face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ráno se Harry probudil za rozbřesku. V Bradavicích byl zvyklý vstávat brzo a jít si zaběhat, ale tuhle možnost zde neměl. Ne že by mu něco bránilo proběhnout se v okolí sídla, ale jednak to tam neznal, a jednak nevěděl, jak by se na to dívali Malfoyovi, proto si ani nezabalil sportovní věci. Spát se mu už nechtělo, tak se osprchoval, převlékl se na snídani a oknem se díval, jak vychází slunce a zaplavuje park okolo rudým světlem.

Když slunce vyšlo a on se dostatečně pokochal krásným výhledem, řekl si, že může stejně snadno čekat tady jako v knihovně, kde by si mohl i něco zajímavého přečíst. Prázdnými chodbami došel až do knihovny, kde sehrál včera svou partii s Luciem, a začal si prohlížet police s knihami. Překvapilo ho, kolik zde bylo knih zabývajících se poněkud ošemetnými oblastmi magie. V bradavické knihovně prakticky chyběly, a těch několik bylo v zakázaném oddělení. Probíral se spoustou příruček o použití útočných i obranných kouzel, narazil na knihy, které popisovaly temné rituály primitivních národů, knihy o temných a nadpřirozených bytostech jako jsou různí démoni a duchové a zarazil se u oddělení, kde byly knihy o různých způsobech, jak ovládnout jiné bytosti, vnutit jim svou vůli nebo naopak, jak se před podobnými útoky bránit. Namátkou si vzal knihu Cvičení mysli jako první krok k jejímu ovládnutí a začetl se do ní. Ke svému překvapení se v ní dočetl o většině cvičení, které ho naučil Snape. Řadila se do kategorie náročných, jejichž zvládnutí vyžaduje dlouhodobou přípravu a trénink. V posledních kapitolách potom narazil na několik cvičení pro velmi pokročilé a začal si na volný kus papíru dělat poznámky, aby je mohl někdy zkusit. Zvláště ho zaujala cvičení, kde při meditaci neuzavíral svou mysl dovnitř, ale vysílal ji ven. V knize se psalo, že v nejpokročilejší verzi dokáže trénovaný jedinec vyslat svou mysl pátrat po okolí, aniž by se sám prozradil nebo že dokáže svou myslí nalézt osobu nebo předmět, který může být od něj i stovky mil daleko. Mluvilo se zde také o nitrobraně a nitrozpytu, na které už narazil během svých lekcí u Snapea. Při svém zaujetí knihou úplně zapomněl na čas. Z jeho soustředění ho vytrhl až Draco.

„To jsem si mohl myslet, že tě najdu v knihovně. Ty mi povídej něco o fanatismu Grangerové, tedy Hermiony. Nevadí ti, že jsi minul snídani a za chvíli bude oběd? Když jsem tě sem zval, myslel jsem, že si to spolu užijeme, ne že budeš vysedávat v knihovně,“ dokončil Draco trochu naštvaně.

„Promiň. Byl jsem vzhůru brzo, tak jsem tu chtěl počkat na snídani a trochu jsem se začet.“

„Trochu!“ odfrkl si Draco, „až se jednou budeš chtít začíst pořádně, podej si rovnou žádost o důchod. Až se probereš, bude se ti hodit.“

„Nečil se Draco, knížka je dočtená a po obědě bychom si mohli třeba zalétat. Je tam krásně, i když pěkný mráz.“

Jejich konverzaci přerušil zvuk gongu, který svolával k obědu. Harry seděl na stejném místě jako včera a Serpentina se do něj hned pustila, „kde jsi byl celé dopoledne? Slíbil jsi mi přece schovávanou! To ti nikdo nevysvětlil, že gentleman své sliby dámě plní?“

Harry si nešťastně povzdechl, valí se to na něj ze všech stran. Zaznamenal, že i Lucia jeho odpověď zajímá, jen Narcisa zachovávala kamennou tvář.

