face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Deníky jeho otce byly pro Harryho jako droga, trávil s nimi veškerý volný čas a úplně rezignoval na všechny svoje další plány. Sám sobě si namlouval, že nemůže riskovat, aby taková vzácnost padla do nepovolaných rukou, vybavoval se mu hlavně Zabini, a proto si je nemůže vzít s sebou do Bradavic. Ve skutečnosti ho ale příběh jeho otce úplně pohltil a on se od něj nedokázal odpoutat.

Kromě nekonečné řady lumpáren, které jak to vypadalo, byly hlavní náplní studia téhle povedené čtyřky, se celým prvním ročníkem studia jeho otce táhlo pátrání po tajemství pravidelného mizení Remuse Lupina. Remus o tom se svými kamarády odmítal mluvit, ale ti si stále o něj dělali starosti, protože se ze své dvou- nebo třídenní nepřítomnosti vracel vždycky celý strhaný a vyčerpaný. James se Siriem se ho několikrát pokoušeli sledovat, ale jejich kamarád si dával dobrý pozor a nikdy je nenechal odhalit tajemství jeho záhadného mizení. Peter se většinou do vlastního sledování nezapojoval, protože byl poměrně neohrabaný a vždycky něco shodil nebo zakopl. Po několika neúspěšných pokusech, kdy je prozradil, mu přidělili čestnou funkci krýt ji záda. Nepomáhaly sebedůmyslnější lsti a strategie, jejich přítel byl pevně odhodlán udržet si své tajemství, v čemž mu kupodivu byli nápomocni i učitelé. Znal své kamarády, a proto předpokládal, že ho neustále sledují a používal všechny dostupné triky, aby je setřásl. Několikrát se dokonce uchýlil k takové podpásovce, že požádal o pomoc učitele, který zůstal za ním a pouhou svou přítomností v jediné možné cestě znemožnil jeho přátelům sledování. První ročník skončil v tomto ohledu vítězstvím Remuse, který si dokázal své tajemství uchovat. James se Siriem mu to neměli zas tolik za zlé a celé to brali jako hru mezi nimi a jejich kamarádem, kdo na koho dokáže nakonec vyzrát. Jejich plížení se po opuštěných chodbách hradu mělo ještě jeden pozitivní efekt, že se dozvěděli o mnohých tajných chodbách a průchodech. Většina vedla jen z jedné části hradu do jiné, ale podařilo se jim objevit i jednu, která vedla za hranice školních pozemků.

28. února
Remus nám zase unikl. Sledovali jsme ho přes celý hrad, ale pak se na chodbě objevil Brumbál, který ho pustil dál, ale sám zůstal hlídkovat v chodbě. Snažili jsme se najít jiný průchod, kterým bychom ho obešli, ale nic tam nebylo. Potom Sirius našel za sochou takové ošklivé hrbaté čarodějnice tajné dveře a my se dostali do tajné chodby. Nejdřív jsme doufali, že vyjdeme o kus dál a ještě zkusíme Remuse najít, ale tahle nevedla rovně, ale ze začátku prudce klesala dolů a potom vedla strašně dlouho po rovině. Byl tam strašný svinčík a za chvíli jsme měli vlasy od pavučin úplně šedivé jako dva staří dědci. Už jsme to chtěli otočit, ale pak najednou začala chodba znovu stoupat a nakonec končila krátkou šachtou se žebříkem. Vylezli jsme nahoru a objevili se v cukrárně. Vím, že je to naprosto šílený, ale my objevili tajnou chodbu ven do cukrárny. Myslím, že ji prokopal Brumbál, protože ten si na takové věci potrpí. Kdykoli jsme šli na kobereček do ředitelny, heslo byla nějaká sladkost. Nechápu, jak ještě může mít pořád tolik zubů, vždyť je starý jako Metuzalém a musel těch sladkostí spořádat za svůj život tuny. Touhle chodbou určitě chodí po nocích krást cukrovinky. Byla by sranda ho nachytat při činu. My si vzali jen pár čokoládových žabek a zmizeli zase zpátky, ale zase se vrátíme a vyzkoumáme, kde jsme to vlastně vylezli. Mohly by to být Prasinky, ale v Bradavicích si člověk nemůže být nikdy jistý, klidně bychom mohli být někde u protinožců nebo v úplně jiném vesmíru plném strašlivých příšer, které se živí jen žužu a čokoládou.

8. března
Všichni čtyři jsme prozkoumali tajnou chodbu a vede do obchodu Medový ráj v Prasinkách. Bylo to sice trochu zklamání, protože jsem doufal v něco exotičtějšího, ale tohle také není k zahození. Jen mě pořád překvapuje, že tajná chodba vede do cukrárny. Nějaká hospoda, kde nalévají něco ostřejšího než máslový ležák by určitě pro většinu učitelů byla vhodnější, ale kdoví, třeba je tam už od časů zakladatelů, kdy tam mohla opravdu být nějaká knajpa a oni si tam chodili dávat panáka před spaním. Budeme teď hledat další tajné chodby, v tak velkém hradu jich určitě musí být víc. Remus se na to sice moc netváří, ale když on je takový „seriózní“. Když už jsem u toho, tohle slovo jsem si musel vyhledat ve slovníku, vždycky jsem si myslel, že to znamená člověk, který má často průjem, alespoň všichni dospělí, o kterých se to říká, tak vypadají.

Harry se také dozvídal mnohé i o svých ostatních známých. Nejvíce se dozvěděl o Snapeovi, který se stal pravidelným terčem jejich vtípků. Podle deníků něčím dráždil hlavně Siria, který byl vždycky první ve vymýšlení, co mu ten který den provedou. Jeho otci bylo vcelku jedno, kdo bude cílem jejich snahy trochu oživit bradavické všední dny, Remus se držel spíš zpátky a snažil se své kamarády v jejich vylomeninách mírnit a Peter byl taková postavička v pozadí, která byla ráda, že někam patří. Snape se od začátku profiloval jako někdo, kdo se maximálně snaží, ale ne o všechny svoje poznatky se hodlá s ostatními podělit. Jak v lektvarech, tak ve formulích rád experimentoval a od samého začátku to byl on, kdo vymýšlel nová kouzla nebo lektvary a někdy se mu podařilo té povedené čtyřce jejich naschvály vrátit i s úroky. Přílišná pozornost, kterou mu čtyřka, která si v průběhu prvního roku začala říkat Pobertové, věnovala, byla nepříjemná, ale on bral celou situaci s nadhledem a rozhodně mu nechyběl smysl pro humor, který byl ale jiného ražení než trochu obhroublý styl Pobertů. Snape měl také vydatnou podporu v jeho matce. Lily byla od začátku jeho nejbližší kamarádka a zmařila mnoho pokusů ztrapnit ho již v samém počátku.

*****

Harry se konečně prokousal do druhého ročníku studia svého otce. James sice nebyl žádný spisovatel, ale jeho působení v Bradavicích bylo tak naplněné událostmi, že jenom první ročník zabral několik sešitů. Harry se těšil, že se konečně dostanou k famfrpálu, protože už věděl, že právě v druhém ročníku nastoupil jeho otec do družstva Nebelvíru jako chytač a opravdu jeden z prvních zápisů se týkal toho tématu.

15. září
Frank Longbottom vyhlásil konkurz do družstva a můžou se hlásit i druháci. Se Siriem jsme hned začali trénovat, bylo by super, kdybychom mohli hrát, famfrpál je skvělý. Remus o létání moc nestojí a Peter je také radši oběma nohama na zemi. Sirius mu začal říkat Červíček, protože při chůzi tak legračně kroutí zadkem. Mně se to zdá trochu urážlivé, ale Peterovi to zdá se moc nevadí. Když už jsem u těch přezdívek, vymyslel Sirius i jednu pro Snapea, říká mu teď Srabus, když mu tak řekl poprvé, Lily mu dupla na nohu, dala facku a pak se rozbrečela. Holky jsou někdy fakt divný, ale ránu má dobrou. Taky se mi moc nelíbí, jak se Sirius stále víc zaměřuje na něj, ale když on je tak perfektní cíl. Zapšklý knihomol ze Zmijozelu, který se nedokáže odvázat a tváří se, jakoby měl permanentní zácpu.

26. září
Jsem v týmu! Frank si mě vybral jako nového chytače, jsem nejmladší ze všech, ale můžu hrát. Siria moc mrzelo, že on neprošel, protože létá taky moc dobře, ale chytač je jen jeden a místa střelců už byla obsazená a na odrážeče ani na brankáře ještě nemá postavu, ale stejně by bylo super mít ho vedle sebe. Budeme trénovat dvakrát v týdnu a mě si vezme na starost Frank osobně. Bude na mě pálit potlouky, já jim budu muset uhýbat a honit při tom imitaci zlatonky ! Nemůžu se už dočkat.

