face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Harry dorazil do Zmijozelských sklepení akorát před večerkou. Draco ho přivítal s pro něj netypickým soucitným výrazem a ptal se ho, jak si odpykával svůj trest. Harry měl naštěstí čas, vymyslet si historku, kterou by zamaskoval svou přítomnost v ředitelně.

„No profesor Snape mi dal za úkol zlikvidovat všechny vzorky lektvarů, které od studentů nashromáždil za uplynulý školní rok. Byla toho docela slušná kopice. Samozřejmě nešlo o žádné nebezpečné vzorky, ale jen ty, které se dají s klidem vylít do výlevky. Říkal mi, že když vyleju lektvar do výlevky, musím za ním nalít neutralizátor a pak nechat ještě alespoň půl minuty protékat vodu. Já to chtěl mít rychle za sebou, takže jsem vyléval vždy několik lektvarů za sebou, no a oni mezi sebou zreagovaly. Nebylo to nic hrozného, ale celá místnost byla zamořená štiplavým kouřem a bohužel z výlevky to vyšplouchlo přímo na jeho stůl a rozežralo to stoh písemek. Myslím, že by mi páťáci měli být trochu vděčni,“ ušklíbl se Harry a pokračoval v líčení své smyšlené anabáze, „Když vykoukl Snape z kabinetu, chytil amok, vzal mě za límec a odvedl mě rovnou k řediteli, aby mi mohl dát vícedenní trest. Naštěstí v tom vzteku mi zapomněl strhnout body. Ředitel to bral docela s humorem, ale Snape na něj tak naléhal, že mi ho opravdu nařídil. První část nastupuji už v sobotu a jsem si jistý, že si mě ten starý netopýr pěkně vychutná.“

Draco se zatvářil skoro lidsky „tak to ti teda opravdu nezávidím, Pottere, myslím, že budeš mít po celý podzim docela zajímavé víkendy.“

„Jo toho se taky obávám“ odpověděl Harry, i když z docela jiného důvodu. Představa speciálních lekcí se Snapem v něm vzbuzovala jisté obavy.

Harry zapadl do jedné z klubovek a procházel si látku na zítřejší den. Trochu ho mrzelo, že se s Hermionou zítra na vyučování nepotká, protože měli společné předměty s Mrzimorem a Nebelvírem, ale zase si dělal naději, že by mohl mít příležitost oslovit Rona. V hlavě mu ležela ještě jedna věc, kterou nemělo smysl probírat s Hermionou, ale Ron by mu byl schopen určitě na ni odpovědět.
Ve čtvrtek měli první hodinu létání. Na tento předmět nebyla žádná učebnice, takže si nemohl vše nastudovat dopředu a o létání nevěděl zhola nic. Jediný jeho kontakt se světem létajících košťat bylo zatím sledování výlohy v Prvotřídních potřebách pro famfrpál, kde zástup studentů obdivoval vystavený nový model Nimbus 2000, během své návštěvy Příčné ulice spolu s Hagridem.

Druhý den probíhalo všechno poklidně. Harry si byl po lekci v ředitelně lépe vědom svých schopností a v hodině přeměňování opět exceloval. Zde to šlo ještě lépe, než ve formulích, protože tady se skutečně předpokládalo, že nezbytnou součástí kouzla je soustředění se na přeměnu předmětu. Harry přeměnil svůj kousek dřeva v lžíci na první pokus a vysloužil si dalších pět bodů od profesorky McGonagallové. Ve zbytku hodiny se snažil procvičovat oba způsoby jak plně soustředěný a bez hůlky, tak se sníženým soustředěním a s hůlkou.

Po hodině se přitočil k Ronovi, ale než stačil začít s rozhovorem, Ron se ostentativně odvrátil a rychle se začal bavit s ostatními z Nebelvíru. Harryho píchlo u srdce a oči se mu zalily slzami. Odvrací se od něj kamarád, kterého se zastal proti Dracovi ve vlaku a odvrací se od něj ze stejně hloupých předsudků, jako byly ty, kterými ho tenkrát urážel Malfoy.

