face.jpg
Uvítám jakékoli vaše komentáře pod články. Pokud by měl někdo zájem probrat se mnou moje povídky podrobněji a nebojí se spoilerů o budoucím ději, rád mu odpovím na strnadz@seznam.cz
Některé povídky ze světa Harry Pottera, které jsem napsal pro potěchu svou i ostatních. Na postavy, děj i prostředí popsané v knihách J.K. Rowlingové si nečiním žádný nárok.
Něco o mě
Povídky na pokračování:
Jednorázovky:
Plánované povídky:

Jakou povídku bych měl rozjet jako další?

Konec Harry Pottera (49 | 13%)
Odkazy:
Život prváků se dostával postupně do zaběhaných kolejí. Začalo jim přibývat domácích úkolů a esejů, takže knihovna přestávala být doménou Harryho s Hermionou, i když ti tam trávili jednoznačně nejvíce času. Jejich studijní výsledky také zůstávaly neměnné. Ve všech předmětech patřili mezi nejlepší a zejména v lektvarech, formulích a přeměňování doslova excelovali. Z ostatních jim nejvíce šlapali na paty Draco s Gabrielle ze Zmijozelu a samozřejmě i ostatní z Havraspáru, kde se však výborné studijní výsledky předpokládaly. Harry s Hermionou nepolevovali ve svém úsilí udržet se na špičce a vysedávali v knihovně až do večerky, kdy se urychleně vraceli do svých kolejí. Harry, který se s Dracem díky létání docela sblížil, ho chtěl také zapojit do jejich kroužku, ale Draco měl stále k Hermioně výhrady pro její mudlovský původ, a proto jeho nabídky vytrvale odmítal. Harry, měl výčitky svědomí a snažil alespoň několikrát v týdnu strávit večer ve zmijozelských místnostech a učit se spolu s Dracem. Tomu to šlo k očividně k duhu a rychle se začal ve všech předmětech zlepšovat.

Harry již také zvládl techniku sesílání kouzel pomocí hůlky a rychle se v tom zlepšoval. Nakonec na hodinách sesílal kouzla pouze pomocí hůlky a sesílání bez ní cvičil pod dohledem Hermiony v soukromí. Zbavil se tak pocitu, že vlastně na každé z hodin podvádí, i když tím pádem druhý způsob sesílání tolik necvičil, protože oba měli i jiné povinnosti a na procvičování se dostali je několikrát týdně. Zpočátku si vždy našli klidné zákoutí na bradavických pozemcích, ale jak se začínalo horšit počasí, začínali s tím mít problémy. Harry si předsevzal, že na příští lekci promluví s profesorem Snapem nebo Brumbálem, kde by si mohli procvičovat kouzla beze strachu, že je někdo nežádoucím způsobem vyruší nebo že si v sychravém počasí uženou zápal plic.

Harry s Dracem také nevynechali jedinou příležitost si zalétat a jejich honičky po bradavických pozemcích se staly pověstnými po celé škole. Harrymu přišlo konečně nové koště a Draco, který přišel o většinu svých výhod, už měl velké problémy Harrymu stačit. Bohužel nikde nesehnali nikoho dalšího, který by se k nim chtěl přidat, takže si zatím na famfrpál museli nechat zajít chuť. Hermiona se sice zbavila svého strachu a zvládla létání poměrně dobře, ale stále ho rozhodně nepovažovala za svůj koníček. Při hodinách opisovala nad loukou perfektně pravidelné obrazce, ale do žádných potrhlých akrobatických kousků jako Draco s Harrym, kteří za to byli také neustále napomínáni madam Hoochovou, se nepouštěla. Harrymu také vyčítala čas, který ztrácí létáním, a který by bylo vhodnější podle ní věnovat studiu. Harry jí moc neodporoval, pouze poznamenal, že s vyčištěnou hlavou mu jde učení mnohem rychleji a tak vlastně o žádný čas nepřichází. Byla to částečně pravda, protože Harry skutečně nyní potřeboval k nastudování méně času než dříve, ale těžko říct, zda se jednalo o blahodárný vliv létání nebo o následek cvičení na zklidnění mysli od Snapea.

