face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ráno třetího ledna si Harry zabalil své věci a při snídani připomenul Brumbálovi se Snapem, že dnes odjíždí na krátkou návštěvu k Malfoyům. Weasleyovský stůl se tvářil zklamaně, protože si všichni na Harryho už zvykli, ale Harry sám byl nedočkavý poznat rodinu svého přítele.

Draco se dostavil se svým otcem kolem desáté hodiny do zmijozelské společenské místnosti. Malfoy senior se tvářil přesně stejně jako jeho syn na začátku školního roku. Nedával najevo žádné emoce, pouze chladnou zdvořilost a aristokratický odstup. Harry odložil rozečtenou knihu a šel je oba přivítat. Draco se ujal představování, které bylo ostatně jednoduché, protože oba moc dobře věděli, s kým mají tu čest. Starší Malfoy nabídl Harrymu ruku se slovy:

„Rád vás poznávám, pane Pottere, syn mi o vás hodně vyprávěl. Jsem rád, že si našel přítele z tradiční kouzelnické rodiny, a i když mezi našimi rodinami v minulosti nepanovaly zrovna vřelé vztahy, doufám, že vaše nová generace vše napraví. Zůstalo nás tak málo, že musíme odvrhnout staré zášti a držet při sobě. Na tyto věci však budeme mít ještě spoustu času. Nyní si musíme pospíšit, abychom byli včas na oběd. Život na našem sídle se řídí přísnými pravidly a doba podávání oběda patří mezi ně. Pan ředitel vaší koleje laskavě svolil, že můžeme použít jeho krb, takže cesta nás moc nezdrží.“

Než Harry stačil cokoli odpovědět, zmenšil jeho zavazadlo a uložil ho k sobě do kapsy. Poté se rázným krokem vydal do Snapeova kabinetu. Draco pohledem Harrymu naznačil, aby si své otázky nechal pro sebe a oba chlapci následovali staršího kouzelníka. V kabinetě profesora lektvarů prohodil starší Malfoy pár bezvýznamných slov se Snapem. Harry si všiml, že jeho vánoční dárek, mosazné těžítko ve tvaru kotlíku, stojí na profesorově stole a potěšilo ho, že možná udělal tomu nevrlému netopýrovi radost.

Po chvíli se starší Malfoy s profesorem rozloučil, nabral si trochu letaxového prášku a přemístil se na své rodinné sídlo. Harry ho následoval jako druhý a Draco celou trojici uzavíral. Harry vypadl z krbu ve vstupní hale malfoyových a udělal dva rychlé kroky, aby získal ztracenou rovnováhu. Narazil přitom do pana Malfoye, který stál uprostřed haly a čekal na chlapce. Harry se začal ihned omlouvat, že neměl zatím moc příležitostí cestovat letaxem a mívá problémy s vystupováním, ale starší Malfoy to přešel jen mávnutím ruky. Poté vyzval Draca, aby zavedl Harryho do jeho pokoje, zvětšil jeho zavazadla na původní velikost a přivolal domácího skřítka, aby je za chlapci odnesl.

Harry se zatím zvědavě rozhlížel po vstupní hale. Svou velikostí byla srovnatelná s tou v sídle Potterových, ale její výzdoba byla velmi strohá a chladná. Postavy na obrazech měly pochmurný výraz a nejevily zájem o své okolí, nábytek byl z tmavého dřeva a na světle zeleném koberci působil studeně a neosobně. Velká francouzská okna vedla na zahradu, která však působila stejně chladným dojmem. V mlhavém přísvitu zamračeného lednového dopoledne se opadané pahýly stromů vzpínaly k olověnému nebi jako zástupy modlících se mučedníků. Harry navzdory všemu luxusu měl pocit, že se zde nežije, že stojí v nějakém muzeu, kde jsou věci jen na koukání, ale neoživuje je každodenní používání.

