face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
V neděli odpoledne se Harry sešel v knihovně s Hermionou. Ta už věděla o jejich lekci létání s Dracem a hned se začala vyptávat, jak to zvládl tak rychle po svém fiasku. Sama měla z tohoto předmětu trochu obavy, protože se bála rychlosti a výšek. Harry jí ihned začal nadšeně líčit svou lekci s Dracem. Zdůrazňoval, že na rozdíl od ostatních předmětů je při létání důležité se uvolnit, hodit všechno za hlavu a nechávat pracovat své instinkty. Když jí líčil jejich závěrečnou šílenou honičku a pocit neskutečné svobody, který při ní zažíval, podařilo se mu část svého nadšení přenést i na Hermionu. Ta se poněkud uvolnila a dívala se ke své další hodině létání s výrazně vyšším optimismem.

Po týdnu, který utekl jako voda, přišla první lekce se Snapem. Když se Harry dostavil do jeho kabinetu, Snape mu suše oznámil, že se v první lekci budou věnovat technikám vyčištění mysli, které jsou nezbytné k přímé práci s magickým jádrem. Oba se usadili na polštáře na zem a Snape mu ukazovat, jak má uklidnit svou mysl od všech emocí a jak potom začít zatlačovat do pozadí i své myšlenky, až zůstane jeho mysl dokonale vyprázdněná a schopná propojit se s magickým jádrem bez jakýchkoli rušivých myšlenek nebo vjemů.

Harry se uvolnil a snažil se potlačit veškeré své smysly a podněty zvenčí. Jeho zrak se postupně zastřel a on se ponořil do sametové tmy, i když jeho oči zůstávaly otevřené. Potom přišly na řadu další smysly, kde byla jeho situace usnadněna tím, že v tiché a příjemně vytopené místnosti na jeho ostatní smysly mnoho vjemů neútočilo. Nakonec se jeho mysl vznášela v příjemné tmě a on vnímal už jen polštář, na kterém seděl. Začal potlačovat vnímání svého těla, až nakonec zůstala pouze jeho mysl.
Teď přišel druhý úkol, dokonale se soustředit a potlačit všechny vlastní myšlenky. Dosáhnout absolutní prázdnoty mysli. Harry pocítil jemnou pobídku profesorova vědomí a snažil se své myšlenky potlačit, ale čím víc se snažil jednu myšlenku potlačit, tím více výraznou se stávala, až zaplnila celou jeho mysl. Na chvíli přestal a zachytil mentální vzkaz od profesora.

„Pottere, přestaňte se soustředit na potlačování, to nikam nevede. Snažte se nesoustředit, nechat myšlenky jen tak plynout a postupně je tišit a tlumit. Nechat je rozplynout v nicotě.“

Harry se pustil do dalšího pokusu a snažil se následovat pokynů svého profesora. Nejdřív nechal myšlenky jen tak plynout. Jeho mysl zbavenou vnějších podnětů zaplavilo zpočátku chaotické vlnobití útržků myšlenek. Nechával je volně vířit. Jejich zpočátku divoký pohyb se postupně zklidňoval, až se jen tak líně převalovaly jeho myslí. Nechal svou mysl rozplývat do šířky, a jeho myšlenky se začaly postupně rozpouštět v nicotě. Harry pocítil uspokojení, bohužel tento pocit zvedl na klidné hladině jeho mysli ohromnou tsunami nového vjemu, která byla hned vystřídána novou tsunami zklamání a třetí vzteku.

„Začal jste dobře, ale musíte si dát pozor na své pocity. Znovu,“ uslyšel ve své mysli svého profesora.