7. listopadu
Odehrál jsem první zápas a my jsme vyhráli! Mně se sice moc nedařilo, protože jsem dohrával se dvěma zlomenými žebry a zápas ukončil soupeř, ale tým stačil udělat dostatečný náskok. Frank mě povzbuzoval, že to nebylo na první zápas vůbec špatné, ale já chci být příště lepší. Příště už těch 150 bodů týmu přinesu a udělám pro to všechno. Chtěl bych alespoň jednou vyhrát školní pohár a doufám, že nám to vyjde. Když ne letos, tak určitě napřesrok, kromě dvou střelců budeme spolu hrát ještě minimálně tři roky a až se pořádně sehrajeme, budeme nejlepší v historii. Musím trénovat ještě víc, abych jim to nekazil.

2. února
Vyhráli jsme i druhý zápas! Tentokrát jsem na tom měl svůj podíl. Vylákal jsem soupeře do chumlu hráčů a než se odtud vymotal, bylo hotovo. Porazili jsme Mrzimor o 290 bodů. Jestli vyhrajeme i poslední zápas, získáme školní pohár. Moc mi pomohlo, že jsme začali se Siriem trénovat. Sirius se také zlepšil, takže věřím, že se příští rok dostane do týmu jako střelec.

24. dubna
Povedlo se! Chytil jsem zlatonku i v posledním zápase a my vyhráli. Sice jsem si při tom zlomil zápěstí, ale kdo by se v takové chvíli o takovou prkotinu staral. Slavili jsme dlouho do noci a já poprvé ochutnal ohnivou whisky. Chutná hnusně a málem mi spálila krk, nevím, proč ji ostatní vůbec pijou. Příště se budu držet jen máslového ležáku.

Když si Harry přečetl, co všechno potkalo jeho otce při famfrpálu, musel se usmát. Jak v tom, že se do týmu dostal už v prváku, tak v rozsahu utrpěných zranění svého otce jednoznačně překonal. Na chvíli ho přepadl smutek, jak je strašně nespravedlivé, že on si nikdy se svým otcem nemůže jít zalétat a soutěžit, kdo z nich je na koštěti lepší.

Zbytek druhého ročníku nepřinesl nic nového. Pobertové stále prováděli své kousky a jemu se stále méně a méně líbilo, jak je zlomyslně cílí na Snapea. I jeho otci to zpočátku vadilo a našel dokonce jeden zápis, kde popisoval svou debatu na tohle téma se Siriem.

8. března
Dneska jsme zase dostali Snapea. Sirius mu vytrvale říká Srabus, ale mě se to pořád nelíbí. Na obědě mu Sirius kápnul do pití nějaký dryák, po kterém mu mělo být špatně. Dal ho tam bohužel moc, takže se Snape pozvracel ještě ve Velké síni. Bylo mi ho docela líto, protože jsem ho pak zahlédl na záchodě a vypadal vážně zle, jak tam objímal mísu a pořád zvracel, i když už neměl co. Uhodil jsem na Siria, aby mu už dal pokoj a on mi konečně vysvětlil, proč ho tak nenávidí. Snape představuje to, co z něho chtějí mít jeho rodiče. Je ve Zmijozelu a očividně je na to hrdý, pilně studuje, má výborné známky a pořád se tváří vážně a dospěle. Sirius svou rodinu fakt nesnáší, a proto nesnáší i Snapea. Vím, že to zní uhozeně, ale od něj to dávalo smysl. Nemůžu se na něj zlobit, protože jeho rodiče jsou opravdu nechutní s tím neustálým omíláním jejich čistokrevného zmijozelského původu a tak, ale domluvili jsme se, že už mu nebudeme provádět nic, co by mu opravdu ubližovalo. Ztrapnit ho před ostatními ano, ale tak, aby odešel v pořádku a po svých.

Ve věci pátrání po tajemných zmizeních Remuse Pobertové za celý rok nijak nepokročili. Jejich kamarád se stále čas od času vytrácel neznámo kam a tvrdošíjně jim o tom odmítal cokoli prozradit. Pokud se ho rozhodli sledovat, pokaždé se mu podařilo na ně nějakým způsobem vyzrát. Díky častému plížení se chodbami po večerce se všichni vyznali v hradu opravdu dokonale, čehož hojně využívali, aby se po svých kouscích dokázali nenápadně ztratit. Objevili také několik dalších maskovaných průchodů a ještě jednu tajnou chodbu, tentokrát do hlubin Zakázaného lesa.

*****

Harry se nedočkavě pustil do deníků ze třetího ročníku studia jeho otce. Zajímalo ho, jak se nakonec rozuzlí záhada okolo Remuse a jestli se nějakým způsobem narovná jejich vztah se Snapem. Předtím ale narazil na několik zajímavých zápisů z období prázdnin. Sirius trávil celé prázdniny k nelibosti své rodiny v sídle Potterů a spolu s Jamesem začínali prozkoumávat nové oblasti, o kterých čistokrevní čarodějové předtím neměli ani ponětí.

16. července
Byli jsme se Siriem v městečku a uviděli jsme tam plakáty na nějaký rockový festival. Měla by to být akce, kde se po několik dní střídají různé hudební skupiny a spousta mladých lidí tam tancuje nebo jenom poslouchá. Chceme se tam vypravit. Tancování mě sice moc neláká, alespoň ty lekce s madam Blanche byly strašná otrava, ale bude zajímavé sledovat, jak se baví mladí mudlové. Máme doma mudlovské rádio, kde sice pořád běží nějaké uhozené politické debaty, ale občas jsem tam naladil i nějakou hudbu a znělo to zajímavě. Budeme se muset nenápadně vytratit a doletět tam na košťatech. Už se nemůžu dočkat.

19. července
Byli jsme na tom festivalu a bylo to super! Většina lidí tam byla sice starších, okolo osmnácti nebo dvaceti, ale bylo tam i dost mladších asi v našem věku. Vytratili jsme se z domova hned po večeři a vraceli se až ráno, když začínalo svítat. Muzika byla super, nezněla jako nic, co jsem zatím slyšel, v textech písní se jen opakovaly stupidní a nesmyslné fráze, ale měl jsem při tom pocit, že mi rytmus proniká do kostí a všechno bylo naprosto přirozené. Po chvíli jsme spolu s ostatními řvali refrény a dokonce jsme tancovali. Tohle nebylo jako s madam Blanche, kde se člověk musel pořád soustředit na rytmus a na to, aby někomu nešlápl na nohu, tady si tancoval každý sám podle sebe, a když jsem jedné holce vedle šlápl na nohu a začal se omlouvat, dala mi pusu. Muselo jí být tak osmnáct, a když jsem jí řekl, že jsem tam poprvé, začala mi hned vysvětlovat, jak to chodí. Byla moc fajn, akorát byla pořád strašně vysmátá, říkala, že je to po takových odporně páchnoucích cigaretách, které si sama balila a hned mi také jednu nabídla, ale já odmítl. Pili jsme se Siriem mudlovské pivo z papírových pohárků a za chvíli jsme byli trochu opilí, ale nikomu okolo to nevadilo. Když byla zábava v nejlepším, přijelo několik aut s takovými blikajícími majáčky na střechách a chlapi v uniformách začali všechny kontrolovat a posílat domů. Myslím, že se jim říká policajti nebo taky chlupatí, alespoň tak to ostatní křičeli. Nerozumím tomu, vždyť nebyli o nic chlupatější než jakýkoli jiní dospělí, spíš naopak, řekl bych, že mezi nimi bylo daleko víc plešounů. My se také raději vytratili, ale pak jsme asi dvě hodiny hledali v křoví košťata. Všude byla tma jako v pytli a my se báli vyčarovat světlo. Cestou domů jsme trochu bloudili a taky se nám udělalo špatně, asi po tom pivu. Prospali jsme potom celý den, ale určitě si to ještě mnohokrát zopakujeme.

Harry se pobaveně usmál nad výletem svého otce do mudlovského světa a s chutí pokračoval ve čtení jeho dobrodružství ve třetím ročníku. Opět se opakoval zdánlivě nekonečný výčet jejich kousků, a jak doufal, nebylo to už tak vyhrocené proti Snapeovi, i když stále zůstával hlavním cílem. Ve třetím ročníku se pátrání po tajemných zmizeních Remuse Lupina konečně pohnulo kupředu.

12. prosince
Zase jsme se vraceli s nepořízenou ze sledování Remuse, když na nás ve společence vybafla Lily Evansová. Strašně se vztekala, proč se pořád couráme po večerce venku. Co je jí vlastně po tom? Ať si někam zaleze s tím svým Severusem, beztak spolu tráví většinu času. Nakonec z nás vytáhla, že jsme stopovali Remuse. Ta holka teda umí být pěkně ostrá, vážně jsem se bál, že mi dá facku, ale když odcházela, řekla takovým tím tónem, jakoby mluvila s lehce zaostalými dětičkami, ať se podíváme do kalendáře. Nevím, co tím myslela, vždyť víme, kolikátého je a že za necelé dva týdny jsou Vánoce.

