face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Na druhý den se strhl poprask. Davy studentů si vychutnávaly zajímavou detektivku. Jediný Filch se držel zpátky a byl nápadně pobledlý. Tentokrát ani nevykřikoval své výhrůžky a přísliby strašlivé pomsty neznámému narušiteli školního řádu a pouze rezignovaně vykročil směrem k ředitelně požádat Brumbála o uvedení Velké síně do původního stavu. Pozornost davu se přirozeně zaměřovala na rodinu Weasleyových. Dvojčata to přijímala s nonšalancí a na všechny strany rozdávala úsměvy a na vyžádání i autogramy. Percy si hned běžel stěžovat k profesorskému stolu a Ron kolem sebe vrhal naštvané pohledy, ale nikoho neobviňoval. Nejbouřlivější rekci předvedla Ginny, která zrudla, na tváři jí vyskákaly pihy a rozkřičela se takovým hlasem, že si všichni museli zacpávat uši.

„Kdo to tam pověsil? Ať sem hned jde! Nenechám takhle urážet svou rodinu. Nejsme žádný spolek kriminálníků a ten, kdo tohle udělal, bude strašlivě litovat.“

Všichni studenti z toho měli samozřejmě náramnou zábavu a snažili se ji ještě dál pošťuchovat, aby přidala ještě nějakou perličku. Dvojčata se ji snažila uklidnit a odvést k Nebelvírskému stolu, ale ona se jim vyškubla a začala ječet na ně.

„Jestli zjistím, že za tuhle lumpárnu můžete přímo nebo nepřímo vy, roztrhnu vás jako slanečky. Vyperu vám všechno prádlo ve svědícím prášku a do smrti smrťoucí budete mít u nosu netopýry. Jste potrhlí nezodpovědní idioti a ze všeho máte akorát srandu. Uvidíme, jestli vás neopustí, až tohle napíšu mámě.“

Nejvíc se samozřejmě bavil Zmijozelský stůl a zejména Flint měl z téhle pomsty neuvěřitelnou radost. Úsměv mu však zamrzl na rtech, jakmile se od Nebelvírského stolu zvedla trestná výprava Weasleyových. Zastavili se na konci stolu, kde pohromadě snídal téměř kompletní famfrpálový tým.

„Nevím, jestli s tím máte něco společného, ale jste ubozí,“ začal Percy. „Nedokážete vymyslet nic jiného, než tuhle odpornou slátaninu?“

„To je fakt. Počteníčko to není zrovna nějak extra,“ přisadil si Fred, ale netvářil se nijak zvlášť rozhořčeně.

„Narážíte snad na tu povídku? Nikdo z nás nic nevymýšlel, jde o klasické dílo anglické detektivní literatury přelomu 19. a 20. století. Je sice pravda, že autor napsal i lepší kusy, ale to už závisí na výběru neznámého vtipálka. Je to stejná klasika jako třeba film Hvězdné války – Impérium vrací úder,“ opáčil Harry a ani nezvedl hlavu od talíře.

Dvojčata se zasmála, došlo jim, na co Harry naráží, ale Ginny vybuchla.

„Ty si z nás budeš ještě dělat srandu? Počkej ty jeden Zmijozelský spratku,“ a než se Harry nadál, kroužilo mu kolem hlavy několik netopýrů a útočilo na něj.

Harry se nejprve strašně lekl. Ten pocit, kdy mu z nosu vylézali netopýři, byl hodně nepříjemný, ale pak se uklidnil. Vždyť jsou to jen netopýři. Jsou sice otravní, ale jinak přece nejsou vůbec nebezpeční. Vzal malinký kousek slaniny a nabídl ho na špičce prstu jednomu z nich. Ten nepohrdl a za chvíli se všichni netopýři předháněli, který uloupí další sousto, co jim Harry neustále nabízel. Najedení zkrotli, chvíli ještě kolem něj kroužili, nechali se dokonce pohladit a potom odlétli někam ke stropu, kde hodlali strávit svou siestu.

Weasleyovi mezitím zklidnili Ginny a hleděli na Harryho s mírnými rozpaky. Nepočítali s tím, že by došlo k napadení. Od profesorského stolu k nim zamířil Snape s nasupeným výrazem a Weasleyovi strnuli v očekávání věcí příštích.

„Co to mělo znamenat? Zaútočil tady někdo z vás na studenta mé koleje kletbou?“ zahřměl Snape a dokonce i dvojčata se přikrčila před jeho hněvem.

