face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry se v myšlenkách stále vracel k deníkům svého otce. Strašně rád by poznal posledního z Pobertů, ale vůbec netušil, kde by ho měl začít hledat. Je vůbec ještě naživu? Vždyť se o něj celou dobu nikdo nezajímal a nejbližší přítel jeho otce by přece alespoň občas přišel na návštěvu, poslal mu přání k narozeninám nebo by se alespoň ochomýtal okolo domu, aby ho viděl. Zkusil se na to zeptat obrazu svých prarodičů, ale ti o příteli jeho otce také neměli ponětí. Pamatovali si ho jako tichého chlapce, který ostatní spíš mírnil v jejich bláznivých kouscích, ale o jeho soukromém životě nevěděli vůbec nic. Ani z které části Anglie pochází, ani jestli má nějakou rodinu nebo dům, kam by se mohl vracet. Nakonec se Harry rozhodl pro výstřel naslepo. Napsal dopis s tím, že pošle Hedviku, aby se adresáta pokusila najít.

Vážený pane Lupine,
Dočetl jsem se v deníku svého otce o jeho přátelství s Vámi. Strašně rád bych se s Vámi seznámil a dozvěděl se o svých rodičích a jejich přátelích co nejvíce. Moc Vás prosím, odpovězte mi po mé sově. Brzy bude konec prázdnin a já se vrátím do Bradavic, ale doufám, že bychom si mohli alespoň dopisovat, než bude možné osobní setkání. Moc se těším na Vaši odpověď.

Harry James Potter

Když si to po sobě znovu pročítal, musel se pousmát. Nikdy nebyl žádný spisovatel, ale alespoň nebude přetěžovat Hedviku zbytečně velkým kusem papíru. Jestli jeho sova Lupina najde, může se v dalším dopise rozepsat víc. Pořádně zabalil svůj dopis do fólie, v kuchyni ji neprodyšně svařil, aby žádná nepřízeň počasí nemohla jeho dopis poškodit a otevřel dvířka klece. Hladil Hedviku po hlavě a tiše jí vysvětloval:

„Musíš najít Remuse Lupina. Nevím, jak vypadá ani kde bydlí, ale ty jsi ta nejchytřejší sova na světě, takže to dokážeš. Aspoň si užiješ trochu volnosti, jen dávej pozor, aby se ti nic nestalo. Jsi má kamarádka a já na tebe spoléhám.“

Hedvika jen kývla hlavou, možná jen byla spokojená s tím, jak jí čechral pírka, ale jemu připadalo, že rozumí každému jeho slovu. Znovu jí zopakoval, koho má najít a vypustil ji otevřeným oknem do kvikálkovské noci.

******

Zbývalo mu posledních pár dnů do odjezdu k Malfoyovým a on se snažil využít každičké chvilky k rozhovorům se svými prarodiči. Celý rok se s nimi neuvidí, i když ve skrytu duše trochu doufal, že by někdy mohl využít svých nových znalostí bradavických tajných chodeb k tomu, aby se nenápadně vytratil za hranice školních pozemků a navštívil je.

Se svým dědou si dokonce našli novou zábavu. Harry přestěhoval před obraz šachový stolek a strávili spolu několik hodin zuřivými souboji na šachovnici. Jeho dědeček samozřejmě nemohl šachy přímo ovládat, ale diktoval mu své tahy a Harry je prováděl za něj. Oba prokládali hru různými průpovídkami, takže se dobře bavila i babička, která koukala dědovi přes rameno a kibicovala. Harry se učil ovládat figurky svou magií a za chvíli už dokázal daleko víc než je pouze přesouvat po šachovnici a ničit figurky soupeře. Když po jedné vítězné partii donutil své figurky, aby si plácly ve vítězném gestu, mohli se všichni potrhat smíchy stejně jako v případě, kdy jeho figurky před začátkem partie předvedly maorský válečný tanec po vzoru novozélandských ragbistů. Harry, který to odkoukal z televize, tímto představením odboural svého dědečka na dobrou čtvrthodinu a dokonale tak narušil jeho soustředění po celý zbytek partie.

