face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry byl tak zaneprázdněn, že se stále méně stýkal s ostatními s výjimkou Hermiony a Draca, ale zatím pro nával práce a vzrušení z objevování nových věcí svou osamělost nepociťoval. Jednou, když se vracel těsně před večerkou do své koleje, narazil ve společenské místnosti na Pansy Parkinsonovou jak spolu s Crabblem a Goylem dotírá na Gabrielle:

„Dej nám opsat tu esej na bylinkářství, ty jedna špinavá francouzská mrcho!“ křičela Pansy a držela Gabrielle za klopy hábitu. „Pamatuj na naši dohodu.“

Gabrielle jenom vzlykala a třásla se na celém těle, „já ji sama ještě nemám. Psala jsem dnes pro vás eseje na lektvary a přeměňování a tuhle jsem už nestihla.“

„To je tvůj problém ty šmejdko. My chceme ráno tu esej nebo uvidíš!“ vyhrožovala dál Pansy.

Harry byl v šoku. Se šikanou se setkával poměrně často ať už v mudlovské škole nebo u Dursleyů, ale nemohl pochopit, jak se mohlo vyvinout něco takového během jediného měsíce a navíc mezi těmi několika studenty jeho koleje. Pocítil nával soucitu ke Gabrielle a rozhodl se zakročit.

„Co si vy tři myslíte, že děláte?“ zařval ode dveří a vykročil k nim „Proč takhle šikanujete spolužačku z koleje?“

„Co je ti do toho, ty protekční nebelvírský spratku,“ odsekla mu Pansy, „ty a tahle šmejdka jste beztak urážkou celé naší koleje. Nestrkej svůj nos, kam nemáš.“

Harry začal rudnout od vzteku, „tohle nedovolím. Okamžitě toho nechte! Gabrielle, proč si tohle necháváš líbit?“

Pansy se jenom ušklíbla, „co ty šmejdko, řekni tady našemu hrdinovi a zachránci světa, jak se věci mají.“

Gabrielle začala brečet a vyhrkla, „Harry, ty nevíš, o co tady jde. Nech nás prosím na pokoji,“ a utekla do své ložnice.

Harry zůstal stát jako solný sloup a nechápal, co se tady děje. Ti tři tady šikanovali jeho spolužačku, ale když se jí zastal, ta ho odbyla a odehnala pryč. Zůstal tady stát jako idiot. Pansy na něj ještě pokřikovala něco v tom smyslu, že tentokrát svatý Harry Potter ostrouhal, ale on jí moc nevnímal. Zmijozelská trojka sebrala své věci a v klidu se rozešla do svých pokojů. Harry zůstal ještě chvíli ve společenské místnosti, protože si potřeboval trochu srovnat myšlenky, než půjde spát. Když konečně večer usínal, umínil si, že zjistí, co za tím podivným chováním stojí a že zkusí Gabrielle pomoci, protože nikdo si nezaslouží takové zacházení, kterému musel čelit u Dursleyů. Chtěl při nejbližší příležitosti vyhledat Melissu a spolu s ní se snažit Gabrielle pomoci.

Druhý den po vyučování se všichni studenti přesouvali do velké síně, protože byl předvečer všech svatých, který byl spojený tradičně s velkou hostinou. Harry se držel celý den v blízkosti Gabrielle a dával pozor, jestli zachytí nějaký další náznak šikany, ale zmijozelská trojice svou spolužačku ostentativně ignorovala. Když však hlouček zmijozelských studentů přecházel nádvoří hradu, vrazil Goyle zezadu do Gabrielle až upadla. Když se začala zvedat, doprovodila to Pansy komentářem:

„Dávej přece pozor ty šmejdko. Nechápu, co můžeš dělat v naší koleji, když je tvůj otec mudla a matka s ním mezi mudly žije. Peníze evidentně nemáte, takže úplatkem jsi sem dostat nemohla, že by se tvoje matka vyspala s Brumbálem? Musí to být opravdu děvka, když dá mudlovi i tomu plesnivýmu dědkovi. Nebo že bys ty sama? Říká se, že vy žabožrouti začínáte brzy.“

Gabrielle strnula, zrudla a s pláčem se rozběhla pryč. Své školní věci nechala ležet na dláždění. Harry je popadl a rozběhl se za ní, ale než ji stačil dohonit, zavřela se dívčích záchodcích a Harry přes dveře uslyšel její pláč. Harry se jí přes dveře snažil utišit.