„Začetl jsem se v knihovně a zapomněl na čas. Promiň mi to.“

„A co jsi četl? Mě baví nejvíc pohádky o dracích. Musí být skvělé, létat si jen tak bez koštěte.“

„Ty létáš na koštěti?“

„Jasně, dostala jsem dětské loni k vánocům. Často létám s Dracem, když je doma, ale ten teď říká, že je to s tebou zajímavější, že jsi magor bez pudu sebezáchovy. Co je to magor?“

Harry se zakuckal a Draco zrudl. „Magor je někdo, kdo létá tak, že se všichni bojí, aby si nesrazil vaz.“

„Jak si někdo může na koštěti srazit vaz? Vždyť je to zábava.“

„Mě se to málem povedlo, ještě než jsem na koště sednul,“ řekl Harry a začal Serpentině líčit jeho první lekci létání a následné procitnutí na ošetřovně. Všechny to pobavilo, dokonce i Lucius se několikrát hlasitě zasmál. Když Harry dokončil vyprávění, ještě Serpentině vysvětlil, „Draco ale nemyslel tuhle historku, ale když jsme spolu létali okolo Bradavic, bavily mě různé riskantní věci jako střemhlavý let, který vyrovnám až těsně nad zemí, kličkování ve vysoké rychlosti mezi překážkami a párkrát jsem se dokonce proletěl okolo vrby mlátičky. Odpoledne si chceme zalétat, jestli se přidáš, možná ti něco z toho ukážu, ale musíš slíbit, že to sama nikdy nebudeš zkoušet, dokud nebudeš větší.“

Serpentina nadšeně souhlasila, ale Narcisa se netvářila moc přátelsky, měla obavy o svou dcerku. Zbytek oběda proběhl v překvapivě uvolněné atmosféře a všechny děti hned po jeho ukončení spěchaly do svých pokojů, aby se co nejdříve pořádně navlékli na létání v mrazivém vzduchu. Sešli se před branou sídla, kde se k nim překvapivě připojil i Lucius, který sice neměl koště, ale seslal na každého ohřívací zaklínadlo, aby se nenachladili. Nejdříve si chvíli hráli na honěnou. Serpentina létala velmi dobře, ale za normálních okolností by neměla šanci žádného z kluků dohnat, těm to ale bylo jasné a každý z nich se nechal několikrát chytit. Serpentina byla nadšená a stále útočila na Harryho, aby jí předvedl, jak létá magor.

Harry jí nechtěl ukazovat nic opravdu nebezpečného, ale když uviděl alej, která lemovala dlouhou přístupovou cestu k sídlu, dostal nápad. Navrhl, že si dají závod. Serpentina poletí nad cestou uprostřed aleje a Harry s Dracem si dají slalom mezi jednotlivými stromy. Kdo bude první na konci, vyhrává. Všichni přeletěli k bráně sídla, srovnali se na startovní čáru a vyrazili. Serpentina dělala, co mohla, ale oba kluci s ní stále drželi krok. Občas někdo získal výhodu, zejména tam, kde byla mezi stromy po stranách větší nebo naopak menší mezera. Harry se snažil vyždímat ze svého koštěte maximum a v poslední čtvrtině trati se začal pomalu dostávat dopředu, když tu se z jednoho stromu na jeho straně vzneslo hejno vran a on mezi ně vletěl. Stále se snažil kličkovat mezi stromy, ale ptáci se mu motali v cestě. Několikrát pocítil na tváři dotek křídla a už si myslel, že z toho bude venku, když najednou narazil naplno do jednoho z ptáků. Na chvíli ztratil nad koštětem kontrolu, zavadil nohama o sníh a už se válel v kotrmelcích ve studené závěji.

Nic vážného se nestalo, padl do měkkého a kromě toho, že měl sníh úplně všude, neměl na těle ani škrábnutí. Očistil si brýle od sněhu, vytřepal omráčenou vránu ze záhybů svého hábitu a začal se rozhlížet po ostatních. Ti se k němu už slétali v obavě, jestli se mu něco nestalo, ale když viděli, že je v naprostém pořádku, dali se do smíchu.

Harry jen prohlásil, „Serpentino, už víš, jak létá magor?“ a přidal se k jejich veselí. Sehnul se pro sníh a hodil kouli po Dracovi se slovy, že přece nebude jediný mokrý mezi nimi a honička na košťatech se zvrhla v pořádnou koulovačku, do které se nadšeně zapojila i Serpentina. Když se po hodné chvíli vraceli do sídla Malfoyů, spráskli domácí skřítci jen ruce a všechny zahnali do jejich pokojů převléknout se do suchého.

