face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Nevyspalý Harry si ráno připadal jako přejetý parním válcem. Celou noc nemohl pořádně zabrat. Nemohl z hlavy dostat myšlenky na Toma, převaloval se v posteli a každou chvíli kouzlil Tempus , zatímco ostatní v ložnici spokojeně oddechovali. Zejména spokojené pochrupování Crabba s Goylem mělo razanci srovnatelnou se zvukovou kulisou závodu mistrovství světa superbiků. Za takových podmínek se skutečně spát nedalo a on to někdy před šestou vzdal a raději si vyrazil zaběhat. Počasí na sklonku listopadu bylo skutečně nevlídné, což mu momentálně náramně vyhovovalo. S náramným gustem dupal v kalužích, voda se rozstřikovala do všech stran a v okamžiku, kdy nebe zešedlo svítáním skrytým za mnoha vrstvami mraků, svlékl se donaha a skočil do ledového jezera. Všechny tyhle šílenosti dělal jen proto, aby vyhnal ze své mysli únavu a nepříjemné myšlenky na Tomův deník.

Svůj účel to splnilo. Při návratu do hradu už neměl na podivný deník podivného studenta, ze kterého se jednou stane podivný vraždící maniak, ani tu nejmenší myšlenku. Celá jeho mysl vibrovala v synchronizaci s jeho drkotajícími zuby a jediná myšlenka, jenž byl schopen, se týkala toho, zda se ještě vůbec někdy dokáže zahřát.

Celou neděli věnoval dohánění restů a tvorbě esejí na příští týden. Oproti prváku jim učitelé, co se týče délky domácích úkolů, pořádně přidali. Nechtěl si ani představit, co od nich budou chtít v posledním ročníku. Pokud to půjde takto dál, bude muset nějak vyřešit, aby se do svého úkolu nezamotal dřív, než ho dokončí. Možná dokážou starší studenti profesory nějak zmanipulovat, navrhla jeho zmijozelská část. Možná také ne a oni opravdu píšou na nekonečné pásy pergamenu připomínající ruličky toaletního papíru pro někoho Hagridovy velikosti, pomyslela si jeho nebelvírská část, čemuž se obě jeho části srdečně zasmály.

Pondělí neproběhlo nijak úspěšně. Lockhart ho opět několikrát vyvolal, aniž by mu dal jakoukoli záminku. Nechtěl po něm nic světoborného, Harry však začínal mít neblahý dojem, že zájem naondulovaného pseudoprofesora o jeho osobu nepolevuje. Opravdu se v jeho hodinách snažil na sebe nijak neupozorňovat, nevrtěl se, nelistoval si znuděně knihou ani nehrál se sousedy kouzelnickou verzi mudlovské námořní bitvy s pohyblivými cíly s vizuálními efekty jako většina třídy., dokonce se ani nehlásil jako Hermiona. Prostě tam jen tak seděl a přesto se u něj Lockhart každých pět minut zastavil a prohodil nějakou poznámku nebo ho vyvolal. Bylo to prostě k vzteku.

Odpoledne ve sklenících přesazovali mandragory. Postupoval přesně podle návodu, ale i tak se mu jedna z nich zakousla do prstu a on se jí musel zbavit pomocí hůlky. Nebyl sice jediný, nicméně to mu rozhodně na náladě nepřidalo. Jak může být nějaká kytka tak zlomyslná? Než se pustil do druhé, cucal si zraněný prst a rozhlížel se po třídě. Způsob, jakým většina studentů přesazovala své rostlinky, připomínal souboj ve volném stylu, někteří si však vypracovali svůj gryf. Většinou se spoléhali na rychlost a snažili se rostlinku přesadit dřív, než se vzpamatuje z prvního šoku. Často byli dokonce úspěšní, ačkoli i mandragory zaznamenaly pár bodů. Neville na to šel jinak. Zdálo se, že k rostlinám nejprve promlouvá, chlácholí je a ty se pak bez většího odporu nechají přesunout do většího květináče.

Harry vyzkoušel nejdříve tu rychlou variantu. Z famfrpálu měl dobře vytrénované reflexy, mandragora se však nenechala zahanbit a dřív, než ji stačil zahrnout hlínou, se pokusila o protiútok. Honem jí nacpal do úst hrst kompostu, přitlačil ji do kořenáče a jal se ji zběsile zahrnovat substrátem. Po úspěšné akci ještě hlínu okolo rostlinky s velikým zadostiučiněním udusal.

Na třetí rostlinku zkusil Nevillovu metodu. Nejdříve se snažil rostlinu uklidnit. Mluvil na ni klidným, konejšivým tónem, vysvětloval jí, že se nemusí ničeho bát, naopak že se jí v novém kořenáči bude náramně líbit, bude tam mít dost místa, aby mohla vyrůst, dost vláhy i sluníčka. Připadal si jako naprostý idiot. Rostlinka se po vytažení opravdu chovala klidněji. Namísto ukrutného řevu jen tiše pofňukávala, klidová fáze však neměla dlouhého trvání. Jakmile se do jejího zorného pole dostal Harryho obličej, rozeřvala se naplno a pokusila se mu ukousnout nos.

