face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry s Dracem v doprovodu Lucia odcestovali letaxem do Prasinek, kde v ústředí soví pošty bylo několik veřejných krbů. Ve vesnici se moc nezdržovali a ubírali zasněženou krajinou vzhůru k hradu. Počasí bylo stále pěkné, i když mrazivé a po vyšlapané cestě se před nimi ubíralo již několik skupin studentů a jejich rodičů. Za bránou se s nimi Lucius rozloučil a znovu zopakoval své pozvání na část prázdnin a Harry ho znovu ujistil, že se už těší a že udělá všechno pro to, aby ho Dursleyovi pustili. Oba chlapci táhli své kufry, a i když ty nebyly zdaleka tak těžké jako na začátku roku, byli rádi, že konečně dorazili do své ložnice, pustili kufry na zem a svalili se na své postele.

„Děkuji moudrý klobouku, žes mě poslal do Zmijozelu a ne do Nebelvíru. Takhle jsem ten podělaný kufr táhnul po schodech dolů místo nahoru,“ zaúpěl Harry, když se trochu vzpamatoval. Draco, kterému chyběla kondice z harryho ranního běhání, stále ještě popadal dech, se nevzmohl ani na žádnou poznámku a jenom hlasitě oddechoval. Harry se pustil do vybalování a potom se vydal hledat své kamarádky. Gabrielle ještě nedorazila, tak se vydal do knihovny, která byla doménou Hermiony, kterou zde skutečně zastihl. Byli zde naprosto sami, madam Pinceová seděla ve svém kutlochu za oddělením s omezeným přístupem a nikdo ze studentů necítil potřebu se hned po prázdninách vrhat do učení. To mu dokonale vyhovovalo, protože na svůj rozhovor potřeboval soukromí.

Harry nejprve vybalil své úkoly a navzájem si je s Hermionou prošli a teprve potom si konečně začali vyprávět zážitky z vánočních svátků. Nejdřív začala Hermiona, která líčila jejich lyžařskou dovolenou v Davosu. Harry nikdy na lyžích nestál, a proto fascinovaně poslouchal vyprávění své kamarádky. Hermiona na lyže jezdila každou zimu a hodně ji to bavilo. Harryho to trochu překvapilo, protože Hermiona zatím o žádný sport zájem nejevila a uvědomil si, že o jejím mudlovském životě zatím skoro nic neví, přestože s ní tráví většinu volného času.

Harry poznamenal, „to musela být paráda. Myslíš, že by to šlo vyzkoušet i v Bradavicích? Sněhu je tu spousta a kopce jsou tu také pořádné. Vždy, když se vracím z návštěvy Hagrida, sotva popadám dech. Co se týká zimních sportů, nejsou kouzelníci moc vynalézaví, zatím jsem viděl ostatní, že se maximálně koulují na nádvoří.“

„Harry, to by asi nešlo,“ zakroutila hlavou Hermiona,“ dnes k lyžování potřebuješ upravené sjezdovky s vleky a lanovkami, které tě dostanou nahoru. Nedokážu si představit, že šlapu v přezkáčích hodinu nahoru do svahu, který potom za pět minut sjedu.“

„Máme přece kouzla, ne?“ nevzdával se Harry. „Když to nezvládneme tuhle zimu, můžeme se připravit na další. Ty nám budeš dělat instruktorku a věřím, že se spousta lidí přidá.“

„Pochybuju, že v knihovně najdeme vhodné kouzlo k úpravě svahu pro lyžování nehledě ke kouzlu, které by tahalo lyžaře nahoru na kopec,“ oponovala Hermiona, kterou možná trochu zaskočila zmínka, že by jim snad měla dělat instruktorku.

„Přímo sice ne, ale jedná se přece vlastně o úpravu kouzla na přesouvání předmětů a to by neměl být takový problém, a co se týká úpravy svahu, jestli jsem to dobře pochopil, jde o to, aby tam byl sníh udusaný, a na to ba se také určitě něco našlo,“ přesvědčoval dál Harry.

Hermiona nakonec rezignovala a slíbila pod podmínkou, že prioritu budou mít školní úkoly, spolupráci na tomhle „projektu“. Trochu ji zviklalo, že to opravdu nevypadalo nepřekonatelně a lyžování ji navíc opravdu hodně bavilo. Chtěla také trochu vyrovnat Harryho náskok v létání. Tady by pro změnu měla navrch ona a mohla by ho poučovat, jak to dělat správně.

