face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Pozn.: Tato kapitola vzbudila u všech, kteří ji četli poměrně protichůdné dojmy. Své zdůvodnění jsem napsal do poznámky na konci a jsem zvědavý na vaše názory.

Konečně po týdnu propustila madam Pomfreyová Gabrielle z ošetřovny, kam ji Harry pravidelně chodil navštěvovat. Jednou vzal s sebou i Hermionu a obě děvčata si hned padla do oka a na další návštěvy už chodili ve dvou. Gabrielle se pořád trochu strachovala návratu do své koleje, ale vše proběhlo podle Harryho předpokladů. Sotva vešla do dveří, vystartovala po ní nakvašená Pansy, ale v okamžiku se z křesla zvedla Melissa a významně si promnula pěst pravé ruky. Pansy metala z očí blesky na všechny strany, ale k ničemu dalšímu se neodhodlala. V tom zakročil i Draco a zopakoval argumenty, kterými předtím jeho přesvědčil Harry. Na závěr dodal, že Gabrielle do Zmijozelu patří a kdo to nebude respektovat, bude mít co do činění s ním. Pansy viděla, že tenhle boj je předem prohraný a raději se stáhla stranou, kde si svůj vztek vylila tím, že seřvala chudáka Goyla, který ani nechápal za co.

Gabrielle byla šťastná a šla hned Dracovi děkovat, ale ten jí odbyl, že má poděkovat Harrymu. Že neví, co na ní Harry vidí, ale přesvědčil ho, že si zaslouží, aby ji ostatní nechali na pokoji. Gabrielle byla trochu zaražená, ale o to vděčnější byla Harrymu za vyřešení jejího problému. Začala se s Harrym a Hermionou pravidelně scházet v knihovně a studijní výsledky celé skupinky se ještě více zlepšily. Přišli na nový systém, jak zvládnout co nejvíce knih. Knihy, které se vztahovaly přímo k jejich studiu, četli všichni a poté o nich diskutovali. Pomáhalo jim to zaznamenat všechny podrobnosti, protože co jeden přehlédl, zaznamenal druhý nebo třetí. Ostatní knihy si vybírali podle svých zájmů, ale když ji dočetli, převyprávěli ji ostatním, kteří se potom rozhodli, jestli stojí za to, aby si tuto knihu sami přečetli. Tenhle systém jim umožnil, aby se nevěnovali zbytečně všichni knihám, které pro ně nebyly zajímavé nebo přínosné. Hermiona si zhotovila dokonce jakousi kartotéku, kam si stručně zapisovali, co v té které knize je, aby se k nim mohli třeba někdy vrátit. Harry si s úsměvem propočítal, že tímhle tempem budou mít do konce pátého ročníku prostudovanou celou knihovnu včetně zakázané části. Nehodlal však rozhodně své kamarádky brzdit. Konečně se mohl realizovat a cítil se šťastný, že se může konečně pořádně učit.

Snažil se jejich nové poznatky předávat také Dracovi, kterému to šlo k duhu, a ve škole se zlepšoval, ale stále se odmítal přidat k jejich skupině. Harryho to hodně mrzelo, že se jeho kamarádi mezi sebou nechtějí bavit, ale moc úspěchů neměl. Každý si stál na svém: Hermiona nebyla nijak nadšená z jeho přátelství se superčistokrevným aristokratickým Dracem a Draco naopak stále udržoval odstup od čarodějky s mudlovskými rodiči. Většinu času trávil s děvčaty v knihovně a Dracovi se to snažil všechno vynahradit při famfrpálu a po večerech ve společenské místnosti, kde se k nim občas přidávala i Gabrielle, kterou Draco toleroval.

