face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Podzim se pomalu překlápěl do zimy a Harry byl rád, že už mohou trénovat kouzla v jedné sklepní místnosti nedaleko učebny lektvarů. Bylo to prostorné sklepení prakticky bez veškerého nábytku, pouze u vchodu stály dva otřískané stolky a tři židle. Pro sesílání kouzel to však bylo ideální, protože tu opravdu nebylo co rozbít, jak se sarkastickým úsměvem poznamenal profesor Snape, který tam Harryho zavedl. Na celou místnost bylo sesláno tišící zaklínadlo a na chodbu, kterou se k němu přicházelo zaklínadlo matoucí. Kromě učitelů mohli vejít jen ti, které tam Harry dovede za ruku. Hermioně i Gabrielle se to líbilo a jejich studium v knihovně bylo teď často doplněno praktickým procvičováním. Jelikož všichni tři pokračovali zběsilým tempem v plenění knihovny, dočetli se o mnohých kouzlech z učebnic pro vyšší ročníky a také je zde zkoušeli.

Harry také vyzkoušel kouzla, která mu doporučil Brumbál. Zjistil, že pokud chce seslat kouzlo Aquamenti bez hůlky, vytryskne proud vody z jeho ruky, kterou musí na cíl ukázat. U kouzla Mdloby na tebe pak mohl kouzlo zaměřit pouhým pohledem nebo ukázáním prstem. Když zkoušel oba způsoby, zjistil, že pokud zaměřuje jenom pohledem, není záblesk zdaleka tak silný, ale nikdy nemine cíl, dokonce ani pohyblivý, jak se přesvědčil, když do jejich místnosti vběhla krysa a on ji okamžitě omráčil, ještě než jeho spolužačky mohly začít pištět. Účinek však byl velmi slabý, protože krysa se po několika vteřinách otřepala a vesele si odběhla po svých záležitostech. Naproti tomu, při zaměřování prstem byl paprsek jasnější, ale musel mířit a ne vždy se trefil.

Se Snapem a Brumbálem to také vyzkoušeli, ale zarazilo ho, když mu oznámili, že zatím nemají žádná témata pro další hodiny, a že se tedy v budoucnu budou scházet nepravidelně a méně často. Vysvětlili mu, že všechna cvičení zvládnul velmi rychle a procvičovat si je může koneckonců sám a že další věci jako nitrobrana a sesílání pokročilých kouzel budou muset počkat, až na ně bude dostatečně zralý. Podle jejich plánu by se k nim měl dostat někdy ve třetím nebo čtvrtém ročníku, což jak zdůraznili je stále o dva až tři roky dříve než jiní studenti. Dali mu také seznam knih, které by si měl prostudovat s tím, že o ty, které jsou v zakázaném oddělení, vždy požádá profesora Snapea, který mu je vypůjčí. Harry měl neblahý dojem, že se ve škole vyskytly nějaké problémy a oni teď prostě nebudou mít čas se mu věnovat. Neměl proto ani kuráž navrhnout Snapeovi, aby se založil kroužek lektvarů, kde by se učili něco navíc oproti obvyklým osnovám. Přišla s tím samozřejmě Hermiona, která si v praxi chtěla ověřovat poznatky, které vyčetla z knih, ale i ostatní s ní nadšeně souhlasili. Obzvlášť Gabrielle, jejíž vášeň pro lektvary byla asi nejsilnější.

Harry se také na popud svého famfrpálového kapitána pokusil něco dělat se svou kondicí a vždy ráno se vydával na běh podél jezera. Protože se nikdy nevěnoval žádnému sportu, jeho kondice byla žalostná. Poprvé si myslel, že vyplivne své plíce již po několika minutách běhu, ale časem se zlepšoval a běhání se mu docela zalíbilo. Nebylo to sice tak skvělé jako létání, ale pocity byly podobné a únava v nohách po ranním běhu byla docela příjemná. Draco se jeho ranních běhů nezúčastňoval, protože se mu nezamlouvalo časné vstávání a děvčata ani nezval, protože o famfrpál nejevila žádný zájem a holky přece nesportují.