Harry ji držel před sebou v natažené ruce a bál se pohnout. Jeden neopatrný pohyb a ten plevel mu zase bude viset na ruce. Co takhle zkusit Tomovu metodu? Na otevřený oheň si netroufal, zkusil ale zformovat ve svých myšlenkách hrozbu a vyslat ji směrem ke svému protivníkovi. Upřeně se na mandragoru díval a ze všech sil myslel na to, že jestli se bude vzpouzet, skončí jako pečené kaštany. Kořen ve tvaru lidské bytosti doopravdy zareagoval. Zavřel pusu a strnul v naprosté nehybnosti. Harry ho pak bez větších problémů zahrnul hlínou a měl pro dnešek hotovo.

Při čekání na noční hodinu astronomie se k tomu zážitku neustále vracel. Seděli s Dracem a Gabrielle ve společence a jeho přátelé si ho neustále dobírali, že tentokrát zabodoval, když končil hodinu jen s malou náplastí na ukazováčku. On se navenek bavil stejně jako oni, uvnitř mu však hlodal červíček pochybností. Nestává se z něj temný černokněžník jako Tom? Vždycky se snažil ve svém okolí vidět hlavně to dobré. Co když si to všechno jen namlouvá a opravdu neexistuje ani dobro, ani zlo, jen závazek, moc a síla?

Mají s Tomem tolik společného, až je to zarážející. Tom se nezdráhal používat svou sílu k zastrašování nebo dokonce k ubližování ostatním. On se dosud snažil něčemu takovému vyhýbat. Dnešek ho však přesvědčil, že i on se dokáže proměnit v hrozbu. Při hodině mu to pomohlo, ale co když se mu to jednou vymkne z rukou a někomu skutečně ublíží? Neměl by studovat spíš svou temnou stránku, aby ji ovládl a měl ji neustále pod kontrolou? Co když mu může zajistit úspěch právě ona? Neměl by se o těch věcech poradit s Tomem? Měl své předsevzetí, že minimálně do prázdnin ten deník už neotevře, nutkání však v téhle chvíli bylo opravdu hodně silné a on měl sto chutí vytratit se do ložnice a začít psát na prázdné listy deníku jeho úhlavního nepřítele. Jediné, co ho zadrželo, byli jeho přátelé a fakt, že už za hodinku mají být nahoře na Astronomické věži.

V úterý se konečně odtajnilo, co znamená nečekaně zrušené dopolední vyučování. Druhé ročníky všech kolejí se shromáždily v největší bradavické učebně, kde před ně předstoupil sám ředitel a podal jim stručné vysvětlení.

„Drazí studenti, na konci tohoto ročníku vás čeká první z řady velkých rozhodnutí, která mohou ovlivnit celý váš život. Do konce školního roku nahlásíte vedoucím svých kolejí, jaké volitelné předměty vás budou provázet po další tři roky a některé z vás až do konce studia. Chceme vám samozřejmě poskytnout včas všechny informace, abyste si mohli vše důkladně promyslet. Volte moudře a uvážlivě. Kdo ví, co bych dnes dělal, kdybych se tenkrát rozhodl jinak. Každý z vás si musí vybrat nejméně dva předměty, ze kterých pak bude skládat zkoušky NKÚ. Požádal jsem profesory těchto předmětů, aby vám trochu přiblížili, co se v jejich hodinách můžete dozvědět a k čemu vám to v životě jednou bude. Samozřejmě, že se můžete vyučujících ptát i v jejich konzultačních hodinách, které visí na nástěnce v každé společenské místnosti. Nic nepotěší srdce učitele tak jako zájem žáka o jeho předmět. Přeji vám při vaší volbě šťastnou ruku, aby se vám jednou zaměstnání stalo koníčkem a koníček zaměstnáním.“

„To je jasný, já si beru péči o kouzelné tvory a runy,“ prohlásil Draco s neochvějnou jistotou. „S otcem už jsme to probírali, ty ostatní předměty jsou k ničemu, snad jenom numerologie by semohla k něčemu hodit, ale ta je zas pekelně těžká.“

„Pss, neruš, my z toho chceme taky něco mít,“ zasyčela na něj Hermiona a plně se soustředila na prvního z profesorů.