Hermiona pakještě Harrymu vylíčila, jaké dostala dárky. Bylo to u ní docela prosté, protože její rodiče ji velmi dobře znali a proto většinu dárků kromě několika kousků oblečení tvořily knihy. Při té příležitosti začala Harrymu trochu vyčítat, kolik za ní utratil v Krucáncích a Kaňourech, ale ten ji rázně přerušil.

„Hermiono, možná si vzpomínáš, jak jsem spolu s Brumbálem navštívil Gringotty, abych zjistil stav svého rodinného jmění a hlavně abych se dostal do domu svých rodičů. Nechci o tom moc mluvit, ale buď si jistá, že toho v bance mám dost na to, abych svým přátelům mohl občas udělat radost. Navíc doufám, že si některé ty knížky budu moct také přečíst, teda pokud to nechceš utratit za nějaké dívčí romány,“ usmál se nakonec.

„Ty jsi hrozný, víš moc dobře, že dívčí romány jsou jedny z mála knížek, které mě absolutně nezajímají,“ protestovala Hermiona a ještě se zeptala, „nechci vyzvídat, ale jak jsi vlastně pochodil ohledně domu tvých rodičů.“

„Stejně jsem ti to chtěl povědět, ale přišlo to až těsně před vánoci, kdy už na to nebyl čas. Můžu se přenášet do domu svých rodičů a také do rodinného sídla, které je obrovské a má ohromnou knihovnu.“

„Jak je to možné, četla jsem, že se v takových případech domy zabezpečí a dokud není dědic plnoletý, nikdo nesmí dovnitř vstoupit. Jenom dědic může ochrany zrušit. Jestli jsi je zrušil, to je potom budeš pokaždé obnovovat, když tam nemůžeš bydlet? Myslela jsem, že taková pokročilá kouzla se učí až někdy na OVCE.“

„Ne vyřešilo se to jinak. Kouzla jsou pořád aktivní, ale já se můžu dostávat skrz pomocí tohohle speciálního přenášedla,“ a ukázal Hermioně hodinky a popsal jejich funkce, „díky tomu se dostanu dovnitř, ale nesmím vzít nikoho s sebou a také nesmím vyjít z domu ven. Vytvořil je Ronův bratr Bill a přinesl mi je těsně před vánoci. Brumbál mi dokonce dovolil vyzkoušet je v Bradavicích a já navštívil oba domy. Podívej, to jsou mí rodiče,“ řekl Harry zastřeným hlasem a ukázal Hermioně fotku, kterou si přinesl z Godricova dolu.“

Hermiona si fotku dojatě prohlédla. Věděla, co pro jejího kamaráda, který vlastně nikdy své rodiče pořádně nepoznal, znamená.

„Harry, jak ta návštěva probíhala?“

Harry jí potom začal podrobně popisovat oba domy, tedy alespoň ty jejich části, které měl možnost si prohlédnout. Hermionu zaujala především knihovna v rodinném sídle. Takové množství knih, z nichž většinu ještě neznala, v ní vyvolávalo pocit, jaký má opice, která se kouká přes plot na banánovou plantáž. Harry jí musel slíbit, že až to bude možné, určitě ji tam pozve, ale znovu jí připomněl, že to pravděpodobně bude, až dosáhne plnoletosti.

Harry jí potom vylíčil, jak probíhaly vánoce v Bradavicích, jak se znovu sblížil s Ronem a jak dostal nápad poslat vánoční dárky také Brumbálovi se Snapem. Tenhle nápad se Hermioně zalíbil a domluvili se, že se příští rok připojí. Potom jí ukázal kouzelný plášť a popsal jí, jak funguje. Hermionu to zaujalo, ale hned začala dávat Harrymu kázání o tom, aby si dal pozor a nepoužíval plášť k něčemu nelegálnímu. Harry ji uklidnil, že to rozhodně v úmyslu nemá, ale že přemýšlel o občasné tajné návštěvě zakázaného oddělení v knihovně. Tedy, až zjistí, jak překonat zámky a ochranná kouzla. Hermiona se nejdříve zhrozila, ale pak její rozhořčení začal nahlodávat červík zvídavosti. V zakázaném oddělení bylo spousta knih, ke kterým se obyčejní studenti dostávali jen velmi ztěžka.