25. prosince
Od táty jsem dostal k vánocům neviditelný plášť. Je naprosto senzační a připadám si nepolapitelný. Teď už nebude mít Filch žádnou šanci. Možná se nám konečně povede vystopovat Remuse. Zítra přijede Sirius a zůstane až do konce prázdnin. Už se moc těším.

9. ledna
Zase jsme neuspěli ani s neviditelným pláštěm. Remus uviděl naše stopy ve sněhu a ztratil se nám. Proč muselo být zrovna venku takové světlo? Měsíc měl úplněk, bylo jasno, a jak se to světlo odráželo od sněhu, bylo vidět jako ve dne. Zítra zkusíme najít jeho stopy, sníh může pomáhat oběma stranám.

10. ledna
Remus není žádný blbec. Všechny stopy zahladil a my zase víme prd. Jednou nám to ale vyjde.

6. února
Konečně úspěch. Zase jsme sledovali Remuse, ale jemu se povedlo východ z tajné chodby za sebou zablokovat na tak dlouho, že jsme ho beznadějně ztratili. Už jsme se vraceli zpátky, když jsme ho uviděli z okna. Plížil se ven z hradu a pořád se rozhlížel, ale nás samozřejmě vidět nemohl. Ještě štěstí, že je zase úplněk, jinak bychom si ho nevšimli. Mířil k vrbě mlátičce a nevím, co s ní udělal, ale ona se kolem sebe přestala rozhánět a on zmizel někde mezi jejími kořeny. Budeme muset ještě vymyslet, jak se k tomu hloupému stromu dostat.

7. února
Blbej strom. Zkoušeli jsme se k němu se Siriem dostat, ale je zatraceně rychlý. Já mám zlomené zápěstí a Sirius přeražený nos. Remus je pořád ještě pryč, ale nevím, jestli to zkusíme znovu. Ty rány opravdu bolí. Zkoušeli jsme něco vytáhnout z Prýtové, je ještě mladá a poměrně sympatická, ale ta nám řekla, že na tu vrbu žádný trik neexistuje. Prý ji tam dal vysadit Brumbál před osmi lety, je hodně vzácná a ještě dál naroste. Ty informace jsou nám platné jak sáňky v létě.

6. března
Tentokrát jsme Remuse nesledovali, ale schovali se kus od vrby a použili dalekohled, který jsme štípli učiteli astronomie. Remus přišel ke stromu a držel se z dosahu jeho větví, potom něco začaroval a ten strom ho normálně nechal projít. Zmizel v nějaké díře mezi jeho kořeny. Možná, když se mu budeme držet těsně v patách, stihneme to za ním. Zkusíme se schovat pod neviditelný plášť vedle místa, kde se zastavil.

3. dubna
Odhalili jsme Remuse jak hnízdo běhnic. Náš kámoš je vlkodlak! Schovali jsme se pod plášť, jak jsme plánovali a zkusili se tam dostat hned za ním, ale oběma se nám pod pláštěm běželo dost blbě a Sirius se natáhnul těsně před dírou. Já to stihnul, ale on dostal jedním šlahounem přes pozadí. Bude tam mít parádní jelito, naštěstí ho ta rána odhodila za mnou do díry. Remus to samozřejmě zpozoroval a zastavil se v chodbě. Byl vážně naštvanej a chtěl nás hned poslat zpátky, ale my byli dva, takže nám nakonec musel vyklopit, jak se věci mají. Před osmi lety napadl jeho rodinu vlkodlak, rodiče zabil a jeho pokousal. Brumbál se znal s jeho rodiči a hned mu bylo jasné, co se stalo. Podnikl potřebná opatření, aby nikomu při své proměně nemohl ublížit a umožnil mu studovat v Bradavicích. Upravil Chroptící chýši, aby tam mohl přečkávat úplněk daleko od lidí, vybudoval tam tajnou chodbu od hradu a nad vchod vysadil vrbu mlátičku. Remus normálně nastoupil do prváku a vždycky před úplňkem se vytratil pryč. Učitelé o tom samozřejmě věděli, a proto mu byli nápomocní. Nakonec se rozbrečel, protože si myslel, že jako s vlkodlakem s ním nebudeme kamarádit. Nevím, jak ho to napadlo, vždyť je fajn a těch pár dní okolo úplňku taky nějak vyřešíme. Chtěli jsme zůstat s ním, ale zapřísahal nás, ať s ním nechodíme, protože když se promění, nedokáže se kontrolovat a napadl by jakéhokoli člověka v dosahu. Vyprovodil nás zpátky a ukázal nám, jak vyřadit vrbu na chvíli z provozu. Stačilo zmáčknout suk na kmeni, raději kouzlem a z bezpečné vzdálenosti. Teď, když nám všechno řekl, konečně jsem pochopil, co myslela Evansová tím dotazem na datum. Ona se to domákla už dávno. Je opravdu moc chytrá a je od ní fajn, že se s Remusem normálně baví, jen kdyby nebyla tak nesnesitelně vzorná.

8. dubna
Remus je zase zpátky a má novou přezdívku, Sirius mu začal říkat Náměsíčník. Dokonale to vystihuje jeho problém při úplňku. Musíme vymyslet něco, jak mu pomoct to všechno zvládnout, aby nemusel sám trpět zavřený v Chroptící chýši. Náměsíčník z toho má hrůzu a snaží se nás od toho odradit, ale co bychom to byli za kamarády. Snažili jsme se na něm vyzvídat podrobnosti, ale on o tom svém problému vůbec nechce mluvit, jediné, co jsme z něho dostali, že je ta proměna strašně vyčerpávající, protože jak je zavřený, celou dobu ho jeho instinkty nutí jít ven na lov a on ve svém vězení běsní, buší do stěn a dveří, snaží se prohrabat ven a tak. Taky má neustále pocit, že mu něco chybí a to ho vyčerpává. Musíme nastudovat všechno o vlkodlacích, co v knihovně najdeme.

8. června
Za poslední dva měsíce jsem strávil v knihovně víc času než za celou dobu, co jsem na škole. Pořád se snažíme najít všechno o vlkodlacích, abychom mohli pomáhat Náměsíčníkovi. Vysedával jsem tam až do večerky spolu s Evansovou a Snapem. Docela jsem se s nimi začal kamarádit, Severus není zas takový suchar, ale o tom, proč jsem místo na hřišti v knihovně jsem jim nic neříkal. Sirius se na to moc netváří a raději trénuje létání. Příští rok se chce konečně dostat do týmu. Evansová ale určitě něco tuší. Konečně chápu, proč se nepřihlásila na jasnovidectví, kde se dostávají známky skoro zadarmo, ona to nepotřebuje, protože si všechno domyslí. O vlkodlacích jsem nenašel kromě spousty způsobů jejich likvidace nic použitelného. Určitě musí být způsob, jak udržet vlkodlaky pod kontrolou, aby nikomu neublížili a jestli ne, nějaký vymyslíme. Remus si to zaslouží a potom ty možnosti…, jenom ten povyk v holčičích ložnicích, kdyby jim pravidelně pod okny vyl vlkodlak.

Harry byl spokojený. Jeho otec se začínal sbližovat se Snapem a konečně rozlouskli záhadu mizení jejich kamaráda. Překvapilo ho také, že jeho otec nelitoval námahy včetně neoblíbených návštěv knihovny, aby svému příteli pomohl, dokonce na konci školního roku podstatně omezil svou účast na různých nelegálních akcích. Z Pobertů se postupně stávali vzorňáci, a jen Sirius si zachovával image věčného rebela, který když jeho kamarádi věnovali čas jiným věcem, podnikal vylomeniny sólo. Už se těšil na další ročník a na prázdniny, které měl Sirius strávit opět u Potterů. Byl také zvědavý na to, jestli se jeho otci povede najít nějaké řešení Náměsíčníkova problému.

9. července
Sirius už je u nás a přišel se zajímavým nápadem. Chce si koupit motorku a jezdit na výlety po kraji. Táta to vzal docela dobře, ale vymyslel si vražednou podmínku. Jestli chceme jezdit na motorkách, někdo nás to musí naučit a ten někdo má být mudlovská autoškola. Nevím, proč se tomu říká autoškola, když se tam učí jezdit na motorkách, ale to nevadí. Okamžitě jsme se spolu se Siriem zapsali a chodíme tam každé dopoledne. Je to všechno tak strašně podivné. Mudlové mají spoustu různých předpisů a zákazů, třeba ohledně rychlosti ve městě, mimo město, na dálnici, na přejezdu, jak si to můžou všechno pamatovat? Vždyť by stačilo naučit se rozjet, zatáčet a brzdit a každý by mohl vyrazit do ulic. Za celé první tři dny jsme se na motorku ani nepodívali. Taky se mi nelíbí, že můžeme jezdit jen na motorce s malým obsahem. Proč? Jak může ovlivnit obsah motoru to, kdo na té motorce může jezdit? A co je to vlastně obsah motoru? Tohle bude horší než OVCE ze starodávných run.