Tím byl nevysoký mužík v těžkém plášti z dračí kůže, jenž mu sahal až na paty. Bylo vidět, že se s ním život rozhodně nemazlil. Pohyboval se jen ztěžka, silně napadal na jednu nohu a při chůzi se musel opírat o těžkou dubovou hůl. Jeho obličej byl porytý hustou spletí hlubokých vrásek a neméně hlubokých jizev. Jeho oči postrádaly jakoukoli jiskru a vyzařovaly pouze nesmírnou únavu. Celkově vypadal mnohem sešleji než Brumbál, ačkoli musel být mladší. Posadil se do připraveného křesla a unaveným hlasem začal popisovat svůj předmět:

„Studium kouzelných tvorů patří mezi nejstarší magické disciplíny. V dávných dobách byla jejich znalost nezbytná k přežití. Mnoho z nich totiž člověka nepovažovalo za svého pána a vládce, nýbrž za chutnou svačinku. Některým to vydrželo až dosud,“ přejel si rukou po jedné obzvlášť výrazné jizvě a unaveně pozvedl koutky úst na znamení, že se právě pokusil své vystoupení zlehčit žertem.

„Postupem času nebezpečných kouzelných tvorů ubývalo a my je začali skutečně studovat a nikoli pouze na potkání zabíjet. Zjistili jsme, že mnozí z nich mají pozoruhodné magické vlastnosti, které nám mohou být mnohdy k velkému užitku. Kouzelníci se o magické tvory začali skutečně zajímat a využívat jejich unikátních vlastností. Mnohý starobylý rod založil své bohatství na lovu a později na chovu těchto kouzelných tvorů. Zdálo se, že nalezneme konečně rovnováhu a budeme žít po svém boku tak, aby z toho měly obě strany prospěch.

Naneštěstí začali tuto novou rovnováhu narušovat mudlové tím, že rychle ubývalo míst mimo civilizaci, kde tito tvorové nacházeli útočiště. Pro některé druhy to bylo osudné, jiné se však podařilo zachránit. Dosti však nudné historie. Mým úkolem je přiblížit vám tento obor studia a snad v některých z vás probudit zájem o přírodu a tvory v ní žijící.

Tyto hodiny budete trávit na čerstvém vzduchu na školních pozemcích a ve vyšších ročnících možná občas nahlédnete i na okraj Zapovězeného lesa. Poznáte spoustu tvorů, které už v běžné přírodě potkáte jen stěží. Někteří z nich budou užiteční, jiní budou škůdci. Někteří z nich budou přátelští, jiní zas nebezpeční. Všichni však budou něčím zajímaví a pozoruhodní. To nejcennější, co však při jejich studiu můžete poznat, je vaše vlastní nitro. Tito tvorové nastaví vaší duši zrcadlo, v němž můžete odhalit to, co mnohdy bývá skryto.

Studium kouzelných tvorů není důležité jen pro ty, kteří se chtějí péčí o ně jednou živit, i když se jedná o poměrně lukrativní obor. Je důležité i pro mnoho dalších povolání. Znalost kouzelných tvorů přijde k duhu lektvaristům, výrobcům hůlek, bystrozorům nebo přinejmenším těm, co se chtějí do hloubky zabývat obranou proti černé magii. Využití však pro něj najdou i další výrobci všech možných dalších předmětů, rukavicemi z dračí kůže počínaje a kouzelnou medovinou konče. Ti z vás, kdo patříte mezi takzvané čistokrevné rody, se v tomto předmětu dozvíte, co za tvory to vlastně máte ve svém erbu a jaké vlastnosti tak váš erb zdůrazňuje. Navíc jak už jsem říkal, mnoho starobylých rodů na svých pozemcích vytvořilo jakési soukromé rezervace a zachránilo tím mnoho druhů před vyhynutím. Myslím, že to je tradice, na kterou stojí za to navazovat. To nejdůležitější, co vám tento předmět může přinést je však respekt ke všem živým tvorům, úcta k životu a pochopení sebe sama.

Je možné, že se příští rok spolu již nepotkáme, rád bych odešel do penze. Mohu vás však ujistit, že svého nástupce vyberu tak, abyste nebyli o nic ochuzeni.“

Vyprovodil ho vlažný potlesk a na pódiu ho vystřídala podivná osoba v rozevlátém rouchu. Její obličej byl skryt za obrovskými brýlemi, jejichž skla svou tloušťkou připomínala okénka do ponorky. Na první pohled se nedalo moc určit, zda se jedná o ženu, muže nebo třeba návštěvníka z vesmíru, její pohyby byly trhavé, a jakmile otevřela ústa a začala jim afektovaným hlasem vyprávět, dojem, že nepatří tak docela do tohoto světa, jen zesílil.

„Drahouškové, já se jmenuji Sibyla Trelawneyová a budu vás uvádět do tajuplného umění odhalování skryté budoucnosti i neméně skryté minulosti. Není důležitějšího předmětu, než je věštění, neboť ten, kdo nahlédne za závěs budoucnosti, se stává jejím pánem.

