face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry se plně soustředil na svou esej. Fakta měl už sice pohromadě, ale neustále přepisoval a vybrušoval styl. Bral to jako nejlepší šanci otevřít ostatním a hlavně Hermioně oči a předvést jejich profesora jako podvodníka. Na druhou stranu si uvědomoval, že nějaký přímý útok nemá cenu. Nestál o to mít v učitelském sboru zarytého nepřítele, chtěl jenom upozornit ty vnímavější, na nesrovnalosti, které objevil.

V neděli večer měl všechno pohromadě a nervózně čekal na další hodiny. Všechno probíhalo podle očekávání. Lockhart se naštěstí držel abecedního pořadí a výstupy jednotlivých studentů byly přesně takovou směsicí poměrně seriózních popisů a rodinných historek stylu prabába mojí prabáby…, jak se dalo očekávat. Sám je pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale všiml si, že některé historky Lockharta zaujaly a on si do svého notesu udělal pár poznámek.

Harry se díky svému jménu dostal ke slovu až na čtvrteční hodině, kdy už měla většina třídy své referáty za sebou. Byl hodně nervózní. Potily se mu dlaně, které si neustále otíral o svůj hábit, a když kráčel uličkou, dvakrát klopýtl.

Ehm, ehm, odkašlal si Harry a rozhlédl se po třídě. Většina dívek ho ani nevnímala a sledovala Zlatoslava Lockharta, který se nonšalantně opíral o katedru a rozdával na všechny strany své zářivé úsměvy. Kluci se tvářili znuděně a většinou si buď čmárali po papíru nesmyslné klikyháky, nebo se bavili mezi sebou. Skupinka jeho přátel se však tvářila maximálně soustředěně a čekali, čemu vlastně Harry věnoval takové úsilí a proč to tak úzkostlivě tajil před ostatními.

„Pro některé z vás bude možná překvapením, že jsem si nevybral žádnou událost ze svého života, i když mi náš profesor toto téma na začátku podsouval. Neučinil jsem tak z jednoduchého důvodu. Na ty události, o kterých se zmiňoval, se vůbec nepamatuji. Byl mi tenkrát rok a půl, přiznejte sami, na kolik věcí z tohoto období vašeho života si pamatujete?

Svou práci jsem věnoval našemu profesoru Zlatoslavu Lockhartovi. Vedly mě k tomu naprosto zřejmé a zištné důvody. Chtěl jsem zjistit, jaké druhy magie náš profesor ovládá a jaké nás tím pádem bude učit. Záleží mi na mých známkách, jako asi každému z nás, a rád bych se na hodiny co nejlépe připravil. Když jsem se pustil do studia jeho děl, byl jsem tak trochu skeptický. Vždyť kdo by očekával, že někdo takto mladý, co navíc musel očividně strávit spoustu času publikováním svých skutků, může být skutečným mistrem magie? Strašlivě jsem se mýlil. Rozborem jeho děl jsem zjistil, že náš profesor se vyrovná těm největším mistrům magie všech dob!“

Na toto jeho prohlášení se obličej Zlatoslava Lockharta rozzářil a zdviženou pravicí se snažil uklidnit ovace většiny studentek, které se daly do bouřlivého potlesku. Hermiona s Dracem a Gabrielle jen vyvalovali oči překvapením. Takový úvod od Harryho rozhodně nečekali. Ten se ale nenechal vyrušit a pokračoval.

„Zaměřil jsem se na to, jaká kouzla popisuje ve svých knihách a snažil jsem se je roztřídit a klasifikovat. Názorů na to, jak správně klasifikovat a třídit kouzla je v literatuře popsáno několik. Já se ve své práci držel klasifikace Faircasta, Zauberstanga a Yagové, kteří dělí kouzla do pěti magických škol. Jsou to:

Magie živlů, která zahrnuje kouzla využívající sílu ohně, vody, vzduchu a země.

Vyvolávací magie, která spočívá ve zhmotňování objektů, vytváření iluzí, vyvolávání bytostí z jiných dimenzí a vůbec vším, co se týká věcí tak zcela nepatřících do našeho světa.

Přeměňování. Ať už své vlastní osoby nebo jiných živých nebo neživých objektů.

Magie mysli, která působí na nehmotnou stránku živých bytostí.