Harry se pomalu ve svém vyprávění blížil k ožehavému tématu návštěvy u Malfoyů. Hermiona na její průběh byla také zvědavá, věděla, že se Harry s Dracem díky létání docela sblížil, ale Draco zatím vůči ní a Gabrielle zachovával odstup, i když přestal s otevřenými provokacemi. Harry začal popisovat Malfoyovu rodinu a jejich sídlo. Hermionu zaujalo vyprávění o Dracově mladší sestře a o tom, jak dokázala rozehřívat ledový krunýř, za který se členové Malfoyovy rodiny schovávali. Harry se pomalu dostal k vyslechnutému rozhovoru Lucia s Narcissou. Měl obavy, jak Hermiona přijme informaci, že ji přátelství s ním může vystavit značnému nebezpečí a že může o svou kamarádku přijít. Přesto se nakonec odhodlal a opatrně začal.

„Když jsme si hráli se Serpentinou na schovávanou, schoval jsem se v krbu a nechtěně jsem vyslechl rozhovor Lucia s Narcissou. Lucius říkal, že stál na straně Voldemorta, ale nebyl z něj nijak nadšený. Potom, co se k němu přidal, ale už neměl na vybranou. Co je ale horší, Lucius věří, že se Voldemort jednou vrátí a potom já a všichni kolem mě budou jeho prvním cílem. Hermiono, tohle není sranda, jestli se mnou nebudeš chtít nic mít, dokážu to pochopit. To není žádná zrada, to je jen pud sebezáchovy. Já nemám na vybranou, budu se mu muset jednou postavit, ale nechci ohrozit své přátele,“ Harrymu se svíralo hrdlo tak, že měl problém svou větu vůbec dokončit. S obavami vzhlížel ke své kamarádce a obával se odpovědi, ať už bude znít jakkoli. Buď o ni přijde, a jelikož ostatní budou nejspíš následovat, zůstane zase osamocený, nebo ho neopustí a pak se zase bude neustále strachovat o její bezpečnost.

Hermionu jeho přiznání zaskočilo. Jejich rozhovor zatím ubíhal v poklidném duchu a najednou taková pecka. Podívala se svému kamarádovi do očí a uviděla tam obrovské obavy a strach. To rozmetalo její poslední podezření, že se jedná o nějaký hloupý vtípek. Ne, že by si na ně Harry nějak potrpěl, ale občas jeho smysl pro humor vystoupil na povrch a on obě děvčata vyvedl z míry a pobavil. Navíc strávil vánoce ve společnosti Weasleyových a i když nevěřila, že jejich záliba v kanadských žertících je nakažlivá, rozhodně je nepodceňovala.

„Jsi si jistý, žes mu opravdu dobře rozuměl? Nevyložil sis to všechno špatně?“

„Ne bylo to jednoznačné a slyšel jsem je naprosto zřetelně,“ ohradil se Harry, „podívej, dává to dokonalý smysl. Že byl Lucius na Voldemortově straně je logické. Nemá rád mudly a mudlové byli podle toho, co jsem četl prvními cíli. Jestliže byl na jeho straně, určitě měl vysoké postavení. Poznal jsem ho a je v určitých věcech velice schopný. Takže o něm věděl hodně, možná víc než třeba Brumbál. Navíc podle vyprávěním o tom, jak mě Voldemort napadl, nebylo po něm nalezeno nic. Pokud by zemřel, muselo zůstat na místě tělo nebo něco takového. Myslím, že Brumbál se toho také obává, alespoň když zkoumal moje schopnosti, bylo znát, že mu šlo v první řadě o to, jestli nejsou Voldemorta, jestli jsme se při té kletbě nějak nepropojili a on není ve mně. Dost jsem o tom přemýšlel, tuhle domněnku jsem už myslím vyvrátil, ale to nic nemění na tom, že někde být musí.“