Ne každý je požehnán darem vnitřního oka, které mu umožňuje odhalovat skryté pravdy, každý však musí být obeznámen s tím, jak ovlivňovat svou budoucnost, aby nepřetrhal křehké pletivo příčinných souvislostí a svým nezodpovědným jednáním nepřivodil kolaps celého vesmíru. Osud každého z vás je dán a vy se v mém předmětu můžete naučit, jak ho poodhalit sobě i ostatním. Kdo nahlédne do budoucnosti, přijímá na sebe nesmírnou zodpovědnost za to, aby se odehrála tak, jak to Osud naplánoval. I ti z vás, kteří nahlédnou do své budoucnosti prostřednictvím někoho obdařeného vnitřním okem, musí vědět, jak s takovou zjevenou pravdou naložit.

V mých hodinách se naučíte mnoho způsobů, jak nahlížet do budoucnosti. Jsem přesvědčena, že každý z vás, kdo má tento dar, zde nalezne ten pravý způsob, co bude jeho daru nejlépe vyhovovat. Budete nahlížet do budoucnosti pomocí čajových lístků, kávové sedliny, křišťálových koulí, tarotových karet i věšteckých kostek, budete hledat znamení ve svých snech i na nebesích, naučíte se pochopit skutečný význam věšteckých předpovědí a seznámíte se s pravidly, jak nenarušit předpovězenou budoucnost!“ zakončila svůj proslov patetickým zvoláním.

Harry se opatrně podíval na své kamarády. Všichni měli na obličejích nevěřícný výraz a jen obtížně se vyrovnávali s tímto projevem, který byl pronesen jedním dechem a ve strhujícím rytmu.

„Tohle…,“ snažil se to okomentovat, ale došla mu slova.

„Přesně. Na tohle budu vzpomínat ještě na smrtelné posteli,“ doplnila ho Gabrielle, to už však místo před druháky zaujal další řečník.

Opět se jednalo o ženu. Byla vyššího středního věku s dlouhými havraními vlasy, které si nechávala volně splývat na záda. Oblečená byla v cihlově červeném hábitu a špičatém klobouku. Na tváři měla přísný výraz a pohledem si měřila studenty, jakoby se z výrazů jejich tváří snažila odhadnout, jestli si zvolí zrovna její předmět.

„Dobrý den. Jsem Septima Vektorová a mým oborem je aritmancie. Tento obor bývá často nevzdělanými tupci vykládán jako věštění z čísel. Není tomu tak. S věštěním nemá vůbec nic společného, zaobírá se popisem magie v tom nejčistějším a nejvýstižnějším jazyku, matematice. Lingua pura, jak se dříve říkalo.

Jak jste již jistě zaznamenali, dnešní magie není exaktní vědou. Učíte se kouzla, která vymyslel někdo v minulosti, aniž byste chápali, proč fungují zrovna tak, jak fungují. Aritmancie se snaží tento stav změnit. S její pomocí nebudete jen vědět, budete i chápat. Předem upozorňuji, že tento předmět není pro každého a kdo si ho jednou zvolí, musí počítat s velmi náročným studiem, pečlivou domácí přípravou a zapojením své inteligence. Pouhá mechanická paměť vám k pochopení podstaty této vědy stačit nebude. Jen pro představu. Matematika, kterou v mých hodinách budete využívat, přesáhne to, co se vaši vrstevníci učí na středních školách a v některých oblastech se vyrovná i učivu škol vysokých. Vy se ji navíc budete učit aplikovat na problematiku magických polí a sil. Počítejte skutečně s tím, že studium tohoto předmětu vám zabere mnoho času.

A co vám přinese? Místo slepého experimentování si budete schopni výsledky propočítat. Budete schopni jen pomocí brka a kousku pergamenu přesně určit jak a kolikrát zamíchat lektvar, jak mávnout hůlkou při tvorbě nového kouzla, jak kombinovat kouzla při vytváření magického artefaktu i jak a v jakém pořadí je z tohoto artefaktu sejmout. Tohle všechno vám aritmancie může jednou nabídnout. Má potenciál posunout magii do nové éry, čeká ji však ještě mnoho práce. Tento mladý a perspektivní obor ještě nedospěl do konečného stádia, kdy je vše podstatné odhaleno. Sami při jeho studiu narazíte na hranice současného poznání, které její širší aplikaci limitují, což by však mělo být pro zvídavé a tvůrčí duchy motivací. Samozřejmě, že pro většinu z vás budou bohatě stačit stávající praktické aplikace. Pokud je zvládnete, budete se právem řadit mezi elitu v jakémkoli povolání, které si jednou zvolíte.

Tento obor využijí ve své práci zejména zaklínači a odeklínači. Budou muset propočítávat stabilitu, vyváženost a sílu kouzel při výrobě očarovaných předmětů i při vztyčování ochranných bariér kolem budov. Stejně tak budou muset propočítávat nejlepší způsob, jak tato kouzla rušit. Samozřejmě, že se to dá provádět i intuitivně a podle zkušeností. Takoví zaklínači pak mají docela vzrušující, i když většinou krátký život, plný magických nehod a katastrof. Využijí ho i výzkumníci ve všech možných oborech, kteří namísto chaotického a nebezpečného experimentování, dokážou předem teoreticky stanovit možnosti, jež povedou ke zdárnému výsledku.