Když se Harry osušil a převlékl, vydal se do knihovny pro něco na čtení, ale cestou se srazil s Dracem a začali spolu probírat famfrpál a jejich blížící se první zápas. Havraspár, který je čekal v příštím zápase, porazil v předchozím kole těsně Mrzimor a opíral se především o kvalitní hru brankáře. Zápas ale nakonec rozhodnul havraspárský chytač, který po napínavé honičce byl nakonec u zlatonky o chvilku dřív než jeho soupeř. Z jejich strategických sportovních úvah hodných nějakého pivního bratrstva štramgastů nálevny čtvrté cenové skupiny je vyrušila Serpentina, která přinesla řachavého petra a celou soupravu kouzelnických deskových her, a za chvíli se už všichni dobře bavili. Harry sice většinu her neznal a s dojemnou pravidelností prohrával, přestože mu vždy nejdříve vždy princip hry vysvětlili, ale vůbec mu to nevadilo. Byl uvolněný a šťastný. Čas do večeře jim vesele ubíhal a Harry na knihovnu úplně zapomněl.

Večeře probíhala v tradičním duchu. Dospělí se většinu času schovávali za své masky a veškerou konverzaci u stolu obstarávala Serpentina, která svou pozornost upírala střídavě na oba chlapce. Po večeři se Harry přece jen v knihovně zastavil a vypůjčil si kratší spis o synergických účincích některých přísad do lektvarů. Večer si pak znovu opakoval cvičení, která ho naučil Snape a zkusil i něco z knihy, kterou četl ráno. Snažil se vyslat své vědomí ven, ale nedařilo se mu to a po chvíli snažení únavou usnul.

Dalšího dne se Harry zase vzbudil brzo. Jeho vnitřní hodiny byly zkrátka nastavené na časné vstávání. Den byl opět jasný a mrazivý a Harrymu bylo líto, že další den se musí vrátit do Bradavic. Když se oblékl, šel vrátit knihu do knihovny a začal tam studovat obrovský gobelín s rodokmenem Malfoyů. Překvapilo ho, že ačkoli byl očividně hodně starý, možná celá staletí, byla na něm zobrazena i současná generace. Usoudil, že gobelín musí být očarovaný a neustále se aktualizuje. Předsevzal si, že se musí na to někdy Draca nebo pana Malfoye zeptat. Při návratu potkal na chodbě Draca.

„Harry proboha, proč se v takovou nekřesťanskou hodinu touláš po chodbách? Kdyby mě nebolelo v noci břicho, ještě bych dávno spal.“

„Jsem zvyklý brzo vstávat. Tady nemůžu běhat jako v Bradavicích a docela mi to chybí. Tak jsem se alespoň prošel do knihovny.“

„Ty a to tvoje běhání,“ odfrkl si Draco, „nikdy mě to nelákalo. Jsou přece daleko ušlechtilejší sporty, když už se ti líbí fyzická námaha a smrad potu. Domluvím se s otcem, a po snídani ti nějaké ukážeme.“

Harry pak šel do svého pokoje a chvíli si četl, ale nemohl se pořádně soustředit. Pořád přemýšlel, jaké ušlechtilé sporty měl Draco na mysli. Když sešel dolů na snídani, uviděl Draca, jak hovoří se svým otcem a Lucius se na něj skutečně obrátil, „Harry, Draco mě požádal, abych ti ukázal některé sporty vhodné k tvému stavu. S radostí se toho ujmu. Sejdeme se o půl desáté v šermířském sálu. S oblečením si nedělej hlavu, převlečeš se na místě.“

Harry celou snídani přemýšlel, co ho čeká. O šermu nevěděl vůbec nic a ani ho ta představa nijak nelákala, ale nakonec nad tím mávnul rukou, že za vyzkoušení nic nedá. Po snídani si zahráli s Dracem šachy a Serpentina je přitom sledovala. Sama sice šachy nehrála, ale figurky pohybující se po šachovnici se jí líbily. Před půl desátou se všichni vydali do šermířského sálu. Harryho sice překvapilo, že jde s nimi i Serpentina, ale nic nenamítal. Předpokládal, že pokud by se to cvičení pro ni nehodilo, její otec by se o ni postaral.

Lucius už na ně čekal. Byl oblečen v bílém šermířském úboru, v ruce svíral ochrannou přilbu a na stolku vedle něj ležela celá sbírka různých podivných mečů, alespoň tak to připadalo Harrymu. Tělesné cvičení začalo Luciovou přednáškou.

