nezodpovědný! Víš, jaké máš problémy se zvládnutím svých schopností a ty místo abys poslouchal učitele, který ti chce pomoct, vyvádíš takové věci. Vyčarovat si čaj a sušenky! Vždyť jsme o tom, že jídlo se nedá vyčarovat, četli už o prázdninách.“

„Kdyže?“

„No o prázdninách přece,“ zarazila se Hermiona, když jí docvaklo, že se o prázdninách ještě neznali.

„Tys o tom fakt nevěděl?“

„Ne opravdu, ale slibuju, že si to po takové lekci budu pamatovat,“ zubil se Harry.

Společně se pak vrhli na novou knihu. Tahle kniha byla zcela jiného charakteru než ta první. Nebyla zaneřáděna nějakou ideologií a pochybnými pověstmi a pohádkami. Jednalo se o zcela seriózní popis různých způsobů sesílání kouzel. Večer měli prostudovanou většinu a první se do shrnutí pustila Hermiona.

„Takže podle téhle knihy jsou čtyři způsoby, jak kouzla sesílat. První je pomocí rituálu, tak sesílají kouzla třeba šamani u primitivních národů nebo sem patří některá velmi mocná kouzla té nejčernější magie, kdy je třeba pro jejich provedení lidská nebo zvířecí oběť. Vlastní magie sesílatele se zde nezapojuje vůbec nebo jen částečně a hlavní zdroj magické energie je právě rituál, což jsou gesta, pohyby, zaříkání, zpěv nebo právě obětování.

Druhý způsob je pomocí předmětů a kouzelné formule, to je to, co se učíme na hodinách. Podle téhle knihy je vlastně hůlka jen jednou z možností, dříve byli třeba v oblibě velké dvoumetrové hole nebo prsteny. Formule vlastně slouží k předání informace magickému jádru, co má vlastně provést a hůlka potom kouzlo usměrňuje a zesiluje.

Třetí způsob je pouze pomocí předmětu. Sem patří neverbální kouzlení, které budeme brát při přípravě na OVCE. Je to stejné jako u předchozího případu, ale informace je magickému jádru předána pouze myšlenkou.

A čtvrtý způsob, který se asi týká tebe, je sesílání pouze silou mysli, kdy kouzelník nepotřebuje hůlku ani nic jiného. Píše se tu, že je tento způsob schopno zvládnout jen velice málo kouzelníků a jen po náročném a dlouhodobém výcviku.“

Harry ji ještě doplnil. „Ještě mě zaujalo, že hůlka je tu popsána jen jako pomůcka pro zaměření a zesílení kouzla. Znamenalo by to, že bych měl být schopen s hůlkou sesílat kouzla silněji než bez ní, ale zatím je to spíš obráceně.“

„Harry, pokud bys ty kouzla sesílal ještě silněji, bylo by to o strach a o zdraví. Ale myslím, že ti rozumím. Možná je to tím, že když kouzlíš s hůlkou, záměrně oslabuješ svoje soustředění. Pokud by se ti někdy podařilo propojit svou schopnost soustředění se sesíláním pomocí hůlky, možná by k tomu zesílení opravdu došlo,“ navrhla Hermiona a pokračovala, „můžu si tu knížku půjčit? Chtěla bych si ji večer dočíst. Je dobrá.“

Hermiona vrátila Harrymu knihu hned druhý den. Když měla v ruce něco nového ke čtení, nebyla k udržení a soudě podle zarudlých očí, strávila čtením nejenom večer, ale i většinu noci. Nechtěla se však s Harrym o tom bavit, dokud si sám neprostuduje zbytek knihy a domluvili se, že se zase sejdou ve čtvrtek po vyučování v knihovně. Harryho kniha velmi zaujala a tak ji stihl nejenom dočíst, ale ještě jednou podrobně prostudovat. Ve středu také poslal Harry přes školní sovu vzkaz Brumbálovi, že by se s ním rád sešel a obratem dostal odpověď, že bude očekáván v pátek večer, a že heslo pro chrlič je jahodové žužu.

Když se ve čtvrtek setkal Harry zase s Hermionou, vzal si hlavní slovo tentokrát on.

„Ten zbytek knížky je ještě zajímavější než první polovina. Hlavně to, že magické jádro je zdrojem síly, mysl ji ovládá a hůlka ji směruje a zesiluje pomocí svého jádra. To by vysvětlovalo, že pokud pracuju přímo s mým magickým jádrem. Teda ne že k němu jenom vyšlu myšlenku, ale přímo se do něj ponořím celým vědomím, jsem schopný shromáždit mnohem víc energie. Škoda, že tenhle způsob je popsaný jenom povrchně a podle toho, jakou mám zkušenost, asi nebude možné ho používat dohromady s hůlkou. Asi bude problém i nějakou magii přímo směrovat. Rozhodně to není praktické pro běžná kouzla, protože upadat do několikaminutového transu kdykoli si chci vyčistit brýle, není zrovna ideální postup.“

„To máš pravdu,“ usmála se Hermiona, „ale tvůj způsob, jak sesíláš kouzla bez hůlky, tomu ani neodpovídá. Spíš se podobá neverbálnímu kouzlení, akorát že nepotřebuješ ani tu hůlku.“

„Jasně. Čtvrtý způsob odpovídá tomu, co se mě snažil učit Snape. Při běžném sesílání je to moje spíš podobné trojce. Možná v příštím vydání dostanu svou kapitolu – způsob sesílání 3,5, metoda Harryho Pottera, ale napadlo mě něco jinýho. Četl jsem, že některá kouzla jsou spojena se zábleskem a podobně. My se zatím nic podobného neučili, ale bylo by zajímavé něco takového zkusit a sledovat, odkud se ten záblesk objeví. Normálně by měl vyjít z hůlky, ale když žádnou nemám…,“ nedokončil Harry.