Magie těla, která stejným způsobem ovlivňuje tělesnou schránku těchto bytostí.“

Hermiona si začala dělat poznámky a zapisovala si do sešitu odkaz na zmíněné dílo, aby si ho mohla sama prostudovat. Harry zatím pokračoval ve svém výkladu.

„Sami autoři připouštějí, že tato klasifikace není jednoznačná a některá kouzla mohou být zařazena do několika škol stejně, jako existují kouzla, která se zařazují jen s velkými obtížemi, ale pro tento účel to postačí. Promiňte mi toto krátké odbočení od tématu, ale je důležité si uvědomit to, že existují různé magické školy, které pracují s magií trochu rozdílným způsobem.

Kouzla v rámci jednotlivých magických škol se dál člení podle své náročnosti. Nebudu to zde dále rozebírat a unavovat vás různými způsoby jejich klasifikace. Pro náš účel postačí, když si uvědomíte, že čím lépe zvládá kouzelník danou magickou školu, tím náročnější kouzla zvládá. Nejnáročnější kouzla pak vyžadují skutečně úzkou specializaci. Konečně se tak dostávám k tomu, co jsem vám chtěl touhle odbočkou vysvětlit. Všichni autoři se shodují v tom, že jednotlivé magické školy jsou velice odlišné. Každá vyžaduje specifický přístup a nadání a i největší mistři magie zvládají plnohodnotně nejnáročnější kouzla maximálně tří škol.

Hermiona Grangerová tu minulou hodinu rozebírala souboj Brumbála s Grindelwaldem. Všichni se asi shodneme, že se jednalo o skutečně mimořádné kouzelníky. Přesto Grindelwald použil kouzla nejvyšší třídy pouze ze dvou a Brumbál ze tří škol. Vzhledem k okolnostem lze předpokládat, že ze sebe vydali to nejlepší a nenechávali si nic v rukávu. Legendy o Merlinovi a Morganě jsou sice značně nepřesné, ale přesto lze rekonstruovat, že oba zvládali nesmírně mocná kouzla, která se však řadí rovněž do tří škol této klasifikace, stejně jako kouzla jednotlivých zakladatelů naší školy. Proč to všechno říkám? Protože náš profesor je v tomto ohledu všechny překonal!“

Ve třídě propukl znovu potlesk na adresu Zlatoslava Lockharta, který se zdál nadmíru potěšený Harryho nadšeným komentářem. Hermiona a Gabrielle se ale začínaly tvářit podezřívavě a Draco stále vypadal pořádně zmatený z toho, kudy se ubírá výklad jeho kamaráda. Tohle opravdu nečekal.

„Ano. Pročetl jsem všechna jeho díla, vypsal si kouzla, která použil a zařadil je do této klasifikace. Zlatoslav Lockhart je pravděpodobně jediný kouzelník v celé historii, který dokázal zvládnout na nejvyšší úrovni všechny magické školy! Chápete všichni, jak mě to překvapilo. Očekával jsem ledasco, ale tohle je opravdu neuvěřitelné a hodné obdivu. Abych vás ale nenudil obecnými hodnoceními, posuďte sami.

Zlatoslav Lockhart ve svých knihách popisuje 87 soubojů ať s různými magickými tvory, kouzelníky nebo jinými bytostmi využívající magii. V těchto 87 soubojích použil 271 různých kouzel. To je samo o sobě fascinující a ukazuje na nesmírnou šířku jeho talentu. Vždyť v mnohahodinovém souboji Brumbála s Grindelwaldem použili oba účastníci pouhých 34 různých kouzel! To je ale pouze začátek výčtu neuvěřitelných schopností Zlatoslava Lockharta.

Po roztřídění jednotlivých kouzel do tříd se teprve ukázalo, že je Zlatoslav Lockhart pravděpodobně tím největším žijícím mistrem magie. Posuďte sami.