Po měsíci se blížila také další lekce se Snapem. Harry ho po hodině lektvarů vyhledal. „Pane profesore, v sobotu bychom měli mít další lekci, platí to pořád?“

Snape se na něj ledově podíval a ironicky pronesl. „Nečekal jsem, že jste tak zabedněný, Pottere. Samozřejmě, že termín platí, přece jsem vám neoznámil nic o tom, že by se ta lekce přesouvala. Sejdeme se podle plánu v sobotu o třetí hodině.“

Harry se v duchu ušklíbnul nad odpovědí svého profesora a zeptal se ještě. „Bude přítomen pan ředitel? Měl bych pár věcí, na které bych se chtěl zeptat, ale na druhou stranu bych nechtěl, aby to narušilo naši hodinu.“

„Pan ředitel tu až do příští středy nebude, Pottere, jestli máte potřebu s ním něco probrat, budete ho muset vyhledat sám.“

Harry stěží zakryl zklamání. „Děkuji, pane profesore, budu se těšit.“

Když se potom v sobotu dostavil na hodinu, byla v něm malá dušička, ale vše probíhalo normálně. Na začátku hodiny zkontroloval Snape, jak zvládá svá meditační cvičení. Jelikož Harry poctivě trénoval každý den před spaním, byl mu schopen v mžiku ukázat uklidnění mysli a potlačení emocí, soustředění se na jedinou myšlenku a potlačení všech ostatních i nejobtížnější část, kdy musel vždy jednu konkrétní myšlenku ze své mysli zcela vytlačit. To bylo obzvlášť obtížné a dělalo mu to zezačátku největší problém, protože čím více se snažil konkrétní myšlenku potlačit, tím více se na ní soustředil a výsledkem pak byl pravý opak. Snape nitrozpytem sledoval jeho mysl a nevycházel z údivu, i když své překvapení nedával najevo. Už před měsícem byl překvapen, jak nezvykle uspořádanou mysl Harry má, ale pokrok, který dosáhl za měsíc, ho skoro začínal lekat. Zvládnout tak náročná cvičení jemu samotnému trvalo přes půl roku a to později neměl problém odolávat nitrozpytu jak od Voldemorta, tak od Brumbála.

V další části hodiny probírali knihu, kterou měl Harry přečíst. Harry shrnul, co se z knihy dozvěděl a hned se zeptal, proč v knihovně nenašel žádné jiné knihy o nejstarších dějinách.

„Nepovídejte mi, že v té době neexistovaly záznamy. Historické knihy v knihovně začínají až od Zakladatelů, kteří žili někdy na přelomu 10. a 11. století. Mudlové mají spoustu kronik a historických materiálů mnohem starších. Třeba Merlin měl údajně žít někdy těsně potom, co se z Anglie stáhli římané. Mudlové mají své záznamy a kroniky jak z římského období, tak po něm, i když pravda z prvních pár století po římanech jen útržkovité. Mágové byli po celou éru vždy vzdělanější než mudlové, tak mi neříkejte, že se nic nedochovalo. A to nemluvím o záznamech starších civilizací. Vždyť i v mudlovských pověstech z těchto dob se mluví o mocných čarodějích a čarodějnicích třeba Médea nebo Kirké a neříkejte mi, že my o nich nevíme nic.“

„Máte dobrý postřeh, Pottere, je to opravdu znepokojivá skutečnost, ale opravdu nejsou známy žádné historické dokumenty starší než z období zakladatelů. Existuje několik teorií třeba, že všechny záznamy zničili právě Zakladatelé, ale nevysvětluje se proč.“

„Jestli je to pravda, nemyslíte, že by Zakladatelé zanechali alespoň nějaká vodítka buď tady v Bradavicích, nebo u svých dědiců?“

„Je to možné, ale nikdo nikdy nic nenašel. Nezapomeňte, že je to jen jedna z mnoha teorií a já se necítím zrovna povolaný tohle téma s vámi rozebírat. Ptejte se spíš pana ředitele, až se zúčastní některé z hodin.“

„Teď k vlastní náplni dnešní hodiny. Ukážu vám jakým způsobem najít své magické jádro a také zkusíme nějaké kouzlo ze školy, kterou jste ještě v hodinách neměli.“ pokračoval Snape „Takže první krok k nalezení svého magického jádra jste se už naučil. Je jím vyprázdnění mysli. Proveďte to.“

Když Harry vyprázdnil svou mysl, zaslechl jakoby z dálky Snapeův hlas.

„Výborně, a teď se snažte zanořit pod povrch své mysli stále hloub a hloub.“

Harryho vědomí se začalo nořit do hlubin jeho mysli. Obklopila ho černá prázdnota, která ho děsila, ale vytrvale pokračoval dál. Po chvíli zaregistroval hluboko dole zářivý bod a začal k němu směřovat. Po chvíli začal pociťovat únavu, ale k bodu se stále nepřiblížil. Zatnul zuby a pokračoval dál. Byl už na pokraji sil, když se najednou z bodu stala zářící sféra. Z posledních sil se jí dotkl a ona ho vtáhla dovnitř.