Pomalu následoval Draca do prvního patra, kde mu Draco ukázal přepychově zařízený pokoj. Závěsy byly zatažené, ale pokoj působil teplým a přívětivým dojmem. Možná to bylo plápolajícím ohněm v krbu, nebo lampou s béžovým stínítkem, kterou Draco rozsvítil poklepáním hůlkou. Tmavý nábytek zde působil teple a příjemně. Ze schodiště za nimi se ozvalo štrachání a domácí skřítek s vypětím všech sil táhl za sebou Harryho kufr. Skřítek vypadal velmi zuboženě. Harry se sice setkal jen s Kinkym na svém sídle a v Bradavicích občas na některého skřítka narazil v okolí kuchyně, ale ti všichni jakkoli bizarně vypadali, měli v očích klidný, i když úslužný výraz. Z očí tohoto stvořeníčka vyzařoval černočerný děs a strach ze svých pánů. Když skřítek složil Harryho bagáž na podlahu, rychle se uklonil a okamžitě zmizel, jakoby nechtěl riskovat delší dobu v jednom pokoji se svým mladým pánem.

Draco ukázal Harrymu pokoj a přilehlou koupelnu, záchod a šatnu a začal mu vysvětlovat, jak to u nich doma chodí. Celá rodina se schází akorát na oběd a večeři, jinak má každý volnost pohybu po celém sídle. Samozřejmě pokoje jeho rodičů a otcova pracovna jsou pro všechny zapovězené a on sám tam vstupuje jen na otcovo vyzvání. Starší Malfoy vládne celé rodině železnou rukou, ale není takový necita, jak by se mohlo zdát. Před návštěvníky sice trvá na přísném dodržování etikety, ale v soukromí se dokáže uvolnit. Bohužel bude trvat hodně dlouho, než Harryho přijme do tohoto úzkého kruhu vyvolených, kteří mohou spatřit i jeho druhou tvář. Zároveň Harryho upozornil, že otec je velmi vyhraněný v otázce mudlů a kouzelníků z mudlovských rodin a upozornil ho, že by nebylo dobré ho dráždit, pokud by na tuto otázku přišla řeč. Většinu času budou trávit beztak spolu, ale otce Harry zajímá a určitě vyhledá jednu nebo dvě příležitosti, aby s ním promluvil. Sotva domluvil, rozezněl se celým sídlem gong, který svolával k obědu.

Draco zkontroloval Harryho oblečení, a když neshledal žádnou závadu, odvedl ho do jídelny, kde se podával oběd. Zároveň s nimi do jídelny vstoupila Dracova matka Narcissa, vysoká, štíhlá žena skrývající svůj obličej stejně jako její muž za maskou aristokratické povýšenosti. V jídelně již na ně čekal Lucius Malfoy a poslední člen jejich domácnosti, Dracova mladší sestra Serpentina. Ta jediná se vymykala strnulým tvářím okolo stolu a s radostným výkřikem se vrhla přivítat jejich návštěvníka. Objala ho, políbila na tvář a přivítala ho v jejich sídle.

„No Serpentino, ovládej se přece trochu! Takhle se mladá dáma nechová!“ pokárali ji její rodiče, ale jejich oči při tom vyzařovaly zvláštní teplo a naznačovaly, že přestože se nezachovala jako správná mladá dáma, může si být jista jejich náklonností. Harryho to překvapilo, už si začínal myslet, že dospělí Malfoyové nedokážou vyjádřit žádnou emoci možná s výjimkou velmi chladného vzteku, ale tady probleskla jejich pečlivě skrývaná nesmírná láska ke svým dětem a hned je postavila do jiného světla.

Když zasedli ke stolu, seděl Harry vedle Draca a naproti Serpentině. Se zájmem si mladší dívku prohlížel, protože Draco se o své rodině s výjimkou postavení a vlivu jeho otce moc nezmiňoval. Dívka byla asi o čtyři roky mladší než oba chlapci, ale na rozdíl od celé Malfoyovy rodiny měla tmavé vlasy a oči. Neustále také Harryho zasypávala přívalem otázek především o Bradavické škole a on se přistihl, že se s ní uvolněně baví o vyučování, kolejích, profesorech, i o létání a famfrpálu, dokonce ani nevinné dotazy na jeho rodinu ho nerozhodily a klidně děvčátku odpovídal, že jeho rodiče zemřeli, když byl malý a že ho vychovávali jeho mudlovský strýček s tetičkou. Harry se Serpentinou obstarali většinu konverzace u stolu a ostatní se zapojovali jen tu a tam s občasnou poznámkou. Po obědě, který byl mimochodem velmi chutný, se na ně obrátil Lucius Malfoy se slovy:

„Doufám, že jste se dobře bavili. Teď odpoledne vám Draco ukáže naše sídlo, ale rád bych si s vámi pohovořil v knihovně před večeří v šest hodin.“

Draco se Harryho ihned ujal a začal ho provázet po jejich sídle. Serpentina se k nim přidala a doplňovala trochu suchopárný Dracův výklad všemožnými veselými historkami a komentáři. Sídlo Malfoyů bylo skutečně nesmírně rozsáhlé, ale jeho velká část vypadala neobývaně a chladně neosobně stejně jako vstupní hala, zato části, které Dracova rodina skutečně obývala, byly vybavené velmi pohodlně a vkusně. Harry se na to Draca zeptal, ale odpověděla mu Serpentina,

„víš, Harry dřív tady bydlelo pohromadě několik rodin Malfoyů, ale teď jsme tu sami a ani návštěvy k nám moc často nejezdí, tak tu nemá kdo bydlet. Mě to ale nevadí, hraje se tu skvěle na schovávanou, a teď, když jsme tu tři, to bude ještě lepší.“

Harry se na ní usmál a slíbil, že si určitě spolu zahrají. Prostě nedokázal téhle spontánní holčičce cokoli odmítnout, jen trochu škádlivě nakonec dodal, „nevím ale, jak se tu v tolika místnostech vyznám, bojím se, abyste si nakonec se mnou na schovávanou nehráli všichni včetně tvých rodičů, až se tu někde ztratím.“

„Takový hlupák abys tu zabloudil, přece nejsi. Určitě si to perfektně užijeme. Už se strašně těším, s Dracem to není žádná zábava, neumí se pořádně schovávat.“

Jejich konverzaci přerušil domácí skřítek, který Serpentině vyřídil, že ji shání její matka. Harry jí ještě před odchodem musel znovu slíbit, že si s ní určitě na schovávanou zahraje. Po jejím odchodu pokračovali s Dracem sami. Draco se zpočátku snažil svou sestřičku omlouvat, ale Harry ho rázně přerušil:

„Draco, tvá sestra je úžasná. Je tak veselá a přirozená, nikdy jsem nikoho takového nepotkal. Myslím, že se do ní každý musí hned zamilovat.“

„Mám ji taky moc rád, ale je mi líto, že je takhle opuštěná. Když jsem nastoupil do Bradavic, zůstala v celém domě sama a návštěvy s malými dětmi k nám skoro vůbec nechodí. Proto se asi na tebe tak vrhla, prostě to, že jsem doma já a ještě jsem si přivedl kamaráda, je pro ni asi nejlepší vánoční dárek. Matka mi říkala, že když jsem odjel do Bradavic, byla hodně smutná.“

„Tak jí to zkusíme vynahradit. Neuvažovali jste o tom koupit jí třeba psa? Měla by si s kým hrát a nebyla by tak opuštěná. Číst se už učila? Mohli bychom jí z Bradavic občas poslat sovu.“

„To je výborný nápad! Ještě dneska o tom promluvím s otcem nebo matkou. Nikdy jsme žádného domácího mazlíčka neměli, ale kvůli ní by byli určitě schopni nějaký ten malý nepořádek tolerovat.“

Oba pokračovali v prohlídce sídla, až došli do knihovny. Harry zůstal jako u vytržení. Byla snad ještě větší než v jeho sídle a očividně plná prastarých ručně vázaných knih. Draco to komentoval tím, že minulé generace Malfoyů byly posedlé sbíráním všech možných starožitností, a že jedním z důvodů rozsáhlosti jejich sídla určitě bylo, aby měli ty krámy kam složit. Harry zkontroloval čas na velkých hodinách a zjistil, že mu do setkání s Luciusem zbývá ještě necelá hodinka času a jeho zrak zabloudil ke krásné soupravě kouzelnických šachů.