Hodina bylinkaření Harryho zrovna nenadchla. Za celou dobu strávenou u Dursleyů se naučil práce na zahradě upřímně nenávidět. Nechápal, jak může mít někdo za koníčka rýpání se v hlíně a opečovávání rostlinek, které tak jako tak nakonec vždycky zlikviduje nějaký parazit nebo záhadná choroba. Magické rostliny byly sice zajímavější než rajčata tety Petunie, ale přesto to rozhodně nebyl jeho šálek čaje.

Odpoledne se sešli s Hermionou v knihovně a mezi učením jí vypověděl vše, co se dělo v kabinetu učitele lektvarů a v ředitelně. Hermioně se líbila hlavně skutečnost, že Harry dostane několik lekcí v oblastech magie, ke kterým by se normálně studenti nedostali. Správně předpokládala, že se s ní Harry podělí o své zkušenosti a hlad této dívky po nových vědomostech byl nekonečný.
Spolu s Harrym zabrousili také na problematiku lekcí v létání. Hermiona přiznala, že o prázdninách přečetla mimo jiné i několik příruček o famfrpálu, ale oba se shodli na tom, že znalost jména nejlepšího chytače ligy z roku 1952 jim ve zvládnutí této disciplíny asi moc nepomůže.

Večer ve Zmijozelské společenské místnosti zavedl Harry s Dracem řeč na létání. Draco se nenechal moc pobízet a hned začal vykládat o tom, jak létá kolem jejich sídla a že je jeho cílem dostat se do kolejního družstva ve famfrpálu. Harrymu to s jeho pochybnostmi ale příliš nepomohlo. Pro Draca bylo létání něco naprosto přirozeného a Harry se před ním styděl přiznat, že jeho jediné zkušenosti s koštětem spočívaly v zametání, vytírání podlahy a občas nějaké té ráně násadou od tety Petunie.

Konečně nadešla první hodina létání. Prváci byli seřazeni vedle sebe na louce u famfrpálového hřiště a před nimi se procházela profesorka Hoochová, která jim udílela poslední pokyny:

„Vím, že někteří z vás již s létáním zkušenosti mají, ale vyžaduji, aby se stejně chovali naprosto přesně podle mých pokynů. Nyní všichni dejte svou pravou ruku nad koště a rozhodným hlasem zvolejte vzhůru. Koště vám samo skočí do ruky. Dokud se to nepodaří všem, nikdo nebude podnikat cokoli dalšího.“

Prváci natáhli své ruce nad košťata a snažili se je přimět, aby se zvedla. Hermionino koště se jen zamítalo na zemi, ale nezvedlo se a pak přišla řada na Harryho. Ten se v obavách, aby všechno vyšlo a on se neztrapnil, skutečně důkladně soustředil a skutečně rozhodným hlasem zvolal VZHŮRU.

Bohužel koště se vymrštilo s takovou energií, že ho Harryho ruka neudržela a násada narazila plnou silou na Harryho obličej. S Harrym se zatočil svět a obestřela ho temnota.

Probral se až na ošetřovně, a stihnul vyslechnout závěr rozhovoru Hoochové a Pomfreyové o jeho výkonu:

„Povím ti, že tohle překonává všechny rekordy: dva vyražené zuby, rozbité brýle, zlomený nos, pěkný monokl přes polovinu tváře a těžký otřes mozku, to je skutečně výkon na to, že se ani nevznesl do vzduchu. Co jsi to s ním proboha dělala.“

„Klid Poppy, prostě se do toho trochu víc opřel, když zvedal koště ze země.“

„Trochu,“ odfrkla si Pomfreyová. „Příště, až se do toho opře pořádně, tak budeme jeho uraženou hlavu hledat po celém Zapovězeném lese. Musíš na ně dávat větší pozor. S těmi šílenci, co se snaží vzájemně zabít při famfrpálu, si dělej, co chceš, ale nesmíš takovým způsobem likvidovat ostatní nevinné děti.“

Harry cítil, že začíná rudnout. Zdá se, že se se svým smyšleným trestem a extempore na hodině létání stal hvězdou bradavického prvního týdne.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one