face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry nevěřícně kroutil hlavou a vracel se domů. Vernon s Petunií ještě seděli v obýváku a rozdýchávali tu neobvyklou návštěvu, takže mohl v klidu sebrat dárky, které tu Lucius zanechal a uklidit se do svého pokoje. Nejdříve chtěl dárky hned otevřít, ale pak si řekl, že počká až na své narozeniny. Nikdy žádné dárky k narozeninám nedostal, když nepočítáme ten strašlivý Hagridův dort a chtěl si tento rok své narozeniny užít se vším všudy. Večer se bohužel znovu musel setkat s Dursleyovými, kteří ho samozřejmě zahrnuli přívalem otázek na rodinu jeho kamaráda. Harry jim statečně odpovídal a snažil se patřičně zdůrazňovat Luciovo postavení, bohatství a význam v kouzelnickém světě. O tom posledním sice nevěděl téměř nic, kromě občasných Dracových poznámek, ale to mu nebránilo líčit Lucia jako hlavního činitele v kouzelnickém světě, kterého se i ministr kouzel ptá, co může a co ne. Vernon s Petunií z toho měli oči navrch hlavy a neustále mu opakovali, aby se k tak významnému člověku choval s patřičným respektem a úctou. Harry byl maximálně spokojen s realizací svého plánu, který Lucius dovedl k dokonalosti.

Druhý den pro něj Petunie překvapivě neměla žádné domácí práce, takže se mohl vypravit do sídla hned ráno. Měl v plánu zkusit několik experimentů s lektvary, na které nebyl při výuce prostor. Chtěl si u jednoho lektvaru vyzkoušet, jaký vliv na jeho přípravu budou mít různé podmínky. Znal sice nějaké základy teorie, hlavně jaké jsou účinky různých přísad a jak je lze mezi sebou kombinovat, ale on si kladl otázku, jak se ve skutečnosti projeví různá teplota zahřívání nebo různý způsob míchání. Přečetl si o tom spoustu knížek, ale nikdy si nemohl své znalosti ověřit v praxi. V hodinách zatím postupovali přesně podle daných receptů s výjimkou jeho experimentu, kde se ale také držel receptu, který popsal někdo jiný. Bylo mu jasné, že ne všechny jeho pokusy vyjdou, ale chtěl si prostě ověřit své teoretické znalosti.

Vybral si jeden z nejjednodušších lektvarů, který zároveň patřil k nejrychlejším na přípravu a pustil se do díla. Pracoval s několika kotlíky zároveň a na stopkách si přesně odměřoval dobu přípravy jednotlivých variant. První série pokusů dopadla vcelku podle očekávání. Ty varianty, které měly zkrátit přípravu, ji skutečně zkrátily a ty, které naopak neměly fungovat, skutečně nefungovaly. Povzbuzen se pustil do další série, kde mimo jiné chtěl vyzkoušet jeden postup, který by měl značně urychlit jednu fázi přípravy lektvaru. Šlo o to, že přidání drcené síry, která normálně do lektvaru nepatřila, během zahřívání by mělo zkrátit dobu zahřátí lektvaru na minimum a hned tam přidat další přísady. Během téhle fáze měl lektvar měnit barvu ze žluté přes zelenou na modrou. Přísady se měly přidat přesně v okamžiku, kdy lektvar přechází smaragdově zelenou barvou. Vše probíhalo přesně podle jeho představ, ale v okamžiku, kdy přidal síru, lektvar změnil barvu ze žluté na modrou během jediného okamžiku. Zelenou fázi nebylo možné ani zaregistrovat, natož během ní vhodit do kotlíku další přísady. Harry chvíli na kotlík nevěřícně zíral, ale tam reakce nekončila. Naopak tekutina uvnitř začala kypět a vypouštět veliké duhové bubliny. Harry se rychle snažil všechno zvrátit, ale neměl nejmenší šanci. Kotlík začal stále divočeji nadskakovat na trojnožce, až se ozvala hromová rána a byl fuč. Pouze po stěnách stékaly zbytky jeho experimentu a ve stropě se černala díra, kudy kotlík opustil místnost po balistické křivce.

