face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Snape se na Harryho zadíval svým typickým pohledem, kterým jako by naznačoval, že jeho čas je vzácný, a ať už má studentík cokoli na srdci, mělo by to stát za to. Chladným hlasem pronesl:

„Přejete si, Pottere?“

V Harrym byla malá dušička, ale strach z jeho nově odhalených schopností byl silnější a začal ze sebe soukat, „víte, pane profesore, v předchozí hodině kouzelných formulí se mi stala taková věc. Nevím, jak to popsat, ale podařilo se mi seslat kouzlo, aniž bych správně použil formuli, prostě jsem se soustředil, vzal hůlku do ruky a dřív, než jsem s ní mávl a vyslovil formuli, stalo se to. Nikdy jsem zatím žádné kouzlo neseslal, ale v učebnici to bylo popsané jinak a také ostatním se to povedlo až po vyslovení formule a máchnutí hůlkou. Mám strach, chci se to naučit pořádně, tak jak to má být a ne jen nějakou hloupou náhodou.“

S obavami se podíval na svého profesora. Měl na mysli Dursleyovy a jejich poznámky o úchylných kouzelnících, o tom, že nepatří do společnosti normálních lidí. Nástup do Bradavic pro něj znamenal, že konečně našel společnost, která ho přijímá jako normálního a teď se to všechno pokazí tím, že sesílá kouzla jiným způsobem než všichni ostatní. Chtěl konečně někam zapadnout, ne být odlišný.

Snapea to skutečně zaskočilo. To, co mu jeho student právě sdělil, bylo tak bizarní! Navíc to všechno bylo umocněno osobou, která mu to všechno řekla. V jednu chvíli si pomyslel, že si z něho Harry dělá legraci po způsobu jeho vypečeného tatínka, ale výraz v tváři studenta byl naprosto vážný a jediné emoce, které z něj dokázal vyčíst, byly nejistota a obavy. S podobným případem se ve své praxi zatím nesetkal, a i když ho napadlo hned několik vysvětlení, nevěděl co si s tím počít, na druhou stranu si uvědomoval, že jde o studenta jeho koleje a jeho smysl pro povinnost nakonec zvítězil.

„Pottere, teď mám povinnosti. Přijďte do mého kabinetu v šest večer před večeří a podíváme se na ten váš problém. Upozorňuji vás ale, že pokud v tom odhalím nějaký váš vtípek, budete trávit zbytek školního roku drhnutím dlaždic v této učebně a krmením tlustočervů.“

Harrymu se ulevilo a rychle se s obávaným profesorem rozloučil a vydal se za svými spolužáky na pozdní oběd. Po troše bloudění ve spletitých chodbách hradu nakonec dorazil do Velké síně. Všichni už obědvali, a když se posadil ke Zmijozelskému stolu obrátil se na něj hned Draco, co vlastně s učitelem lektvarů probíral. Harry se nepříliš přesvědčivě vymluvil, že si zapomněl některé věci a že žádal o to, aby si pro ně mohl poslat. Nakonec Draca přesvědčil tím, že mu za to Snape uložil trest a že má k němu nastoupit v šest večer. Draco ho upřímně politoval a na chvíli vypadal téměř lidsky. I když ředitele své koleje obdivoval, zejména když tupil studenty ostatních kolejí, bylo mu jasné, že trest u Snapea nebude žádná slast.

Jelikož prváci již žádnou další výuku ten den neměli, odebral se Harry do knihovny, kde ke své radosti objevil Hermionu s nosem zabořeným do hory knih. Přistoupil k ní a dovolil se, jestli může přisednout. Hermiona byla do knihy tak zabraná, že jeho žádost zaregistrovala až napotřetí, ale pak kývla a udělala naproti sobě na stole trochu místa. Hned se ho zeptala, jestli o svém „problému“ z hodiny kouzelných formulí s někým promluvil a na jeho přiznání, že se obrátil na Snapea se trochu zarazila a namítla:

„Jsi si jistý, že je to ten pravý? Na hodině rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by se zrovna přetrhnul s pomocí studentům.“

„Hermiono, je to ředitel mé koleje, a i když se do tebe navážel, myslím, že bych se měl obracet v první řadě na něho. Navíc tě sice pěkně škaredě setřel, ale na konci tvůj lektvar posoudil spravedlivě a pochválil tě. Myslím, že i když se netváří zrovna přátelsky, není to žádný podrazák, a jak už jsem říkal, na koho jiného bych se měl obrátit, přece nepoletím s každým problémem rovnou k Brumbálovi.“

