face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry se vracel tajnou chodbou zpátky do hradu a celou cestu přemýšlel o tom, jestli má ostatním prozradit, co je jeho nový přítel zač. Jak budou reagovat na jeho přátelství s vlkodlakem? Jak jim vysvětlit, že tento vlkodlak není žádný strašlivý netvor, co po nocích pobíhá po lesích a požírá nemluvňata? No po lesích možná občas pobíhá, ale nikomu by vědomě neublížil. Když si představoval, jaký vnitřní boj musí Remus měsíc co měsíc podstupovat, jak musí být až paranoidně opatrný, aby v okamžicích, kdy je mimo sebe, nespáchal něco strašlivého a všechno jen proto, aby dodržoval pravidla společnosti, která jím přesto stále opovrhuje… Snad se mu povede ostatní přesvědčit, že ji jejich budoucí profesor zaslouží respekt.

Opatrně vykoukl dírou mezi kořeny, ale vypadalo to, že vzduch je čistý. Jeho výlet za hranice všedních Bradavických dní snad zůstane dostatečně utajen. Opatrně se vysoukal ven a pod ochranou svého pláště se proplížil zpět do hradu. Konečně v jednom z opuštěných výklenků mohl sundat svůj neviditelný plášť, očistit svoje oblečení, které cestou vlhkým podzemím poněkud utrpělo a nenápadně se vmísit mezi ostatní studenty.

Své přátele našel podle očekávání v knihovně. Všichni byli v klidu, nos zabořený mezi knihami, prostě pohoda. Po Zabinim ani po nikom z jeho nohsledů nikde nebylo ani stopy, takže se k nim mohl bez obav připojit a vypovědět jim, co všechno se během dnešního odpoledne dozvěděl. Hermiona si ho všimla jako první, ale jeho pokus začít všem vyprávět o svém dobrodružství utnula hned v zárodku.

„Harry, ztratil jsi celé odpoledne. To nemáš v sobě ani kousek zodpovědnosti? Myslela jsem, že se vytratíš jen na chvilku, abyste si dopověděli všechno, co jste při té oficiální návštěvě nestihli a ne, že někde proflákáš celý půlden. Zítra máme odevzdat esej o sektě asasínů a o tom, jak je kouzelníci využívali v bojích mezi sebou. Moc dobře vím, že ses na to ani nepodíval. Koukej si nejdřív dodělat všechny úkoly, pak nám můžeš povědět, co tak neobyčejného tě zdrželo tak strašně dlouho.“

Harrymu bylo jasné, že v její současné náladě s ní nemá cenu diskutovat a tak se dal raději do práce. Zdálo se, že jeho porušení školního řádu na jeho přítelkyni silně zapůsobilo a teď mu to dá všechno pořádně sežrat. Bude na ní muset ještě trochu zapracovat a oslabit její posvátnou úctu ke všem řádům a nařízením. Některé z nich mají samozřejmě svůj smysl, ale nic se nesmí přehánět. Vždyť neudělal nic špatného, jen se tajně vyplížil ven ze školy, aby se setkal s vlkodlakem. Že by mu setkání s posledním žijícím Pobertou změnilo náhled na svět?

Naštěstí téma pro esej nebylo vůbec nezajímavé a on se do něj mohl naplno ponořit. Jeho přátelé už měli na stole shromážděné všechny knihy, co se toho týkaly, takže se nemusel ani zdržovat běháním za knihovnicí a po dvou hodinách intenzivního psaní poznámek mohl začít přepisovat svou esej načisto. Proč ten zatrolený profesor Binns nemůže tak zajímavou látku při hodinách podat tak, aby všichni během pár minut neusnuli? Teprve poté, co skončil se svým domácím úkolem, jehož délku a krasopis komentovala Hermiona pokrčeným nosem a několika kousavými poznámkami, mohl začít vyprávět o svém novém příteli.

Nejprve se vrátil ke včerejší Remusově návštěvě a neochotě Snapea ji povolit. Nebylo zbytí, jeho přátelé se museli dozvědět, co je Remus vlastně zač. Příští rok má nastoupit jako učitel a bude lepší, když se o všem dozví od něj osobně, než z různých fám a drbů, co určitě dřív nebo později začnou školou kolovat. Na jeho problémy se Snapem zareagovala první Gabrielle.

„Harry, proč se k tomu Snape staví tak odmítavě? Vždycky ti ve všem vyhověl a teď najednou ti začíná dělat problémy s takovou prkotinou. Je snad Remus Lupin nějaký hledaný zločinec nebo co?“

„No, Gabi,“ soukal ze sebe s rozpaky Harry, „on není ani tak hledaný zločinec, jako je tak nějak vlkodlak.“

„Cože?“ vykřikli všichni najednou, až se knihovnice zvedla od svého stolu a nekompromisně je vykázala na chodbu, aby nerušili ostatní.

„To si z nás děláš srandu,“ pustili se jeden přes druhého do Harryho hned za dveřmi.

„Nedělám, je vážně super, má smysl pro humor a je hrozně milý,“ bránil svého přítele Harry. „Všechno vám vysvětlím, ale pojďme někam stranou,“ a výrazně kývl hlavou na hloučky studentů, co se trousily po chodbě a stahovaly se k nim, aby zachytily, proč se ta nerozlučná čtyřka mezi sebou hádá.

„Tak to jsem zvědavý, jak nám chceš tohle vysvětlovat,“ ušklíbla se Draco. Ten se na nového známého svého kamaráda nedíval se strachem v očích jako děvčata, ale s neskrývaným despektem.

V bezpečí jejich tréninkové místnosti, kterou ještě Harry zabezpečil tím nejsilnějším Silenciem, které dokázal vykouzlit, jim začal vysvětlovat všechno od začátku. Jak se dali Pobertové dohromady a jak nakonec odhalili, co je Remus zač a proč se musí vždy několik dní v měsíci skrývat v Chroptící chýši. Nezamlčel ani to, jak ubližovali mladému Snapeovi. Zamlčel pouze, že se všichni stali zvěromágy. Při každé příležitosti zdůrazňoval, jak byl Remus tím, kdo se je snažil v jejich vylomeninách mírnit.