15. července
Poprvé jsme jeli. Instruktor seděl za námi a my se měli rozjet a obkroužit cvičiště. Sirius byl první, a když se rozjížděl, motorka sebou cukla tak silně, že instruktora ztratil a sám se řítil dopředu. Nakonec skončil v balících slámy okolo cvičiště. Instruktor strašně nadával a chtěl mu dát pohlavek, ale on mu utekl. Já si dával větší pozor, ale motorka sebou pořád tak divně cukala a bylo strašně těžké na ní udržet rovnováhu. Zlaté koště. Pořád jsem měl pocit, že každou chvíli přepadnu na jednu nebo druhou stranu. Začínám pochybovat, jestli to byl opravdu dobrý nápad.

21. července
Už nám to na motorkách začíná jít. Vypadá to jako opravdu dobrá zábava a když si člověk pomůže nějakým tím kouzlem, aby nemusel dodržovat všechny ty hloupé předpisy, bude to opravdu něco. Začínám věřit, že ty zkoušky nakonec uděláme. Učím se jako nikdy v životě a už umím tu učebnici skoro nazpaměť. Zbytek volného času prohledáván knihovnu, jestli nenajdu něco o vlkodlacích, ale jediné co jsem našel je vysvětlení, co Remusovi chybí. Vždycky jsem si myslel, že vlkodlaci jsou samotáři, ale není to tak. Původně žili ve smečkách ale lidé i kouzelníci je tolik pronásledovali, že jich zbylo jen pár a smečku vytvoří málokdy. Náměsíčníkovi chybí smečka a trpí nedostatkem společnosti a tím, že se nedokáže někam zařadit. Možná bychom my mohli být jeho smečkou?

29. července
Byli jsme si se Siriem v Londýně vybrat motorky. Táta se na to sice moc netvářil, protože počítal, že nás mudlovská autoškola odradí, ale my už za týden děláme závěrečné zkoušky a nikdo z nás nepochybuje, že je také uděláme. Navíc mudlové mají pravidlo, že kdo neuspěje napoprvé, má šanci zkusit to ještě jednou, něco takového by se hodilo i v Bradavicích. My můžeme oficiálně jezdit jen na motorkách do 50 ccm (už jsem si nastudoval, co to znamená), ale Sirius na to zase vyzrál. Ani jsem nevěděl, že odebírá celý poslední rok mudlovský motoristický časopis a v něm zjistil adresu obchodu jednoho bývalého závodníka. Oba jsme si koupili upravené závodní motorky, které sice splňují všechny předpisy, ale jedou stejně jako mnohem silnější stroje. Koupili jsme si také černé kožené oblečení, které chrání při pádu před odřeninami, protože po těch pár zkušenostech z cvičiště, je člověk na zemi raz dva a odřený bok pálí jako čert.

8. srpna
Zkoušky jsme udělali na plný počet bodů a teď už můžeme oficiálně jezdit. Hned jsme vyrazili na projížďku po okolí. Je to naprosto úžasné a ani se nemusíme schovávat před mudly jako na košťatech. Když jsme brali benzín, začaly se s námi bavit nějaké dvě holky, které jeli s rodiči na dovolenou. Zdá se, že na ně naše motorky zapůsobily. Sice se pořád hloupě hihňaly, ale bavit se s nimi bylo docela fajn. Taky jsme vyrazili na další festival. Sirius navrhoval, že bychom tam mohli jet na motorkách, ale pak bychom si nemohli dát ani pivo. Byl to už třetí koncert, na který jsme o prázdninách vyrazili, a ze všech byl suverénně nejlepší. Bylo tam možná několik tisíc lidí a muzika byla perfektní. Dohodli jsme se se Siriem, že si necháme narůst dlouhé vlasy.

19. srpna
Pořád myslím na to, jak pomoct Remusovi. Moc nám tu s Červíčkem chybí. Napadlo mě, že by nás mohl pokousat, abychom byli jako on, ale to by nám asi neprošlo. Možná ale, že pokud bychom se dokázali změnit na zvířata, která by byla dostatečně silná, aby ho udržela na uzdě, mohli bychom být s ním. O zvěromázích jsem slyšel, ale nikdy jsem žádného skutečného nepotkal, zkusím o tom něco zjistit. Náměsíčník přece říkal, že ho dráždí hlavně pach lidí. Zvířata by mohl vedle sebe snést bez problémů.

22. srpna
Zase jsme jeli se Siriem na motorkách. Brzy budeme mít projetou celou jižní Anglii. Tentokrát to ale nedopadlo moc dobře. V silnici byla díra jako hrom a já musel strhnout řízení, abych se jí vyhnul. Udělal jsem pár kotrmelců a trochu pocuchal motorku. Nebylo to nic vážného, jen zlomené zápěstí a pár ohnutých věcí na motorce, nic, co by nespravil Kostirost a Reparo, ale než se stačil Sirius vrátit a přivést otce, zastavilo u mě nějaké auto s mudly, kteří mi za každou cenu chtěli dávat první pomoc. Obvázali mě tak, že jsem vypadal jako egyptská mumie a k ruce mi přivázali ulomenou větev, prý jako dlahu. Bolelo to jako čert. Pak mě položili na bok, prý do stabilizované polohy, nevím, co je na ní stabilizovaného, když mě po pár minutách začala strašně brnět přeležená noha. Nechápu, jak se při takové úrovni zdravotnictví dokážou dožívat dospělosti. V autoškole nám první pomoc popisovali, ale já zrovna tohle moc nesledoval, protože pár kouzel nebo lektvarů odvede lepší práci. Kdybych se jen nenaučil odpovědi do testu a celou kapitolu si přečetl, věděl bych, co mě čeká za utrpení. Čekali u mě, dokud nedorazili Sirius s tátou a pořád mě přemlouvali, že budou volat nějakou záchranku, naštěstí má táta myslánku a podle Siriovy vzpomínky se byl schopný k nám přemístit a vysvobodit mě z jejich péče. Namluvil jim, že je doktor a bydlí hned kousek za lesem a vypakoval je pryč.

23. srpna
Ještě včera večer jsem si musel vyslechnout kázání o bezpečnosti a celý den jsem musel strávit v posteli. Naštěstí Sirius naladil v rádiu nějakou stanici s pěknou muzikou, takže jsme spolu poslouchali. Táta byl celý den v kůlně s našimi motorkami a vylezl jenom na oběd. Z kůlny bylo slyšet, jak sesílá zaklínadla, o kterých jsme v životě neslyšeli. Potom nám oznámil, že očaroval naše motorky tak, aby dodržovaly všechny ty hloupé předpisy o maximální rychlosti a my abychom byli chránění před vážnými zraněními. Je to sice trochu otrava a my musíme přijít na to, jak to omezení rychlosti zrušit, ale jinak to táta vzal bezvadně. Jen jedno kázání a pak se celý den vymýšlel s ochrannými kouzly, aby se nám už nic nemohlo stát.

25. srpna
Konečně jsem našel knihu, kde se popisuje, jak se stát zvěromágem. Je strašně stará, snad tisíc let a skoro nerozumím, co se tam píše, i když je to skutečně nejspíš anglicky. Mělo by to jít, ale chce to dlouhý trénink. Už jsme se Siriem začali a ve škole přibereme ještě Červíčka. Já bych se měl změnit v jelena a Sirius v psa. Snad to bude stačit a dokážeme Náměsíčníka zvládnout. Nesmím zapomínat na Červíčka, třeba překvapí a změní se v obrovského draka, který nás zvládne všechny.

Tady se Harry zastavil. O zvěromázích toho moc nevěděl, jenom to, co vyčetl v učebnicích, ale ta myšlenka ho zaujala. Zase jedna oblast magie, která by určitě stála za prozkoumání, ale kde na to má vzít čas? Moci se proměnit ve zvíře nebo ptáka musí být fajn, třeba v takového orla. Vždycky ráno by se vytratil od Dursleyů, proměnil by se a létal by nad Kvikálkovem. Mohl by každý den podělat Vernonovi nové auto a nikdo by ho nepodezříval. Pak se zastyděl, zdá se, že četba těch deníků má na něj neblahý vliv. Občas dostává nápady podobné otcovým. Netrpělivě se pustil do dalšího ročníku.