„Draco, nezahrajeme si šachy, než přijde tvůj otec?“

„Ty hraješ šachy Harry? Nikdy jsem tě neviděl,“ podivil se Draco.

„Hrál jsem je teď přes vánoce s Ronem Weasleyem. Ukázal mi to a docela mě to bavilo, i když mě pokaždé rozmetal.“

„Ty ses spřáhnul s tím zrzavým Nebelvírem? Co tě to napadlo?“

„Neplaš se Draco, co jsem tam asi měl celou dobu dělat? Ve Zmijozelu nezbyl ani jeden člověk a z knihovny mě Pinceová před večeří vykopla. Ron je navíc docela v pohodě a jeho bratři taky. Sám jsi mi říkal, že Weasleyovi jsou jednou ze šesti nejstarších čistokrevných rodin v Anglii, takže ani v tomhle směru jsem si nezadal. Navíc si nemyslím, že bychom se měli šanci nějak víc skamarádit. Naše koleje jsou v permanentní válce, Ron o knihovnu nejeví zájem a ve famfrpálu budeme vždycky na opačné straně. Našli jsme k sobě cestu a respektujeme se, ale jsme tak rozdílní, že se normálně nemáme téměř šanci potkat. Mám své přátele a ty patříš mezi ně, a i když bych se nezlobil, kdyby k nim Ron patřil, zkrátka tu není žádná šance.“ Harryho tváře zalil ruměnec a mimoděk občas zvyšoval hlas.

„Nerozčiluj se Harry, osobně proti němu nic nemám, ale otec se s jeho rodiči nesnáší, a když něco posloucháš jedenáct let, tvůj postoj to ovlivní. Beru, že Ron je v pohodě a pojď si zahrát ty šachy, alespoň uvidím, jaký je učitel.“

Když přesně v šest hodin dorazil Lucius Malfoy do knihovny uviděl svého syna, jak svádí s Harrym zuřivou bitvu na šachovnici. Pohledem zhodnotil situaci a prohlásil:

„Vidím pane Pottere, že máte na mého syna velmi pozitivní vliv. Nikdy jsem v něm nedokázal probudit to správné nadšení pro tuto ušlechtilou hru, ale chci s vámi probrat pár důležitých věcí. Jestli dovolíš Draco, dohraji tu partii za tebe a se svým přítelem se setkáš zase při večeři.“ Draco jen něco zamumlal, zvedl se od stolu a odešel do svého pokoje. Lucius se zadíval na šachovnici a zahájil koněm.

„Pane Pottere, syn mi říkal, že se chystáte navštívit Gringotty ohledně svého dědictví. Požádal mě, abych vám byl případně nápomocný. Smím vědět, jaká je situace?“

Harry postoupil pěšcem.

„Prosím, pane Malfoy, mohl byste mi říkat Harry a tykat mi? Vždy, když mi řeknete, pane Pottere, chci se ohlédnout, jestli za mnou nestojí otec nebo dědeček.“

Lucius vyjel střelcem a pokračoval v přípravě svého útoku.

„Dobrá, budu ti říkat Harry. Jak jsi tedy pochodil u Gringottů?“

Harry vyjel opět pěšcem a uvolnil si věž.

„Děkuji, vše proběhlo v pořádku. Doprovázel mě profesor Brumbál, ale většinu jednání jsem vedl sám.“

Lucius zaútočil věží na Harryho koně.

„Smím znát nějaké podrobnosti?“

Harry uhnul s koněm a teď ohrožoval Luciusova střelce a nekrytého pěšce

„Dozvěděl jsem se stav rodinného majetku. Je uspokojující, příjmy převyšují výdaje a také rozvrstvení portfolia se zdá v pořádku. Dohodli jsme se také na tom, že mi bude umožněno již před dosažením plnoletosti navštívit některé rodinné nemovitosti,“ odpověděl připravenou větou.

Lucius uhnul střelcem a začal ohrožovat Harryho věž.

