face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
V pátek ráno madam Pomfreyová přišla Harryho vyšetřit a prohlásila, že vzhledem k rozsahu svých poranění zůstane až do večera na ošetřovně. Harry sice namítal, že už se cítí docela dobře, ale byl rázně umlčen a uložen do postele. Požádal alespoň, aby si mohl nechat poslat alespoň knihy na zahnání nudy a po delší výměně názorů si svůj požadavek prosadil. Madam Pomfreyová očividně zastávala teorii, že pokud někdo skončí na ošetřovně, měl by si svůj stav náležitě užívat a nenechat se rozptylovat ničím jiným.

Harry tedy strávil větší část dne studiem. Utěšoval se alespoň, že v klidu nastuduje látku, kterou dnes budou probírat na Obraně proti černé magii a při Dějinách čar a kouzel. Oba předměty slibovaly mnoho zajímavého a zejména Obrana lákala svým tajemným a nebezpečným názvem. Odpoledne se u Harryho zastavila Hermiona, a když se přesvědčila, že je již mimo nebezpečí, uklidnila se a vylíčila, jak oba předměty dnes probíhaly.

Sama prohlásila, že Harry o nic nepřišel. Na Obraně profesor Quirell celou hodinu koktal něco nesouvislého o tom, že na ně čeká na každém kroku nebezpečí a při dějinách profesor Bims zase všechny uspával svým nudným přednesem, Když přiznala, že i jí na chvíli klesla hlava, uvědomil si Harry, že to muselo být skutečně děsné, protože hlad jeho kamarádky po nových poznatcích byl téměř nekonečný. Nakonec se Harry odhodlal k otázce.

„Hermiono, víš, co říkali ostatní po té mé „malé“ nehodě s koštětem?“

„No, Harry, nejdřív byli všichni pořádně vyjukaní, protože jestli sis nevšiml, tak ti z nosu stříkala krev jak ze zahradní hadice, ležel jsi na zemi bez hnutí a to nešťastné koště zmizelo v přemetech někam za astronomickou věž. Hoochová tě okamžitě popadla a levitovala tě na ošetřovnu, jen stačila křiknout, že všichni zůstanou oběma nohama na zemi. Když odešla, utrousil někdo z Nebelvírských, myslím že Seamus, něco o tom, že by se že by se Zmijozelští měli dál plazit po zemi a vyšší sféry přenechat vznešeným Nebelvírským a Draco se s ním skoro porval. Hoochová se vrátila až před koncem hodiny a nic už se dál nedělo.“

„Ztrapnil jsem se hodně?“ zeptal se Harry. Tohle bylo horší než v jeho představách.

„No mohlo to být horší. Tvoje zranění alespoň zklidnilo ty, kteří mají v hlavě alespoň půl mozku, a těch pár idiotů si stejně po týdnu nebude nic pamatovat. Víš, když jsme tam tak stáli, přiznala se dobrá půlka k tomu, že nemá žádnou zkušenost s létáním a to se jednalo i o čistokrevné kouzelníky. Hodně z nich mělo stejné obavy jako ty.“

Harrymu se sice moc neulevilo, ale trochu se uklidnil a požádal Hermionu, aby s ním prošla ještě jednou své poznámky z dnešních hodin. Protože si vše dopoledne pečlivě nastudoval, bylo to nakonec pro oba přínosné a dokonce i Hermiona si mohla do svých poznámek doplnit pár věcí, které Harry vyčetl v knihách.

Večer ho znovu zkontrolovala madam Pomfreyová a nakonec prohlásila, že otřes mozku je pryč a že se tedy může vrátit do své koleje. Harry byl rád, protože pobyt na ošetřovně nebyl rozhodně věcí, kterou by si chtěl dobrovolně protahovat, ale zároveň cítil pochyby, jak ho po fiasku přivítají ostatní ve Zmijozelu. Ve společenské místnosti byl pouze Draco a ten také k Harrymu ihned zamířil.