„Nic se neděje, pane profesore,“ zasáhl Harry. „Bavili jsme se o domácích mazlíčcích a tady Ginevra mi ukazovala ty své. Netopýr velký, Myotis myotis jestli se nepletu. Jsou vážně milí, ale já už mám svoji sovu. Bohužel se nám někteří z nich zatoulali. Asi budete muset uvědomit pana školníka, aby je odchytil, než způsobí nějakou škodu. Vážně je mi to líto.“

„Myslíte to vážně, Pottere?“

„Samozřejmě, pane profesore, přece bych něco nezamlčoval před svým vedoucím koleje.“

„Jestliže je tomu tak, srážím všem zúčastněným po deseti bodech za to, že se neumíte chovat při snídani a všichni, včetně vás, se v sobotu přihlásí u pana Filche ke školnímu trestu na celé dopoledne. Nechcete mi snad ještě něco říct?“

„Děkuji za váš trest. Za své porušení školního řádu si ho plně zasloužíme,“ přijal trest Harry.

Snape jenom zakroutil hlavou a vracel se k učitelskému stolu. V jídelně se rozezněl hlasitý šepot, jak se studenti mezi sebou dohadovali, co se vlastně stalo. Většina zaznamenala jen věty pronesené zvýšeným hlasem a potom samozřejmě Harryho slovní výměnu se Snapem, ale bylo jim jasné, že si rozhodně nepovídali o domácích mazlíčcích. Většina napříč všemi kolejemi však kladně hodnotila skutečnost, že Harry nežaloval a klidně přijal i svou část trestu od neoblíbeného profesora. Weasleyovi se mezitím stáhli na své území. Dvojčata poplácala Harryho na rozloučenou po rameni a Ginny zamumlala něco nezřetelného, co snad znělo jako jakási omluva. U jejich stolu je okamžitě obklopil hlouček Nebelvírských a vyzvídal, co se mezi nimi vlastně stalo.

K Harrymu se stejným způsobem nahrnuli Zmijozelští, ale ten jim jenom se smíchem odpovídal, že se vlastně nic nestalo. Trest sice nebude nic příjemného, ale snad jim Filch nehodlá za takovou prkotinu stahovat kůži zaživa. Zabini chtěl využít příležitosti a zkritizovat jeho přístup. Moc se mu však nedařilo. Harry mu odpověděl, že Zmijozel by měl vychovávat k samostatnosti a ne k spoléhání se na pomoc zvenčí. Co by to bylo za Zmijozela, kdyby si nedokázal poradit s několika Nebelvíry? Upozornil rovněž na to, že takto dostal Nebelvír srážku deseti bodů za každého člena Weasleyovic klanu, což je mnohem víc, než kdyby byla potrestána jenom Ginny. Ve skutečnosti mu záleželo spíš na tom, aby Ginny nedostala skutečně tvrdý trest za napadení spolužáka a tohle zdůvodnění ho napadlo až po akci, ale u ostatních ze Zmijozelu za to sklidil velkou chválu.

Na konci snídaně se k němu přitočil Marcus Flint a vyslovil souhlas s jeho dalším plánem. Harryho přístup ho přesvědčil, že tahle cesta by mohla být ta pravá. Hned se začnou připravovat, aby jim to na zápas vyšlo.

********

Po hodině lektvarů si Harryho zavolal Snape. Harry měl zpočátku obavy, aby se nevracel k incidentu s Weasleyovými, ale profesor lektvarů si chtěl jen naplánovat další speciální lekci. Domluvili se na sobotním odpoledni, poté, co si Harry odpyká svůj trest. Harry se začínal docela těšit. Nevěděl, co si pro něj Snape přichystal, ale určitě to bude stát za to. Cvičení z nitrobrany prováděl každodenně, ale nikam dopředu se nedostal, alespoň mu to tak připadalo.

Trest u Filche se odehrával v poklidném duchu. Dvojčata byla staří rutinéři. Trest neabsolvovala poprvé a zřejmě ani naposledy a svůj klid dokázala přenést i na ostatní. Filch jim zpočátku udělal kázání a poté je zavedl do sklepení, kde jim předvedl staré mučicí nástroje, jež s láskou opečovával. Podrobně jim popisoval jejich funkci a volal po návratu starých časů, kdy je bylo možno používat při trestání studentů. Jeho přednáška však žádný velký efekt nepřinesla, takže je rozdělil do dvojic a přidělil jim práci. Harry byl zařazen do dvojice s Ronem a Filch jim dal za úkol dokonale vyčistit podlahu sovince od nánosu trusu, peří a zbytků soví potravy. Jakmile za ním zapadly dveře, začal se mu Ron omlouvat za Ginny, ale Harry to odbyl mávnutím rukou.

„Nic se přece nestalo. Mít netopýra u nosu sice není nic příjemnýho, ale zažil jsem už i horší věci. Co je to vůbec za kletbu?“ zeptal se Harry.