„Harry, šerm patří k nejstarším sportům vůbec. Ze zjevných důvodů ho v minulosti pěstovala především šlechta, ale i pro kouzelníky je velice vhodný. Je založen na ovládání svalů paže a zápěstí a tím rozvíjí schopnosti precizního a uvolněného ovládání hůlky. Navíc cvičí postřeh, což nikdy není na škodu. Existuje celá řada technik a zbraní, kterými se dá provozovat, ale my se pro začátek podržíme klasického kordu. Támhle ve vedlejším pokoji máte připravené obleky, které jsou očarované tak, aby nemohlo dojít k žádnému zranění.“

Harry se s Dracem šli převléknout. Harryho překvapilo, že mu oblek výborně sedl, ale Draco mu vysvětlil, že jeho oblek je pro hosty a je navíc očarovaný tak, aby se automaticky přizpůsoboval postavě toho, kdo ho nosí. Když se vrátili, uviděli Serpentinu, jak je oblečená v něčem, co Harrymu nejvíc připomínalo o číslo větší pyžamo, a mává kolem sebe zvláštním lehce zakřiveným mečem. Draco Harrymu vysvětlil, že se jedná o východní bojové umění kendo, a že Serpentinu to hodně baví a je v tom dobrá. Harryho si vzal do práce Lucius a začal ho učit základní postoje, kryty a útoky. Harryho překvapilo, že nejde jen o mávání mečem, ale hlavně o pohyb nohou, správné přenášení váhy a vyvážený postoj. Když se naučil základy, postavil je Lucius proti sobě s Dracem a začal ho učit, jak odhadnout z pohybů protivníka, kdy chce zaútočit a jak reagovat na různé útoky. Harrymu to zpočátku moc nešlo, ale zaujalo ho to a začínalo ho to i bavit. Dvě hodinky uběhly jako voda a Harry musel uznat, že ačkoli se nezpotil zdaleka tak jako při běhání, cítil nakonec stejnou příjemnou únavu. Jestli tu bude trávit nějaký čas o prázdninách, určitě v tom hodlal pokračovat.

Chlapci s Luciem se šli společně převléknout do vedlejšího pokoje. Harry byl převlečený jako první a všiml si podivného obrázku na Luciově předloktí. Zdálo se mu, že je tam vytetovaná lebka, které z úst vylézá had. Harryho to překvapilo. Lucius rozhodně nevypadal jako typ, který si libuje v tetování, tak proč ho má a zrovna takový divný motiv?

Po obědě došlo i na Serpentinu a její hru na schovávanou. Protože sídlo bylo skutečně velice rozsáhlé, používali speciální pomůcku. Ten, který ostatní hledal, měl malý kompas, který mu vždy jednou za pět minut ukázal směr k nejbližšímu hledanému. Harry byl první na řadě a po menších komplikacích se mu nakonec podařilo oba najít, i když u Serpentiny to bylo hlavně díky tomu, že se neudržela a začala se jeho marné snaze hihňat.

Poté hledala Serpentina. Harry rychle vyběhl do druhého patra a v pokoji, který mu Draco představil jako kuřácký salónek, se nasoukal do širokého komína v krbu. V komíně byl dokonce žebřík, takže se tam Harry cítil docela pohodlně. Chvíli po tom, co se bezpečně usadil na svém místě, zaslechl, jak do pokoje někdo vchází. Nejdříve si myslel, že ho Serpentina tak rychle našla, ale pak zaslechl zdola hlasy Lucia a Narcisy.

„Lucie, prosím, nech toho chlapce na pokoji. Je milý a děti ho mají opravdu rády. Draco ho považuje za přítele a Serpentina je jím přímo nadšená.“

„Cisso, mě se také líbí. Je otevřený a přátelský, ale za svým přesvědčením si stojí a umí ho obhájit, ale o tom to není. Je to Harry Potter. Jakmile znovu povstane Pán zla, on a všichni kolem něj budou první na řadě. Neohrozím svou rodinu kvůli němu. Musím vědět, na čem u něj jsem, abychom s ním včas mohli přerušit kontakt nebo se postavit na jeho stranu.“

„Ty myslíš, že by dokázal čelit Pánu zla?“

„Vím, že existuje nějaká věštba. Přesné znění neznal ani Pán zla, ale není těžké si podstatu domyslet. Jakmile se o ní Pán zla dozvěděl, stal se z toho nemluvněte cíl číslo jedna. Když ho konečně našel, nedokázal ho zabít a naopak on sám byl zničen. Je jasné, že pokud ho někdo dokáže porazit, musí to být ten kluk. Já si ale nemůžu dovolit žádnou chybu. Posledně mě to stálo nasazení všech mých kontaktů a pěkných pár desítek tisíc galeonů, abych neskončil v Azkabanu. Teď si už musím být jistý, že strana, na kterou se přidám, zvítězí.“