„Podívej, Pottere, takhle by to nešlo, nehodlám poslouchat urážky Nebelvírských krvezrádců, že Zmijozelští neumí lítat. Proč jsi něco neřek, mohl jsem ti všechno vysvětlit.“

„Já jsem chtěl, Draco, ale bylo mi trapně, že jsem ještě nikdy na koštěti nelétal a styděl jsem se to přiznat.“

„Dobře, ale nebudeš ztrapňovat zbytek své koleje. V neděli si půjčíme košťata a já ti ukážu co a jak. Nedělám to kvůli tobě, rozuměj, ale jen kvůli tomu, aby se mi nějakej kuní ksicht z Nebelvíru nešklebil, jasný?“

„Jasný a díky Draco, ať tě k tomu vede cokoli, jsem ti vděčný za pomoc.“

Harry se odebral brzo spát. Byl sice vyležený až dost z ošetřovny, ale nechtěl se moc zdržovat ve společenské místnosti s ostatními. V posteli pak ještě před spánkem dlouho přemýšlel o tom, co všechno za svůj první týden v Bradavicích stihnul: našel si kamarádku, která je stejně cílevědomá jako on, objevil v sobě talent, který vyvedl z míry jeho stejně jako jeho učitele a ztrapnil se při létání. U toho posledního se zamyslel trochu déle a vybavil si všechno, co mu řekla Hermiona. Chtěl být sice ve všem perfektní, ale létání bylo hlavně otázkou praxe a instinktů a koneckonců k vlastnímu létání se přece vlastně nedostal, ještě není všem dnům konec a může zkusit vše napravit. Dobré bylo, že mu Draco nabídl zvláštní lekce. Jednak tím vlastně předežene své spolužáky a jednak to vypadá, že Draco není takový studený čumák, jak si myslel. Po Harryho nástupu do Zmijozelu se sice začali tolerovat, ale rozhodně k sobě neprojevovali žádnou vřelou náklonnost. Poslední, co Harrymu projelo hlavou, než usnul, byl fakt, že pokud po svých výkonech v ostatních předmětech ukázal ostatním, že není žádný superman, ale že i on dělá chyby a má problémy. Snad by mu to mohlo u ostatních získat dokonce i nějaké sympatie.

V sobotu dopoledne se vydal navštívit Hagrida, který ho pozval na čaj. V obrově chatrči bylo příjemně, ale Hagrid stále sklouzával pohledem k zeleno-bílému lemování Harryho hábitu a hadovi, vyšitému na prsou. Několikrát řeč sklouzla i na toto téma a Hagrid pořád opakoval, že nechápe jak syn svých rodičů, které Hagrid bezmezně obdivoval, mohl skončit v koleji, kde studovala většina jejich nepřátel. Harry se snažil Hagridovi vysvětlit, proč se nakonec nechal Moudrým kloboukem přesvědčit, ale toho uklidnilo až prozrazení poslední věty klobouku, že Harry má Nebelvírské srdce.

Při obědě došlo k tomu, čeho se Harry po celou dobu bál. Od Nebelvírského stolu se zdvihla Weasleyovic dvojčata a skrytého pochichotávání jejich kamarádů se vypravila k Harrymu. Když došla ke Zmijozelskému stolu, vytáhla předmět, který schovávala za zády. Jednalo se o starou potlučenou přilbu, kterou sebrali z nějakého brnění.

„Víš Harry, doslechli jsme se o tvé drobné nehodě při létání…,“ řekl Fred,

„… a protože nám leží blaho a bezpečí všech bradavických studentů nesmírně na srdci…,“ doplnil George,

„… rozhodli jsme se ti darovat tuto užitečnou ochrannou pomůcku…,“ pokračoval zase Fred,

„… nos ji pořád a pamatuj na své zdraví,“ dokončil zlomeným hlasem George.

Dracovi se nahrnula krev do tváří a začal se zvedat, aby potrestal tuto urážku Zmijozelských, ale Harry, který se na podobnou situaci připravoval, ho zadržel. Věděl, že vyhrocení konfrontace je přesně to, co dvojčata chtějí a tak jim místo toho odpověděl ve stejném duchu.

„Děkuji, Frede, děkuji Georgi, jsem tak dojatý,“ a naznačil popotahování, „vzdát se takového vzácného artefaktu pro bezpečnost úplně cizího studenta,“ a zase zkusil popotáhnout, „a vy ji už skutečně nebudete potřebovat? Je vidět, že jste ji využívalii skutečně často a některé z těch šrámů jsou ještě poměrně čerstvé,“ dokončil Harry a usmál se po tom divadýlku na dvojčata. Oba stoly se daly do smíchu.

