face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Následující dny se nesly ve znamení intenzivní práce na eseji. Harry ještě žádnému ze svých domácích úkolů nevěnoval tolik pozornosti. Snapeova kniha se ukázala být výbornou pomůckou a Harry teď mohl Lockhartova kouzla správně roztřídit do skupin a ohodnotit. Hermiona se neustále snažila zjistit, co tam Harry tak pracně sepisuje, ale ten si svá autorská práva hlídal líp, než jakákoli organizace v mudlovském světě. Teď už nepochyboval, že s jejich učitelem není všechno v pořádku a chtěl na své přátele při hodině maximálně zapůsobit.

Neuplynul ještě ani týden školy, když mu skřítci doručili Vernonovu a Petuniinu odpověď na svou omluvu. Vernon psal chladně a odměřeně, vztek na Harryho ho ještě evidentně neopustil a jeho dopis mu do budoucna moc dobré vyhlídky nedával.

Drahý synovče,
Je potěšující, že sis uvědomil, jak nevhodné Tvoje chování během posledních prázdnin bylo, ale jestli u nás chceš nadále pobývat, budeš muset přejít od slov k činům. Vědomí, že konáš něco nesprávného a nepřirozeného je pouze prvním krokem k tomu, aby se takové chování již v budoucnu neopakovalo.
Uvědom si laskavě, jak velkodušný byl náš čin, kdy jsme se ujali nemluvněte, o kterém jsme se jenom podle zmateného dopisu jakéhosi Bumbála nebo Rumpála mohli domnívat, že je s námi v příbuzenském svazku. Nikdo z vašeho úchylného světa si nedokáže představit námahu, kterou jsme museli vynaložit na to, aby Tvůj pobyt u nás byl legální a my se nemuseli obávat, že u nás zazvoní každou chvíli policie a obviní nás z únosu dítěte. Věř mi, že to skutečně nebylo jednoduché. Po celý Tvůj život jsme se o tebe starali, dopřáli ti vzdělání a chovali se k tobě jako k členu naší rodiny. Bylo tak moc očekávat za to všechno Tvou vděčnost?
Hned na začátku, když mi má drahá Petunie nad tím dopisem vysvětlovala, že Tvá matka i otec prováděli jakési okultní kousky, jsem měl pochopit, že tato úchylka bude dědičná a připraví nám s Tebou mnohé horké chvilky. Nevím pořádně, co byli Tví rodiče zač, ale jejich skutky na dálku páchnou nějakou satanskou sektou, která se staví proti přirozenému řádu světa a dobrým mravům. Jejich schopnosti, které jsi bohužel také zdědil, musí být výsledkem nějaké zvrácené mutace nebo jiné ohavnosti.
Abychom si tedy vyjasnili své pozice. Jelikož ses projevil jako nevděčný, nezvladatelný a navíc nebezpečný spratek, budeš se muset po celou dobu svého pobytu u nás podřídit následujícím pravidlům:
1. Odevzdáš mi ten svůj směšný klacík a po celou dobu prázdnin se ho ani nedotkneš. Zapomeň na všechny ty šílenosti, co provádíš během roku a budeš se celou dobu chovat jako NORMÁLNÍ člověk.
2. Během celých prázdnin neopustíš náš dům jinak, než v doprovodu mém nebo Tvé tety Petunie.
3. Po celou dobu prázdnin bude Tvé chování naprosto vzorné. Dospělým budeš projevovat patřičnou úctu a svého bratrance budeš chránit a pomáhat mu vždy, kdy to bude potřeba.
4. Za jakýkoli prohřešek budeš přísně potrestán. To, že jsme tvou výchovu podcenili, neznamená, že se své chyby nepokusíme napravit.
5. Zapomeň na jakékoli návštěvy svých úchylných přátel nebo jejich rodičů.
6. Jestli sebou přitáhneš toho opeřence, okamžitě ho prodám do nejbližší čínské restaurace na polívku.
7. Abys alespoň částečně uhradil náklady, které s Tvou výchovou budeme mít, nebudeš svůj čas marnit zahálkou, ale svou prací přispěješ k obnově a údržbě našeho domu.
Doufám, že jsem se vyjádřil naprosto jasně. Nezapomněl jsem ani na Tvůj útěk a okolnosti, které ho provázely. Počítej s tím, že jelikož jsem Tě nemohl potrestat ihned po činu, odpykáš si adekvátní trest ihned po svém příjezdu k nám.
Já osobně bych sice Tvou výchovu nejraději svěřil odborníkům z nějakého zavedeného ústavu, kde se drží starých tradic a vedou děti ke kázni a pořádku, ale Petunie se za Tebe přimlouvala. Jsi koneckonců její jediný příbuzný, takže se to dá pochopit, ale naposledy Tě varuji, že jakékoli opakování incidentů z minulého léta bude mít pro Tebe mít následky.
Vernon Dursley