Harry si očistil brýle od zbytků lektvaru a vydal se hledat nešťastný kotlík. Naštěstí nad laboratoří bylo ještě jedno patro sklepů, takže ve vlastní obytné části domu nevznikla žádná škoda a Harry nakonec nalezl zbytky kotlíku v jedné místnosti, která sloužila skřítkům k ukládání různých zavařenin. Teď to tam vypadalo jako po souboji tlupy trollů. Regály zpřevracené, sklenice rozbité a jejich obsah vylitý na zemi, kde vytvářel nepopsatelnou břečku, ze které se čas od času vynořil nějaký kousek ovoce jako velryba, která se přišla nadechnout k hladině, aby po chvíli zase zmizel v hlubinách zapomnění. Nevěřícně zíral na tu pohromu, když dorazili Kinky s Meggou, kteří nad tím jen spráskli ruce a pustili se do uklízení. Harry se jim začal okamžitě omlouvat, ale ti jen mávli rukou, že po jeho otci museli mnohdy uklízet ještě horší spoušť, tak alespoň vytáhl hůlku a začal jim s úklidem pomáhat. Společnými silami nakonec ten největší nepořádek uklidili. Harry se snažil udělat ještě něco s dírou v podlaze, ale Reparo nezabíralo a jiné kouzlo pro opravy neznal. Skřítci ho ujistili, že se o to postarají, ať si nedělá starosti.

Ten den už ho veškerá chuť do experimentování přešla. Zaznamenal si ještě výsledek do poznámek a tlustou tužkou tam dopsal, že tudy cesta nevede a zastavil se na chvíli u svých prarodičů. Nejdříve jim vylíčil důvod té hromové rány, což je velmi pobavilo, zvlášť když viděli, že se nic vážného nestalo a poté jim začal líčit Luciovu návštěvu u Dursleyů. Popisoval to velice živě, napodoboval hlasy, výrazy tváře a gesta jednotlivých účastníků, až se dědeček neudržel a začal se na obraze svíjet v záchvatech smíchu.

„Chlapče, teď jsi mě dostal. Od své smrti jsem se tak nepobavil, i když musím říct, že záhrobí není zrovna žádný kabaret. Kromě toho, že máš nesporný herecký talent, musím uznat, že ten tvůj zmijozelský přístup má něco do sebe. Jak znám sebe nebo tvého otce, my bychom tam v takovém případě nakráčeli s tasenými hůlkami a metali kletby na všechny strany, dokud bychom tě neosvobodili. Takhle jste si s Malfoyem užili daleko větší legraci a výsledek se také dostavil. Nejlepší na tom je, že Malfoy vlastně vůbec nelhal, jen prezentoval skutečnosti vhodným způsobem. Jeho rodina, stejně jako ta naše, skutečně má šlechtický titul, i když dneska si s tím nikdo moc hlavu nedělá, ale na tvého strýce to muselo pořádně zapůsobit, stejně jako prezentace jeho zámožnosti. Dej si ale pozor, aby nezačal spekulovat, jestli také ty nemáš něco schovaného v trezoru u Gringottů.“

„Určitě dám, Lucius ví, že se tomu má vyhýbat a já sám se o tom nehodlám s nimi bavit. Takže konec prázdnin strávím u Malfoyů. Docela se těším.“

„Pořád se mi moc nelíbí, že ses tak sblížil zrovna s nimi. Dej si na Lucia pozor, děti jsou možná v pohodě, ale on má jediný zájem, ten svůj, a nebude váhat pro něj obětovat kohokoli. Byl takový jeho otec a určitě je takový i on, alespoň za těch několik let, co jsem ho mohl poznat jako hlavu rodiny.“

„Zatím se ke mně chová moc pěkně. Nevěřím, že by mi mohl ublížit.“

„Jak myslíš, ale měj se na pozoru. Kdoví, možná tě bere jako možného nápadníka pro svou dceru? Potomků významných rodů je jako šafránu a ty bys pro něj byl terno.“

„To není žádná sranda. Vždyť je jí sedm.“

„Sedm ji nebude věčně a kdoví, co se mu honí hlavou,“ provokoval ho dál dědeček, až musela zasáhnout babička a diskusi na tohle téma přerušit.

