face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry ve svém pokoji pokračoval v neradostných úvahách. Kromě Malfoyů ohrožuje vlastně kohokoli, kdo se k němu přiblíží. Malfoyovi si alespoň mohou zvolit možnost přidat se k Voldemortovi a být tak v relativním bezpečí, ale Hermiona a Gabrielle tuhle možnost nejspíš ani nedostanou, nehledě k tomu, že by si ji nikdy dobrovolně nezvolily. Harry se o ně strachoval, ale zároveň si uvědomoval, že on sám s tím nemůže skoro nic dělat. I kdyby s nimi přerušil veškeré kontakty, nejspíš by je tím stejně neochránil a možná by se tím připravil o šanci Voldemorta porazit. Uvědomoval si, že bude muset čelit nejmocnějšímu čaroději posledních století a talent jeho přátel mu v nadcházejícím boji přece jen o něco zvyšoval šance. Nakonec došel k rozhodnutí, že pokud jeho přátelé mají přežít takoví, jací jsou, bude se muset Voldemortovi postavit a porazit ho. Předsevzal si, že zkusí sehnat jakoukoli informaci, která by mu moha v nadcházejícím boji pomoci, a že bude fér své přítelkyně informovat a dát jim šanci rozhodnout se, jestli chtějí stát dál po jeho boku.

Jediný problém viděl ve svém dalším kontaktu s rodinou Malfoyů. Nakonec se rozhodl, že Lucius je koneckonců plně informován a nejspíš bude rozhodovat za celou rodinu, ke které straně se přidají. Harry hodlal jeho rozhodnutí respektovat, i kdyby se nakonec postavil na stranu Voldemorta. Chápal, že nejde o nic osobního, ale o snahu zachránit jejich rodinu a Harry měl její členy příliš rád, aby mu v tom bránil. Co se týče dalších vztahů, nechá to na Luciovi. Bude se chovat normálně jako doposud, ale pokud Lucius naznačí, že je pro jeho rodinu nebezpečný, sám mu bude nápomocný v přerušení veškerých kontaktů.

Poslední problém bylo nebezpečí, kterému ho hodlal Lucius vystavit. Harry netušil, o co půjde a jak by mohl čelit Voldemortovi z doby jeho studií? Cestování časem přece není možné nebo snad ano? Těšilo ho, že Lucius by chtěl být spíš na jeho straně a doufal, že bude dostatečně připravený Voldemortovi čelit. Pokud by zklamal, zasáhlo by to nejenom jeho život, ale životy všech jeho blízkých.

Z jeho úvah ho vytrhl až Draco, který se přišel zeptat, jestli se už cítí lépe a jestli s ním půjde na večeři. Harry s váháním souhlasil, ale byl celou dobu zaražený a ani Serpentina ho nedokázala pořádně rozptýlit. V jídle se jenom povrtal a jak jen to bylo možné, vytratil se do knihovny. Zrovna si vybíral nějakou knihu, když do místnosti vstoupil Lucius a s úsměvem mu nabídl odvetu za jejich předešlou šachovou partii. Harry váhavě souhlasil, ale nakonec se to ukázalo jako dobrý nápad, po několika prvních tazích se dostal pod luciův tlak a musel se plně soustředit na hru. Tentokrát spolu soupeři téměř nehovořili a plně se soustředili na hru. Harry dělal, co mohl, ale po chvíli se už pouze bránil a partii nakonec prohrál. Před spaním stihli ještě dvě další partie, které obě skončily remízou. Lucius byl spokojený, že alespoň částečně odčinil svou porážku z prvního dne, ale musel uznat, že mu Harry byl velice zdatným soupeřem, a on konečně přišel na jiné myšlenky a svoje obavy odsunul stranou.

Před spaním si Harry znovu zkoušel duševní cvičení. Ta, která znal už dříve, v pohodě zvládal a bez problémů dokázal pracovat se svou myslí a dosáhnout ke svému magickému jádru. Dál se po neblahých zkušenostech nepouštěl. Na konci začal zkoušet nová cvičení nejvyšší obtížnosti, ale stále bez většího pokroku. Když vysílal své vědomí ven, měl sice chvílemi pocit, že se dívá sám na sebe zvenčí, ale jednalo se jen o chvilkové pocity a nakonec sám sebe přesvědčil, že si to všechno jen namlouvá. Když svých pokusů po hodné chvíli zanechal, ještě nějakou dobu přemýšlel, jestli nepožádat Snapea o pomoc, ale vyčerpáním usnul dřív, než se pro něco rozhodl.