S novými brýlemi byl schopen při tréninku pochytat všech deset zlatonek během necelé čtvrthodinky a zbytek času trávil tím, že si hrál na soupeřova střelce a snažil se narušovat rozehrávku svých spoluhráčů. Flint se zpočátku zlobil, ale sám musel uznat, že se trénink stal realističtější a celý tým se rychle zlepšoval. Harry navrhoval, že by se měli zapojit i odbíječi a pálit na ně potlouky, ale Flint nechtěl riskovat zranění některého člena týmu. Nakonec to vyřešili tak, že se Flintovi podařilo ve spolupráci s některými sedmáky očarovat hadrové míče tak, že létaly mezi hráči jako potlouky a útočily vždy na hráče s camrálem. Nebylo to sice takové, jako s opravdovými, ale už se to hodně blížilo skutečnému zápasu.

V polovině listopadu dostal Harry vzkaz od Brumbála, že se má v pátek po obědě dostavit k němu, že navštíví spolu Gringotty. Harry se celý týden nemohl dočkat a v pátek, když ostatní ještě jedli už stál u chrliče před ředitelnou. Brumbál mu vysvětlil, že domluvil ve tři hodiny schůzku se skřetem Goldhammerem, který spravuje pozůstalost jeho rodičů. Měli ještě spoustu času, tak mu ještě vysvětlil něco o skřetí kultuře a o tom, jak jednat s takto významně postaveným členem jejich komunity. Pak odcestovali letaxem do Děravého kotle a vydali se na Příčnou ulici. Po chvíli čekání je přesně úderem třetí hodiny vpustili do velké kanceláře, kde za masivním stolem seděl postarší skřet se zlatými brýlemi na nose.

Harry ho uctivě pozdravil, jak ho to naučil Brumbál: „Nechť váš poklad stále roste, pane Goldhammere,“ a posadil se do přistaveného křesla.

Skřet se na něj s úctou podíval a hned se zeptal, co je k němu přivádí. Jako první si vzal slovo Brumbál a šel rovnou k věci:

„Pane Goldhammere, jde nám v první řadě o to, aby se zde chlapec seznámil s podmínkami poslední vůle jeho rodičů, případně prarodičů, pokud se ho dotýkají. Chtěl by znát stav svého jmění a to, jak s ním může nakládat a v neposlední řadě by ho zajímalo, zda je možné, aby mohl navštívit dům jeho rodičů a sídlo jeho prarodičů, kde by se rád seznámil s některými rodinnými dokumenty a s rodinnou knihovnou.“

„Neměl by ho doprovázet jeho poručník?“ otázal se skřet podezíravě.

„Raději bychom se tomu vyhnuli. Jeho poručníkem je jeho strýc, mudla, který nemá příliš důvěru v naše kouzelnické instituce. Hrozilo by, že kdyby se dozvěděl skutečný rozsah jmění zde pana Pottera, snažil by se ho zmocnit a urychleně převést do některé z mudlovských bank. Myslím, že jelikož toto není v zájmu žádné strany, mohli bychom udělat výjimku a protentokrát ho zastoupím já. Samozřejmě, že pan Potter s tím souhlasí.“

„Ano souhlasím. Pan Brumbál to popsal velmi přesně a výstižně,“ potvrdil jeho slova Harry.

„Dobrá, myslím, že tu výjimku tentokrát uděláme,“ souhlasil skřet a pokračoval, „co se týká prvního bodu. Prarodiče zde pana Pottera odkázali všechno jeho otci, který byl jejich jediným potomkem. Podle poslední vůle vašich rodičů přechází všechno jejich jmění na vás, pane Pottere. Vaše jmění je k dnešnímu dni následující:

• depozit ve vašem rodinném trezoru ve výši 4 598 629 galeonů, 25 srpců a 17 svrčků,
• dále šperky a ostatní užitné předměty rovněž ve vašem rodinném trezoru v hodnotě zhruba tří a půl milionu galeonů,
• investice v kouzelnických i mudlovských podnicích v hodnotě 8 259 439 galeonů, které vynášejí zhruba 2% ročně
• rodinné sídlo, dům v Godricově dole, dva domy v Londýně, vila u moře ve Francii a další nemovitosti včetně inventáře v tržní hodnotě zhruba dvou milionů galeonů

celkem tedy činí vaše jmění zhruba 18 358 000 galeonů. Vaše příjmy dosáhly za minulý rok 148 547 galeonů po odečtení všech daní a poplatků za správu vašeho jmění. Podle poslední vůle vašich rodičů, budete mít k veškerému jmění přístup v den své plnoletosti. Do té doby máte ve svém trezoru, který jste už jistě navštívil, ročně k dispozici 50 000 galeonů. Tato suma se automaticky doplní vždy v den vašich narozenin. Ode dne svých patnáctých narozenin smíte navštívit jednou ročně rodinný trezor a cokoli si z něho odnést. Domy jsou zapečetěné a převezmete je rovněž v den své plnoletosti nebo v případě, že byste v nich hodlal bydlet nebo je jinak využívat, což ve vašem případě bez souhlasu poručníků odpovídá rovněž plnoletosti. Pokud by vznikly nějaké mimořádné výdaje spojené s vaší bezpečností nebo studiem, je možno po mém schválení čerpat prostředky i nad váš roční limit.“

„Kolik je to v librách? Vyrůstal jsem mezi mudly a měl bych lepší představu v jejich měně,“ zeptal se Harry, který se nemohl vzpamatovat z těchto závratných cifer.

„Podle aktuální ceny zlata odpovídá jeden galeon přibližně 168 librám, ale kurs je samozřejmě pohyblivý, takže vaše jmění odpovídá přibližně třem miliardám liber.“

Harry byl v šoku. Když viděl poprvé hromadu zlata ve svém trezoru, odhadl, že mu po rodičích zůstalo slušné bohatství, ale vůbec nepočítal s takovou ohromnou sumou, vždyť je to srovnatelné se jměním samotné královny. Vůbec netušil, co si s tím počít. V Bradavicích nic nepotřeboval a u Dursleyů vlastně také ne, ale měl jiné priority.

„Je zde nějaká možnost, jak bych mohl studovat v rodinné knihovně? Alespoň po dobu školních prázdnin.“

„Tuhle možnost zkusíme prověřit. Ochrana vašich domů je takového charakteru, že není možno ji příliš často odstraňovat a zase instalovat. Dokázal bych si představit, že byste se mohl dostávat přímo do domu díky naprosto unikátnímu přenášedlu. Je to však velmi nákladné. Přenášedlo musí být vytvořeno tak, že bude fungovat nikoli jednorázově, ale opakovaně, musí být schopné vás přenést skrz všechny obrany a v neposlední řadě musí být kvůli bezpečnosti vytvořeno tak, že nepřenese nikoho jiného než vás. Vytvoření takového přenášedla by vyžadovalo práci několika špičkových kouzelníků. Náklady by byly něco mezi deseti a dvaceti tisíci galeonů podle charakteru ochran, které bude třeba překonat.“

„Harry, tohle je opravdu velice vysoká suma. Nechceš si to rozmyslet a počkat? Koneckonců až do své plnoletosti budeš většinu roku v Bradavicích a potom budeš mít spoustu času se svým dědictvím seznámit,“ snažil se ho šeptem přesvědčit Brumbál.

„Ne. Za tuhle cenu mi to stojí. Byl bych ochoten dát i mnohem víc,“ odpověděl nahlas Harry za tichého nesouhlasu Brumbála, „a co dům v Godricově dole? Rád bych ho rovněž navštívil. Nemám žádnou památku na své rodiče a rád bych si odtud nějakou drobnost na památku vzal.“

„Můžeme zvolit stejný postup jako v předešlém případě. Cena by byla necelých deset tisíc galeonů, protože ochrany zde nejsou tak silné. Jednorázová návštěva by vyšla zhruba na dva tisíce.“

