face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Na ošetřovně si Harry zalezl do postele a přemýšlel nad výjevem, kterého byl svědkem. Že mezi profesory panují neshody a řevnivost by dokázal celkem pochopit, ale že by se zrovna Quirell pouštěl do konfrontace se Snapem? A o co jim to vlastně šlo? Očividně o nějaká zabezpečení, na nichž se podíleli i ostatní profesoři. Jaký poklad by potřeboval takovou ochranu, že bylo třeba na zabezpečení uvnitř bradavického hradu pomoci tuctu špičkových kouzelníků? Nemohlo by to mít souvislost s tou tajemnou loupeží u Gringottů,když nastupoval do Bradavic? Hagrid očividně z trezoru něco odnesl. Je možné, že by to bylo tady? A kde? Otázky se mu honily hlavou jedna za druhou, až se vytratily do bezesného spánku.

Konečně se dostal z ošetřovny! Po více než třech týdnech i Pomfreyová uznala, že už je jeho pobyt zde zbytečný. Všechny procedury spojené s doléčováním už prováděla v posledním týdnu sama a také mu konečně dovolila podívat se na sebe do zrcadla. Na obličeji měl ještě několik jizev, zejména na pravé straně čelisti, ale jinak vypadal stejně jako dřív. Nikdy by neuvěřil, že má celou spodní čelist a jednu lícní kost z titanu. Jako poslední přišly na řadu zuby a rekonstrukce jeho obličeje byla dokončena. Nevěřícně se dotýkal své tváře. Byla stále hodně strnulá, ale mohl se znovu smát, dělat grimasy a konečně se bude moci zakousnout do něčeho pořádného. Kašiček a vývarů už měl až po krk.

V koleji ho čekalo velkolepé přivítání. Všichni jako by si oslavy vítězství nechávali až na okamžik, kdy se k nim připojí hlavní hrdina zápasu. Celá společenská místnost byla vyzdobena balónky v kolejních barvách, otřásala se hlasitou hudbou a stěně nad krbem vévodil mírně upravený plakát na filmového Terminátora, kde byl Arnold Schwarzenegger zobrazen s polovinou tváře lidskou a s polovinou kovovou. Nějaký vtipálek dokonce pozměnil jeho rysy, takže v obličeji teď vypadal podobný Harrymu. Ten nevycházel z údivu, kde se v nejčistokrevnější koleji vzal plakát z mudlovského filmu, ale to mu záhy vysvětlil Draco, že se jedná o prezent dvojčat Weasleyových. Ostatní asi ani netušili, co ten plakát znamená, ale k jeho momentální situaci se dokonale hodil. Scházeli se k němu studenti všech ročníků, z nichž mnozí možná do nedávna ani pořádně nevěděli, že nějaký Harry Potter studuje v jejich koleji. Byl to prostě jen jeden prvák v pozadí společenské místnosti. Všichni mu chtěli potřást rukou a poblahopřát mu k vítězství v zápase. Flint ronil slzy, když ho uviděl ve dveřích a rychle se pospíchal ujistit, že ten famózní chytač hodlá zůstat v týmu i po takovém úrazu.

Harry se cítil trochu trapně a snažil se nenápadně z tohoto strašlivého mumraje vytratit, ale stále další a další spolužáci se k němu hrnuli a chtěli ho poplácat po zádech. Naštěstí se po chvíli oslava zvrhla v bohapustý mejdan a zejména vyšší ročníky se neomezovaly jen na máslový ležák a tanec s partnery po parketu. Konečně se mohl vymotat z davu a proplížit se do ložnice. S hlasitým vydechnutím se svalil na postel a zůstal na ní ležet na zádech. Vyrušil ho ironický hlas.

„Á náš hrdina je zase zpátky?“ rychle se posadil a začal se rozhlížet po setmělé ložnici. Na druhém konci se zvedla postava, ve které poznal Blaise Zabiniho a posadila se na Dracovu postel vedle něj.

„Copak Harry, proč neslavíš s ostatními svůj návrat mezi živé? To je přece pořádný důvod k oslavě.“

„O co ti jde?“

„O co? O to, že se mi nelíbí, co provádíš s mojí kolejí. Dal ses dohromady nejdřív s jednou mudlovskou šmejdkou, pak s druhou a nakonec jsi pobláznil i někoho jako je Draco. Nechci, aby se čistokrevní zahazovali s někým takovým. Jestli na to nepřišel Draco sám a nesrovnal ho jeho otec, budu to já, kdo mu připomene, kde je jeho místo.“

Harry nechápal, co se to tu děje. Zabini se většinou držel stranou a nijak se neprojevoval, ve škole patřil k lehce nadprůměrným žákům, ale v ničem nevynikal, s nikým v koleji se nestýkal, a nezapojoval se ani do šikany Gabrielle. Vždy byl uzavřený a nijak se neprojevoval a teď najednou vyrukuje s něčím takovým.