Věnoval také trochu času studiu mudlovských učebnic, které dostal od Hermiony. Ve škole se k tomu určitě nedostane a její nápad, aby v ničem nezaostával za svými vrstevníky, se mu líbil. Soustředil se zejména na přírodní vědy, kterým se v Bradavicích nevěnovala moc pozornost, a znovu se utvrdil v přesvědčení, že by se kouzelníci neměli od ostatního světa tak oddělovat. Mudlové měli na spoustu věcí jiný pohled, ale jejich snaha porozumět příčinám všech jevů a tyto příčiny pak spojovat do logických souvislostí mu byla blízká. Kouzelníci se příliš často spokojovali s opakováním něčeho, co se osvědčilo, a po příčinách a hlubším porozumění moc nepátrali . Přitom při skutečném porozumění jak magie funguje, by nebylo třeba biflovat se spoustu kouzel, ale vytvářet kouzla přesně podle momentální potřeby. Možná právě to měli na mysli Snape s Brumbálem, když ho tlačili do studia toho, jak magie vlastně funguje. Možná doufali, že díky svým schopnostem vnese do chápání magie trochu pořádek a udělá z ní konečně exaktní disciplínu.

Konečně jednou večer přilétla sova od Lucia, kde mu psal, že si ho vyzvedne za dva dny. Jelikož měl rovnou od Malfoyů jet do školy, musel si sbalit všechny věci, které bude na nový školní rok potřebovat. S povzdechem konstatoval, že z většiny svých věcí, které si nakoupil minulý rok, už vyrostl a bude muset udělat daleko větší nákup než jenom učebnice. Snažil se také uzavřít všechny své záležitosti, takže strávil jedno náročné odpoledne ve své lektvarové laboratoři, kde likvidoval výsledky svých prázdninových pokusů. Nechtěl riskovat, že by se nějaký lektvar zkazil, vybuchl a nadělal v rodinném sídle nějakou škodu. Promluvil si také se skřítky, jak mají sídlo udržovat a zanechal jim nějaké peníze, aby se nemuseli celý rok nijak uskromňovat a mohli tak sídlo celý rok udržovat v pořádku.

Konečně nadešel den, kdy se zase skoro na rok osvobodí od Dursleyů. Nemohl dospat a proto po ranním běhu, který tentokrát absolvoval ještě za tmy, ležel na posteli a sledoval hru stínů na stropě. Přemýšlel, co ho asi následující rok čeká. Škola byla fajn, kamarádi super, ale jeho to pořád hnalo někam dál. Pořád cítil, že ještě něco v jeho světě chybí, aby se cítil úplný. Ztráta rodičů a osamělost prvních let jeho života vypálila v jeho duši ohromnou díru, která se stále nechtěla uzavřít. Jeho kamarádi dokázali část vyplnit, ale ještě toho stále mnoho chybí. Snad najde Lupina a on zaplní další kousek.

Znovu si přehrál všechno, co se dozvěděl z deníků svého otce a v jeho náladě se střídalo pobavení s obavami, smutkem a znepokojením. Je možné, aby někoho dokázala láska a žárlivost tolik změnit? Prožíval Snape stejné pocity, jako jeho otec, když jeho matka volila mezi nimi? Nechápal intenzitu jejich pocitů a emocí. Jak může někdo tolik milovat člověka, kterého vlastně většinu svého života ani neznal? Milovat tak, že pro něj dokáže tolik trpět? Nechával myšlenky volně plynout v polospánku a čekal, kdy dům jeho pěstounů konečně ožije a on bude moci začít tahat svá zavazadla dolů po schodech bez obav, že někoho probudí.

Jako první se ozvaly opatrné kroky tety Petunie. Dávala si pozor, aby neprobudila Vernona ani Dudleyho a opatrně se šourala v pantoflích do přízemí, aby je svým sprchováním a přípravou snídaně neprobudila. Harryho napadlo, jaká by vlastně byla, kdyby v životě potkala někoho jiného než právě Vernona. Za celou dobu ji nikdy neviděl projevit jakýkoli vlastní názor kromě nekritického zbožňování Dudleyho. Ve všem ostatním se dokonale přizpůsobovala požadavkům svého manžela. Je možné, že ji Vernon utiskuje stejně jako jeho? Je s ním vůbec šťastná?

Z kuchyně se začínala linout vůně připravované snídaně, když projevil první známky života i Vernon. Harry slyšel jeho těžké kroky, jak přecházel do koupelny , a jeho basové pobrukování, které dokonce přehlušilo šumění sprchy. Teď už zbývá akorát Dudley. Ten ale nevstane, dokud mu Petunie nezaťuká na dveře a nezačne ho lákat na snídani. Musí ještě chvíli počkat, nemá cenu riskovat, že by ho jeho bratránek obvinil z toho, že ho probudil.