„V tom případě bych preferoval stejné řešení. Nehodlám tam sice přímo bydlet, ale rád bych měl možnost kdykoli se tam bezpečně uchýlit.“

Brumbál to již nevydržel a zasáhl do jejich rozhovoru. „Harry, uvědom si, že na pozemcích Bradavic nemůžeš použít přenášedlo. Celý školní rok nebudeš mít možnost tyto domy navštívit. Prázdniny pak musíš trávit u Dursleyů. I když se ti tam nelíbí, je to pro tebe to nejbezpečnější místo. Jsem si vědom tvého zájmu, ale prostě nemůžeš trávit celé dny mimo. Nestačila by ti v obou případech třeba jednorázová návštěva?“

„Ne!“ Harry začínal být na Brumbála pěkně naštvaný. „Nepočítám s návštěvami během školního roku, ale o prázdninách chci mít možnost se tam podívat. Dursleyům určitě chybět nebudu a myslím, že budu bezpečnější v takto zabezpečeném domě než u Dursleyů, kde bych se stejně snažil při každé příležitosti vypadnout někam ven na ulici. Nocovat tam rozhodně nebudu a na jídlo se také budu muset vracet. Navíc pokud tomu rozumím, nikdo nebude vědět, že jsem se tam zrovna přenesl, a kdyby se cokoli dělo, budu mít možnost kdykoli odtud zmizet. Pane Goldhammere, zahajte prosím kroky, které by mi umožnili tyto domy využívat při zachování všech ochran a zabezpečení. Až bude vše zařízeno, informujte mě prosím soví poštou.

Mám ještě jednu žádost. Můj strýc mi stále vytýká, jaké mají se mnou výdaje. Nechci mít vůči němu žádné závazky. Pokud to bude možné, odhadněte výdaje, které s mou výchovou mohl mít. Buďte velkorysý, ale ne přehnaně. Najděte nějaký způsob, jak jim tuto částku zpětně a do budoucna každý rok poukázat. Samozřejmě v librách. Nesmí však být patrné, že se jedná o mé peníze. Můžete si vymyslet ztraceného strýčka, kmotra nebo cokoli vás napadne. Celkové vyúčtování předložím Dursleyům v den mé plnoletosti. Chci, aby zde byly všechny částky včetně zdůvodnění jasně patrné.“

Poté už Brumbál nic nenamítal a oba se rychle rozloučili. Harry se ještě zastavil ve svém trezoru a doplnil si zásobu galeonů. Teď věděl, že si to může dovolit. Cestou zpátky se zastavil Krucáncích a Kaňourech, kde Hermioně a Gabrielle otevřel štědrý účet. Hodlal jim ho v dárkové podobě věnovat k vánocům. Dracovi zakoupil ze stejného důvodu pěkné chrániče na famfrpál. Sám si pak nakoupil nějaké mudlovské oblečení. Hábity měl nové, ale pod nimi nosil stále Dudleyho obnošené věci, a proto nyní, když si to opravdu mohl dovolit, nakoupil dvoje džíny, trička, mikiny, prádlo a dvě sportovní soupravy na běhání. Z Děravého kotle se pak vrátili ještě před večeří zpátky do Bradavic. Brumbál ještě zdržel Harryho ve své pracovně a vybídl ho, ať se posadí.

„Harry, chtěl bych si s tebou ještě o dnešku promluvit. Dozvěděl ses, že máš skutečně značné bohatství. Nakládej s ním prosím rozumně. Tvým rodičům by se určitě nelíbilo, kdybys začal utrácet za zbytečnosti. Nesnaž se dělat svým bohatstvím dojem na ostatní ani se nesnaž kupovat si za tyto peníze přátelství druhých.“