Harry se pustil s vervou do dalšího pokusu, ale opět ztroskotal. Opakoval své pokusy znovu a znovu a začínal už cítit značnou únavu. Snape ji také zpozoroval a navrhl mu, že tento pokus bude poslední. Znovu se ponořil do své mysli a zpočátku bojoval se silným pocitem roztrpčení. Nakonec se mu ale podařilo nechat tento pocit rozplynout a na řadu přišly i ostatní myšlenky a pocity. Vše prováděl jen tak mimoděk, aniž by se na to soustředil, aby jeho soustředění nevsunulo do jeho mysli novou myšlenku. Připomínalo to rodiče, který mimoděk hladí a urovnává vlasy svého dítěte. Najednou byla jeho mysl dokonale prázdná a hladká. Jakákoli nová myšlenka se mu na jejím povrchu jevila jako osamělá, ohraničená vlna a on ji na hladké hladině své mysli okamžitě zaznamenal a potlačil. Nějakou dobu udržoval svou mysl v tomto stavu, když se mu v mysli zjevila výzva, aby se probral.

Harry zamžikal, když jeho oči začaly vnímat denní světlo a pocítil značnou únavu a vytrvalou bolest hlavy. Snape mu podal lektvar a suše ho vyzval, aby ho vypil. Bolest v hlavě okamžitě polevila, ale únava zůstala. Protože se blížil čas večeře, popsal mu Snape, jak si má sám vyprazdňování mysli cvičit a dal mu knihu O čarodějnických domech a původu magie, kterou si měl do příště přečíst a shrnout mu její základní myšlenky.

Spolu s Hermionou se na knihu vrhli hned následující den, ale k jeho velkému zklamání se jednalo o sbírku teorií, které měly podpořit nadřazenost kouzelnických čistokrevných rodin. Úvod knihy byla malá exkurze do prehistorie a tvrdilo se v ní, že prvním lidským civilizacím předcházela na Zemi civilizace elfů. Podle této knihy žili v té době lidé na úrovni doby kamenné a neměli vůbec žádné magické schopnosti. Oproti tomu elfové byli s magií bytostně provázáni. Lidé převzali část elfí kultury a také došlo k několikerému promíšení obou druhů. Poté, co elfové odešli z tohoto světa, zbylo po nich několik rodů míšenců, kteří zdědili po elfech magické schopnosti. Kniha razila teorii, že všechny nejvýznamnější čistokrevné rodiny dědily tyto schopnosti v přímé linii. Míšenci, kteří se vzdali magie, se smísili s normálními lidmi, čímž se vysvětlovalo, proč se občas u mudlů vyskytne dítě s magickými schopnostmi – prostě se občas geny zkombinují tak, že se obnoví původní magický potenciál potomků elfů.

Harry se při čtení této pasáže obrátil na Hermionu, „tu teorii můžu potvrdit raz dva. Stačí se pořádně podívat Dracovi na uši, jestli je tohle pravda, tak je on, který si tolik zakládá na svém čistokrevném původu, musí mít špičaté po svém elfím pradědečkovi.“

Hermiona jenom vyprskla a dodala, „ta teorie je jen snůška pohádek a blábolů. Je ale zajímavé, že se o vzájemném ovlivňování mezi elfy a lidmi nic neučíme. V historii čar a kouzel je nekonečný výčet válek lidí a čarodějů se skřety, vampýry, obry, vlkodlaky a dalšími rasami, ale o elfech nikde nic, jako by ani nikdy neexistovali. V jiných knihách jsem o nich narazila jen na pár zmínek, ale v podstatě se všechna fakta dají shrnout do dvou vět. Elfí civilizace byla starší než lidská a už na úsvitu dějin elfové z tohoto světa zmizeli. Možná by stálo za to zkusit o tom najít víc.“

Ve zbytku knihy byl jen neskutečně nudný výčet všech nejvýznamnějších čistokrevných rodů a pokus propojit je s některým hypotetickým potomkem elfů a lidí. Vzhledem k tomu, že sama kniha uznávala, že žádný z těchto potomků nejde historicky doložit, byla tato snaha úsměvná. Harryho zaujalo jedině jméno Potterů ve výčtu nejvýznamnějších anglických čistokrevných rodin. Upozornil na to Hermionu s tím, že jestli existuje nějaká knihovna jeho rodu, mohly by tam být zmínky o skutečně dávné historii a navrhl, že na to zkusí s Dracem navést řeč. Předpokládal, že Draco jako fanatik čistokrevnosti bude vědět o jeho rodu daleko víc než on sám.