„Zásah, nesporný zásah bratře můj…“

„… tenhle Potter je vážně kvítko, Kdyby měl naše zářivé vlasy…“

„… a kdyby nebyl ve Zmijozelu…“

„… museli bychom svým rodičům položit vážnou otázku…“

„… jestli se nejedná o ztraceného Weasleye.“

Když dvojčata odešla zpátky k Nebelvírskému stolu, zašeptal Draco Harrymu,
„díky, chtěl jsem se na ně vrhnout. Dostal bych trest a ještě bych jim nahrál. Tys to s nimi vyřídil v klidu, a ještě jsi to obrátil proti nim.“

„Není zač Draco. Čekal jsem něco takového a byl jsem připravený. Doufám, že teď si najdou pro své vtípky jiné terče než od nás.“

Po obědě se sešel Harry s Hermionou, která mu poblahopřála, jak situaci v jídelně zvládl a pak se na okraji lesa věnovali procvičování kouzel. Harry už s hůlkou dosahoval stejné zručnosti jako bez ní a Hermiona mu dávala cenné rady, kde ještě dělá chyby. Jejich setkání však trvalo jen něco málo přes hodinu, protože Harry se musel dostavit k první lekci u profesora Snapea.

Harry zaklepal na dveře kabinetu přesně o třetí a byl ihned pozván dál. Brumbál už byl rovněž přítomen a všichni se posadili do křesel. Na úvod si vzal slovo Brumbál.

„Ahoj Harry, jsem rád, že jsi přišel, i když s tím školním trestem jsi neměl na vybranou,“ a v očích mu zase hrály veselé jiskřičky. „Trochu jsem se probral záznamy a s překvapením jsem zjistil, že tvé nadání není tak výjimečné, jak jsem si myslel. Podle záznamů se jenom v Anglii objevuje zhruba jeden kouzelník za každou generaci a dokonce, i když se to neví, podle nejstarších tajných záznamů i dva ze zakladatelů Bradavic měli tuto schopnost.“

„Kteří dva?“ skočil mu do řeči Harry.

„Nebelvír a Zmijozel, ale nepřerušuj mě prosím. Čas tvého trestu je omezený a dnes máme hodně co probírat. Jak jsem už řekl, tvá schopnost je popsána, ale nikdy se jí nikdo moc nezabýval z několika důvodů. Jednak její nositelé včetně zakladatelů se ji snažili tajit. Není nic příjemného být středem pozornosti a navíc, proč prozrazovat své výhody? Druhý důvod je trochu kuriózní: nikdo z nositelů této schopnosti za posledních 200 let nestudoval v Bradavicích. Později si všichni mysleli, že právě to, že nebyli školeni v používání hůlky, bylo důvodem, proč rozvinuli právě tuto schopnost. No a třetí důvod je ten, že studiem těchto úkazů se nikdo v kouzelnickém světě moc nezabývá. Všichni kouzelníci s touto schopností po zakladatelích měli jen velmi málo moci a nebyli v kouzelnickém světě nijak významní.

S ředitelem tvé koleje jsme dlouho přemýšleli, jak tvou schopnost prostudovat a jak ti ji pomoci rozvinout. Nakonec jsme se rozhodli na následujícím postupu: nejprve ti pan profesor Snape vysvětlí několik meditačních technik na uklidnění a vyčištění mysli. Jelikož je tvá schopnost spojena právě s koncentrací mysli, mělo by ti to pomoci v tom, abys ji lépe využíval. Profesor Snape je uznávaným odborníkem na nitrobranu, která využívá právě těchto technik. Doporučuji ti, abys tyto techniky procvičoval i v soukromí. Ještě bych se tě chtěl zeptat, jestli při těchto cvičeních souhlasíš, aby profesor Snape zkoumal tvou mysl nitrozpytem. Nechceme se ti v žádném případě vrtat v soukromí, ale nitrozpyt je prakticky jediná možnost, jak kontrolovat, že svá cvičení provádíš správně. Později tě pak bude profesor Snape učit, jak pracovat přímo se svým magickým jádrem, jak k němu získat přístup a jak ho využívat. Nakonec se dostanete i k nitrobraně a nitrozpytu. Je to poměrně obtížná disciplína a také nebezpečná, proto bychom s ní rádi počkali až na konec.