„Nikoho jsem nenutil. Co ti na mě vadí?“

„Porušuješ tradice naší koleje, ale co bych po tobě taky chtěl. Ty nejsi žádný Zmijozel, ta jsi prašivej Nebelvír, který se mezi nás vetřel, ale počítej s tím, že já se ti postavím. Ostatní tě oslavujou žes chytil pitomou zlatonku. Náš Harry, pane to je pašák! Hraje famfrpál, je ve všem hvězda. Zatleskejme mu.“

„Co je na tom špatného?“

„Všechno jedna velká lež. Nepatříš sem. Tradice ti nic neříkají. Máš nebelvírskej původ. Na kolej kromě toho, že si poletuješ v jejím dresu, pečeš, radši se slejzáš s těma svýma kamarádíčkama v knihovně. Zničil jsi Pána zla, který jediný chtěl vrátit čistokrevné kouzelníky tam, kam paří – na samotný vrchol jak kouzelnického, tak mudlovského světa. Štve mě na tobě zkrátka úplně všechno, dokonalý Harry Pottere. Chtěl jsem ti to říct. Já hraju fér a ty si nemůžeš stěžovat, že jsem tě nevaroval,“ vykřičel na zkoprněného Harryho svou zlobu.

Ten zůstal sedět jako opařený. Nečekal takový výlev a od Zabiniho, se kterým nikdy neměl žádný konflikt a sotva spolu prohodili pár slov už vůbec ne. Nic mu nikdy neudělal, a přesto se najednou stal terčem jeho nenávisti. Blaise mezitím ložnici s hlasitým prásknutím dveřmi opustil a jemu nezbývalo, než se pustit do vybalování věcí, aby se znovu zabydlel ve své koleji.

Navzdory svým výhružkám ho nechal Zabini v příštích dnech na pokoji. Harry dlouho rozvažoval, jestli to nemá všechno probrat s ostatními, ale nakonec si řekl, že mají beztak svých starostí dost, a že nejdřív počká, jak se věci vyvinou. Mezitím začal spřádat plány na vybudování bradavického skiparku. Po týdnech nucené nečinnosti na ošetřovně se cítil nabitý neuvolněnou energií a tohle byla vhodná příležitost kam ji nasměrovat. Řekl si, že někdy může být přímá cesta nejjednodušší a po jedné z hodin kouzelných formulí se zdržel ve třídě a oslovil profesora Kratiknota.

„Pane porfesore, mám k vám jednu prosbu. Tady všude okolo je teď spousta sněhu a existuje jeden zajímavý mudlovský sport jménem lyžování. Spočívá v tom, že si na nohy připevníte taková prkýnka a sjíždíte na nich z kopce. Rádi bychom ho vyzkoušeli, ale potřebujeme vyřešit jeden problém. Aby se dal provozovat, musíme na nějakém kopci upěchovat sníh a potom zajistit nějaký způsob, jak se zase dostat nahoru, protože s těmi prkýnky na nohou to dost dobře nejde. Nemohl byste nám s tím poradit?“

„To zní velice zajímavě. Říkáte, že se tímhle mudlové v zimě baví? A jak rychle to vlastně jezdí? Nezdá se mi, že by se na nějakých prkýnkách dalo jezdit nějak moc rychle.“

„No určitě nějakých pár desítek mil za hodinu určitě. Ty prkýnka mají vespod takovou zvláštní hladkou vrstvu, která po sněhu moc dobře klouže. Pomůžete nám?“

„Nic vám neslibuji, ale jestli o to máte takový zájem, mohl by z toho být docela zajímavý projekt. Jednalo by se o poměrně jednoduchou úpravu několika nenáročných kouzel. Vy samozřejmě nemáte ještě znalosti na to, abyste sami upravovali nějakou formuli, ale pokud na vás někdo dohlédne… No mohlo by vás to mnohému naučit. Nechám si to projít hlavou a určitě vám dám vědět, ale potřeboval bych něco, abych měl představu, jak to celé funguje. Nemohl byste mi věnovat nějakou svou vzpomínku?“