Čekal ještě dobrou čtvrthodinku, a když byl konečně celý dům na nohou, začal se svým stěhováním. Opatrně spouštěl svůj kufr ze schodů a zaparkoval ho za vchodovými dveřmi. Poté ještě vykonal několik cest pro ostatní věci a nakonec na tu hromadu postavil prázdnou klec.

„Co to děláš, kluku?“ konečně projevil zájem o jeho konání Vernon.

„Chystám si zavazadla. Dneska odjíždím na zbytek prázdnin k Malfoyům.“

„Zbytečná práce, ten chlap už na tebe určitě zapomněl. Kdo by taky stál o takového ničemu? Vsaď se, že večer budeš všechny ty nesmysly tahat zase zpátky,“ provokoval ho dál jeho strýc. Harry se opravdu dnes nechtěl hádat, ale cítil, že se mu začíná vařit krev.

„Pan Malfoy je skutečný gentleman, nemám obavu, že by nedodržel své slovo.“

„Uvidíme, pořád nemůžu uvěřit tomu, že by někdo jako on jevil zrovna o tebe nějaký zájem. Beztak je to nějaký podvodník, který si myslel, že z nás vyrazí nějaké peníze, ale když viděl, že tady mu pšenka nepokvete, vytratil se a už o něm nikdy neuslyšíme. Takové divadýlko by svedl sehrát kdejaký pobuda. Jediný důvod, proč jsem s ním nevyrazil dveře, je slabá naděje, že bychom se tě mohli přece jen zbavit na celé dva týdny.“

„Pan Malfoy není žádný podvodník! Sami se o tom můžete přesvědčit a zajet mě k nim navštívit. Možná bych se mohl přimluvit a on by tě vzal na místo sluhy. Nesplňuješ sice všechny jeho nároky, ale pro jednou by mohl přimhouřit oko.“ Harry sám nevěděl, proč přidal ty poslední dvě věty, ale okamžitě poznal, že je zle. Strýc zbrunátněl a vystartoval od stolu jako velká voda. První facka přilétla okamžitě a druhá ji hned následovala. Harry se skácel na zem, ale strýc ho zvedl a uhodil ho ještě několikrát do tváře. Potom ho přehodil přes opěradlo křesla a pokračoval v bití páskem ze svých kalhot. Byl skutečně vytočený na nejvyšší míru a do úderů vkládal maximální sílu. Teprve po hodné chvíli se svalil celý zadýchaný do křesla a snažil se do své pravice vmasírovat trochu citu. Poručil Petunii, aby Harryho odvedla do toho zatracenýho kumbálu pod schody a zavřela ho tam. Vyprovázel ho nadávkami a slibem, že ten kutloch už víckrát neopustí.

Harry se schoulil na rozpadající se matraci v rohu a snažil se potlačit vzlykot. Bolelo ho celé tělo, tvář a oko na levé straně mu natékaly a od zad po stehna bylo jeho tělo jedna veliká podlitina. Petunie mu podala deku a tiše, spíš pro sebe, pronesla:

„Proč to sakra děláš? Musíš ho pořád takhle provokovat? Co když ti nezakáže jenom pobyt u přátel, ale nepustí tě ani do Bradavic? Zkus ho, prosím, příštích pár dní nenaštvat.“

Přikryla ho dekou a na polici postavila baterku, aby nemusel být v úplné tmě. Poté se za ní dveře zavřely a Harry slyšel zamykání zámku a zasouvání petlice. Byl zase sám a navíc s vyhlídkou, že své kamarády pěkně dlouho neuvidí. Nemohl ani způsobit poprask tím, že začne kouzlit a přivolá tak zákrok někoho z ministerstva, protože jeho hůlka byla sbalená kdesi v útrobách jeho kufru. Nemohl absolutně nic dělat, jen ležet v naprosté tmě a tiše vzlykat bolestí.

Uběhly sotva dvě hodiny, když zaslechl domovní zvonek a uslyšel Luciův hlas, který se po něm ptal. Petunie mu odpověděla, že Harry nikam nepůjde, protože má trest domácího vězení. Harry se v duchu ušklíbnul. Domácí vězení! Opravdové vězení by bylo proti téhle díře dokonalý luxus. Kdysi v novinách četl diskusi, kolik prostoru by měl mít k dispozici každý vězeň a jaké další náležitosti by cela ve věznici měla mít a vycházelo mu, že on je na tom mnohem hůř, než jakýkoli odsouzený vrah. Mezitím výměna názorů mezi dveřmi pokračovala a vložil se do ní i Vernon.

