face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry si sundal klobouk a položil ho na židli. Pomalu se vydal ke Zmijozelskému stolu, kde všichni stáli a tleskali, i když se tvářili trochu zmateně. S tímto studentem ve své koleji rozhodně nepočítali. Jeho zrak zalétl k Ronovi, který stále zíral s otevřenou pusou, a přišlo mu líto svého prvního kamaráda. Věděl, že bude trvat hodně dlouho, než se jejich přátelství vrátí zpátky na úroveň jejich společné cesty vlakem, ale umínil si, že podnikne cokoli, aby se to povedlo.

Když došel ke stolu v zelených a bílých barvách, posadil se na volné místo vedle Draca. Ten se na něj s úšklebkem otočil.

„No vidíš, Pottere, alespoň že ten klobouk má trochu rozumu a nenechá tě zahazovat se s těmi mudlovskými šmejdy a krvezrádci v jiných kolejích,“ poznamenal.

Vypadalo to, že se Draco sám pasuje do role šéfa celé koleje nebo alespoň všech studentů jejich ročníku. Harry tento způsob mluvy a schopnost urazit ho a ponížit v jediné větě znal až příliš dobře od Dursleyů a uvědomil si, že jestli se má s novou situací vyrovnat a přežít a vybudovat si ve své koleji nějakou pozici, musí se alespoň navenek přizpůsobit okolí, neprovokovat otevřeně nepřátelským postojem a snažit se svých cílů dosáhnout poznáváním slabin svých soupeřů a nenápadnou manipulací s nimi, zkrátka po zmijozelsku.

„Asi máš pravdu Draco, měl jsem s kloboukem poměrně zajímavý rozhovor, než rozhodl tak jak rozhodl. Chtěl bych se ti omluvit za své chování ve vlaku. Weasley není špatný, ale nebyl důvod, proč jsem měl na tebe tak vyjet. Doufám, že teď bude příležitost začít znovu,“ odpověděl mu Harry.

Uvědomil si, že poslední, co by mohl potřebovat je znepřátelit si někoho, kdo bude mít v jeho nové koleji takový vliv, jak se dalo soudit z několika Dracových poznámek a z bouřlivého přijetí Zmijozelskými po jeho zařazení. Draco se zatvářil překvapeně a pak se povýšeně usmál.

„Nebudeš litovat, Pottere, patřím k nejstarobylejším a nejvýznamnějším kouzelnickým rodinám v Británii stejně jako ty a myslím, že ti budu moci hodně povědět o tvé roli ve společnosti.“ Harry se v duchu ušklíbl, ale zmínka, že by jeho rodina byla takto významná, ho zaujala.

Mezitím zařazování skončilo. Ron byl podle očekávání zařazen do Nebelvíru, kde byl přivítán bouřlivým potleskem dalších členů Weasleyovské rodiny a slovo si vzal opět Brumbál, který zahájil velkolepý hodokvas. Harry nikdy před takto naplněným stolem neseděl. U svých pěstounů většinou dojídal zbytky, které do sebe Dudley přes veškerou svou snahu nedokázal nacpat, takže se v první chvíli ani nedokázal rozhodnout do čeho se pustit jako první. Když se trochu rozkoukal, naložil si plný talíř a s chutí se pustil do jídla. Draco ho pobaveně sledoval a pak utrousil uštěpačně.

„Koukám, Pottere, že ti pořádně vyhládlo, házíš to do sebe ještě rychleji než Weasley, i když pro toho chudáka je to asi prví pořádné jídlo v životě.“

Harry už chtěl poznamenat, že neví jak Weasley, ale pro něj to opravdu první pořádné jídlo v životě je, ale pak si uvědomil, že by nebylo nejtaktičtější dávat Dracovi do rukou další údaje o své osobě. Určitě by to bylo zdrojem mnoha škodolibých poznámek a ústrků.

Zbytek večeře proběhl už v klidu, jen Harry občas zabloudil zrakem k Nebelvírskému stolu k Ronovi, který seděl uprostřed svých bratrů a evidentně se dobře bavil. Jednou se jejich pohledy setkaly a ryšavý kluk se začervenal, sklopil zrak a obrátil se na druhou stranu. Harryho z toho píchlo u srdce, že ho Ron nyní považuje za zrádce a nebude mít žádný zájem v jejich začínajícím přátelství pokračovat.
Když Harry dojídal poslední chod, vstala od zmijozelského stolu dívka skutečně úctyhodných rozměrů.