Asi za dva dny se Harry vracel s Dracem do hradu po další bláznivé honičce na košťatech a bavili se o létání. Harry poznamenal, „budu si muset konečně pořídit vlastní koště. Půjčovat si věčně školní už mě začíná otravovat. Poradíš mi s výběrem?“

„Všechno je otázka peněz, kolik chceš do koštěte investovat. Kvalitní košťata se prodávají okolo dvaceti galeonů, ale skutečná špička jako je můj Nimbus 2000 stojí přes sto galeonů. To je víc, než si vydělá za čtvrt roku průměrný úředník na ministerstvu.“

„Nevím, kolik mám,“ odpověděl Harry, „mám sice trezor u Gringottů, který mi ukázal Hagrid před začátkem školního roku, ale nevím, kolik obsahuje a jestli je to celé mé dědictví. Podle toho, co mi řekli, nemám žádné příbuzné s výjimkou mudlů z matčiny strany, takže bych asi měl být i dědicem domu mých rodičů.“

„Ten trezor, který ti ukazoval Hagrid byl jeden z běžných nebo speciálních?“ zajímal se Draco.

„Jaký je mezi tím rozdíl? Promiň, ale nevím o tom vůbec nic.“

„No, většina starých rodů má u Gringottů speciální trezory v těch nejhlubších patrech. Potterovi by ho měli mít určitě taky. Jednou jsem byl s otcem v našem. Jeli jsme strašně dlouho a ty trezory hlídal drak a jsou tam i další speciální zabezpečení.“

„Ne kolem žádného draka jsem k němu nejel,“ odpověděl Harry, „znamená to, že by měl existovat ještě nějaký další trezor?“

„Určitě, Potterovi patřili vždy k nejvýznamnějším a nejbohatším rodům v Anglii. Měl by sis s někým u Gringottů promluvit.“

„Problém je, že se tam nemůžu vypravit se svými poručníky. Jednak jsou to mudlové, a jednak by mě o všechno připravili. Zkusím se obrátit na Brumbála, to, že mě vychovávali Dursleyovi je jeho práce a měl by se začít trochu starat alespoň teď,“ pronesl hořce Harry, „ale abychom se vrátili ke košťatům. Než si vyjasním, co si vlastně můžu dovolit, koupím si asi nějaké koště okolo dvaceti, třiceti galeonů. To mám u sebe a tady v Baradavicích to stejně nemám za co utratit. Je možné koště objednat s tím, že ho dodají soví poštou? Nechce se mi čekat do konce školního roku.“

„Určitě. Já bych ti doporučil tu novou Kometu. Ovládá se stejně dobře jako Nimbus a je jen o trošičku pomalejší. Stojí myslím 25 galeonů. A jestli nepochodíš u Brumbála, můžeš se obrátit na mého otce. U Gringottů ho dobře znají a určitě mu vyjdou vstříc.“

„Díky Draco, máš to u mě. Ale chtěl bych se tě ještě na něco zeptat. Můžeš mi říct něco o mém rodu? Nikdo se se mnou o tom nebavil a mě zajímá všechno, co se týče mé rodiny.“