„Asi máš pravdu, ale ten slizoun mě tak rozčílil, že jsem nebyla schopná nakrájet kořen žen-šenu na stejné kostičky, i když doma, když pomáhám v kuchyni, mám kostičky cibule na milimetr přesně stejné. Asi proto nebyl ten můj lektvar tak dobrý jako tvůj.“

„Klid, Hermiono, vím, jak jsi pečlivá a taky si myslím, že by sis jeho poznámky neměla tak brát. Asi rád pouští hrůzu, hlavně na studenty jiných kolejí než je Zmijozel, ale jestli chceš předvést, na co opravdu máš, musíš se naučit jeho poznámky ignorovat. Kdyby mě měla rozhodit každá poznámka mého povedeného bratránka, nedokázal bych si dojít ani na záchod.“

Hermiona se trochu usmála, „díky Harry, potřebovala jsem trochu nabudit. Jsi opravdu kamarád. Uvědomuju si, že to s tím učením občas trochu přeháním a jsem pak dost nesnesitelná, ale pochop, že mí rodiče jsou mudlové a všichni se na mě dívají trochu skrz prsty. Setkala jsem se s tím už při nákupech na Příčné ulici a i tady ve škole občas zaslechnu nějakou poznámku o mudlech. Zvlášť tvůj kamarád Draco je v tom hodně aktivní. Já je prostě musím přesvědčit, že jsem stejně dobrá jako oni.“ Na konci Hermioně trochu zvlhly oči.

„A když jsi předtím chodila do mudlovské školy, tak si se tolik neučila?“ zeptal se nevinně Harry.

„Máš pravdu, taky jsem pořád ležela v knížkách, asi jsem opravdu nesnesitelná šprtka, která každého jen komanduje a poučuje,“ a z očí se jí začala koulet slzička.

„Nebo jsi soustředěná, inteligentní dívka, která se o své poznatky ráda podělí s ostatními,“ usmál se Harry. „Všechno je věcí úhlu pohledu, jak jsem se naučil u Dursleyových. Pro mě byl můj bratránek tupé, tlusté a surové prase, ale pro mou tetu to byl okouzlující, urostlý a silný chlapec – vyber si.“ Hermiona se usmála, ale další Harryho věta ji už doslova uzemnila.

„Na Draca se vykašli, pořád hraje tu svou roli malého aristokrata a tohle k ní prostě patří, ale teď už bychom se měli podívat na to učení. Já musím být v šest u Snapea a zítra máme jako první hodinu přeměňování. McGonagallová také nevypadá, že by nám něco odpustila.“

Poprvé v životě ji někdo popoháněl do učení. Neslýchané!

Poté, co vypracovali domácí úkoly a nastudovali úvodní kapitoly předmětů, které je čekaly zítra, jim do šesté zbývala ještě chvilka času a Harry se vrátil k jejich předešlé rozmluvě.

„Víš Hermiono, myslím, že toho máme společného víc, než si myslíš. Ty máš mudlovské rodiče a mě vychovávali mudlové. První kouzlo jsi seslala ve vlaku a já až na hodině formulí, jestli se tomu mému výkonu dá říkat kouzlo. Ty chceš vyniknout, abys všem ukázala, že za něco stojíš a já jsem na tom podobně. U Dursleyů jsem byl jen příživník, budižkničemu a mnohokrát jsem si přísahal, že chci jednou něco dokázat a předvést jim, že jsem lepší, než si mysleli“

„Harry už několikrát ses zmínil o svých pěstounech, to se k tobě opravdu chovali tak ošklivě? Nedokážu to pochopit, vždyť jsi jejich synovec a dostali tě jako mimino, jak se k tobě mohli takto chovat?“