Plných 102 kouzel bylo z magie živlů. Není to až tolik překvapivé, protože sem spadá většina útočných i obranných kouzel. Překvapivé ale rozhodně je, že pan profesor Lockhart použil nejsilnější kouzla ode všech živlů. Jestliže badatelé uvádí, že je nemožné nebo téměř nemožné, protože studium činů našeho profesora mě naučilo používat toto slovní spojení mnohem opatrněji,“ opravil se ihned Harry, „zvládnout více než tři magické školy, je stejně obtížné ne-li obtížnější zvládnout magii všech živlů. Některé jako voda a oheň nebo země a vzduch si přímo vzájemně odporují, ale to nebyla pro Zlatoslava Lockharta žádná překážka. Z ohňové magie použil například nejsilnější ohnivý štít neverbálně seslaný na třetí osobu nebo dokázal, že na ploše více než jeden hektar pršel z nebe oheň. Zároveň ale dokázal zmrazit draka. Všichni víme, že uhasit dračí vnitřní oheň je nesmírně obtížné. Z magie vzduchu dokázal například uvěznit ducha neviditelnou bariérou a zároveň použitím magie země vytvořit podzemní průchod dlouhý deset mil. Ti z vás, kteří znají mudlovský svět plně docení takový výkon, kdy on svou magií dokázal během jediného okamžiku něco, co by stovky mudlů s veškerou svou technikou hloubili několik let!

Co se týká vyvolávání, podařilo se mu vytvořit hmotnou iluzi draka v životní velikosti. Hmotná iluze znamená, že tento drak byl schopný ovlivňovat hmotné objekty kolem sebe, například svým ohněm spálit smečku upírů, kteří ho ohrožovali. Z této magické školy použil 32 kouzel, z nichž ale bylo plných 17 klasifikovaných v nejvyšší třídě obtížnosti.

Přeměňování je další škola, kterou využíval velmi často. V plných 54 případech a z toho devětkrát v nejvyšším stupni obtížnosti. Rád bych se u této školy chvíli zastavil, protože jsem zde narazil na další pozoruhodnou ukázku jeho schopností. Za vrchol této magické školy se mimo jiné považuje přeměna do některého kouzelného tvora. Jde o vyšší stupeň zvěromágství, protože vnitřní magie těchto tvorů brání tomu, aby se do nich někdo proměnil. V žádné knize jsem nenalezl jediný odkaz, že by se některý kouzelník mohl proměnit ve více různých druhů zvířat. Jde o to, že se musí s daným zvířetem ztotožnit takovým způsobem, který de facto brání tomu, aby se stejným způsobem ztotožnil s něčím jiným. Zlatoslav Lockhart se ale dokázal proměnit ve fénixe, gryfa a mantikoru! Pevně doufám, že má všechny své podoby registrované na příslušných úřadech, jak mu ukládá zákon.“

Zlatoslav Lockhart při této jeho poznámce šlehl po Harrym pohledem a jeho dokonalá tvář se zachmuřila. Většině třídy zatím nic nedocházelo, ale on začínal mít obavu, aby to Harry ve svém nadšení nepřehnal. Hermiona se teď mračila a dál si dělala poznámky.

„Z magie mysli popisuje náš pan profesor nejméně kouzel. Tato magická škola se řadí k nejméně používaným. Je to dáno především její náročností, kdy i nejzákladnější kouzla jsou pro většinu kouzelníků jen obtížně zvládnutelná. Přesto ji použil v 22 případech a v pěti na nejvyšším stupni obtížnosti. Jednalo se vesměs o velice pokročilou nitrobranu, kterou čelil tvorům se silnější vůlí a lepšími dispozicemi pro tento druh magie jako jsou upíři nebo mozkomorové.

Magie těla zahrnuje hlavně léčivá kouzla a i v této oblasti dosáhl pan profesor pozoruhodných výsledků. Ve většině popisovaných případů měl situaci ztíženou tím, že ta kouzla aplikoval sám na sebe. Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že sebrat dostatek síly a soustředění v okamžiku, kdy jste vážně zraněni, není vůbec jednoduché. On to dokázal a navíc způsobem, který bere dech. Dokázal si například sám připojit levou ruku, kterou mu uťala jedna harpyje, tak dobře, že nejenom že ji má plně funkční, ale dokonce mu ani nezůstala žádná jizva!“

Harry na důkaz svého tvrzení ukázal třídě přebal jedné z knih, kde Zlatoslav Lockhart s vyhrnutými rukávy přepychového hábitu sesílá nějaké efektní kouzlo. Ženská část třídy, která při takové připomínce zranění jejich oblíbeného profesora vytáhla kapesníčky a stírala si slzy, úlevně vydechla a zahrnula profesora dalším potleskem. Hermiona s Gabrielle teď Harryho a Lockharta probodávaly pohledy a teď se k nim přidal i Draco. Harry však ještě nekončil.