„Nech už toho. Takhle si z něj chudáka dělat legraci. Navíc Serpentina má podle jeho vyprávění černé vlasy, poslední generace Potterů si vždycky braly zrzky.“

„Když může být Potter ve Zmijozelu, může si také najít černovlasou nevěstu. Vypadá to, že dneska ze starých tradic už neplatí vůbec nic.“

Harry se červenal a nevěděl, co na to říct. Bylo mu jasné, že jeho prarodiče to všechno nemyslí zrovna smrtelně vážně, ale tyhle řeči o holkách mu přišly pěkně pitomé. Nakonec se všechno uklidnilo a přešli k jinému tématu. Harry začal vyprávět, jak začal uklízet dům v Godrikově dole. Dědeček se podivoval, že se do toho pustil po mudlovsku, ale Harry mu rychle vysvětlil, že jednak nechtěl riskovat postih z ministerstva a taky mu to přináší daleko větší uspokojení, a že je tak schopen poznat daleko lépe život svých rodičů. Hovor bezstarostně plynul, ale Harry se po chvíli omluvil. Neměl už sice ten den chuť do experimentování, ale odpoledne chtěl využít k návštěvě právě Godrikova dolu. Po rychlém obědě v kuchyni společně se skřítky, se přenesl na okamžik zpátky do svého pokoje a poté do domku svých rodičů.

Ten den se pustil do vyklízení obýváku, kde byla situace horší než v kuchyni, protože se kromě nánosů prachu musel potýkat se zpřevraceným nábytkem a spoustou rozbitých věcí. Také to bylo pro něj těžší z toho důvodu, že čas od času nacházel některé osobní věci, jako některé své hračky, zapadlé nebo zakutálené pod skříněmi, rozbitý rámeček s fotkou nebo sponku své matky mezi polštáři na pohovce. Každý z těch nálezů ho na chvíli vyřadil z činnosti a způsobil mu krátký záchvat stesku a lítosti. Navzdory tomu byl s úklidem té spoušti poměrně brzy hotov. Všechno bylo na svých místech a nánosy prachu byly pomocí obstarožního vysavače také pryč. Docela ho překvapilo, co dělá ten mudlovský přístroj v kouzelnické rodině, ale nakonec usoudil, že podle toho, že evidentně nebyl nikdy používán, by mohlo jít třeba o svatební dar od nějakých mudlovských příbuzných. Tipoval Dursleyovi, ale mohlo jít i o nějaké vzdálenější příbuzné z matčiny strany. Naštěstí byla také v celém domě zavedena elektřina, protože jeho rodiče evidentně nějaké mudlovské vynálezy jako rádio a televizi normálně používali.

Další dny měly podobný průběh. Dopoledne trávil domácími pracemi u Dursleyů, i když už jim pomalu docházela fantazie, co by bylo třeba ještě natřít, uklidit nebo vyplít, a odpoledne se věnoval experimentům s lektvary, nácviku kouzel a rozhovorům s prarodiči v rodinném sídle nebo vyklízení domu v Godrikově dole. Při jeho lektvarových experimentech se už žádné nečekané výbuchy nekonaly a on pomalu začínal skutečně rozumět tomu, o co v tomhle předmětu jde, a že pravé umění není v přesném dodržování receptu, ale v porozumění tomu, jak spolu jednotlivé přísady reagují a jak pomocí jednoduchých úkonů, jako je míchání nebo krájení, přechází do lektvaru magická moc kouzelníka. Nácvik kouzel také nesl své ovoce a sám cítil, že jeho kouzlení oběma způsoby je teď silnější a lépe zvládnuté. Trochu ho mrzelo, že zanedbává průzkum a studium rodinné knihovny, ale víc se toho opravdu už zvládnout nedalo. Utěšoval se, že všechno jednou dožene a kochal se představou, že tam jednoho dne vypustí Hermionu.

