face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Po vánočních prázdninách začala zase výuka a naši přátelé se do ní vrhli s plným nasazením. Hned první den byla obrana proti černé magii a Harry se tomuto předmětu věnoval s novou motivací. Bohužel kvalita výkladu profesora Quirella se nezměnila a proto přínos celé hodiny nabyl navzdory jeho vysokému soustředění a zájmu příliš velký. Celou hodinu si profesor koktal nějaké teoretické poučky, které dohromady nedávaly příliš smysl a na harryho aktivitu a dotazy reagoval vyhýbavě a koktal ještě nesrozumitelněji.

Navíc měl z něho Harry nepříjemný pocit. Občas ho míval již dříve, ale jelikož v tomto předmětu měl z učebnic vše nastudováno dopředu a výklad mu nic nového nepřinášel, většinou vnímal jen na půl ucha a pročítal si látku v učebnici. Hermiona ho kvůli tomu nestále sekýrovala, ale on si nedokázal pomoci. Neměl problém udržet pozornost u dějin čar a kouzel, kde zůstávali s Hermionou jediní při vědomí, zatímco ostatní po chvíli usínali a někteří chrápali dokonce hlasem, ale v tomto předmětu, který většinou ostatní docela bavil, měl problém udržet pozornost. Dnes, kdy se skutečně soustředil a celou hodinu dával pozor a aktivně kladl dotazy, se jeho pocit vystupňoval. Jeho jizva ho svrběla a v jednu chvíli, kdy byl profesor otočený k tabuli, se v ní ozvala krátká úporná bolest.

Harry odcházel zklamaný na hodinu lektvarů a nepotěšila ho ani pochvala od Hermiony, že takto si představuje zodpovědný přístup. Zabručel jen něco v tom smyslu, že to bylo všechno na houby a pokračoval dál. Jizva ho už nesvrběla ani nebolela, ale náladu mu to stejně nezvedlo.

V lektvarech je Snape přivítal v tradičním duchu a se zlomyslným úšklebkem zahájil hodinu testem, prý, aby zjistil, kolik toho přes vánoce zapomněli. Když se Harry podíval na otázky, musel se sám pro sebe usmát. Tohle byla typická Snapeovská písemka, jednalo se o reprezentativní výběr nejobtížnějších otázek z písemek za celé předchozí čtyři měsíce, doplněné ještě pár lahůdkami, které se týkaly témat jejich esejů za stejné období. S povzdechem se pustil do psaní. Přestože s otázkami problém neměl a nemusel lovit žádné odpovědi ve své paměti, měl co dělat, aby stihl na všechno odpovědět v časovém limitu. Při odevzdávání své práce mrkl na Hermionu, která byla celá rudá a zpocená z toho, jak se snažila stihnout všechny odpovědi. Gabrielle na tom byla podobně a vytřepávala si ruku ztuhlou z hodinového psaní brkem. Draco byl pobledlý a hučel něco v tom smyslu, že posledních deset otázek nestihl ani přečíst, natož na ně odpovědět.

Ve zbylých třech hodinách jim Snape uložil uvařit posilující lektvar a sám se pustil do opravování písemek. Vždy, když opravil některou písemku, vyrazil na obchůzku třídou, kterou zakončil u dotyčného nešťastníka, jehož výkon patřičně okomentoval stejně jako jeho počínání při přípravě lektvaru. Harry si připravil ingredience a už se chtěl pustit do přípravy, když si vybavil knihy, které přečetl přes prázdniny. Psalo se tam, že pokud se nahradí kořen asfodelu listy oměje a kořenem zázvoru, bude lektvar účinnější a bez nežádoucích vedlejších účinků jako je dočasné nechutenství a poněkud nepříjemný zápach. Trik spočíval v tom, že takový lektvar byl mnohem citlivější na jakoukoli nepřesnost v přípravě. Všechno zkrátka muselo být naprosto přesné, jinak byl výsledek katastrofa. Harry chvíli zaváhal, ale pak si zašel ještě pro novou ingredienci a pustil se do díla. Jestli to nevyjde, Snape ho uvaří v tom největším kotli, který stál v jeho kabinetu.