„Máš pravdu,“ nadchla se hned Hermiona, „zkus se zeptat zítra Brumbála, jaké kouzlo by bylo nejlepší. Můžeme ho potom sami nastudovat a vyzkoušet.“

V pátek se Harry dostavil na čas k Brumbálovi do pracovny. Ten ho vřele uvítal, posadil ho do pohodlného křesla a hned se zeptal, co ho k němu přivádí.

„Pane řediteli, mám pár věcí, které bych chtěl s vámi probrat,“ šel Harry hned k věci. „O mé lekci s profesorem Snapem jste už asi slyšel?“

Brumbál se jenom usmál, „ano, profesor Snape mi obsáhle referoval o vašem úspěchu, ale asi vám k tomu neřeknu nic jiného, než on.“

„Budiž, nemusíme mým „úspěchem“ tedy ztrácet čas, ale rád bych si vyjasnil pár věcí, které jsme se dočetli v knížce, kterou mi na sobotní lekci zapůjčil profesor Snape,“ pokračoval Harry a shrnul Brumbálovi závěry, ke kterým došli s Hermionou a na závěr přidal i nápad vyzkoušet kouzlo se světelným efektem. Brumbál ho jenom zamyšleně sledoval, usmíval se a v očích mu hrály modré ohníčky. Když Harry skončil, ještě chvíli tiše seděl a pak pronesl.

„Na tohle všechno jste přišli během dvou schůzek se slečnou Grangeovou? Docela hezký kus práce. My s profesorem Snapem jsme potřebovali schůzky tři a to jsme oba tuto knihu znali. To kouzlo chtěl vyzkoušet profesor Snape ve zbytku hodiny, ale už na něj nedošlo. Jestli to chcete zkoušet sami, doporučoval bych pro začátek kouzlo aquamenti, které by normálně mělo vytvořit proud vody tryskající z hůlky, a omračovací kouzlo, které je spojené s červeným zábleskem. Jestli je ale chcete zkoušet, doporučoval bych je sesílat proti zemi nebo zdi, rozhodně ne proti sobě. Nejraději bych byl, kdybys počkal až na příští hodinu s profesorem Snapem.“

„A to je další věc, na kterou bych se chtěl zeptat,“ skočil mu Harry do řeči, „nevíte, kde bychom mohli v klidu cvičit? Zatím jsme vždy vyhledali klidné zákoutí, kde na nás nebylo vidět, ale to přes zimu nepůjde. V hodinách už čaruji jen pomocí hůlky, abych nebudil podezření, ale potřebuji někde v soukromí procvičovat i druhý způsob.“

„Promluvím s profesorem Snapem. Ve sklepeních poblíž jeho kabinetu je spousta nepoužívaných místností a málokdo tam chodí. Zkusíme upravit jednu místnost, aby vyhovovala a zabezpečit ji tak, aby vás nikdo nepovolaný nerušil.“

„A ještě poslední věc,“ pokračoval Harry, „rád bych věděl více o své rodině. O rodičích, ale i o celém rodu Potterů. Nevím o nich skoro nic. Hagrid mi předal klíček od trezoru a vyprávěl mi pár historek. Něco o historii Potterů mi řekl Draco Malfoy, ale já bych rád věděl víc. Chtěl bych navštívit dům mých rodičů, jestli tam nezůstaly nějaké záznamy, deníky nebo jiné dokumenty, ze kterých bych se o nich dozvěděl víc. Chtěl bych se tam taky podívat, jestli tam nezůstalo něco, co bych si mohl vzít na památku na svoje rodiče. Chtěl bych se dozvědět víc o Potterech, abych věděl, kam patřím. Chtěl bych vědět, co všechno mi vlastně rodiče zanechali, nejenom peníze, ale i jiné rodinné dědictví, dokumenty a rodinné kroniky. Draco mi říkal, že něco takového určitě musí existovat. Nechci ale, aby se to dozvěděli Dursleyovi. Všechno by mi zabavili nebo sebrali. Chtěl bych se na vás obrátit s žádostí o pomoc. Draco mi nabízel i pomoc jeho otce, ale to je pro mě zatím cizí člověk a vy jste se postaral, aby mi byla doručena pozvánka do Bradavic a aby mi Hagrid předal klíček od trezoru a nakoupil se mnou školní pomůcky. Důvěřuji vám v tomhle, i když jste podle Hagrida zodpovědný za to, že jsem vyrůstal u Dursleyů,“ zakončil Harry hořce.

Brumbál se zarazil. „Harry i na tohle se ti podívám, slibuji. Neobracej se zatím prosím na Luciuse Malfoye. Připrav se ale na to, že značná část tvého dědictví bude zpřístupněna teprve, až dovršíš 17. rok, ale zkusím zařídit návštěvu u správce tvého jmění u Gringottů abys věděl, co ti rodiče zanechali a zkusím zařídit i návštěvu domu tvých rodičů a sídla Potterů, které skutečně existuje. Ale oba domy jsou zapečetěné do tvé plnoletosti a já musím nejdříve zjistit, jestli bude vůbec možně je navštívit a pokud ano, jak je znovu zapečetit dokud nebudeš způsobilý je převzít. Za Dursleyovy se omlouvám, ale věř, že to je nejlepší řešení pro tvou bezpečnost.“

„Děkuji,“ špitl Harry, „děkuji za všechno.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one