Jediným narušením jeho stereotypu byl den jeho narozenin. Dursleyovi se už z Luciovy návštěvy trochu otřepali, takže k jeho narozeninám přistoupili v tradičním duchu – tiše je ignorovali. Naštěstí jeho přátelé nezapomněli a v den jeho dvanáctých narozenin dorazily sovy od Hermiony a Gabrielle. Harry si všechny dárky včetně těch od Malfoyů odnesl do rodinného sídla, kde jak doufal, bude mít dostatek soukromí. Začal Hermioniným, kde neočekával žádné zásadní překvapení. Jeho kamarádka zůstala u svých tradičních knih, ale trochu ho zaskočila výběrem. Nejednalo se o žádné kouzelnické knihy, ale o učebnice a populárně naučné knihy pro mudlovské studenty. Chvíli si jimi listoval a s překvapením zjišťoval, že kouzelníci skutečně spoustě zajímavých věcí nevěnují žádnou pozornost. Gabrielle mu napsala krátký dopis, ve kterém mu líčila své prázdniny u babičky ve Francii a jako dárek mu přibalila učebnici francouzštiny a krásný anglicko-francouzský slovník. Nakonec si nechal dárky od Malfoyů. Od Lucia dostal krásnou sponu na kravatu s vyrytým znakem Zmijozelu, od Serpentiny plyšovou vránu s věnováním, aby si při létání dával pozor a od Draca vstupenky na dvě utkání profesionální famfrpálové ligy, která se odehrávala poslední dva víkendy o prázdninách. Rychle všem odeslal poděkování a už se vypravoval, že si půjde zase po své práci, když ho zastavili skřítci a téměř násilím ho dovlekli do pracovny jeho dědečka, kde už na něj čekal narozeninový dort a jeho prarodiče, kteří na obraze hlasitě a falešně zpívali Happy Birthday. Tohle opravdu nečekal. Nebyl zvyklý na nějaké oslavy a už tím, že tentokrát mohl dostat dárky od svých přátel, tyto narozeniny suverénně kralovaly všem, které doposud prožil. Byl z toho skutečně hodně naměkko, ale brzy se zase zapojil do veselého a nevážného rozhovoru se svými prarodiči a domácími skřítky, kterým nedovolil odejít a přizval je k oslavě. Ten den se vrátil do svého pokoje až hodně pozdě, ale Vernon to přešel mlčením. Od Luciovy návštěvy si na něj už tolik nedovoloval a raději předstíral, že jeho synovec neexistuje.

Den odjezdu k Malfoyům se pomalu blížil a Harry začínal litovat, že prázdniny nejsou o něco delší, v rodinném sídle ještě neprozkoumal celou knihovnu, v laboratoři měl ještě spoustu nápadů, které by rád vyzkoušel a v Godrikově dole ještě zdaleka neuklidil celé přízemí. Nevěděl, kam dřív skočit a prázdniny se už překlápěly do své druhé poloviny. Umínil si, že musí dát do pořádku alespoň otcovu pracovnu, protože doufal, že tam je nejlepší šance najít nějaké rodinné dokumenty. Také zde panoval veliký nepořádek a papíry, knihy a ostatní věci pokrývaly podlahu ve vysoké vrstvě. Vypadalo to, že tu někdo něco narychlo hledal a nedělal si příliš starosti s tím, v jakém stavu to tam zanechá.