Snape zatím pokračoval v trýznění studentů, ale Harryho si nevšímal. Protože Harry písemku odevzdával jako první, ležela úplně vespod a jeho čas přijde až na konci hodiny. Harry se maximálně soustředil a dával si skutečně záležet. Celou přípravu měl už dříve dobře nastudovanou a i vylepšenou recepturu si pamatoval naprosto přesně. Postupoval krok za krokem a blížil se nejkritičtějšímu místu celého postupu. Místo asfodelu začal krájet zázvor na proužky přesně dva milimetry široké a dva centimetry dlouhé a přimíchávat k němu jemně rozdrcené sušené listy oměje. Hermiona u vedlejšího stolu jen nevěřícně zírala, co to proboha provádí. Věděla, o co usiluje, protože o téhle vylepšené receptuře četla také, i když v jiné knize. Tam se také dočetla, jak je příprava choulostivá, a že ji zvládají jen největší mistři. Proto se také tento lektvar běžně nepoužíval, protože ho jen málokdo zvládl připravit.

Harry pokračoval dál plně soustředěný na svou práci, zatímco Snape dál trousil uštěpačné poznámky na nebohé studenty. Když začal Harry zchlazovat svůj lektvar, který zatím vypadal naprosto přesně tak, jak by měl, došla řada i na něj. Snape nejdříve dlouho zkoumal jeho písemku, ale brk s červeným inkoustem stále zůstával nad papírem, aniž by tam udělal jedinou poznámku. Nakonec rozčarovaný profesor napsal dolů hodnocení a vydal se k jeho stolu. Harry mezitím přípravu svého lektvaru dokončil a čekal na hodnocení. Profesor k němu došel a položil před něj jeho písemku.

„Zdá se, že jste se všichni o vánocích pouze nenacpávali cukrovím, že pane Pottere? Vaše odpovědi jsou správné, i když trochu strohé. Zapracujte na kompozici. Písemná práce by měla mít i nějaký styl a nebýt pouze poněkud nudným souhrnem odpovědí.“

Harry se zaradoval. Jestliže mu nemůže vytknout nic jiného, předvedl svůj zatím nejlepší výkon. Snape vyznával zásadu, že na každé práci musí najít něco nedokonalého, a nejspíš by něco našel i na své vlastní. Potom padl zrak profesora lektvarů na jeho kotlík a on příšerně zbledl. Opřel se o stůl, přičichl k lektvaru a na chvíli zavřel oči. Když je znovu otevřel, sršely z nich blesky a on se rozkřikl na celou třídu:

„Co to má znamenat, pane Pottere, to má být lektvar, který jste měl připravit? Považoval jsem vás za poměrně nadaného, ale co má znamenat tohle? Vypadá to, že si potřebujete znovu zopakovat základy. Zůstaňte tu po hodině, abychom si o tom mohli promluvit,“ a švihnutím hůlky nechal zmizet obsah jeho kotlíku. Harryho polil ruměnec. Vždyť všechno udělal správně a někdo jako Snape přece musí poznat vylepšenou variantu lektvaru! Chtěl si dokázat, že zvládne i něco, o čem zatím pouze četl a povedlo se mu to. Do očí se mu draly slzy. Zvládl lektvar s velmi náročnou přípravou a tohle hodnocení si nezaslouží. Chtěl protestovat, ale pohled do očí profesora mu vzal veškerou odvahu. Začal si pomalu balit své věci, zatímco ostatní odevzdávali své výtvory.

*****

Profesor Snape se prokousával stohem písemek a v duchu se proklínal za ten nápad ji prvákům hned po vánocích dát. Výsledky byly přesně tak špatné, jak se obával. Vypadalo to, že veškeré jeho úsilí přišlo vniveč a oni jsou zase zpátky tam, kde byli někdy v půli listopadu. Vztekle napsal další T a šel jednomu ze studentů Havraspáru názorně vysvětlit, že takhle tedy ne. Další na řadě byl Draco Malfoy, ten by snad měl být o něco lepší, pomyslel si Snape a pustil se do opravování. Výsledek ho lehce potěšil. Draco sice neodpověděl na všechno, ale na co odpovídal, bylo správně. Jeho výkon ohodnotil dvojkou a šel zkontrolovat jeho kotlík, kde také všechno vypadalo poměrně v pořádku. Jelikož se jednalo o studenta jeho koleje, trochu se mírnil v ironických poznámkách a zanechal ho v poměrně dobrém stavu. Nikdy se ve svém známkování nenechal ovlivnit tím, o jakého studenta se jedná, ale u slovního hodnocení a komentářů už tak nestranný nebyl. Tam přece jen své studenty trochu šetřil a naopak nebelvírské vždycky pořádně vykoupal. Zbývaly mu už jenom práce jeho tří premiantů.