„Profesor Lockhart kouzla této školy použil v 38 případech. Jednalo se vesměs o velmi pokročilá léčitelská kouzla. Ti z vás, kteří sledovali pozorně můj výklad,“ očima vyhledal opět Hermionu, „určitě zaznamenali, že chybí ještě popsat plných 23 kouzel. Není to žádné opominutí z mé strany, ale jen další důkaz geniality našeho profesora. Těchto 23 kouzel jsem nemohl klasifikovat jednoduše proto, že nejsou nikde popsána. Jsou to naprosté unikáty, které neumí používat nikdo jiný a které byly vytvořeny okamžitou improvizací na místě. Vžijte se do takové situace. Útočí na vás stádo rozzuřených minotaurů a vy v náhlém okamžiku inspirace vytvoříte naprosto unikátní kouzlo, kterým je všechny zastavíte. Normální člověk by zpanikařil a soustředil se pouze na to, aby se přemístil pryč. Zlatoslav Lockhart v této situaci vytvořil nové kouzlo, které nedokázal zopakovat nikdo před ním ani po něm. Nenacházím dostatečně výstižný superlativ, kterým bych ohodnotil jeho výkon.

Hledal jsem v knihách, jak vlastně nová kouzla vznikají. Je to nesmírně náročný proces provázený nekonečným experimentováním, nezdary a dlouholetým vylepšováním a dolaďováním jak vlastní formule, tak pohybů hůlky. Skutečně použitelné nové kouzlo je většinou výsledkem dlouhodobé práce týmu špičkových kouzelníků. Samozřejmě jsou výjimky a někteří z největších kouzelníků jako Brumbál nebo Zakladatelé dokázali vytvořit samostatně několik unikátních kouzel, ale ani oni je nevytvářeli během okamžiku.“

„Harry, tady tě musím na chvilku přerušit,“ zasáhl do jeho rozboru Zlatoslav Lockhart. „Nějaká ta kouzla jsem skutečně vytvořil, ale nebylo to během boje. Tedy alespoň ne ve většině případů. Na své souboje se silami Temnoty jsem se vždy pečlivě připravoval a měl jsem nějaká ta esa v rukávu,“ a obdařil třídu dalším ze svých sebevědomých úsměvů.

„Chápu, ale to nijak nesnižuje můj obdiv k vašim skutkům. I když se tedy nejednalo o čistou improvizaci, jde o pozoruhodný výkon, který svědčí o hluboké znalosti a pochopení zákonitostí magie. Kéž bych jednou dokázal totéž,“ pronesl Harry tím nejnadšenějším hlasem, kterého byl schopen.

„Toto je stručné shrnutí použitých kouzel a jejich roztřídění. Původně jsem zde chtěl přednést úplný výčet a komentář k jednotlivým kouzlům a situacím, kdy je použil, ale díky jeho nesmírně širokému záběru jsem musel přirozeně zjednodušovat. Podrobný a úplný rozbor by totiž dalece přesáhl celou vyučovací hodinu. Zájemcům můžu poskytnout svůj kompletní rozbor včetně tabulek a grafů. Ještě bych se ale chtěl zastavit u dvou dalších aspektů, které dokládají naprostou mimořádnost Zlatoslava Lockharta.

Snažil jsem se vypracovat i statistiku jeho protivníků a propojit ji se seznamem použitých kouzel. Chápejte, šlo by o jakýsi návod, jak tomu kterému nebezpečí čelit. Zde jsem ale tvrdě narazil na nepřekonatelnou šíři jeho talentu. Přiznejme si, že každý z nás je svým způsobem pohodlný a nerad hledá nové cesty tam, kde všechno bezvadně funguje. Například já, kdybych mel jeden vyzkoušený způsob, jak se vypořádat třeba s vampýry, rozhodně bych se nijak moc nenamáhal hledat nějaký další, ale použil bych ho při každé příležitosti, kdy bych takovému protivníku čelil.