„Chápu, že si chlapec vysloužil trest, ale trvám na tom, aby mi to oznámil on osobně,“ snažil se Lucius, ale Vernon mu zdařile oponoval,

„Má trest. Co by to bylo za trest, kdyby se mohl vybavovat s kdejakým svým pochybným kamarádíčkem!“

„Co si to dovolujete! Vy MĚ budete urážet? Tady něco smrdí víc než vaše laciná kolínská. Chtěl jsem se původně obrátit na nějakou instituci, aby případ prošetřila, ale teď už toho mám právě dost. Jestli mi okamžitě chlapce neukážete, použiji všech prostředků a počítejte s tím, že se vám to nebude líbit!“

„Ty úchylnej blbečku! Táhni z mého pozemku pryč, než na tebe zavolám policii. Nenechám si ve vlastním domě vyhrožovat.“ Vernonovi rozčilením přeskakoval hlas, ale nehodlal ustoupit ani o píď.

„Ty jedno vypasené mudlovské prase. Nemáš ani ponětí, co bych ti mohl udělat, ale možná by ti prospěla malá ukázka…“

Harry se ve své kobce třásl vztekem, bolestí a bezmocí. Každou chvilku se jim situace vymkne z rukou a potom bude mít Lucius, který se mu snažil pomoci, velké problémy. Jeho mysl se podvědomě natáhla k magickému jádru a nabrala tolik energie, kolik dokázala. Stejně jako při svém střetu s Voldemortem nepoužil žádné zaklínadlo, ale čistou sílu magie. Dveře jeho kumbálu se rozletěly v dešti třísek a tlaková vlna povalila všechny v předsíni. Najednou ho zalila vlna strašlivé únavy, ale stále vnímal své okolí. Poznal Lucia, který se vzpamatoval jako první, protože ho před hlavním náporem ochránila těla Vernona s Petunií ; slyšel nadávky svého strýce, který si při pádu bolestivě narazil loket a vysoký nářek Dudleyho. Jeho bratránek sledoval celou scénu za dveřmi do obýváku, které tlaková vlna rovněž vyvrátila a jeho to bohužel povalilo rovnou do sbírky kaktusů tety Petunie, jejichž ostny mu způsobily četná bolestivá poranění zejména v místech, kde záda přecházejí v nohy.

Lucius zvedl bezvědomého Harryho do náruče a zahřměl:

„Tohle jste chtěli utajit? Dokážu pochopit, že děti zlobí a zaslouží trest, dokážu za jistých okolností připustit i výchovný políček, ale zmlátit dítě jako koně, to přesahuje všechny meze. Teď se musím postarat o chlapce, ale počítejte s tím, že to jen tak nenechám! Za tohle se budete zodpovídat.“

Mávnutím hůlky přivolal Harryho kufry, zmenšil je a strčil do kapsy a okamžitě se spolu s bezvědomým Harrym přemístil do svého sídla.

Harry se probíral z bezvědomí. Pomalu už v tom začínal mít praxi, ale tady ho neobklopovaly sněhobílé stěny bradavické ošetřovny jako v předešlých případech, ale bohatě zařízený pokoj v sídle Malfoyů. Snažil se posadit, ale stále se cítil celý rozlámaný, tak jenom zašátral na nočním stolku po svých brýlích. Ten pohyb zaznamenali i ostatní v místnosti a okamžitě ho obklopilo několik postav.
„Díky Merlinovi, konečně ses probral. Nahnal jsi nám opravdu pořádný strach, ale vypadá to, že už bude všechno v pořádku. Můžeš mi vysvětlit, co se tam vůbec odehrálo?“ začal hned vyzvídat Lucius.

„No, většinu jste si určitě domysleli. Celé prázdniny jsem se snažil držet zpátky, ale teď jsem to na poslední chvíli podělal. Hloupě jsem Vernona provokoval a v něm zkrátka bouchly saze,“ začal Harry líčit, jak ke všemu došlo. Lucius ho nepřerušoval, ale na konci se trochu pousmál.