„Gabrielle, uklidni se prosím. Přece se nenecháš vytáčet od takových primitivů. Máš přece víc mozkových buněk než ty tři zakrslá trollí mláďata dohromady. Jenom ti závidí. Tví rodiče musí být tisíckrát lepší než jejich, alespoň podle těch zmetků, které zplodili. Kdybys do Zmijozelu nepatřila, Moudrý klobouk by tě tam nikdy nezařadil.“

Takhle a ještě mnohými jinými slovy se snažil Gabrielle utěšit, ale ta neustávala v pláči, akorát na konci zavzlykala, aby jí nechal samotnou. Harrymu se nechtělo, ale chápal, že se potřebuje uklidnit a tak jí jenom řekl, že jí za dveřmi nechá učení a ať přijde do velké síně na oslavu.

Sám se posadil ke stolu a hned vypálil na Pansy. „Mělas tohle zapotřebí? Nech ji už laskavě na pokoji. Je jednou ve stejné koleji jako my, tak jí nebudeš urážet ani ponižovat. Jestli ti tak vadí, tak ji ignoruj, ale neponižuj ji a už vůbec ne před ostatními.“

Pansy mu chtěla odpovědět, ale na stranu Harryho se přidal i Draco, ke kterému zatím všichni tři vzhlíželi jako ke svému vůdci, i když se s nimi vlastně skoro vůbec nebavil. „Pansy, tohle jsi opravdu přehnala. Nevím, kde jsi sebrala, že je Gabrielle mudlovská šmejdka, ale i kdyby to byla pravda nemusela jsi to dávat najevo takhle. Děláš tím ostudu nejenom jí, ale celé koleji.“

K jejich části stolu přišla i Melissa, aby zjistila, proč jeden z prváků chybí. Harry měl takový vztek, že si na nic nehrál a rovnou vypálil, „tihle tři Gabrielle opravdu ošklivě urazili. Musí se dát dohromady, ale snad za chvíli přijde.“

Melissa se jen otočila k Pansy , z očí ji šlehaly blesky a pustila se do ní, „jestli je to pravda, vy tři si mě nepřejte. Počkejte po hostině, všechno si to s vámi vyřídím. V mojí koleji se spolužáci urážet nebudou.“

Po tomto výpadu se Pansy, která byla očividně mluvčí a mozkem celé trojice už zdržela dalších komentářů a jenom vrhala směrem k Harrymu vražedné pohledy. Když hostina začala, ohlížel se Harry stále ke vchodu a hledal Gabrielle, která však stále nešla. Nimral se v jídle a umínil si, že hned jak to tady skončí, znovu za Gabrielle zajde a zkusí ji uklidnit a přivést.

Když byla hostina v nejlepším, rozrazil dveře vyděšený profesor Quirell, vkulhal dovnitř a začal koktat, že do budovy vnikl obrovský troll. Brumbál všechny uklidnil, a vyzval je, aby zůstali na svých místech pod ochranou svých učitelů, a on spolu se zbytkem učitelského sboru zkusí trolla zneškodnit. Harry si uvědomil, že v budově zůstala akorát Gabrielle, která o trollovi nic neví a je tedy ve smrtelném nebezpečí. Využil nastalého zmatku a vyklouzl ven. Pospíchal k záchodkům a v duchu si opakoval, že ať je na tom Gabrielle jakkoli, musí ji co nejrychleji přivést k ostatním, třeba za použití násilí.

Když se blížil k cíli, uviděl najednou ohromnou postavu, jak se snaží vlámat dovnitř záchodků a uslyšel křik Gabriele uvnitř. Harry nezaváhal ani okamžik. Popadl halapartnu, kterou svíralo jedno z brnění na chodbě, a rozběhl se proti trollovi, který si dál probourával cestu dovnitř. Těsně u trolla se rozpřáhl a snažil se do něj zabodnout špičku halapartny. Bohužel trolí kůže odolala jeho útoku a jeho zbraň na ní zanechala jen nepatrný šrám. Trol však přece jen něco pocítil a začal se pomalu obracet k Harrymu. Rysy tváře se skutečně podobal Crabbemu a Goylovi a i jeho bručení se podobalo jejich mluvě. Harry se otočil na patě a začal utíkat chodbou. Trol popadl svůj kyj a začal ho těžkopádně, ale překvapivě rychle pronásledovat. Nedoběhl ani do poloviny chodby, když vedle něj dopadla obrovská trollova palice. To ho rozhodilo, až upadl na zem. Podíval se nahoru a uviděl, že se trol napřahuje k další ráně.
Rychle se na zemi přetočil a zavolal na Gabrille.