„Já bohužel ne. Sám to znám jenom z obrázků, ale řeknu někomu, kdo vám ji určitě poskytne.“

„Dobrá, zeptejte se slečny Grangerové. Domluvíme se po příští hodině.“

„Děkuji, pane profesore.“

Hned, jak opustil učebnu, sesypaly se na něj Hermiona s Gabrielle, o čem se to s profesorem bavil. Harry jim s úsměvem prozradil, že jen plní své slovo a že se s profesorem bavil o tom, jestli by šlo v Bradavicích rozjet lyžování. Hermiona zbledla a vyprskla,

„To snad nemyslíš vážně. Tys šel otravovat profesora s takovou kravinou? Myslela jsem, že budeš v knihovně hledat nějaká použitelná kouzla a ne že to všude vytroubíš.“

„Víš, Mio, nějak jsem na té ošetřovně zlenivěl. Napadlo mě, že přímý postup by mohl všem ušetřit spoustu práce.“

„Mio?“

„Co je na tom? Zlenivěl jsem, máš sice krásný jméno, ale trochu dlouhý na normální používání, tak jsem si ho trochu zkrátil.“

„Takhle mi naposled říkali, když jsem ještě chodila na nočník.“

„Tobě se to nelíbí? Nemusím ti tak říkat, byl to jen nápad,“ zvážněl trochu Harry.

„Ale ne, jen jsem to nečekala. Od tebe to nezní až tak špatně, ale říkej mi tak, jen když budeme sami. Nechci, aby tak na mě křičela Pansy nebo Goyle. Jen ty, Gabi a Draco.“

„Jasně. A nezajímá tě, co jsem domluvil?“

„Coby, Kratiknot tě vyrazil, ne?“

„Právě že ne. Docela ho to zaujalo. Ještě si to rozmyslí, ale vypadá to nadějně. Budeš se ale muset taky zapojit. Potřebuje nějakou tvou vzpomínku, aby měl představu o co go. Po příští hodině.“

„A co když nebudu mít zájem?“

„Ale budeš. Říkal něco o tom, že by to byl zajímavej zájmovej projekt. A taky něco o tom, že by nás při tom naučil, jak upravovat formule.“

„Cože, ale vždyť to se učí až na OVCE.“

„To on ví taky. Asi by nešlo o nic složitýho, jen malá úprava. Tak co, jdeš do toho?“

„Ty to fakt myslíš vážně? Jdu, ale neraduj se předčasně. Kde chceš vzít lyže. Aha?“

„Co že to máme teď za hodinu?“

„Ta Pomfreyová to přece jenom uspěchala. Přeměňování ne.“

„Výborně, tak si napiš domů, ať ti pošlou ty tvoje jako mustr a já ti domluvím ještě zvláštní praktika z přeměňování. Všude se válí spousta klacků a prken. Neříkej mi, že bysme to nezvládli. Lžíci z kusu dřeva jsme udělali na první hodině a tohle nevypadá o nic složitěji.“

Vzal si knihy pod paží, otočil se k děvčatům zády a vyrazil chodbou vstříc další hodině. Potichu si pískal nějakou veselou melodii a ani se neotočil. Holky na sebe šokovaně pohlédly a protočily oči v sloup. Vypadalo to, že náraz přece jenom zanechal trvalé následky. Nevěděly, že Harry se neotáčel z jednoho prostého důvodu, nechtěl, aby viděli, že se směje od ucha k uchu, jak Hermionu zaskočil.

Jak slíbil, tak také udělal. Po hodině se zastavil za profesorkou McGonagallovou a osvětlil jí jejich problém. Ta se sice chvíli tvářila pohoršeně, ale nakonec svolila, že jim věnuje chvilku a dohlédne na ně, když se budou pokoušet vytvořit lyže. Zlomila ji nakonec taktická poznámka, kterou prohodil jen tak mimochodem, že profesor Kratiknot se už podvolil spolupracovat. Nebyla to sice tak úplně pravda, protože ten jim ještě nic definitivního neslíbil, ale Harry se utěšoval, že to vlastně nebyla ani tak malá lež, jako předpověď budoucích událostí. Hermiona ho sice poté, co jí vylíčil, že získal pro spolupráci dalšího z bradavických profesorů propalovala pohledem, ale musela uznat, že jeho přímý postup slaví úspěchy. Nakonec se nechala přemluvit, aby plně spolupracovala a předala profesoru Kratiknotovi některé své vzpomínky. Slíbila také, že ihned napíše rodičům, aby jí poslali do Bradavic její lyžařskou výbavu.

