face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry si hned po návratu z ošetřovny vzal Draca stranou a probral s ním Gabriellin problém. Draco se trochu ošíval, protože stále trpěl předsudky vůči mudlům, kteří podle jeho názoru hráli v jejím životě až příliš významnou roli, ale Harry ho nakonec přesvědčil, že Gabrielle je koneckonců čistokrevná a to, jak žije její matka, na to přece nemá žádný vliv. Gabrielle se v kouzelnickém světě líbí a považuje se za čarodějku a ne za mudlu. Navíc Moudrý klobouk by ji přece nezařadil do Zmijozelu, kdyby pro to neměla předpoklady jak svým původem, tak svými schopnostmi. Nakonec Draco přistoupil na to, že nenechá ostatní Gabrielle ubližovat a postaví se na její stranu, kdyby došlo k dalšímu střetu.

Hned potom zašel za Melissou a vylíčil jí, proč nebyla Gabrielle ve Velké síni. Urostlá dívka při jeho vyprávění zrudla jako rajče a vypadalo to, že jí co nevidět začne z uší ucházet pára jako z čajové konvice. Případ šikany uvnitř její koleje brala jako osobní urážku a on jí musel hodně krotit, aby hned nevyrazila si to s hříšníky vyřídit ručně. Nicméně jí Harry nezabránil a popravdě řečeno ani jí zabránit nechtěl, aby si o přestávce mezi vyučováním nevzala tuhle povedenou trojici stranou do opuštěné učebny a tam jim nedala pořádnou sodu. Nikdo nevěděl, jaká slova tam padla, ale všichni tři opouštěli místnost pěkně schlíple a Melissa za nimi ještě poslala poslední varování:

„Počítejte s tím, že mě budete mít pořád za zadkem jako štěnici a jestli vás jednou jedinkrát přistihnu, přejdu od slov k činům. Myslete na to, nebo budete svoje zuby hledat v záchodové míse.“

Harry byl spokojený, vypadalo to, že situace uvnitř koleje by měla být pod kontrolou a Gabrielle by po návratu nemělo hrozit žádné nebezpečí. Aby nic neriskovala a v koleji se nezdržovala příliš dlouho, měl v rukávu ještě jedno řešení.

Odpoledne, při dalším setkání s Hermionou v knihovně se do něj jeho kamarádka okamžitě pustila, co to vlastně dělal, protože po škole se šířila záplava různých fám o průběhu haloweenského večera. Harry jí tedy vypověděl všechno od začátku a zakončil to slovy:

„Vím, že jsem se choval ztřeštěně, ale když jsem si uvědomil, že je v nebezpečí, tak jsem prostě zpanikařil a musel jsem prostě něco udělat. Nevím, ale nedokážu stát stranou, když se někomu ubližuje. Zachoval jsem se jako idiot. Všechno se to dalo vyřešit v klidu s profesory.“

„Harry, bylo to od tebe nesmírně šlechetné, ale musíš se naučit své emoce kontrolovat. Snape má pravdu, kdybys je udržel na uzdě, vyřešili by to učitelé a nikdo by nemusel riskovat život. Když se učíme, dokážeš se výborně soustředit, Snape tě naučil, jak ovládat svou mysl, vzpomeň si na to, než zase něco vyvedeš.“

„Dík Hermiono, já si to uvědomuju také, ale ve skutečnosti je to mnohem těžší,“ řekl Harry trochu nakvašeně a pokračoval, „nebude ti vadit, když se k nám Gabrielle bude přidávat? Nechci, aby trávila zbytečně moc času v koleji.“

„Ne Harry, ráda ji poznám, a jestli má také ráda knihy a ráda se učí, určitě mi vadit nebude.“

Na podzim také začínala famfrpálová sezóna zápasem mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Hermionu to moc nezajímalo a tak šla raději do knihovny, ale Harry s Dracem se patřičně vyzdobili v zelené a bílé barvě a vyrazili podpořit svou kolej. Zápas však skončil pro Zmijozel naprostou pohromou. Nebelvírští byli lepší na všech pozicích a zejména Weasleyovic dvojčata byla pro zmijozelské pravým postrachem. Jako první to pocítil zmijozelský chytač. Fred s Georgem na něj současně odpálili oba potlouky a i když se prvnímu dokázal vyhnout, druhý ho trefil naplno. Zbytek zápasu dohrával se zlomeným zápěstím a snažil se jenom držet se v co největší vzdálenosti od dění na hřišti. Další na řadě byla zmijozelská střelkyně, která dostala přímý zásah do hlavy a byla odnesena v bezvědomí na ošetřovnu. Zbytek zmijozelských byl úplně rozhozen. Místo, aby se soustředili na hru, snažili se jen uhýbat potloukům a neustále se mezi sebou hádali, kdo za tu situaci může. Nebelvírské střelkyně samozřejmě nezahálely a pro všechny zmijozelské bylo vysvobozením, když za stavu 380:10 chytil nebelvírský chytač zlatonku. konečné skóre 530:10 bylo skutečně hrozivé. Všichni diváci pak mohli ještě sledovat, jak na sebe hráči Zmijozelu při odchodu do šaten křičí a nadávají si. Draco byl takovou ostudnou porážkou roztrpčen na nejvyšší míru, ale Harry mu pošeptal, že to bude možná příležitost, aby se do obměněného družstva dostaly nové tváře, a třeba dostanou šanci i prváci.