Najednou seděl na trávě pod velkým stromem na louce u okraje lesa, kousek dál se blýskala hladina jezera a všude zazníval sladký zpěv ptáků. Měl pocit dokonalého klidu a bezpečí. Zároveň měl ale pocit, že všude kolem něj proudí nesmírné energie a že mu stačí natáhnout ruku, aby je uchopil a začal formovat. Hned to vyzkoušel. Chtěl šálek s čajem a nějaké sušenky. Okolo něho začaly vířit různobarevné proudy energií a idylická krajina byla ta tam. On se snažil svými myšlenkami uchopit a zformovat energie, které kolem něho vířily. Pocítil odpor proti své vůli, tak přitlačil ještě víc. Energie se vzpíraly jeho vůli, až se najednou objevil záblesk následovaný temnotou. Harry měl pocit, že se topí v ledové vodě a ze všech sil se snažil dostat nahoru a nadechnout se. Síly ho rychle opouštěly, když najednou byla jeho mysl venku a volná. Konečně se nadechl a pak upadl do bezvědomí.

Harry měl intenzivní pocit chladu a začínal znovu vnímat své okolí. První, co si uvědomil, byla ukrutná bolest hlavy. Harry nikdy neprožil strašlivou kocovinu po několikadenním tahu, a proto neměl s čím srovnávat, ale kdyby to měl popsat, měl pocit, jakoby měl mozek o dvě čísla větší než lebku, která hrozila, že se každým okamžikem rozskočí. Nad sebou spatřil tvář profesora Snapea, což jeho pocity rozhodně nevylepšilo. Pokusil se posadit a s trochou sténání se mu to podařilo.

„Co si myslíte, že jste prováděl, Pottere!“ Křičel na něj rozzlobený učitel lektvarů. „Řekl jsem vám, že se máte zkusit ponořit dovnitř své mysli k magickému jádru a ne, abyste do něj vstoupil a snažil se z něj něco vymáčknout. Na to máte ještě dost času. Navíc vám nikdo neřekl, že je nemožné vyčarovat jídlo? Vždyť vás vaše snaha mohla zabít, nebo z vás udělat slintajícího idiota, ke kterému beztak máte už hodně blízko, tedy až na ty sliny.“

Harry se pokusil uspořádat myšlenky a začal líčit rozčilenému a znepokojenému Snapeovi, jak všechno probíhalo z jeho pohledu. Svůj popis zakončil slovy:

„... a opravdu jsem nevěděl, že se jídlo nedá vyčarovat. Copak ho pan ředitel nevyčarovává ve Velké síni? A proč je to takový problém?“

„Ne pouze ho přemisťuje z kuchyně,“ překvapil Harryho Snape a pokračoval, „Pottere, teď mě dobře poslouchejte. Vám se podařilo dosáhnout svého magického jádra hned na první pokus, a když jste si pokusil vyčarovat jídlo, snažilo se vaše magické jádro zvládnout strašlivé množství energie, proto jste také zkolaboval. Zapřísahám vás, pokud nechcete riskovat zdraví a život, nepokoušejte se nic se svým magickým jádrem přímo dělat, dokud nebudete připravený. Trénujte, jak svého jádra dosáhnout, ale nevstupujte dovnitř. Je to nebezpečné pro vás i pro vaše okolí. Kdyby se vaše energie vybila jinak než takto, mohlo to zničit tuto místnost i s okolím.“ Pak ukázal na stůl, kde stál stříbrný podnos s dvěma šálky, konvičkou s čajem a talířem čokoládových sušenek.

Harry vyvalil oči na stůl „Vždyť jste říkal, že jídlo a pití vyčarovat nelze.“

„Evidentně jsem se mýlil stejně jako celý kouzelnický svět. To, že se to ještě nikomu nepodařilo, zjevně neznamená, že to není možné. Byla to jen otázka síly. Vy jste do toho vložil tolik energie, že by toho byl schopný málokterý dospělý kouzelník a takto mocný kouzelník by nikdy nepoužil všechnu svou energii na vyčarování jídla, pokud by zrovna neumíral hlady, což se zatím asi ještě nestalo.
Pokud jste už v pořádku, ochutnáme váš kuchařský výtvor a pro dnešek skončíme. Je už spousta hodin a víc už stejně nestihneme. Na příští hodinu zkusím vymyslet nějaký bezpečnější program,“ ušklíbnul se Snape a chvíli vypadal téměř lidsky. Harrymu ale neušlo, že se snaží zakrýt své překvapení. Nalil si čaj a vzal jednu sušenku stejně jako profesor.

„Není to vůbec špatné, ale příště bych prosil ty sušenky ještě posypat kokosem,“ okomentoval Snape jeho výtvor.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one