3. září
Hned ve vlaku jsem to řekl Červíčkovi a Náměsíčníkovi. Červíček z toho má strach a Náměsíčník se pořád bojí, že nám ublíží. Oba ale nakonec budou spolupracovat. Hned jsme vyzkoušeli, v jaké zvíře se promění Červíček, ale ten nepřekvapil, měla by se z něj stát krysa. Tak nějak to k němu dokonale pasuje, ale jsme přece jen zklamaní, protože jsme doufali v něco lepšího. Takhle budeme na Náměsíčníka sami a já mám obavu, že ani já nebudu zrovna něco, z čeho by měl mít respekt. Spíš se bojím, abych nebyl zpestřením jeho jídelníčku.

12. října
Jde to strašně pomalu. Snažíme se soustředit každý na své zvíře, ale pořád jsme se nehnuli z místa. Jediné, co nám to zatím přineslo, byla bolest hlavy u mě, tendence slintat u Siria a nezřízená chuť na sýr u Červíčka. Tohle jsem si vymyslel, ale je fakt, že mě hlava čím dál častěji ukrutně bolí. Asi to nebude žádná sranda.

8. listopadu
Siriovi se podařilo, aby mu na ruce vyrostla černá srst. Je to první pokrok za dva měsíce snažení!

19. prosince
Sirius se už dokáže proměnit celý kromě hlavy. Jeho hlava na psím těle vypadá fakt legračně. Já zatím dokážu přeměnit ruce a nohy na kopýtka a na hlavu si přičarovat parohy. Od té doby, co se mi to povedlo, se pořád podvědomě bojím, že neprojdu dveřmi a někdy se natáčím bokem. Červíček si dokáže přičarovat srst a dlouhý růžový ocas. Nakonec to snad přece jenom zvládneme.

15. ledna
Sirius se dokáže proměnit celý a vypravil se k Chroptící chýši. Nešel dovnitř, jen zůstal za dveřmi a zkoušel, jak bude Náměsíčník reagovat. Prý všechno proběhlo v pořádku a i Náměsíčník hlásil, že to s ním nic nedělá. Snad to vyjde a jako zvířata s ním budeme moci být i za úplňku.

12. února
Už jsem zvládl proměnu i já. Byli jsme se Siriem v Zakázaném lese a je to super. Ve sněhu se mi sice neběhá moc dobře, ale je to úplně nový pocit. Má to ale i stinnou stránku. Vybral jsem si zrovna blbé období a instinkt mě pořád nutil mlátit hlavou o strom, abych shodil parohy. Já přece nejsem jelen, jen tak vypadám, tak proč mě to nutí se tak chovat?

27. února
Teď už se dokáže přeměnit i Červíček. Při příštím úplňku chceme vyjít s Náměsíčníkem ven. Přemýšlím, co provedeme s Červíčkem, protože ve své podobě nám rozhodně nemůže stačit, nejspíš pojede na mě nebo Siriovi.

7. března
Všechno klaplo naprosto perfektně. Celou noc jsme běhali po lese a nic se nestalo. Vyplašili jsme jen několik kentaurů a Náměsíčník je chtěl začít pronásledovat, ale přitlačil jsem ho parohy k zemi a držel ho tak dlouho, dokud ho to nepřešlo. Červíček přitom spadl na zem a udělal si pěknou modřinu, ale my si ověřili, že dokážeme Náměsíčníka zvládnout. Ráno jsme všichni byli únavou mrtví, ale Náměsíčník doslova zářil. Zdá se, že nás opravdu považuje za svou smečku a konečně je plnohodnotným vlkodlakem.

14. dubna
Všechno je v pohodě. Zvládli jsme další úplněk a Náměsíčník jenom září. Vymyslel nám také nové přezdívky. mě říká Dvanácterák a Siriovi Tichošlápek. Nepřijde mi to nijak originální, ale když mu to udělá radost… Náměsíčník je tak plný energie, že si vymyslel novou věc, která nám zabere spoustu týdnů. Chce, abychom vytvořili mapu Bradavic, kde by byly všechny tajné chodby a průchody a také by se tam zobrazovaly všechny osoby podle toho, kde právě jsou. Vůbec mě nenapadá, jak to udělat, ale bylo by super mít něco takového v ruce. Filch by neměl šanci.

Harry dočetl zážitky svého otce ze čtvrtého ročníku. Být zvěromágem musí být asi docela zajímavé, i když některé instinkty evidentně dokážou pěkně zkomplikovat běžný život. Během celého ročníku se všichni tak intenzivně zabývali tréninkem svých schopností, že polevili i ve svých kouscích. Pro Filche a částečně i pro Snapea to musela být úleva, i když už ani Sirius na Snapea tolik nenasazoval. Harry se s vervou vrhl do dalšího ročníku. Chtěl se dozvědět, jestli se jim podařilo vyrobit ten plánek. Kdyby se mu dostal do rukou, určitě by pro něj nějaké využití našel. V pátém ročníku se však začaly objevovat i jiná témata.

3. července
Konečně jsme zase doma. Bradavice nejsou špatné, ale já se těšil na výlety se Siriem na motorce. Náměsíčník s Červíčkem by za námi také rádi aspoň na dva týdny přijeli, a naši nemají námitky. V tomhle baráku by se dal ubytovat celý Nebelvír a ještě by zbylo dost místa pro Zmijozel, abychom měli koho ztrapňovat. Samozřejmě, že se budeme vyhýbat úplňku, aby nebyl nějaký malér. Celý den jsem strávil tím, že jsem oprašoval a leštil motorku a potom se pustil i do Siriovy. Je to hrozné, když mu rodiče nedovolí mít ji doma, ale když stejně bude skoro celé prázdniny u nás, tak k čemu by mu tam byla.

17. července
Byli jsme zase na koncertu, ale tentokrát nic moc. Víc než ti trapáci na pódiu mě zajímaly holky okolo. Co se to se mnou děje? Vždyť jsou úplně pitomé a jen se hloupě hihňají, ale musím na ně pořád myslet. Několik se jich dalo se mnou do řeči, o čem se mám s nimi u Merlinova šosu bavit? Jsem z toho úplně mimo a Sirius je na tom podobně. Dvě z nich se dokonce porvaly o to, která s ním bude tancovat. Nechali jsme je být a raději se vytratili na pivo, ale stejně je to na hlavu. Teď už nelituju, že jsem nevydržel a nenechal si narůst dlouhé vlasy, Sirius je s nimi pro holky úplný magnet.

24, července
Dorazili Náměsíčník s Červíčkem. Hned je mnohem víc veselo, i když motorky teď zahálejí. Hned první den jsme sousedovi za kopcem vytahali všechnu mrkev a místo ní nasázeli cibuli. Čekali jsme od pěti hodin ráno, abychom viděli jeho výraz a stálo to za to. Vyvalil oči, štípnul se do tváře a potom strčil hlavu do sudu s vodou. Potom znovu vyvalil oči, oběhl několik koleček okolo zahrady a nakonec se posadil pod strom do chládku a pil jedno pivo za druhým. V poledne byl namol a zpíval v pozoru falešně národní hymnu. Nakonec se svalil do trávy a usnul.

10. srpna
Náměsíčník s Červíčkem jsou zase pryč. Vytáhli jsme je na dva koncerty, ale je to moc nebavilo. Možná byli moc vyjukaní, když něco takového zažili poprvé. Holky nás zase otravovaly, ale ve větší skupině to nebylo tak strašné. Nechápu ale, proč jsem pak na ně musel celou noc myslet.

10. září
Tenhle rok bude asi hustej. Na konci děláme zkoušky NKÚ a všichni učitelé začali pěkně zostra. Musím utužit vztahy s Evansovou a Snapem, oni jsou jednoznačně největší knihomolové v ročníku a mohli by nám trochu píchnout.

3. října
Začali jsme se s Náměsíčníkem učit spolu s Evansovou. Celou dobu jsem do ní hučel, až povolila. Je vážně moc chytrá a taky hezká. Proč jsem si toho dřív nevšiml? Sirius s Červíčkem se nepřidali. Sirius protože se pořád nesnese se Snapem a Červíčka ukecal, aby mu dělal společnost.

28. října
Máme hotový plánek, kde jsou všechny místnosti a tajné chodby, které jsme zatím objevili. Teď zbývá očarovat ho tak, aby zobrazoval i aktuální pohyb osob. Všichni si nad tím lámeme hlavu, ale nic nás nenapadá. Bavil jsem se o tom i s Lily a Snapem, a oba přišli s několika nápady, které by mohly vést k cíli. Je fajn mít je na své straně, i když se vedle Lily cítím nějak divně. Moc se mi líbí, ale to přece není důvod, proč bych se s ní nemohl normálně bavit.

15. listopadu
Zdá se, že jsme na to kápli. Náměsíčník se Siriem dostali nápad, jak tam ty postavy dostat, ale pořád se nám nedaří doladit formuli. Funguje jen jednorázově, kdy se postavy nepohybují, jen se na chvíli zobrazí jejich místo v okamžiku seslání. Budeme na tom muset ještě zapracovat.