„No jo Avifors, to je taková její specialita. Naučila se ji, ještě když byla malá a od té doby ji na nás často používá. Nikdo z rodiny ji neumí tak jako ona.“

„Proč je na mě vlastně pořád tak naštvaná? Já přece proti ní a vaší rodině vůbec nic nemám.“

„Kdo se v holkách vyzná? Normálně byla vždycky v pohodě a na nikoho jiného tak nevyšiluje. Nechápu to. Ještě loni mi extra napsala, jestli jsi opravdu nastoupil, kam tě zařadili a tak. Napsal jsem jí, jak jsme jeli vlakem, že jsi ve Zmijozelu a že ti to ve škole jde. Od té doby je taková. Jakmile se o tobě bavíme, začne na všechny ječet, že všichni ze Zmijozelu jsou zlí a proradní černokněžníci a měli se rovnou po zařazení zavírat do Azkabanu. Fakt nechápu, co jí to bere.“

„Štve mě to. Já proti ní taky nic nemám, ani proti tvojí rodině ne. S dvojčatama do sebe občas šijeme, ale to jen tak pro srandu. Dokonce jsem rád, že jsem ve Zmijozelu, aspoň to má ty správný grády. Zkus nenápadně zjistit, čím ji tak štvu. Nechci si znovu čistit nos netopýrem,“ navrhnul Harry. Nebyl si zrovna jistý, jestli se obrátil na toho pravého, ale snad to Ron nepokazí.

„Mně taky nevadí, že jsi ve Zmijozelu. Ze začátku mě to štvalo, ale ty nejsi žádnej nafoukanec. Škoda, že se moc nevidíme, mohli jsme klidně být kámoši.“

„Musíš víc chodit do knihovny, tam mě uvidíš, až ti to nebude milé,“ popíchl ho Harry.

„Jasně, ale mě tam nebaví vysedávat, bolí z toho zadek. Radši se bavím s Deanem a Seamusem. Ty jsi tam furt s těma dvěma šprtkama a nafoukaným Malfoyem. Není to nuda?“ zajímal se Ron.

„Ne. Bezvadně si rozumíme. Holky nejsou žádné šprtky. Učení je baví, ale je s nima i legrace a Draco taky není tak nafoukanej. Mezi kamarádama je v pohodě a navíc ho baví famfrpál.“

Bylo to, jako by Harry řekl nějaké kouzelné slovo. Jejich rozhovor se okamžitě stočil na nejoblíbenější kouzelnický sport. Začali probírat hru profesionálních týmů i vyhlídky na další Bradavickou sezónu a na vážnější témata zapomněli. Trest jim docela utíkal a u kompostu, kam vyváželi odpad, se navíc pravidelně setkávali s dvojčaty. Těm dal Filch za úkol vyčistit ucpanou odpadovou šachtu a oba podle toho vypadali. Špinaví a zapáchající na mnoho metrů daleko nesli svůj trest statečně. Filch jim schválně vybral nejhorší možnou práci, aby je potrestal i za jejich ostatní lumpárny, které zůstaly neodhaleny. Ginny s Percym se k nim připojili až na konci trestu. Oni měli za úkol likvidovat pavučiny a vyhánět pavouky z opuštěných místností hradu a Ron si šťastně oddychl, že ho tento úkol tentokrát minul. Rozcházeli se ve vzájemné pohodě a dokonce i Ginny se vůči Harrymu krotila a dokonce se s ním stejně jako zbytek její rodiny poměrně srdečně rozloučila. Společně strávené utrpení zkrátka sbližuje i zaryté nepřátele.

Odpoledne unavený Harry váhavě zaťukal na dveře kabinetu lektvarů. Netušil, co od dnešní hodiny očekávat a také měl obavy, jestli se po něm Snape nebude vozit kvůli jeho trestu. Ten se však tvářil na své poměry poměrně mile a usadil ho do pohodlného křesla. Harry očekával, že zabrousí nejdříve k jeho cvičením na posílení mysli, ale Snape začal z jiného soudku.

„Harry, jak jsi na tom s procvičováním tvého kouzlení bez hůlky?“ začal jejich rozhovor.

„Snažím se procvičovat oba způsoby, ale popravdě, víc se věnuju kouzlení s hůlkou. Chci všechno nejdřív zvládnout normálním způsobem a teprve potom to zkouším i bez ní. Je to docela náročné na soustředění, protože instinktivně čaruju většinou bez hůlky. Musím mít svou mysl pod kontrolou a neustále ji potlačovat, abych používal magii jako všichni ostatní. Popravdě po některých hodinách toho mám plné zuby, protože to je docela únavné.“

„Chápu. Je to sice bezpečnější, ale pro tebe je přirozené používat magii jiným způsobem. Cvičil jsi i dosažení magického jádra?“