„Zkus utéct, dveře máš volné. Já ho zkusím zabavit.“

Troll se ho dál snažil zasáhnout, ale jemu se stále dařilo uhýbat. Gabrielle vykoukla na chodbu a zkusila se prosmýknout okolo trolla. Ten však zaregistroval, že se mu jedna kořist snaží uniknout a popadl ji svou jednou tlapou a zdvihl ji ze země. Svíral Gabrielle jednou rukou ve vzduchu a druhou se snažil palicí zasáhnout Harryho. Gabrielle nemohla dýchat a začínala pozvolna rudnout. Harry uviděl, že trol znovu zvedá svou palici nahoru a zkusil poslední možnost. Soustředil se na palici a chtěl, aby začala levitovat. Zatím při procvičování zvedali pouze židle a trollova palice musela vážit dobrý metrák. Harry cítil, jak se vzpouzí jeho vůli a soustředil veškerou svou vůli na trollovu palici, ale ta se stále zdvihala nad jeho hlavu. V zoufalství natáhl svou vůli hluboko dovnitř, kde cítil pulsování svého magického jádra. Nezanořil se do něj, pouze se k němu natáhl a uchopil jeho energii, kterou obrátil na trollovu palici. Ta vystřelila ke stropu jako střela. Trol zakoulel očima a snažil se ho chytit rukou, ale Harry teď plně ovládal vznášející se palici a udeřil s ní trolla do hlavy, ten se zapotácel, ale to už na jeho hlavu dopadl další úder. Troll pustil Gabrielle a snažil si krýt hlavu, ale Harry vkládal do útoku všechen svůj vztek a zároveň veškerou sílu své vůle. Na trolla pršela rána za ranou. Mávání rukama mu nebylo proti bleskově se pohybující palici nic platné a ta zasahovala jeho hlavu ze všech stran. Trollův pohled zesklovatěl a celá ta hora masa se sesunula k zemi dolů. Na Harryho.

Zavalila ho nesmírná tíha a nedostávalo se mu dechu. Snažil se vyprostit, ale nemohl se ani pohnout a bojoval o každý doušek vzduchu. Z dálky slyšel nějaké kroky. Najednou ucítil, že se ta tíha zvedá a mohl se konečně nadechnout. Uviděl Gabrielle, která byla v bezvědomí a starala se o ní madam Pomfreyová a Brumbála se Snapem, kteří se snažili postavit na nohy jeho. Snapeovy oči metaly blesky a i Brumbál se tvářil nezvykle vážně.

„Můžeš mluvit Harry?“ Zeptal se Brumbál.

„Ano pane řediteli.“

„Pověz nám, co se tady stalo“

Harry začal líčit, jak si vzpomněl na spolužačku, která nešla na hostinu, vypravil se za ní a narazil přitom na trolla. Jak s ním bojoval, až se zmocnil jeho palice a utloukl ho do bezvědomí. O důvodu, proč Gabrielle nešla na hostinu, raději nic neříkal.

Učitelé se na sebe podívali a tentokrát se ozval Snape, „chcete mi tu tvrdit, že jste úplně sám přemohl horského trolla pomocí levitačního zaklínadla? Vy si ze mě snad děláte srandu, Pottere! A proč u merlinových fousů jste se rozběhl do hradu, kde pobíhal troll, místo abyste to oznámil nejbližšímu učiteli, který by se o vaši spolužačku postaral. Jste stejný ztřeštěnec, jako byl váš pan otec. Myslel jsem si, že jste inteligentnější. Poděkujte támhle panu Malfoyovi, který to udělal a zachránil vás před udušením. Uděluji 50 bodů Zmijozelu za rozvahu pana Malfoye a zároveň mu strhávám 100 bodů za nezodpovědné chování pana Pottera a 50 bodů za to, že slečna de la Tours nebyla na svém místě ve Velké síni.“