Zlatoslav Lockhart ale rozhodně na svých vavřínech neusíná. Konkrétně třeba právě v případě vampýrů použil postupně pět různých způsobů na jejich zneškodnění. Původně jsem se domníval, že se jednalo o určitý vývoj, kdy postupně zvládal další a další kouzla a jimi nahrazoval ta předchozí. Po podrobném rozboru jsem ale zjistil, že on ta kouzla používal zcela nahodile. Nenašel jsem žádný klíč ani podle situace ani podle jiných okolností. Vypadá to prostě tak, že díky šíři svého talentu už od začátku své kariéry zvládal mnoho kouzel účinných proti každému druhu monster. Nesmírně se těším na naše hodiny, protože nám bude schopný poskytnout nejen zasvěcený komentář k jednotlivým příšerám, ale podle svých osobních zkušeností shrnout výhody a nevýhody různých způsobů, jak jim čelit. Bude skutečně zasvěcený výklad odborníka.

Druhým aspektem je potom jeho neuvěřitelná, nevím, jak to správně pojmenovat, ale nejspíš činorodost. Zlatoslav Lockhart je stále velice mladý a když pominu roky jeho studia, stihl toho za tak krátký čas neuvěřitelné množství. Skutečně, když jsem si zaznamenal jeho dobrodružství na časovou osu, nevycházel jsem z údivu. Akce stíhala akci, dobrodružství dobrodružství. Nedopřál si skutečně ani chvilky oddechu. Mnohdy jeden den potíral zlo na jednom konci světa, aby druhý zachraňoval nevinné na konci druhém. Připočtěte si k tomu nezbytné studium, přípravy a v neposlední řadě jeho publikační činnost a vyjde vám, že se jedná skutečně o nesmírně činorodého člověka. Se svým časem dokáže nakládat skutečně efektivně a nepromrhá ani minutku.

Omlouvám se všem, že jsem nebyl ve své práci tak konkrétní, jak jsem i sám původně chtěl, ale usoudil jsem, že místo detailního rozboru jednotlivých dílčích aspektů jeho pozoruhodné kariéry bude lepší zaměřit se na celkový obraz. Děkuji za pozornost a jsem skutečně rád, že právě takový odborník nás bude letos učit.“

Harry procházel třídou ke své lavici a sledoval, jak na ostatní jeho řeč zapůsobila. Většina kluků ji prostě ignorovala. Bylo to prostě jen další z nudných vystoupení, kde někdo plkal o ničem. Pár se jich tvářilo znechuceně při jeho nadšených ódách na schopnosti jejich učitele a nepochybně ho považovali za pěkného vlezdoprdelku, který si chce nahonit u učitele kladné body. Harryho trochu mrzelo, že do této skupinky patří i Ron. Nebyl to sice přímo jeho kamarád, ale přesto mu byl díky jejich společné cestě do Bradavic a společně strávenými vánočními svátky bližší než ostatní. Holky jeho vystoupení zase ignorovaly z jiného důvodu. Jeho postava je absolutně nezajímala a soustředily se pro změnu jen na svého učitele. Několik jedinců se ale tvářilo zamyšleně a měřilo si ho podezřívavými pohledy. Dali si dohromady, že s jejich učitelem asi není všechno v pořádku, ale stále si nebyli jistí, jestli to byl opravdu Harryho záměr nebo jen souhra okolností. Harrymu bylo jedno, co si myslí o něm osobně, ale byl rád, že se našlo několik dalších, kteří o jejich učiteli budou pochybovat.

Hermiona ho v lavici probodávala pohledem, ale netroufala si pustit se do něj během hodiny. Mezi sevřenými rty na něj jenom zasyčela.

„Budeš nám mít hodně co vysvětlovat!“

Harrymu to bylo jedno. Nepochyboval, že všechny, kteří měli zájem, přesvědčil o tom, že Lockhart není tím, za koho se vydává. To mu prozatím stačilo. Kamarádi se budou možná chvíli vztekat, ale nepochyboval o tom, že jsou dost rozumní, aby pochopili, proč to udělal zrovna takovým způsobem. Cítil se příjemně. Jeho názor na profesora se sice nezměnil, ale teď už na to snad nebude sám. Po hodině měli jít na oběd, ale jeho přátelé ho skoro násilím zatáhli do opuštěné místnosti a hned se do něj pustili.

„Co měla znamenat ta komedie, Harry?“ začala nekompromisně Hermiona.

„Co by, domluvili jsme se, že Lockharta nebudeme probírat, abychom se zbytečně nehádali. Chtěl jsem vám jenom ukázat, na co jsem přišel,“ bránil se Harry.

„A tos nám to nemoh říct rovnou? Musel ses takhle předvádět před celou třídou?“ přidal se Draco.