Hermiona byla trochu zaskočená a vystrašená. Bylo znát, že si Harry svou řeč připravoval a že mu všechno do sebe hraje a představa, že po ní půjde někdo jako Voldemort jí děsila. Nikdy si sama sebe nepředstavovala jako bojovnici. Učení ji bavilo a ve svých plánech si sama sebe představovala jako učitelku, že se věnuje výzkumu nebo, že bude léčitelkou a bude pomáhat lidem. V žádné z těchto představ neměla nikdy nic společného s bojem, ničením nebo ubližováním druhým, byť by se jednalo o nepřátele. Taková představa se jí nelíbila, ale na druhou stranu si uvědomovala, že zlo existuje a někdo se mu musí postavit. Harry jí do těchto představ docela zapadal, protože měl jak odvahu, tak dobré srdce, co jí do nich ale nezapadalo, byla její přítomnost po jeho boku. Pokusila se problém rozebrat logicky. Jestliže se Harry mýlí, žádný Voldemort se nevrátí a vše bude při starém. Pak by bylo hloupé připravit se o kamaráda, kterému se líbila taková, jaká je. Byla natolik soudná, že si uvědomovala, že se svým zápalem pro učení a snahou poučovat druhé si přátele bude hledat opravdu těžko a jemu to nejenže nevadilo, ale naopak se mu to na ní líbilo. Pokud má Harry pravdu a Voldemort se vrátí, aby znovu zabíjel a mučil, ona jako kouzelnice s mudlovskými rodiči bude stejně terčem jeho přívrženců. Nebude sice možná nijak vysoko na seznamu cílů, ale bude stejně pronásledovaná a utiskovaná. Na druhou stranu dobře znala harryho schopnosti, a pokud by se mu povedlo je plně rozvinout, měl by jistě šanci čelit i samotnému Voldemortovi. Věděla, že ji Harry bude chránit, jak jen to půjde, a že bude potřebovat na své straně všechny své přátele, ale stále v sobě nedokázala nalézt dostatek odvahy, aby přijala rozhodnutí, které se nabízelo. Znovu se podívala na svého kamaráda, který seděl naproti a měl podivně zamlžený pohled. Hermiona si domyslela, že používá některé z cvičení na uklidnění mysli, aby ovládl své emoce. Nakonec dospěla k rozhodnutí.

„Harry, nejsem žádná bojovnice a mám z Voldemorta strašný strach,“ Harry zbledl a navzdory svým cvičením zalapal po dechu, ale ona pokračovala, „ale ty jsi opravdový přítel, se kterým můžu mluvit o čemkoli a vždycky budu stát na tvé straně.“

„Hermiono, děkuju, moc děkuju,“ vypravil ze sebe Harry. Ze srdce mu spadl ohromný kámen. Nedokázal si představit, že poté, co si konečně našel přátele, by zase zůstal sám a opuštěný. Teď už měl jistotu, že alespoň někdo při něm zůstane a doufal, že se přidají i ostatní.

„Asi se začnu trochu víc věnovat OPČM. Nebaví mě sice tolik jako lektvary nebo formule, ale budu ji asi jednou potřebovat daleko víc, než jsem si myslel,“ spřádal Harry plány.

„To si piš,“ řekla teď už uvolněným hlasem Hermiona. Také z ní spadla veškerá tíha a pokračovala v uvolněném duchu, „udělám z tebe toho největšího experta pod sluncem. Nedám ti pokoj a budu tě pořád otravovat, aby ses učil, až se ti nějaký souboj s Voldemortem bude zdát procházkou růžovou zahradou oproti učení se mnou. Uvědom si, že jsem pořád ještě o kousek větší než ty.“

Harry se rozesmál, „to zní jako děsivý plán. Dvě jedenáctileté děti si právě naplánovali, jak smetou největšího z černokněžníků za poslední staletí. Být Voldemortem, radši ani nebudu vylézat z díry nebo kam se to schoval, jakmile vystrčí nos, nezbude z něj ani mastný flek,“ a vážnějším hlasem dodal, „díky Hermiono, vím, že to nebylo jednoduché rozhodování. Tvou výzvu přijímám. Quirell na mě sice zatím moc nezapůsobil, mám z něj pořád takový divný pocit, ale přinejhorším tu pořád máme knihovnu.“

Hermiona potom hned začala plánovat jejich studium a Harry si uvědomil, že při téhle vytíženosti asi na přípravu sjezdovky v Bradavicích nezbude moc času, ale nehodlal Hermionu pustit z háčku, na který ji už jednou dostal. Harry poté ještě požádal Hermionu, aby o tom s nikým nemluvila. S Gabrielle to chtěl probrat sám a v soukromí a stále nebyl rozhodnut, jak to vyřešit s Dracem. Stále by byl nejraději, aby to s ním probral nejdříve jeho otec.