Nebudu vás tu déle zdržovat. Propočítejte si, zda vám studium tohoto náročného oboru bude přínosem. S těmi, kterým vyjde ano, se budu těšit příští rok nashledanou.“ Na závěr se profesorka usmála a najednou už nevypadala tak přísně a zaujatě jako před chvílí.

Harry zvedl hlavu od svých poznámek. Tenhle předmět se mu moc zamlouval. Byl už téměř rozhodnutý, že ho na konci roku nahlásí Snapeovi. Proč mu o tom vlastně Brumbál se Snapem nic neřekli? Něco takového by pro něj bylo nejspíš větším přínosem než čtení nějakých pohádek, jak mu doporučoval ředitel. To už na scénu nastoupila další profesorka

„Dobrý den, jsem Charity Burbageová, a jsem profesorkou studia mudlů. Mnozí z vás si asi říkají, proč něco takového vůbec studovat, v mých hodinách si však každý z vás najde něco, co se mu může v jeho životě hodit.

Mudlovský svět se tomu našemu v posledních stoletích velice vzdálil a vzdaluje se mu neustále. Může se nám to nelíbit, nemusíme s tím souhlasit, ale nezbývá nám, než se tomu přizpůsobit. Každý, kdo se s jejich světem setká, byť by to bylo pouhé přecházení ulice po nepodařeném přemístění, musí počítat s tím, co ho v jejich světě může potkat.

Ti z vás, kdo jste v mudlovském světě vyrůstali nebo ho alespoň často navštěvujete, můžete mít dojem, že se vás tento předmět netýká, vždyť o něm víte „všechno“. Omyl. Znalost tohoto světa není jen o používání jejich vynálezů, ale i o pravidlech, jak se mezi nimi chovat. Většina zákonů a nařízení ministerstva se týká právě způsobu, jak neprozradit naši existenci mudlům. V mém předmětu se s těmito nařízeními seznámíte a nebudete tedy v mudlovském světě riskovat nějaké nedorozumění, kterým byste si mohli vykoledovat pokutu nebo ještě něco horšího.

Ti z vás, co jsou otevřeni novým poznatkům, se dozví spoustu věcí o tom, jak mudlové dokázali svou technikou nahradit magii. Věřte mi, že jsou v těchto ohledech velice vynalézaví a mnohé jejich vynálezy jsou skutečně inspirativní. Jsou spolu schopni mluvit na dálku bez letaxové sítě, mohou sledovat události tisíce mil vzdálené bez kouzelných zrcadel, dokážou létat přes oceán bez košťat nebo třeba svítit v místnosti bez ohně nebo kouzla Lumos. Já pevně věřím, že některé z těchto vynálezů by byly obohacením i pro naše společenství. Nemluvím zde ani o jejich umění, hudbě a literatuře, vždyť vydávají každý den více knih, než my za celý rok. Seznamte se s nimi a získáte k mudlům nový respekt.

Vím, že jsou mezi vámi i tací, kteří mudly považují za hrozbu. Ano, naše historické zkušenosti nám říkají, že pro nás byli a i nadále mohou být nebezpeční. I pro vás je tento předmět to pravé. Staré japonské přísloví říká, že byste měli poznat svého nepřítele. Poznejte ho tedy. Poznejte jeho silné i slabé stránky a pochopíte, jak je pro nás jejich nevědomost o našem světě blahodárná. Poznejte jejich strašlivé zbraně, kterým se žádná kouzla nevyrovnají, a chvalte mír, v němž žijeme.

Součástí pokročilých kurzů jsou potom i návštěvy mudlovského světa. Navštívíte jejich obchody, restaurace i kulturní akce,“ Zabini s Pansy začali vydávat zvuky připomínající zvracení. „Ten, kdo se ve studiu mudlů dostane až na úroveň OVCE, se nemusí bát, že by v jejich světě jakkoli vyčníval. Může se mezi nimi pohybovat naprosto volně jako jeden z nich a pro mnohé to může znamenat zajímavou alternativu.

Zároveň zde chci zdůraznit, že absolvování tohoto předmětu je základním předpokladem ke kariéře na většině odborů ministerstva a i uchazečům do těch zbylých může přinést plusové body. Děkuji za pozornost.“

Jako poslední před ně předstoupila postarší prošedivělá žena v decentním černém hábitu. Na rukávech a klopách měla zlatou nití vyšité prapodivné znaky. Nesla se s jistou grácií a své okolí si měřila přísným pohledem. Vypadalo to, že tahle profesorka nikomu nic neodpustí.