„Takhle to mělo větší efekt,“ usmál se Harry. „Ostatní si přece také zasloužili dozvědět se, co je zač.“

„Ale nemusels mu tolik podkuřovat. Nebylo by lepší říct mu to naplno?“ tentokrát se do něj pustila Gabrielle.

„Taky mě to napadlo, ale on by mi pak moh udělat z hodin peklo. Radši jsem to vzal oklikou. Víte, co se říká. Chytrému napověz, hloupého trkni. Věřil jsem, že vám bude stačit malá nápověda.“

„To nebyla malá nápověda, ale pořádný trkanec!“ vztekala se dál Hermiona, ale už trochu ubírala ze svého zápalu. „Máš opravdu ten kompletní přehled?“

„Jasně, chceš na něj i autogram?“ usmál se na ni Harry a podával jí svitek několika pergamenů. Hermiona po něm hned chňapla a třepla ho s ním přes hlavu.

„To není žádná legrace. Jestli nás učí podvodník, mělo by se to někam hlásit.“

„Nevím, jestli je zrovna tohle ten nejlepší nápad. Co tím získáme? Lockhart možná s ostudou odejde, ale pochybuju, že Brumbál narychlo sežene někoho jiného.“

„Takhle se ale nic nenaučíme,“ protestovala Gabrielle.

„Nemyslím, Gabi. Neměl jsem zatím moc času, ale u pár jeho popisů jsem si ověřoval, jestli jsou možné a skutečně by měly fungovat. Nevěřím, že si je úplně vymýšlel, působí moc věrohodně a rozhodně jsou podložené skutečnými znalostmi.“

„Takže není podvodník? Proč potom to představení?“ nechápala Gabrielle.

„Podle mě je podvodník, ale není zase úplně blbej. Buď si všechno nastudoval a potom to tím svým vytříbeným slohem zpracoval, nebo ty zásluhy ukrad někomu jinému. Obojí je možný, ale já si spíš myslím, že je to ta druhá možnost. Nevypadá jako studijní typ.“

„Takže co navrhuješ?“ zeptala se Hermiona.

„Budeme poslouchat ty dobrodružný vyprávěnky a pak v nich budeme hledat skutečné jádro. Je mi fuk, jestli netvora z hlubin Maelströmu přemohl Lockhart nebo třeba svatý Petr, ale jestli je ten popis podle skutečné události, můžeme se z toho pořád hodně naučit. Nevěřím, že nás bude učit nějak moc kouzel, aby se neprovalilo, jak je na tom, ale ty kouzla, o kterých bude vyprávět, se můžeme učit z jiných knížek.“

„A co ostatní? Ti, co ho neprokoukli, se za celý rok nic nenaučí,“ oponovala Gabrielle.

„Proto jsem s tím taky vylez na hodině. Kdo bude mít zájem, pochopí. Jinak ho můžeme tlačit k tomu, aby na těch hodinách aspoň něco předved. Budeme se zkrátka pořád hlásit jako Hermiona a vykřikovat. Sím, sím, pane profesore, předveďte nám, jak se správně takový ohnivý štít vyčaruje. Jestli umí aspoň něco, můžeme to z něj takhle dostat. Jeho ješitnost mu nedovolí z toho pokaždý vycouvat.“

„Harry, to je tak… zmijozelský, až to není hezký,“ usmála se nakonec Hermiona, které se předtím trochu dotkla poznámka o tom, jak se pořád hlásí.

Ostatní také s úsměvem souhlasili. Ještě chvíli se bavili, ale neměli moc času, aby se stihli před další hodinou naobědvat. Když odcházeli, vzpomněl si Draco ještě na jednu věc.

„Harry, dávej si bacha. Lockhartovi to asi zatím nedošlo, ale tys byl tak přesvědčivý, že bych se vůbec nedivil, kdyby ses stal jeho oblíbencem. Chápeš? Nosil bys mu na hodiny pomůcky, půjčoval brk a tak. Možná by ti dokonce svěřil rozesílání svých fotek fanynkám. Budeš mít o zábavu postaráno.“

Harry zůstal překvapeně stát. Byl opravdu tolik přesvědčivý? Tohle by byla absolutní noční můra, ale Draco si určitě dělá srandu. Mávl nad tím rukou a vyrazil do Velké síně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one