„Jak znám Gringotty, muselo to být finančně značně náročné. Tvoje nemovitosti jsou chráněny velmi mocnými ochrannými kouzly a jejich překonání a znovuobnovení je velmi náročné.“

Harry sebral Luciusova střelce koněm a dal Luciusovi šach.

„Pane Malfoy, mé rodinné dědictví mě velice zajímá a nebudu litovat námahy ani nákladů na to, abych se s ním co nejdříve seznámil.“

Lucius představil střelce a stáhl se do obrany.

„Tento zájem vám chválím. Jsem rád, že se hlásíte ke svému rodinnému dědictví.“

Harry získal dalšího pěšce.

„Ano, zjistit víc o své rodině je jednou z mých priorit.“

Lucius provedl malou rošádu a začal tím ohrožovat Harryho věž.

„Harry, můj syn mi také vyprávěl mnoho o tom, co jste spolu prožili. Vyprávěl mi také, že se občas spolu učíte, což mělo velmi dobrý vliv na jeho známky. Zmínil se ale také o tom, že většinou studujete se svými kamarádkami v knihovně. Co je na tom pravdy?“

Harry uhnul s věží.

„Je to pravda, ale Dracovi jsem mnohokrát nabízel, aby se k nám přidal.“

Lucius táhnul střelcem a začal ohrožovat Harryho dámu.

„Ale nezdá se ti, že ty děvčata nejsou pro tebe zrovna ta nejlepší společnost? Rodiče jedné z nich jsou mudlové a druhá sice tvrdí, že je čistokrevná, ale žije mezi mudly po jejich způsobu.“

Harry táhnul s dámou a sebral Luciusovi koně. Začínal pociťovat vztek, ale opanoval ho.

„Šach, pane Malfoy. Už jsem to Dracovi vysvětloval, ale asi to bylo předtím, než vás informoval. Hermiona Grangerová má sice mudlovské rodiče, ale má také nejlepší známky z ročníku. Učení s ní mi pomáhá a myslím si, že je rozhodně lepší mít ji na své straně. Ostatně, jak jsem se dozvěděl, byla má matka také z mudlovské rodiny, a v Bradavicích rovněž excelovala. Gabrielle de la Tours je rozhodně čistokrevná. Myslíte si, že by ji s jiným původem klobouk zařadil do Zmijozelu? Mezi mudly vyrůstala stejně jako já, a stejně jako já je fascinována kouzelnickým světem a rozhodně v něm chce dále žít.“

Lucius se bránil představením věže.

„Promiň, Harry, nechtěl jsem se tě dotknout. Draco mi podrobně popisoval vaše studium a rozhodně si nestěžoval, že upřednostňuješ své kamarádky. Spíš si myslím, že mě oťukával, jestli bych neměl nic proti tomu, aby se k vám občas přidal. Ví, že v názorech na cokoli mudlovského jsem poměrně vyhraněný. Přesvědčil jsi mě, že si můj syn nijak nezadá, když se k vám při studiu přidá. Pokud bude chtít, nebudu mít námitek.“

Harry vzal Luciusovi střelcem věž a usmál se.

„Šach mat v druhém tahu. Děkuji za partii, pane Malfoy. Budeme si to muset zítra zopakovat. Věřte mi, že to Dracovi prospěje. Crabbe s Goylem mají sice možná vyhovující původ, ale co se týká studia, nejsou pro Draca vhodnými partnery a moc dalších možností už nezbývá.“

„Já ti také děkuji, Harry, byla to skutečně zajímavá partie, i když jsem se nechal trochu zaskočit. Odvetu si určitě dáme. Mám na tebe ještě jednu otázku. Máš už nějaké plány na prázdniny? Chci, aby Draco měl soukromého učitele, který ho naučí pár věcí, které se v Bradavicích neberou. Byl bych rád, kdyby ses přidal.“