V noci se mu zdál podivný sen. Byl zvyklý, že ho čas od času navštíví noční můra, kde znovu prožívá osudný večer v Godricově dole, kdy přišel o své rodiče. Po jeho návštěvě na místě činu sice získala trochu na barvitosti, ale za ty roky se s ní dokázal vyrovnat. Nyní však byla vystřídána něčím novým. Obraz jeho domu a jeho rodičů nahradil obraz sídla Malfoyových a Voldemorta, který postupně mučí a vraždí jednoho člena rodiny po druhém. Harry se svíjel zpocený hrůzou, ale nedokázal se probudit a noční můru přerušit. Prožíval ji znovu a znovu, a když už ji samou únavou přestával vnímat, změnila se podruhé. Tentokrát stál na místě Voldemorta Harry a byl to on, který postupně vraždil jednotlivé členy rodiny Malfoyů. Když došel k Serpentině, která se před ním choulila v rohu a prosila ho o slitování, naštěstí spadl z postele a probudil se. Byl celý zalitý potem, příšerně unavený a bolelo ho celé tělo. Ani se nevracel do postele, jenom si stáhl pokrývku a polštář a znovu usnul na zemi. Tentokrát, už spal klidně. Ráno se povedlo Harrymu zaspat a probudil ho až Draco, který ho přišel vyzvednout na snídani.

„U Merlinovy bradky, Harry, proč spíš na zemi? A proč to tu takhle vypadá?“

Harry se vymotal z přikrývky a rozhlédl se po pokoji. Všude panoval úděsný nepořádek. Spousta zařízení byla rozbitá, nábytek zpřevracený a některé kusy vypadaly ohořele. Absolutně nechápal, co se stalo.

„Vůbec netuším, Draco, měl jsem v noci opravdu ošklivou noční můru a moc jsem toho nenaspal. Jak jsem sebou házel, spad jsem asi z postele a tím jsem se probral. Byl jsem úplně propocený a strašně unavený, tak jsem na sebe hodil pokrývku a hned jsem znovu usnul.“

„Vím, že máš občas ošklivé sny, Harry, v Baradavicích spím vedle tebe a několikrát jsi mě vzbudil, jak jsi sebou házel a křičel ze spaní, ale tohle musela být fakt síla. Vypadá to, že jsi ve spánku použil náhodnou magii a takhle to tu zpustošil. To by i vysvětlilo, proč jsi byl tak unavený. Na takovou spoušť jsi musel uvolnit ohromné množství magie.“

Harry se zastyděl, že způsobil svým hostitelům takovou škodu. „Draco, je mi to moc líto, škodu vám samozřejmě nahradím.“

„Neblbni, Harry, s tímhle si skřítci hravě poradí. Ty za nic nemůžeš. Spal jsi a všechno jsi udělal nevědomky. Dej se trochu dohromady a půjdeme se najíst. Po obědě se vracíme do Bradavic a já bych si rád ještě jednou zalétal.“

Draco zavolal ještě dva skřítky a poručil jim uvést pokoj do původního stavu. Harry se mezitím šel osprchovat. Po této noci byl celý lepkavý od potu a sprchu opravdu potřeboval. Když se díval do zrcadla, znovu si kladl otázku, jak se má zachovat, aby neohrožoval Dracovu rodinu, ale na nic jiného nepřišel. Jeho pokoj mezitím skřítci uvedli do použitelného stavu, tak se převlékl na snídani a nechal je pokračovat v jejich práci.

Snídaně proběhla v uvolněné atmosféře, jen Lucius zamyšleně pozoroval Harryho, ale do jejich zábavy s Dracem a Serpentinou nezasahoval. Teprve po snídani, kdy Harry pospíchal, aby se co nejrychleji převlékl na létání, ho zastavil a zeptal se:

„Harry, co jsi v noci dělal? Zaznamenal jsem z tvého pokoje silný výboj magie. Zkoušel jsi v noci nějaké kouzlo?“

Harryho zase polil ruměnec. Vypadá to, že se jeho noční extempore přece jen nepovede zamaskovat.

„Pane Malfoy, měl jsem opravdu ošklivou noční můru a nejspíš jsem použil nevědomky magii. Ráno, když mě vzbudil Draco, jsem spal na zemi a celý pokoj byl zničený. Je mi to moc líto, všechno vám samozřejmě nahradím.“ dodal zkroušeně.

Lucius se na něj zkoumavě podíval. Jestli se jednalo opravdu o nevědomou magii, podle její síly se dalo soudit na ohromný potenciál toho chlapce. Možná se v něm neplete a on bude mít dostatečnou moc vymanit jejich rodinu ze svazku s Voldemortem, kam ji on nechtěně v mládí zatáhl. Zajímalo ho také, jaká asi musela být noční můra, aby z Harryho tohle dostala. Ten kluk neměl zrovna lehký život a na těžké sny a obvyklé noční můry musí být zvyklý. Přesto ho tahle donutila použít nevědomky magii s takovou intenzitou. Mohlo by být výhodné dozvědět se, co ho dokáže tak rozrušit.