„Už se mu tolik nedivím, ťal jsi do živého, ale na tvém místě bych s takovými řečmi počkal, až se budeš schopný lépe bránit. Máš pravdu, on by se u mě opravdu bez silné protekce nemohl ucházet ani o místo nejposlednějšího služebníka, který pere špinavé hadry domácím skřítkům. Chtěl bych ale ještě vědět, co znamenal ten výbuch a jak jsi ho u Morganina zadku způsobil, když jsi neměl hůlku. A proč se tam okamžitě neukázal nějaký poskok z ministerstva, aby tě potrestal za použití magie?“

„Byl jsem hodně vytočený a vrhnul jsem svou magickou energii proti těm dveřím, aby nedošlo k nějakému incidentu, který by vám způsobil potíže. Vypadalo to, že každou chvíli vytáhnete na mého strýce hůlku. Ministerstvo takovou magii asi nedokáže zaznamenat, protože nereagovalo ani dřív, když jsem něco udělal bez hůlky.“

„Tys tam ležel polomrtvý a měl jsi starost, abych JÁ neměl problémy? Máš ale pravdu, že jsem chtěl každou chvílí použít hůlku a proměnit tu parodii na člověka v mopslíka nebo něco takového. Ještě si to s ním vyřídím, žádný takový mi nebude říkat úchylný blbečku. Kdyby mi byl rovný, vyzval bych ho na souboj, takhle ho aspoň donutím litovat každého slova a každého skutku, který dnes udělal,“ Luciovy bledé tváře se při vzpomínce na urážky zabarvily do světle růžova.

„Nechte ho být, prosím, všechno to byla moje hloupost. Zbytečně jsem ho vyprovokoval. On se našeho světa bojí, a proto na všechno kouzelnické reaguje tak přehnaně,“ snažil se Harry omlouvat Vernona.

„Teprve bude mít důvod se našeho světa bát,“ Lucius se zlověstně pousmál, ale pak svůj postoj o něco zmírnil:
„Neboj, doopravdy mu neublížím, ale potká ho nejspíš pěkná řada potíží a nepříjemností. Nemusím zacházet do krajností, ale třeba to, že tvůj strýc zaspí, opaří se při snídani kávou, před domem uklouzne na náledí, nenastartuje auto a na obchodní schůzku dorazí s rozepnutým poklopcem, bude vypadat jako naprostá souhra okolností a mě to poskytne královskou zábavu na celý den. Je mi jasné, že ti nemůžu situaci ještě dál zhoršovat. Až do své plnoletosti budeš muset u nich trávit část prázdnin.“

Harry se musel zasmát té představě a byl si jistý, že Vernon zažije těžké časy. „To si dokážu docela dobře představit. Chci vám moc poděkovat, že jste mě odtamtud dostal. Strýc by byl v tomhle stavu schopný mě nepustit do Bradavic. Děkuju vám i za to, že jste ho tenkrát přesvědčil, abych tu mohl nějakou dobu být. Navíc tu scénu, když jste ho přesvědčoval, aby mě pustil k vám, nikdy nezapomenu. Byl jste úžasný, i když se vám asi návštěva v mudlovské rodině moc nelíbila.“

„Návštěvy v mudlovských rodinách opravdu nejsou zrovna mým koníčkem, ale na druhou stranu si nikdy nenechám ujít příležitost udělat z nějakého mudly totálního idiota. Tvůj nápad byl perfektní a i já se u toho skvěle bavil, i když jsem si potom musel dopřát horkou lázeň, abych ze sebe dostal tu mudlovskou špínu. Doporučuji ti udělat to samé.“

„A jak to vlastně bylo? Draco vám dělal řidiče? On umí řídit auto? Proč tam vlastně byl?“ vychrlil Harry záplavu otázek.
„Počkej, pěkně postupně,“ smál se Lucius. „Draco byl opravdu maskovaný za řidiče. Chtěl za každou cenu být u toho, ale auto přirozeně neřídil. Umět ovládat tyhle mudlovské vynálezy nepovažuji zrovna za prioritu ve výchově svých dětí. Držím si tohle auto, abych se mohl nenápadně pohybovat v mudlovském světě za svými obchody. Musím splynout s davem, i když je mi to proti srsti.“

Harryho zaujala spojení nenápadně pohybovat a splynout s davem. Tak nějak mu to nepasovalo k ohromné luxusní limuzíně, která vzbudila v Zobí ulici takové pozdvižení. Lucius ale pokračoval:

„To auto řídil Dobby. Normálně bývá zamaskovaný za řidiče, ale tentokrát byl schovaný pod sedačkou. Když Draco nastoupil, přelezl si rovnou na druhou stranu a Dobby zaujal jeho místo.“

„Dobby?“ vyvalil oči Harry.