„Takže Lupin není nebezpečný?“ ujišťovala se Gabrielle. „Maminka mě vždycky strašila, že když budu zlobit, přijde obrovský ošklivý vlkodlak a odnese mě do lesa.“

„Může být. Vlastně jsme se dneska bavili převážně o tom, co to znamená být vlkodlakem. Pokud se promění, nedokáže své instinkty ovládat a může zaútočit na ostatní. Na druhou stranu si dává nesmírný pozor na to, aby se nikdy do takové situace nedostal. Jemu se nelíbí být vlkodlakem, ale neměl na vybranou. Jediné situace, kdy by nedokázal svou proměnu zvládnout je úplněk, kdy se preventivně zavírá někde daleko od ostatních lidí, nebo kdyby ho něco úplně vytočilo. Na to bere preventivně uklidňující lektvary a snaží se o podobná cvičení mysli jako já při lekcích se Snapem.“

„Je mi ho líto, měl strašně smutný osud, ale pořád si nemyslím, že by bylo bezpečné být s ním v jedné místnosti,“ namítla Hermiona.

„Tak to se budete muset naučit svůj strach zvládnout. Příští rok nás nejspíš bude mít na OPČM,“ odsekl jí už trochu naštvaně Harry.

„To si děláš srandu, jak by mohl vlkodlak učit v Baradavicích?“ nevěřícně se zeptal Draco.

„Nedělám. Docela tu zapadne. Po posedlém Quirrelovi a podvodníku Lockhartovi to bude dokonce docela příjemná změna. On by nás moh na rozdíl od těch tatrmanů opravdu něco naučit,“ Harry začínal být trochu naštvaný. Nečekal, že jeho přátelé budou mít s Remusem takový problém.

„Počkej, Harry, on nás jako opravdu bude příští rok učit?“ zeptala se nevěřícně Hermiona.

„Snad jo. Snape chtěl po Brumbálovi, aby Lockharta vyhodil, ale ten nemá náhradu, přesně jak jsem říkal. Když tu byl Remus na návštěvě, Brumbál si ho pozval a nabídnul mu, že jestli si dodělá všechny zkoušky, příští rok tu bude učit OPČM,“ vysvětloval Harry, který se už přece jenom trochu uklidnil a smířlivějším tónem přesvědčoval ostatní o své pravdě. „Uvidíte, že to bude fajn. Věřím, že nás toho může opravdu hodně naučit a pokud je mi známo, tak za celý svůj život nikoho nesežral, tak nevím, proč by s tím měl teď začínat.“

„Neříkám, žes mě přesvědčil, pořád si myslím, že Brumbál je starej senila a ten tvůj vlkodlak je toho skvělým důkazem, ale nechám se překvapit. Třeba ty hodiny nebudou tak nudný jako s Lockhartem, ale varuju tě, že jestli se celej rok budeme učit o tom, kdy vlkodlakům líná srst a jak je při tom všechno svědí, tak přesvědčím tátu, aby z Bradavic vyletěl jako namydlenej blesk,“ ustoupil už trochu smířlivějším tónem Draco. Hermiona s Gabrielle měly pořád pochybnosti, ale na rozdíl od Draca důvěřovaly Brumbálovu úsudku a debatu o Remusovi neprotahovaly. Čas ukáže, jestli měly pravdu ony nebo Harry.

*********

Konečně tu byla středa a napjatě, i když s obavami, očekávaná sexuální výchova se Snapem. Všichni tentokrát seděli v učebně už deset minut před začátkem vyučování a nervózně se ošívali ve svých lavicích. Už při volbě místa tu na sebe narážely dva přístupy. Někdo se světáckým úsměvem na rtech zaujal místo v předních lavicích a někdo se zase snažil schovat za ostatní a krčil se v zadních řadách. Harry nakonec zvolil kompromis a usadil se uprostřed učebny. Nejistota a zvědavost se v něm střetávaly a každou chvíli měla na vrch jiná z nich a navíc si uvědomoval, že před Snapem stejně nikam neunikne.

Profesorův příchod do třídy byl impozantní jako vždy. Dveře se prudce rozlétly a on s vlajícím hábitem prosvištěl třídou až na stupínek, kde s hlasitou ranou upustil své desky na stolek.

„Studenti,“ oslovil třídu a zpražil ji svým pohledem, „stojíte na začátku dospívání. Období dospívání je spojené s mnoha fyzickými i psychickými změnami a tato hodina by vás na některé z nich měla upozornit a pomoci vám se s nimi vyrovnat. Toto poučení by vám sice měli poskytnout především vaši rodiče, ale jelikož trávíte většinu roku zde, i když podle studijních výsledků mnohých z vás nechápu čím, mělo by se vám dostat alespoň základního poučení.

Jak jsem již řekl, řada změn, které vás v nejbližších letech čekají je fyzické povahy. U vás možná nebudou tak patrné, jako u děvčat...,“

V ten okamžik byl jeho výklad přerušen Deanem, který začal rukama před hrudí naznačovat, o jaké změny se podle něj u holek jedná.

„… Děkuji panu Thomasovi za názornou ukázku. Strhávám Nebelvíru deset bodů a očekávám, že se pan Thomas, který je tak skvěle informován, přihlásí dobrovolně při každé příležitosti, kdy budu potřebovat figuranta,“ přerušil jeho představení Snape a pokračoval ve svém výkladu.

„Takže abychom se dostali dál. Většina změn je spojena s nevyrovnanou hladinou hormonů ve vašem těle. V okamžiku, kdy se ve vašem těle začnou tvořit mužské pohlavní hormony, začne se měnit váš hlas, začne vám růst ochlupení a posléze i vousy. Váš růst se zrychlí a posléze začnete nabírat i svalovou hmotu. U některých to začne dříve, u jiných později. Neznamená to ale, že ti, kterým to začne dříve, jsou něčím výjimečným. První zub také každému z vás vyrostl v jiném věku, a přesto jich teď máte všichni plná ústa…“

Snape úporně pokračoval ve svém výkladu. Harry si na začátku trochu oddechl. Měl strach, že hned od začátku dojde na ožehavé otázky vztahů s druhým pohlavím, ale tohle se spíš podobalo hodině biologie. Snape se držel striktně akademického tónu a svůj výklad prokládal maximálně extra porcí sarkastických poznámek vůči komukoli, kdo se opovážil vyrušovat. Harry měl dojem, že toto téma je pro jejich profesora stejně ožehavé a nepříjemné jako pro ně.

Jak dopoledne postupovalo, prokousával se Snape postupně popisem fyzických změn, kde neopomněl zdůraznit, že pokud by někdo měl problémy, třeba s bolestmi způsobenými příliš rychlým růstem, nemusí se stydět požádat na ošetřovně o pomoc, stejně jako není nic špatného na tom, když tyto změny u někoho začnou dříve nebo později. Přes popis fyzických změn v období dospívání se postupně propracovali k popisu fungování pohlavních orgánů. Tady už začínalo jít do tuhého. Samozřejmě, že se našlo několik expertů, co si neodpustilo několik rádobyvtipných poznámek. Nebylo jich ale příliš mnoho, protože Snape v této části hodiny působil skutečně hrůzostrašným dojmem.