Nedlouho před vánoci dostal Harry sovu od Gringottů:

Vážený pane Pottere,
na základě našeho jednání jsme podnikli kroky potřebné k umožnění Vašich návštěv v rodinném sídle a v domě Vašich rodičů. Bohužel pro dokončení bude ještě nutná Vaše osobní schůzka s naším zástupcem. Navrhujeme, že Vás náš zástupce navštíví v Bradavicích, kde dílo dokončí a předá Vám je spolu s návodem k užívání. Po převzetí díla bude celková částka ve výši 22 345 galeonů stržena z Vašeho účtu.

nechť Váš poklad stále vzrůstá

J. Goldhammer

Harry se zaradoval a ihned vyhledal Brumbála, aby ho požádal o umožnění návštěvy zástupce Gringottů v Bradavicích. Brumbál už byl také informován, a s jistou nevolí souhlasil, že se mohou sejít v návštěvní místnosti nedaleko hlavní brány hradu. Harry ihned poslal Hedviku se svou odpovědí, i když mu bylo trochu líto, že oba domy bude moci navštívit nejdříve o prázdninách.

Za týden potom napjatě čekal v návštěvní místnosti na zástupce Gringottů. Dostavil se mladý chlapík s delšími rudými vlasy spletenými do cůpku, který se představil jako William Weasley. Harry se hned zeptal, jestli je příbuzný s jeho spolužákem a dostalo se mu potvrzení, že jde o jeho bratra. Bill přistoupil ihned k věci. Vysvětlil mu, že ochrany na jeho domech jsou nastaveny tak, aby je mohl prolomit jen právoplatný dědic. Jelikož zatím nemůže domy celoročně využívat, ochrany zůstanou z důvodu zabezpečení stále aktivovány. Dovnitř dostávat pomocí speciálního přenášedla, které je však třeba nyní sladit s ochranami těchto domů a s jeho osobností. Vysvětlil mu, že normálně by zrušil ochrany tím, že by na vstupní dveře kápl kapičku své krve. V případě jeho přenášedla bude postup obdobný, pouze s jeho krví bude reagovat přenášedlo, které ho tak bude moci přenést skrz ochrany. Vytáhl kazetu a vyjmul z ní krásné zlaté náramkové hodinky, které však budou kromě normálních funkcí fungovat jako přenášedlo a požádal ho, aby se říznul do prstu a kápl na ně svou krev. Když to Harry udělal, Bill mu nejprve ránu zacelil a poté začal nad hodinkami mávat hůlkou a mumlat nesmírně složitou formuli v nějakém neznámém jazyce. Hodinky se rozzářily zlatavým světlem, které po chvíli pohaslo. Bill položil hodinky před Harryho a začal mu vysvětlovat jejich funkce.

Hodinky měly navíc tři tlačítka. Jedno sloužilo pro přenos do rodinného sídla, druhé do domku jeho rodičů a třetí pro návrat na místo, odkud se tam přenesl. Bill upozornil Harryho, že se jich musí dotýkat holou rukou, ale již nemusí používat svou krev. Hodinky ho bezpečně poznají a s nikým jiným nebudou fungovat. Dále ho upozornil, že oproti jiným přenášedlům je toto uděláno tak, že přepraví pouze jedinou osobu. Kdyby snad Harry někdy v budoucnu uvažoval, že sídlo navštíví ještě s někým, musely by se provést dodatečné úpravy, které by stály dalších zhruba 5 000 galeonů. Harry začínal chápat, proč je vytvoření takového přenášedla tak náročné. Šlo o překonání velice složitých ochranných kouzel a to tak, že tyto zůstanou neporušeny. Po instruktáži si hodinky nasadil na ruku a Bill prohlásil:

„Než dílo převezmeš, musíš je vyzkoušet. Brumbál souhlasil s použitím přenášedla na pozemcích Bradavic a proto tě poprosím, aby ses postupně přenesl do obou objektů. Chtěl bych tě zároveň poprosit, aby ses tam nezdržoval a ihned se vrátil.“

Harry nejdříve šokovaně strnul. Počítal, že se do těch domů podívá až o prázdninách, ale pak rychle stiskl první tlačítko pro přenos do domu svých rodičů.

Když se jeho zrak znovu zaostřil, viděl kolem sebe skromnou vstupní halu rodinného domku. Všude panoval úžasný nepořádek. Nábytek byl zpřevracený a zčásti i rozbitý, na podlaze se povalovaly rozličné věci, které vypadly z převrácených skříní nebo z nich byly možná vyházeny a na všem ležela ohromná vrstva prachu. Harry si uvědomoval, že se má ihned vrátit, ale nedalo mu to, aby alespoň nenahlédl do ostatních místností. Postupně nahlédl do kuchyně, jídelny a obývacího pokoje v přízemí a začal vystupovat po schodech do patra. Hned naproti schodišti byly otevřené dveře, do kterých vstoupil a ihned ho zaplavily vzpomínky a vize z jeho nočních můr.