Harry se jenom otřásl a chvíli tupě zíral do prázdna. Tohle je opravdu noční můra. Na Vernona jeho omluva vůbec nezapůsobila a mohl od něj očekávat jen to nejhorší. Jaké má vlastně možnosti? S Brumbálem mluvil a nevypadá to, že by se od něj nějakého účinného zásahu dočkal. Nebylo mu ani jasné, jaký by takový účinný zásah mohl být. Výhružky ať už formou dopisu nebo osobní návštěvy by neměly žádný účinek. To by se k nim Brumbál mohl rovnou navštěvovat, aby dohlédl na to, že se Vernon bude držet zpátky. V takovém případě by ale nejspíš letěli ze dveří oba dva.

Kdo další by mu mohl pomoci? Jediní dospělí, kterým by se svěřil a důvěřoval jim, byli Snape a Lucius. Ti dva by asi neměli takové zábrany jako Brumbál, ale stáli by před stejným problémem. Co vlastně můžou s Vernonem udělat? Proměnit ho na prázdniny v nějaké zvíře? Musel se v duchu usmát. Okamžitě ho napadl třeba takový mrož. V ZOO by určitě nový přírůstek uvítali a Vernonovi by tam nic nechybělo. Jídla dostatek, celé dny by se jenom válel u bazénu, zkrátka super dovolená. To jsou ale jen jeho fantazie. Kdyby se ministerstvo domáklo, že někdo takovým způsobem proklel mudlu, určitě by ztropilo pěkný povyk a všichni by se z toho museli zodpovídat.

Musí něco vymyslet. Stačilo by, aby Vernon zmírnil své zákazy. Model z minulých prázdnin by byl naprosto ideální, půl dne v Zobí ulici a půl dne na svém rodinném sídle. Dva týdny u Draca byly jako takový bonus. Teď to ale vypadalo, že celé prázdniny stráví jako ve vězení s tím nejpřísnějším režimem. Jakou ale má zvolit strategii? Jestli začne Vernona přemlouvat, aby v některém svém požadavku ustoupil, naznačí mu, jak je pro něj důležitý. V takovém případě si byl jistý, že jeho strýc mu bude bránit všemi prostředky právě proto, aby ho vytrestal. Kdyby se ale tvářil, že mu ten zákaz až tak moc nevadí, mohl by snad dosáhnout aspoň dílčích úspěchů.

Co by asi tak na Vernona zapůsobilo? Mohl by vytasit toho tajemného rodinného přítele, jehož jménem posílal Dursleyovým peníze. Mohlo by to být třeba tak, že si ta osoba bude přát, aby ji Harry chodil odpoledne a večer navštěvovat. Harry věřil, že pokud by se sám tvářil, že o nikoho takového nestojí, a kdyby zároveň jménem té tajemné postavy pořádně zacinkal měšcem, mohlo by to zabrat. Na peníze Vernon vždycky slyšel. Nemůže s tím vyrukovat hned, to by bylo podezřelé, ale za čas by to mohlo zafungovat.

Z výprasku takový strach neměl. Přežil už horší věci, a kdyby si dopředu připravil nějakou zásobu hojivých lektvarů, byla by to sice bolestivá, ale krátká epizoda. Možná by šlo proniknout před prázdninami tajně do domu a na různá strategická místa ty lahvičky s lektvary poschovávat? Tohle je věc, kterou přežije, takže by nebylo od věci vydávat ji za něco, čeho se bojí nejvíc. Mohlo by to zvednout jeho šanci, že Vernon ustoupí z nějakého svého jiného požadavku. Ještě chvíli seděl a dumal, jak to s Vernonem provést, když si k jeho stolu přisedli ostatní.

„Harry, co se děje, tváříš se strašně sklesle. Nestalo se ti nic?“ zeptala se hned Gabrielle.

Harry jim neměl náladu všechno vysvětlovat, tak jim jen posunul dopis od strýce, aby si ho sami přečetli. Na jejich obličejích se odráželo zděšení, znechucení a nakonec obavy, jak to s ním dopadne.