Poté ale Snape na chvilku odbočil do jiné oblasti. Začal překvapeným žákům vysvětlovat, že se tyto změny dotknou i jejich magie. Magické jádro prochází stejným vývojem jako jejich těla. Právě v době dospívání dochází k největšímu růstu magické moci a k rozvoji přirozených talentů. Celková struktura magického jádra se zpevňuje a ustaluje. Snape zde apeloval na to, aby tedy toto období náležitě využili a plně rozvinuli své schopnosti, protože to, co zameškají, budou v dospělosti jen těžko dohánět.

Hodina byla nakonec zakončena obsáhlým popisem možných následků nezodpovědného chování. Zodpovědnost bylo slovo, které Snape skloňoval v každičké své větě. Varoval zejména před nezodpovědným využitím různých kouzel a lektvarů. Zvlášť u toho druhého se zastavil a všechny varoval, že vzhledem k jejich kvalitám v daném předmětu, by něco takového bylo přímo smrtelně nebezpečné. Pokračoval poté výčtem dalších možných rizik, nechtěným těhotenstvím počínaje a nejrůznějšími pohlavními chorobami konče. Harry si nikdy nepředstavoval, že by vzájemné milování dvou lidí mohlo být tak rizikové. Jak je vůbec možné, že to dospělí dokážou přežít? Snape jen tak mimochodem zmínil, že kromě zdravotních rizik předčasného začátku sexuálního života, je takové chování v rozporu se školním řádem, a kdo by se odvážil riskovat smrt za strašných muk na různé pohlavní choroby, infekce a úrazy, bude mít navíc co do činění s ním osobně.

Když se všichni rozcházeli na pozdní oběd, byl Harry sice bohatší o teoretické znalosti, co ho čeká v nejbližších letech a jak funguje lidské rozmnožování, ale o tom, co si počít, kdyby zůstal o samotě s nějakou holkou, neměl stále ani tu nejmenší představu. Utěšoval se tím, že jestliže na to přišli i rodiče takových tupounů jako Crabbe a Goyle, nemůže na tom být nic složitého. V jídelně se setkali s dívčí polovinou ročníku a jindy bezstarostná konverzace u stolů tentokrát vázla a všichni si navzájem vyměňovali nejisté a pátravé pohledy.

*****************

Profesor Snape se dopotácel do svého kabinetu totálně vyčerpaný. Zavrčel na domácího skřítka, aby přinesl karafu s ohnivou whisky a rozdělal oheň v krbu. Jeho nálada se ještě zhoršila. Měl mu dát instrukce hned ráno, aby při jeho příchodu bylo všechno připravené, ale zapomněl. To se mu už hodně dlouho nestalo, aby byl takto nesoustředěný. Přesněji řečeno, naposled se mu to stalo přesně před rokem. Jak on tohle všechno nenávidí! Už několikátým rokem ho Brumbál pověřuje touto trapnou přednáškou, jakoby neměl dost jiných povinností. Copak on je na tohle nějaký expert? Neprožil sice svůj život v celibátu, ale na druhou stranu na vztahy s druhým pohlavím rozhodně nebyl žádný odborník.

Posadil se ke krbu a začal vychutnávat ostře kouřovou chuť první sklenky tohoto večera. Vzpomínal na Lily, jedinou a zoufale platonickou lásku svého života. Znali se už před Bradavicemi, ale teprve tady se spolu skutečně začali přátelit. Oba byli osamělí a hledali spřízněnou duši. Oba byli ne přímo vyvrheli, ale rozhodně bílými vránami svých kolejí. On, nečistokrevného původu, nemajetný a zakřiknutý kluk do Zmijozelu vůbec nezapadal. Moudrý klobouk ho tam zařadil jenom kvůli jeho bezmezné ctižádosti dokázat celému světu, že on za to stojí a ostatní mu můžou klidně vlézt na záda. Lily, inteligentní a laskavá, se mezi těmi kašpary v Nebelvíru vyjímala opravdu jako lilie mezi bodláčím. Ti slepci vůbec neviděli její nádhernou duši a považovali ji za šprtku, co je neustále poučuje, jak špatně se chovají.

Hladina v karafě zvolna klesala a on se dál utápěl v chmurných myšlenkách na jedinou ženu svého života. Jejich vztah byl tak přirozený! Měli společné zájmy, učili se z knih to, co se na hodinách neprobíralo a trávili prakticky veškerý čas spolu. Po pár letech už si svůj život bez ní nedokázal představit. Nepotřeboval přátele, nepotřeboval rodinu, měl jenom ji. Proč se do toho musel míchat ten zpropadený Potter? Proč on neprojevil své city jako první? Mohli mít spolu krásný život, každý z nich by měl toho druhého a oba dohromady by se těšili ze svých dětí. Jejich děti by byli dokonalé. Jemné po Lily, odhodlané po něm a inteligentní po obou. Jak by se těšil z toho učit je všem tajům lektvarů. Určitě by byly ještě dychtivější než Harry, něco jako Gabrielle.

Gabrielle? Jak ho napadlo právě tohle jméno? Vždyť je to všechno tak absurdní! Časově by to sice docela vycházelo, ale to zkrátka není možné. Určitě by mu to řekla. S Antoinettou se znali jen krátce. Bylo mu s ní moc příjemně, ale v té době ho příliš spaloval žár nenávisti k celému světu. Nedokázal si v té době představit, že by mohl žít po boku někoho tak pohodového a otevřeného vůči jiným, dokonce i vůči mudlům. Strašně ho zaskočilo, že se přestěhovala do Anglie. Nikdy by to od ní nečekal a jak se tenkrát potkali na chodbě, cítil se vedle ní znovu celý nejistý. Tenkrát ho poprvé napadlo, že by Gabrielle mohla být klidně i jeho dcerou. Dokonce je o prázdninách z povzdálí sledoval jako nějaký puberťák. Co asi tak mohl tím šmírováním zjistit? Jestli má Antoinetta chlapa? I kdyby měla, no a co. Je dospělá a stále krásná žena, ale proč žije tak osaměle?