Poslední věcí, kterou Harry se svou kamarádkou probral, bylo připojení Draca k jejich studijní skupině. Hermiona se nejdříve tvářila dost zdrženlivě, protože měla stále na paměti urážky zmijozelských ze začátku školního roku, do kterých se Draco také zapojoval, ale Harry ji nakonec přesvědčil tím, že Draco sám otce žádal o svolení, aby se k nim mohl připojit. Kdyby měl v úmyslu se do nich navážet, určitě by to nedělal.

Protože se blížila doba večeře, oba přátelé se rozešli do svých kolejí. Harry ve společenské místnosti hledal Gabrielle, ale ta byla kdesi ve své ložnici. Vypravili se tedy s Dracem na večeři, ale Harry neustále vyhlížel svou druhou kamarádku. Rád by si rozhovor s ní odbyl ještě ten den, aby si konečně udělal ve svých věcích pořádek. Potkali se až ve dveřích do velké síně, když byli chlapci na odchodu. Harry se k dívce rychle přitočil a požádal ji, aby po večeři přišla do místnosti, kde cvičili kouzla. Sám se tam ihned odebral a při čekání na svou kamarádku si znovu opakoval všechno, co jí chtěl dnes říct. Gabrielle se dostavila v rekordním čase a tvářila se dost překvapeně. Co by jí asi tak důležitého chtěl Harry říct?

Harry šel rovnou k věci, protože čas do večerky se krátil a on nechtěl riskovat trest, i když se pomocí kouzelného pláště dokázal většině problémů vyhnout.

„Gabi, mám jednu docela důležitou věc, kterou ti chci říct,“ začal Harry a potom jí začal líčit rozhovor vyslechnutý u Malfoyů a své závěry, které z něho plynuly stejně jako Hermioně. Svoje líčení zakončil opět slovy, že pochopí, pokud nebude chtít riskovat a nebude se s ním chtít dál stýkat. Gabrielle ale zareagovala okamžitě.

„Harry, přece si nemyslíš, že se na tebe vykašlu kvůli nějakému černokněžníkovi, který bůhví jestli znovu povstane. Ty ses kvůli mně postavil trollovi a já to pro tebe udělám kdykoli taky. Jsem ráda, že ses mi svěřil, ale na našem přátelství to vůbec nic nemění.“

„Díky, Gabi, nečekal jsem, že to vezmeš takhle snadno. Já měl kvůli tomu pár opravdu vydařených nočních můr a Hermiona s tím taky musela chvíli bojovat. Jsi si opravdu jistá?“ ujišťoval se ještě Harry.

„Tak jistá, jako nikdy. Mám strach, ale tebe neopustím. Harry jsi sice na kluka poměrně vnímavý, ale někdy se chováš jako ti ostatní zabedněnci. Myslíš si, že když se ty sám rozhodneš bojovat, že se ostatní zalezou schovat někam do sklepa? Že jenom ty musíš stát vždycky v centru dění? Chceme za tebe bojovat a chránit tě stejně jako ty chceš nás bojovat a chránit nás. Přestaň se užírat. Máš přátele, svěř se jim, poraď se s nimi a respektuj jejich rozhodnutí, i když se ti nemusí líbit. Možná nemáme žádné speciální schopnosti, ale to nemají ti jeho poskokové taky a jestli nebudeme stačit na samotného Voldemorta, můžeme ti aspoň pomoct s nimi.“

Harry jenom zíral, jak se ta jindy tichá dívka najednou rozjela. Pod jejími slovy jakoby se scvrkával a uvědomoval si, že má pravdu a že jeho obavy byly z velké části zbytečné. Jeho přátelé jsou dostatečně rozumní, aby se dokázali rozhodnout sami za sebe, a jemu stačí nic před nimi netajit a smířit se s jejich rozhodnutím.

Když se oba trochu uklidnili, začali se normálně bavit o vánocích a dalších obyčejných věcech. Gabrielle byla nadšena z jeho nápadu vybudovat v Bradavicích sjezdovku. Sama už několikrát lyžovala a velmi se jí to líbilo. V družném rozhovoru úplně zapomněli na čas a jeho obavy se nakonec přece jen naplnily. Oba se teď budou muset po večerce proplížit chodbami hradu. Naštěstí si vzal s sebou neviditelný plášť.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one