Uvědomil si, že stojí v ložnici svých rodičů. Stála tu rozestlaná manželská postel a vedle ní dětská postýlka. Nebyl zde takový nepořádek, ani žádné známky po boji, pouze na všem ležela silná vrstva prachu. Znovu a znovu prožíval svou noční můru, kdy jeho matka padá v tomto pokoji zasažena voldemortovým kouzlem a poté následuje zelený záblesk jeho směrem. Na nočním stolku uviděl převrácenou zarámovanou fotografii, narovnal ji a spatřil své rodiče, jak ho drží v náručí a stojí na malém náměstíčku před nějakým starodávným domem. V pozadí se rýsoval londýnský Tower. Všichni se šťastně smáli a jeho otec občas šibalsky zamrkal a ukázal za sebe na onen starodávný dům. Harrymu se sevřelo srdce. Na své rodiče si vzpomínal jen velice matně a nyní je měl před sebou na obrázku, jak se pohybují a smějí se. Na Harryho teď teprve všechno dolehlo a do očí se mu začaly drát slzy, zaplavil ho pocit nekonečného stesku a lítosti nad svým dosavadním opuštěným životem. V okamžiku, kdy už hrozilo, že ho jeho emoce přemohou, si uvědomil svůj slib Billovi, že se tu nebude zdržovat. Vybavil si jedno ze Snapeových cvičení na uklidnění mysli a postupně s vypětím všech sil dostával své emoce pod kontrolu. Rychle sebral tu fotografii a vrátil se do Bradavic. Bill se na něj povzbudivě usmál. Všiml si jeho zarudlých očí a ukázal na obrázek:

„Proběhlo všechno v pořádku? Koukám, že sis vzal něco na památku. Bylo by pošetilé domnívat se, že bys byl schopen navštívit dům svých rodičů, aniž bys něco takového udělal, ale chci ti vylovit uznání za tvou sebekázeň. Zdržel ses tam skutečně jen velmi krátce, jak jsi slíbil. Nevím, jestli bych já měl tak silnou vůli, abych se vrátil. Jsi připraven na druhý přenos?“

Harry ještě nebyl schopen smysluplné konverzace, tak pouze přikývl na souhlas. Bill pokračoval:

„Vím, že je to pro tebe těžké Harry, ale až se trochu vzpamatuješ, musíš ještě navštívit vaše rodinné sídlo. Zdá se sice, že všechno funguje správně, ale kolem vašeho rodinného sídla byla tak hustá a propletená spleť ochranných zaklínadel, že si bez zkoušky nemůžeme být jistí, jestli jsme je všechny dokázali správně rozmotat. Nemusíš mít strach, tobě nehrozí žádné nebezpečí, ale mohlo by se stát, že některé ochrany budou odstraněny trvale, což si zatím nepřejeme. Musíš tedy to sídlo navštívit a my po tvém návratu znovu prověříme všechny ochrany, jestli se vzorec nezměnil.“

Harry se mezitím dal trochu dohromady. Položil svou fotografii lícem dolů, protože teď nechtěl riskovat další pohled na ni a nový nával emocí. Aby se trochu uklidnil a získal čas, požádal Billa, aby mu pověděl něco o tom, jak vůbec takové přenášedlo dokázali vytvořit. Bill pochopil, že Harry potřebuje trochu času a začal mu popisovat, že muselo nejprve několik odeklínačů pod jeho vedením prozkoumat a zmapovat všechna ochranná zaklínadla okolo domů, poté museli vytvořit protikouzla a očarovat jimi přenášedlo, které mezitím připravil jiný tým. Na něj potom připadl poslední úkol, propojit tato kouzla a celé přenášedlo s jeho osobou tak, aby v něm domy poznaly právoplatného dědice a aby s ním bylo přenášedlo propojeno tak, že ho nikdo cizí nebude moci zneužít. Harry se mezitím vzpamatoval a na konci Billovi poděkoval, za jeho práci a výklad. Poté stiskl druhé tlačítko na svých nových hodinkách.