„Ty by ses postavil proti Pánu zla?“

„Jen, kdybych věřil, že nemůže vyhrát. Přidal jsem se k němu ještě ve škole. Tehdy si ještě říkal normálně Raddle nebo Voldemort. Věřil jsem mu, že konečně postaví náš svět trochu do lati, abychom se mohli postavit mudlům, ale od jisté doby už mu nevěřím. Vždycky preferoval černou magii, ale i když občas zašel hodně daleko, choval se předvídatelně a sledoval své cíle. Od jisté doby se ale všechno zvrhlo v bezúčelné mučení a vraždění nejdříve mudlů a potom i kouzelníků. Mezi jeho nejbližší se dostávali vraždící šílenci jako tvá sestra. Místo pořádku a organizace se to všechno zvrhlo v anarchii, kdy si každý dělal, co chtěl. Jediné, co ho zajímalo, byl hon na ty tajemné artefakty. Kdybych se rozhodoval teď, nikdy bych se k nim nepřidal, ale už nemám moc na vybranou.“

„Bylo to opravdu tak zlé?“

„Ještě horší. Byl to šílenec, chtěl snad vyvraždit celou tu většinu kouzelnického světa, která stála proti němu. My se přece nepotřebujeme vraždit navzájem, my se musíme sjednotit pod silným vůdcem, abychom mohli čelit hrozbě ze strany mudlů. Bohužel je to pořád hodně mocný šílenec a nevím o nikom, kdo by se mu v magické rovině vyrovnal.“

„Co ale budeš dělat? Když budeš na jeho straně, budeš se podílet na likvidaci celého našeho světa, ale když se mu postavíš, ohrozíš naši rodinu.“

„Než se mu postavím, musím vědět, jestli má Harry šanci a jediný způsob je postavit je proti sobě. Mám něco, co vyvolá Pána zla z doby jeho studií v Bradavicích. Bude sice o pár let starší než Harry, ale ten dostane varování, abych srovnal šance. Pak uvidím. Harry ještě nemá utříděné názory na spoustu věcí, ale jestli to zvládne a jeho názory budou víc odpovídat zájmům naší rodiny, pak znovu zvážím, na kterou stranu se postavit. Mám strach. Vím, co Pán zla a jeho služebníci dokážou, a kdyby se jim do rukou dostal Draco nebo Serpentina…“

„Ne, to se nesmí stát, ale počkej ještě. Dej mu čas. Jestli se mu něco stane, budu si to pořád vyčítat. Proč zrovna my musíme čelit takovým hrozbám? Proč jedno rozhodnutí z doby, kdy děti ani nebyly na světě, musí ohrožovat jejich život. Proč nemůžou mít šťastný život jako jiní?“

„Je mi to líto. Všechno je to kvůli mně, ale nevidím jinou cestu. Budu přát Harrymu, aby to dokázal, aby byl opravdu ten, kterému můžu svěřit ochranu své rodiny. Pokud by Harry nezvítězil, zkusím mu alespoň zachránit život. Myslím, že mu to budu dlužit, ale sám nevím, čemu všemu bude muset čelit a jestli nějaká záchrana bude možná, doufám, že to zvládne.“

„Já také. Nechci, aby mé děti skončili jako sestra, která nenávidí celý svět a vyžívá se v působení utrpení jiným lidem. Harry je naší jedinou nadějí, že jednou budeme vést zase spokojený život, jako vedeme teď, ale je zatím tak mladý.“

Když Malfoyovi odešli, zůstal Harry jako opařený. To, že Lucius stál na straně Voldemorta ho zaskočilo, ale jeho zdůvodnění ho částečně ospravedlnilo. Že se bude Harry muset postavit Voldemortovi, bylo znepokojující, ale fakt, že přátelství s Harrym ohrožuje celou Malfoyovu rodinu, bylo jako těžký kámen uvázaný na krku. Harry si znovu vybavoval všechny zážitky s Dracem a Serpentinou a nedokázal si představit, že by je ohrožoval pouhou svou existencí. Když ho po čase Serpentina našla, byl zaražený a zamyšlený. Omluvil se, že mu není dobře a odešel do svého pokoje.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one