„Samozřejmě, kdo jiný. Je to přesně ta vhodná práce pro domácího skřítka.“

Harry jenom nevěřícně kroutil hlavou a znovu se v duchu smál při vzpomínce na první kontakt Lucia s Dursleyovými. Byl šťastný, že ze všeho vyvázl a nemohl se dočkat, až uvidí Draca a Serpentinu. Chtěl vstát z postele, ale ozvala se jeho záda a on se se zaúpěním zvrátil zpátky do vysoko nastlaných polštářů.

„Zůstaň ležet, Harry, do zítřka se to srovná a ty budeš zase jako předtím. Chci s tebou probrat ještě pár věcí. Pozítří dorazí učitel, který se vám bude s Dracem věnovat asi týden. Pokud budeš souhlasit, naučil by vás několik útočných a obranných kouzel, která se v nižších ročnících Bradavic neučí.“

„Rád se naučím něco nového. Nejde doufám o žádnou černou magii?“

„To záleží na definici. On vám to na první hodině asi vysvětlí lépe, ale můžu ti slíbit, že rozhodně nepůjde o nic zakázaného. Jen Brumbál má trochu zastydlé názory, co by se kouzelníci měli učit a já to hodlám tímto alespoň částečně napravit.“

„V tom případě v tom nevidím problém.“

„Druhá věc se týká rovněž tvého vzdělávání. Poté, co jsem se bohužel trochu blíže seznámil s rodinou tvého strýce, mám obavu, že ti nedokážou dát dostatečnou výchovu, abys jednou mohl zaujmout své právoplatné místo ve společnosti. Mám na mysli společenskou výchovu, jak se chovat u stolu, při tanci, jak se správně obléknout pro různé příležitosti. Nechci tě napomínat a upozorňovat na tvé nedostatky bez tvého souhlasu. Nechci, aby sis to vykládal nějak špatně, ale chci z tebe zkrátka udělat gentlemana,“ tázavě se na Harryho podíval.

„Zkusím to,“ usmál se Harry, „nesmíte se ale zlobit, když budu podobné dřevo, jako můj otec. O prázdninách jsem přečetl některé jeho deníky a vím, že tohle mu zrovna k srdci nepřirostlo.“

„Neboj se, zapojím do toho i Draca a Serpentinu. Oba si to také potřebují procvičit, aby se jim to dostalo skutečně pod kůži. Děkuji ti za důvěru, ale beru tě skoro jako součást rodiny a není mi lhostejné, co z tebe nakonec vyroste.“

„Mám také jednu prosbu, mohli bychom někdy zajít na Příčnou ulici? Zjistil jsem, že jsem skoro ze všech svých věcí vyrostl a budu také potřebovat nakoupit školní pomůcky,“ zajímal se Harry.

„Samozřejmě, bude to vhodný doplněk tvé výchovy. Konečně se oblékneš, jak odpovídá tvému stavu a prostředkům. Teď už ale spi. Bude pomalu večer a já se pokusím udržet své děti do zítřka dál od tvého pokoje.“

Harry se ráno probral ještě za šera. Cítil se už mnohem lépe, a dokázal bez problémů vstát z postele a posadit se k oknu. Pozoroval, jak se obzor postupně zbarvuje nejdříve krvavě rudě a poté zlatě. Slunce se pomalu zvedalo nad stromy v parku a jeho žaludek mu připomněl, že celý včerejší den nic nejedl. Lucius do něj nejspíš nalil nějaké lektvary, alespoň podle divné pachuti, která mu zůstávala v ústech, ale pořádné jídlo mu zkrátka chybělo.