„Nevím, přijde mi, že nenáviděli už mé rodiče, aspoň vždycky, když se o nich zmínili, tak jako o ničemných alkoholicích, kteří se zabili v autě. Když jsem se dozvěděl, že byli čarodějové, tak je zase začali titulovat úchylní, nenormální a podobně. Myslím, že i když teta byla matčina sestra, byla mezi nimi nějaká zášť a navíc na nich bylo vidět, že nenávidí cokoli z našeho světa. Je fakt, že to u nich nebyl žádný med, ale na druhou stranu si myslím, že jsem se naučil, jak přežít v nepřátelském prostředí. Když jsem se zašíval z jejich dohledu, měl jsem spoustu času přemýšlet, co bych chtěl jednou dosáhnout a snít o lepším životě mezi přáteli, kteří mě berou takového, jaký jsem, a respektují mě. Je fakt, že příchod Hagrida s pozvánkou do Bradavic a informace, že jsem čaroděj, jsem si v žádném ze svých snů ani nepředstavoval. Vidím v tom šanci najít konečně místo, kam budu patřit a nebudu se cítit jako vetřelec.“

„Harry, díky, že ses mi tak svěřil. Víš, nikdy jsem nenašla žádné kamarády, protože mě považovali za ...“

„… nesnesitelnou šprtku, která každého jen komanduje a poučuje,“ s úsměvem doplnil Harry, „nech už toho, mě se to tvoje zaujetí a cílevědomost líbí. Taky jsem neměl žádné kamarády, hlavně proto, že jsem téměř nevycházel ze strýcova domu. Akorát ve vlaku se zdálo, že s Ronem Weasleyem by to mohlo vyjít, ale mé zařazení do Zmijozelu to asi všechno pokazilo. Teď se mi vyhýbá. Jestli chceš, můžeme být kamarádi, rád se s tebou učím a mám pocit, že spolu nám to jde lépe a rychleji, než když se učím sám.“

Hermiona jen špitla „díky“ a připomněla Harrymu, že se blíží šestá hodina, kdy se má dostavit k Snapeovi do kabinetu.

Harrymu se tam moc nechtělo, v knihovně se cítil mnohem lépe než pod propalujícím pohledem ředitele své koleje, ale smysl pro povinnost nakonec zvítězil a on úderem šesté zaklepal na kabinet učitele lektvarů. Snape si ho změřil pohledem, vzal ho za ruku a zavedl ho dovnitř. Ukázal mu na křeslo a posadil se mlčky naproti.

„Tak začněte, Pottere, popište mi ještě jednou, k čemu došlo na hodině formulí.“

Harry začal popisovat, jak hodina probíhala a Snape to komentoval, „tak levitační zaklínadlo, zajímavé, to by mohlo být vodítko.“

Poté, co mu vše vypověděl, požádal ho Snape o předvedení jeho „kouzla“. Harry se uklidnil, představil si vznášející se pírko, sáhl do kapsy pro hůlku, a jak ji namířil na pírko, to se vzneslo do vzduchu. Snape pokývl hlavou a poznamenal.

„Je to přesně tak, jak jste popisoval, Pottere. Ještě jednou,“ a přistoupil k němu, sebral mu hůlku a vrátil mu jí do kapsy. Harry všechno zopakoval se stejným výsledkem.

„A teď se podívejte, s čím jste to dokázal.“ Harry ztuhl. Místo svojí hůlky svíral v ruce obyčejný kus dřeva, který sice tvarově zhruba odpovídal jeho hůlce, ale jinak se jí ani v nejmenším nepodobal.
Snape mu podal zpátky jeho hůlku.

„Nekoukejte tak Pottere, samozřejmě jsem vám hůlku vyměnil, abych mohl vyzkoušet, jestli ji k seslání tohoto kouzla potřebujete nebo ne. Zdá se, že se skutečně nejedná o žádný kanadský žertík, jak jsem se obával. Nyní jděte na večeři a poté se sem ihned vraťte. Na takovéto problémy nejsem zrovna odborník, ale znám někoho, kdo si bude určitě vědět rady.“

Harry do sebe večeři skutečně velmi rychle naházel a vrátil se do kabinetu učitele lektvarů. Snape ho ani nevzal dovnitř, ale vydal se s ním školními chodbami k ředitelně. Během Harryho večeře si promluvil s Brumbálem a domluvili se, že společně Harryho překvapivé schopnosti prověří. Snape si uvědomoval, že přes veškeré jeho znalosti není takovým odborníkem na to, jak vlastně magie funguje, aby odhalil příčiny Harryho problémů. Když takto spolu kráčeli chodbami starého hradu, rozhodně působili dojmem, že Harry provedl takovou neplechu, že ho Snape vede k řediteli na opravdu přísné potrestání. Během chvíle začaly po Bradavicích kolovat fámy, co vlastně Harry provedl, že ho ředitel jeho vlastní koleje, který měl tendenci všechny průšvihy Zmijozelských zametat pod koberec vede osobně do ředitelny. Dvojčata Weasleyovi jen poznamenali, že jim roste opravdu tvrdá konkurence, když je Harry Potter na koberečku již první den školy, když jim samotným se to podařilo teprve po prvním týdnu.