Obrátil do sebe poslední skleničku a cítil, jak se mu začíná trochu motat hlava. Už od loňského Halloweenu se mučil nejistotou, že by Gabrielle mohla být nakonec jeho dcerou, ale nevěděl, jak to potvrdit nebo vyvrátit. Tajně ji pozoroval při hodinách, hltal každou zmínku ostatních profesorů o ní a ona byla hlavním důvodem, proč povolil Harrymu zvláštní lekce z lektvarů. Ta nejistota byla strašná, ale ještě horší byly obavy z toho, jak by se měl zachovat, kdyby jeho podezření bylo pravdivé. Přijala by ho Gabrielle? A jak by se měl chovat k Antoinettě? Ta má svůj vlastní život, a i když nepozoroval, že by se kolem ní točil nějaký jiný muž, určitě se necítil na to, že by s ní mohl tvořit rodinu. Co by si měl počít?

**********

Týden před očekávaným famfrpálovým zápasem byl konečně rozluštěn poslední rébus. Na Nebelvírském tréninku došlo k drobné nehodě, která si však vyžádala návštěvu ošetřovny. Nebelvírským se sice podařilo zásluhou dvojčat Weasleyových, kteří rozmístili po celém hradu ohromné množství petard a jiných efektních kouzel, odvést pozornost ostatních, ale přehlédli jednoho páťáka z Havraspáru. Ten si byl na ošetřovně pro něco na bolest v krku a za zástěnou vyslechl vše, co se stalo. Druhý den už po celé škole kolovaly zvěsti, že za Nebelvír nastoupí Ginny Weasleyová a všichni se dohadovali, jak to nadcházející zápas ovlivní.

Nikdo ji sice na koštěti neviděl, ale fakt, že nastupuje na tak důležité místo v týmu, co je favoritem celé soutěže, napovídalo, že rozhodně musí být hodně dobrá. Ve Zmijozelu to bylo předmětem vášnivých debat, ale díky nedostatku faktů, se všechno odehrávalo jen v rovině spekulací. Harry zůstával navenek klidný. Očekával, že Nebelvír nominuje toho nejlepšího a jestli to má být Ginny nebo někdo jiný na tom nic nezmění. Famfrpál ho bavil, lépe řečeno bavilo ho létání, ale školní soutěž nebral zase tak smrtelně vážně jako jiní. Bude se snažit, co to dá, a buď to na soupeře bude stačit, nebo zkrátka vyhraje ten lepší.

Rozhodně neměl pocit jako jiní, že Ginny bude snadnou soupeřkou. Poznal její zarputilost a určitě bude bojovat ze všech sil. On bude mít určitě výhodu v lepším koštěti a možná ve svých zkušenostech, které za ty dva svoje soutěžní zápasy nasbíral, ale rozhodovat budou jiné vlastnosti a o těch jejích nevěděl vůbec nic. Nakonec všechno hodil za hlavu, stejně se všechno ukáže na hřišti a nejdůležitější roli bude hrát štěstí.

Jejich přípravy na zápas zdárně pokračovaly. Pro jejich plány bylo nezbytné, aby měli krytí někoho z učitelského sboru, a i když se vedoucí jejich koleje nejprve zdráhal, podařilo se jim ho nakonec přesvědčit, že jejich plánované vystoupení v žádném případě nepošpiní dobré jméno Zmijozelu. Všechno bylo na svém místě a on se nemohl dočkat, jak jeho pečlivě připravované představení dopadne.

V posledním týdnu před zápasem se Harry s Dracem vraceli z posledního tréninku, když narazili na rodinný klan Weasleyových s větší částí Nebelvíru v zádech.

„Tak co, Harry, pořád jsi nezapomněl na naši sázku?“

„Jak bych jen mohl! Už se nemůžu dočkat, až mě ponesete na ramenou až do naší společenky. Dávám si teď dvojité porce, abyste si to pořádně užili.“

„Máš prostě fenomenální paměť. Doufáme, žes nezapomněl ani na tu druhou polovinu. Jestli tě sundáme potloukem, budeš se nám na kolenou klanět.“

„Jo, a moh bys jim ještě políbit boty,“ přisadila si Ginny. Vypadalo to, že ji bojovná nálada neopouštěla.

„Políbit nám něco můžeš akorát ty,“ zastával se Harryho Draco a podle očekávání tím vytočil Ginny k nepříčetnosti.

„Ty jeden nagelovanej slizoune, myslíš si, že když ti tvůj papínek koupí nejnovější koště, že jsi mistr světa? My na rozdíl od tebe máme talent! Dostanete takovou nakládačku, jakou svět neviděl!“

„A to se mám stydět za to, že na rozdíl od tebe na takové koště mám? Ty si dej radši pozor, aby si nevrazila násadu do toho svýho kostnatýho zadku.“

Oba soupeři se dostávali očividně do varu, což potěšilo zejména stále rostoucí zástup přihlížejících. Dvojčata a Harry se však snažili situaci uklidnit. Nebelvírští nechtěli riskovat žádný velký konflikt, poslední trest skončil teprve nedávno. Chtěli jen Harryho trochu vyhecovat a teď litovali, že vzali svou sestru s sebou. Harry byl sice trochu naštvaný na Ginny s Dracem, že pokazili jejich očekávané pošťuchování, ale hlavně toužil dát si po náročném tréninku sprchu a namazat si nové modřiny speciální mastí od madam Pomfreyové.

„O žádném líbání tu nabyla ani ta nejmenší řeč…,“ začala dvojčata.

„A o strkání si násady koštěte někam už vůbec ne,“ přidal se Harry a koukal, jak by se mohl co nejrychleji vytratit. Weasleyovi ale ještě neprojednali, co chtěli.

„Napadlo nás, že by neškodilo trochu zvednout sázky…“

„… Hra tím získá na napětí…“

„… a my si užijeme daleko víc legrace.“

„Co byste si asi tak představovali? Nemá cenu se sázet, že někdo sundá vaši sestru, protože do něčeho tak malýho by se netrefil ani profesionální snajpr,“ neodpustil si rýpnutí Harry. Ječení Ginny a Draca mu definitivně pokazilo náladu.

„Ty…,“ začala Ginny, ale Fred jí zacpal pusu, takže dál už jen chrčela s kopala kolem sebe ve snaze se osvobodit.