„Žádný prvák za posledních více než sto let ještě nebyl v družstvu. I když si myslím, že to, co tam dneska předvedli, bychom zvládli o třídu lépe,“ povzdechl si Draco.

„Jo, možná by nám dvojčata zpřelámala kosti o polovinu rychleji,“ doplnil ho Harry a ukončil téma.

Když se zranění členové týmu vrátili z ošetřovny, všichni prohlásili, že ve famfrpálu rozhodně nehodlají pokračovat. Zmijozelský kapitán Flint byl nucen vyhlásit nový konkurs na obsazení míst střelce a chytače ve svém týmu. Na první výzvu se mu však sešli pouze tři zájemci, kteří však měli problémy vůbec se na koštěti udržet, proto musel vyhlásit nový termín a pozvat na něj i prváky. Harry s Dracem se šli přihlásit okamžitě, jakmile pověsil oznámení ve společenské místnosti. Protože jim zbýval ještě týden času, pustili se do tréninků ještě s větší vervou a trávili na košťatech alespoň hodinu denně, což však u Harryho nesla Hermiona krajně nelibě. Neustále mu opakovala, že nechápe, jak poměrně inteligentní kluk může nalézat zábavu v usilovné snaze rozmlátit si každou kost v těle.

V průběhu jejich honiček na košťatech přišel Harry ještě na jeden zlepšovák. Když se jednou snažil uniknout Dracovi, který ho stíhal, namířil si to náhodou přímo k osamělé vrbě na zadní straně bradavických pozemků. Jakmile se k ní však přiblížil, natáhla vrba své větve směrem k němu a začala s nimi máchat ve snaze srazit ho z koštěte. Harry zoufale kličkoval mezi větvemi ve snaze dostat se z jejího dosahu. Čas jakoby se pro něj zpomalil, a on vnímal jenom své koště a větve, které se míhaly kolem něj. Po několika vteřinách šíleného manévrování se mu skutečně podařilo dostat se z dosahu větví a připojit se k bledému Dracovi, kterému se podařilo vrbě zcela vyhnout.

„Proboha Harry, to je vrba mlátička. Je hrozně vzácná a nebezpečná. Říká se, že je nemožné dostat se kolem ní ať na koštěti nebo po svých. Ty její větve to je daleko horší než potlouky při famfrpálu, jednak je jich mnohem víc a jednak mnohem lépe míří. Nechápu, jak jsi dokázal tak manévrovat, aby ses jim dokázal vyhnout.“

„Byla ve mně malá dušička. Takový strach jsem snad nikdy v životě neměl, každá z těch větví vypadala, že by mi dokázala zpřelámat všechny kosti, ale na druhou stranu to bylo svým způsobem… vzrušující.“

„Pěkně děkuju za takové vzrušení. Já bych to nedokázal ani za nic. Kdo by si jen pomyslel po tvé první lekci, že nakonec budeš létat tak dobře.“ řekl Draco s trochou závisti.

„Možná mám jen snížený pud sebezáchovy, jako když jsem se pustil sám do toho trolla. Co se týká létání, jsme na tom přibližně stejně a v týmu jsou volná minimálně dvě místa, tak proč si dělat obavy?“

Na konkurs se nakonec dostavil jeden student šestého ročníku, jeden ze čtvrtého a Harry s Dracem. Flint je nejdříve vyzkoušel, jak dokážou létat a manévrovat. V této zkoušce jednoznačně zvítězili Draco a Harry. Potom si vyzkoušeli různé herní situace, kde se Harrymu s camrálem moc nedařilo, ale při uhýbání se potloukům doslova exceloval. Draco měl vyrovnané všechny herní činnosti a zbylí dva uchazeči byli daleko za nimi. Nakonec Flint vynesl verdikt, že Harry bude novým chytačem a Draco střelcem. Nevypadal moc nadšeně, že se musí spokojit s prváky, ale po fiasku s Nebelvírem mu nic jiného nezbývalo. Navíc musel uznat, že oba létají velice dobře. Na konci jen oznámil novým členům družstva, kdy se konají tréninky a doporučil jim, aby začali cvičit, aby se dostali do kondice. Při soubojích tělo na tělo by se jim nějaké ty svaly mohly hodit.