„Ano, ale jen jeho dosažení. Dovnitř jsem se schoval jen při tom souboji o Kámen mudrců. Ochránilo mě to před jeho kletbami.“

„To ano a nejspíš ti to zachránilo život nebo alespoň zdravý rozum. Neznám nikoho, kdo by přežil tolik mučících kleteb. Když ses uchýlil do svého magického jádra, cítil jsi bolest?“

„Ne. Necítil jsem nic, ale nějakým způsobem jsem si uvědomoval, co se kolem děje.“

„To je opravdu zajímavé. Zdá se, že tvé magické jádro tě dokáže ochránit i před kletbami, které se nepromíjí. Obecně platí, že proti mučící a smrtící kletbě neexistuje obrana, ale tys možná na něco přišel. To ale není důvod, proč jsem si tě pozval. Možná tě překvapilo, že naše hodiny loni tak náhle skočily. Problém byl v tom, že ses dostal tak daleko, že já už tě nemůžu moc nového naučit, ani tě při tom kontrolovat.“

„To ne, je toho určitě ještě spousta, co byste mě mohl učit,“ protestoval Harry. „Vždyť šlo jen o jeden náhodný pokus, třeba by se mi to příště ani nepovedlo.“

„ To by tedy byla podivná náhoda, provést kousek, který všichni kouzelníci v historii považovali za nemožný. Opravdu bys mne velice zklamal, kdybys nedokázal zopakovat něco, co jednou bude přepisovat dějiny magie,“ poznamenal ironicky Snape. „ nejde však jenom o tvé pokroky, ale i o bezpečnost tvého okolí. Jen několik výjimečných mágů dokáže své magické jádro vědomě použít. Já sám jsem se k tomu dopracoval až po dlouhém úsilí a dosud jsem toho schopen jen po velké přípravě a soustředění. Knih, kde by bylo popsáno, jak používat magické jádro přímo, je naprosté minimum a téměř výhradně se jedná o rukopisné originály. Takové je samozřejmě nesmírně obtížné získat a navíc si v mnohém odporují. Zdá se, že každý kouzelník prožívá dotek svého magického jádra jinak.“

„Takže mě nebudete dál učit?“ přerušil ho Harry. Dělo se tohle všechno proto, aby se nakonec dozvěděl, že už dál nebudou pokračovat?

„Budu se o to alespoň snažit. Musíš ale pochopit, že já mám své limity a do určitých oblastí tě už provázet nemohu. Možná by bylo lepší, kdyby se ti věnoval Brumbál, ale ten je bohužel příliš zaneprázdněn,“ Harry měl pocit, že mu tady Severus něco zamlčuje. Nechce snad Brumbál, aby se naučil svoje schopnosti ovládat?

„Já doufám, že pokud budeš maximálně informovaným, dokážeš se snad při objevování své magie vyvarovat nejhorších katastrof. Tento rok bych ti rád ukázal všechno, co o tom sám vím. Uvidíš, že toho bohužel nebude mnoho. Byl bych rád, kdybys s magickým jádrem pracoval zatím jen se mnou a všechno mi popisoval. Procvičování bys omezil pouze na věci, které ti zadám. Nevím, nakolik tě můžu vést, ale můžeme o tvých pocitech alespoň diskutovat. Už jsme tu ale povídáním strávili spoustu cenného času, takže přikročíme k první lekci.

V literatuře se popisuje, že mocní kouzelníci a shodou okolností ti, kteří uměli používat přímo své magické jádro stejně jako ty, dokázali vycítit magii. V jejich popisech se mluví o aurách, magických proudech a siločarách. Tys nikdy neměl pocit, že vnímáš, jak kolem tebe proudí magie? Nebo žes třeba vnímal kolem nějakého kouzelného předmětu jeho magickou auru?“

„Když jsem byl uvnitř svého magického jádra, měl jsem takový zvláštní pocit. Cítil jsem, jak kolem mě víří síla a že se stačí jenom natáhnout a použít ji.“

„To není přesně ta věc, kterou ostatní popisují. Popravdě ji nepopisuje nikdo, ale teď se mi jedná spíš o to, jestli dokážeš vnímat silné magické pole nebo magickou auru okolo kouzelných předmětů.“

„Nikdy jsem si ničeho takového nevšiml. Myslíte, že bych mohl něco takového dokázat?“

„Uvidíme. Kouzelník si smysl pro takové věci většinou vypěstuje až mnoholetou praxí a i poté je to krajně nespolehlivé. Zajímalo by mě, jestli ti to tvoje nadání neumožní už teď, ale je možné, že tvá magie funguje jinak. Začni tím, že dokonale potlačíš všechny své smysly.“

Harry se snažil postupovat podle jeho pokynů. Tohle nebylo nijak náročné, podobalo se to cvičením na vyprázdnění mysli, pouze se soustředil na odlišný aspekt. Během krátké chvíle dosáhl stavu, kdy vůbec nevnímal svět kolem sebe, pouze v jeho hlavě vířily myšlenky v očekávání, co bude následovat. Okamžitě poznal, kdy Snape vstoupil do jeho mysli. Cizí přítomnost byla jako masový knedlíček v nudlové polévce. Namísto vířících volných vláken jeho vlastních myšlenek představovala cizí mysl kompaktní těleso ostře oddělené od svého okolí. Poté vycítil, jak mu Snape předává další instrukce. Měl se znovu snažit vnímat své okolí, ale své normální smysly stále potlačovat.

