face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Ráno před snídaní se Harry vypravil s Dracem ven na lekci létání. Draco si nesl svůj soukromý Nimbus 2000 a pro něj si vypůjčil jedno ze školních košťat. Když Draco viděl, že je Harry trochu nejistý, snažil se ho dokonce uklidnit, „neboj, Pottere, létání mi opravdu jde a nevidím žádný důvod, čeho by ses měl bát. Je to ohromná zábava a uvolnění. Doma, když mám na něco vztek, vezmu koště a létám okolo domu.“

„O tom, že TOBĚ létání jde, nemám nejmenší pochybnost Draco,“ řekl sarkasticky Harry, „ale tady se jde o MĚ, který skončil na ošetřovně dřív, než se vůbec dostal do vzduchu.“

Když pak procházeli chodbou, padl Harryho zrak na jedno z brnění. Ihned si vzpomněl na Freda s Georgem a uvědomil si, že to od nich nakonec nebyl až tak špatný nápad. V okamžitém popudu si vzal helmu s sebou. Draco se na něj podíval, „na co si to hraješ, Pottere?“

„Nemám zase tolik zubů, abych je mohl ztrácet kdykoli sednu na koště. Neboj, nebudu tě ztrapňovat, chci se jen pojistit na první pokus, aby to nedopadlo jako minule.“

Draco si jenom odfrkl a pokračovali dál chodbou. Po cestě naštěstí nikoho nepotkali a v klidu a bez zbytečných komentářů od spolužáků došli až na louku u famfrpálového hřiště. Bylo svěží podzimní ráno a nikde v okolí nebyla ani noha, zkrátka dokonalá idyla.

Lekce začala tam, kde Harry skončil minule. Harry se postavil vedle koštěte, nasadil si helmu, natáhl ruku a řekl vzhůru. Záměrně se snažil potlačit svou nervozitu a přílišně soustředění na výsledek, ale jak už to v takových případech bývá, ne zcela se mu to podařilo. Koště se vymrštilo ze země, bolestivě ho udeřilo do ruky a spadlo na zem asi o pět metrů dál.

Harry si mnul naraženou ruku a tiše klel. Draco mu to znovu předvedl a donutil ho celý postup zopakovat. Výsledek ale nebyl o moc lepší. Pozitivní bylo, že energie koštěte už nebyla taková, aby hrozilo nebezpečí jeho hlavě, zato jeho ruka, hlavně dlaň a zápěstí, se začínala pomalu vybarvovat. Každý pokus znamenal novou modřinu, které se skládaly pěkně jedna vedle druhé. Při sedmém pokusu už oběma začínaly téct nervy.

„Proboha Pottere, ty jsi ale kopyto, vždyť je to nejjednodušší věc na světě. Prostě řekneš vzhůru a máš koště v ruce.“

Harry si vztekle sundal helmu a mrštil s ní do trávy a začal na Draca křičet.

„Sakra, Draco, dělám, co můžu a jestli sis nevšiml, nemám problém dostat koště ze země, ale udržet ho v ruce. Tobě se to kecá, prostě řekneš vzhůru…,“ jakmile to Harry dořekl, koště mu skočilo samo do ruky, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Oba se překvapeně podívali na koště, které se klidně vznášelo ve výšce Harryho pasu.

Draco sarkasticky poznamenal, „zdá se, že ti to funguje, jen když jsi vytočený. Je to možná trochu nepraktické, ale dalo by se to zařídit. Možná mě ty lekce s tebou začnou i bavit.“

Harry se nenechal vytočit a odpověděl, „nekecej kraviny Draco, povedlo se mi to proto, že jsem na to vůbec nemyslel, řek jsem to jen tak mezi řečí. Můj problém je asi opravdu v tom, že se moc snažím na všechno soustředit. Každopádně tohle se dá docela dobře ověřit.“

Položil koště na zem a bez přípravy řekl vzhůru a koště mu opět poslušně skočilo do ruky. Všechno zopakoval ještě několikrát a se stejným výsledkem.

„No myslím, že první problém jsme vyřešili. Budeme pokračovat?“

„Jasně, další krok je, že nasedneš a odrazíš se. Nic jiného nedělej. Ruce měj v klidu na násadě,“
Harry to podle Dracových pokynů provedl a nyní se vznášel ve vzduchu asi metr nad zemí.

„Dobrý, začíná ti to jít. A teď k vlastnímu létání. Koště prostě samo od sebe letí ve směru, kterým ukazuje násada. Rychlost určuje tvá mysl, prostě koště zrychluje a zpomaluje podle tvých přání. Samozřejmě je určitý limit, který je dán koštětem a jeho očarováním. Prostě ze starého koštěte vyšší rychlost nevymáčkneš, ať budeš dělat cokoli. Směr měníš naklopením koštěte a výšku přitažením nebo sklopením násady. Zkus si obletět tuhle louku. Pěkně opatrně a hlavně nepanikař,“ udílel Draco další pokyny.

Harry se pomalu rozletěl dopředu a zkoušel zatáčet na jednu a druhou stranu. Koště plynule reagovalo na jeho pokyny a za chvíli se už úplně uvolnil a kroužil okolo louky kolem dokola. Draco se mezitím také vznesl a dohnal Harryho. Spolu pak začali zkoušet různé obrátky, zrychlování a zpomalování a změny výšky. Harry začínal mít dojem, že koště se stalo prodloužení jeho sama, všechno bylo naprosto přirozené a cítil jen vítr ve vlasech a neskutečné uvolnění. Na závěr se začali navzájem s Dracem honit. Honička okolo famfrpálového hřiště byla chvílemi dost divoká a Draco byl nemálo šokován, že na svém koštěti, které bylo o několik tříd lepší než to Harryho, pořád nemůže černovlasého kluka setřást. Zkoušel nejrůznější výkruty, střemhlavý let, který srovnával až těsně nad trávníkem, uhýbání až těsně před překážkou, ale Harry se za ním držel jako klíště. Oba si to neskutečně užívali. Harry se konečně poprvé po příchodu do Bradavic skutečně uvolnil a každým pórem svého těla vnímal neskutečný pocit rychlosti a svobody. Draco si zase užíval, že má konečně možnost létat s někým stejně dobrým jako je on sám. Oproti jeho osamělým exhibicím okolo rodinného sídla to byl nesrovnatelný pocit, mít za zadkem kamaráda, který sleduje každý jeho pohyb a ještě na něj vesele pokřikuje a provokuje ho k dalším ještě šílenějším manévrům. Žádný z nich si nevšiml, že je překvapeně sleduje i Zmijozelský famfrpálový tým, který právě začínal trénink a spousta studentů, kteří si vyšli ven užít si trochu sluníčka.

Asi po půl hodině už na ně začala doléhat únava z včasného vstávání a jejich divoké honičky. Draco plynule přistál na jejich loučce a Harry ho vzápětí následoval.

„Díky Draco, byl to neskutečný zážitek a jsem ti opravdu vděčný, že jsi mě k němu donutil,“ poděkoval Harry.

„Nemáš zač, Pottere, netušil jsem, že do toho tak rychle přijdeš. Máš pro létání talent. Jestli budeš chtít, můžeme si to zopakovat a jestli seženeme ještě další, mohli bychom zkusit i famfrpál.“

Harry se usmál a sehnul se pro helmu, kterou si ráno přinesl na ochranu hlavy.

„Pospěš Draco, ať stihneme aspoň konec snídaně. Nevím jak tobě, ale mě při tom létání docela vyhládlo.“
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one