„Pane řediteli, nikdy jsem nic neměl a vyrůstal jsem z milodarů od Dursleyů. Má představa luxusu je poměrně skromná. Zde v Bradavicích mi nic nechybí a až na některé zanedbatelné částky za školní potřeby nebo za potřeby pro famfrpál nemám za co utrácet. Přátelství si rozhodně kupovat nehodlám. Mám několik přátel, kteří se rozhodně koupit nedají. Dnes jsem utratil nějaké peníze za vánoční dárky. Jsou to veškeré peníze, které chci z tohoto důvodu utratit. A dojem chci dělat spíš svými znalostmi a skutky než předváděním nějakého bohatství. Rád bych také v budoucnosti nějakým způsobem pomohl nadaným dětem z nemajetných a mudlovských rodin. Školné a učebnice jsou poměrně drahé. Chtěl bych založit nadaci, která by umožnila několika takovým studentům do Bradavic nastoupit. Představoval bych si to tak, že bych po dosažení plnoletosti převedl na školu takovou částku, že výnos z ní by pokryl roční náklady několika studentů.“

„Harry, to je od tebe určitě velmi šlechetné, ale mám ještě jeden dotaz. Kde ses naučil jednat tak sebevědomě a rázně. Dnes jsem tě vůbec nepoznával.“

„Strýc si zval často své obchodní partnery domů. Často jsem poslouchal jejich rozhovory, protože můj přístěnek byl hned vedle obýváku. Strýc se většinou snažil podlézat, ale oni s ním jednali takovýmto rozhodným tónem. Líbilo se mi, jak ho donutili pevným postojem se před nimi plazit a po nocích, kdy jsem nemohl spát, jsem si to sám pro sebe zkoušel. Mým snem je všechno mu to jednou vrátit a pokořit ho takovým chladným a rozhodným jednáním. Když jste souhlasil, že mi s touhle záležitostí pomůžete, začal jsem si zase představovat různé varianty a formuloval jsem si své požadavky. Ten věcný tón, který jsem si nacvičil, se k tomu výborně hodil. Navíc mě lekce profesory Snapea naučily zachovat si chladnou hlavu, což se mi dnes také hodilo. Hlavně, když jste se mě snažil přesvědčit, abych se domů svých rodičů nevracel,“ a usmál se na Brumbála, že poslední věty až tak moc vážně nemyslel.

„Dobře Harry, zapůsobil jsi i na mě a myslím, že i na Goldhammera. Dnes jsi jednal ne jako jedenáctiletý, ale jako dospělý.“

„U Dursleyů mě nic jiného nezbývalo. Chovat se jako dítě znamenalo dostat trest.“

Harry se rozloučil s Brumbálem, poděkoval mu a odešel na večeři. Starý čaroděj ho sledoval vážným pohledem, a když byl Harry z doslechu, jen si těžce povzdechl:

„Mrzí mě to Harry, ani nevíš, jak mě to mrzí, ale neměl jsem jinou možnost.“

Pozn.: Pro jednodušší přepočet galeonů na libry jsem odhadl váhu galeonu na jednu troyskou unci, což je mince o průměru cca 3,5 cm a obsah zlata 50%. Cena byla v roce 1991 ca 450 dolarů za unci a poměr dolar/libra jsem vzal přibližně jako 2/3 (nechtělo se mi hledat kursy z té doby). V dnešních cenách by jeho bohatství vzhledem k stále rostoucí ceně zlata bylo více než dvojnásobné. Komu se zdá bohatství Potterů moc velké, ať si zkusí spočítat, kolik by dělaly jen úroky za nějakých 300 let při jednoprocentním zhodnocení ročně. Navíc vzhledem k tomu, že se kouzelníci moudře přidrželi zlatého standardu, nemají takový problém se znehodnocováním díky inflaci jako my ubozí mudlové.
Lars von Hardegg mi poslal zajímavý odkaz, kde se přepočítává hodnota galeonu jako 5 liber. To podle mě v žádném případě nemůže odpovídat ceně zlata – podle současných cen by to odpovídalo zhruba půl unci stříbra, a proto se budu dál držet svého přepočtu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one