Nejprve vždycky sklouzával k tomu, že se instinktivně snažil použít své staré smysly. Soustředil se na své okolí, ale jakmile se pokusil začít ho vnímat, prostě otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Snažil se pořád dokola, ale vůbec se mu to nedařilo. Snape se ho pokoušel navádět, výsledek to však žádný nepřineslo. Harry byl vytrvalý, ale po hodině námahy se oba, učitel i žák, unaveně opřeli v křeslech a vyhlásili pauzu.

„Co dělám špatně?“ ptal se zklamaný Harry.

„Nevím. Pokud se já skutečně soustředím, otevře se přede mnou něco jako druhý zrak. Vnímám své okolí, ale jiným způsobem. Obyčejné předměty splývají v šedivém pozadí, ale všechno, co má nějakou vnitřní magii, jakoby slabě žhne. Čím více magie, tím větší jas. Pavouk na stěně není o mnoho jasnější než stěna, po které leze, ale ty pokud se dotýkáš svého magického jádra, jsi jako malé slunce. Jednou jsem takto zkoumal Moudrý klobouk. Co má také člověk při zařazování dělat. Bylo to stejné jako u tebe. Malé slunce a pod ním slabě žhnoucí stín nějakého studenta. Bylo ale zajímavé, že studentova aura pulsovala. Předpokládám, že Moudrý klobouk nějakým způsobem testuje schopnosti studentů a při tom aktivuje jejich magii.“

Harrymu jeho popis zněl úchvatně, musí být super něco takového dokázat. Zeptal se ale na něco jiného. „A dokážete to vnímat i bez vyprázdnění mysli?“

„Někdy, když jde o něco opravdu mimořádně silného. Třeba to tvoje vyčarování jídla muselo zacloumat se všemi citlivými mágy v okruhu pár mil. Nevím, co jsi přesně dělal, ale množství magie, co se při tom uvolnilo, bylo ohromné. Moudrý klobouk jsem dokázal vnímat, jen když jsem se ho dotkl a i tehdy to nebylo zrakem, ale hmatem. Cítil jsem slabé mravenčení v prstech.“

„Takže se dá magie vnímat různými smysly?“

„To přímo ne. Spíš neuměle popisuji pomocí normálních smyslů něco, co vnímám jinak. Je to těžké, buď to pocítíš a porozumíš nebo ne.“

„A k čemu je to vlastně dobré tedy kromě toho, že dokážete poznat očarovaný předmět nebo odhalit kouzelníka?“ zajímal se Harry.

„Nejde jen o tohle. Magie je na některých místech mocnější a ti kouzelníci, co toho umí využít, ji odsud dokážou čerpat. V knihovně je jedna vzácná kniha, která o tom pojednává. Chtěl jsem ti ji vypůjčit, ale platí pro ni přísný zákaz vynášet ji z knihovny. Jestli budeš chtít, můžeš ji studovat tam. To by se možná dalo zařídit.“

„To by bylo fajn. Můžeme to zkusit znovu?“ zeptal se Harry.

„Jestli se na to cítíš, máme čas ještě na pár pokusů,“ křivě se usmál Snape.

Nevěřil, že by se to mohlo podařit. Buď Harry tu schopnost má a potom by se už dávno projevila, nebo ji nemá a pak se k ní může dopracovat jedině dlouhodobým usilovným tréninkem. Harry mezitím dál snažil potlačit svoje staré smysly a probudit nové, ale jeho snahy probíhaly pořád stejně neúspěšně. Stále na jeho úsilí odpovídaly pouze jeho staré smysly, čímž spolehlivě překazily jakoukoli jeho další snahu. Vrhal se proti těm omezením celou svou myslí, dokonce si pomáhal Silenciem a tím, že si zavázal oči kapesníkem, ale stále nezachytil ani ten nejmenší náznak nějakých magických proudů okolo sebe.