Harry se nemohl dočkat. Konečně vytáhne obě děvčata z knihovny a podnítí v nich zájem i o jiné záležitosti než je ustavičné studium. Obě neměly žádný ventil jako on v podobě létání a jejich bledé tváře a mžourající oči byly dostatečným svědectvím o tom, že se jejich posedlost studiem zvrhla do jisté formy nezdravé závislosti. Byl už nejvyšší čas s tím něco udělat. Jediné, co ho mrzelo, bylo, že Draco navzdory veškerému jeho přemlouvání a přesvědčování nejevil o provozování nějakého mudlovského zimního sportu žádný zájem, ale doufal, že časem změní jeho názor stejně, jako ho změnil ve věci společného studia s Hermionou a Gabrielle.

Konečně po třech týdnech příprav bylo všechno přichystáno. V pátek si s profesory vyzkoušeli kouzla na úpravu svahu a na vytažení lyžníků nahoru a také si zkusili přeměnit pár prkýnek na docela slušně vypadající lyže. Kupodivu modifikace kouzla na pěchování něčeho nebyla tak náročná, jak se všichni obávali. Profesor Kratiknot, který byl do nové myšlenky poměrně zapálený, jim vysvětlil, že u takovýchto modifikací většinou stačí přidání slůvka maxima do formule a někdy trochu zaexperimentovat s přízvukem. Vyzkoušeli si to na zadním nádvoří hradu a po několika nezdarech se jim nakonec podařilo kouzlo, které dokázalo upěchovat sníh v okruhu skoro dvaceti metrů od sesílatele.
S přeměňováním také nebyl žádný problém, protože měli v Hermionině výbavě dobrý vzor. Pod dozorem McGonagallové se jim za chvíli podařilo přeměnit dvě prkna v obstojné lyže. Kouzlo vydrželo asi čtyři hodiny, takže pokud by se na sjezdovce zdrželi, musí si dávat pozor, aby se jim nepřeměnily zpět. To by asi nedopadlo moc dobře.

V sobotu brzy ráno už stáli všichni na mírném svahu u jezera a začali s prvním kouzlem Ricalcare maxima. Vše probíhalo podle očekávání a na každé seslání kouzla upěchovali sníh na asi dvaceti metrech svahu. Postupovali vzhůru svahem a za chvíli byl celý asi třistametrový svah dokonale upraven do podoby první sjezdovky v historii Bradavic.

Jako druhý přišel na řadu lyžařský vlek, kde ale nebylo třeba nic vytvářet ani očarovávat. Zde to vyřešili tak, že je profesor Kratiknot naučil přivolávací zaklínadlo. Všechno by mělo fungovat naprosto jednoduše. Vzali si s sebou košťata a s jejich pomocí se dopraví nahoru na kopec. Tam je nechají a sjedou na lyžích dolů. Pod kopcem si je přivolají a zase se s jejich pomocí dostanou nahoru. Jejich záměr vypadal prostě a jednoduše, doufali, že to bude v praxi fungovat.

Nahoře na svahu pak přišla poslední fáze, kdy přeměnili dvě prkna na lyže, dva klacky na hole a svoje boty na přeskáče. Tohle si v uplynulém týdnu mnohokrát vyzkoušeli a bez problémů to zvládali. Hermiona samozřejmě nepotřebovala nic přeměňovat, ta používala samozřejmě své vybavení, které jí poslali rodiče.

Vše bylo připraveno a nadešla Hermionina velká chvíle, kdy se postavila před své dva kamarády a začala je poučovat, jak se vlastně lyže ovládají.

„Postavte se bokem ke svahu, pokrčte mírně kolena, těžiště mírně dopředu. Nejdříve se pusťte mírně šikmo po svahu a snažte se udržovat rovnováhu. Nesnažte se zatím zastavit, prostě si sedněte na sníh a zastavte tak,“ poučovala je a sama jim to názorně předvedla.