„Nic se nestalo, Harry. Za nic nemůžeš, a skřítci to už určitě napravili. Vím, že je ti nepříjemné o tom mluvit, ale pokud budeš chtít, kdykoli se můžeš na mě obrátit. Když se svěříš, uleví se ti.“

Harry měl chvíli nutkání se se svými obavami svěřit, ale nakonec nabídku odmítl, „děkuji, ale byl to jen sen. Vyrovnám se s tím.“

„Jak myslíš, ale jsem ti kdykoli k dispozici.“

Lucius dále nenaléhal a Harry pospíchal dál do svého pokoje. Tady už všechno vypadalo jako předtím, nikde už nebyla jediná známka jeho nočního ničení. Uprostřed pokoje čekal skřítek.

„Je pán spokojený? Bude si pán přát ještě něco?“

„Díky, jste naprosto úžasní. Jak jste to tak rychle zvládli? Kdybych to tu ráno neviděl, nikdy bych nepoznal, že se tu něco stalo.“

Skřítek na něj překvapeně zíral, „pán Dobbymu děkuje? Dobbymu nikdy nikdo ještě nepoděkoval. Dobby akorát dostává tresty, když něco udělá špatně. Není pán nemocný? Nemá mu Dobby přinést něco proti horečce?“

Harryho zamrazilo. I když se Malfoyovi jevili jako sympatická rodina, měli své temné stránky, které by raději nikdy nepoznal. Jejich vztah k domácím skřítkům se mu vůbec nelíbil, ale nechtěl se do chodu jejich domácnosti míchat.

„Ne, je mi dobře, Dobby. Opravdu jsem ti chtěl poděkovat, protože jsi to udělal pro mě a ne pro své pány.“

„Dobby děkuje skvělému Harry Potterovi. Dobby si to nezaslouží, ale je rád, že takového skvělého pána potkal,“ vypískl Dobby a s tichým pufnutím zmizel.

Harry se rychle převlékal do teplého oblečení a v duchu stále obdivoval překvapivou výkonnost domácích skřítků. Soudě podle svých zkušeností od Dursleyů, uklidit pokoj v takovém stavu, by byla práce na dva dny. Kouzly by se to dalo urychlit, ale přesto si nedokázal představit, jak by to někdo mohl zvládnout dříve než za pár hodin.

Harry si na sebe navlékl několik vrstev oblečení a pospíchal do vstupní haly, kde již čekal Draco a Serpentina. Opět se k nim přidal Lucius, ale tentokrát se nespokojil se sesláním ohřívacích zaklínadel, ale sám si nesl svůj Nimbus 2000, aby se k nim připojil. Ve čtyřech byla daleko větší zábava, Lucius létal opravdu skvěle a Harryho nepřekvapilo, když po chvíli přiznal, že býval zmijozelským chytačem. Poradil mu dokonce pár triků, které si hned vyzkoušel, jako létání vzhůru nohama nebo nadskočení na koštěti a jeho opětovné chycení. V téhle rodině zkrátka všichni létání milovali, možná s výjimkou Narcisy, která se do hovorů o něm nikdy nezapojovala a Harry si ji rozcuchanou a s tváří zčervenalou větrem moc představit nedokázal.

Nejdříve se jen tak honili a Harryho potěšilo, že ho ani Lucius dohonit nedokázal. Jediná, komu dovolil dát mu babu, byla Serpentina, ale poté se hned pustil do pronásledování Lucia a po krátké honičce mu babu předal. Poté si Lucius přičaroval camrál a dva stromy na konci louky změnil na obruče a oni hráli famfrpál na jednu obruč bez brankáře dva na dva. Tahle zábava jim vydržela na celé dopoledne a nakonec těsně zvítězil pár Lucuis a Serpentina. Na oběd se vraceli všichni veselí a dokonce i Luciovy a Dracovy jindy bledé tváře byly zrůžovělé od čerstvého zimního vzduchu.

Po obědě pak nastalo loučení, protože Harry s Dracem se vraceli do Bradavic. Zvlášť Serpentina je vyprovázela v slzách a Harry jí musel několikrát slíbit, že se na sídlo Malfoyových zase vrátí. Ani jemu nebylo moc lehko, protože tahle rodina mu za tu chvíli přirostla k srdci. Těšil se už na prázdniny, kdy snad stráví v jejich společnosti celé dva týdny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one