Jak se budeš postupně dozvídat na hodinách kouzelných formulí, existuje několik magických škol. Jedna například pracuje se základními živly, jako je oheň, voda, mráz, vítr, země atd., jiná zase vyvoláváním a přivoláváním bytostí z jiných světů, další přeměňováním tvorů a předmětů a jiná zase vytvářením iluzí. Těch škol je skutečně mnoho a každá pracuje s magií trochu jinak. Rádi bychom tě dopředu učili některá kouzla z různých škol, abychom mohli studovat, jak jednotlivá kouzla zvládneš. Tobě to pomůže v tom, že poznáš své schopnosti a limity a nám to pomůže lépe chápat, jak vlastně magie funguje. Je načase, aby se tím konečně začal někdo seriózně zabývat.

A jako třetí bod budou přednášky o teorii magie. Myslíme si, že právě ty by ti mohly pomoci chápat své schopnosti a plně je využívat. Navíc ty díky svým prožitkům při praktikování magie budeš moci nejlépe posoudit, které z teorií mají něco do sebe a které jsou čistou fantazií.

Samozřejmě, pokud budeš mít s něčím ve škole díky svým schopnostem problém, můžeš se na nás obrátit a my se ti budeme snažit pomoci. Setkávat se budeme jen jednou měsíčně, takže většina studia a procvičování bude na tobě. Souhlasíš s tímto plánem?“ Brumbál zakončil svůj proslov a obrátil se na Harryho.

„Něčemu z toho, co jste říkal, zatím nerozumím, ale předpokládám, že až k tomu dospějeme, pochopím to. Jinak souhlasím, chci poznat své schopnosti a naučit se je využívat, a jestli si vy myslíte, že tohle mi v tom pomůže, jsem pro.“

„Harry, máme ještě chvíli času. Nechceš nám vyprávět o některých případech, když jsi použil nechtěnou magii? Víme, že se to stává všem dětem s kouzelnickým nadáním. Mohlo by nám to pomoci vyznat se ve tvých schopnostech,“ zeptal se ještě Brumbál.

Harry se tedy dal do vyprávění všech svých příhod, které zaváněly nechtěným použitím magie. Nebylo jich zase tak moc. Pamatoval si, že když se rozčílil, občas kolem něho létaly věci, ale brzy ho tresty Dursleyů naučily mít své emoce pod kontrolou. Co ale zaujalo oba učitele, byla historka ze ZOO, kdy se bavil s hadem a kdy nechal zmizet sklo před svým bratránkem.

„Harry, to je nesmírně zajímavé, hadím jazykem dokázalo mluvit v historii pouze několik málo kouzelníků a zmizení předmětu je také podivuhodné. Většina náhodné magie spočívá v pohybování předměty, případně v zapálení něčeho, když má dítě opravdu vztek. Předpokládá se, že to jsou kouzla, která jsou nejvíce „přirozená“, proto je první kouzlo, které se učíte Vingardium Leviosa. Naproti tomu, nechat zmizet nějaký předmět patří do úplně jiné kategorie kouzel. Máme zase pár předmětů k promyšlení. Díky Harry. A ještě jedna věc, nikde se moc nezmiňuj o tom, že jsi hadí jazyk. V kouzelnickém světě panují předsudky proti lidem s tímto nadáním. Jedním z nich byl právě Voldemort, který to dával často najevo jako znak své vyjímečnosti, a jen by to všechny vylekalo.“ dokončil Brumbál a pokračoval, „výborně Harry, blíží se čas večeře, tak bys už měl jít. Sejdete se s profesorem Snapem zase na týden a pak už v měsíčních intervalech. Máš ještě něco na srdci?“

„Pane řediteli, jistě se vám doneslo, jak dopadla má první lekce létání. Co jsem dělal špatně? Jen jsem se soustředil, aby se koště vzneslo a podívejte, jak jsem dopadl.“

„Víš Harry, právě to tvé soustředění byl ten problém. Tys do toho dal tolik síly a soustředění, jako bys chtěl zvednout slona a ne koště. Při létání se tolik nesoustřeď a zapoj hlavně svoje instinkty. Užívej si ten pocit, je to velice příjemné. Pokud bys k tomu přistupoval tak vážně a tak soustředěně, byl bys na ošetřovně po každé lekci. Uvědom si, že pokud se soustředíš a to ty opravdu dokážeš, přestáváš vnímat okolí, což může být při létání velmi nebezpečné. Nechceš se přece neustále srážet se spolužáky nebo vrážet do překážek?“

Harry ještě jednou poděkoval, rozloučil se a vyrazil na večeři. Zítra ho čekala soukromá lekce od Draca.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one