„Ale jak se můžeme učit kouzlit, když to nezletilí kouzelníci mimo školu nesmí?“

„Nemáš tak úplně pravdu Harry, pokud to dělají pod dohledem, je to dovoleno. Mnoho kouzelníků učí své děti samo, protože si Bradavice nemohou dovolit nebo tam prostě své děti nechtějí posílat. Navíc sledovací kouzla nedokážou rozeznat, kdo v tom domě kouzlil, takže ve většině případů tomu nechává ministerstvo volný průběh a je na rodičích, aby své děti ohlídali. V tomhle máš nevýhodu, protože žiješ u mudlů a jsi jediný v domě, který kouzlí, takže vše se automaticky přičte tobě. Druhý důvod je ten, že naše sídlo je chráněno proti tomuto sledování, takže ministerstvo i kdyby chtělo, nic stejně nezjistí. Mnoho tradičních kouzelnických sídel tuto ochranu má, protože ministerstvu příliš nedůvěřuje.“

„V tom případě budu rád, ale musím se domluvit se strýcem, což nebude jednoduché. Jak je náročné tohle odstínění? Mohl bych si ho nechat instalovat okolo domu Dursleyových? Rád bych měl nějaké to eso v rukávu, kdyby se situace mezi námi vyhrotila,“ Harrymu se nebezpečně zablýsklo v očích.

„Věřím ti, že by se ti to hodilo, ale ministerstvo by to určitě nepovolilo. Co je v platnosti tenhle zákon, dělá to jen ve výjimečných případech. Můžeš se poptat u Gringottů, mají ty nejlepší kouzelníky na instalaci magických ochran a v určitých případech dokážou zákon někdy obejít nebo přesvědčit někoho na ministerstvu, aby se pod to podepsal. U tebe to ale bude větší problém, protože jsi známá osobnost a i ti, kteří jsou obvykle na tvé straně jako Brumbál by s tím nesouhlasili. A jaký termín o prázdninách by ti vyhovoval?“

„Nemám v plánu nic, takže můžu kdykoli. Dejte mi jenom včas vědět, abych promluvil se strýcem.“

„Dobrá, kdybys s ním měl problémy, dej mi vědět, možná bych ho zkusil přesvědčit, ale už je čas na večeři. Jedna koupelna je hned za těmito dveřmi, aby ses nemusel vracet do pokoje.“

Večeře proběhla v poklidném duchu, jen Draco se občas zvědavě podíval směrem k Harrymu. Zřejmě ho zajímalo, jak jeho přítel obstál v palbě otázek jeho otce. Harry se po večeři dovolil Luciuse, aby si mohl půjčit něco z jejich knihovny. Ten neměl námitek, takže se Harry cestou do svého pokoje zastavil v knihovně a zapůjčil si knihu Neobvyklé přísady do obvyklých lektvarů, aby pokračoval ve svých studiích v Bradavicích. Když dorazil na pokoj, čekal tam na něj už Draco, dychtivý dozvědět se podrobnosti jejich rozhovoru. Harry mu vylíčil, otcem se s jeho otcem bavili. Když došli k části, která se týkala Harryho kamarádek, Dracovi se viditelně ulevilo a hned se začal omlouvat.

„Harry, nemysli si, že otci vybliju hned všechno, co se kde v Bradavicích šustne, ale tady jsem chtěl mít jeho svolení. Před tebou se otec ještě drží zpátky, ale jestli něco nenávidí víc než mudly, tak mudlovské šmejdy, teda, chtěl jsem říct, kouzelníky z mudlovských rodin,“ hned se opravil Draco, „a proto jsem chtěl, aby s tím, že občas zajdu do knihovny s vámi, otec souhlasil. Kdybych mu to neřek, a on se to nějak dozvěděl, měl bych doma peklo.“

„Nemusíš se bát, Draco, otce přesvědčily stejné argumenty jako syna. S tvým otcem se sice v mnohém neshodneme, ale na druhou stranu není žádný blbec, takže logické zdůvodnění pochopí. Musím tě ale upozornit, že to nebude žádná legrace. Stačit Hermionině tempu ve studiu je docela záhul. Je to spíš jako když se snažíš předběhnout závodního koně. Ta holka je prostě poděs,“ řekl s obdivem Harry.

„To bude skutečná výzva, a jak vlastně dopadla vaše partie s otcem?“

„Po devíti tazích jsem mu dal šach mat.“

„Harry někdy si říkám, že ty nejsi příslib, ale spíš hrozba,“ usmál se Draco.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one