Harry ztuhnul a zaplavil ho stud. Ozval se však i Brumbál. „A já uděluji 200 bodů Zmijozelu za statečnost pana Pottera, který zachránil život spolužačce. A teď se laskavě odeber na ošetřovnu. Dojdeš tam sám? Vypadáš pořádně pocuchaně.“

Harry si na ošetřovně vyslechl kázání madam Pomfreyové o svém nezodpovědném chování, dostal několik lektvarů, které měl vypít a byl uložen na lůžko a důrazně upozorněn, že má jít spát. Harry však stále nemohl usnout a převaloval se na posteli. Před půlnocí najednou zaregistroval postavu Gabrielle, jak vyklouzla ze své postele a přešla k němu.

„Spíš Harry?“ tiše se zeptala Gabrielle.

„Ne, nemůžu usnout,“

„Chtěla bych se ti omluvit. Celé je to kvůli mně a také bych ti chtěla poděkovat za záchranu. Kdybys tam nebyl, ten troll by se dostal dovnitř dřív, než by přišli učitelé.“

„Nemáš zač Gabrielle, ale proč ses nechala tak vytočit od Pansy. Vždyť víš jaká je. A proč se necháváš od nich tak šikanovat? Teď tu nejsou a můžeš mi to klidně říct.“

„Víš Harry, já nejsem mudla. Moje maminka je čarodějka a můj otec prý byl také čaroděj, ale odešel od nás, ještě než jsem se narodila. Maminka se potom znovu provdala za mudlu a mezi mudly jsem i vyrůstala. Oba mě měli rádi a chovali se ke mně moc pěkně, ale on umřel při autonehodě, když mi bylo šest let. Když se u mě začala projevovat magie, maminka mi řekla o čarodějnících a protože jsme se přestěhovali do Anglie, nastoupila jsem do Bradavic. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, protože se mi ve škole všichni smáli kvůli francouzskému přízvuku. Když jsem nastoupila do Bradavic, myslela jsem, že se to změní, ale pak se Pansy nějak dozvěděla, že jsem vyrůstala mezi mudly a začala mi vyhrožovat, že jestli nebudu dělat, co chtějí, prozradí to všem ostatním. Vím, jak si ve Zmijozelu všichni zakládáte na čistokrevném původu a bylo mi jasné, že bych pak zažívala pravé peklo, tak jsem se podvolila, ale oni prostě nevěděli, kdy přestat a stále tu šikanu stupňovali. Harry, proč ses mě vlastně tak zastával?“

„Já si se šikanou užil své v mudlovské škole a hlavně v rodině strýce, která mě vychovává. Prostě nesnesu, aby bylo někomu takto ubližováno.“

„Díky, ale bojím se, že se tím všechno ještě zhorší. Nevím, co budu dál dělat. Přestoupit v průběhu roku se tady nedá a bojím se, abych nemusela odejít. Škola mě hrozně baví a nechtěla bych ji opustit.“

„Neboj se Gabrielle, zkusím promluvit s Dracem. Docela na mě dá, a jestli tě vezme Draco a já doufám, že ano, ti tři už si moc nedovolí. Mají z něj strach nebo spíš mají strach z jeho otce, který má významné postavení. Taky bysme si měli promluvit s Melissou. Vypadá v pohodě a má dost autority, aby ty tři zpacifikovala. A abys s nimi netrávila zbytečně moc času, můžeš studovat se mnou a s Hermionou v knihovně. My oba toho také nevíme moc o kouzelnickém světě, protože ona má rodiče mudly a já jsem mezi mudly vyrůstal. Oba se snažíme naučit se co nejvíc, abychom dokázali všem, že do kouzelnického světa patříme.“

„Díky Harry, ráda se k vám přidám, ale nebudu vás omezovat, vždyť vy jste ve všem nejlepší a já bych vás jen zdržovala.“

„Neblázni Gabrielle, vždyť ty studuješ sama a ještě jsi dělal úlohy těm třem. My studovali spolu a to jde všechno mnohem snáz. To spíš my bychom měli mít strach, že ti za chvíli nebudeme stačit.“