Zkontroloval čas na svých hodinkách a uvědomil si, že tady už může iluzi jejich obyčejnosti zrušit. Do snídaně chyběla ještě dobrá hodinka, dal si sprchu a začal si vybalovat své věci. Vyrušilo ho vrznutí dveří a než se stačil otočit, seděla mu na zádech Serpentina a objímala ho radostí z jeho návratu. Opatrně se snažil toho mrňavého klíštěte zbavit, ale ona se ho pustila až za hodnou chvíli a jenom proto, aby ho zahrnula přívalem otázek, co celou dobu dělal a co se mu včera stalo, že ho její otec odnesl rovnou do pokoje a jí s Dracem zakázal k němu chodit. Harry s úsměvem odpovídal, ale dával si pozor, aby ji ničím nerozrušil. Ani nevnímal čas, když gong oznámil, že je snídaně připravená. Harry se hned začal zvedat, ale Serpentina ho zarazila:

„Takhle nemůžeš jít na snídani. Tatínek říkal, že tě bude učit, jak se chovat ve společnosti a za to, kdybys na jídlo přišel v džínech a tričku by tě rozhodně nepochválil. Vem si aspoň košili a kalhoty.“

Harry si s úsměvem povzdychl. Jeho přerod v gentlemana asi bude pěkně náročný, ale zařídil se podle její rady a za okamžik už spolu scházeli do jídelny. Lucius si ho skutečně změřil pohledem, ale pak souhlasně kývl a pokynul mu na místo naproti sobě. Celá snídaně se změnila v muka, protože Lucius mu nedal ani na chvíli vydechnout a neustále ho poučoval, jak se správně to které jídlo jí a proč to Harry dělá všechno úplně špatně. Naštěstí Serpentina i Draco to brali jako hru a svými poznámkami odlehčovali atmosféru, takže si neměl čas zoufat nad svojí neohrabaností.

Po snídani se ho opět zmocnila Serpentina a vyvedla ho ven na zahradu. Draco je následoval trochu naštvaně, protože si nepředstavoval, že si jeho sestra Harryho uzurpuje na celý den, ale Harry mu jenom pokrčením ramen naznačil, že se s tím nedá nic dělat a že nemá žádnou šanci se z jejího zajetí vysvobodit. Serpentina ho mezitím dovedla k nízké budově, která byla zcela skrytá díky hradbě stromů a keřů.

„Pohni trochu Harry, táhneš se jako šnek. Chci ti něco ukázat,“ řekla a postrkovala ho dovnitř. Harry se rozhlédl kolem. Byli ve stáji, ale tahle stáj vypadala luxusněji než obydlí většiny normálních lidí. V boxech podél stěn stálo několik koní. Harry ještě nikdy neviděl opravdového koně zblízka a byl překvapen jejich velikostí. Skutečně budili respekt a on si nedokázal představit, že by tihle hrdí a silní tvorové mohli nosit někoho na svém hřbetě. Serpentina mezitím zmizela v jednom boxu a vyvedla z něj šedého poníka.

„Podívej Harry, tohle je Bunny. Mám ho už dva roky a je naprosto senzační. Je to sice poník, ale umí utíkat stejně rychle jako tihle velcí. Nechceš naučit, jak se na nich jezdí?“ její nadšení ale přerušila zlatavá šmouha, která prolétla dveřmi stáje a vrhla se na ní. Serpentina se pod tím náporem skácela k zemi, čímž se situace trochu zklidnila a konečně se dala rozeznat veliká zlatá kolie, která se teď opírala Serpentině o ramena a snažila se jí olíznout tvář. Té se to však ani trochu nelíbilo a začala psa peskovat.

„Ošklivý Kentík, moc ošklivý. Už stokrát jsem ti říkala, že na mě nemáš takhle skákat. Podívej, jak jsi Harryho vylekal a to nemluvím o chudáku Bunnym, který je z tebe určitě taky celý pryč.“ Poník si v ten okamžik hlasitě odfrkl, jako by chtěl naznačit, že má stoprocentní pravdu. Serpentina se na něj souhlasně podívala a představila Harrymu ještě psa.

„Tohle je Kent. Mám ho od zimy, ale strašně rychle vyrostl a v domě všechno rozbíjel, tak jsme ho přestěhovali na jaře sem do stájí. S koníky si docela rozumí, ale je strašný divoch, pořád ho nemůžu odnaučit, že se nesluší, aby na mě pokaždé, když sem přijdu, skočil a snažil se mi olíznout obličej. Maminka se vždycky strašně zlobí a vyhrožuje, že ho vyžene pryč a mně se to také moc nelíbí. Strašně mu smrdí z pusy,“ dokončila představování a začala se hihňat. Harry si nemohl pomoct a začal se smát s ní a i Draco, který se zpočátku tvářil kysele, se nakonec začal usmívat a připojil se k všeobecnému veselí.