Ti jediní stojí za jeho námahu a dávají mu odhodlání k tomu pokračovat ve vzdělávání toho tupého stáda," pomyslel si, proč jenom nejsou lektvary od třeťáku volitelné? Postarat se o to, aby se nikdo další nepřihlásil, by nedalo zase takovou práci a on by nemusel utrácet svůj vzácný čas po celých pět let s ignoranty typu Longbottoma nebo Crabba s Goylem.

První na řadě je Grangerová. Trochu moc snaživá, ale odpovědi jsou jako vždy perfektní a i styl velmi vytříbený, myslel si, když psal první V toho dne, teď Gabrielle, hmm , stejně dobrá jako Grangeová, jen se tak nedere do popředí. Po kom to ta holka má? Její máma byla přece na lektvary dřevo, i když na jiné věci měla talentu až až, na chvilku se zasnil a znovu si připomínal dny plné pohody a vášnivého milování s Antoinettou v Paříži. Není přece jenom možná…, ale ne, s její matkou jsme se přece nerozešli ve zlém, a kdyby byla mojí dcerou, Antoinette by mi přece dala vědět. Určitě bych se o ně postaral, i když jsme každý šli svou cestou. V lektvarech je ale opravdu vynikající.

A teď Potter. Nemá takový styl psaní jako Grangeová, ale znalosti jsou stejné. Jak je možné, že někdo, kdo vypadá jako by vypadl z oka jeho otci, je povahou mnohem bližší Lilly? I bez těch jeho zvláštních schopností by byl výjimečný a takhle? Za nějakých dvacet let se nebude Voldemorta bát on, ale Voldemort jeho. Je možná škoda, že jsme přerušili ty jeho lekce, ale postupoval opravdu moc rychle a my máme s Brumbálem spoustu práce s hlídáním kamene mudrců. Prostě už nebyl čas se každý měsíc týden dohadovat s Brumbálem, co s ním probrat příště a sám se na to pak připravovat. No vida, naprosto přesně vypracované odpovědi. Možná nemá literární talent, ale v hlavě to má rozhodně srovnané.

Snape sebral Harryho písemku a vydal se k jeho stolu. Při svých obchůzkách jeho lektvar průběžně nekontroloval, ale když viděl jeho soustředění a precizní práci, nepochyboval o výsledku. Práci předal s drobným rýpnutím, aby kluk viděl, že má ještě co zlepšovat a obrátil se k jeho kotlíku, kde byl už hotový jeho lektvar a na chvilku se mu zastavilo srdce. Měl pocit, že zažívá deja vu.

******

Učebna lektvarů před mnoha lety. Mají připravit jednoduchý posilňující lektvar. Taková otrava. Recept zná nazpaměť a o vánocích si ho dokonce doma ve své laboratoři v kůlně na zahradě připravil. Otrava.

Vedle něj stojí Lily a naklání se k němu, „ Sevi, víš, jak jsme spolu četli o vylepšené verzi toho lektvaru? Mám chuť to zkusit.“

„Neblbni Lily, víš jak je to riskantní? Co když se ti to nepovede?“

„Mám zatím samá V. Jeden nepovedený lektvar mě neohrozí a u tohohle by to navíc šlo. Není o nic složitější, všechny přísady máme k dispozici, jen je náchylný na způsob přípravy.“

„Jak myslíš, ale já to riskovat nebudu. Aspoň tě předstihnu v hodnocení.“

****

Snape se musel chytit okraje stolu a znovu se zadíval na Harryho kotlík. Přičichl k němu a poznal tu příjemnou vůni lektvaru, který by měli problém připravit i nejlepší studenti na OVCE.

Jak je tohle možné? Sice čekal, kdy se někdo z té povedené trojky pustí do experimentování, ale že to bude zrovna on a zrovna u tohoto lektvaru? To nemůže být náhoda nebo si snad ze mě někdo tam nahoře dělá srandu? Co s tím teď mám dělat? Křiklan Lily pochválil a dal Nebelvíru dvacet bodů, ale já bych radši měl toho kluka na očích, abych ho mohl opravdu něco pořádného naučit. Možná když přibereme ještě ta dvě děvčata, bude souhlasit. Sebral své síly, uklidnil svou mysl a pak si představil na místě Harryho Longbottoma a spustil s plnou vervou:

„Co to má znamenat, pane Pottere, to má být lektvar, který jste měl připravit? Považoval jsem vás za poměrně nadaného, ale co má znamenat tohle? Vypadá to, že si potřebujete znovu zopakovat základy. Zůstaňte tu po hodině, abychom si o tom mohli promluvit,“ a švihnutím proutku přenesl jeho lektvar do kotlíku ve svém kabinetu. Bylo by škoda nechat takovou vzácnost zmizet.