Pustila se mírně šikmo svahem a asi po třiceti metrech zastavila. Následovala ji Gabrielle, která udržovala rovnováhu poměrně zdatně a na konci se posadila vedle Hermiony. To už je z nádvoří hradu sledoval hlouček studentů, kteří i v sobotu vstávali brzy a chtěli zjistit, co to ti tři vlastně provádějí. Teď přišla řada na Harryho. Snažil se napodobit obě děvčata, ale nepočítal s tím, že sníh takhle moc klouže. Jakmile se natočil šikmo dolů po svahu, jeho nohy se rozjely rychleji než jeho tělo a on skončil na zadku. Holky se mohly smíchy potrhat a volaly na něj, ať se nevzdává a zkusí to znovu. Podruhé to nedopadlo o nic líp, ale nakonec se několika přískoky dostal až k nim. Jeho cesta byla lemována mělkými důlky, které vznikly otiskem jeho zadnice do sněhu.

„Je to trochu jiný než koště,“ postěžoval si a třel si naražený zadek.

„Trošku. Padáš z menší výšky,“ dostala ze sebe Hermiona, když konečně dostala pod kontrolu svou bránici.

„Musíš počítat s tím, že to jede, mít těžiště vpředu. Uvidíš, že jakmile do toho přijdeš, půjde ti to. Změny směru se dělají stejně jako na koštěti přenášením váhy, takže až se tam dostaneme, budeš za vodou.“

„Nebo pod vodou,“ prohlásil temně Harry a jeho zrak zalétl na konec jezera, kde díky proudu už nebyl led.

Celou proceduru opakovali ještě několikrát. Pohybovali se šikmo svahem sem a tam, až se dostali dolů. Na košťatech pak bez problémů vylétli zpátky. Nahoře už na ně čekal zástup zvědavců v čele s Fredem a Georgem, kteří se ihned začali vyptávat, co to tam proboha provozují. Harry jim to ve stručnosti vysvětlil a oba se k nim hned chtěli přidat. Tohle slibovalo skutečně zajímavou zábavu. Hermiona jako instruktorka nebyla příliš nadšená, že jí přibyli další dva žáci, zvlášť když se jednalo o dva nechvalně známé šprýmaře a výtržníky, ale nakonec je přibrala. Lekce pokračovala celé dopoledne a nakonec všichni zvládli na mírném svahu udržet rovnováhu, dělat mírné obloučky a zastavit. Všichni byli mokří až za ušima a také patřičně vymrzlí, ale začínali tomu přicházet na chuť. Domluvili se, že odpoledne budou pokračovat a rozešli se do svých pokojů převléknout se do suchého a trochu se zahřát.

Po obědě všichni pospíchali zpátky na svah, který se mezitím docela slušně zaplnil. Studenti někde objevili dvoje sáňky, kterými Hagrid vozil v zimě dřevo a jiné věci do hradu a hned je zabavili. Stáli ve frontě a střídali se v tom, kdo se sveze dolů. Několik studentů z mudlovských rodin, kteří o lyžování něco věděli, si zkoušeli po vzoru našich průkopníků vytvořit lyže z různých kusů dřeva. Co ale zaujalo především dvojčata, byl Alistair Finningham z šestého ročníku Nebelvíru, který se po svahu proháněl na jediné široké lyži. Tohle slibovalo mnohem větší adrenalin a okamžitě zavrhli lyže a pustili se do nácviku udržení rovnováhy na tomhle podivném prkně, kterému Alistair říkal podivným slovem snowboard. Hermiona, která tento způsob zdolávání zasněžených svahů také znala, si oddechla, že se zbaví dvou neukázněných žáků a navíc tohle jim bude určitě mnohem víc sedět než lyže.

V průběhu odpoledne se na jejich hrátky přišla podívat pěkná řádka studentů a dokonce i několik profesorů. Někteří si z nich dělali legraci, někteří přišli jen proto, že tam šli všichni a někteří se o tento v kouzelnickém světě nový sport živě zajímali a chtěli se přidat. Z profesorů Hoochová nezapřela sportovního ducha a přidala se k lyžníkům. Nutno poznamenat, že jí to šlo náramně a zanedlouho brázdila svahy ladnými oblouky. Největší šok ale nastal, když se ke sjezdovce dostavil profesor Kratiknot. Původně sice prohlašoval, že přišel jen zkontrolovat, jak zvládli jeho studenti nové kouzlo, ale k překvapení všech si nakonec vyčaroval snowboard a pustil se dolů ze svahu za dvojčaty. Jeho nízké těžiště mu dovolovalo neuvěřitelné manévry a zakrátko byl nekorunovaným králem svahu a přihlížející ho pokaždé, když je míjel, mohutně povzbuzovali. Dokonce i v okně ředitelny se několikrát zachvěla záclona, protože Brumbál si samozřejmě takovou senzaci na své škole nemohl nechat ujít.
Harry spolu s Gabrielle díky intenzivnímu Hermionině poučování a razení také zvládli techniku jízdy velmi dobře a proháněli se po svahu naprosto suverénně. Občas sice měli problém svou jízdu dole ubrzdit, ale jelikož padali do měkkého, nebyl to žádný problém. Diváci podél trati z toho ale měli náramnou zábavu a všichni si tohle sobotní odpoledne skutečně užívali.