„Napadlo nás, že se ani jedna naše sázka netýká celkového výsledku. Myslím, že je třeba to napravit. Co bys řek na to, že jestli prohrajete, jako že je to tutovka, budeš muset celou zimu nosit šálu v barvách vítěze a s nápisem NEBELVÍR JE NEJLEPŠÍ. Holky u nás v koleji už ji pro tebe začaly štrikovat.“

„To je vážná věc. Taková šála je moc důležitá součást oděvu. Staly se už v minulosti případy, že nedostatečně oblečení lidé bez kvalitní šály v tuhých mrazech úplně zmrzli. Můžete mi garantovat dokonalou kvalitu materiálu a zpracování, abych se případně dožil jara?“ naoko s obavami odpověděl Harry a významně se podíval směrem k dívčí polovině Nebelvírského famfrpálového týmu.

„Dej si pozor, nebo ti tu šálu osobně zavážu tak, že budeš plazit jazyk až na vestu. To víš, je třeba ji pořádně utáhnout, aby se nerozvázala a tvůj život nebyl ohrožen,“ přidala se Angelina.

„Beru, jestli navzdory tomu, jakej máte tým, vyhrajete, smíš mi ji osobně předat,“ utahoval si z ní Harry.

„Nech toho, proč se s nima vůbec bavíš? Vykašli se na ně a pojď. Hermiona s Gabi už na nás určitě čekají v knihovně,“ snažil se ho přesvědčit Draco.

„Neboj, aspoň bude sranda. Stejně chceme vyhrát nebo ne? Tak ať to stojí za to,“ nedal se zviklat Harry. Tohle slovní pošťuchování s dvojčaty ho hodně bavilo, jen kdyby se do toho nemíchala ta jejich uječená sestra. Copak nechápe, že všechna ta rivalita je jenom hraná?

„Teď ještě zbývá vymyslet, co čeká v případě vaší porážky vás dva. Co byste řekli na to, obsluhovat na naší oslavě vítězství převlečeni do slušivých kostýmů servírek? A počítejte s tím, že možná pošleme pár chuťovek a sklenku máslového ležáku i vedoucímu naší koleje.“

Všichni zatajili dech. Tohle byla opravdu vysoká sázka. Zaklepat na dveře u Snapea převlečení za holky, to zavánělo skutečně pořádným trestem. Harry sice počítal s tím, že Snapea na to připraví a požádá ho, aby jim žádný trest nedával nebo v případě, že nepřistoupí na jejich hru, je nikam nepošle, ale nechával si to pro sebe. Dvojčata budou muset sebrat všechnu svou odvahu, aby na něco takového přistoupila.

„To je skutečně výzva, ale vidíme tu jistý nepoměr...“

„Jasně. U tebe se jedná o jednu nicotnou, takřka zanedbatelnou součást oděvu, kdežto u nás jde o skutečně kompletní outfit,“ snažila se z toho podle očekávání dvojčata vymluvit.

„Samozřejmě, ale já bych musel tu vaši slavnou šálu, která bude určitě strašlivě kousat, svědit a vůbec mi nebude ladit s kravatami, nosit celou zimu. Vy se své role zhostíte jen na jediný večer. Ledaže by se vám to zalíbilo a chtěli jste dobrovolně pokračovat,“ oponoval jim Harry.

„Fajn, ujednáno, ale připrav se na to, že si té šály opravdu užiješ, budeš ji nosit i na hodiny.“

„Proč ne, ten zpropadenej hrad se stejně nedá pořádně vytopit, takže se určitě hodí,“ souhlasil Harry, zatímco Draco jen protáčel oči a půlka Nebelvíru se ušklíbala nad tím, jak pokoří jednoho ze Zmijozelských.

Jakmile zašli za roh, hned se do něj Draco pustil:

„Co tě to napadlo, uzavírat s nimi takovou stupidní sázku? Vždyť to bude ostuda celé naší koleje! Student Zmijozelu s takovým módním doplňkem. Snape tě uvaří za živa a naše prefektka z tebe nadělá sekanou…“

„Nerozčiluj se, Draco. Vždyť oni na to právě čekali. Dokonale by jim hrálo do karet, kdybych na nic takového nepřistoupil. Celá škola by si pak povídala o zbabělcích ze Zmijozelu, co nerozumí žádné zábavě. Uvědom si, že většina školy je proti nám zaujatá, tak ať vidí, že nejsme žádný spolek šílených vrahounů. Navíc ta šála mi osobně vůbec nevadí. Jestli se v ní ukážu dědečkovi, nebudu mu muset vymýšlet žádnej vánoční dárek. Víš, jak blbě se hledá něco, co bys moh dát obrazu?“

„Nikdy jsem nic obrazu nedával. Co mu tak můžeš dát? Novou skobu na zavěšení nebo novej rám?“ zaujal Draca Harryho problém a pozapomněl na svůj vztek.

„Třeba, vidíš, že to není žádná prča. A s tou šálou si nedělej starosti. Přece vyhrajeme, ne?“

„Jasně, přece vyhrajeme,“ povzdechl si Draco a už se k tématu nevracel.

Jakmile se po škole rozneslo, o co se Harry s Weasleyovými vsadil, musel si ve své koleji vyslechnout mnohé komentáře. Většinou se točily kolem toho, jak mohl být tak hloupý a skočit Nebelvírákům na lep. Všichni mu opakovali, že svým nezodpovědným chováním může poškodit dobré jméno Zmijozelské koleje a Harry po čase už ani jejich neustálé narážky nevnímal. On sám byl sice na svou kolej hrdý, ale zároveň byl stejně hrdý na svou rodinu a její Nebelvírskou tradici. Naštěstí zbylí členové týmu nad jeho sázkou jen mávli rukou, jen ho upozornili, ať ho ani nenapadne někdy uzavírat nějakou sázku jejich jménem.

Konečně tu byl den zápasu. Všichni od rána dokončovali poslední přípravy a dokonce i Snape byl nezvykle vstřícný. O famfrpál nikdy moc zájem nejevil a všechny ty věci okolo, které Harry spískal, mu byly proti srsti, ale pro svou kolej byl ochoten vykonat mnohé. Jeho autorita jim pomohla překonat mnohé nástrahy a odpoledne už bylo všechno na svých místech.

Před šatnami došlo ještě k několika slovním potyčkám, ale všichni byli příliš napjatí, aby to mělo tu pravou šťávu. Nebelvírští už stáli nastoupeni na hřišti, ale hráči Zmijozelu pořád nikde. Lee Jordan všechno patřičně komentoval a spekuloval, že se nejspíš zalekli skvělého Nebelvírského týmu, když tu najednou všechny ohlušila hromová rána.