„Prváci, jmenuji se Melisa Bulstrodeová a jsem prefektem Zmijozelské koleje. Pokud budete mít s čímkoli nebo kýmkoli problém, obracejte se na mě. Nyní vám ukážu cestu do zmijozelských komnat, tak se mě prosím držte.“

Harry se jí podíval do očí a překvapivě v nich uviděl přátelství a humor na rozdíl od vychytralých, arogantních nebo tupých pohledů většiny osazenstva zmijozelského stolu.

Hlouček prváků postupoval za svou prefektkou bludištěm podzemních chodeb, až dorazil Zmijozelské společenské místnosti. Byla značně rozlehlá a zařízena s nebývalým přepychem. Ve výzdobě samozřejmě dominovala zelená a bílá. V místnosti pak byli shromážděni všichni studenti Zmijozelu v čele s ředitelem koleje Severusem Snapem, který si vzal slovo na úvod a mrazivým tónem promluvil k prvákům:
„Vítám vás ve Zmijozelu, naše kolej má dávnou a slavnou historii a věřím, že i neméně slavnou budoucnost. Založil ji nejmocnější z čtveřice zakladatelů a studovalo v ní mnoho největších mistrů magie. Vy si musíte v prvé řadě uvědomit, že je povinností každého z vás dokázat těm ostatním takéstudentům, že jste lepší než oni. Pokud vás a vaši snahu uznám za vhodnou, mohu vám pomoci, ale nespoléhejte na to. Patří k hrdým tradicím této koleje, že vychovává silné osobnosti, které si umí poradit. Nyní se jděte připravit, výuka začíná již zítra a já od vás neočekávám nic jiného než absolutní úspěch.“ Učitel ukončil svůj proslov, a aniž by počkal na reakci svých studentů, obrátil se na patě a rychle vyšel z místnosti. Harry se v duchu ušklíbnul, že kdyby měl na výběr, tak by po takovém „vřelém“ přivítání vzal už dávno nohy na ramena.

Prváci se přesunuli do ložnic, kde již byly připraveny jejich zavazadla. Harry zjistil, že má postel v rohu hned vedle Draca a začal si pomalu vybalovat věci. Spolu s nimi nastoupili do prvního ročníku zmijozelské koleje ještě Crabbe a Goyle. Od pohledu Harrymu připomínali jeho bratránka Dudleyho. Tatáž mohutná postava zvyklá využívat fyzické převahy, tentýž záblesk sadismu v očích a stejná očividná tupost. Pátým chlapcem ve zmijozelské ložnici byl Blaise Zabini. Harrymu v něčem připomínal jedovatého hada. Tatáž zdánlivá netečnost v jeho tváři a tatáž smrtelná nebezpečnost v jeho pohledu. Harry si s jistou dávkou sarkasmu pomyslel, že tady si opravdu přítele asi těžko najde. Tupouni Crabbe s Goylem, kteří mají hlavu jen na to, aby jim nepršelo do krku, a očividně dokážou komunikovat pouze v holých větách, nepřipadali do úvahy. Draco je namyšlený arogantní floutek, co se zajímá jen o svůj vznešený původ a očekává, že k němu všichni budou obdivně vzhlížet. Byl ukryt za pevnou stěnou své povýšenosti a arogance a o Zabinim nemělo ani smysl uvažovat. Harry si povzdechl a vytáhnul učebnice lektvarů a formulí, které ho zítra čekaly, aby si ještě před spánkem chvíli četl. Zatím neměl šanci se do nich podívat, ale umínil si, že tento nedostatek odstraní co možná nejrychleji.

***************
Mezitím dorazil Severus Snape do svého bytu za učebnou lektvarů, přirazil za sebou dveře a opřel se o ně. Pak se posadil do křesla a začal se mračit na oheň, který plápolal v krbu. Netušil, že dnešní den bude pro něj taková zkouška. Ten Jamesův spratek, který má ale zároveň oči po Lily, kterou nikdy nepřestal milovat, byl zařazen k němu do koleje. Spratek, kterého se kvůli své jediné lásce zavázal ochraňovat. Najisto počítal s tím, že ten kluk skončí v Nebelvíru jako jeho podařený otec. Pak by bylo všechno mnohem jednodušší. Mohl by mu vrátit všechna příkoří, která od Jamese vytrpěl a bylo by to všechno kryto známým nepřátelstvím ředitele Zmijozelské koleje ke všemu nebelvírskému.