„To je hrůza, co s tím budeš dělat?“

„Nad tím si právě lámu hlavu. Vypadá to se mnou bledě. Vážně uvažuju o tom, že bych se tam nevracel.“

„Harry, to nemůžeš. Vždyť ti v té době bude teprve třináct,“ snažila se ho přesvědčit Hermiona.

„Musím si to hlavně rozmyslet. Jsem ve Zmijozelu a určitě něco vymyslím. Vernon je sice mazanej a zákeřnej hajzl, ale doopravdy chytrej není. Teď mám sice v hlavě vygumováno, ale mám pořád skoro rok na to, abych vymyslel něco, co bude stát za to.“

„Taky bych moh říct otci, aby z něj na prázdniny udělal třeba rohožku. Určitě by proti tomu nic neměl,“ nabízel pomoc Draco.

„O tom jsem přemýšlel. Napadnul mě mrož, kterýho bych věnoval ZOO, ale nemá cenu kvůli němu riskovat nějaký postih.“

„Určitě něco vymyslíš. Přinejhorším bys mohl k nám,“ nabídla se Hermiona. „Moji rodiče jsou dokonalí mudlové. Proti nim by Vernon nemohl nic namítat. Rozhodně by tě aspoň mohli chodit kontrolovat, jestli ti opravdu neublížil.“

„Jasně. A kdyby tomu Vernon nevěřil, mohli by mu vytrhnout pár zubů,“ přisadila si Gabrielle, aby mu trochu pozvedla náladu.

„Bez narkózy,“ dodal Harry a všichni vyprskli smíchy. Hermiona se sice pokusila tvářit pohoršeně, ale moc se jí to nedařilo.

„Díky Mio, nebudeme si teď kazit den myšlenkama na mojeho strýce. Pojďte do sklepa, ukážeme vám s Dracem, co jsme se o prázdninách naučili,“ ukončil jejich rozhovor Harry. Opravdu si potřeboval všechno hlavně v klidu a důkladně promyslet.

Celé odpoledne a večer jim Harry s Dracem ukazovali kouzla, která je učil profesor Erdogan. Ukázalo se to jako docela dobrá terapie. Ničení cílů, které v tomto případě zastupovalo několik talířů, které cestou sebrali v jídelně, Harryho dokonale uspokojovalo a dávalo mu šanci vybít si svůj vztek. Děvčata měla samozřejmě stejný problém s mířením jako oni, ale rychle se zlepšovala, i když kouzlo, které si všichni procvičili opravdu dokonale, bylo hlavně Reparo.

Harry ani nepřečetl dopis od Petunie. Bude to beztak jen pár řádek a určitě jenom zopakuje jinými slovy to, co mu napsal Vernon. Nechápal, proč se vůbec obtěžovala mu napsat, stačilo se jen podepsat pod ten Vernonův dopis. Teprve večer v ložnici zatáhl Harry závěsy kolem své postele a podíval se i do druhé obálky, kterou ráno ani neotevřel. Písmo bylo rozházené, vypadalo to, že jeho teta to psala ve spěchu a rozrušená.

Harry,
vím, že po tom všem, co se Ti u nás stalo a po Vernonových výhružkách se k nám asi nebudeš chtít vrátit, ale já Tě prosím, abys to udělal. Jsi posledním poutem k mé rodině, a i když jsem se k Tobě vždycky nechovala zrovna nejlépe, nechci Tě ztratit. Když jsi odešel za svými přáteli, hodně jsem o tom přemýšlela. Po celý rok, kdy jsi byl v Bradavicích, jsem cítila, jak moc mi scházíš. Nikdy jsem Ti to nedala najevo a teď toho lituji, ale při představě, že nás definitivně opustíš, si připadám vykořeněná, bez minulosti i budoucnosti.
Od své rodiny jsem sice záhy odešla, ale pořád tu bylo vědomí, že tam někde je. To mi dodávalo sílu žít svůj život. Možná se Ti to zdá zmatené, ale já to opravdu tak cítila. Poté, co nejprve zemřeli mí rodiče, pořád tu byla Lily. Nakonec jsi mi z celé rodiny zůstal jen Ty, poslední pouto s mým předešlým životem. Tolik mi Lily připomínáš.
Nechovala jsem se k Tobě hezky. Bylo to částečně kvůli rozepřím, které jsem měla s Tvou matkou, a částečně šlo o vliv Vernona. Kouzelnický svět nechápe a bojí se ho, proto je na Tebe tak přísný. Já se mu dokázala postavit jen jedinkrát, když jsme Tě našli na našem prahu. Nejsem průbojná a v dalších letech jsem se mu ve všem podřizovala. Nenašla jsem v sobě sílu mu odporovat, protože jsem cítila, že by to zničilo naše manželství a já nechtěla ztratit našeho syna. Teď mě to mrzí. I mě bolí, když uráží Tvé rodiče, protože si to nezaslouží.
Prosím, vrať se k nám. Určitě něco vymyslíme, aby Vernon neměl důvod Tě dál trestat. Napiš mi. Vernon je celý den v práci a já mu Tvojí poštu nebudu ukazovat. Prosím.
Petunie Dursleyová