Z brány hradu se vynořila plachetnice a namířila si to rovnou k famfrpálovému hřišti. Její posádku tvořil Zmijozelský tým v pirátských kostýmech. Většina zplna hrdla hulákala jakousi námořnickou odrhovačku a mávala ve vzduchu šavlemi. Nebylo jim však moc rozumět, přestože používali kouzlo Sonorus, jelikož Draco z miniaturního děla na přídi pálil jednu ránu za druhou. Všichni diváci byli naprosto zaskočeni, protože takový nástup na scénu rozhodně neočekávali. Lee dokonce na chvilku zapomněl komentovat a jenom naprázdno klapal pusou. Nebelvírští hráči stáli jako solné sloupy a nevěřícně sledovali loď, jak se řítí přímo na ně.

Jakmile odezněl první šok, začali si diváci všímat dalších podrobností. Loď nebyla tak majestátní, jak to vypadalo v prvním okamžiku a pohybovala se na nějakém vozíku, jehož malá kolečka na nerovném terénu zběsile poskakovala a vzbuzovala dojem, že se loď houpe na vlnách. Než si však diváci stačili všechny tyto detaily uvědomit, dorazila Zmijozelská loď k hřišti a kousek od jeho okraje zastavila. Draco naposledy vypálil ze svého děla a poté se spolu s ostatními na laně zhoupl přes palubu. V nejvyšším bodě pak všichni přeměnili své šavle zpátky na košťata a v sevřené formaci se rozletěli přímo na Nebelvírské. Těsně před nimi zvedli svůj let, doslova jim patami škrtali o vlasy a ještě jednou obkroužili ve svých kostýmech hřiště.

To už všem divákům došlo, že tento impozantní nástup byl reakcí Zmijozelu na román na pokračování, který byl zveřejňován u vchodu do Velké síně, a propukl divoký aplaus. Tleskala dokonce i Nebelvírská tribuna, která ocenila, jak se s provokací vypořádali. Harry se musel pokradmu usmívat, opravdu všechno vyšlo znamenitě, počínaje nákupem starší mudlovské jachty i s valníkem, nenápadné dopravení obého do Bradavic, kde to ukryli za Hagridovou chatou a v neposlední řadě jejich nenápadný přesun ze šatny k bráně hradu. Snape také nezklamal a mistrně na dálku řídil valník s lodí, zatímco oni se mohli plně oddávat svému řádění.

Nakonec přeměnili své kostýmy zpět na famfrpálové hábity, Harry změnil svůj třírohý klobouk na ochrannou helmu a zaujali své pozice nad středem hřiště.

„Na co čekáte? Chcete si tam dole snad číst nějakej román?“ popichoval své soupeře Marcus. S nástupem svého týmu byl maximálně spokojený, snad jim to překvapení pomůže i při zápase.

Nebelvírští trochu neuspořádaně zaujímali své pozice. Pořád byli trochu zaskočení nezvyklým úvodem zápasu, ale postupně se dostávali zpátky do té správné nálady. Dvojčata Harrymu zdviženými palci naznačovala, že to představení bylo povedené a zároveň mu výmluvnými gesty ukazovala, že s ním nebudou mít to nejmenší slitování. Harry se na ně jen usmál a snažil se soustředit na zápas. Bohužel místo po jeho boku zaujala Ginny, která se tvářila ještě bojovněji než obvykle.

„Tak se předveď, chudinko. Uvidíme, jestli budeš stačit na holku, co je tak mrňavá, že ji nejde trefit potloukem!“ provokovala ho.

Harry na ni naštěstí nemusel reagovat, protože právě v tom okamžiku foukla Hoochová do píšťalky a zápas začal. Zlatonka okamžitě vystřelila někam pryč tak rychle, že ji nikdo ani nestačil zpozorovat, střelci se rozletěli za camrálem a odrážeči se snažili získat pod svou kontrolu potlouky. Rozpoutala se urputná bitva, kde přišly ke slovu i nárazy tělo na tělo a rány lokty. Harry se raději vznesl výš, aby také nějakou tu ránu neschytal. Na pranice tu byli jiní, on má ve hře jinou úlohu a hodlal se jí zhostit s maximální zodpovědností.

Harry v klidu kroužil nad hřištěm. Svůj cíl nikde neviděl a do toho zmatku dole se nechtěl moc míchat. Neuplynulo však ani pět minut, když zpozoroval Ginny, jak se vrhá střemhlav dolů. Sám sice žádný zlatavý záblesk neviděl, ale nemohl si dovolit, aby ho ta holka porazila tak rychle. Stočil koště stejným směrem a snažil se z něj vymáčknout maximální rychlost. Ginny byla jako blesk. Její koště sice nebylo tak rychlé, ale všechno nahrazovala přímo neskutečnou obratností. Kličkovala mezi hráči a řítila se k zemi, aniž by jakkoli zpomalovala. Harry ji musel obdivovat. Sám si vzpomínal, jak nervózní byl při prvním zápase, jak se dlouhé minuty jen rozkoukával a byl moc rád, že si ho nikdo moc nevšímal. Proplétal se stejně jako Ginny mezi ostatními a snažil se ji svou vyšší rychlostí dostihnout. Co to ta holka dělá? Chce se snad zabít? Jestli hned něco neudělá, zaryje se do trávníku přímo tím svým pihatým nosem!

Najednou Ginny zvedla své koště nahoru, mihla se těsně nad trávníkem, všechnu rychlost svého pádu převedla do stoupání a zmizela kdesi nahoře. Ta holka teda opravdu umí lítat, pomyslel si Harry, ale okamžitě si uvědomil, že jestli honem rychle něco neudělá, zaryje se do trávníku svým nosem on! Byl už těsně za ní, měl vyšší rychlost a snad poprvé ve svém životě i nevýhodu vyšší váhy. Tohle nedokáže! Zoufale přitahoval násadu koštěte, až mu praštěly všechny svaly, měl pocit, že váží tunu a zakaloval se mu zrak. Zem vnímal jen jako zelenavou šmouhu, co se neustále přibližuje. Přetížení dosáhlo maxima. Konečně obrátil svůj let vzhůru. Ucítil, jak se jeho nohy letmo dotýkají trávníku, a na vteřinku ztratil vědomí.