*******

Po hodině Harry ignoroval pohledy, kterými ho probodávala Hermiona a váhavě přistoupil ke katedře. Profesor ukládal lektvary do skříňky s množstvím přihrádek a otočil se k němu teprve, když poslední student opustil místnost.

„Harry, proč ses pustil do téhle vylepšené varianty?“ zeptal se ho profesor překvapivě tichým hlasem. Harry úplně nadskočil. Bylo to poprvé, kdy ho profesor oslovil jménem a tykal mu. I tón jeho hlasu nezněl, jakoby se mu snažil vynadat.

„Četl jsem o té variantě a nepřišla mi na rozdíl od jiných vylepšení, o kterých jsem také četl, tak složitá. Všechny přísady byly k dispozici a jediná složitost byla v přesném dodržení postupu a dávkování. Chtěl jsem si vyzkoušet i něco složitějšího, a protože lektvary nemám kde a jak trénovat, zkusil jsem to. Mám zatím samá V a tak jsem si říkal, že mě snad pro jednou nepřerazíte.“

Snape si znovu vzpomněl na jeho matku, která říkala před nějakými osmnácti lety to samé. Než stačil něco říct, sebral Harry odvahu k otázce.

„Byl ten lektvar v pořádku? Omlouvám se, že jsem nepostupoval podle daného postupu a nevadí mi, že jste ho nechal zmizet, ale chci vědět, jestli byl správně.“

„Byl, a neřekl jsem, že ho nebudu hodnotit. Máš z něho V a navíc deset bodů pro Zmijozel. Také jsem ho nenechal zmizet jen tak. Je teď u mě v kabinetu. Byla by škoda přijít o takovou vzácnost a madam Pomfreyová pro něj určitě najde upotřebení. Chci ale, abys mi něco slíbil. Už žádné experimentování v mých hodinách. Je to příliš nebezpečné pro tebe i okolí a já na tebe nemůžu dávat takový pozor, když mám plnou třídu takových exotů,“ Harry protáhl obličej a přikývl, ale profesor ještě neskončil. „Jestli si budeš chtít něco vyzkoušet, přijď za mnou. Můžeš vzít i své dvě kamarádky. Nemám teď bohužel moc času, ale jednou měsíčně si ho na vás udělám. Dělám to jen pro dobro školy. Dřív nebo později byste to zkoušeli sami a já nechci riskovat demolici několika místností. Vždycky se poslední týden v měsíci po pondělní hodině domluvíme, co chcete zkoušet a následující sobotu přijdete ke mně.“

„Děkuji, pane profesore, lektvary nás baví a za trochu praxe budeme jenom rádi. Když jste se zmínil o našich hodinách, u Malfoyů jsem narazil na knížku, kde byla popsána další cvičení mysli. Zkoušel jsem je sám, ale moc mi nešla. Udělal byste si na mě někdy čas?“

„O co se jedná?“

„Četl jsem o cvičeních, kdy se mysl vysílá ven. V nejpokročilejší verzi to slouží k nalezení předmětů, průzkumu okolí nebo ke komunikaci s jinými lidmi.“

„To jsou velice náročná cvičení, Harry, nevím, jestli jsou pro tebe vhodná a jestli je dokážeš zvládnout. Tvá mysl se ještě stále vyvíjí a tato cvičení se v tvém věku nedoporučují, ale stejně se nedoporučuje spousta věcí, které jsme už spolu dělali. Zkusím ti něco z toho ukázat, ale nepřeceňuj své síly a zkoušej to opatrně. Pokud budeš po cvičeních moc unavený, nepokračuj a nebuď zklamaný, když se ti nebude dařit. Všechno má svůj čas. V sobotu máte famfrpál, takže se na to zkusíme kouknout v neděli. Mimochodem díky za ten vánoční dárek, ale nemysli si, že tím u mě získáš nějaké výhody.“