3. prosince
Musím na Lily pořád myslet, je to hrůza. Začínám být napružený na Severuse, že se s ním baví víc než se mnou. Kdybych tak měl takovou povahu jako Sirius. Ten je pořád obklopen houfem fanynek a své favoritky střídá rychleji než ponožky. Občas se stává, že na snídani, oběd a večeři přijde pokaždé s nějakou jinou a to ještě občas uloupí nějakou pusu i mezitím. Nechápu, proč se zrovna já musel upnout jen na jednu a ještě ke všemu na tu, která mě bere jen jako partnera pro učení.

20. prosince
To je k nesnesení. Lily si se Severusem rozumí skoro i beze slov a já ze sebe nedokážu v její přítomnosti vymáčknout kloudnou větu. Už se zakoktávám, i když se spolu učíme natož, když se s ní mám bavit o něčem jiném. Kamarádi si ze mě dělají legraci a mě je stále víc trapně. Vždycky jsem si myslel, že mám smysl pro humor a dokážu být v rozhovoru vtipný, ale když jsem s Lily, padají ze mě samé stupidity.

8. ledna
Myslel jsem si, že se přes Vánoce dám doma trochu dohromady, ale je to pořád horší. Musím na ní pořád myslet, a když se baví se Severusem, neskutečně mě to vytáčí. Musím s tím něco udělat, ale potřebuji s ní být chvíli o samotě. Doufám, že se mi výmluvnost vrátí.

26. ledna
Katastrofa. Zastihl jsem Lily večer ve společenské místnosti a kamarádi nám vyklidili pole. Snažil jsem se jí říct, co k ní cítím, ale úplně jsem to zvoral. Já blbec si myslel, že mi hned sama padne kolem krku a bude mi šeptat do ucha, že mě také už dlouho tajně miluje. Ona ale jenom vyvalila ty svoje zelené oči a začala říkat něco, jestli to myslím vážně a tak. Já byl našponovaný jako špagát a když začala o tom, že jsme přece kamarádi a spolu se Severusem dokonce její nejbližší, vybuchl jsem. Zvýšil jsem na ní hlas a řekl spoustu hloupostí o ní, ale hlavně o Severusovi. Ani si nepamatuji všechno, ale točilo se to kolem toho, ať si mezi námi vybere a Severuse ať pustí k vodě, pak jsem ho začal urážet a to to všechno zazdilo. Dala mi facku a zmizela v holčičích ložnicích. Všechno jsem to podělal a mám na sebe strašný vztek, ale ještě větší na Severuse, který ji oblbuje už od začátku a tak si ji omotal kolem prstu, že se ho nikdy nevzdá.

27. ledna
Včera jsem byl z toho rozhovoru s Lily úplně hotový, že jsem se vytratil z hradu a v Prasinkách se zpil do němoty. Na kolej mě dostali až Remus se Siriem, kteří se mě vydali hledat. Vůbec si na nic nepamatuju, ale vztek ve mně zůstal. Ráno mi bylo strašně zle, zůstal jsem v ložnici a dával si všechno dohromady. Za všechno vlastně může Severus. Kdyby ho nebylo, věřím, že by se se mnou Lily bavila daleko víc a bylo by skoro jisté, že by naše přátelství přerostlo v lásku. Takhle měla Srabuse a já neměl šanci. Přísahal jsem si, že mu to nedaruju. Z každého dne jeho studia mu udělám peklo a bude těžce litovat, že vůbec nějakou Lily poznal.

28. ledna
Seznámil jsem se svým plánem ostatní. Sirius byl samozřejmě pro, on nikdy Srabuse neměl v lásce a krotil se jen proto, že jsem ho o to požádal. Remus se na to moc netvářil, ale nakonec se k nám přidal. Mám dojem, že to udělal proto, aby nás trochu krotil, ale to nemám v žádném případě v úmyslu. Červíček se samozřejmě přidal k většině. Je sice úplná nula, ale je věrný jako pejsek.

Harry se zarazil. Tohle opravdu nečekal. Vypadalo to, že se jeho otec a Severus Snape pozvolna sbližují a najednou takový zvrat, kde příčinou byla láska k jeho matce. Cítil k ní Snape také něco takového nebo byli pouze přátelé? Vypadá to, že se učitel lektvarů znal s jeho rodiči víc, než předpokládal, ale proč mu to nikdy nedal najevo? Vždycky se k němu choval dobře, možná mu toleroval i víc než ostatním a přitom mu jeho otec mnohokrát ublížil a podle vývoje v jeho denících ještě daleko víc ublíží. Četl dál a jeho obavy se naplnily. Příští týdny a měsíce byly plné systematických útoků na Snapea, který si nikdy nemohl být jist svým bezpečím. Pronásledovali ho dokonce i uvnitř jeho koleje a jediné zastání měl u Lily, která ho stále urputně bránila. Jeho otce to ale o to víc dráždilo a ve svém snažení nepolevoval.

6. května
Remus konečně rozlouskl ten problém s plánkem. Má to poslední háček, aby na plánku kouzlo ulpělo natrvalo, bude třeba obrovské množství magie. Víc, než je schopný dát dohromady jeden čaroděj, byť by byl sebemocnější. Budeme muset spojit své síly a všechnu energii nasměrovat co nejpřesněji. Červíček je z nás nejslabší, takže to bude on, kdo bude směrovat a my ostatní se do toho budeme muset pořádně opřít.

8. května
Povedlo se, ale nadělali jsme kolem sebe pořádnou paseku. Všichni tři jsme použili všechnu svou sílu a uvolnili tolik magie, že ji všechnu Červíček nestíhal usměrnit a my navíc očarovali jedno brnění, které odkráčelo neznámo kam, vytloukli všechna okna v místnosti a vypálili v podlaze metrovou díru. Brumbál se přiřítil jako velká voda a my měli co dělat, abychom se z toho vymluvili. Byli jsme potom úplně grogy, ale máme plánek. Je chráněný heslem, bez něhož vypadá jako normální kus pergamenu a funguje naprosto perfektně. O tom, že se na nás řítí Brumbál jsme věděli pět minut předem a jedině to, že jsme nebyli schopni udělat pořádný krok, nám zabránilo, abychom se nestačili vytratit. Srabus zažije nový stupeň pekla.

Tak se jim to přece jen povedlo, pomyslel si Harry. Ten plánek by bylo skvělé mít, ale on by ho stejně nevyužil tak často, jako jeho otec. Spíš by našel využití u Freda s Georgem, pak by celá škola měla o zábavu postaráno.

24. července
Skvělé. Přišly výsledky NKÚ a já složil všechny, které potřebuju k výcviku na bystrozora. Sirius je na tom stejně, ale on se nechce upsat žádnému ministerstvu. Moc zla sílí a on chce Voldemortovy Smrtijedy lovit na volné noze. Bude se mnou ale chodit na všechny předměty. O práci bystrozora jsem vždycky snil, i když je teď mnohem nebezpečnější než dříve. Před několika lety povstal nový mocný černokněžník, který si říká Lord Voldemort a systematicky útočí na kouzelníky i mudly. Vypadá to, jako by ten magor chtěl uchvátit veškerou moc a nakonec se nechat korunovat králem. Bylo by super, kdybych ho zastavil právě já, navíc bych cestou mohl proklít Srabuse, který určitě jako pravý Zmijozelák bude jeho následovníkem.

Harry se poprvé dočetl něco o Voldemortovi a pustil se do dalšího čtení v naději, že se dozví něco víc, ale v deníku se stále popisovaly jen útoky na Severuse. Styděl se za svého otce, kterého žárlivost dohnala k tomu, aby začal někomu dalšímu ubližovat. Že ten někdo byl zrovna učitel, kterému Harry vděčil za mnohé, všechno jenom zhoršovalo. Doufal, že jeho otec snad přijde k rozumu a nechá těch hnusných útoků.

9. listopadu
Málem jsme Snapea připravili o život. Už nějakou dobu nás sleduje nepochybně proto, že nás chce napráskat učitelům. Každý zvěromág totiž musí být registrován na ministerstvu a my se tím samozřejmě nehodláme omezovat. Tentokrát nás sledoval až k vrbě mlátičce a proklouzl za námi do chodby. Siria nenapadlo nic lepšího, než se proměnit a jako pes ho naháněl směrem k Náměsíčníkovi. Už byli hodně blízko, když jsem se rozhod tomu zabránit. Chci, aby měl ze života peklo za to, že mu Lily dává přednost, ale tohle mohlo skončit jenom tak, že přijde o život nebo z něj Náměsíčník udělá vlkodlaka. Přeměnil jsem se také, nabral ho na parohy a vynesl ven. Utrpěl sice pár zranění, ale to mu patří za to jeho věčné slídění. Bohužel se to domákl Brumbál a my potřebovali všechnu naši výřečnost, abychom se z toho dostali. Naštěstí moc nepátral po tom, kde se v Chroptící chýši najednou vzal velký černý pes a jelen, i když rozhodně musel něco tušit. Ten starý paprika rozhodně ví víc, než na sobě dává znát. Musíme si před ním dávat větší pozor.