Při jednom ze svých pokusů nechtěně dosáhl toho, že jeho mysl opustila tělo. Už dřív to trénoval, a ačkoli dosahoval jistých pokroků, vždy ho to velmi vyčerpávalo. Svou mysl tak dokázal udržovat jen krátkou chvíli, a čím dále se pustila, tím větší silou byla tažena zpět. Tentokrát se o uvolnění své mysli vůbec nesnažil, jen se celou její silou vrhal proti bariérám svých smyslů ve snaze začít svět vnímat jiným způsobem. Na chvíli se zastavil. V tomto stavu se jeho vnímání podobalo tomu, jaké popisoval Snape. Vše bylo nezřetelné, ale nikoli ve stupních šedi, nýbrž to všechno připomínalo slunečný letní den, kdy se všechno ztrácí v intenzivním slunečním svitu. Světlo nemělo žádný zdroj. Zdálo se, že přichází ze všech směrů a v tomto jasu se rýsovaly nezřetelné kontury pokoje a jeho vybavení. Dokonce mu přišlo, že samotné zdi jsou poloprůsvitné a na jejich druhé straně rozeznával náznaky zařízení sousedních pokojů. Tohle bylo na nic. Žádné magické proudy, žádná žhnoucí magická jádra, nic. Pouze Snapeova mysl zářila stejně jako pokaždé, když se snažil, aby jeho mysl opustila tělo. Zklamán otevřel oči. Cítil velikou únavu, kterou jeho rozčarování z neúspěchu ještě umocňovalo.

„Na tohle asi nadání mít nebudu,“ posteskl si.

„Neber si to tak, Harry. Chtěl jsem si jenom ověřit, jestli tvoje nadání nesouvisí i s touto schopností. Zdá se, že ne, ale to přece není žádná tragédie. Popravdě jsem trochu rád. Alespoň v něčem jsi neuspěl hned napoprvé způsobem, který zahanbuje všechny nejmocnější kouzelníky světa. Máme na čem pracovat a je ještě spousta věcí, co stojí za to ověřit a poznat,“ snažil se mu pozvednout náladu Snape. Moc se mu to však nedařilo, tak alespoň zakončil svůj proslov typickou jedovatou poznámkou. „Možná je to jenom dobře. Takový superman jako ty by stejně svou ohromnou magickou silou svůj duchovní zrak okamžitě oslepil.“

„Bude tedy nějaké příště?“ zeptal se unavený Harry.

„Samozřejmě. Ty sice neúspěchem ztrácíš motivaci, ale já ji naopak získávám. Naděje, že se dožiju tvého dalšího neúspěchu je… povzbuzující,“ ušklíbl se Snape.

„Tu knížku si ale mohu přečíst? I když nemám schopnosti pro vnímání magických proudů, mohl bych si o nich alespoň číst,“ ujišťoval se Harry.

„Jistě, v knihovně je to domluvené, ale pamatuj si, nic neodnášet a neponičit. Ta kniha je skutečně cenná a nerad bych slyšel nějaké stížnosti.“

„Můžu se zeptat, kdy se sejdeme příště a co budeme probírat?“ zeptal se znovu Harry. Už se dostával docela do formy a byl zvědavý, co ho čeká.

„V první řadě se začni víc zabývat kouzlením bez hůlky. Nemusíš přece všechno pilovat k naprosté dokonalosti jako ta nesnesitelná šprtka Grangerová,“ rýpnul si Snape.

„Hermiona není žádná šprtka,“ zastával se Harry své kamarádky, ale Snape to odbyl jen mávnutím rukou a pokračoval.

„Chtěl jsem tím říct, že se samozřejmě musíš naučit všechno, co po vás na hodinách požadují a také to patřičně procvičit. U studentů své koleje jiné známky než V ani neočekávám, ale nemusíš usilovat o dokonalost za každou cenu. Sám musíš poznat, kdy ti procvičování ještě něco přináší a věnovat se víc své bezhůlkové magii. Samozřejmě kromě lektvarů, tam je neustálé studium nezbytné,“ neodpustil si Snape poznámku o svém předmětu. „Jde o to, že magie chce být používána. Čím víc ji budeš používat, tím víc tě bude poslouchat a tím bude také silnější. Ne, že bys ji potřeboval posilovat, ale začneš jí líp rozumět.“

„Budu se snažit,“ sliboval Harry, ale sám si nedokázal moc představit, kde by měl ještě další čas najít. Nechtěl ztratit při studiu kontakt s ostatními, hlavně Hermionou, a to měl ještě navíc své tréninky nitrobrany a famfrpál. Rád by také vyhověl Gabrielle s francouzštinou a k tomu ještě víc procvičovat kouzlení bez hůlky. To se fakt nedá stihnout.