Harry nevěřícně zíral na ten papír. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by mu Petunie něco takového napsala. Nikdy, kromě posledního případu, když ho zavírala do přístěnku pod schody, mu nedala ani v nejmenším najevo, že by k němu vůbec něco cítila. Jak je to vůbec možné? Opravdu celou dobu skrývala své city kvůli Vernonovi? Proč se ho ale nikdy nezastala? Otázky se mu rojily v hlavě jedna přes druhou.

Všichni okolo už dávno spali a on si pořád dokola procházel své vzpomínky na roky útisku u Dursleyových a hledal, nějaký náznak toho, co mu Petunie napsala ve svém dopisu. Je pravda, že jeho tresty prováděl většinou Vernon, ale Petunie tam byla a nic nedělala! Bylo to ze strachu? Bylo to proto, že si teprve po jeho odchodu uvědomila, co pro ni znamená? Je možné, že by u své tety mohl najít rodinu, alespoň v době, kdy by Vernon nebyl doma? Toužil po tom mít místo, kam by se mohl vracet, kde by byli lidé, kterým na něm záleží a kteří mu budou oporou v těžkých časech. Toužil po tom strašně moc. Mohlo by to být u Petunie? Znamenalo by to, že se bude muset nějak vypořádat s Vernonem, ale možný zisk přebíjel všechna rizika.

Usnul až nad ránem a ještě při snídani, kdy do sebe nepřítomně házel míchaná vajíčka, nad tím musel přemýšlet. Jeho kamarádi si všimli jeho zarudlých očí a nepřítomného výrazu, ale přisuzovali to rozrušení z včerejšího Vernonova dopisu. Bude jim to muset říct, ale co? Sám ještě nebyl rozhodnutý a vlastně vůbec netušil, co s tím bude dělat.

Ve svém zamyšlení si ani moc nevšímal svého okolí. Z jeho úvah ho náhle vyrušil závan větru a jemné štípnutí do ruky. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Většina studentů už měna snídani za sebou a v jídelně zůstávalo jenom posledních pár opozdilců. Jeho přátelé na něj čekali u dveří, ale jeho pozornost zaujala Hedvika, která se spokojeně usadila na opěradle sousední židle, čechrala si peříčka a natahovala k němu pařát se žlutou obálkou.

„Hedviko, tys ho našla? Ty jsi opravdu ta nejchytřejší sova na světě,“ nevěřícně zašeptal, když si od ní bral obálku. „Moc ti děkuju. Měl jsem o tebe strašnou starost. Chyběla jsi mi.“

Rychle zastrčil obálku do učebnice Dějin čar a kouzel, dal Hedvice poslední plátek slaniny ze svého talíře, pohladil ji ještě jednou a rychle vyrazil na vyučování. Strašně se těšil, až dopis od Lupina otevře, ale chtěl si ho přečíst v klidu. Ideální příležitost bude během následující hodiny. Profesoru Binnsovi to bude jedno a všichni ostatní s výjimkou Hermiony budou spát. Rychle pospíchal chodbou za ostatními a do své lavice dosedl celý zadýchaný přesně v okamžiku, kdy jejich profesor prošel zdí a bez jakýchkoli úvodů se svým monotónním hlasem pustil do výkladu o poměrech v kouzelnickém světě v osmém a devátém století. Zapsal si, čeho se bude dnešní hodina týkat, aby si pak všechno mohl nastudovat v knihovně, počkal, než se ze všech okolních lavic začalo ozývat pravidelné oddechování jeho spolužáků a konečně otevřel dopis od Lupina.