Harry nevycházel z údivu. Obávaný profesor byl najednou až podezřele vstřícný a přátelský. I když si na něj nikdy nemohl stěžovat, přece jen si vždycky zachovával odstup. Teď místo, aby mu vynadal, dal trest a strhnul body, mu nabídl zvláštní lekce a to v době, kdy evidentně nemá času nazbyt. Celý zmatený mu poděkoval a rozloučil se s ním. Za dveřmi z učebny už na něj čekala Hermiona a hned na něj vyjela:

„Co si myslíš, žes dělal? Nikdy by mě nenapadlo, že budeš takový idiot a budeš zkoušet na hodině se Snapem něco jiného, než nám zadal. Čet jsi vůbec v té knížce, jak je ta příprava choulostivá? Doufám, že ti napařil pořádný trest, protože si nic jinýho nezasloužíš!“

Harry nezaregistroval, že by se mezitím vůbec nadechla a snažil se ji uklidnit, „poslouchej, Hermiono, jestli tě to zajímá, tak ten lektvar mi náhodou vyšel, dostal jsem za něj deset bodů a ještě mi profesor nabídnul, že mi bude dávat zvláštní lekce.“

„Nekecej, to není možný, vždyť tě sjel jak malýho kluka.“

„Chtěl si promluvit po hodině a on to prostě neumí říct nějak normálně. Byl divnej, choval se jako mílius, jen jsem mu musel slíbit, že při hodinách už nebudou žádné experimenty, on mi na oplátku nabídnul, že poslední sobotu v měsíci k němu můžu přijít a vyzkoušet si něco složitějšího než bereme normálně. Jo a mimochodem, tebe a Gabi můžu vzít sebou, teda jestli máte zájem.“

Hermiona zůstala jen koukat. O tomhle spolu několikrát mluvili, ale nikdy nikdo z nich nenašel odvahu obávaného profesora o něco takového požádat, ale Harry by si z ní přece takhle nikdy neutahoval. Nakonec se uklidnila a začala během cesty na oběd vyzvídat podrobnosti rozhovoru, který vedl Harry se Snapem po hodině.

Odpoledne vzal Harry poprvé Draca na setkání s děvčaty v knihovně. Zpočátku měl obavy, jak se k sobě budou navzájem chovat, ale byl příjemně překvapen. Na Dracovi byla vidět upřímná snaha naučit se něco navíc a navíc se skutečně perfektně kontroloval a ani jednou se neuřekl ohledně mudlů. Hermiona už měla průběh jejich schůzek perfektně zorganizovaný a tak poté, co si všichni vypracovali své úkoly a probrali s ostatními jejich hlavní body, rozdělili si úkoly, co kdo nastuduje navíc a seznámí s tím ostatní. Draco nevycházel z údivu. Ti tři stihli za jedno odpoledne s jeho nepatrnou pomocí nastudovat látku, na kterou by každý z nich potřeboval alespoň dva dny a nadprůměrně pilný student jako on minimálně týden. Začínal poznávat výhody práce v týmu, ale jejich tempo ho skutečně lekalo. Než všechno dokončili, všichni se soustředili a nezazněla mezi nimi jediná poznámka, která by se nevztahovala k tématu. Teprve, když dokončili nějaký úkol, chvilku se volně bavili i o jiných věcech než o učení. Harry děvčatům znovu zopakoval rozhovor se Snapem a jeho nabídku zvláštních lekcí. Gabrielle nadšeně souhlasila. Lektvary jí bavily ze všeho nejvíc a jejich profesor na ni rozhodně nepůsobil tak negativně jako na většinu ostatních. Draca trochu mrzelo, že se pozvánka netýká také jeho, ale na druhou stranu musel uznat, že ti tři jsou v lektvarech přece jen o kus dál a on aspoň nepřijede o den volna.

Když se večer vraceli spolu s Gabrielle do zmijozelských ložnic, neodpustil si Draco poznámku, „Harry, varovals mě, že Hermiona je poděs ohledně učení, ale tos to pěkně podcenil. Ona není poděs, ona je přírodní úkaz. Vy dva byste byli jinak vcelku normální, ale v její přítomnosti jste stejní jako ona. Myslím, že to je nakažlivý, protože i já tomu začínám podléhat.“

Gabrielle vyprskla smíchy, „Draco, to znám. Také jsem na to zezačátku koukala jak zjara, ale dá se to. Je to moc fajn holka, jen má prostě strašnou mánii ohledně učení.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one