Kent mezitím uvolnil Serpentinu a začal očichávat Harryho. Tomu se to moc nezdálo, ale nechtěl dráždit takhle velkého psa, který byl navíc plný energie. Kent nakonec usoudil, že mu Harry přece jen voní a začal vrtět ocasem a třít se o jeho nohy s takovou vehemencí, že měl Harry co dělat, aby se udržel na nohou. Serpentina se ale vrátila k původnímu tématu.

„Tak co Harry, chceš naučit jezdit na koni? Našla bych ti nějakého klidného třeba tady Bleska,“ a ukázala na obrovského černého koně, který netrpělivě přešlapoval ve vedlejším boxu. To určitě, pomyslel si Harry, s takovým jménem to bude učiněný milius. Navíc pocítil na svém zadku následky včerejšího Vernonova výprasku a nápad strávit dopoledne natřásáním se na zádech takovéto bestie ho rozhodně nijak nepřitahoval.

„Víš, Serpentino, já si na to zatím netroufám, musím se s nimi nejdřív seznámit, ale jestli chceš, můžeš se jet projet na Bunnym a já vedle tebe poletím na koštěti. Draco se určitě také přidá,“ a obrátil na kamaráda prosebný pohled.

„To by šlo, ty pojedeš na tom svém nohatém králíkovi a my si okolo tebe zalítáme,“ dráždil svou sestru.

Ta na něj vrhla vražedný pohled. „Bunny není žádný nohatý králík. Je chytřejší než ty a stoprocentně je milejší, ale tebe jsem se na nic neptala. Harry, to nemyslíš vážně, opravdu se bojíš jezdit?“

„No trochu jo. Na koštěti mám všechno pod kontrolou, ale při představě, že jsem odkázaný na to, co se takovému zvířeti zrovna vylíhne v hlavě, mi není právě dvakrát dobře. Zatím to odložíme, ano? Slibuji ale, že až se s tím trochu seznámím, můžeš se zeptat znovu a já si to znovu rozmyslím.“

„Jak máš na koštěti všechno pod kontrolou, jsem už dvakrát viděla. A až tyhle miláčky trochu poznáš, nebudeš si nic muset znova rozmýšlet, ale budeš žebronit, abych ti to znova nabídla. Jste oba otravní jak pondělí, tak dobře, půjdeme si zalétat, ale nevíš, o co jsi přišel, Harry,“ rozčilovala se ještě trochu Serpentina. Harry se na odchodu ještě jednou rozhlédl po stáji a gratuloval si k tomu, že se nenechal přemluvit, aby si na některého z těch obrů sedl.

První den u Malfoyů utekl velice rychle. Počasí bylo nádherné, takže ho celý strávili venku. Jedinou skvrnou na kráse byl čas společného jídla, protože Lucius nepolevoval ve svém úsilí vštípit mu základy správného stolování. Draco jeho souboje s různými typy příborů sledoval blahosklonně a Serpentina nadšeně komentovala každou jeho chybu nebo náhodný úspěch. Při dezertu se k němu dokonce naklonila a tiše mu pošeptala, že právě teď by se nemusel vůbec snažit, protože jeho neúspěch bude mít za následek, že její oblíbená zmrzlina bude servírována po každém jídle, dokud Harry konečně nezvládne způsob, jak ji společensky únosně zkonzumovat.

Večer si Harry dopřál partii šachů s Luciem a Dracem. Použil svoje nově nabyté dovednosti a kreace jeho figurek přinesly očekávaný efekt. Rázem při hře nešlo o to zvítězit, ale přijít s originálnějším ztvárněním pohybu figurek po šachovnici. Dokonce i Serpentina, která zpočátku nejevila o jejich hru zájem a uraženě čekala v rohu, až si s ní pro změnu zahrají Řachavého Petra, se k nim po chvíli připojila a nadšeně tleskala každému novému nápadu.

Večer Harry usínal příjemně unavený celodenní aktivitou, ale přece jen měl trochu obavy ze zítřka, kdy mělo začít jejich speciální doučování. Jaká budou kouzla, která se v nižších ročnících v Bradavicích neučí? Proč chce Lucius, aby se právě tohle učili? A co ten rozhovor, který vyslechl v zimě. Opravdu chce nějak otestovat jeho schopnosti, jestli dokáže čelit Voldemortovi?
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one