Když dorazili do ředitelny, Harry se zvědavě rozhlédl. Z obrazů se na něj dívali předchozí ředitelé a místnost byla plná všelijakých magických artefaktů, jejichž smysl Harry nechápal. Jedinou známou věcí byl moudrý klobouk, který pochrupoval na polici. Ředitel Brumbál se zvedl z křesla a přivítal je:

„Vítejte Severusi, vítej Harry, děkuji, že jste přišli. Harry, ředitel tvé koleje mi referoval, že sesíláš kouzla nějakým zvláštním způsobem, povíš mi o tom?“

Harry začal opět líčit svou příhodu z hodiny formulí. Začínal v tom mít už praxi, takže jeho popis byl stručný a jasný. Snape ho ještě doplnil o pokusy, které spolu prováděli před večeří, a svůj popis zakončil slovy:

„Z mých pokusů se zdá, že zde pan Potter dokáže vyvolat svou magii, aniž by k tomu potřebovat hůlku nebo vyslovení formule. Napadá mě několik vysvětlení. Jak jsme spolu již mluvili, nemusela by to být vrozená vlastnost, ale Harry ji získal při… ehm magických událostech, když získal svou jizvu. Další možností je, že má vrozenou schopnost využívat přímo své magické jádro. Jak víte, kouzelníci se normálně dostávají ke svému magickému jádru prostřednictvím hůlky a formule. Hůlka slouží jako propojení jádra s vnějším světem a formule určuje, co má jádro vykonat. Ti nejzdatnější se v přípravě na OVCE učí používat své magické jádro bez nutnosti vyslovení formule, ale pouze u základních zaklínadel a i tak to patří k nejobtížnějším bodům v osnovách. Třetí možnost, která mně napadla je, že se jedná o nezletilou magii. Tomu by odpovídal nízký věk subjektu a povaha kouzla, kterého se to týká.“

„Výborně Severusi, dobře jsi to vystihl. Napadají mě ještě nějaké další možnosti, ale ty už jsou opravdu hodně exotické,“ odpověděl Brumbál.

Harry z jejich rozhovoru o magických jádrech toho moc nechápal, a proto se ozval:

„Mohli byste mi to prosím vysvětlit? Nechápu nic z toho, co jste tu říkali a jedná se přece o mě a ne o nějaký subjekt.“

„Máš pravdu Harry,“ usmál se Brumbál, „skoro jsme zapomněli, že jsi tu s námi. Umíš být opravdu hodně nenápadný, ale to vysvětlení je poměrně složité. Hlavní problém je, že kouzelníci sami moc dobře nechápou, jak se kouzla vlastně sesílají. Je to pro ně přirozené jako dýchání a většina výzkumů v našem světě se zabývá spíš novými kouzly a lektvary než teoriemi o povaze magie. Vysvětlovat ti všechno bez přípravy by zabralo opravdu hodně času, takže měj trochu trpělivosti. Pokud se nám tu podaří určit pravou příčinu, slibuji ti, že ti objasním, co to pro tebe bude znamenat, stačí?“

Harry přikývl. Ostatně nic jiného mu nezbývalo, ale jeho obavy se začaly stupňovat. Oba dospělí očividně brali jeho problém velmi vážně, ale nebyl až tak přesvědčen, že mají v první řadě na mysli jeho prospěch. Brumbál mezitím položil před Harryho pírko a vyzval ho, aby jim kouzlo postupně předvedl svojí hůlkou, kouskem dřeva a nakonec aby jenom na pírko ukázal prstem. Ve všech případech se pírko vzneslo, aniž by bylo třeba vyslovit kouzelnou formuli.Poté na sebe oba učitelé pohlédli a Brumbál lehce pokývl hlavou. Poté se obrátil na Harryho:

„Harry, podívej, chtěl bych tě požádat, abys dovolil profesoru Snapeovi sledovat tvé myšlenky během kouzla. Chápu, že se ti to může zdát jako nepřípustný zásah do soukromí, ale slibuji ti, že profesor Snape bude sledovat pouze tvou mysl při sesílání. Rozhodně se nebude vrtat v tvém soukromí.“

Harry jen přikývl, ale rozhodně mu nebylo lehko při pomyšlení, že má ve své hlavě hosta ať už je zvaný nebo nezvaný.Profesor Snape rovněž přikývl a začal se připravovat. Vyčistil svou mysl a vyslal své vědomí směrem k Harrymu. Nevstupoval do jeho vzpomínek ani se nesnažil cokoli ovlivnit. Sice měl sto chutí se na pár věcí v Harryho mysli podívat, ale věděl, že jeho mysl sleduje mysl Brumbálova a nechtěl riskovat konflikt. První věc, kterou zaznamenal, byla naprosto nezvyklá ukázněnost mysli, alespoň na jedenáctileté dítě. Harryho myšlenky byly jasně uspořádány do pravidelných vzorců a jeho emoce byly pod kontrolou, i když obavy a nejistota byly více než patrné. Když začal Harry sesílat kouzlo, stala se s jeho myslí veliká změna. Všechny vzorce se nejprve rozpadly a celá Harryho mysl se uspořádala do jediného vzoru. Ten se zanořil kamsi dovnitř a chviličku byla Harryho mysl na povrchu úplně prázdná. Snape zaregistroval, že právě v tom okamžiku se pírko zvedlo ze stolu. Po vteřince se objevily opět známé uspořádané vzorce.

Oba překvapení učitelé opustili Harryho mysl. První promluvil Brumbál.

„Harry, na co přesně myslíš těsně před sesláním kouzla?“

„No pane řediteli, snažím se soustředit a představit si, jak se pírko vznese. V učebnici psali, že to napomáhá správnému seslání kouzla.“

„Správně Harry, a teď bychom tě rádi požádali, abys zkusil seslat to kouzlo bez předchozího soustředění se na vznášející pírko, jasné?“

Harry místo odpovědi vzal do ruky hůlku, vyslovil Vingardium leviosa a švihl hůlkou. Pírko sebou škublo, ale to bylo všechno.

„Harry, dej víc přízvuku na druhou slabiku prvního slova,“ poradil mu Brumbál. Harry si vzpomněl, že na totéž ho upozorňovala Hermiona.

Vingardium Leviosa, Vingardium Leviosa, Vingardium Leviosa ... Harry několikrát vyslovil formuli, a když Brumbál souhlasně kývl, doprovodil to mávnutím hůlky. Pírko se ihned vzneslo nahoru.

„Výborně Harry, teď ještě poslední zkouška a už budeme mnohem moudřejší. Sešleme na tebe jedno zaklínadlo, které nám umožní vidět tvé magické jádro a ty poté sešleš kouzlo poprvé s představou létajícího pírka a bez hůlky a podruhé bez této představy a s hůlkou.“

Začal mumlat nějakou složitou formuli a najednou se na úrovni Harryho hrudníku objevila mihotavá koule zářivých barev. Trochu připomínala planetu Jupiter, také měla na sobě oválnou skvrnu temně rudé barvy. Měla asi metr v průměru a na povrchu se barvy mihotaly ve vzorcích podobných těm, které viděli v Harryho mysli.

Harry se soustředil a překvapení učitelé sledovali, jak se vzorce na sféře uspořádaly do stejného tvaru, jaký na chvíli zahlédli v jeho mysli. Ze vzorce vytryskl paprsek, který skrz Harryho prst dosáhl až k pírku. V okamžiku, kdy se ho dotkl, se pírko vzneslo do vzduchu.

V druhém případě vzorce při vyslovování formule zavířily, ale rozhodně jejich uspořádání nedosáhlo takové organizace jako v prvním případě a také paprsek, který tentokrát vyšel z hůlky, byl mnohem slabší než v prvním případě. Učitelé se na sebe podívali a Brumbál se obrátil na Harryho:

„Harry, už máme trochu představu, jak svá kouzla sesíláš, ale rozhodně nemůžeme říct, že tomu rozumíme. To, že dokážeš seslat kouzla i bez hůlky a vyslovení formule, je způsobené tvou nezvykle vysokou schopností se soustředit. Díky tomu dokážeš pracovat přímo se svým magickým jádrem a pomocí něho seslat kouzlo. Je to sice krajně nezvyklé, ale ne zcela neznámé. Obyčejně se takto pracuje pouze v některých speciálních odvětvích magie jako je nitrozpyt a nitrobrana, které jsme použili na sledování tvé mysli. Pokud se nesoustředíš, sesíláš kouzla standardním způsobem. Doporučujeme ti, zkoušet oba způsoby. Tvůj způsob nemusí vždy fungovat a bude jistě uklidňující mít vždy druhý způsob jako zálohu. Ostatní kouzelníci takovou výhodu nemají. My se zatím s ředitelem tvé koleje pokusíme sestavit plán, jak tvou schopnost lépe poznat a dále rozvinout. Jsem přesvědčený, že Severus Snape bude ten pravý, protože se jedná o asi největšího současného odborníka na nitrobranu. Zatím bych tě chtěl požádat, aby ses o svých schopnostech před nikým moc nešířil. Neznamená to, že o tom nikomu nesmíš říct, naopak, budeš potřebovat, aby na tebe někdo dohlédl při procvičování, ale vždy zvaž, komu dáš tu důvěru. Za nás ti mohu slíbit, že vše zůstane mezi námi. Pokud by ses kvůli svým schopnostem dostal při některém z předmětů do problémů, obrať se některého z nás a my to zkusíme nějak vyřešit. Víš už, co řekneš svým spolužákům, až budou zvědaví, cos dělal?“

„No pane řediteli, tak trochu z legrace jsem řekl Dracovi, že jsem dostal od profesora Snapea školní trest, a když jsme šli sem do ředitelny, tak to rozhodně vypadalo, že mě pan profesor vede na potrestání k Vám.“

Snape se sice zatvářil znechuceně, ale Brumbál se nahlas rozesmál

„To je geniální Harry. Navíc nám to dává možnost se ještě několikrát sejít, aniž by to vzbudilo pozornost. Měl jsem pochybnosti ohledně tvého zařazení, ale tohle je hodné samotného Salazara. Takže, tímto ti ukládám školní trest, jehož první část si odpykáš v sobotu od tří hodin v kabinetu profesora Snapea. Já se tam samozřejmě dostavím také, abych zkontroloval, že trest bude pro takového uličníka dostatečně tvrdý.“

Když je vyprovázel z ředitelny, pořád mu v očích planuly ohníčky smíchu, ale obrátil se ještě na Snapea, „pane profesore, mohl byste tu ještě chvíli zůstat? Rád bych se s Vámi ještě o něčem poradil.“

„Samozřejmě, trefíte zpátky, pane Pottere?“ a poté, co Harry přitakal, se obrátil na Brumbála.

„Jsem vám k dispozici, pane řediteli“

Když Harry odešel, sedli si dva profesoři proti sobě.

„Co si o tom myslíte Severusi?“

„Nikdy jsem ještě neviděl tak organizovanou mysl a takovou schopnost soustředění. Jediné, co se tomu podobá, je mysl jogínů, kteří se dostávají do transu. Ti ale samozřejmě nepracují se svým magickým jádrem.“

„Ano, a co to magické jádro?“

„Nezkoumal jsem toto tak intenzivně jako vy, ale jeho magické jádro je silnější, než jsem kdy viděl. A je to jeho vlastní jádro. Sice absorboval část Voldemortovy moci, ale ta část, i když mu možná otevře cestu k dalším talentům, nemá na jeho celkovou sílu žádný velký vliv. Rozhodně má veliký potenciál.“

„Já už takto mocné jádro jednou viděl,“ povzdechl si Brumbál, „před mnoha lety a ten, komu patřilo, měl také velký potenciál. Víte, o kom mluvím?“

„Myslíte si, že tam uvnitř je Voldemort a ne Potter?“

„Ne, Voldemortova je opravdu jen ta skvrnka, stále si pamatuji na barvy jeho sféry. Mám spíš obavu, aby se Harry také nevydal po temných stezkách a nestal se novým Temným Pánem. Má stejný potenciál a stejnou cílevědomost jako on v jeho věku. Zatím ale není zasažen zlobou, naopak, ale vše se může ještě zvrtnout. Je mnoho způsobů, jak vstoupit na temnou stezku a číhají i na čisté a dobré duše. Musíme na něj dát pozor. Může být velkou nadějí, ale také velkou hrozbou.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one