„Otec mě sice učil hlavně historii naší rodiny, ale něco si přece pamatuju. Je jenom několik rodin v Anglii, které se mohou chlubit historií delší než tisíc let. Kromě nás, Malfoyů, je to ještě tvá rodina - Potterové a ještě Blackové, Longbottomové, Lestrangeové a překvapivě i Weasleyové. Jsou známi jako velká šestka nebo stará šestka rodů. Donedávna byl ještě jeden rod, Gauntové, který udržoval přímou pokrevní linii mužských potomků od samotného Salazara Zmijozela, ale ti asi před padesáti lety vymřeli. Ostatní rodiny pak vznikly odštěpením pobočných linií od těchto základních rodin. Každá z těchto rodin se odvolává na některého z legendárních kouzelníků, i když důkazy mnohdy chybí. Například naše rodina se odvolává na rod Zmijozela a ještě dále do minulosti až k Morganě la Fay. Nejsme však přímí potomci, ale Zmijozelova žena byla z našeho rodu. Tvá rodina se pokud si správně pamatuji, odvolává na Nebelvíra a dále až k Merlinovi. Co se týče tvé rodiny, odvíjí svůj původ od Nebelvírova mladšího syna, který po sňatku s poslední Potterovou přijal jméno její rodiny, aby zůstalo zachováno. A jelikož rodová linie staršího Nebelvírova syna vymřela asi o 200 let později, je tvůj rod v současnosti asi nejčistší linií mužských potomků Nebelvíra a pokud je mi známo, jsi opravdu poslední potomek svého rodu. Proto mě tak překvapilo, že jsi skončil u nás ve Zmijozelu. Klobouk musel mít velice silný důvod, proč tě tam zařadil, protože svým původem jsi jasný Nebelvír. Všechny rody mají velikou tradici a jsou velmi zámožné, s výjimkou Weasleyových. Ti o veškeré jmění přišli někdy na počátku 19. století za napoleonských válek. Tehdy Norbert Weasley vyzvedl veškeré rodinné bohatství a ukryl ho neznámo kde. Bohužel zemřel dříve, než prozradil svému synu, kam to vlastně všechno schoval. Weasleyové začínali znovu od nuly a nikdy se z toho nevzpamatovali. Ostatní čistokrevné rodiny jimi začali opovrhovat a oni se stále častěji spojovali s méně významnými rodinami, ale kupodivu se nikdy nezahodili s mudly a stále jsou jednou z nejčistokrevnějších čarodějnických rodin. Svůj původ odvozují stejně jako vy od Nebelvíra, ale ne od jeho potomků, ale od jeho sestry.“

„Díky Draco, existují o těchto rodinných svazcích nějaké záznamy?“

„Je pár knížek jako Halleyovy Staré čarodějnické domy, ale nejspolehlivější údaje najdeš vždy v sídle toho kterého rodu. Všechny rody si od počátku vedly podrobné kroniky a z otce na syna se navíc předávalo vždy mnoho tajemství. Téměř každá rodina strážila několik nesmírně mocných starodávných artefaktů, knih a kronik z doby, kdy ještě žádná oficiální historie neexistovala. Otec mě na to už trochu připravoval, ale všechny rituály, kdy převezmu tajemství naší rodiny, mě čekají, až mi bude 17 a to ještě spousta času.“

„Měli Potterové také nějaké sídlo? Pokud vím, moji rodiče měli jen obyčejný domek v Godrikově dole.“

„Ano. Sídlo Potterů bylo myslím někde v Sussexu, ale tvůj otec se rozešel s tvým dědečkem ve zlém. Pohádali se kvůli tvé matce, která nebyla z čistokrevného rodu. Tvůj dědeček zemřel krátce po tvém narození a tví rodiče se už na staré sídlo asi ani nestihli přestěhovat.“

„Ještě jednou díky, nevíš, kde by se daly sehnat další informace?“

„Můj otec by ti toho řekl rozhodně víc, ale musíš být opatrný, někdy bývá hodně přísný. Nechtěl bys strávit pár dní po novém roce u nás? Určitě se ti tam bude líbit a já tam budu mít alespoň někoho, s kým se můžu bavit. Mnoho otcových přátel děti našeho věku nemá a s Crabbem nebo Goylem žádná zábava není.“

„Dík, budu moc rád, jestli se ale podaří všechno zařídit. Tvůj otec nebo Dursleyovi s tím nemusí souhlasit,“ řekl lehce zastřeným hlasem Harry. Ještě nikdy ho nikdo do žádné rodiny nepozval, a i když bude muset svátky strávit v Baradavicích, vyhlídka na to, že navštíví rodinu, která o něj bude stát, ho dojímala.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one