Drahý Harry,
pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, že jsi mi sám napsal. S Tvým dopisem znovu ožilo nejšťastnější období mého života, kdy jsme spolu s Tvým otcem a dalšími studovali v Bradavicích. Píšeš, že ses o mně dozvěděl z deníků svého otce. Nepamatuji si, že by si kdy James něco takového psal, ale teď jsem mu za to neskonale vděčný.
Sám jsem se neodvažoval Tě vyhledat. Protože jsi četl jeho deník, musíš vědět, že kvůli tomu, co Tvá matka nazývala „malým chlupatým problémem“, bych nebyl v žádném případě ideálním společníkem. Mnohokrát jsem se odhodlával, že Tě navštívím u Tvých příbuzných, ale vždycky jsem se zalekl možnosti, že by se pak mohla stát nějaká nehoda a já bych Ti třeba nechtěně ublížil. Také jsem měl obavu, jak by mě přijali Tví příbuzní. Podle toho, co mi řekla Lily, neměli moc v lásce ani obyčejné kouzelníky, jak by se tedy tvářili na někoho, jako jsem já? Bál jsem se možnosti, že bys mě vedle sebe nechtěl tak moc, že jsem raději odjel z Anglie a neustále si namlouval, že je to tak pro Tebe lepší. Já byl zkrátka v naší partě vždycky ten opatrný, rozvážný a možná i trochu zbabělý.
To, že jsi o všem informován a přesto mě chceš vidět, mě naplňuje štěstím. Tolik mi v tom připomínáš své rodiče. James nelitoval jakékoli námahy a neváhal ani porušit spoustu předpisů a nařízení, aby mi pomohl to mé prokletí zvládat. Lily se ke mně chovala mile, i když také všechno věděla, a její upřímná radost, když jsem přišel na návštěvu, mě vždycky dojímala až k slzám. Dům Tvých rodičů jsem vždycky považoval i za svůj domov.
Tvá sova mě našla daleko na severu Švédska. Stále nechápu, jak to vlastně dokázala, musí být opravdu mimořádná. Okamžitě, jak jen to bude možné, se vrátím zpátky do Anglie a zkusím Tě v Bradavicích navštívit. Viděl jsem Tě vyrůstat od kolébky do prvních krůčků a v duchu se tak trochu považuji za Tvého strýčka. Moc mě mrzelo, že mi Brumbál nedovolil se o Tebe postarat, ale je pravda, že vlkodlak by asi nebyl nejlepším opatrovníkem pro malé děcko. U Tvých příbuzných Ti určitě bylo lépe než po boku někoho, kdo je všude nežádoucí a při úplňku se prohání po lesích. Určitě budeš chtít vědět víc o své rodině. Tvá teta se s Lily a Jamesem moc nestýkala a určitě Ti nemůže vyprávět všechny ty dobrodružné historky, které jsme s Tvým otcem prožili.
Měl bych se vrátit ještě před začátkem zimy a určitě Tě hned potom navštívím. Do té doby mi můžeš psát, jestli to tedy Tvé sově nebude vadit létat za mnou takovou dálku. Moc se na naše setkání těším.
Remus Lupin

Harry byl nadšený. Moc se těšil, až pozná toho podivného vlkodlaka, který byl přítelem jeho rodičů. Po Malfoyových by to mohl být další dospělý, který by mu mohl být oporou a pomocníkem. Určitě mu zase napíše, ale počká, než si Hedvika trochu odpočine. Za ten výkon si trochu klidu a odpočinku určitě zaslouží.

Soustředil se znovu na profesora, který pokračoval ve svém suchopárném výkladu. Hermiona se na něj mračila a zdviženým obočím mu naznačovala němou otázku, proč nedává pozor a věnuje se jiným záležitostem. Možná se cítila dotčená, že Harry narušil zaběhnutý průběh hodiny. Dějiny čar a kouzel byly předmětem, kdy měli celou třídu i s profesorem jen sami pro sebe. Ani Draco nedokázal odolávat uspávacímu výkladu ducha a Gabrielle přes veškerou snahu a dokonce i opatrné pokusy s povzbuzujícím lektvarem také odpadala ještě v první polovině hodiny. Harry jí naznačil, že jí všechno vysvětlí po hodině a začal předstírat, že si zuřivě píše poznámky o skotských skřetích kmenech, které se na konci osmého století pokusily odtrhnout od těch anglických a o válce mezi nimi, kterou to pokračovalo.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one