Druhý den se v knihovně oddělil od ostatních a u stolku madam Pinceové se zeptal na knihu, kterou mu doporučil Snape. Ta se na něj podezřívavě podívala, ale jelikož se neustále dovolával Snapeova povolení, nakonec ho odvedla k nenápadným dveřím mezi zadními regály. Dveře neměly žádný zámek ani kliku, ale knihovnice se jich dotkla a ony se samy otevřely. Před nimi se otevřela poměrně malá místnost vybavená psacím stolem a trezorem přes celou šířku stěny. Když do ní Harry vstupoval, zažil kratičký okamžik dezorientace.

„Tohle je studovna a trezor s nejvzácnějšími knihami. Vstoupit sem mohou pouze ředitelé kolejí, ředitel školy, jeho zástupce a knihovnice. Jsou zde uloženy poklady nevyčíslitelné ceny. Celá místnost je speciálně zabezpečená proti jakémukoli narušení nebo jiné živelné pohromě. Celý hrad může lehnout popelem, ale tato místnost zůstane nedotčená.

Teď bych si vás dovolila požádat, abyste si navlékl tyto rukavice a nasadil si roušku na ústa. Je zakázáno dotýkat se knih holou rukou a vlhkost obsažená ve vašem dechu by také mohla té vzácné knize uškodit,“ instruovala ho knihovnice a sama mu šla příkladem.

Poté ještě na oba seslala několik čistících zaklínadel a teprve, když byla spokojená s jejich naprostou sterilitou, otevřela dveře trezoru a vstoupila dovnitř. Harryho napomenula, aby zůstal na místě a čekal, až mu požadovanou knihu přinese. Harry otevřenými dveřmi zahlédl několik polic s knihami a svitky, které vypadaly skutečně nesmírně staře. Podél stěn stály vitríny, kde byly další knihy uloženy jednotlivě. Víc se mu zahlédnout nepodařilo, protože knihovnice za sebou dveře zavřela. Harry musel čekat ještě téměř pět minut, než se z hlubin trezoru zase vynořila a položila na požadovanou knihu.

„Tady máte. Doufám, že nic nepoškodíte. Nepamatuji, že by sem bylo někdy povoleno vstoupit nějakému studentovi. Až budete hotov, stačí zazvonit na tento zvonek. Je propojený s druhým na mém stole. Já vás poté přijdu zkontrolovat a pustím vás ven.“

Harry se zadíval na tu velevzácnou knihu. Nevypadala, že by se s ní muselo tolik nadělat. Byla dobře zachovalá, i když se vzhledem k tomu, jaký k ní byl přístup, se nebylo čemu divit. Navíc s úlevou zjistil, že je poměrně útlá, takže by ji mohl za odpoledne stihnout přečíst. Její titul zněl MAGICKÉ SILOČÁRY A PÓLY. Harry se ihned pustil do čtení.

Kniha byla naštěstí psaná v angličtině, sice poměrně starobylé, ale srozumitelné. Horší bylo, že se jednalo o rukopis a autor používal poněkud příliš zdobného písma. Všechny ty ozdobné kličky, Iniciály na začátku kapitol a ornamenty po okrajích způsobovaly, že místo čtení musel text luštit. Z předmluvy vyrozuměl, že se jedná o kopii nějakého staršího svazku, který autor zároveň s přepisováním i překládal. Poté se začetl do vlastního díla.

Všechen čarodějný lid odpradávna věděl, že magická moc proudí po světě v ohromných řekách i malých potůčcích. Stejně jako životodárná voda svlažuje vyprahlou pustinu a přináší do ní život, tyto magické proudy pomáhají čarodějnému lidu čerpat svou sílu z tohoto nebeského zdroje. Ani největší z mudrců nevědí, co je příčinou, že v některých místech žhne magie silou denice v pravé poledne a jinde skomírá jako plamínek svíčky uprostřed temnoty. Jen nemnoho z nás bylo Prozřetelností obdařeno darem tyto magické proudy vnímat a já jsem jediný, kdo zasvětil celý život jejich mapování.
Zjistil jsem, že většinou se magické proudy noří pod povrch. Tam, kde vystupují, jsou potom místa veliké moci využívaná už od pradávna. Není náhodou, že druidové stavěli své menhiry v liniích těchto proudů a i jiné dávné národy umisťovali své svatyně na tato místa. Magické proudy se někde kříží a někde jako by se vyhýbaly nějakým překážkám, v některých místech dokonce vystoupaly kamsi do povětří, aby se po několika mílích zase vrátily pod povrch. Všechno to tvoří jakousi ohromnou rybářskou síť.

Cestoval jsem po celém světě a do map zakresloval všechno, co jsem nalezl a vskutku, má snaha nakonec byla odměněna. Pečlivým zakreslováním směru těchto proudů do map jsem zjistil, že magické proudy neplynou po našem světě náhodně, ale drží se pravidelných linií. Připomíná mi to obrazce, které vytvoří železné šupinky okolo magnetitového kamene. Všechny magické proudy se shlukují kolem čtyř uzlů. Míst, kde je magie nejmocnější a kde jako zřídlo proudí do tohoto světa. Stejně, jako se střelka kompasu vždy otáčí směrem k pólům, střelka, jež je citlivá na magii, by se obracela k těmto zřídlům. Navrhuji, aby se jim proto říkalo magické póly.