14. března
Chytil jsem zlatonku a my obhájili pohár! Sirius si jako střelec vedl také dobře, ale rozhodující je chytač a to jsem já. Bohužel jsem si zase zlomil ruku a musím ležet dva dny na ošetřovně. Je tu příšerná nuda.
Neměl jsem co dělat a tak jsem koukal z okna. Venku na trávníku seděl Severus s Lily a učili se. Začala mi zase pěnit krev a pozoroval jsem je, kdy se začnou cicmat, ale oni opravdu celou dobu jen seděli vedle sebe a učili se. Za celou tu dobu neudělali jediný pohyb nebo gesto, které by prozrazovalo, že je mezi nimi víc než jen pouhé přátelství. Co když jsem si to všechno celé jen špatně vyložil a Lily k němu cítí jen přátelství? Neměl jsem na ní tenkrát tak tlačit a možná mohlo být všechno jinak. Budu na ně dávat pozor. Jestli je to opravdu tak, zachoval jsem se k němu i k ní nepředstavitelně hnusně a nevím, jak bych to mohl jednou odčinit.

21. dubna
Sleduji Lily a Severuse na každém kroku a oni se opravdu spolu jen učí. Očividně si spolu rozumí a mají společné zájmy, ale nevypadá to, že by v tom bylo něco jiného. Nevím, co si teď počnu. K Severusovi jsem se zachoval hnusně a u Lily jsem si to všechno nadobro pokazil. Musím ji přesvědčit, že ve skutečnosti nejsem tak špatný, jak by si podle toho posledního roku mohla myslet. Slibuju, že okamžitě končím se všemi naschvály na Severuse a budu vzorným studentem. Sirius se z toho sice zblázní, ale já musím vyzkoušet všechno, abych na ní zapůsobil.

25. dubna
Zkusil jsem se omluvit Severusovi, ale nedopadlo to moc dobře. Provedli jsme mu opravdu hodně zlého a byl bych blázen, kdyby mi hned odpustil, ale doufám, že se nakonec usmíříme. Mám podezření, že k Lily cítí něco víc a za jeho odmítnutím mé omluvy je obava, abych mezi ně nevstupoval. I když se cítím provinile, v tomhle mu neustoupím a budu se snažit dál.

V následujících týdnech se Harry ke svému potěšení dočetl, že jeho otec šel skutečně důsledně za svým cílem. Rezignoval na všechny lumpárny a věnoval se intenzivně studiu a svým povinnostem. Neustále byl Lily v patách. Studoval vedle ní v knihovně, sedával v její blízkosti ve společenské místnosti a vyhledával každou příležitost, aby s ní mohl promluvit několik slov. Nesnažil se stáčet rozhovor na cokoli jiného než na učení a školu, ale Lily byla zatvrzelá a vytrvale odrážela jakékoli pokusy o sblížení. James se nevnucoval a postupně upouštěl od jakýchkoli rozhovorů, ale stále se jí držel nablízku, i když v dostatečné vzdálenosti, než aby se to dalo považovat za obtěžování. Na konci roku se ho už Lily začínala stranit a on se začínal propadat do depresí ze své marné snahy posunout jejich vztah kamkoli od zjevného nepřátelství, které mu stále více dávala najevo.

Poslední prázdniny se nesly ve znamení jeho temných nálad, ke kterým nepřispívala ani zhoršující se situace v kouzelnickém světě. Útoky Smrtijedů se stávaly pravidelností a možná s výjimkou Brumbála se nenašel nikdo, kdo by Voldemortovi dokázal čelit. Bystrozoři dělali všechno, co bylo v jejich silách, ale kromě několika nízko postavených Smrtijedů nedokázali dostat nikoho a jejich vlastní řady povážlivě řídly.

Sirius definitivně opustil svou rodinu a trávil všechen čas u Potterů. Spolu s Jamesem spřádali plány na to, co budou dělat po ukončení studia. James byl stále odhodlaný vstoupit do bystrozorského výcviku a Sirius, která neměl rád jakákoli omezení, hodlal bojovat proti zlu na vlastní pěst. Většina jeho příbuzných podporovala Voldemorta a on se neustále kochal myšlenkou, že je všechny pošle do Azkabanu. Byl vysazený zejména na svou matku, která také byla hlavní příčinou jeho odchodu z domova v okamžiku, kdy dosáhl plnoletosti.

*****

Začal poslední rok jejich studia, který byl poznamenaný jejich rozhodnutím postavit se zlu a u Jamese i snahou dosáhnout změny ve vztahu k Lily. Začátek školního roku jim ale moc nepřál. Několik zmijozelských studentů otevřeně vyjadřovalo svou podporu Voldemortovi a vytvořili spolek, který tvrdě útočil na všechny, kteří se stavěli na opačnou stranu. Snape patřil k těm několika zmijozelským, kteří se k nim nepřidali a stranil se všech s výjimkou Lily. Ta ale k němu stále přistupovala jako ke svému příteli nebo možná bratru, ale ani James, který jim byl neustále v patách nemohl prohlásit, že by za celou dobu mezi nimi došlo k čemukoli jinému než k přátelským rozhovorům nad učebnicemi. Jemu samotnému se Lily stále stranila a projevovala značnou vynalézavost ve způsobech, jak se mu vyhnout. Uplynulo několik měsíců, když konečně došlo v jejich vztahu k nečekanému zvratu.

15. ledna
Nejšťastnější den mého života. Sledoval jsem Lily pod neviditelným pláštěm, když narazila na skupinu zmijozelských, kteří ji okamžitě začali urážet. Obstoupili ji kolem dokola a nechtěli ji propustit. Pořád ji uráželi kvůli jejímu původu a hrozili jí, že takoví jako ona jsou ostudou kouzelnického světa, a že by měli být bez milosti likvidováni, protože neustále hrozí, že všechno prozradí mudlům a jejich mudlovská krev oslabuje kouzelnické nadání následujících generací. Některé holky byly obzvlášť odporné a prohlašovaly, že by se všichni mudlovští šmejdi měli sterilizovat, aby se zabránilo přenosu jejich vlastností dál. Lily brečela a snažila se uniknout, ale byla jich na ni přesila. Když začali vytahovat hůlky, aby jí ublížili i fyzicky, neudržel jsem se a pustil se do nich. Zpod neviditelného pláště jsem jich polovinu omráčil, než ostatní vůbec stihli zareagovat, zbytek se ale na mě zaměřil a já měl co dělat, abych se kryl za sloupem. Krev se ve mně vařila a ještě nikdy jsem nebyl s hůlkou takhle rychlý. Střídavě jsem vyvolával štít a metal po nich kletby až nakonec všichni leželi na zemi.
Sotva jsem stál na nohou po tom vypětí, ale nakonec mě udržela v pohybu starost o Lily. Seděla schoulená v koutku a plakala tak, že vůbec nereagovala, když jsem k ní přišel a začal ji konejšit. Vzal jsem ji kolem ramen a hodil přes nás neviditelný plášť, kdyby ještě někdo přišel a šeptal jí do ucha, že už je to všechno za námi, a že bude zase dobře. Nakonec se začala uklidňovat, ale neodtáhla se, jen se mi schoulila v náručí a my si začali normálně povídat. Seděli jsem tam strašně dlouho, až nás mravenčení v nohou donutilo se zvednout a ona mi celou dobu vykládala, jak to vlastně všechno bylo. Nejdřív mě brala jako kamaráda a když jsem na ni tak vyrukoval, byla zaskočená. Potom jsem ale neudržel nervy a ona radši utekla, než aby se se mnou musela dál hádat. Já potom začal být hnusný na Severuse, kterého opravdu bere jen jako nejlepšího kamaráda a ona mě začala nenávidět. Celou tu dobu se ale cítila v mé přítomnosti divně a nenáviděla mě o to víc. Potom, když jsem se přestal do Severuse navážet, najednou neměla důvod na mě útočit, ale ten neklid z mé přítomnosti se stupňoval. Fascinovalo ji, jak jsem se dokázal ovládnout a být najednou vzorným studentem, pozorným a ohleduplným k ostatním. Nakonec si uvědomila, že by se do mě mohla zamilovat a proto se mě začala stranit. Bylo ale už pozdě a ona se tím jenom mučila, protože mě nedokázala vyhnat z hlavy. Dokonce na mě použila nitrozpyt a byla v šoku, že všechno, co dělám myslím upřímně.
Potom jsme šli do koleje a celou noc jsme si ve společenské místnosti povídali a drželi se za ruce. Připadám si, že mi celou dobu chyběla část duše a teď konečně Lily tu díru ucpala. Znovu použila na mou žádost nitrozpyt, abych ji přesvědčil, co k ní cítím a ona mi to nabídla také. Neovládám ho, ale to je stejně jedno, protože to, jak se cítím v její společnosti je nepopsatelné. Ráno nás tam našli kluci a nevěřili vlastním očím. Šli jsme společně na snídani a ona mezi nás zapadla, jakoby byla mezi Poberty od samého začátku.