Harry začal s povzdechem brát jednu listinu za druhou a třídil je na hromádky podle jejich obsahu. Bylo to velice zdlouhavé a kupodivu i nudné, protože naprostá většina listin se vztahovala k práci jeho otce v bystrozorském oddělení ministerstva. Jeho otec měl evidentně kancelář doma a byl zavalen stohy různých oběžníků a zpráv, které mohly mít nějaký význam před lety, ale teď Harrymu nedávaly žádný smysl. Musel se jenom pousmát nad oběžníky, kde se po všech zaměstnancích ministerstva žádalo, aby důsledně vyplnili evidenci spotřebovaného papíru a inkoustu. Taková akce musela spotřebovat víc papíru a inkoustu, než kolik se díky ní mohlo ušetřit. Překvapovalo ho, že pod většinou takových nesmyslů byl podepsán Kornelius Popletal, který nyní zastával funkci ministra, spolu s nějakou Dolores Umbridgeovou. Jestli se od té doby nezměnil, o čemž se dalo s úspěchem pochybovat, muselo ministerstvo být naprosto zkostnatělou byrokratickou institucí, která akorát všem znepříjemňovala život spoustou příkazů a zákazů. Přístup jeho otce k těmto listinám byl zřejmý už z toho, že většina z nich nebyla ani otevřena a na některých obálkách bylo nakresleno několik výmluvných piktogramů, které vyjadřovaly jeho názor na autora těch nesmyslů.

Zbytek listin byly většinou účty za domácnost, které rovněž nebyly nijak zajímavé. Jedinými trochu netypickými položkami bylo předplatné jeho otce za mudlovské časopisy, které se zabývaly motorismem a rockovou hudbou a vysoké účty jeho matky za nákup přísad do lektvarů a nákup všech knižních novinek, které v Anglii vycházely jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě. Vypadalo to, že jeho matka byla podobný knihomol jako Hermiona.

Knihy pak byly zajímavější, protože se rovněž týkaly práce jeho otce jako bystrozora a šlo většinou o knihy vysoce pokročilé obrany. Překvapivě tu ale bylo i dost knih, které se zabývaly nikoli obranou, ale přímo černou magií – útočnými kouzly, temnými rituály a tajnými společnostmi uctívačů všelijakých temných a krvavých sil. Nepředpokládal, že by se jimi jeho otec zabýval proto, že by tíhnul právě k tomuto druhu magie, ale že je spíš studoval, aby se mohl lépe připravit na střety s jejich vyznavači.

Postupně se prokousával tou spouští, až konečně třetího dne narazil na skutečný poklad. V jednom šupleti, které někdo vytrhl z psacího stolu a odhodil do kouta, nalezl vyskládanou řadu malých knížek v různobarevných deskách bez jakéhokoli označení na hřbetu nebo na čelní stránce. Namátkou otevřel první z nich, která vypadala i nejstarší a začal číst.

Začal jsem psát tento deník v první den svého studia v Bradavicích. Chci tam zaznamenat všechny své vzpomínky a zážitky z tohoto skvělého místa. Doufám, že jednoho dne z něj budu předčítat svým dětem a vnoučatům, aby poznali, jací jsme byli v naší generaci kabrňáci.

Do Bradavic jsme jeli vlakem a v kupé si ke mně přisedlo několik budoucích spolužáků. Nejdříve to byl Sirius Black. Blackovy jsem už párkrát potkal na nějaké pitomé zahradní slavnosti a přišli mi strašně škrobení a nafoukaní, ale Sirius vypadá fajn. Měli jsme strach, že skončíme každý v jiné koleji, protože Potterové tradičně chodí do Nebelvíru a Blackové do Zmijozelu, ale klobouk nás překvapivě poslal oba do Nebelvíru. Věřím, že z toho jeho rodiče trefí šlak.

Jako další si k nám přisedl Remus Lupin a Peter Pettigrew. Remus je v pohodě, má smysl pro humor, ale občas se tváří, jakoby mu ulítly včely. Peter je spíš otravný než zábavný, ale od začátku za námi leze jako ocásek. Oba také skončili v Nebelvíru, takže je celá naše parta pohromadě.