Draco byl nadšený, že se dostali do týmu a celou cestu zpátky do své koleje nadšeně vykládal o všech zápasech, které viděl a o fintách nejlepších profesionálních střelců, které chtěl hned na prvním tréninku vyzkoušet proti opravdovému brankáři. Harry byl trochu zamlklý, protože měl obavy, jak se s pozicí nejsledovanějšího hráče na hřišti vypořádá. Jedna věc bylo honit se s Dracem na košťatech a jiná být terčem pro odbíječe protivníka a muset se snažit chytit zlatonku dřív než soupeř. Téměř všechny zápasy rozhodovali chytači, protože tým by musel mít opravdu velikou převahu v poli, aby získal náskok větší než 150 bodů, a proto týmy nasazovali na tento post opravdu jen ty nejlepší. Draco viděl na Harryho tváři obavy a přerušil svůj monolog, aby se zeptal, proč se neraduje. Harry se mu svěřil, že neví, jak svou pozici zvládne, že o famfrpálu nic neví a že ani pořádně neví, co se od něj čeká.
„Neblbni Harry, lítáš naprosto perfektně. Vzpomeň si, jak ses proháněl kolem vrby mlátičky. Vsadím se, že na tohle by si netroufl nikdo z ostatních chytačů. Nemusíš se ani starat o různé herní varianty, protože chytači si hrají takový svůj zápas mezi sebou. Prostě jakmile najdeš zlatonku, tak se za ní pustíš a chytíš ji,“ uzavřel svůj výklad Draco a povzbudivě se na Harryho usmál.

Druhý den měli první trénink. Flint si shromáždil tým a představil nové členy. Nejdříve se několikrát proletěli okolo stadiónu a Harry se trochu uklidnil, když viděl, že v ničem nezaostává. Potom se rozdělili do skupinek. Střelci se na jednom konci hřiště snažili nacvičovat kombinace a střílet na brankáře. Na druhém konci pak odbíječi zkoušeli trefovat potlouky vyčarované terče. Flint si vzal Harryho stranou a otevřel skříňku, kde bylo asi deset zlatonek, které se okamžitě rozletěly po okolí a vyzval Harryho, ať si lítá volně nad celým hřištěm a snaží se je pochytat. Harry se vznesl nahoru a začal hledat zlatonky. Jednu spařil nedaleko a hned se za ní vydal. I když manévrovala opravdu divoce, netrvalo dlouho a svíral ji pevně v ruce. Zavřel ji zpátky do skříňky a vydal se za další. Prvních šest chytil velmi rychle, ale pak se to začalo komplikovat, protože zlatonek ubylo a jemu trvalo stále déle a déle, než nějakou zpozoroval a mohl se za ní vydat. Na konci tréninku mu zbývala poslední.
Draco k němu vystoupal, aby mu pomohl a skoro okamžitě mu začal ukazovat směrem ke vzdálenější polovině hřiště, že tam zahlédl chybějící zlatonku. Harry se podíval tím směrem, ale nic tam neviděl a znovu se zeptal Draca, kde ji vidí.

„Podívej, támhle, právě proletěla okolo prostřední obruče.“

„Já ji prostě pořád nevidím!“ odsekl naštvaně Harry, ale vydal se pomalu tím směrem. Zlatonku zaregistroval, až když přelétl polovinu hřiště. Okamžitě se za ní pustil a ve chvíli ji držel v hrsti. Draco ho mezitím zamračeně sledoval.

„Harry, tys ji opravdu neviděl?“ vypálil na něj, jakmile uklidil poslední zlatonku do skříňky.

„Ne, a tys ji opravdu viděl přes celé hřiště? Já mám problém na takovou dálku rozeznat camrál od potlouku.“

„Harry, kdys byl naposled u léčitele s těma svýma očima?“

„Nikdy, vždycky když jsem začal mít problémy a vrážet do nábytku a podobně, vzal mě strýc na tržnici a tam koupil nějaké použité brýle, přes které jsem viděl o něco líp než předtím.“

Draco jen protočil oči, vzal Harryho za ruku a táhl k ošetřovně. Madam Pomfreyová se na oba na pohled zdravé chlapce zamračila, ale Draco si vzal slovo a hned spustil, jak zjistili, že Harryho brýle už jsou asi příliš slabé. Madam Pomfreyová se zamračila ještě víc, když zjistila, že dva prváci jsou v týmu na famfrpál a tedy jsou adepty na návštěvu ošetřovny několikrát do roka, ale vzala Harryho za ruku a začala zkoušet jeho zrak. Postup se nijak moc nelišil od mudlovského, ale na konci Harry vyfasoval nové brýle, které byly očarované tak, aby mu nemohly spadnout, aby se nezamlžovaly a aby se samy automaticky čistily. Harry poděkoval, a když vycházel z ošetřovny, jen se podivoval, co všechno teď vidí naprosto ostře.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one