Nyní se ocitl v honosné vstupní hale rodinného sídla. Ze stěn se na něj zvědavě dívaly z portrétů minulé generace Potterů. Všude panoval dokonalý pořádek a čistota. Najednou se před ním objevila podivná postavička velká asi jako pětileté dítě. Nejvýraznější na ní byla hlava. Všechny její rysy byly jakoby absurdně zvětšené, uši, oči i nos byly několikrát větší, než by odpovídalo normálním lidským proporcím. Postavička byla oblečená do prapodivné směsice vzájemně neladících součástí velice pestrých barev. Chvíli se na něj vyjeveně dívala a potom zaskřehotala:

„Pán si bude přát?“

Harry byl neméně překvapen. Nikdy neviděl žádnou osobu, která by se té před ním podobala. Sice trochu připomínala skřety u Gringottů, ale přesto byla naprosto jiná. Ze skřetů vyřazovala vlastní důležitost a odstup od ostatních, kdežto z téhle postavičky vyzařovala úslužnost a sounáležitost. Harry zareagoval na její dotaz:

„Já jsem Harry Potter a jsem dědicem tohoto sídla, a kdo jsi ty?“

Postavička vykulila oči. „Harry Potter? Pán je mým novým pánem? Kinky pána nečekal, Kinky si myslel, že se pán vrátí do svého domu až po ukončení studia, ale Kinky je rád, že pán je zase doma. Kinky a Megga jsou domácí skřítci v sídle vznešených Potterů a jsou pánovi k službám. Starali se o pánovo sídlo posledních deset let, a budou se starat dál, pokud si to pán bude přát.“

„Vy jste se celou dobu starali o sídlo?“

„Ano pane, Kinky a Megga celou dobu v sídle uklízeli a udržovali sídlo tak, aby se pán mohl kdykoli nastěhovat. Kinky a Megga ale pána nečekali, kouzelné ochrany nespustily žádný signál, že dorazil nový pán. Doufáme, že se tu pánovi bude líbit, a že bude s naší prací spokojený. Kde má pán zavazadla, Kinky mu je odnese do jeho pokojů.“

„Nemusíš se znepokojovat, Kinky, přišel jsem se jenom podívat. Nikdy jsem tu nebyl a byl jsem zvědavý. Nebudu tu zatím bydlet, protože musím studovat v Bradavicích, ale doufám, že o prázdninách, i když tu bydlet zatím nebudu, budu tento dům často navštěvovat. Vy jste tu byli celou dobu? Nechybělo vám nic, když jste tu byli celou dobu zavření?“

„Nám nic nechybělo, vznešení Potetrové nechali svým skřítkům dost prostředků, aby měli všechno, co potřebují. Kinky může opustit sídlo na nákupy a podobně. Bude si pán něco přát?“

„Nemůžu se tu bohužel zdržet, zaveď mě prosím do knihovny, rád bych ji viděl.“

Kinky vedl Harryho přízemím domu, kam pronikaly velkými okny ze zahrady paprsky zimního slunce. Prošli přes několik honosně zařízených místností, z nichž jedna byla pravděpodobně jídelnou, kde by mohlo pohodlně hodovat i několik desítek osob a další byla zařízena jako herna. Byl zde rozlehlý kulečníkový stůl, několik karetních stolků, stolek s překrásnými šachovými figurkami, stolní fotbal a mnoho dalších mudlovských i kouzelnických společenských her. Nakonec Kinky otevřel vysoké dveře, které vedly do nádherné knihovny. Do výše se zde tyčily regály naplněné knihami. Horních polic bylo možno dosáhnout pomocí několika žebříků, které se o ně opíraly. Po straně stoupalo schodiště až na ochoz, který se vinul okolo celé místnosti a na němž byly další police s knihami. Místnost byla zařízená několika pohodlnými křesly a stolky. Ústředním bodem knihovny byl pracovní stůl z tmavého dřeva, vedle něhož byl obrovský starodávný glóbus, a ve výklencích mezi regály bylo umístěno několik soch. V místech, kde se nenacházely žádné regály, byly stěny obloženy dubovým dřevem. Celkově místnost působila neuvěřitelně příjemným dojmem. Otevřenými dveřmi bylo vidět i do několika sousedních menších místností, které byly také plné knih. Harrymu se zatajil dech. Tohle by měla vidět Hermiona. Umínil si, že ji sem jednou musí zavést, ale jen tehdy, jestliže ji nebude někdo v příštích několika letech shánět. Užasle se zeptal Kinkyho:

„Kolik knih je tu?“

„Je zde 21534 kouzelnických knih 4231 mudlovských knih a dalších 15426 pergamenů, map a dalších dokumentů. Katalog je v registračce vedle pracovního stolu.“

Harry jen vyvaloval oči. To je ještě víc než v bradavické knihovně. V tomhle sídle se tedy rozhodně nikdy nudit nebude. Pak si uvědomil, že čas běží a požádal Kinkyho, aby mu přinesl nějakou kroniku rodu Potterů, kterou by si rád vzal do Bradavic. Kinky se zatvářil překvapeně, ale pak odběhl k jednomu regálu a vyndal z něj asi metr knih. Odnesl je k Harrymu a řekl:

„Tady má pán kroniky od roku 842 do roku 1010, díl první, část 1-8. Kinky hned přinese další.“

Harry si uvědomil, že svou rodinnou historii asi nenastuduje za jediný večer, jak si představoval a zarazil Kinkyho, který mezitím snášel další a další svazky. Požádal ho o poslední svazek, kde se chtěl dočíst o svých nejbližších předcích a řekl mu, aby ostatní zatím uklidil zpátky. Potom se se skřítkem rozloučil a slíbil mu, že se o prázdninách určitě vrátí a přemístil se zpátky do Bradavic.
Když se ocitl zpátky, zeptal se ho Bill, jestli všechno proběhlo v pořádku. Harry jen přitakal a poděkoval mu za perfektní práci a omluvil se mu, že ho tak zdržel, že by určitě chtěl také navštívit své bratry. Ten se na něj překvapeně podíval, od zámožného studenta Zmijozelu by rozhodně nikdy takovou pozornost nečekal, ale jelikož se opravdu chtěl setkat s bratry, rychle se spolu rozloučili a rozešli se po svých záležitostech. Bill se vydal směrem k nebelvírským místnostem a Harry se vypravil navštívit Brumbála.

Když dorazil k ředitelně, zeptal se chrliče, jestli by pan ředitel mohl přijmout a ten se skutečně po chvíli odsunul stranou a pustil ho do ředitelny. Brumbál seděl za stolem a zvědavě se na něj díval. Harry šel rovnou k věci:

„Dobrý den pane řediteli, rád bych vám poděkoval za dnešní den. Nikdy jsem žádný vánoční dárek nedostal, ale i kdybych dostával každé vánoce stejně dárků jako Dudley, to, co jste mi dnes umožnil, by je všechny překonalo. Moc vám děkuju.“ na konci se mu trochu zlomil hlas. Dnešek byl pro něj velmi náročný a vypětí ho pomalu začínalo znovu zdolávat.

Brumbál se na něj jen smutně podíval a řekl účastným hlasem. „Harry, to bylo přece samozřejmé. Když už ses nedal přesvědčit, abys s návštěvou svých domů počkal, a přenášedlo bylo hotové, bylo by nelidské nechat tě čekat s návštěvou do prázdnin. To, že to vyšlo až těsně před vánoci, byla opravdu náhoda. Já bych ti chtěl vyslovit uznání za tvou kázeň. Muselo být velice těžké spokojit se jen s krátkou návštěvou, ale až do prázdnin bohužel žádná další nebude možná. Varoval jsem tě, ale vidím, že sis vzal něco na památku a doufám, že ti to pomůže překonat tvůj smutek.“

„Ano, byl to jeden z nejsmutnějších a zároveň nejšťastnějších dnů v mém životě. Ještě jednou vám děkuji a jsem vaším dlužníkem,“ rozloučil se Harry a opustil ředitelnu.

Brumbál ho vyprovázel smutným pohledem a myslel si, že nikdy nedokáže tomu chlapci vynahradit následky svých rozhodnutí. Aby zajistil jeho bezpečnost, prakticky ho připravil o dětství, odřízl ho od jakékoli památky na jeho rodiče a chystal se zkazit mu zbytek života přípravou na střet s Voldemortem, který jednou v budoucnosti nastane. Chlapec byl jedinou nadějí kouzelnického světa a veškerá tíha jeho záchrany spočine jednou na jeho bedrech. Nikdo si nezaslouží takový úděl a jeden z nejmocnějších kouzelníků na světě se bál chvíle, kdy bude tomuto chlapci nucen složit účet za všechny zásahy do jeho života.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one