„To nejlepší nakonec, jak se říká. Já se jmenuji Batsheeda Babblingová a mým předmětem je studium starodávných run. Nejprve si vyjasněme, co to vlastně runy jsou. Všeobecně se tvrdí, že runy jsou druh jakéhosi magického písma a symbolů, jež mohou být samy o sobě nositelem magické moci. Tato definice, i když ve své podstatě správná, je však příliš svazující. V mých hodinách se rozhodně naučíte víc, než jen nějaké symboly, co si můžete vyrýt na šálek s čajem.

Na počátku runy v podstatě splývaly s písmem a nejstarší písma měla runový charakter v tom smyslu, že mnohé znaky měly krom toho běžného i svůj skrytý význam. Znalost písma u starých civilizací byla považována za magickou dovednost a písaři se těšili neobyčejné úctě. Také kouzelníci zpočátku používali runy jen jako obyčejné písmo pro záznam svých znalostí a myšlenek, postupně však přišli na to, že některé symboly mají magické vlastnosti a začali je využívat při svých kouzlech a rituálech. Pochopit tyto symboly a naučit se využívat magii v nich ukrytou proto nelze bez znalosti jazyka, z kterého vzešly. Runy totiž samy o sobě příliš moci neukrývají, jestliže se je však podaří vhodně zkombinovat do slov a vět, žádná inkantace nedokáže dosáhnout takové síly jako runové slovo. Některé jazyky a písma jsou pro tvorbu run vhodnější, některé méně. Skřetí kováři si dokonce vytvořili svůj tajný jazyk, který je údajně tvořen pouze runovými slovy.

V mých hodinách se tedy budete učit dvě základní věci. Předně se musíte naučit vlastní jazyk a písmo, ke kterému se dané runy vážou. Samozřejmě není možné se přirozeným způsobem naučit v tak krátké době tolika jazykům. Budeme proto používat kouzla, která vám předají základní slovní zásobu i gramatiku. To, jak tyto předané znalosti dokážete využít, už však bude záviset na vašem citu pro jazyk a schopnosti se vyjadřovat. Bude proto nutné číst originální texty, abyste skutečně pochopili stavbu daného jazyka a dokázali využít jeho magický potenciál.

Na studium jazyka a písma tedy potom navážeme studiem jeho magických slov a symbolů. Jen ten, kdo má skutečný cit pro daný jazyk, v něm dokáže tvořit inkantace a jenom ten, kdo v něm skutečně přemýšlí, dokáže jeho jednotlivé runy zkombinovat do slov, jež jsou nositeli moci. Toto je skutečně velice náročné a bez dokonalého osvojení daného jazyka v první fázi nebudete mít šanci tuto nadstavbu zvládnout. Kouzlem vám můžeme předat pouze základní znalost jazyka a písma, nelze takto předávat cokoli, co se týká magie, takže znalost magických symbolů, jejich kombinací a účinků můžete získat jen usilovným učením a vlastní pílí. Musíte se připravit na tvrdou práci a spoustu učení.

K čemu vám studium run a starých jazyků bude? Nikdy není na škodu, domluvit se v cizině nebo porozumět starým textům. Krom jazyků se naučíte i písma, která jsou s nimi spojená a mnohdy se velice liší od té dnes tak hojně využívané latinky. Už jenom sám tento fakt musí být dostatečně lákavý, aby mnohé z vás přesvědčil. Budete moci studovat pradávné texty a objevovat dávno ztracené znalosti, vždyť většina starších spisů je psána v latině, kterou se naučíte jako jeden z prvních jazyků. Musím vás však upozornit, že staří mistři si své vědomosti chránili a proto pouhá znalost jazyka k jejich pochopení většinou nestačí. Zejména v magických textech bývá pravý význam častokrát ukryt nebo zašifrován, takže se tu znovu uplatní váš cit pro jazyk a schopnost v daném jazyce myslet.

Naučíte se také mnoho magických symbolů a jejich použití jako nositelů síly. V některých oborech jakým je třeba ochrana budov, jsou runy a runová slova častokrát účinnější než kouzla. Například skřeti uplatňují svou magii téměř výhradně prostřednictvím run, a jak mocná ta jejich magie je, můžete vidět na tom, že navzdory všem válkám si je kouzelníci nikdy nedokázali podrobit.

Znalost starých jazyků, písem a run, využijí zejména zaklínači a odeklínači. Jedni pro tvorbu ochran a vytváření magických předmětů, druzí při odkrývání tajemství dávno zmizelých civilizací. Vaše znalosti se vám neztratí ani při studiu kouzelných formulí, neboť mnohé z nich mají svůj původ ve starých runových slovech a pohyby hůlky některé z mocných run kopírují.

Studium run patří mezi ty nejnáročnější, přesto doufám, že se s mnohými z vás příští rok na svých hodinách setkám.“

Tím celá sešlost prakticky skončila. Brumbál ještě pronesl pár slov na závěr a studenti všech čtyř kolejí se mohli odebrat na oběd. Někteří mezi sebou vášnivě diskutovali, jiní jen tiše seděli a zamyšleně se šťourali v jídle. Harry a jeho kamarádi se setkali po vyučování ve své tréninkové místnosti a samozřejmě hned začali rozebírat přednosti a nedostatky jednotlivých předmětů. Vůdčí roli přirozeně zaujal Draco, který všechny poučoval o tom, co se dozvěděl od svého otce.