Zrak se mu vrátil v pravý okamžik. Na poslední chvíli se vyhnul potlouku, málem se srazil s jedním ze spoluhráčů a nakonec se vrátil do relativně klidné oblasti vysoko nad středem hřiště. Ginny mu posměšně mávala a k tomu se přidal ještě komentátor:

„Nová členka skvělého Nebelvírského týmu pořádně Pottera prohnala. Musíte všichni uznat, že tenhle drobek je opravdu moc dobrý. Uznání si zaslouží ale i druhá strana. Bude sice asi trochu prostoduchá, když skočila na tak jednoduchou fintu, ale dostala se z toho bravurně. Je to o to zajímavější, že Potter v minulém ročníku nepůsobil zrovna dojmem zabedněnce. Vliv jeho koleje se už asi začíná projevovat.“

Harry nevěděl, jak se tvářit. Je fakt, že ho ta holka pěkně doběhla, ale na druhou stranu tohle bylo to pravé létání. Maximální adrenalin, riziko na hranici možností a občas i trošku za. Z jeho úvah ho vytrhl potlouk, který na něj odpálil Fred a sotva se mu vyhnul, už na něj mířil druhý, odpálený Georgem. Dvojčata bezpečně ovládala oba potlouky a nebezpečně jimi ohrožovala Harryho. Mělo to však tu výhodu, že když se soustředili na něj, měl od nich pokoj zbytek jeho týmu. Ten toho využíval k vyrovnané partii a zejména Draco na svém rychlém koštěti byl k nezastavení.

Harry měl o zábavu postaráno. Weasleyovi byli přímo ďábelsky přesní a synchronizovaní. Harry se uhýbal, předváděl ty nejnemožnější salta a výkruty a ze všech sil se snažil jejich projektilům unikat. Přistihl se, že se během těch bláznivých manévrů směje jako šílený. Bylo to stejné, jako když se vyhýbal Vrbě mlátičce. Diváci přestávali sledovat hřiště a věnovali se plně jeho souboji s dvojčaty. Tohle tu ještě nebylo. Vypadalo to, že se vysoko nad hřištěm odehrává čistě soukromý zápas dvou odrážečů proti jednomu chytači.

Ginny se držela stranou a nerušeně pátrala po zlatonce, čímž zároveň svým bratrům uvolňovala pole pro prohánění Harryho. Ten neměl na zlatý míček ani pomyšlení a plně se soustředil na to, aby se vyhnul všemu, co na něj mířilo. Jediná chybička a skončí pomlácený na ošetřovně. Občas sice zahlédl Ginny, jak krouží po obvodu hřiště, ale i kdyby se pustila za zlatonkou, on by ji pronásledovat nemohl. Na druhou stranu si takové létání neskutečně užíval. Ještě nikdy se necítil tak naživu, jako právě teď. Neřešil, co bude za měsíc, za den za hodinu nebo za deset vteřin, žil jen okamžikem a bylo to skvělé.

Zrovna teď na něj mířily oba potlouky současně. Neměl kam uhnout, ani nemohl použít svůj oblíbený trik, přetočit se na koštěti vzhůru nohama. Ve vteřině dostal šílený nápad. Dal nohy na stupačky, mocně se odrazil a vyskočil do výšky. Potlouky pod ním neškodně polétly a jemu se podařilo cestou dolů dopadnout zpátky na své koště. Byla to z větší části náhoda, ale publikum začalo freneticky skandovat jeho jméno. Okomentoval to i Lee Jordan:

„Harry Potter nám tu předvedl krásnou roznožku. Viděl jsem už sice borce, kteří by zvládli i salto se třemi vruty, ale i toto je na koštěti pozoruhodný výkon.“

Z jeho úst se jednalo v případě zápasu proti Nebelvíru o nejvyšší možnou pochvalu. Harry si ještě chvíli užíval adrenalinové létání mezi potlouky, ale pozvolna začínal pociťovat únavu. Tohle zběsilé tempo dlouho neudrží a navíc by se měl také trochu věnovat své roli chytače. Zlatonku za něj nikdo nechytí a bez toho zápas nemůže skončit. Najednou ho napadla spásná myšlenka, jak se alespoň na chvíli nežádoucí pozornosti dvojčat zbavit. Na svou sestru určitě útočit nebudou, a pokud se bude držet blízko ní, nepůjdou mu svými potlouky tak po krku.

Rychle se vyhnul jednomu potlouku spodem, druhého se zbavil výkrutem a rozletěl se směrem k Ginny. Ta stále pátrala po nejmenším míčku a jeho problémům nevěnovala moc pozornost. Cestou se ještě několikrát musel vyhnout potloukům, ale jakmile se dostal do blízkosti Ginny, útoky znatelně polevily. Ne že by ho dvojčata nechávala úplně na pokoji, ale útočil na něj vždy jen jeden z nich a jednomu železnému míči se Harry dokázal hravě vyhnout. Na druhou stranu se druhý z dvojice teď věnoval ostatním hráčům Zmijozelu a Nebelvír začal postupně skóre obracet.

Harry se pokusil Ginny několikrát vyprovokovat k nějaké bláznivé honičce, aby jí vrátil tu fintu ze začátku zápasu, ale ona ho dál ignorovala a soustředila se jenom na nalezení zlatonky. Nevšímala si moc ani potlouků, protože důvěřovala svým bratrům, že žádný z nich ji nebude ohrožovat. Harry s ní tedy kroužil nad hřištěm, pátral po zlatonce a koutkem oka sledoval, jak Nebelvír neustále navyšuje svůj náskok. Už to bylo o 140 bodů. Rozhodoval se, jestli nemá zkusit zase strhnout všechnu pozornost dvojčat na sebe, ale pak by neměl zase žádnou šanci stíhat zlatonku.

Nebelvír právě útočil na jejich branku, když Harry najednou zaznamenal trochu jiné zazvonění pálky jednoho z odražečů. Fred poprvé v zápase špatně trefil potlouk a ten teď místo na Harryho směřoval na Ginny vznášející se asi pět metrů vedle. Ta se však dívala na úplně jinou stranu a hrozícího nebezpečí si vůbec nevšímala. Harry jenom zahlédl zděšený výraz ve Fredově obličeji. Jestli potlouk Ginny zasáhne nečekaně a zezadu, mohl by jí přerazit páteř! Harry nezaváhal ani vteřinu. Vrhl se do dráhy nešťastného potlouku a pokusil se ho zastavit svou rukou.