Samozřejmě že by ho nadále ochraňoval před Smrtijedy, ale nikdy se přece nezavázal k tomu, že bude opečovávat Jamesova syna. Dal by to tomu klukovi pěkně sežrat, i když by odrazil každý útok zvenčí, co by na něj směřoval. Teď to bude mnohem složitější. Byl příliš oddaný své koleji, aby se snažil veřejně urážet jejího studenta a navíc mu od toho překvapivého zařazování vrtalo hlavou, proč byl právě tenhle kluk zařazen do Zmijozelu. Jeho otec byl typický Nebelvír – ztřeštěný, nezodpovědný, charizmatický…, ten by nikdy do Zmijozelu zařazen být nemohl, neznamená to, že jeho syn je jiný? Severus se zmítal v pochybnostech.

******************
V ředitelně se myšlenky Brumbála točily kolem stejného tématu. Jak mohl být potomek Jamese Pottera a Lily Evansové zařazen do Zmijozelu? Napadalo ho několik důvodů a jen málo z nich se mu líbilo a některé mu skoro naháněly strach. Nakonec se odhodlal k něčemu, co ještě nikdy za svou kariéru ředitele neudělal. Vytáhl hůlku a dloubl do moudrého klobouku, který pochrupoval na polici.

„Co se děje Albusi, to už zase uplynul celý rok? Vždyť se mi zdálo, že jsem po své náročné práci usnul teprve před chvílí?“ ohradil se klobouk.

„Uklidni se příteli, opravdu jsi rozřazování ukončil teprve dneska,“ odpověděl mu Brumbál a pokračoval, „mám však na tebe prosbu. Můžeš mi odpovědět na nějaké otázky ohledně zařazení Harryho Pottera?“

„To ti věřím, že máš spoustu otázek. Chceš mi snad naznačit, že začínám senilnět a nevím, co dělám?“

„Vím, že jsi měl své důvody, ale dobře vím, že vždy zvažuješ pouze schopnosti a cíle studentů. Tady ale může jít o dobro a bezpečnost celé školy a já prostě potřebuji alespoň pár odpovědí,“ uklidňoval ho Brumbál.

„Máš strach, jestli se mu mezi ušima neusadil Voldemort co? No dobře pár věcí ti možná řeknu, pár naznačím a zbytek si zkrátka budeš muset domyslet. Cvičí to mysl,“ odpověděl klobouk. „Pokud se týká Voldyho za ušima můžu ti říct tohle. Když seslal na Harryho smrtící kletbu, co se pak obrátila proti němu, přešla na malého Harryho část jeho schopností a moci. Nebuď například překvapen, až na tebe zasyčí hadím jazykem. Netýkalo se to však jeho duše a jeho zla. Harry nemá zatím po zlu v duši žádnou stopu, a je jen na tobě, aby se mu tam nedostalo. Harry je mimořádná osobnost a s některými jeho talenty jsem se ještě nikdy nesetkal. Je navíc mimořádně komplexní osobnost, mohl jít do jakékoli koleje a vynikl by. Měli jsme spolu dost dlouhý rozhovor a Zmijozel si nakonec zvolil sám nebo alespoň přijal moje argumenty.“

„On si zvolil kolej sám?“ překvapeně vykřikl Brumbál. „Myslel jsem, že rozhoduješ ty?“

„Taky většinou rozhoduji, ale tady jsem chtěl, aby mou volbu přijal, protože se mu moc nezamlouvala. Talent jako je jeho potřebuje náležitou stimulaci, a tou by měla být jistá izolace, kterou pozná právě ve Zmijozelu. Bude se muset neustále snažit a pracovat na sobě, aby pokročil na své cestě ke štěstí, ale jestli to zvládne, a schopnosti na to má, může dokázat veliké věci. A řeknu ti ještě poslední věc, chce uspět, ale jeho největší touhou je nalézt přátele a milující rodinu, dozvědět se něco o svých rodičích a pomstít jejich smrt. A ještě jedno, je mnohem vyspělejší, než vypadá, nepodceňuj ho.“

Klobouk se odmlčel a na znamení, že řekl všechno, co chtěl, začal zase pochrupovat. Brumbál se zamyslel. Dostal sice pár odpovědí, ale ihned se mu vyrojily další otázky na to, co klobouk jen naznačoval o pohlcení části Voldemortovy moci a Harryho talentech. Měl také výčitky svědomí, že ho v podstatě nechal celých deset let bez dozoru u Dursleyových a přemýšlel, jak se takové prostředí na Harryho myšlení podepsalo. Přiložil si hůlku ke spánku a začal z něj soukat stříbřité nitě vzpomínek, které dával do lahviček na okraji myslánky. Vždycky mu pomáhalo při přemýšlení prožít své vzpomínky znovu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one