„Já si zvolím péči o kouzelné tvory a runy. Otec říkal, že tyhle předměty patří k rodinné tradici a navíc je prej nejlíp upotřebím v praxi. Věštění je ptákovina a to otec ještě neslyšel o té šílené ženské, co ho učí. Budu mu to muset hned napsat, aby si nechal od Brumbála na školní radě vysvětlit, kde ji vyhrabal a jakou má vůbec kvalifikaci. Aritmancie by mohla bejt zajímavá, kdyby nebyla tak pekelně těžká. Otec profesorku Vektorovou zná, a je to prej opravdovej fanatik. Ona fakt věří, že všechno na světě se dá vypočítat. Ptal jsem se šesťáků a NKÚ jsou oproti jejím hodinám brnkačka. Studium mudlů je o ničem. Když s nimi budu chtít obchodovat, těch pár věcí se snadno naučím, ale jinak děkuju, nemám zájem. Sorry, Hermiono.“

„Tvoje chyba,“ odpověděla mu nakvašeně Hermiona. „Sám nevíš, o co přicházíš. Jak se potom staneš ministrem kouzel, když je to třeba pro politickou kariéru?“

„Hermiono, já nikdy nechtěl bejt nějakým blbým ministrem. To je jen úředník a poskok. Žádnej Malfoy by takovou podřadnou pozici nevzal. Jediné, co pro Malfoye připadá v úvahu, je předsednictví Starostolce nebo ředitelování v Bradavicích,“ pronesl s hranou hrdostí a patosem. Obočí mu však kmitalo na znamení, že svoje slova nemyslí moc vážně. „Harry, doufám, že se dohodneme, jak se o ty funkce podělit.“

„Cože?“ zeptal se Harry, který debatu svých kamarádů moc nevnímal. Pořád nemohl dostat z hlavy ty předměty. Jemu by se hodil každý z nich. I to věštění s profesorkou, která tiché vody příčetnosti opustila už dávno a teď si spokojeně surfovala na vlnách šílenství. Myslel na věštbu, která by se měla týkat jeho a Voldemorta. Opravdu se musí chovat podle něčeho, co někdo předpověděl ještě dřív, než se on sám narodil? Možná s patřičnými znalostmi by to předurčení dokázal zlomit. Potřeboval by se s někým poradit, ale s kým? Najednou pocítil nepřekonatelné nutkání otevřít deník a probrat to s Tomem. Kolena se proti jeho vůli začala narovnávat a on už už vstával, když zaznamenal Dracův dotaz a silou vůle své nutkání potlačil.

„Jen jsem se tě ptal, jestli vezmeš radši předsednictví Starostolce nebo ředitelování v Bradavicích,“ zopakoval Draco. Harry, kterému unikla jeho předchozí slova, jen poulil oči a snažil se v tom zmatku zorientovat.

„Jestli si někdo zaslouží ředitelovat v Bradavicích, je to Hermiona,“ vložila se do jejich debaty Gabrielle.

„Co mají znamenat ty kecy o ředitelování v Bradavicích? Myslel jsem na věštění a moc jsem vás neposlouchal,“ snažil se Harry, aby si trochu vyjasnil situaci.

„Nic důležitého, jen Draco naznačil, že ministr není pro něj dost dobrá pozice, že by raději předsednictví Starostolce nebo ředitelování v Bradavicích,“ vysvětlovala mu Hermiona.

„V tom případě hlasuju taky pro Hermionu v Bradavicích, ta to tu srovná do latě. Tobě, Draco, ten Starostolec klidně přenechám, stejně nevím, k čemu je dobrej“ přidal se Harry ke Gabrielle.

„Jediný, kdo tu potřebuje srovnat, jste vy dva, kašpaři,“ zamračila se na ně Hermiona a vypadalo to, že na jejich popichování dneska doopravdy nemá náladu.

„Bezva, takže plán na ovládnutí světa máme hotový, takže bychom se mohli vrátit k těm volitelným předmětům,“ zachraňovala situaci Gabrielle. „ Já bych ráda runy, péči o kouzelné tvory a aritmancii, ale bojím se, jestli všechno zvládnu. Ráda bych si jednou udělala mistrovskou zkoušku z lektvarů a dělala ve výzkumu,“ dodala stydlivě.

„Jasná volba,“ schválil její výběr Draco. „A co si zvolí naše budoucí ředitelka?“

„Já žádná ředitelka nejsem a nebudu,“ mračila se dál Hermiona.