Následovala poměrně přesná mapa světa pokrytá změtí čar, co se sbíhaly ve čtyřech bodech. Harry byl zvědavý, jaký by tohle mohlo mít význam. Je možné, že by v těchto uzlech nebo pólech bylo kouzlení snazší? O tolik snazší, že by tu mohl kouzlit třeba moták nebo dokonce mudla? A mohl by tento zdroj moci použít každý nebo jen někdo, kdo má speciální nadání? Zamyslel se, co by něco takového mohlo znamenat, kdyby to vešlo ve všeobecnou známost. Každý kouzelník, a ti zlí a bažící po moci především, by se snažil tímto způsobem navýšit svou moc. Jeho kouzla by byla mnohem silnější a ničivější. I obyčejný kouzelník, který by ztratil všechny zábrany, by byl schopen způsobit ve světě pořádný chaos, a co teprve někdo s takovou silou? To je možná jeden z důvodů, proč není taková kniha veřejně přístupná.

Harry už také chápal, proč mu Snape doporučil právě tuto knihu. Hodně se to podobalo jejich lekci. Tady se jenom magické proudy popisovaly jaksi z celoplanetárního hlediska. Znovu se zadíval na mapu. Čtyři póly ležely v oceánech, ale nebyly rozmístěny příliš rovnoměrně. Jeden ležel blízko severního pólu a další potom v severním Pacifiku u břehů Aljašky, východně od Nového Zélandu a východně od pobřeží jižní Afriky. Jistě, rovinná mapa zkresluje, ale přesto to vypadalo podivně neúplně. I autor věnoval tomuto tématu několik odstavců.

... Tyto póly jsou místa s nejmocnější magií na celém světě. Moudrá prozřetelnost je naštěstí umístila do nepřístupných hlubin oceánu, takže se nemohou stát příčinou svárů mezi čarodějníky, kteří baží po moci.

Jelikož byly magické proudy známy od nepaměti, hledal jsem samozřejmě i v archívech a legendách. Nikde jsem však nenašel jedinou zmínku o čtyřech magických pólech. V některých prastarých svitcích jsem sice narazil na jakési zkomolené legendy, ale skutečnost v nich byla zastřena nesrozumitelnými alegorickými obrazy. Naši předci se ale domnívali, že pólů musí být pět a znázorňovali je symbolem svatého pentagramu. Toto však neodpovídá mým měřením. Magie je nejsilnější skutečně pouze na čtyřech místech a mezi těmito póly proudí v obřích řekách čisté síly. Možná všechno popletli přepisovatelé těch pradávných svitků a zaměnili místa moci za svatý pentagram, který symbolizuje pětici hlavních živlů.

Je zarážející, že magické póly nejsou rozmístěné po světě rovnoměrněji, ale kdo jsem já, abych mohl chápat všechny Stvořitelovy záměry? V té čtveřici je také skryta krása souměrnosti, i když nikoli taková, jako v božském pentagramu. Buď jak buď, skutečnost je jasná a nemůže být vykládána jinak, byť s větším smyslem pro nádheru symetrie.

Harry byl spokojený, že si autor všiml nerovnoměrnosti v rozmístění magických pólů, ale zaujalo ho i něco jiného. Co má pořád ten autor s božským pentagramem? Nikdy se s takovým slovním spojením nesetkal. Byl naopak přesvědčený, že pentagram je symbolem zlé černé magie, rozhodně o něm nikdy neslyšel ve spojení s čímkoli božským nebo svatým. Proč by si ho vybírali za symbol různí satanisté a jiní pošahanci? A jaký význam má vůbec pro kouzelníky? Na žádných hodinách se zatím nesetkal s tím, že by se tento symbol používal. Je pravda, že se zatím k žádnému vyvolávání démonů nedostali, ale kdyby měl nějaký magický význam, určitě by na to už narazil. Musí se na to podívat.

Vypsal si na pergamen poznámky a připojil i neumělý náčrt umístění údajných magických pólů. Možná jednou najde způsob, jak se k nim v hlubinách moří dostat. Třeba by mu královské námořnictvo bylo ochotné prodat nějakou vysloužilou ponorku nebo by se určitě našlo nějaké kouzlo, které by mu umožnilo strávit pod vodou dostatečně dlouhou dobu. To ale klidně počká. Vzhledem k tomu, že nedokázal ty magické proudy vnímat a tím méně je nějakým způsobem využít, může tento problém odložit na později.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one