„Díky, ani nevíš, co to pro mě znamená.“

****

Profesor Snape procházel nekonečnou chodbou okolo učeben v prvním patře a sám se pro sebe vztekal. Začínal Pottera vidět spíš jako kopii Lily než Jamese a vtom ten kluk vyvede takovou ztřeštěnost přesně ve stylu svého povedeného tatínka. Musí to z něj dostat. Navíc se mu na dnešním útoku trolla něco nezdálo. Kde by se v Bradavicích vzal troll? Přemýšlel o ochranách, které na pokyn Brumbála instalovali ve třetím patře. Nebyl to všechno jenom manévr, jak odlákat pozornost, aby se někdo dostal k tomu tajemnému předmětu, který Brumbál za nimi ukryl? V zamyšlení vrazil do zahalené postavy, která rovněž pospíchala chodbou. Leknutím uskočil a zadíval se na svůj protějšek. Byla to žena v mudlovském oblečení, která na něj překvapeně zírala. Byla mu hodně povědomá.

„Antoinette?“

„Severusi?“

„Co tady proboha děláš?“ řekli oba zároveň.

První se vzpamatovala Antoinette. „Jdu právě z ošetřovny. Mojí dceru napadl troll, ale měla by být v pořádku. Vracím se do ředitelny, abych se letaxem vrátila domů. A ty?“

„Já tu už devět let učím lektvary a vedu Zmijozelskou kolej. Chceš říct že Gabrielle je tvoje dcera?“

Antoinette se na něj podivně podívala a zvláštně zabarveným hlasem řekla: „Ano, je to MOJE dcera. Nechceš mi v klidu vysvětlit, co se to tu vlastně stalo?“

„Rád, a můžeš použít krb u mě. Brumbálovi to dám vědět.“

Snapeovi vířily hlavou myšlenky na to, co mu právě řekla. Je možné, že by Gabrielle byla…? Ne to je absurdní. Třeba Antoinette někoho potkala hned poté, co se rozešli nebo měla někoho spolu s ním. Přece by mu řekla, že s ním čeká dceru. Když došli do podzemní pracovny učitele lektvarů, Antoinetta se ošila,

„Brr, tohle mi nahání husí kůži. Nikdy jsem nechápala tvou posedlost lektvary, Severusi.“

„Posaď se prosím, dáš si čaj, kávu nebo trochu vína?“

„Na kávu už je pozdě, ale sklenkou vína nepohrdnu.“

Snape nalil skleničky a posadil se naproti Antointte. Ta ho ale nepustila ke slovu a hned se zeptala, co se to vlastně večer ve škole stalo. Snape jí začal líčit všechno, co věděl. Jak Quirell vyvolal poplach a oni začali prohledávat hrad, jak mu Draco řekl, že Gabrielle zůstala venku a Potter šel za ní a připojil i to, co jim řekl Harry, když z něho odvalili bezvědomého trolla. Antoinette jen šokovaně sledovala jeho vyprávění a na konci se jen zeptala:

„A jak se proboha ocitl ve škole troll? Myslela jsem, že tohle místo je nejlépe zabezpečené v celé Anglii?“

„Na to se ptám také, ale věř mi, že to zjistím. A co teď vlastně děláš? Před lety jsi studovala na léčitelku, jestli se dobře pamatuji.“

„Ano, a ještě jsem potom vystudovala mudlovskou medicínu a teď dělám v mudlovské nemocnici.“

„V mudlovské nemocnici?“ podivil se Snape

„Proč ne, kouzelnických je léčitelů skoro víc jak pacientů a takhle můžu pomoci více lidem. Léčím po mudlovském způsobu, ale tam, kde to jde, si pomáhám ještě kouzly nebo nějakým jednoduchým lektvarem. Víš, že ty složitější mi moc nešly,“ podívala se s úsměvem na Snapea. „A jak je na tom Gabrielle?“

„Co se týká tvé dcery, je výborná. Je mezi třemi nejlepšími v ročníku a ještě nikdy nezkazila lektvar.“

Ještě chvíli si spolu povídali o své práci a Snape se dozvěděl, že Antoinette žije po mudlovském způsobu, ale některé vymoženosti kouzelnického světa jako letax stále využívá, že si vzala mudlu, ale tragicky ovdověla, a že jsou s Gabrielle momentálně samy. Po chvíli přátelského rozhovoru se rozloučili a Antoinetta odcestovala letaxem domů. Zanechala za sebou jednoho zmateného a znepokojeného učitele lektvarů.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one