„Jasně, paní ředitelko,“ usmál se Harry. „Až s Dracem ovládneme svět, tak tě ukecáme. Co takhle zvětšit knihovnu na dvojnásobek? To by tě do Brumbálovy pracovny mohlo nalákat, že jo?“

„Nechte už toho! Já vůbec nevím, co si vybrat. Brala bych všechno. Jediné, co bych možná oželela je věštění a to jen kvůli té profesorce. Nevypadala jako někdo, kdo by nás mohl něco naučit.“

„To doopravdy ne,“ souhlasila Gabrielle. „Proč chceš i mudly?“

„Kvůli všem těm stupidním vyhláškám a nařízením. Musím je znát líp než ministerstvo, abych mohla vyřídit i takovou prkotinu jako připojit náš krb v obýváku na letax. Jenom vyhlášky, nařízení a směrnice pro rodiny jako je ta moje, zabírají v knihovně celou polici. Navíc se nedají dost dobře koupit, protože je nikdo nevydává, musí se kvůli tomu na ministerstvo a nejhorší je, že jedna vyhláška popírá druhou. Měla jsem všechno prostudováno, udělané výpisky a pak mi ta baba zamávala před nosem jinou vyhláškou, která všechno postavila na hlavu a vysmála se mi do obličeje. Nenávidím ministerstvo a ráda bych to změnila. Nemáte vůbec tušení, jak je pro mě těžké být čarodějkou,“ posteskla si na závěr a v očích se jí zaleskly slzy.

Harry, Draco a Gabrielle se na sebe rozpačitě zadívali. Netušili, jaké problémy jejich kamarádka s ministerstvem má. Její rodiče bez jejího doprovodu neměli do jejich světa přístup, skoro nic o něm nevěděli, takže Hermiona si musela vyřizovat většinu věcí sama. Harry si pomyslel, že on to má ve své podstatě jednoduché, protože u Dursleyů bylo i vyslovení slov jako magie, kouzla a čáry téměř hrdelním zločinem. Připojit jejich miniaturní krb na letaxovou síť by pro něj znamenalo, že by ho v něm Vernon osobně ugriloval. Možná Dracovy poznámky, i když je nemyslel zrovna smrtelně vážně, o vznešenosti jeho rodu a podřadných a nepodřadných funkcích veřejného života, Hermioně připomněly, jak se na ni pro její původ dívají ostatní. Nechtěl, aby jeho kamarádka byla nešťastná.

„No tak, Mio,“ vzal ji kolem ramen. „Já si náhodou chci vzít ty mudly s tebou. Nebudeš na to sama, já ti vždycky pomůžu.“

Až do tohoto okamžiku si volbou tohoto předmětu vůbec nebyl jistý. Původně si chtěl k aritmancii a runám přibrat jen jeden předmět, protože měl dost velké obavy, jak tohle bude ke všem těm svým aktivitám a zájmům stíhat, nemohl však nechat svou kamarádku ve štychu. Tři předměty nebo čtyři, vem to čert, tak holt nebude studovat tolik dopředu a soustředí se jen na aktuální úkoly.

„To říkáš jen tak. Proč by sis je bral? Ty se do politiky zrovna dvakrát nehrneš,“ nechtěla mu uvěřit Hermiona.

„To máš sice úplnou pravdu, ale mám svoje důvody. Co třeba zjistit, jak moc můžu strejdu proklejt, než mě zavřou do Azkabanu? Co já vím, možná by mi mohla nějaká ta malá kletbička projít,“ vymýšlel si rychle Harry.

„Kecáš.“

„Fakt nekecám, přísahám na svou hříšnou duši. Taky bych se rád podíval do divadla nebo na nějaký koncert. V životě jsem nic takovýho nezažil. Strejda sice tvrdí, že vážná hudba zní, jako když tahají kočku za ocas a moderní zase jako když se sype železářství, ale vyzkoušet se prý má všechno,“ usmál se na svou přítelkyni, která už se pod slzičkami usmívala.

„Harry, takže ty chceš čtyři předměty jako Hermiona?“ zeptal se nevěřícně Draco. „Nedovedu si představit, jak to chcete všechno stíhat.“

„Jednu chvíli jsem uvažoval o všech pěti. Pár věcí ohledně věštění a předpovědí budoucnosti by mě docela zajímalo, ale pak jsem si řek, že kvůli tomu nemá cenu trčet tři roky na hodinách šílené Trelawneyové. To si to radši najdu v knížkách, než poslouchat ty její nesmysly. Na druhou stranu by v těch jejích hodinách mohla být docela prča, co myslíte?“

„No já nevím, chodit na nějaký předmět jen proto, že se chceš bavit na úkor jeho šílený profesorky, mi nepřijde jako dobrej nápad. Kolik předmětů je vůbec povolený si vzít?“ zeptala se Gabrielle.

„Dobrá otázka. Musíme se někoho zeptat. Zkusím promluvit se Snapem, snad mě nezakousne,“ uznal Harry, čímž jejich debatu uzavřel.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one