Následující pasáže Harry z velké části přeskakoval. Většinou detailně popisovaly činnosti, které provozovaly jeho rodiče v soukromí, a on si připadal trapně, že si o tom takhle četl. Zaznamenal ale další vývoj vztahů se Snapem, který těžce nesl nové sblížení Lily a Jamese. Přece jen cítil k Lily víc, než dával najevo a teď, když dávala všem najevo svou zamilovanost do Jamese, začínal se jich stále více stranit a vůči Jamesovi se stavěl vyloženě nepřátelsky. V denících byla několikrát zmínka o tom, že se snažili vztahy s ním narovnat, ale bez úspěchu. Byl se ochotný bavit s Lily o samotě, ale v přítomnosti Jamese buď zarytě mlčel, nebo vůči němu chrlil jednu urážku za druhou. Harry byl velice zklamaný, že se mezi jeho otcem a Snapem vytvořilo takové nepřátelství kvůli soupeření o přízeň jeho matky a neustále se užíral představami, jak teď bude se svým oblíbeným učitelem vycházet. Předstírat, že neví nic o jeho minulosti a vztahu k jeho rodičům asi nevydrží dlouho a nevěděl, jak se zachovat.
Nalezl ještě jeden záznam, který mu nedával smysl.

25. března
Konečně zpátky v Bradavicích. Otec mě omluvil na dva dny, aby mi během mých osmnáctých narozenin předal rodinné tajemství. Je to už tradice stará víc než tisíc let a bylo to fakt náročné. Celé dva dny byly naplněné testováním mých schopností, morálky a etiky a spoustou nekonečných rituálů. Nesmím se o tom nikomu kromě svého nejstaršího syna zmínit, ale je to fakt hustý. Člověk se hned kouká na historii jinak. Na konci jsem byl úplně grogy, ale teď jsem oficiálně dospělý Potter. Jediné, co mě udivuje je, že se to všechno odehrává až rok po mé plnoletosti, ale kdysi asi čarodějové dospívali později. Už se těším na Lily, ale jsem tak unavený, že sotva udržím tužku.

Harry se mohl jenom dohadovat, o co při tomhle zasvěcení šlo a jak to asi proběhne u něj. Zeptal se na to obrazu svého dědy, ale ten mu jenom odpověděl, že až přijde ten pravý čas, všechno se dozví.

Ve zbytku deníků se potom dočetl o ukončení školy, nástupu do bystrozorského výcviku, svatbě svých rodičů a starostmi se zařizováním domácnosti. Vypadalo to, že Pobertové byli pevnou součástí jejich domácnosti a vždy alespoň jeden z nich pobýval na návštěvě u mladého páru. O Snapeovi nebyla v denících ani zmínka, kromě náznaku, že odjel do zahraničí studovat lektvary. Všichni Pobertové bojovali proti Smrtijedům a postupně si získávali uznání ostatních pro své schopnosti a talent nacházet i v nejkrizovějších situacích řešení, která byla poznamenána jejich smyslem pro humor jako v případě, kdy svedli dvě rozdělené skupinky Smrtijedů dohromady a ti se v naprosté tmě pustili sami do sebe. Naši přátelé měli pak jen trochu práce s dopravou deseti bezvládných těl před budovu ministerstva, kde je vyrovnali do řady, posadili ke zdi na ulici a před každého položili klobouk s několika drobnými. Na krk prvního v řadě pak pověsili nápadnou ceduli, kde stálo:

Jsme ubozí Smrtijedi bez střechy nad hlavou. Náš pán nás trápí hladem. Přispějte nám prosím pár penny na teplou polévku.

Potom jenom ztropili hluk, který přivolal vrátného. Ten nevěřil svým očím, ale někteří z těchto Smrtijedů byli na veřejnosti známí a Denní věštec pravidelně uveřejňoval jejich obrázky spolu s odměnou, která je vypsána na jejich dopadení, takže nakonec přivolal bystrozory, aby jim mohli tu teplou polévku v Azkabanu nabídnout. Pobertové to všechno sledovali za rohem a mohli se z toho potrhat smíchy.

James se spřátelil i s dalšími bystrozory a zejména Alice a Frank Longbottomovi byli v Godrikově dolu častými hosty. Jejich přátelství se ještě víc prohloubilo, když Alice a Lily téměř nastejno oznámily svým manželům, že čekají první děťátko. Ženy spolu trávili stále více času a výborně si rozuměly. Navzdory temné době to vypadalo, že rodinné štěstí Potterů nemůže nic narušit.

Všechno se změnilo až těsně před narozením Harryho. Věštba předpověděla, že právě chlapec, který se narodí na konci července rodičům, kteří už třikrát čelili Voldemortovi bude tím vyvoleným, který ho může dokázat definitivně zastavit. Tehdy našel Harry poslední zmínku o Snapeovi.

12. května
Zase se všechno zamotalo. Voldemort půjde po nás osobně. Dozvěděl se o nějaké potrhlé věštbě, že naše dítě by mohlo být tím, kdo ho porazí. Snape nás přišel varovat. Nedokážu se v tom člověku vyznat. Nejdřív je s Lily největší kámoš, potom se někam vytratí, aby se nakonec vrátil a stal se Smrtijedem a nakonec zase obrátí a z lásky k Lily bude riskovat svůj život, aby nás ochránil. Ten chlap je blázen, ale zároveň je nesmírně odvážný. Nedokážu popsat, jak jsem mu vděčný a vážím si jeho oběti, kdy denně riskuje svůj život, aby ten náš ochránil. Chci, aby všichni věděli, že je to ten nejstatečnější člověk, kterého jsem kdy poznal.

6. prosince
Seslal jsem na náš dům všechna ochranná kouzla, která znám. Pomohl i Brumbál a ostatní členové řádu a zbývá už jenom to poslední. Dnes večer sešleme na náš dům Fideliovo zaklínadlo, aby ho nikdo, komu to neprozradí strážce tajemství, nemohl nalézt. Chtěl jsem, aby strážcem tajemství byl Sirius, ale ten mě na poslední chvíli přemluvil, abych to změnil na Červíčka. On často riskoval a bál se, že kdyby padl Voldemortovi do rukou, mohl by ho magií nebo Veritasérem donutit k prozrazení. Naproti tomu Červíček byl vždycky opatrný a držel se vzadu, takže měl také největší šanci z každé šlamastiky vyváznout. Navíc by nikoho nenapadlo, že někdo kdo vypadá tak jako on, by mohl být tím strážcem. Červíčkovi věřím jako každému z Pobertů a není důvod nezachovat se podle jeho nápadu. Navíc budeme navenek prezentovat, že strážcem je Sirius. Když bude Červíček někomu ukazovat náš dům, vždycky bude pomocí mnoholičného lektvaru zamaskovaný za Siria. Možná je to přehnané, ale děláme to kvůli našemu synovi. Není nic, co by kdokoli z nás neudělal pro jeho bezpečí a štěstí.

Harry se zamyslel. Všichni včetně nejbližších přátel považovali za strážce tajemství Siria, a když někdo jeho rodiče zradil, byl prvním podezřelým právě on, ale všechno bylo jinak. Je možné, že by Sirius byl nevinný? A jestliže byl nevinný, proč se nebránil svému uvěznění v Azkabanu? Musí se na to určitě podívat. Lucius Malfoy nebo Brumbál mají styky na ministerstvu a určitě by mu mohl obstarat materiály k tomu procesu. Zkusí se ho na to zeptat.

Na dalších stránkách se mnoho zajímavého nedozvěděl, pouze získal přesný přehled svého růstu. James pravidelně zaznamenával jeho výšku a váhu a také všechny jeho další pokroky. Teď věděl naprosto přesně, kdy mu narostl první zub, kdy udělal první krůček, jak ho vozil Sirius na hřbetě po obýváku a jak mu často před spaním čechral srst, aby lépe usínal. Bylo mu smutno, že z celé té veselé party zůstal pouze Remus Lupin, který byl neznámo kde. Toužil poznat přátele svého otce a seznámit se s posledním z nich. Musí ho prostě najít.

Pozn.Možná, že něco z toho přesně neodpovídá předloze, ale proto je to ff a takhle se mi to zkrátka líbí víc.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one