Obrovský náraz ho srazil z koštěte a on se řítil k zemi. Přibližovala se strašlivě rychle a on zavřel oči v očekávání nárazu, který se však nekonal. Cíp jeho hábitu se zachytil o ráhno jejich pirátské lodi, ozval se zvuk párané látky, ale zmijozelský hábit z toho nejkvalitnějšího hedvábí vydržel. Harry teď visel na ráhnu jako pavouk na pavučině a snažil se ze své nepohodlné pozice osvobodit. Levá ruka ho strašlivě bolela, musela být na několika místech zlomená, a pravou se nebyl schopen vytáhnout nahoru. Hra kupodivu nebyla přerušená, protože všichni včetně rozhodčí sledovali branku Nebelvíru, který se ujal vedení 370:220. Harry se konečně pravou rukou zachytil ráhna a snažil se přes něj přehodit nohu. Opatrně se posouval, aby mohl slézt po laně a dojít si pro své koště, co mezitím dopadlo kousek opodál, když v tom ji spatřil. Zlatonka byla zaseklá mezi plachtou a ráhnem. Měla poškozená křidélka a nemohla se osvobodit. Zůstávala tam uvězněná. Musela tam být skoro celý zápas, proto ji nikdo celou dobu ani nezahlédl. Harry se držel jenom nohama a sevřel ji svou zdravou rukou. Zamával s ní, ale poté se mu nohy smekly a on urazil zbývajících pět metrů k zemi volným pádem.

Všechno ho bolelo, nemohl popadnout vyražený dech, ale to už se k němu všichni sbíhali. První dorazil Snape. Několikrát mávl hůlkou a Harry mohl zase volně dýchat a po doušku jednoho z jeho lektvarů ustoupila i většina jeho bolesti. Netýkalo se to však Harryho ruky, která byla celá promodralá a na několika místech nepřirozeně zalomená. Vystřelovala z ní ostrá bodavá bolest, kterou lektvar nebyl schopen utišit.

Bohužel mezitím dorazili i ostatní a mezi nimi i Zlatoslav Lockhart.

„Znám skvělé kouzlo na hojení zlomenin. Je mnohem rychlejší a účinnější než Kostirost,“ vychloubal se a hned vytahoval hůlku.

Snape mu chtěl v jeho činnosti zabránit. Vždycky víc důvěřoval lektvarům než kouzlům a těm prováděným Lockhartem už nedůvěřoval vůbec, ale okolo Harryho byla příliš velká tlačenice, takže se na nic nezmohl. Os Brachium ademo zadeklamoval Lockhart a Harry vykřikl bolestí. Byla sice krátká, ale velice intenzivní. Horší však bylo, že jeho ruka byla najednou jako gumová. Bimbala se mu podél těla a každý pohyb ho bolel, jakoby se mu chtěla odtrhnout od ramena.

„Co jste to provedl vy babrale?“ Obořil se na Lockharta Snape. „Chlapec měl jen zlomenou kost, teď ji nemá vůbec! Správná formule je Brachium enmendo, ale sám bych ji použil jen v krajní nouzi. Nedokáže totiž vrátit zlomené kosti na místo, takže je tu veliké riziko, že všechno sroste špatně. Navíc to kouzlo může způsobit nežádoucí srůsty v kloubech a paže pak ztratí pohyblivost. Proč se do toho mícháte, když o takových kouzlech nic nevíte?“ sjížděl Snape Lockharta jako by to nebyl profesor, ale nějaký studentík.

Harry se zatím snažil odplazit někam mimo centrum dění. Mezi nohama přihlížejících, kteří pobaveně sledovali výstup mezi profesory, se dostal až k Dracovi.

„Jak to vlastně dopadlo?“ zeptal se ho nejdříve.

„Remíza 370:370. Tu zlatonku jsi chytil na poslední chvíli, už nám vezli dalšího góla. Jak je na tom ta tvoje ruka?“

„Jako, když není moje,“ odpověděl Harry s úšklebkem a po Dracově hábitu se drápal na nohy. „Utrhni mi prosím kus toho hábitu. Stejně to má už za sebou a chtěl bych si zkusit přivázat tu blbou ruku k tělu. Pak by možná nemusela tak bolet.“

Draco se snažil postupovat podle jeho instrukcí. Nikdo v jejich okolí si jich nevšímal, ale mezi zvědavci si k nim razila cestu Hermiona s Gabrielle a také hráči obou týmů si moc nevšímali hádky mezi profesory a věnovali pozornost Harrymu. Ostatně hádka už byla u konce. Brumbál několika slovy uklidnil Snapea a jelikož Lockhart se do žádného dalšího konfliktu nehrnul, pozornost se upřela zpátky na Harryho. Ten už stál na nohou, i když se trochu potácel. Snape s Brumbálem ho chtěli každý z jedné strany podepřít, ale on se jim vykroutil a nejistým krokem se vydal k Nebelvírskému týmu. Dvojčata měla v obličejích stále mírně vyděšený výraz, když se Harry těžce sesul na kolena a začal:

„Ó bohové famfrpálu, vaše pálky bijí do potlouků jako Diovy hromy. Nikdy neminete cíl. Jste nejzářivějšími hvězdami na famfrpálovém nebi. Legendy se před vámi sklání, profesionálové se vás bojí, jste týmem v týmu, jste Weasleyovci! Nic už nebude jako dřív, srazili jste mě k zemi a já zde v prachu vzhlížím k vaší nebeské záři a kořím se vašemu umu.“ Všichni se na něj skoprněle dívali a on na dvojčata jen mrknul a pronesl tak, aby ho nikdo jiný neslyšel. „Sázka je sázka.“

Konečně i ostatním Nebelvírským a Zmijozelským došlo, že Harry plní svou část sázky. Dvojčata se smála od ucha k uchu a začala si ho zvedat na ramena. V tom okamžiku ale zasáhl Snape.

„Co má tohle všechno znamenat? Nevšimli jste si, že je Harry zraněný? Chcete mu ještě víc ublížit?“

„Nechceme nikomu ubližovat, jen mu chceme poskytnout speciální transport na našich ramenou až do jeho koleje, takový borec přece nemůže jít po svých,“ namítal George.

„Jasně, sázka je sázka,“ doplnil Fred.

„Jestli má Harry někam namířeno, tak je to na ošetřovnu a tam si nějaký ten čas poleží. Postavte ho na zem, ať ho tam můžu odlevitovat.“

„Když ne na kolej, tak na ošetřovnu...“

„... Sázka je sázka.“

Dvojčata byla neoblomná a Harry také naznačoval Snapeovi, ať je nechá splnit jejich část sázky, takže se po chvíli vydal zajímavý průvod směrem k Bradavickému hradu. V čele kráčela dvojčata s Harrym na ramenou a za nimi je vyprovázeli téměř všichni, co utkání přihlíželi nebo se ho zúčastnili. Téměř.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one