K večeru je přišla zkontrolovat i profesorka McGonagallová a profesorka Prýtová. Zatímco McGonagallová statečně odolávala přesvědčování studentů své koleje v čele s Fredem a Georgem, aby se do jejich hrátek zapojila, dobrá duše profesorka Prýtová se nechala umluvit, aby to na lyžích přece jen zkusila. Postavila se na svah pozlacený paprsky zapadajícího slunce, odvážně se odrazila holemi a rozjela se dolů. Bohužel nepočítala s tím, že nabere takovou rychlost a navíc nevěděla nic o tom, jak lyže ovládat a jak zastavit. Za mohutného křiku nabírala stále větší a větší rychlost, mávala okolo sebe rukama jako v parodii na větrný mlýn. Volný hábit kolem ní vlál a ona stále zrychlovala a nevěděla jak zastavit. Teprve v okamžiku, kdy vyjela z upravené části svahu do hlubokého sněhu, se rychlost jejích lyží rapidně snížila. Bohužel její tělo pokračovalo původní rychlostí vpřed a ona se zabořila obličejem do hlubokého sněhu. Všichni se k ní začali sbíhat, ale ona se se smíchem zvedla a začala si oprašovat hábit od sněhu.

„To ale byla jízda! Musím tomu vychytat ještě nějaké mouchy, ale je to mnohem větší zábava než na koštěti,“ halekala na McGonagallovou, které se nedařilo udržovat svůj tradiční upjatý výraz.

Všichni se rozcházeli až za šera a Alistair se přitočil k Harrymu.

„Tohle teda bylo něco. Na sjezdovky jezdím s rodiči každou zimu, ale za celých šest let mě nenapadlo, že by se to dalo provozovat i tady v Bradavicích.“

„Máš pravdu, tohle je další porážka Nebelvíru, kterou jsi mu uštědřil…“ navázal na něj Fred.

„Opravdu nechceš změnit kolej?“ přidal se George.

„Máš opravdu talent a fantazii, trumfnul jsi největší pozdvižení v Bradavicích, které jsme způsobili my, když jsme oblepili celou školu plakáty, že Snape kandiduje na sexy muže roku Týdeníku čarodějky a že očekává, podporu všech svých studentek při promenádě v plavkách.“

„Mezi námi bys mohl svůj talent plně rozvinout, a jestli si necháš udělat zrzavý přeliv, ukecáme mamku, aby tě adoptovala.“

„Radši to necháme tak jak to je, aspoň máte nějakou konkurenci, která vás pozvedne k novým vrcholům vaší tvůrčí činnosti,“ provokoval Harry.

„Nemáš šanci nás trumfnout, máme přesilu dva na jednoho.“

„Možná, ale máte nevýhodu, že jste z Nebelvíru, takhle nikdy nepřekročíte svůj stín.“

Špičkovali se celou cestu k hradu a ostatní to s pobavením sledovali. Dokonce ani Hermiona neprotáčela oči v sloup, jak měla při podobných rozhovorech ve zvyku a zapojovala se do všeobecně povznesené nálady. Harry se jenom usmíval, že jeho nápad měl takový ohlas. Mnohem víc ho ale těšil pohled na Hermioniny tváře zčervenalé mrazivým vzduchem. Jeho kamarádka si dnešní den opravdu užila, ať už se jednalo o poučování jeho a Gabrielle nebo skvělou lyžovačku. Celý den nepromluvila ani slovo o domácích úkolech ani o knihovně, což byl malý zázrak a on doufal, že jí tato aktivita poskytne potřebný ventil pro uvolnění se z ustavičného soustředění na školu a získávání nových poznatků. Konečně si našla nějakou mimoškolní aktivitu, navíc na čerstvém vzduchu a spojenou s jistou fyzickou námahou. Jediné, čeho se děsil, bylo pomyšlení, co je asi čeká s Hermionou plnou sil a energie. Už takhle, kdy byla samou únavou blízko zhroucení, bylo těžké držet s ní krok a co teprve, když se odpočatá vrhne do učení s novou vervou.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one