Nakonec se k nám pokoušela natlačit jedna holka, Lily Evansová, spolu s takovým umaštěným týpkem, kterého představila jako Severuse Snapea. Ona vypadala jako pěkně otravná šprtka a on jako naprosto nudný patron bez smyslu pro humor. Snažili jsme se jim slušně vysvětlit, že už je tu plno, ať si najdou jiné kupé, ale ona začala protivně vřískat, až přivolala primuse. Byl to takový vyblitý sedmák ze Zmijozelu, Lucius Malfoy, na první pohled pěkný suchar a protiva, který nám ty dva napakoval do kupé, že jinde už není místo. Myslím, že kecal a chtěl nás naštvat, protože přece není možné, aby ve vlaku bylo tak málo míst. Ta holka nakonec skončila u nás v Nebelvíru, ale klobouk se s ní hodně dlouho dohadoval. Škoda, že to nikdo nemohl slyšet. Naštěstí aspoň ten umaštěnec šel do Zmijozelu, ale nevím, jak zrovna on mezi tu aristokratickou smetánku zapadne. Měli z něj raději udělat učedníka našeho školníka Filche, jsou to stejní looseři a oba jsou stejně zapšklí.

1. září
Začala nám škola. Není to nijak super, ale dá se to vydržet. Evansová se furt hlásí a strhává na sebe pozornost. Taky má tendenci nás pořád poučovat, doufám, že nám dá aspoň opsat domácí úkoly. Její rodiče jsou mudlové a jestli jsou všichni mudlové takhle otravní, tak zaplaťpánbůh, že jsem čaroděj. Ten Severus za ní pořád leze, asi ho ve Zmijozelu moc neberou.

Harry fascinovaně četl poznámky svého otce. Nemohl se od nich odtrhnout, i když mu přišlo trochu trapné číst jeho názory na svou matku a další lidi, které poznal a měl je rád. Vypadalo to, že jeho otec hodlal zasvětit svůj pobyt v Bradavicích ani ne tak získávání nových vědomostí, jako úporným bojem proti nudě a stereotypu. Vzpomněl si na svůj první dojem z Hermiony a musel se pousmát, jak je podobná jeho matce. Nedalo mu to, a pokračoval ve čtení.

11. září
Lily nám poprvé dala opsat domácí úkol, ale za tu přednášku to nestojí. Je vážně moc chytrá a je věčná škoda, že pořád běhá za Snapem a je tak protivná.
Naučili jsme se kouzlo, kterým svážeme někomu tkaničky od bot. První na řadě byl samozřejmě Snape. Když se rozplácnul na dláždění, mohli jsme se smíchy potrhat, ale Evansová nás pěkně sjela. Nevím,co na něm vidí. Co nejdřív to vyzkoušíme na Filchovi a někom dalším ze Zmijozelu.

16. září
Moony je nějaký divný. Straní se nás a teď na dva dny někam zmizel. Nechce nám říct, kde byl. Filchovi jsme schovali všechny levé boty. Běhal po škole jen v pravé a přísahal strašnou pomstu všem, kteří v tom měli prsty.

2. října
Získali jsme na svou stranu jednoho z duchů. Ostatní ho obyčejně nazývají Protiva, ale nám se představil jako Andrew Wiggin. Nemá rád Filche a je pro každou špatnost. Naše možnosti se opět rozšířily.

Harry jen stěží potlačil úsměv. S tímhle povedeným strašidlem už také měl tu čest a dokázal si představit, jak ta povedená parta s jeho pomocí dokázala rozšířit svůj akční rádius. Vypadalo to, že jeho otec se svými kamarády byl podobným přírodním úkazem jako dvojčata Weasleyovi. Trochu ho mrzelo, jak se jeho otec choval ke Snapeovi, protože ho poznal jako přísného profesora i jako citlivého člověka. Rozhodně si nemyslel, že by profesor postrádal smysl pro humor, ale ten jeho byl prostě víc ironický a ne tak okázalý, jako kousky jeho otce. Vyndal všechny deníky ze šuplete a vyskládal je do jedné z krabic, kterou s námahou zvedl a přemístil se s ní do rodinného sídla. Ty deníky připojí ke svým ostatním pokladům, i když je asi nestihne do konce prázdnin všechny přečíst.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one